Spojené věci C‑401/15 až C‑403/15

Noémie Depesme a další

v.

Ministre de l’Enseignement supérieur a de la Recherche

[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Cour administrative (správní soud vyššího stupně, Lucembursko)]

„Řízení o předběžné otázce – Volný pohyb osob – Práva pracovníků – Rovné zacházení – Sociální výhody – Finanční pomoc na vysokoškolská studia – Podmínka rodičovství – Pojem ‚dítě‘ – Dítě manžela či manželky nebo registrovaného partnera či partnerky – Příspěvek na výživu tohoto dítěte“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 15. prosince 2016

1.        Volný pohyb osob – Pracovníci – Rovné zacházení – Sociální výhody – Pojem – Finanční pomoc na obživu a vzdělání poskytnutá za účelem vysokoškolského studia vedoucího k získání profesní kvalifikace – Zahrnutí – Osoby, na které se vztahuje zásada rovného zacházení – Děti přeshraničního pracovníka

(Nařízení Rady č. 1612/68, čl. 7 odst. 2)

2.        Volný pohyb osob – Pracovníci – Rovné zacházení – Sociální výhody – Osoby, na které se vztahuje zásada rovného zacházení – Děti přeshraničního pracovníka – Pojem – Děti manžela či manželky nebo registrovaného partnera či partnerky uvedeného pracovníka – Zahrnutí

(Článek 45 SFEU; nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 492/2011, čl. 7 odst. 2)

1.      Viz znění rozhodnutí.

(viz body 38–40)

2.      Článek 45 SFEU a čl. 7 odst. 2 nařízení č. 492/2011 o volném pohybu pracovníků uvnitř Unie musí být vykládány v tom smyslu, že dítětem příhraničního pracovníka, které nepřímo požívá sociální výhody uvedené v posledně jmenovaném ustanovení, jako je financování studia poskytované členským státem dětem pracovníků, kteří v tomto státě vykonávají nebo vykonávali činnost, je třeba rozumět nikoliv pouze dítě, které má příbuzenský vztah s tímto pracovníkem, ale rovněž dítě manžela či manželky nebo registrovaného partnera či partnerky uvedeného pracovníka, pokud tento pracovník zajišťuje výživu tohoto dítěte.

Tento poslední požadavek vyplývá z faktické situace, jejíž posouzení přísluší správě a případně vnitrostátním soudům, a není potřeba, aby určily důvody takového příspěvku či podrobně vyčíslily jeho rozsah.

Již totiž bylo v rámci výkladu článku 10 nařízení č. 1612/68 o volném pohybu pracovníků uvnitř Společenství rozhodnuto, že postavení vyživovaného rodinného příslušníka ve smyslu tohoto ustanovení nepředpokládá právo na výživné. Pokud by tomu tak bylo, sloučení rodiny, které je upraveno v tomto ustanovení, by záviselo na vnitrostátních právních předpisech, které se liší stát od státu, což by vedlo k nejednotnému uplatňování unijního práva. Článek 10 odst. 1 a 2 nařízení č. 1612/68 tak byl vykládán v tom smyslu, že postavení vyživovaného rodinného příslušníka je výsledkem faktické situace. Jedná se o rodinného příslušníka, kterého podporuje pracovník, a není nezbytné zjišťovat důvody využití této podpory a zabývat se tím, zda je dotyčná osoba schopna zajistit své potřeby výkonem výdělečné činnosti. Tento výklad vyžaduje zásada, podle které ustanovení, která zakotvují volný pohyb pracovníků, jenž je součástí základů Unie, musí být vykládána široce.

Takový výklad se použije rovněž na příspěvek příhraničního pracovníka na výživu dětí jeho manžela či manželky nebo uznaného partnera či partnerky.

Postavení rodinného příslušníka příhraničního pracovníka, který je vyživován posledně uvedeným, tak může vyplývat, pokud jde o situaci dítěte manžela či manželky nebo uznaného partnera či partnerky tohoto pracovníka, z objektivních skutečností, jako je existence společné domácnosti tohoto pracovníka a studenta.

(viz body 58–60, 64 a výrok)