ROZSUDEK SOUDU (pátého senátu)
28. února 2008 (*)
„Ochranná známka Společenství – Přihláška obrazové ochranné známky Společenství představující vyobrazení javorového listu – Absolutní důvod pro zamítnutí – Ochranná známka pro služby – Článek 7 odst. 1 písm. h) nařízení (ES) č. 40/94 – Článek 6 ter Pařížské úmluvy – Právní okolnosti uplatněné před odděleními OHIM a Soudem“
Ve věci T‑215/06,
American Clothing Associates SA, se sídlem v Evergem (Belgie), zastoupená P. Maeyaertem a N. Clarembeauxem, advokáty,
žalobkyně,
proti
Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM), zastoupenému A. Folliard-Monguiralem, jako zmocněncem,
žalovanému,
jejímž předmětem je žaloba podaná proti rozhodnutí prvního odvolacího senátu OHIM ze dne 4. května 2006 (věc R 1463/2005-1), týkajícímu se přihlášky označení představujícího vyobrazení javorového listu jako ochranné známky Společenství,
SOUD PRVNÍHO STUPNĚ EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ (pátý senát),
ve složení M. Vilaras (zpravodaj), předseda, F. Dehousse a D. Šváby, soudci,
vedoucí soudní kanceláře: B. Pastor, náměstkyně vedoucího soudní kanceláře,
s přihlédnutím k žalobě došlé kanceláři Soudu dne 8. srpna 2006,
s přihlédnutím k vyjádření k žalobě došlému kanceláři Soudu dne 24. října 2006,
po jednání konaném dne 6. listopadu 2007,
vydává tento
Rozsudek
Právní rámec
1 Článek 7 nařízení Rady (ES) č. 40/94 ze dne 20. prosince 1993 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. L11, s. 1; Zvl. vyd. 17/01, s. 146), ve znění pozdějších předpisů, stanoví:
„Do rejstříku se nezapíšou:
[…]
h) ochranné známky, k nimž nebyl dán souhlas příslušnými orgány a mají být zamítnuty podle článku 6 ter Pařížské úmluvy;
[…]“
2 Články 1, 6, 6 ter, 6 sexies a 7 Pařížské úmluvy na ochranu průmyslového vlastnictví ze dne 20. března 1883, ve znění změn a doplňků (Sbírka smluv Spojených národů, svazek 828, č. 11847, s. 108, dále jen „Pařížská úmluva“), stanoví:
„Článek 1
[…]
2) Předmětem ochrany průmyslového vlastnictví jsou patenty na vynálezy, užitné vzory, průmyslové vzory nebo modely, tovární nebo obchodní známky, známky služeb, obchodní jméno a údaje o provenienci zboží nebo označení jeho původu. Dalším úkolem ochrany průmyslového vlastnictví je též potlačování nekalé soutěže.
[…]
Článek 6
1) Podmínky přihlášky a zápisu továrních a obchodních známek stanoví v každé unijní zemi [tvořené zeměmi, na které se uplatní Pařížská úmluva] její národní zákonodárství.
[…]
Článek 6 ter
1) a) Unijní země se shodly na tom, že odmítnou nebo zruší zápis a že vhodnými opatřeními zakáží, aby bez zmocnění příslušných míst bylo užíváno jako tovární nebo obchodní známky nebo jako části těchto známek, erbů, vlajek a jiných znaků státní svrchovanosti unijních zemí, úředních zkušebních, puncovních a záručních značek u nich zavedených, jakož i každých napodobení z hlediska heraldického.
b) Ustanovení uvedená pod bodem a) se vztahují rovněž na erby, vlajky a jiné symbolické znaky, zkratky nebo názvy mezinárodních mezivládních organizací, jichž je jedna nebo více unijních zemí členem, s výjimkou těch erbů, vlajek a jiných symbolických znaků, zkratek a názvů, jejichž ochrana byla již předmětem platných mezinárodních dohod.
c) Žádná unijní země není povinna použít ustanovení uvedených pod písm. b) ke škodě těch, kdož získali v této zemi práva v dobré víře před nabytím účinnosti této Úmluvy. Unijní země nejsou povinny použít zmíněných ustanovení, jestliže užívání nebo zápis, které jsou zavedeny pod písm. a) shora, nejsou takového druhu, aby mohly ve veřejnosti vzbudit dojem o souvislosti mezi příslušnou organizací a znaky, vlajkami, znaky státní svrchovanosti, zkratkami nebo názvy, nebo není-li užívání nebo zápis pravděpodobně takového druhu, že by byl s to klamat veřejnost o souvislosti mezi uživatelem a organizací. […]
3) a) K provedení těchto ustanovení se unijní země shodly na tom, že si navzájem oznámí prostřednictvím [m]ezinárodního úřadu seznam znaků státní svrchovanosti, úředních zkušebních, puncovních a záručních značek, které chtějí nebo budou chtít chránit zcela nebo s určitým omezením podle tohoto článku, a že se navzájem zpraví o všech pozdějších změnách, které nastanou v tomto seznamu. Každá unijní země dá v příhodné době veřejnosti k dispozici seznamy, které jí byly oznámeny.
Pokud jde o vlajky států, není však tak[ov]é oznámení povinné. [...]
Článek 6 sexies
Unijní země se zavazují chránit známky služeb. Nejsou povinny zavádět zápis těchto známek.
Článek 7
Povaha výrobku, na který má být tovární nebo obchodní známka připojována, nemůže v žádném případě překážet zápisu známky. […]“
Skutečnosti předcházející sporu
3 Dne 23. července 2002 podala žalobkyně u Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM) přihlášku ochranné známky Společenství na základě nařízení č. 40/94.
4 Ochranná známka, jejíž zápis byl požadován, sestávající z obrázku javorového listu a skupiny písmen „rw“, psané velkými písmeny, umístněné pod tímto obrázkem, je vyobrazena níže:
5 Výrobky a služby, pro které byl zápis požadován, spadají do tříd 18, 25 a 40 ve smyslu Niceské dohody o mezinárodním třídění výrobků a služeb pro účely zápisu známek ze dne 15. června 1957, ve znění změn a doplňků, a odpovídají následujícímu popisu:
– „Kůže a imitace kůže, výrobky z těchto materiálů, které nejsou zahrnuty do jiných tříd; kůže ze zvířat; kufry a zavazadla; deštníky, slunečníky a hole; biče a sedlářské výrobky“ (třída 18);
– „Oděvy, obuv, kloboučnické zboží“ (třída 25);
– „Pánské krejčovství, preparování živočichů; vazby publikací, knihařství; zpracování a konečná úprava v koželužství kůže, kožešin a textilu; vyvolávání filmů a kopírování fotografických snímků; zpracování dřeva; lisování ovoce; mlynářství; zpracování, kalení a konečná úprava povrchů kovů“ (třída 40).
6 Rozhodnutím ze dne 7. října 2005 průzkumový referent zamítl zápis přihlašované ochranné známky pro všechny dotčené výrobky a služby na základě čl. 7 odst. 1 písm. h) nařízení č. 40/94 z důvodu, že zmiňovaná ochranná známka mohla u veřejnosti vzbudit dojem, že mezi ní a Kanadou existuje spojitost, jelikož javorový list obsažený v přihlašované ochranné známce je napodobením symbolického znaku kanadského státu.
7 Tento symbolický znak, jak vyplývá ze sdělení mezinárodní kanceláře Světové organizace duševního vlastnictví (WIPO) signatářům Pařížské úmluvy ze dne 1. února 1967, jakož i z databáze WIPO, je vyobrazen níže:
8 Dne 6. prosince 2005 podala žalobkyně na základě článků 57 až 62 nařízení č. 40/94 proti rozhodnutí průzkumového referenta odvolání.
9 Rozhodnutím ze dne 4. května 2006 (dále jen „napadené rozhodnutí“), doručeným žalobkyni dne 29. května 2006, zamítl první odvolací senát odvolání žalobkyně a potvrdil rozhodnutí průzkumového referenta.
10 Na základě skutečností uvedených v bodě 7 výše odvolací senát shledal, že červený javorový list je symbolickým znakem Kanady (bod 11 napadeného rozhodnutí). S ohledem na judikaturu [rozsudek Soudu ze dne 21. dubna 2004, Concept v. OHIM (ECA), T‑127/02, Recueil, s. II‑1113, bod 40] měl odvolací senát za to, že v projednávaném případě bylo třeba přezkoumat, zda přihlašovaná ochranná známka obsahovala prvek, který by bylo možné považovat za kanadský symbolický znak nebo jeho napodobení z „hlediska heraldického“. Skutečnost, že přihlašovaná ochranná známka obsahuje slovní prvek „rw“, nemůže zabránit použití čl. 6 ter odst. 1 písm. a) Pařížské úmluvy (body 12 až 14 napadeného rozhodnutí).
11 V tomto ohledu odvolací senát odmítl argument žalobkyně vycházející z barevného rozdílu mezi javorovým listem obsaženým v přihlašované ochranné známce a kanadským symbolickým znakem. Jelikož přihláška žalobkyně neupřesňovala žádnou konkrétní barvu, přihlašovaná ochranná známka by mohla být znázorněna v jakékoli barevné kombinaci, včetně červené barvy kanadského symbolického znaku (bod 15 napadeného rozhodnutí).
12 Mimoto měl odvolací senát za to, že mezi obrazovým ztvárněním obou javorových listů neexistoval žádný významný rozdíl. V obou případech se jedná o tentýž list s jedenácti cípy ve formě hvězdy s pěti rameny na stonku, s viditelně shodnými mezerami mezi cípy nebo rameny. V důsledku toho by dotčená veřejnost vnímala javorový list přihlašované ochranné známky jako heraldické napodobení kanadského symbolického znaku (bod 16 napadeného rozhodnutí). Zápis přihlašované ochranné známky by tudíž mohl uvést veřejnost v omyl ohledně původu výrobků a služeb označených touto ochrannou známkou, s přihlédnutím rovněž k velkému množství výrobků a služeb, které může Kanada nabídnout a propagovat (bod 17 napadeného rozhodnutí).
13 Podle odvolacího senátu nemůže údajné dobré jméno ochranné známky žalobkyně RIVER WOODS v Belgii zpochybnit předcházející úvahy, jelikož nabytí rozlišovací způsobilosti ochranné známky užíváním se neuplatní v případě upraveném v čl. 7 odst. 1 písm. h) nařízení č. 40/94 (bod 19 napadeného rozhodnutí). Odvolací senát rovněž odmítl další argumenty žalobkyně, která tvrdila, že si již nechala zapsat několik podobných národních ochranných známek, včetně kanadských, a dovolávala se dřívější rozhodovací praxe OHIM v oblasti ochranných známek obsahujících vlajku nebo znak státní svrchovanosti (body 20 až 22 napadeného rozhodnutí).
Návrhová žádání účastníků řízení
14 Žalobkyně navrhuje, aby Soud:
– zrušil napadené rozhodnutí;
– uložil OHIM náhradu nákladů řízení.
15 OHIM navrhuje, aby Soud:
– zamítl žalobu;
– uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení.
Právní otázky
16 Na podporu své žaloby žalobkyně uplatňuje jediný žalobní důvod, vycházející z porušení čl. 7 odst. 1 písm. h) nařízení č. 40/94. Soud považuje za nezbytné přezkoumat tento žalobní důvod nejprve ve vztahu ke službám náležejícím do třídy 40 uvedeným v přihlášce, a následně ve vztahu k výrobkům náležejícím do tříd 18 a 25 uvedeným v téže přihlášce.
Ke službám náležejícím do třídy 40
Argumenty účastníků řízení
17 Žalobkyně upřesňuje, že ačkoli použití čl. 6 ter odst. 1 písm. a) Pařížské úmluvy na ochranné známky služeb může vyvolat určité otázky, předloží svou argumentaci, aniž by rozlišovala mezi výrobky a službami uvedenými ve sporné přihlášce.
18 OHIM má za to, že doslovné znění článku 6 ter Pařížské úmluvy se použije pouze na tovární nebo obchodní známky, tedy na ochranné známky pro výrobky. Toto ustanovení tak nezavazuje státy, jež jsou smluvními stranami Pařížské úmluvy, jakož ani státy nebo mezinárodní organizace, včetně Evropské unie, které jsou členy Světové obchodní organizace, jež musí dodržovat článek 6 ter, aby odmítly nebo zrušily zápis označení obsahujících nebo napodobujících znak státní svrchovanosti nebo jiná oficiální označení jako ochranné známky pro služby nebo jako prvku ochranné známky pro služby. Nicméně, podle OHIM mají jak státy, tak samotný OHIM bezesporu neomezenou možnost tak učinit.
19 Předně, WIPO, jež spravuje Pařížskou úmluvu, výslovně tuto možnost uznává, jak to vyplývá z bodu 7 „obecných informací k článku 6 ter Pařížské úmluvy“, které jsou přístupné na internetové stránce WIPO. Dále pak článek 1 nařízení č. 40/94 se výslovně týká ochrany „ochranných známek pro výrobky a služby“, zatímco článek 7 téhož nařízení, týkající se absolutních důvodů pro zamítnutí zápisu, nečiní rozdíl mezi ochrannými známkami pro výrobky a ochrannými známkami pro služby. Nakonec, samotný Soud v rozsudku ECA, bod 10 výše, potvrdil, že článek 6 ter Pařížské úmluvy se rovněž použije na ochranné známky služeb, neboť ochranná známka, která byla předmětem daného řízení, označovala jak výrobky obsažené ve třídě 9, tak služby obsažené ve třídě 41, a Soud nerozlišoval mezi výrobky a službami, když dospěl závěru, že zápis této ochranné známky byl správně zamítnut na základě článku 6 ter Pařížské úmluvy.
20 Během jednání OHIM obhajoval extenzivní výklad článku 6 ter Pařížské úmluvy, který by umožnil zahrnout do jeho rozsahu působnosti rovněž ochranné známky pro služby, a to proto, že od přijetí článku 6 ter Pařížské úmluvy tato posledně uvedená kategorie ochranných známek nabyla na významu, jež je srovnatelný s významem ochranných známek pro výrobky. Mimoto, podle OHIM doporučuje takový výklad dotčeného ustanovení i WIPO.
21 Ve svém vyjádření k žalobě OHIM rovněž tvrdil, že otázka použití článku 6 ter Pařížské úmluvy na ochranné známky pro služby nebyla každopádně projednávána před Soudem, neboť jednak tato otázka nebyla nikdy debatována před jednotlivými odděleními OHIM, a jednak žalobkyně v žalobě dostatečně nevysvětlila tvrzení, podle kterého se zmiňované ustanovení neuplatní na ochranné známky pro služby. Nicméně během jednání OHIM připustil, že Soud může přezkoumat tuto otázku navzdory neexistenci specifické argumentace žalobkyně v tomto ohledu, což bylo zaznamenáno do protokolu o jednání.
Závěry Soudu
22 Úvodem je třeba podotknout, že jak před jednotlivými odděleními OHIM, tak i před Soudem žalobkyně v podstatě uplatňovala jediný žalobní důvod, vycházející z porušení čl. 7 odst. 1 písm. h) nařízení č. 40/94, z důvodu, že zápis přihlašované ochranné známky, která není ani symbolickým znakem kanadského státu, ani jeho napodobením „z hlediska heraldického“, nelze zamítnout na základě čl. 6 ter odst. 1 písm. a) Pařížské úmluvy.
23 Otázka použití čl. 6 ter odst. 1 písm. a) Pařížské úmluvy na ochranné známky pro služby přitom představuje předběžnou otázku, jejíž vyřešení je nezbytné pro zajištění správného použití nařízení č. 40/94 ve vztahu k žalobnímu důvodu žalobkyně. Za účelem určení, zda přihlašovaná ochranná známka, v rozsahu, v němž se týká služeb, představuje ochrannou známku, jejíž zápis by byl případně v rozporu s čl. 6 ter odst. 1 písm. a), je totiž nezbytné určit, zda se toto ustanovení použije na ochranné známky pro služby. Pokud tomu tak není, zamítnutí zápisu této ochranné známky pro služby ze strany OHIM by skutečně představovalo porušení čl. 7 odst. 1 písm. h) nařízení č. 40/94, jak tvrdí žalobkyně, a to dokonce aniž by bylo třeba přezkoumat, zda přihlašovaná ochranná známka obsahuje symbolický znak kanadského státu nebo jeho napodobení „z hlediska heraldického“.
24 V důsledku toho otázka použitelnosti článku 6 ter Pařížské úmluvy na ochranné známky pro služby byla součástí právních okolností týkajících se sporu uplatněných před odvolacím senátem, i když se žalobkyně k této otázce nevyjádřila a i když odvolací senát o tomto aspektu nerozhodl [rozsudek Soudu ze dne 1. února 2005, SPAG v. OHIM – Dann a Backer (HOOLIGAN), T‑57/03, Sb. rozh. s. II‑287, bod 21]. Tuto otázku lze proto poprvé vznést před Soudem (výše citovaný rozsudek HOOLIGAN, bod 22).
25 Z důvodů uvedených v bodě 23 výše je tato otázka rovněž součástí právních poznatků týkajících se sporu před Soudem. Je totiž třeba poznamenat, že třebaže soud rozhoduje pouze o návrhu účastníků řízení, kterým přísluší vymezit rozsah sporu, nemůže být totiž vázán pouze argumenty, kterých se tito dovolávají na podporu svých tvrzení, neboť by byl jinak případně nucen založit své rozhodnutí na chybných právních úvahách (usnesení Soudního dvora ze dne 27. září 2004, UER v. M6 a další, C‑470/02 P, nezveřejněno ve Sbírce rozhodnutí, bod 69, a ze dne 13. června 2006, Mancini v. Komise, C‑172/05 P, nezveřejněno ve Sbírce rozhodnutí, bod 41). Tak tomu je tím spíše v projednávaném případě, jelikož žalobkyně vyjádřila pochybnosti o použitelnosti článku 6 ter Pařížské úmluvy na ochranné známky pro služby. Jak to tedy sám OHIM přiznal na jednání, tato otázka nevybočuje z rámce diskuze a Soud ji musí přezkoumat, neboť tento přezkum je nezbytný pro odpověď na jediný žalobní důvod předložený žalobkyní.
26 V důsledku toho je třeba přezkoumat, zda se článek 6 ter Pařížské úmluvy použije rovněž na ochranné známky pro služby. V tomto ohledu je třeba uvést, že znění tohoto ustanovení se týká pouze „tovární nebo obchodní známky“. Z čl. 1 odst. 2, čl. 6 odst. 1 a konečně článku 6 sexies Pařížské úmluvy jasně vyplývá, že tato úmluva činí rozdíl mezi „továrními nebo obchodními známkami“, které, jak vyplývá z jejího článku 7, jsou zapsány pro výrobky, a „ochrannými známkami pro služby“. Jelikož se článek 6 ter týká pouze továrních a obchodních známek, to znamená známek pro výrobky, je třeba dospět k závěru, že zákaz zápisu a používání zavedený tímto ustanovením se nevztahuje na ochranné známky pro služby.
27 Nicméně OHIM tvrdí, že zákonodárce Společenství může zakázat zápis ochranné známky, jejímž prvkem je znak státní svrchovanosti, rovněž pro služby, a to i když není povinen tak učinit na základě článku 6 ter Pařížské úmluvy.
28 Je přitom třeba uvést, že čl. 7 odst. 1 písm. h) nařízení č. 40/94 se omezuje pouze na odkaz na článek 6 ter Pařížské úmluvy, když upřesňuje, že „[d]o rejstříku se nezapíšou ochranné známky […] a mají být zamítnuty podle článku 6 ter Pařížské úmluvy“. Jelikož článek 6 ter Pařížské úmluvy se nevztahuje na ochranné známky pro služby, posledně uvedené nemohou být ochrannými známkami, které „mají být zamítnuty“ na základě tohoto ustanovení, a tudíž na ně nelze uplatnit absolutní důvod pro zamítnutí uvedený v čl. 7 odst. 1 písm. h) nařízení č. 40/94. Samotná skutečnost, které se dovolává OHIM, že článek 7 nařízení č. 40/94 nečiní rozlišení mezi ochrannými známkami pro výrobky a ochrannými známkami pro služby, není dostatečná pro vyvození opačného závěru, neboť toto rozlišení je zavedeno článkem 6 ter Pařížské úmluvy, na který odkazuje čl. 7 odst. 1 písm. h) nařízení č. 40/94.
29 Kdyby totiž zákonodárce Společenství měl v úmyslu zakázat zápis ochranných známek obsahujících „erby, vlajky a jiné znaky státní svrchovanosti“ rovněž pro služby, neomezil by se na pouhý odkaz na článek 6 ter Pařížské úmluvy, nýbrž by do samotného textu článku 7 nařízení č. 40/94 zakotvil zákaz zápisu, buď jako ochranné známky Společenství, nebo jako prvku takové ochranné známky, „erbů, vlajek nebo jiných znaků státní svrchovanosti […], jakož i každých napodobení z hlediska heraldického“, aniž by tak implicitně, nicméně nezbytně, jen kvůli odkazu na článek 6 ter Pařížské úmluvy, činil rozdíl mezi ochrannými známkami pro výrobky a ochrannými známkami pro služby.
30 Rozsudek ECA, uvedený v bodě 10 výše, kterého se dovolává OHIM, nemůže vyvrátit výše uvedené úvahy, neboť v tomto rozsudku Soud vůbec nezkoumal otázku použitelnosti článku 6 ter Pařížské úmluvy na ochranné známky pro služby, kterou účastníci řízení ostatně v této věci nenadnesli.
31 Nakonec, pokud jde o argument OHIM, že je třeba článek 6 ter Pařížské úmluvy vykládat extenzivně, je třeba jej odmítnout. Jednak jediný relevantní dokument WIPO, kterého se dovolává OHIM (viz bod 19 výše), pouze uvádí, že článek 6 ter Pařížské úmluvy „nezavazuje státy, jež jsou stranami Pařížské úmluvy, odmítnout nebo zrušit zápis a zakázat použití znaků státní svrchovanosti nebo jiných oficiálních označení jako ochranné známky pro služby nebo jako prvků ochranné známky pro služby. Státy mají nicméně možnost tak učinit. […]“. Na rozdíl od toho, co tvrdí OHIM, tento dokument vůbec nesvědčí ve prospěch extenzivního výkladu tohoto ustanovení. Je třeba krom toho poznamenat, že právě za účelem rozšíření ochrany poskytnuté ochranným známkám pro výrobky Pařížskou úmluvou na ochranné známky pro služby bylo do článku 16 Smlouvy o známkovém právu, sjednané v Ženevě dne 27. října 1994, vloženo zvláštní ustanovení. Nicméně uvedená smlouva, podepsaná Evropským společenstvím dne 30. června 1995, jím nebyla ratifikována.
32 Krom toho a především se lze domnívat, že při relativně nedávném přijetí nařízení č. 40/94 si byl zákonodárce Společenství vědom významu ochranných známek pro služby v moderním obchodu, a mohl tak rovněž rozšířit ochranu poskytnutou znakům státní svrchovanosti článkem 6 ter Pařížské úmluvy i na tuto kategorii ochranných známek. Jelikož však zákonodárce nepovažoval za užitečné rozšířit rozsah působnosti relevantních ustanovení, soudu Společenství nepřísluší jej nahrazovat a provést výklad contra legem uvedených ustanovení, jejichž smysl není v žádném případě nejednoznačný.
33 Z výše uvedených úvah vyplývá, že napadené rozhodnutí tím, že zamítlo zápis přihlašované ochranné známky pro služby obsažené ve třídě 40, je v rozporu s čl. 7 odst. 1 písm. h) nařízení č. 40/94 a musí být zrušeno.
K výrobkům obsaženým ve třídách 18 a 25
Argumenty účastníků řízení
34 Žalobkyně úvodem připomíná judikaturu Soudu týkající se výkladu čl. 6 ter odst. 1 písm. a) Pařížské úmluvy (rozsudek ECA, uvedený v bodě 10 výše, bod 39) a vyvozuje z ní, že zápis ochranné známky, která stejně jako přihlašovaná ochranná známka neohrožuje právo státu kontrolovat použití znaků své svrchovanosti a nemůže uvést veřejnost v omyl ohledně původu výrobků nebo služeb, na které se použije, nelze zamítnout na základě tohoto ustanovení.
35 Žalobkyně zaprvé tvrdí, že odvolací senát neprávem nezohlednil z důvodu bezvýznamnosti přítomnost slovního prvku „rw“ v přihlašované ochranné známce. Podle žalobkyně je třeba vždy zohledňovat vnímání průměrného spotřebitele, a zejména celkový dojem, kterým na něj ochranná známka působí (viz obdobně rozsudek Soudního dvora ze dne 16. září 2004, Nichols, C‑404/02, Sb. rozh. s. I‑8499, bod 35; viz rovněž rozsudek ECA, uvedený v bodě 10 výše, bod 64). Mimoto, průměrný spotřebitel vnímá obvykle ochrannou známku jako celek (rozsudek Soudního dvora ze dne 11. listopadu 1997, SABEL, C‑251/95, Recueil, s. I‑6191, bod 23).
36 V projednávaném případě slovní prvek „rw“, což je zkratka hlavní ochranné známky žalobkyně RIVER WOODS, tvoří s obrazovým prvkem přihlašované ochranné známky jeden celek. Ostatně je třeba zohlednit způsob, jakým bude tato ochranná známka vnímána průměrným spotřebitelem při svém běžném použití. Ve své žalobě žalobkyně reprodukuje obrázky, které podle ní poskytují představu o takovém vnímání. Zohlednění celkového dojmu přihlašované ochranné známky, jak je vnímána při svém běžném použití, vylučuje jakoukoli možnost použití čl. 7 odst. 1 písm. h) nařízení č. 40/94 v projednávaném případě.
37 Žalobkyně zadruhé tvrdí, že odvolací senát rovněž neprávem v bodě 16 napadeného rozhodnutí shledal, že v případě javorového listu obsaženého v přihlašované ochranné známce „může dotčená veřejnost mít dojem, že se jedná o heraldické napodobení kanadského symbolického znaku“.
38 Žalobkyně připomíná, že ochrana znaků státní svrchovanosti podle čl. 6 ter odst. 1 písm. a) Pařížské úmluvy se týká podobností v jasně vymezené oblasti, tedy napodobení „z hlediska heraldického“. Žalobkyně v tomto ohledu uvádí, že „toto zpřesnění skutečně omezuje rozsah zakázaných napodobení ve srovnání s tím, co je obvykle považováno za nepřípustné v právu ochranných známek. Jelikož znaky státní svrchovanosti často obsahují běžné znaky, jako je lev, orel nebo slunce, napodobení jsou zakázána pouze tehdy, pokud se týkají heraldických vlastností znaků dotčeného státu. V důsledku toho lze symbol jako takový používat volně a je možné jej použít jako součást tovární nebo obchodní známky“ (materiály z revizní konference v Haagu z roku 1925, s. 245). Žalobkyně rovněž odkazuje na jednání Lisabonské konference z roku 1958 za účelem revize Pařížské úmluvy ohledně otázky, zda je třeba upustit od omezení ochrany poskytnuté čl. 6 ter odst. 1 písm. a) napodobením „z hlediska heraldického“ (materiály z Lisabonské konference, s. 129, 131, 139 a 140).
39 Žalobkyně mimoto tvrdí, že kromě výjimečných okolností není cílem článku 6 ter Pařížské úmluvy chránit určitý symbolický znak mimo rámec jeho emblematické funkce. Přitom symbolický znak, stejně jako ochranné známky nebo jakékoli jiné rozlišovací označení, může mít více či méně obvyklou povahu. Tato skutečnost má podle žalobkyně vliv na ochranu přiznanou dotyčnému symbolickému znaku čl. 6 ter odst. 1 písm. a) Pařížské úmluvy. Symbolický znak, jenž má spíše obvyklou povahu a vykazuje pouze málo výrazných heraldických vlastností, tak požívá velmi omezené ochrany.
40 Kanadská vláda v projednávaném případě oznámila WIPO jako znak státní svrchovanosti tentýž červený javorový list, jaký je součástí kanadské státní vlajky. Podle žalobkyně má červená barva tohoto listu rozhodující význam, jak to dokazuje zaprvé zmínka v kolonce „druh“ zápisu tohoto symbolického znaku v databázi WIPO, podle které je tento symbolický znak „barevný“, zadruhé grafické ztvárnění téhož symbolického znaku obsažené v téže databázi, a zatřetí okolnost, že se jedná o specifický odstín červené a neodpovídá barvě obvykle používané pro vyobrazení javorového listu. Posledně uvedený prvek odlišuje kanadský symbolický znak od vyobrazení, které přichází přirozeně na mysl při pomyšlení na javorový list.
41 Podle žalobkyně je samozřejmé, že cílem článku 6 ter Pařížské úmluvy není umožnit Kanadě monopolizovat přirozené vyobrazení javorového listu, tím spíše, že tento strom neroste pouze v Kanadě. Přihlašovaná ochranná známka přitom obsahuje pouze přirozené vyobrazení javorového listu v černé barvě. Mimoto, z grafického srovnání s kanadským symbolickým znakem vyplývá, že délka stonku javorového listu obsaženého v přihlašované ochranné známce je odlišná. Nakonec, ve vnímání průměrného spotřebitele, který se setká s přihlašovanou ochrannou známkou při jejím běžném použití, bude javorový list obsažený v této ochranné známce tvořit jeden celek s rozlišovacím a dominantním slovním prvkem „rw“ a nebude vykazovat heraldické vlastnosti.
42 Za těchto podmínek není možné považovat přihlašovanou ochrannou známku za napodobení kanadského symbolického znaku „z hlediska heraldického“. Zápis této ochranné známky by totiž neměl vliv na samotný kanadský symbolický znak ani na kontrolu použití uvedeného symbolického znaku kanadským státem.
43 Žalobkyně zatřetí zpochybňuje závěr obsažený v napadeném rozhodnutí (bod 17), podle kterého by zápis přihlašované ochranné známky mohl uvést veřejnost v omyl ohledně původu výrobků a služeb označených touto ochrannou známkou.
44 Žalobkyně namítá, že za účelem posouzení nebezpečí omylu ohledně původu výrobků nebo služeb, kterých se týká přihlašovaná ochranná známka, je třeba zohlednit jednak vnímání průměrného spotřebitele, a jednak dotčené výrobky nebo služby. Je krom toho nezbytné, aby spojitost, kterou případně vyvolává přihlašovaná ochranná známka mezi jí označenými výrobky nebo službami a určitou zemí, byla natolik přímá a konkrétní, aby mohla průměrného spotřebitele uvést v omyl [viz obdobně rozsudek Soudu ze dne 12. ledna 2005, Deutsche Post EURO EXPRESS v. OHIM (EUROPREMIUM), T‑334/03, Sb. rozh. s. II‑65, body 24, 25 a 41].
45 V projednávaném případě přitom přihlašovaná ochranná známka jako celek nemůže uvést průměrného spotřebitele v omyl. Odkaz v napadeném rozhodnutí na velkou rozmanitost výrobků a služeb, které může nabídnout a propagovat Kanada, jedna z největších světových ekonomických velmocí, není přesvědčivý, neboť takové úvahy by bylo možné rovněž uplatnit na mnoho dalších zemí. Existence dostatečně konkrétní a přímé spojitosti mezi výrobky a službami, na které se vztahuje přihlašovaná ochranná známka, a dotčenou zemí, to jest Kanadou, nebyla v projednávaném případě prokázána.
46 Naopak, spotřebitel, který se setká s přihlašovanou ochrannou známkou v souvislosti s jí označenými výrobky nebo službami, bude vnímat její slovní prvek, jenž tvoří jeden celek s dekorativním fantazijním prvkem, který představuje nanejvýš velmi vzdálenou zeměpisnou konotaci. Tato konotace je mnohem méně zjevná než v případě jiných ochranných známek, jako je například ochranná známka Mont Blanc, zapsaná pro plnící pera nebo pro krém. V posledně uvedených případech totiž spotřebitel nevnímá žádnou spojitost mezi původem dotčeného plnícího pera nebo krému a regionem Mont Blanc. Ostatně, v oděvním odvětví je použití označení stejného druhu jako označení přihlašované ochranné známky časté.
47 Začtvrté žalobkyně tvrdí, že odvolací senát neprávem upustil od přezkumu dobrého jména ochranné známky žalobkyně RIVER WOODS a užívání posledně uvedenou odvozených ochranných známek, jako je přihlašovaná ochranná známka, z důvodu jeho bezvýznamnosti v projednávaném případě.
48 Žalobkyně se z faktického hlediska dovolává několika dokumentů, přiložených k žalobě, které podle ní prokazují, že již ve značném rozsahu používala tyto odvozené ochranné známky, zejména pak přihlašovanou ochrannou známku, a že krom toho její ochranná známka RIVER WOODS je jednou z nejproslulejších ochranných známek v Belgii.
49 Z hlediska právního žalobkyně upřesňuje, že její argument uplatněný před odvolacím senátem se netýkal získání rozlišovací způsobilosti užíváním. Žalobkyně připouští, že taková úvaha by byla nemístná s ohledem na obsah článku 6 ter Pařížské úmluvy.
50 Žalobkyně má nicméně za to, že z důvodu intenzivního užívání těchto odvozených ochranných známek a dobrého jména její ochranné známky RIVER WOODS nebude spotřebitel, který se setká s přihlašovanou ochrannou známkou, mít v žádném případě za to, že výrobky nebo služby, na které se tato ochranná známka vztahuje, pocházejí z Kanady nebo jsou jakýmkoli způsobem oficiálně uznány tímto státem. V důsledku toho výše zmiňované užívání a dobré jméno představují rozhodující okolnost pro posouzení absolutního důvodu pro zamítnutí uvedeného v čl. 7 odst. 1 písm. h) nařízení č. 40/94 a článku 6 ter Pařížské úmluvy, a to tím spíše, že žádný stát ani žádná mezinárodní organizace nepodaly námitky proti užívání ochranné známky RIVER WOODS nebo jiných odvozených ochranných známek žalobkyně.
51 Nakonec žalobkyně uvádí, že odvolací senát dostatečně nezohlednil jednotlivé starší národní ochranné známky a ochranné známky Společenství obsahující vlajku nebo znak státní svrchovanosti, kterých se žalobkyně dovolávala v řízení před OHIM. Každá ochranná známka by sice měla být posouzena dle svých vlastností, a nikoli na základě dřívější praxe OHIM nebo na základě starších zápisů nebo zamítnutí zápisů v jiných evropských zemích. Nicméně takové skutečnosti mohou být relevantními údaji, pokud jde o možnost zápisu označení jako ochranné známky Společenství.
52 Tak tomu může být tím spíše, když ostatní dovolávané zápisy jsou vyjádřením použití ustanovení mezinárodních smluv, jako je Pařížská úmluva, nebo praxe v zemi původu dotčeného symbolického znaku. Tato země může nejlépe vymezit rozsah ochrany svého vlastního symbolického znaku a je mimoto autorem oznámení tohoto znaku jako symbolického znaku dle článku 6 ter Pařížské úmluvy. V důsledku toho by přísnější pojetí ochrany přiznané znaku státní svrchovanosti mimo území daného státu než na jeho území bylo stěží odůvodnitelné. Jelikož totiž v projednávaném případě OHIM svým způsobem zastupuje Kanadu, je povinen zohlednit kanadskou praxi v oblasti ochrany dotčeného symbolického znaku.
53 V tomto ohledu žalobkyně podotýká, že žádala o zápis, jako kanadské ochranné známky, ochranné známky totožné s přihlašovanou ochrannou známkou. Na tuto ochrannou známku nebyl použit absolutní důvod pro zamítnutí, nýbrž od jejího zápisu bylo upuštěno později z jiných důvodů. K zápisu dotčené ochranné známky kanadský úřad pro ochranné známky od žalobkyně pouze vyžadoval přijetí následujícího vzdání se výlučného práva (disclaimer text): „[P]řihlašovatel se vzdává práva k výlučnému užívání vyobrazení javorového listu s jedenácti cípy mimo rámec ochranné známky.“ Tento postoj kanadského úřadu pro ochranné známky pouze odráží zásadu, podle které je třeba zohlednit „celkový dojem“ ochranné známky a její „vnímání jako celku“.
54 Mimoto si žalobkyně u kanadského úřadu pro ochranné známky nechala zapsat dvě další ochranné známky, které obě obsahují javorový list, který byl v prvním případě překryt motivem inspirovaným vlajkou Spojených států a ve druhém případě uvnitř obsahoval skupinu písmen „rw“. Těmto zápisům předcházelo vzdání se výlučného práva (disclaimer), jehož znění je shodné se zněním uvedeným v předcházejícím bodu. Jak tyto dvě posledně zmiňované ochranné známky, tak i ochranná známka totožná s přihlašovanou ochrannou známkou byly rovněž zapsány ve Spojených státech.
55 OHIM však nevázal zápis přihlašované ochranné známky na splnění podmínky obdobného vzdání se výlučného práva ze strany žalobkyně, přestože měl takovou možnost předvídat u ochranných známek obsahujících prvky vypůjčené ze symbolických znaků a znaků státní svrchovanosti, které by mohly vyvolat pochybnosti o rozsahu jejich ochrany.
56 Žalobkyně krom toho poznamenává, že sám OHIM zapsal jiné ochranné známky žalobkyně, které mohly být ve světle napadeného rozhodnutí zamítnuty. V tomto ohledu žalobkyně reprodukuje v žalobě tři ochranné známky Společenství, jejichž je majitelem. První ochranná známka, zapsaná pod č. 2793479, obsahuje javorový list se skupinou písmen „rw“ uvnitř. Druhá ochranná známka, zapsaná pod č. 2788115, obsahuje zejména javorový list překrytý motivem obsahujícím obraz vlajky Spojených států. Třetí ochranná známka kromě jiných prvků obsahuje vlajku podobnou vlajce Spojených států. Žalobkyně mimoto upozorňuje na to, že jak přihlašovaná ochranná známka, tak i tři výše uvedené ochranné známky již byly přijaty úřadem Beneluxu pro duševní vlastnictví, jakož i jinými národními úřady pro ochranné známky.
57 Žalobkyně nakonec uvádí, že zamítnutí zápisu přihlašované ochranné známky ze strany OHIM není soudržné s praxí tohoto úřadu v oblasti ochranných známek obsahujících vyobrazení javorového listu nebo jiného znaku státní svrchovanosti. Žalobkyně ve své žalobě reprodukuje 29 označení obsahujících javorový list nebo vlajky či jiné znaky státní svrchovanosti a předkládá důkaz, že všechna tato označení byla zapsána jako ochranné známky Společenství.
58 OHIM popírá argumenty žalobkyně.
Závěry Soudu
59 Cílem čl. 6 ter odst. 1 písm. a) Pařížské úmluvy je vyloučit zápis a užívání továrních nebo obchodních známek, které jsou totožné se znaky státní svrchovanosti nebo které jim jsou určitým způsobem podobné (rozsudek ECA, uvedený v bodě 10 výše, bod 39). Znaky státní svrchovanosti jsou chráněny nejen proti zápisu a užívání ochranných známek, které jsou s nimi totožné nebo které je zahrnují, ale rovněž proti vložení do těchto ochranných známek jakéhokoli napodobení symbolických znaků „z hlediska heraldického“ (rozsudek ECA, uvedený v bodě 10 výše, bod 40).
60 V důsledku toho nebrání skutečnost, že přihlašovaná ochranná známka obsahuje slovní prvek „rw“, sama o sobě použití uvedeného článku v projednávaném případě, na rozdíl od toho, co tvrdí žalobkyně (viz v tomto smyslu rozsudek ECA, uvedený v bodě 10 výše, bod 41).
61 Žalobkyně nesprávně v této souvislosti odkazuje na rozsudek Nichols, bod 35 výše (bod 35). Je třeba předeslat, že bod 35 tohoto rozsudku, kterého se dovolává žalobkyně, není relevantní. V každém případě je třeba poznamenat, že tento rozsudek se týká výkladu čl. 3 odst. 1 písm. a) a b) první směrnice Rady 89/104/EHS ze dne 21. prosince 1988, kterou se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách (Úř. věst. 1989, L 40, s. 1; Zvl. vyd. 17/01, s. 92). Jedná se o ustanovení, jehož znění je obdobné znění čl. 7 odst. 1 písm. a) a b) nařízení č. 40/94, které stanoví, že do rejstříku se jako ochranné známky Společenství nezapíšou jednak označení, která nesplňují podmínky článku 4 téhož nařízení, tedy taková, která nemohou tvořit ochranné známky Společenství, a jednak ochranné známky, které postrádají rozlišovací způsobilost.
62 Přitom nezávisle na nesprávné citaci žalobkyně z ustálené judikatury vyplývá, že pokud jde o kombinovanou ochrannou známku, případná rozlišovací způsobilost může být částečně zkoumána pro každý její pojem nebo prvek odděleně, ale musí v každém případě vycházet z celkového vnímání této ochranné známky relevantní veřejností, a nikoliv z domněnky, že prvky, které samostatně postrádají rozlišovací způsobilost, nemohou, jsou-li kombinovány, vykazovat takovouto způsobilost. Pouhá okolnost, že každý z těchto prvků samostatně postrádá rozlišovací způsobilost, totiž nevylučuje, že spojení, které tvoří, může takovou způsobilost vykazovat (viz rozsudek Soudního dvora ze dne 15. září 2005, BioID v. OHIM, C‑37/03 P, Sb. rozh. s. I‑7975, bod 29 a citovaná judikatura).
63 Z této judikatury tedy vyplývá, že pouhá skutečnost, že jeden prvek kombinované ochranné známky postrádá rozlišovací způsobilost, nebrání zápisu dotčené ochranné známky jako ochranné známky Společenství, pokud tato známka při svém celkovém vnímání vykazuje takovou způsobilost.
64 Naproti tomu, totéž neplatí, pokud jde o absolutní důvod pro zamítnutí uvedený v čl. 7 odst. 1 písm. h) nařízení č. 40/94, který odkazuje na článek 6 ter Pařížské úmluvy. Posledně uvedené ustanovení totiž zakazuje nejen zápis ochranných známek, které sestávají pouze ze znaku státní svrchovanosti nebo jeho napodobení „z hlediska heraldického“, ale rovněž zápis nebo užívání znaku státní svrchovanosti nebo napodobení takového symbolického znaku „z hlediska heraldického“ jako prvku kombinované ochranné známky.
65 Pro účely posouzení kombinované ochranné známky z hlediska tohoto ustanovení je tudíž třeba zohlednit každý prvek zmiňované ochranné známky a k tomu, aby nedošlo k zápisu dotčené ochranné známky, postačuje, že jeden z těchto prvků představuje znak státní svrchovanosti nebo jeho napodobení „z hlediska heraldického“, nezávisle na jejím celkovém vnímání.
66 Odkaz žalobkyně na rozsudek ECA, uvedený v bodě 10 výše (bod 64), je rovněž nesprávný. Jednak Soud v bodě 64 tohoto rozsudku pouze připomněl znění rozhodnutí odvolacího senátu, jež bylo napadeno v této věci. Krom toho, tentýž bod je obsažen v části rozsudku týkající se výjimky zakotvené čl. 6 ter odst. 1 písm. c) Pařížské úmluvy, a konkrétněji se týká vnímání relevantní veřejností existence spojitosti mezi majitelem přihlašované ochranné známky a mezinárodní organizací, jejíž symbolický znak je obsažen v této ochranné známce. Tento bod rozsudku ECA, uvedeného v bodě 10 výše, tak nelze vykládat tak, že připouští zápis, jako ochranné známky Společenství, ochranné známky obsahující kromě znaku státní svrchovanosti nebo mezinárodní organizace rovněž jiné prvky. Toto tvrzení bylo totiž výslovně odmítnuto v rozsudku ECA, uvedeném v bodě 10 výše (viz bod 59 výše).
67 V projednávaném případě je tudíž třeba přezkoumat, zda javorový list obsažený v přihlašované ochranné známce bude vnímán jako symbolický znak kanadského státu nebo jako jeho napodobení „z hlediska heraldického“. Žalobkyně tvrdí, že tomu tak není, a na podporu svého tvrzení uvádí jednak rozdíl barvy javorového listu přihlašované ochranné známky a barvy javorového listu, jenž je symbolickým znakem kanadského státu, a jednak grafické rozdíly stonku mezi těmito dvěma listy.
68 Jde-li přitom o rozdíl v barvě, vzhledem k tomu, že přihláška neuvádí barvy přihlašované ochranné známky, lze ji ztvárnit v jakékoli barevné kombinaci, a tedy rovněž jako javorový list červené barvy. V důsledku toho skutečnost, že javorový list v kanadském symbolickém znaku má červenou barvu, není v projednávaném případě relevantní (viz v tomto smyslu rozsudek ECA, uvedený v bodě 10 výše, bod 45). Mimoto je třeba poznamenat, že kanadský symbolický znak může, stejně jako javorový list obsažený v přihlašované ochranné známce, být vyobrazen černobíle (viz v tomto smyslu rozsudek ECA, uvedený v bodě 10 výše, bod 46).
69 Z toho vyplývá, že v bodě 15 napadeného rozhodnutí byl správně odmítnut argument žalobkyně vycházející z rozdílu barev mezi oběma javorovými listy.
70 Pokud jde o grafické rozdíly mezi stonky obou javorových listů, je za účelem určení, zda ochranná známka je, či není v rozporu s ustanovením čl. 6 ter odst. 1 písm. a) Pařížské úmluvy, třeba porovnat tuto ochrannou známku s dotčeným kanadským symbolickým znakem „z hlediska heraldického“.
71 V tomto ohledu je třeba uvést, že erby a jiné heraldické symbolické znaky jsou navrhovány dle poměrně jednoduchého popisu obsahujícího údaje o provedení a podkladové barvě, jakož i soupis různých prvků (jako jsou lev, orel, květina, atd.), které tvoří symbolický znak, s uvedením jejich barev a jejich umístění v symbolickém znaku. Tento heraldický popis naproti tomu neobsahuje detailní údaje ohledně tvaru symbolického znaku a jednotlivých prvků, které jej tvoří, takže je možných několik uměleckých interpretací jednoho a téhož znaku na základě téhož heraldického popisu. Ačkoli se každá z těchto interpretací může lišit co do detailů oproti ostatním, nic to nemění na tom, že všechny tyto interpretace jsou napodobením dotčeného symbolického znaku „z hlediska heraldického“.
72 V důsledku toho je při porovnání „z hlediska heraldického“ ve smyslu článku 6 ter Pařížské úmluvy třeba vycházet z heraldického popisu dotčeného symbolického znaku, a nikoli z případného geometrického popisu téhož symbolického znaku, který je svou povahu mnohem detailnější (rozsudek ECA, bod 10 výše, bod 44).
73 V projednávaném případě Kanada oznámila mezinárodnímu úřadu WIPO vyobrazení javorového listu, které představuje symbol její státní svrchovanosti (viz bod 7 výše), aniž by k tomu připojila jakýkoli popis. Je přitom zjevné, že heraldický popis tohoto symbolického znaku by obsahoval pouze zmínku, že se jedná o červený javorový list, bez dodatkového upřesnění jeho konkrétního tvaru, neboť tato zpřesnění nejsou nezbytná nebo obvyklá pro heraldický popis.
74 Porovnání javorového listu, který byl oznámen jako symbolický znak kanadského státu, a přihlašované ochranné známky ukazuje sice určité rozdíly mezi tvarem stonku obou listů, když dva výřezy na obou stranách centrální části listu jsou hlubší v případě javorového listu tvořícího kanadský symbolický znak. Nicméně takový detail, jakým je přesná hloubka těchto výřezů, nebude nikdy obsažen v heraldickém popisu dotčeného symbolického znaku, nýbrž případně ve mnohem detailnějším geometrickém popisu, který však není pro porovnání „z hlediska heraldického“ relevantní.
75 Z toho vyplývá, že odvolací senát v bodě 16 napadeného rozhodnutí správně dospěl k závěru, že navzdory „nevelkému rozdílu v délce stonků“ obou listů „relevantní veřejnost ve Společenství bude [přihlašovanou ochrannou známku] vnímat především jako napodobení kanadského symbolického znaku“. I přesto, že tato veřejnost není v napadeném rozhodnutí vymezena, může se totiž jednat pouze o širokou veřejnost, které je určeno běžné spotřební zboží, na které se vztahuje přihlašovaná ochranná známka. Přitom tato veřejnost, která je složena z průměrných spotřebitelů, o nichž se má podle judikatury [rozsudek Soudu ze dne 15. září 2005, Citicorp v. OHIM (LIVE RICHLY), T‑320/03, Sb. rozh. s. II‑3411, bod 69] za to, že jsou běžně informovaní a přiměřeně pozorní a obezřetní, nevěnuje zvláštní pozornost detailům symbolických znaků a ochranných známek, jako v daném případě rozdílu v délce stonku obou dotčených javorových listů.
76 Žalobkyně rovněž zpochybňuje závěr obsažený v bodě 17 napadeného rozhodnutí, podle kterého „zápis přihlašované ochranné známky by mohl uvést veřejnost v omyl ohledně původu výrobků nebo služeb označených touto ochrannou známkou“.
77 V tomto ohledu je přitom třeba podotknout, že použití čl. 6 ter odst. 1 písm. a) Pařížské úmluvy není podmíněno existencí možnosti omylu dotčené veřejnosti ohledně původu výrobků označených přihlašovanou ochrannou známkou nebo ohledně existence spojitosti mezi majitelem této ochranné známky a státem, jehož symbolický znak je obsažen v uvedené ochranné známce.
78 Článek 6 ter odst. 1 písm. c) druhá věta, jež odkazuje na takovouto spojitost, se totiž týká pouze symbolických znaků a jiných označení mezinárodních mezivládních organizací uvedených v písm. b) téhož odstavce, a nikoli znaků a jiných označení státní svrchovanosti uvedených v písm. a) téhož odstavce. „[T]ato ustanovení“, na která odkazuje čl. 6 ter odst. 1 písm. c) druhá věta, jsou jasně ustanoveními zmiňovanými v písm. c) první větě téhož odstavce 1, a sice „ustanoveními uvedenými pod písm. b)“, týkajícími se symbolických znaků mezinárodních organizací. Takový způsob chápání je potvrzen dvojím odkazem na dotčenou „organizaci“ v textu druhé věty písm. c) téhož odstavce 1.
79 Pokud jde o odkaz v čl. 6 ter odst. 1 písm. c) druhé větě na „zápis, kter[ý je zaveden] pod písm. a) shora“, tento pouze upřesňuje, že ustanovení písm. c) odst. 1 se týká pouze zápisu nebo užívání „jako tovární nebo obchodní známky nebo jako části těchto známek“ symbolických znaků organizací uvedených pod písmenem b), „jakož i každého napodobení z hlediska heraldického“. Naproti tomu nelze tento pouhý odkaz vykládat tak, že se působnost výjimky stanovené pod písmenem c) rozšíří rovněž na státní symboly, neboť takové rozšíření by bylo v rozporu se zbývající částí jasného znění posledně uvedeného ustanovení.
80 Ze všech výše uvedených úvah vyplývá, že body 17 a 18 napadeného rozhodnutí, týkající se možnosti, že si veřejnost vytvoří spojitost mezi žalobkyní a Kanadou, nemají vliv na výrok tohoto rozhodnutí, neboť tento výrok je právně dostačujícím způsobem založen na úvahách obsažených v bodech 14 až 16 napadeného rozhodnutí, podle kterých přihlašovaná ochranná známka obsahuje napodobení kanadského symbolického znaku „z hlediska heraldického“. Je tudíž třeba odmítnout jako nerelevantní argument žalobkyně vycházející z chybnosti závěru odvolacího senátu obsaženého v bodě 17 napadeného rozhodnutí.
81 To samé platí pro argument vycházející z nezohlednění údajného dobrého jména ochranné známky žalobkyně RIVER WOODS. Z vysvětlení předložených v tomto ohledu žalobkyní před Soudem (viz bod 50 výše) totiž vyplývá, že žalobkyně se zmiňovaného údajného dobrého jména dovolávala jako protiargumentu k tvrzení, že si relevantní veřejnost, pokud se setká s přihlašovanou ochrannou známkou, vytvoří spojitost mezi žalobkyní a Kanadou. Jak bylo přitom právě uvedeno, existence takové spojitosti, za předpokladu jejího prokázání, je v projednávaném případě nerelevantní.
82 Nakonec jsou rovněž nerelevantní argumenty žalobkyně vycházející z údajných zápisů jiných národních ochranných známek nebo ochranných známek Společenství, totožných nebo podobných s přihlašovanou ochrannou známkou nebo, obecněji, obsahujících vyobrazení vlajek nebo jiných znaků státní svrchovanosti.
83 Co se týče praxe samotného OHIM, je totiž třeba podotknout, že rozhodnutí týkající se zápisu označení jako ochranné známky Společenství, která odvolací senáty přijímají na základě nařízení č. 40/94, jsou přijímána v rámci přesně stanovené pravomoci, a nikoli v rámci diskreční pravomoci. Způsobilost označení k zápisu jako ochranné známky Společenství musí být tudíž posuzována pouze na základě tohoto nařízení, jak jej vykládá soud Společenství, a nikoli na základě dřívější praxe odvolacích senátů (viz rozsudek ECA, bod 10 výše, bod 71 a citovaná judikatura).
84 Co se týče starších národních zápisů, je třeba připomenout, že režim ochranných známek Společenství je samostatným systémem tvořeným souborem pravidel a sledujícím cíle, které jsou mu vlastní, a jeho použití je nezávislé na jakémkoli vnitrostátním systému. Způsobilost označení k zápisu jako ochranné známky Společenství musí být tedy posuzována pouze na základě relevantní právní úpravy Společenství. V důsledku toho nejsou OHIM, a případně soud Společenství, vázány rozhodnutími orgánů členského státu, případně třetí země, kterými byla přiznána způsobilost k zápisu téhož označení jako národní ochranné známky. Zápisy již uskutečněné v členských státech představují toliko skutečnosti, které, aniž by byly rozhodující, mohou být pouze zohledněny za účelem zápisu ochranné známky Společenství. Totéž platí a fortiori pro zápisy jiných ochranných známek než ochranné známky, jejíž zápis je požadován v projednávaném případě (viz rozsudek ECA, bod 10 výše, bod 70 a citovaná judikatura).
85 Pokud jde konkrétněji o údajně méně restriktivní praxi kanadského úřadu pro ochranné známky, je třeba konstatovat, že žalobkyně neprokázala ani jednoznačně netvrdila, že od příslušných kanadských orgánů získala povolení umožňující jí zapsat přihlašovanou ochrannou známku. Tvrzená skutečnost, že žalobkyně podala v Kanadě přihlášku ochranné známky totožné s přihlašovanou ochrannou známkou, kterou následně vzala zpět z důvodů nezávislých na článku 6 ter Pařížské úmluvy, v žádném případě neprokazuje existenci takového povolení. Vzhledem k neexistenci konečného zápisu přihlašované ochranné známky v Kanadě není vůbec jisté, že kanadské orgány v pozdější fázi řízení o zápisu neuplatnily námitky z důvodu existence v přihlašované ochranné známce téhož javorového listu, jako je ten, který představuje kanadský symbolický znak.
86 Ze všech výše uvedených úvah vyplývá, že odvolací senát zamítl zápis přihlašované ochranné známky pro výrobky náležející do tříd 18 a 25, aniž by tak porušil ustanovení čl. 7 odst. 1 písm. h) nařízení č. 40/94 a čl. 6 ter odst. 1 písm. a) Pařížské úmluvy. V důsledku toho je třeba žalobu zamítnout jako neopodstatněnou v rozsahu, v němž napadá zamítnutí zápisu přihlašované ochranné známky pro výrobky těchto dvou tříd.
K nákladům řízení
87 Podle čl. 87 odst. 2 jednacího řádu Soudu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Podle čl. 87 odst. 3 může Soud rozdělit náklady mezi účastníky řízení nebo rozhodnout, že každý z nich nese vlastní náklady, pokud každý účastník měl ve věci částečně úspěch i neúspěch, nebo pokud jsou k tomu dány výjimečné důvody.
88 V projednávaném případě měly jak žalobkyně, tak OHIM ve věci částečně neúspěch. Za těchto podmínek je důvodné rozhodnout, že každý účastník řízení ponese vlastní náklady řízení.
Z těchto důvodů
SOUD (pátý senát)
rozhodl takto:
1) Rozhodnutí prvního odvolacího senátu Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM) ze dne 4. května 2006 (věc R 1463/2005-1) se zrušuje v rozsahu, v němž se týká zápisu přihlašované ochranné známky pro služby náležející do třídy 40 ve smyslu Niceské dohody o mezinárodním třídění výrobků a služeb pro účely zápisu známek ze dne 15. června 1957, ve znění změn a doplňků, odpovídající následujícímu popisu: „Pánské krejčovství, preparování živočichů; vazby publikací, knihařství; zpracování a konečná úprava v koželužství kůže, kožešin a textilu; vyvolávání filmů a kopírování fotografických snímků; zpracování dřeva; lisování ovoce; mlynářství; zpracování, kalení a konečná úprava povrchů kovů“.
2) Ve zbývající části se žaloba zamítá.
3) Každý účastník řízení ponese vlastní náklady řízení.
Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 28. února 2008.
Vedoucí soudní kanceláře | | Předseda |