Věc C‑57/15
United Video Properties Inc.
proti
Telenet NV
(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná hof van beroep te Antwerpen)
„Řízení o předběžné otázce – Práva duševního vlastnictví – Směrnice 2004/48/ES – Článek 14 – Náklady řízení – Náklady právního zastoupení – Paušální náhrada – Maximální částky – Náklady technického poradenství – Náhrada – Podmínka pochybení strany, která ve sporu neuspěla“
Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (pátého senátu) ze dne 28. července 2016
1. Sbližování právních předpisů – Dodržování práv duševního vlastnictví – Směrnice 2004/48 – Náklady řízení – Vnitrostátní právní úprava týkající se systému paušálních sazeb náhrady nákladů na pomoc advokáta – Přípustnost – Podmínka – Rozumná povaha nákladů – Posouzení vnitrostátním soudem – Neexistence záruky ve vztahu k náhradě podstatné a přiměřené části rozumných nákladů stranou, která ve sporu neuspěla – Nepřípustnost
(Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/48, bod 17 odůvodnění, čl. 3 odst. 1 a 2 a článek 14)
2. Sbližování právních předpisů – Dodržování práv duševního vlastnictví – Směrnice 2004/48 – Náklady řízení – Vnitrostátní právní úprava, jež stanoví náhradu nákladů technického poradenství pouze v případě pochybení strany, která ve sporu neuspěla – Nepřípustnost
(Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/48, bod 26 odůvodnění a čl. 13 odst. 1 a článek 14)
1. Článek 14 směrnice 2004/48 o dodržování práv duševního vlastnictví musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání vnitrostátní právní úpravě, která stanoví, že straně, která ve sporu neuspěla, je uložena náhrada nákladů řízení vynaložených stranou, která ve sporu uspěla, a která umožňuje soudu, který o těchto nákladech rozhoduje, aby zohlednil zvláštní okolnosti projednávané věci, a ve vztahu k nákladům na pomoc advokáta stanoví systém paušálních sazeb, pakliže tyto sazby zajišťují, že náklady, které má hradit strana, která ve sporu neuspěla, jsou rozumné, což musí ověřit předkládající soud.
S ohledem na bod 17 odůvodnění a čl. 3 odst. 1 a článek 14 této směrnice může být taková právní úprava odůvodněná mimo jiné tehdy, pokud má vyloučit úhradu nepřiměřených nákladů z důvodu neobvykle vysokých odměn sjednaných mezi stranou, která měla ve sporu úspěch, a jejím advokátem, či proto, že advokát poskytl služby, které nejsou považovány za nezbytné k zajištění dodržování dotčeného práva duševního vlastnictví. Naproti tomu požadavek, podle kterého strana, která ve sporu neuspěla, musí hradit rozumné náklady řízení, by nemohl zdůvodňovat právní úpravu, která by stanovila paušální sazby podstatně nižší, než jsou průměrné sazby, které jsou skutečně placeny za služby advokátů v tomto členském státě. Taková právní úprava by totiž byla neslučitelná s čl. 3 odst. 2 směrnice 2004/48, v němž se stanoví, že řízení a nápravná opatření stanovená v této směrnici musí být odrazující, a ohrožovala by hlavní cíl sledovaný směrnicí 2004/48, jímž je zajistit vysokou úroveň ochrany duševního vlastnictví na vnitřním trhu.
Článek 14 této směrnice však brání vnitrostátní právní úpravě, která stanoví paušální sazby, které z důvodu nedostatečné výše maximálních částek, které jsou součástí těchto sazeb, nezajišťují přinejmenším to, aby strana, která ve sporu neuspěla, uhradila podstatnou a přiměřenou část rozumných nákladů vynaložených stranou, která měla ve sporu úspěch. Tato otázka totiž musí být posuzována ve spojení s náklady na pomoc advokáta, které skutečně vynaložila strana, která měla ve sporu úspěch, pakliže jsou rozumné. Přestože z požadavku přiměřenosti nevyplývá, že by strana, která ve sporu neuspěla, musela hradit náklady vynaložené druhou stranou v celém rozsahu, tento požadavek nicméně vyžaduje, aby strana, která měla ve sporu úspěch, měla právo minimálně na náhradu podstatné a přiměřené části rozumných nákladů, které vynaložila.
(viz body 25–27, 29, 32, výrok 1)
2. Článek 14 směrnice 2004/48 o dodržování práv duševního vlastnictví musí být vykládán v tom smyslu, že brání vnitrostátním předpisům, které stanovují náhradu nákladů za technické poradenství pouze v případě pochybení strany, která ve sporu neuspěla, pokud tyto náklady přímo a úzce souvisí se soudním řízením, jehož cílem je zajistit dodržování práva duševního vlastnictví.
V tomto ohledu zaprvé platí, že vzhledem k tomu, že náklady na zjištění porušení práva a totožnosti porušovatele, které jsou často spojeny se službami technického poradenství, které vznikly nositeli práva duševního vlastnictví, se týkají mimo jiné náhrady škod v případě pochybení porušovatele, a že na náhrady škod se vztahuje čl. 13 odst. 1 této směrnice, tyto náklady, které jsou často vynaloženy před zahájením řízení, nutně nespadají do oblasti působnosti článku 14 uvedené směrnice.
Zadruhé platí, že v důsledku rozšiřujícího výkladu článku 14 směrnice 2004/48 v tom smyslu, že by uvedený článek stanovil, že strana, která ve sporu neuspěla, by v zásadě hradila další náklady vynaložené stranou úspěšnou ve sporu, aniž by jakkoli upřesňoval povahu těchto nákladů, by mohla být příliš rozšířena oblast působnosti tohoto článku, což by zbavovalo článek 13 užitečného účinku. Tento pojem je tudíž třeba vykládat striktně a mít za to, že pod další náklady ve smyslu uvedeného článku 14 spadají pouze náklady, které přímo a úzce souvisejí s dotčeným soudním řízením.
Zatřetí platí, že v článku 14 směrnice 2004/48 není uvedeno nic, na základě čehož by bylo možné mít za to, že členské státy mohou podmínit náhradu dalších nákladů nebo nákladů řízení obecně v rámci postupu zaměřeného na dodržování práv duševního vlastnictví kritériem pochybením strany, která ve sporu neuspěla.
V tomto kontextu náklady související se službami technického poradenství, které vykazují takovou přímou a úzkou souvislost, tudíž spadají pod další náklady, které mají být podle článku 14 směrnice 2004/48 hrazeny stranou, která ve sporu neuspěla, pakliže jsou tyto služby technického poradenství nezbytné k řádnému podání žaloby, která směřuje v konkrétním případě k zajištění dodržování práv duševního vlastnictví.
(viz body 35–37, 39, 40 výrok 2)