ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (čtvrtého senátu)
16. prosince 2021(*)
„Řízení o předběžné otázce – Justiční spolupráce v trestních věcech – Evropský vyšetřovací příkaz – Směrnice 2014/41/EU – Článek 2 písm. c) bod i) – Pojem ‚vydávající orgán‘ – Článek 6 – Podmínky pro vydání evropského vyšetřovacího příkazu – Článek 9 odst. 1 a 3 – Uznání evropského vyšetřovacího příkazu – Evropský vyšetřovací příkaz směřující k získání provozních a lokalizačních údajů v souvislosti s telekomunikačním provozem, který vydal státní zástupce, kterého vnitrostátní akt provádějící směrnici 2014/41 označuje jako ‚vydávající orgán‘ – Výlučná pravomoc soudce u obdobného vnitrostátního případu k nařízení vyšetřovacího úkonu uvedeného v tomto příkazu“
Ve věci C‑724/19,
jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Specializiran nakazatelen sad (specializovaný trestní soud, Bulharsko) ze dne 24. září 2019, došlým Soudnímu dvoru dne 1. října 2019, v trestním řízení proti
HP
za přítomnosti:
Specializirana prokuratura,
SOUDNÍ DVŮR (čtvrtý senát),
ve složení K. Jürimäe (zpravodajka), předsedkyně třetího senátu vykonávající funkci předsedkyně čtvrtého senátu, S. Rodin a N. Piçarra, soudci,
generální advokát: M. Campos Sánchez-Bordona,
vedoucí soudní kanceláře: A. Calot Escobar,
s přihlédnutím k písemné části řízení,
s ohledem na vyjádření předložená:
– za HP E. Jordanovem, advokat,
– za německou vládu J. Möllerem a M. Hellmannem, jako zmocněnci,
– za maďarskou vládu M. Z. Fehérem, jakož i R. Kissné Berta a M. M. Tátrai, jako zmocněnci,
– za Evropskou komisi původně J. Marinovou a R. Troostersem, poté J. Marinovou a M. Wasmeierem, jako zmocněnci,
po vyslechnutí stanoviska generálního advokáta na jednání konaném dne 20. května 2021,
vydává tento
Rozsudek
1 Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 2 písm. c) bodu i) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/41/EU ze dne 3. dubna 2014 o evropském vyšetřovacím příkazu v trestních věcech (Úř. věst. 2014, L 130, s. 1).
2 Tato žádost byla předložena v rámci trestního řízení zahájeného proti HP, v jehož průběhu bulharské státní zastupitelství vydalo čtyři evropské vyšetřovací příkazy za účelem shromáždění důkazů v Belgii, Německu, Rakousku a Švédsku.
Právní rámec
Unijní právo
Směrnice 2002/58/ES
3 Článek 2 písm. b) a c) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/58/ES ze dne 12. července 2002 o zpracování osobních údajů a ochraně soukromí v odvětví elektronických komunikací (směrnice o soukromí a elektronických komunikacích) (Úř. věst. 2002, L 201, s. 37; Zvl. vyd. 13/29, s. 514) stanoví:
„Není-li stanoveno jinak, použijí se definice uvedené ve směrnici [Evropského parlamentu a Rady] 95/46/ES [ze dne 24. října 1995 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů (Úř. věst. 1995, L 281, s. 31; Zvl. vyd. 13/15, s. 355)] a směrnici Evropského parlamentu a Rady 2002/21/ES ze dne 7. března 2002 o společném předpisovém rámci pro sítě a služby elektronických komunikací (rámcová směrnice) [(Úř. věst. 2002, L 108, s. 33; Zvl. vyd. 13/29, s. 349)].
Použijí se rovněž tyto definice:
[…]
b) ‚provozními údaji‘ se rozumějí jakékoli údaje zpracovávané pro účely přenosu sdělení sítí elektronických komunikací nebo pro jeho účtování;
c) ‚lokalizačními údaji‘ se rozumějí jakékoli údaje zpracovávané v síti elektronických komunikací, které určují zeměpisnou polohu koncového zařízení uživatele veřejně dostupné služby elektronických komunikací“.
4 Článek 15 odst. 1 směrnice 2002/58 stanoví:
„Členské státy mohou přijmout legislativní opatření, kterými omezí rozsah práv a povinností uvedených v článku 5, článku 6, čl. 8 odst. 1, 2, 3 a 4 a článku 9 této směrnice, pokud toto omezení představuje v demokratické společnosti nezbytné, vhodné a přiměřené opatření pro zajištění národní bezpečnosti (tj. bezpečnosti státu), obrany, veřejné bezpečnosti a pro prevenci, vyšetřování, odhalování a stíhání trestných činů nebo neoprávněného použití elektronického komunikačního systému, jak je uvedeno v čl. 13 odst. 1 směrnice [95/46]. Za tímto účelem mohou členské státy mimo jiné přijmout legislativní opatření umožňující uchovávání údajů po omezenou dobu na základě důvodů uvedených v tomto odstavci. Veškerá opatření uvedená v tomto odstavci musí být v souladu s obecnými zásadami práva [Unie], včetně zásad uvedených v čl. 6 odst. 1 a 2 Smlouvy o [EU].“
Směrnice 2014/41
5 Body 5 až 8, 10, 11, 19, 30 a 32 odůvodnění směrnice 2014/41 znějí následovně:
„(5) Po přijetí [rámcového rozhodnutí Rady 2003/577/SVV ze dne 22. července 2003 o výkonu příkazů k zajištění majetku nebo důkazních prostředků v Evropské unii (Úř. věst. 2003, L 196, s. 45; Zvl. vyd. 19/06, s. 185) a rámcového rozhodnutí Rady 2008/978/SVV ze dne 18. prosince 2008 o evropském důkazním příkazu k zajištění předmětů, listin a údajů pro účely řízení v trestních věcech (Úř. věst. 2008, L 350, s. 72)] se ukázalo, že stávající rámec pro shromažďování důkazních prostředků je příliš roztříštěný a složitý. Je proto třeba zaujmout nový přístup.
(6) Ve Stockholmském programu přijatém Evropskou radou ve dnech 10.–11. prosince 2009 Evropská rada uvedla, že je třeba dále usilovat o zavedení komplexního systému pro získávání důkazů v případech, jež mají přeshraniční rozměr; tento systém by měl být založen na zásadě vzájemného uznávání. Evropská rada uvedla, že stávající nástroje v dané oblasti tvoří neuspořádaný systém a že je zapotřebí nového přístupu založeného na zásadě vzájemného uznávání, který však rovněž zohlední pružnost tradičního systému vzájemné právní pomoci. Evropská rada proto vyzvala k vytvoření komplexního systému, který nahradí všechny stávající nástroje v této oblasti včetně rámcového rozhodnutí [2008/978], který se bude v co největším rozsahu vztahovat na všechny druhy důkazů, bude obsahovat lhůty pro vykonání a co nejvíce omezí důvody pro odmítnutí.
(7) Tento nový přístup je založen na jednotném nástroji nazvaném evropský vyšetřovací příkaz. Evropský vyšetřovací příkaz má být vydáván za účelem provedení jednoho či několika konkrétních vyšetřovacích úkonů ve státě, který evropský vyšetřovací příkaz vykonává (dále jen ‚vykonávající stát‘), s cílem shromáždit důkazy. To zahrnuje získávání důkazů, které již má vykonávající orgán k dispozici.
(8) Evropský vyšetřovací příkaz by měl mít horizontálně vymezenou oblast působnosti, a měl by se proto vztahovat na všechny vyšetřovací úkony zaměřené na shromažďování důkazů. Vytvoření společného vyšetřovacího týmu a shromažďování důkazů v rámci tohoto týmu však vyžaduje zvláštní pravidla, která je třeba stanovit odděleně. Aniž je dotčeno uplatňování této směrnice, měly by se tudíž na tento druh vyšetřovacích úkonů i nadále vztahovat stávající nástroje.
[…]
(10) Evropský vyšetřovací příkaz by měl být zaměřen na vyšetřovací úkon, který má být proveden. K rozhodnutí o tom, který vyšetřovací úkon má být použit, je na základě své znalosti detailů příslušného vyšetřování nejlépe povolán vydávající orgán. […]
(11) Evropský vyšetřovací příkaz by měl být využit, pokud se výkon vyšetřovacího úkonu jeví pro daný případ jako přiměřený, vhodný a použitelný. Vydávající orgán by se měl tedy ubezpečit, že jsou hledané důkazy nezbytné a přiměřené pro účel řízení, že je zvolený vyšetřovací úkon nezbytný a přiměřený pro shromáždění dotyčných důkazů a že by měl být prostřednictvím vydání evropského vyšetřovacího příkazu zapojen do shromažďování těchto důkazů jiný členský stát. Stejné posouzení by se mělo provádět i v rámci postupu potvrzování v případech, kdy je podle této směrnice požadováno potvrzení evropského vyšetřovacího příkazu. Výkon evropského vyšetřovacího příkazu by neměl být odmítnut na základě důvodů jiných, než jaké jsou stanoveny touto směrnicí. Vykonávající orgán by však měl být oprávněn zvolit mírnější vyšetřovací úkon než úkon uvedený v evropském vyšetřovacím příkazu, umožní-li to dosáhnout podobných výsledků.
[…]
(19) Vytvoření prostoru svobody, bezpečnosti a práva v rámci [Evropské u]nie je založeno na vzájemné důvěře a na předpokladu dodržování práva Unie, a zejména základních práv, ze strany ostatních členských států. Tento předpoklad je však vyvratitelný. Existují-li tedy závažné důvody se domnívat, že provedení vyšetřovacího úkonu uvedeného v evropském vyšetřovacím příkazu by vedlo k porušení základního práva dotčené osoby a že vykonávající stát by porušil své povinnosti týkající se ochrany základních práv uznaných v [Listině základních práv Evropské unie], měl by být výkon evropského vyšetřovacího příkazu odmítnut.
[…]
(30) Možnosti spolupráce podle této směrnice týkající se odposlechu telekomunikačního provozu by neměly být omezeny na obsah telefonické komunikace, ale mohly by rovněž zahrnovat shromažďování souvisejících provozních a lokalizačních údajů, což by příslušným orgánům umožnilo vydat evropský vyšetřovací příkaz za účelem získání údajů o telekomunikačním provozu, které představují menší zásah. Na evropský vyšetřovací příkaz vydaný za účelem získání provozních a lokalizačních údajů telekomunikačního provozu z minulosti by se měla vztahovat stejná obecná úprava výkonu evropského vyšetřovacího příkazu, přičemž evropský vyšetřovací příkaz by v závislosti na vnitrostátním právu vykonávajícího státu mohl být považován za invazivní vyšetřovací úkon.
[…]
(32) V evropském vyšetřovacím příkazu, který obsahuje žádost o odposlech telekomunikačního provozu, vydávající orgán poskytne vykonávajícímu orgánu dostatečné informace, jako například údaje o vyšetřovaném trestném činu, aby vykonávajícímu orgánu umožnil posoudit, zda by daný vyšetřovací úkon byl povolen u obdobného vnitrostátního případu.“
6 Článek 1 této směrnice, nadepsaný „Evropský vyšetřovací příkaz a povinnost jej vykonat“, stanoví:
„1. Evropský vyšetřovací příkaz je rozhodnutí justičního orgánu vydané či potvrzené justičním orgánem jednoho členského státu (dále jen ‚vydávající stát‘) za účelem provedení jednoho nebo několika konkrétních vyšetřovacích úkonů v jiném členském státě […] s cílem získat důkazy v souladu s touto směrnicí.
Evropský vyšetřovací příkaz lze rovněž vydat k získání důkazů, které jsou již v držení příslušných orgánů vykonávajícího státu.
2. Členské státy vykonají evropský vyšetřovací příkaz na základě zásady vzájemného uznávání a v souladu s touto směrnicí.
3. O vydání evropského vyšetřovacího příkazu může v rámci použitelných práv na obhajobu v souladu s vnitrostátními předpisy upravujícími trestní řízení požádat podezřelá nebo obviněná osoba, nebo tak může jejím jménem učinit obhájce.
4. Touto směrnicí není dotčena povinnost ctít základní práva a právní zásady zakotvené v článku 6 [EU], včetně práva osob, proti nimž je vedeno trestní řízení, na obhajobu, a nejsou jí dotčeny související povinnosti justičních orgánů.“
7 Článek 2 písm. c) uvedené směrnice stanoví:
„Pro účely této směrnice se rozumí:
[…]
c) ‚vydávajícím orgánem‘:
i) soudce, soud, vyšetřující soudce nebo státní zástupce příslušný v daném případě nebo
ii) jakýkoli jiný příslušný orgán, který vydávající stát určí a který v konkrétním případě jedná jako vyšetřující orgán v trestním řízení a má v souladu s vnitrostátním právem pravomoc nařídit shromažďování důkazů. Kromě toho musí evropský vyšetřovací příkaz před jeho předáním vykonávajícímu orgánu a po posouzení jeho souladu s podmínkami pro vydání evropského vyšetřovacího příkazu podle této směrnice, zejména s podmínkami stanovenými v čl. 6 odst. 1, potvrdit soudce, soud, vyšetřující soudce nebo státní zástupce ve vydávajícím státě. Pokud byl evropský vyšetřovací příkaz potvrzen justičním orgánem, může být pro účely předání evropského vyšetřovacího příkazu tento orgán rovněž považován za vydávající orgán“.
8 Článek 6 téže směrnice, týkající se „[p]odmín[ek] pro vydání a předání evropského vyšetřovacího příkazu“, stanoví:
„1. Vydávající orgán může vydat evropský vyšetřovací příkaz, pouze pokud jsou splněny tyto podmínky:
a) vydání evropského vyšetřovacího příkazu je nezbytné a přiměřené pro účely řízení podle článku 4 při zohlednění práv podezřelé nebo obviněné osoby a
b) vyšetřovací úkon nebo úkony uvedené v evropském vyšetřovacím příkazu by za stejných podmínek bylo možné nařídit u obdobného vnitrostátního případu.
2. Splnění podmínek uvedených v odstavci 1 posuzuje v každém jednotlivém případě vydávající orgán.
3. Pokud má vykonávající orgán důvod se domnívat, že podmínky uvedené v odstavci 1 splněny nejsou, může konzultovat nezbytnost výkonu evropského vyšetřovacího příkazu s vydávajícím orgánem. Po této konzultaci může vydávající orgán rozhodnout o vzetí evropského vyšetřovacího příkazu zpět.“
9 Článek 9 směrnice 2014/41, nadepsaný „Uznání a výkon“, v odst. 1 až 3 stanoví:
„1. Vykonávající orgán uzná bez dalších formalit evropský vyšetřovací příkaz předaný v souladu s touto směrnicí a zajistí jeho výkon stejným způsobem a za stejných podmínek, jako by daný vyšetřovací úkon byl nařízen orgánem vykonávajícího státu, ledaže se tento orgán rozhodne uplatnit některý z důvodů odmítnutí uznání nebo výkonu nebo některý z důvodů odkladu stanovených v této směrnici.
2. Pokud není v této směrnici stanoveno jinak, vykonávající orgán dodrží formální náležitosti a postupy výslovně uvedené vydávajícím orgánem, pokud tyto formální náležitosti a postupy nejsou v rozporu se základními právními zásadami vykonávajícího státu.
3. Pokud vykonávající orgán obdrží evropský vyšetřovací příkaz, který nebyl vydán vydávajícím orgánem podle čl. 2 písm. c), vykonávající orgán vrátí evropský vyšetřovací příkaz zpět vydávajícímu státu.“
10 Článek 11 této směrnice uvádí důvody, pro něž může být uznání nebo výkon evropského vyšetřovacího příkazu ve vykonávajícím státě odmítnut.
11 Kapitola IV uvedené směrnice, nadepsaná „Zvláštní ustanovení pro některé vyšetřovací úkony“, obsahuje články 22 až 29.
12 Článek 26 téže směrnice, nadepsaný „Informace o bankovních účtech a jiných finančních účtech“, v odst. 5 stanoví:
„Vydávající orgán v evropském vyšetřovacím příkazu uvede důvody, pro které se domnívá, že požadované informace by mohly být zásadní pro dané trestní řízení, jakož i z jakých důvodů předpokládá, že banky ve vykonávajícím státě vedou tyto účty, a je-li mu to známo, kterých bank se to může týkat. V evropském vyšetřovacím příkazu vydávající orgán rovněž uvede veškeré dostupné informace, jež mohou výkon evropského vyšetřovacího příkazu usnadnit.“
13 Článek 27 směrnice 2014/41, nadepsaný „Informace o bankovních operacích a jiných finančních transakcích“, v odst. 4 stanoví:
„Vydávající orgán v evropském vyšetřovacím příkazu uvede, proč se domnívá, že vyžádané informace jsou důležité pro účely daného trestního řízení.“
14 Článek 28 této směrnice, nadepsaný „Vyšetřovací úkony zahrnující shromažďování důkazů v reálném čase, nepřetržitě a po určitou dobu“, v odst. 3 stanoví:
„Vydávající orgán v evropském vyšetřovacím příkazu uvede, proč se domnívá, že vyžádané informace jsou důležité pro účely daného trestního řízení.“
15 Evropský vyšetřovací příkaz je upraven ve formuláři obsaženém v příloze A uvedené směrnice. Záhlaví tohoto formuláře zní následovně:
„Tento evropský vyšetřovací příkaz vydal příslušný orgán. Vydávající orgán potvrzuje, že vydání evropského vyšetřovacího příkazu je nezbytné a přiměřené pro účely řízení v něm uvedeného při zohlednění práv podezřelé nebo obviněné osoby a že požadované vyšetřovací úkony by za stejných podmínek bylo možné nařídit u obdobného vnitrostátního případu. Žádám o provedení níže uvedeného vyšetřovacího úkonu nebo úkonů při řádném zohlednění důvěrnosti vyšetřování a o předání důkazů získaných provedením výkonu evropského vyšetřovacího příkazu.“
Bulharské právo
16 Směrnice 2014/41 byla do bulharského práva provedena prostřednictvím zakon za evropejskata zapoved za razsledvane (zákon o evropském vyšetřovacím příkazu) (DV č. 16 ze dne 20. února 2018). Podle čl. 5 odst. 1 bodu 1 tohoto zákona (dále jen „ZEZR“) je orgánem, který má v Bulharsku pravomoc vydat v přípravné fázi trestního řízení evropský vyšetřovací příkaz, státní zástupce.
17 Článek 159a Nakazatelno-procesualen kodeks (trestní řád), ve znění použitelném na věc v původním řízení, nadepsaný „Předávání údajů podniky zajišťujícími veřejné sítě elektronických komunikací nebo poskytujícími veřejné služby elektronických komunikací“, stanoví:
(1) Na žádost soudu v soudním řízení nebo na základě odůvodněného příkazu soudce příslušného soudu prvního stupně, který byl vydán v přípravné fázi trestního řízení na návrh státního zástupce pověřeného dohledem, předloží podniky zajišťující veřejné sítě elektronických komunikací nebo poskytující veřejné služby elektronických komunikací údaje shromážděné v rámci své činnosti, které jsou nezbytné pro:
1. dohledání a identifikaci zdroje spojení,
2. identifikaci směru spojení,
3. identifikaci data, času a délky trvání spojení,
4. identifikaci druhu spojení,
5. identifikaci koncového elektronického komunikačního zařízení uživatele nebo zařízení, které se jako koncové elektronické komunikační zařízení uživatele prezentuje,
6. určení identifikátoru použitých datových buněk.
(2) Údaje uvedené v odstavci 1 se shromáždí, pokud je to nezbytné k vyšetřování závažných úmyslných trestných činů.
(3) Návrh státního zástupce pověřeného dohledem podle odstavce 1 na vydání vyšetřovacího příkazu musí být odůvodněn a musí obsahovat následující údaje:
1. údaje o trestném činu, pro jehož vyšetřování je nezbytné použití provozních údajů,
2. popis skutkových okolností, na nichž je návrh založen,
3. údaje o osobách, ve vztahu k nimž jsou vyžadovány provozní údaje,
4. období, jehož se má zpráva týkat,
5. vyšetřovací orgán, kterému mají být údaje předány.
(4) V příkazu vydaném podle odstavce 1 uvede soud:
1. údaje, které mají být předmětem zprávy,
2. období, jehož se má zpráva týkat,
3. vyšetřovací orgán, kterému mají být údaje předány.
(5) Období, za které může být požadováno a nařízeno předání údajů podle odstavce 1, nesmí překročit šest měsíců.
(6) Obsahuje-li zpráva informace, které nesouvisí s okolnostmi věci a které nepřispívají k jejich objasnění, soudce, který vydal vyšetřovací příkaz, musí na základě odůvodněného písemného návrhu státního zástupce pověřeného dohledem nařídit jejich zničení. Zničení se provede podle postupu, který stanoví nejvyšší státní zástupce. Ve lhůtě sedmi dnů od obdržení příkazu musejí podniky uvedené v odstavci 1 a státní zástupce pověřený dohledem předat soudci, který jej vydal, zprávy o zničení údajů.“
Spor v původním řízení a předběžné otázky
18 Dne 23. února 2018 bylo zahájeno trestní řízení pro podezření ze shromažďování a zpřístupňování finančních prostředků používaných k páchání teroristických útoků na bulharském území i mimo toto území. Během vyšetřování vedeného v rámci tohoto řízení byly shromážděny důkazy týkající se činnosti HP.
19 Dne 15. srpna 2018 vydalo bulharské státní zastupitelství na základě čl. 159a odst. 1 trestního řádu čtyři evropské vyšetřovací příkazy za účelem shromáždění provozních a lokalizačních údajů v souvislosti s telekomunikačním provozem (dále jen „čtyři evropské vyšetřovací příkazy“). Tyto příkazy, v nichž bylo blíže uvedeno, že tato žádost pochází od státního zástupce specializovaného státního zastupitelství, byly zaslány belgickým, německým, rakouským a švédským orgánům. Ve všech těchto příkazech bylo uvedeno, že HP je podezřelý z financování teroristické činnosti a v rámci této činnosti vedl telefonicky rozhovory s osobami s bydlištěm na území Belgického království, Spolkové republiky Německo, Rakouské republiky a Švédského království.
20 Z předkládacího rozhodnutí vyplývá, že odpovědi orgánů těchto členských států na čtyři evropské vyšetřovací příkazy obsahují informace o telefonních rozhovorech, které se uskutečnily z telefonu HP, a že tyto informace mají určitý význam pro posouzení, zda se HP dopustil trestného činu.
21 Příslušné německé, rakouské a švédské orgány nepředaly rozhodnutí o uznání evropských vyšetřovacích příkazů. Naproti tomu belgický vyšetřující soudce předal rozhodnutí o uznání evropského vyšetřovacího příkazu, který byl zaslán belgickým orgánům.
22 Dne 18. ledna 2019 byl HP spolu s dalšími pěti osobami na základě shromážděných důkazů, včetně důkazů pocházejících z odpovědí orgánů dotčených členských států na čtyři evropské vyšetřovací příkazy, obžalován kvůli protiprávní teroristické činnosti a účasti na zločinném spolčení, jehož cílem je tuto činnost financovat. Obžaloba HP byla u předkládajícího soudu podána dne 12. září 2019.
23 Za účelem posouzení, zda je tato obžaloba opodstatněná, si předkládající soud klade otázku, zda je legální požadovat shromáždění provozních a lokalizačních údajů v souvislosti s telekomunikačním provozem prostřednictvím daných čtyř evropských vyšetřovacích příkazů, a zda tudíž může pro účely prokázání trestného činu, z jehož spáchání je HP obžalován, použít důkazy shromážděné prostřednictvím těchto příkazů.
24 Zaprvé předkládající soud konstatuje, že čl. 2 písm. c) směrnice 2014/41 odkazuje za účelem určení příslušného vydávajícího orgánu na vnitrostátní právo. Podle bulharského práva se podle čl. 5 odst. 1 bodu 1 ZEZR jedná o státního zástupce. Předkládající soud však uvádí, že u obdobného vnitrostátního případu je orgánem, který má pravomoc nařídit získání provozních a lokalizačních údajů v souvislosti s telekomunikačním provozem, soudce soudu prvního stupně příslušného v daném případě a že státní zástupce má v takové situaci pravomoc pouze předložit tomuto soudci odůvodněný návrh. Tento soud si tak klade otázku, zda s ohledem zejména na zásadu rovnocennosti může být pravomoc vydat evropský vyšetřovací příkaz upravena vnitrostátním aktem provádějícím směrnici 2014/41, nebo zda čl. 2 písm. c) této směrnice přiznává tuto pravomoc orgánu, který má pravomoc nařídit získání takových údajů u obdobného vnitrostátního případu.
25 Zadruhé si předkládající soud klade otázku, zda rozhodnutí o uznání přijaté příslušným orgánem vykonávajícího státu na základě směrnice 2014/41 a nezbytné k tomu, aby bylo telekomunikačnímu operátorovi tohoto členského státu uloženo zpřístupnit provozní a lokalizační údaje v souvislosti s telekomunikačním provozem, může platně nahradit rozhodnutí, které měl přijmout soudce vydávajícího státu k zajištění zásad legality a nedotknutelnosti soukromí. Klade si zvláště otázku, zda je takové řešení slučitelné zejména s článkem 6 a čl. 9 odst. 1 a 3 této směrnice.
26 Za těchto podmínek se Specializiran nakazatelen sad (specializovaný trestní soud, Bulharsko) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:
„1) Je v souladu s čl. 2 písm. c) bodem i) směrnice 2014/41 a se zásadou rovnocennosti vnitrostátní právní ustanovení (čl. 5 odst. 1 bod 1 [ZEZR]), podle něhož v přípravné fázi trestního řízení je orgánem, který má pravomoc k vydání evropského vyšetřovacího [příkazu] [za účelem] předání provozních a lokalizačních údajů v souvislosti s telekomunikačním provozem, státní zástupce, zatímco ve stejných […] situacích [na vnitrostátní úrovni] má tuto pravomoc soudce?
2) Může uznání takového evropského vyšetřovacího [příkazu] příslušným orgánem vykonávajícího státu (státním zástupcem nebo vyšetřujícím soudcem) nahradit soudní příkaz, [který vyžaduje] právo vydávajícího státu?“
K předběžným otázkám
K první otázce
27 Podstatou první otázky předkládajícího soudu je, zda čl. 2 písm. c) bod i) směrnice 2014/41 musí být vykládán v tom smyslu, že brání tomu, aby měl státní zástupce v přípravné fázi trestního řízení pravomoc k vydání evropského vyšetřovacího příkazu ve smyslu této směrnice, směřujícího k získání provozních a lokalizačních údajů v souvislosti s telekomunikačním provozem, jestliže u obdobného vnitrostátního případu přijetí vyšetřovacího úkonu, jehož účelem je přístup k takovým údajům, spadá do výlučné pravomoci soudce.
28 Článek 2 písm. c) směrnice 2014/41 definuje pro účely této směrnice pojem „vydávající orgán“. Tento článek tak stanoví, že takovým orgánem může být buď podle bodu i) „soudce, soud, vyšetřující soudce nebo státní zástupce příslušný v daném případě“ nebo podle bodu ii) „jakýkoli jiný příslušný orgán, který vydávající stát určí a který v konkrétním případě jedná jako vyšetřující orgán v trestním řízení a má v souladu s vnitrostátním právem pravomoc nařídit shromažďování důkazů“.
29 Ze znění tohoto ustanovení tak vyplývá, že vydávající orgán musí být ve všech případech, na které se uvedené ustanovení vztahuje, příslušný v daném případě buď jako soudce, soud, vyšetřující soudce nebo státní zástupce, anebo pokud není justičním orgánem, jakožto vyšetřující orgán.
30 Naproti tomu analýza znění uvedeného ustanovení neumožňuje sama o sobě určit, zda má výraz „příslušný v daném případě“ stejný význam jako výraz „má v souladu s vnitrostátním právem pravomoc nařídit shromažďování důkazů“, a tudíž státní zástupce může mít pravomoc k vydání evropského vyšetřovacího příkazu směřujícího k získání provozních a lokalizačních údajů v souvislosti s telekomunikačním provozem, jestliže u obdobného vnitrostátního případu vyšetřovací úkon, jehož účelem je přístup k takovým údajům, spadá do výlučné pravomoci soudce.
31 Článek 2 písm. c) bod i) směrnice 2014/41 je tedy třeba vykládat s přihlédnutím k jeho kontextu, jakož i k cílům této směrnice.
32 Pokud jde v tomto ohledu o kontext, do kterého spadá toto ustanovení, je třeba zaprvé konstatovat, že čl. 6 odst. 1 písm. a) této směrnice ve spojení s bodem 11 odůvodnění, jakož i přílohou A této směrnice ukládá vydávajícímu orgánu povinnost ověřit nezbytnost a přiměřenost vyšetřovacího úkonu, který je předmětem evropského vyšetřovacího příkazu, s ohledem na cíle řízení, v jehož rámci byl tento příkaz vydán, a při zohlednění práv podezřelé nebo obviněné osoby.
33 Stejně tak je třeba poznamenat, že v rámci některých specifických vyšetřovacích úkonů musí vydávající orgán poskytnout určitá dodatečná odůvodnění. Článek 26 odst. 5 uvedené směrnice tak stanoví, pokud jde o informace o bankovních účtech a jiných finančních účtech, že vydávající orgán uvede důvody, pro které se domnívá, že požadované informace by mohly být zásadní pro dané trestní řízení. Článek 27 odst. 4 této směrnice rovněž stanoví, pokud jde o informace o bankovních operacích a jiných finančních transakcích a čl. 28 odst. 3 téže směrnice rovněž stanoví, pokud jde o vyšetřovací úkony zahrnující shromažďování důkazů v reálném čase, nepřetržitě a po určitou dobu, že tento orgán uvede, proč se domnívá, že vyžádané informace jsou důležité pro účely daného trestního řízení.
34 Jeví se přitom, že jak pro ověření nezbytnosti a přiměřenosti vyšetřovacího úkonu, tak pro poskytnutí dodatečných odůvodnění uvedených v předchozím bodě musí být vydávajícím orgánem vyšetřující orgán v daném trestním řízení, který tak má v souladu s vnitrostátním právem pravomoc nařídit shromažďování důkazů.
35 Zadruhé z čl. 6 odst. 1 písm. b) směrnice 2014/41 vyplývá, že vydávající orgán může vydat evropský vyšetřovací příkaz pouze za podmínky, že vyšetřovací úkon nebo úkony uvedené v evropském vyšetřovacím příkazu by za stejných podmínek bylo možné nařídit u obdobného vnitrostátního případu. V důsledku toho může mít pravomoc vydat evropský vyšetřovací příkaz pouze orgán, který má na základě vnitrostátního práva vydávajícího státu pravomoc nařídit takový vyšetřovací úkon.
36 Pokud jde o cíle směrnice 2014/41, účelem této směrnice je, jak vyplývá z bodů 5 až 8 jejího odůvodnění, nahradit stávající roztříštěný a složitý rámec pro shromažďování důkazních prostředků v trestních věcech s přeshraničním rozměrem, a zavedením zjednodušeného a efektivnějšího systému založeného na jednotném nástroji nazvaném evropský vyšetřovací příkaz usnadnit a urychlit soudní spolupráci s cílem přispět k uskutečnění cíle stát se prostorem svobody, bezpečnosti a práva vytyčeného pro Unii na základě velké míry důvěry, která musí panovat mezi členskými státy [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 8. prosince 2020, Staatsanwaltschaft Wien (Padělané příkazy k převodu), C‑584/19, EU:C:2020:1002, bod 39].
37 Z tohoto hlediska bod 10 odůvodnění uvedené směrnice uvádí, že k rozhodnutí o tom, který vyšetřovací úkon má být použit, je na základě své znalosti detailů příslušného vyšetřování nejlépe povolán vydávající orgán.
38 Analýza čl. 2 písm. c) bodu i) směrnice 2014/41 ve spojení s body 5 až 8 a 10 odůvodnění této směrnice vede tudíž rovněž k tomu, že je jakožto vydávající orgán identifikován vyšetřující orgán v daném trestním řízení, a má tak v souladu s vnitrostátním právem pravomoc nařídit shromažďování důkazů. Existuje totiž riziko, že v rámci trestního vyšetřování případné rozlišení orgánu vydávajícího evropský vyšetřovací příkaz a orgánu, který má pravomoc nařídit vyšetřovací úkony v rámci tohoto trestního řízení, zkomplikuje systém spolupráce, a tím ohrozí zavedení zjednodušeného a účinného systému.
39 Z toho vyplývá, že pokud ve vnitrostátním právu státní zástupce nemá pravomoc nařídit vyšetřovací úkon za účelem získání provozních a lokalizačních údajů v souvislosti s telekomunikačním provozem, nelze mít za to, že je vydávajícím orgánem ve smyslu čl. 2 písm. c) bodu i) směrnice 2014/41, který má pravomoc vydat evropský vyšetřovací příkaz za účelem získání těchto údajů.
40 V projednávané věci ze žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce vyplývá, že ačkoli bulharské právo určuje státního zástupce jakožto orgán, který má pravomoc vydat evropský vyšetřovací příkaz v rámci trestního řízení, tento státní zástupce nemá pravomoc nařídit získání provozních a lokalizačních údajů v souvislosti s telekomunikačním provozem u obdobného vnitrostátního případu. Předkládající soud totiž uvádí, že v souladu s bulharským právem je orgánem, který má pravomoc nařídit získání takových údajů, soudce soudu prvního stupně příslušného v daném případě a že státní zástupce má pravomoc pouze předložit tomuto soudci odůvodněný návrh.
41 V takové situaci tedy státní zástupce nemůže mít pravomoc k vydání evropského vyšetřovacího příkazu za účelem získání takových údajů.
42 Kromě toho je třeba za účelem poskytnutí úplné odpovědi předkládajícímu soudu dodat, že Soudní dvůr v rozsudku ze dne 2. března 2021, Prokuratuur (Podmínky pro přístup k údajům týkajícím se elektronických komunikací) (C‑746/18, EU:C:2021:152, bod 59), rozhodl, že čl. 15 odst. 1 směrnice 2002/58, ve spojení s články 7, 8 a 11, jakož i s čl. 52 odst. 1 Listiny základních práv, musí být vykládán v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě, která přiznává státnímu zastupitelství, jež vede přípravné řízení a v následném řízení případně vykonává úlohu veřejného žalobce, pravomoc povolit orgánu veřejné moci přístup k provozním a lokalizačním údajům pro účely přípravného řízení.
43 Jak uvedl generální advokát v bodě 40 svého stanoviska, je třeba z toho vyvodit, že evropský vyšetřovací příkaz směřující k získání provozních a lokalizačních údajů v souvislosti s telekomunikačním provozem nemůže vydat státní zástupce, pokud tento státní zástupce nejenom vede přípravné řízení, ale v následném trestním řízení vykonává rovněž úlohu veřejného žalobce.
44 Pokud by tomu tak bylo, podmínka stanovená v čl. 6 odst. 1 písm. b) směrnice 2014/41, podle níž může vydávající orgán vydat evropský vyšetřovací příkaz pouze tehdy, pokud vyšetřovací úkon nebo úkony uvedené v evropském vyšetřovacím příkazu by za stejných podmínek bylo možné nařídit u obdobného vnitrostátního případu, by totiž splněna nebyla.
45 Ve světle všech výše uvedených úvah je třeba na první otázku odpovědět tak, že čl. 2 písm. c) bod i) směrnice 2014/41 musí být vykládán v tom smyslu, že brání tomu, aby měl státní zástupce v přípravné fázi trestního řízení pravomoc k vydání evropského vyšetřovacího příkazu ve smyslu této směrnice, směřujícího k získání provozních a lokalizačních údajů v souvislosti s telekomunikačním provozem, jestliže u obdobného vnitrostátního případu přijetí vyšetřovacího úkonu, jehož účelem je přístup k takovým údajům, spadá do výlučné pravomoci soudce.
Ke druhé otázce
46 Podstatou druhé otázky předkládajícího soudu je, zda článek 6 a čl. 9 odst. 1 a 3 směrnice 2014/41 musejí být vykládány v tom smyslu, že uznání evropského vyšetřovacího příkazu vydaného za účelem získání provozních a lokalizačních údajů v souvislosti s telekomunikačním provozem, provedené vykonávajícím orgánem, může nahradit požadavky použitelné ve vydávajícím státě, pokud byl tento příkaz neoprávněně vydán státním zástupcem, zatímco u obdobného vnitrostátního případu přijetí vyšetřovacího úkonu, jehož účelem je získat takové údaje, spadá do výlučné pravomoci soudce.
47 V tomto ohledu je třeba připomenout, že čl. 6 odst. 1 této směrnice stanoví podmínky pro vydání a předání evropského vyšetřovacího příkazu. Odstavec 3 tohoto článku stanoví, že pokud má vykonávající orgán důvod se domnívat, že podmínky uvedené v odstavci 1 uvedeného článku splněny nejsou, může konzultovat nezbytnost výkonu evropského vyšetřovacího příkazu s vydávajícím orgánem. Po této konzultaci může vydávající orgán rozhodnout o vzetí evropského vyšetřovacího příkazu zpět.
48 Dále pak čl. 9 odst. 1 směrnice 2014/41 stanoví, že vykonávající orgán uzná bez dalších formalit evropský vyšetřovací příkaz předaný v souladu s touto směrnicí a zajistí jeho výkon stejným způsobem a za stejných podmínek, jako by daný vyšetřovací úkon byl nařízen orgánem vykonávajícího státu, ledaže se tento orgán rozhodne uplatnit některý z důvodů odmítnutí uznání nebo výkonu nebo některý z důvodů odkladu stanovených v této směrnici.
49 Taxativní výčet důvodů k odmítnutí uznání nebo výkonu je uveden v článku 11 téže směrnice.
50 Ze znění těchto ustanovení ve vzájemném spojení tak vyplývá, že vykonávající orgán nemůže zhojit případné porušení podmínek stanovených v čl. 6 odst. 1 směrnice 2014/41.
51 Tento výklad potvrzují cíle sledované směrnicí 2014/41. Zejména z bodů 2, 6 a 19 odůvodnění této směrnice totiž vyplývá, že evropský vyšetřovací příkaz je nástrojem justiční spolupráce v trestních věcech ve smyslu čl. 82 odst. 1 SFEU, která je založena na zásadě vzájemného uznávání rozsudků a soudních rozhodnutí. Tato zásada, která je „základním kamenem“ justiční spolupráce v trestních věcech, je sama založena na vzájemné důvěře, jakož i na vyvratitelné domněnce, že ostatní členské státy dodržují unijní právo, a zejména základní práva [rozsudek ze dne 8. prosince 2020, Staatsanwaltschaft Wien (Padělané příkazy k převodu), C‑584/19, EU:C:2020:1002, bod 40].
52 Z tohoto hlediska bod 11 odůvodnění uvedené směrnice uvádí, že výkon evropského vyšetřovacího příkazu by neměl být odmítnut na základě důvodů jiných, než jaké jsou stanoveny touto směrnicí, a že vykonávající orgán by měl být oprávněn pouze zvolit mírnější vyšetřovací úkon než úkon uvedený v evropském vyšetřovacím příkazu, umožní-li to dosáhnout podobných výsledků.
53 Toto rozdělení pravomocí mezi vydávajícím orgánem a vykonávajícím orgánem tak představuje základní prvek vzájemné důvěry, kterou se musí řídit vzájemné vztahy mezi členskými státy účastnícími se řízení o evropském vyšetřovacím příkazu upraveného ve směrnici 2014/41. Jestliže by vykonávající orgán mohl na základě rozhodnutí o uznání zhojit nedodržení podmínek pro vydání evropského vyšetřovacího příkazu, uvedených v čl. 6 odst. 1 této směrnice, byla by ohrožena rovnováha systému evropského vyšetřovacího příkazu založeného na vzájemné důvěře, jelikož by to znamenalo, že by vykonávající orgán měl pravomoc kontrolovat hmotněprávní podmínky pro vydání takového příkazu.
54 Naproti tomu podle čl. 9 odst. 3 uvedené směrnice vykonávající orgán vrátí evropský vyšetřovací příkaz zpět vydávajícímu státu, obdrží-li evropský vyšetřovací příkaz, který nebyl vydán vydávajícím orgánem podle čl. 2 písm. c) téže směrnice.
55 S ohledem na všechny výše uvedené úvahy je třeba na druhou otázku odpovědět tak, že článek 6 a čl. 9 odst. 1 a 3 směrnice 2014/41 musejí být vykládány v tom smyslu, že uznání evropského vyšetřovacího příkazu vydaného za účelem získání provozních a lokalizačních údajů v souvislosti s telekomunikačním provozem, provedené vykonávajícím orgánem, nemůže nahradit požadavky použitelné ve vydávajícím státě, pokud byl tento příkaz neoprávněně vydán státním zástupcem, zatímco u obdobného vnitrostátního případu přijetí vyšetřovacího úkonu, jehož účelem je získat takové údaje, spadá do výlučné pravomoci soudce.
K nákladům řízení
56 Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.
Z těchto důvodů Soudní dvůr (čtvrtý senát) rozhodl takto:
1) Článek 2 písm. c) bod i) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/41/EU ze dne 3. dubna 2014 o evropském vyšetřovacím příkazu v trestních věcech musí být vykládán v tom smyslu, že brání tomu, aby měl státní zástupce v přípravné fázi trestního řízení pravomoc k vydání evropského vyšetřovacího příkazu ve smyslu této směrnice, směřujícího k získání provozních a lokalizačních údajů v souvislosti s telekomunikačním provozem, jestliže u obdobného vnitrostátního případu přijetí vyšetřovacího úkonu, jehož účelem je přístup k takovým údajům, spadá do výlučné pravomoci soudce.
2) Článek 6 a čl. 9 odst. 1 a 3 směrnice 2014/41 musejí být vykládány v tom smyslu, že uznání evropského vyšetřovacího příkazu vydaného za účelem získání provozních a lokalizačních údajů v souvislosti s telekomunikačním provozem, provedené vykonávajícím orgánem, nemůže nahradit požadavky použitelné ve vydávajícím státě, pokud byl tento příkaz neoprávněně vydán státním zástupcem, zatímco u obdobného vnitrostátního případu přijetí vyšetřovacího úkonu, jehož účelem je získat takové údaje, spadá do výlučné pravomoci soudce.
Podpisy.