USNESENÍ PŘEDSEDY SOUDU
2. července 2004 (*)
„Předběžné opatření – Nařízení (ES) č. 2032/2003 – Biocidní přípravky – Přípustnost návrhu“
Ve věci T‑78/04 R,
Sumitomo Chemical (UK) plc, zastoupená C. Mereuem a K. Van Maldegem, advokáty,
žalobkyně,
proti
Komisi Evropských společenství, zastoupené X. Lewisem a F. Simonetti, jako zmocněnci, s adresou pro účely doručování v Lucemburku,
žalované,
jejímž předmětem je návrh na odklad provádění čl. 5 odst. 1 a 2 a příloh II a V nařízení Komise (ES) č. 2032/2003 ze dne 4. listopadu 2003 o druhé etapě desetiletého pracovního programu uvedeného v čl. 16 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/8/ES o uvádění biocidních přípravků na trh a o změně nařízení (ES) č. 1896/2000 (Úř. věst. L 307, s. 1; Zvl. vyd. 03/41, s. 92),
PŘEDSEDA SOUDU PRVNÍHO STUPNĚ EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ,
vydává toto
Usnesení
Právní rámec
1 Dne 16. února 1998 Evropský parlament a Rada přijaly směrnici č. 98/8/ES o uvádění biocidních přípravků na trh (Úř. věst. L 123, s. 1; Zvl. vyd. 03/23, s. 3). Účelem směrnice je zavést na úrovni Společenství režim povolování a uvádění biocidních přípravků na trh za účelem jejich použití.
2 Na základě čl. 16 odst. 2 směrnice 98/8 byl zahájen pracovní program za účelem přezkoumání všech účinných látek biocidních přípravků, které již byly na trhu ke dni 14. května 2000 (dále jen „existující účinné látky“). Zařazení existujících účinných látek do přílohy I, IA a IB směrnice je podmínkou pro povolení a uvedení biocidních přípravků obsahujících tyto látky na trh.
3 První etapa pracovního programu byla zahájena nařízením Komise (ES) č. 1896/2000 ze dne 7. září 2000 o první etapě programu podle čl. 16 odst. 2 směrnice 98/8 (Úř. věst. L 228, s. 6; Zvl. vyd. 03/30, s. 266). Jak uvádí 2. bod odůvodnění nařízení, „první etapa programu přezkoumání má Komisi umožnit identifikovat existující účinné látky biocidních přípravků a specifikovat látky, které by měly být zhodnoceny za účelem možného zařazení do přílohy I, přílohy IA nebo přílohy IB směrnice [98/8]“.
4 Podle čl. 3 odst. 1 nařízení č. 1896/2000 každý producent existující účinné látky uváděné na trh pro použití v biocidních přípravcích „identifikuje“ tuto účinnou látku tak, že předloží Komisi informace o účinné látce uvedené v příloze I nařízení. Mimoto jakýkoliv producent biocidního přípravku, to znamená výrobce nebo jeho zástupce ve Společenství, může identifikovat existující účinnou látku.
5 Článek 4 nařízení č. 1896/2000 uvádí, že producenti, výrobci přípravků a sdružení, kteří mají v úmyslu požádat o zařazení existující účinné látky pro jeden nebo více typů přípravků do přílohy I nebo do přílohy IA směrnice 98/8, oznámí tuto účinnou látku Komisi. Lhůta stanovená pro oznámení existujících účinných látek uplynula dne 28. března 2002. Na základě nařízení Komise (ES) č. 1687/2002 ze dne 25. září 2002 o dodatečné lhůtě stanovené v čl. 4 odst. 1 nařízení (ES) č. 1896/2000 (Úř. věst. L 258, s. 15; Zvl. vyd. 03/37, s. 73) byla tato lhůta u některých účinných látek prodloužena do 31. ledna 2003.
6 Na základě čl. 6 odst. 1 písm. b) nařízení č. 1896/2000 musí být po oznámení uvedeném v předchozím bodu postupem stanoveným v článku 28 směrnice 98/8 přijato nařízení obsahující zejména úplný seznam existujících účinných látek, pro které Komise přijala nejméně jedno oznámení.
7 Nařízení Komise (ES) č. 2032/2003 ze dne 4. listopadu 2003 o druhé etapě desetiletého pracovního programu uvedeného v čl. 16 odst. 2 směrnice 98/8 a o změně nařízení (ES) č. 1896/2000 (Úř. věst. L 307, s. 1; Zvl. vyd. 03/41, s. 92) zavedlo pojem „účastník“, vymezený v článku 2 následovně:
„[…] producent, výrobce přípravku nebo sdružení, který předložil oznámení, které bylo Komisí přijato podle čl. 4 odst. 2 nařízení […] č. 1896/2000 […]“
8 Článek 3 nařízení č. 2032/2003 se týká v průběhu první etapy „identifikovaných a oznámených existujících účinných látek“. Ve svém odstavci 2 stanoví:
„Příloha II obsahuje úplný seznam existujících účinných látek:
a) pro něž bylo Komisí podle čl. 4 odst. 2 nařízení (ES) č. 1896/2000 přijato alespoň jedno oznámení;
[…]
Pro každou oznámenou existující účinnou látku zahrnutou v tomto seznamu je specifikován typ přípravku (typy přípravků), pro který (které) bylo oznámení přijato […]“
9 Článek 5 nařízení č. 2032/2003, který obsahuje ustanovení týkající se přezkoumání oznámených účinných látek, uvádí:
„1. Přezkoumání účinné látky uvedené v příloze II provede pro stanovený typ přípravku (stanovené typy přípravků) členský stát zpravodaj určený pro tento účel, a to na základě úplné dokumentace pro tuto látku a tento typ přípravku a za těchto předpokladů:
a) dokumentace vyhovuje požadavkům stanoveným v příloze IV;
b) úplná dokumentace byla předložena ve lhůtě, která je pro dotyčný typ přípravku stanovena v příloze V tohoto nařízení, spolu se souhrnnou dokumentací uvedenou v čl. 11 odst. 1 písm. b) směrnice 98/8/ES definovanou v příloze IV tohoto nařízení.
Aniž je dotčen článek 8 tohoto nařízení, účinná látka uvedená v příloze II se přezkoumá výhradně ve vztahu k typu přípravku (typům přípravků), pro který (které) bylo přijato oznámení.
2. Členské státy zpravodajové určené pro účely přezkoumání účinných látek uvedených v příloze II pro typy přípravků 8 a 14 jsou stanoveny v části A přílohy V.
Členské státy zpravodajové určené pro účely přezkoumání účinných látek uvedených v příloze II pro typy přípravků 16, 18, 19 a 21 jsou stanoveny v části B přílohy V.
Členský stát, který podle čl. 5 odst. 3 nařízení (ES) č. 1896/2000 projevil zájem o existující účinnou látku, nemůže být určen členským státem zpravodajem pro tuto látku.
3. Aniž je dotčen článek 8 tohoto nařízení, žadatel, který není účastníkem a který má v úmyslu požádat v souladu s článkem 11 směrnice 98/8/ES o zařazení existující účinné látky, která byla oznámena nebo o kterou členský stát projevil zájem, do přílohy I, IA nebo IB uvedené směrnice v souvislosti s typem přípravku stanoveným v příloze V tohoto nařízení, předloží úplnou dokumentaci ve lhůtě stanovené pro tuto kombinaci účinné látky a typu přípravku v uvedené příloze.
4. Příslušné orgány dotčené ode dne 1. července 2003 jsou uvedeny v příloze VI. “
10 Článek 6, který stanoví pravidla pro přípravu úplné dokumentace, uvádí:
„1. Při přípravě úplné dokumentace musí být vynaloženo veškeré přiměřené úsilí, aby se mimo jiné předešlo duplicitě zkoušení na obratlovcích a aby byla pokud je to možné vypracována společná úplná dokumentace.
2. Dříve než účastník zahájí sestavování úplné dokumentace;
a) informuje členský stát zpravodaje o všech zkouškách na obratlovcích, které již byly provedeny;
b) požádá členský stát zpravodaje o radu, pokud jde o přípustnost zdůvodnění pro upuštění od určitých studií;
c) informuje členský stát zpravodaje o každém záměru provést další zkoušky na obratlovcích pro účely úplné dokumentace;
d) byl-li členským státem zpravodajem informován o tom, že jiný účastník oznámil záměr provést shodné zkoušky, vynaloží veškeré přiměřené úsilí vedoucí ke spolupráci s tímto účastníkem s cílem provádění společných zkoušek.
Rada poskytnutá členským státem zpravodajem podle prvního pododstavce písmena b) předem nerozhoduje o výsledku kontroly úplnosti dokumentace podle čl. 9 odst. 1.
3. Členský stát zpravodaj smí zveřejnit odkaz na jakoukoli zkoušku na obratlovcích, která byla provedena v souvislosti s účinnou látkou uvedenou v příloze II tohoto nařízení, s výjimkou případu, kdy s tímto odkazem musí být nakládáno jako s důvěrným podle článku 19 směrnice 98/8/ES. Takový odkaz může obsahovat název dotyčné účinné látky, parametry zkoušek a kontaktní adresu vlastníka údajů.
4. Jestliže členský stát zpravodaj má poznatky o tom, že o přezkoumání určité účinné látky žádá více účastníků, uvědomí o tom dotčené účastníky.
5. Účastníci, kteří žádají o přezkoumání stejné účinné látky pro shodný typ přípravku (shodné typy přípravků), vynaloží veškeré přiměřené úsilí, aby předložili společnou úplnou dokumentaci, přičemž plně dodržují pravidla Společenství v oblasti soutěže.
Pokud za takových okolností není společná dokumentace předložena, musí být v každé jednotlivé dokumentaci podrobně uvedeno, jaké úsilí bylo vynaloženo k dosažení spolupráce a jaké jsou důvody k neúčasti na ní.
[…]“
11 Článek 7, nazvaný „Předkládání úplné dokumentace“, uvádí:
„Účastník předloží členskému státu zpravodaji alespoň jednu tištěnou kopii úplné dokumentace a jednu kopii v elektronické formě.
Účastník předloží rovněž […] jednu tištěnou kopii souhrnné dokumentace […]“
12 Článek 8 stanoví pravidla pro připojení, nahrazení nebo odstoupení účastníků. Tento článek uvádí následující:
„1. Jestliže se po vzájemné dohodě stran producent, výrobce přípravku nebo sdružení připojí pro účely předkládání úplné dokumentace k účastníkovi nebo jej nahradí, všechny strany dohody o tom společně informují Komisi a členský stát zpravodaje, přičemž přiloží příslušnou přístupovou listinu.
Komise o tom uvědomí všechny ostatní účastníky, kteří žádají o přezkoumání stejné účinné látky pro shodný typ přípravku/shodné typy přípravků.
[…]
3. Dojde-li k tomu, že pro určitou kombinaci existující účinné látky/typu přípravku odstoupí všichni účastníci, Komise o tom uvědomí členské státy. Tato informace bude rovněž zveřejněna elektronickou cestou.
4. Do tří měsíců od zveřejnění informace podle odstavce 3 vyrozumí producent, výrobce přípravku, sdružení nebo jakákoli jiná osoba, která má v úmyslu převzít roli účastníka pro dotyčnou kombinaci existující účinné látky/typu přípravku, o svém úmyslu Komisi.
Ve lhůtě uvedené v prvním pododstavci může také členský stát oznámit Komisi svůj zájem o zařazení určité kombinace existující účinné látky/typu přípravku do přílohy I, IA nebo IB směrnice 98/8/ES pro použití, která členský stát považuje za nezbytná, zejména pro ochranu lidského zdraví, zdraví zvířat nebo životního prostředí. Vyjádřením takového zájmu se členský stát považuje za účastníka.
V případech uvedených v prvním a druhém pododstavci mohou být příslušné lhůty stanovené v příloze V podle potřeby prodlouženy a může být určen jiný členský stát zpravodaj.
5. Pokud Komise neobdrží žádnou odezvu na základě odstavce 4, přijme rozhodnutí o nezařazení existující účinné látky do přílohy I, IA nebo IB směrnice 98/8/ES pro dotyčný typ přípravku (dotyčné typy přípravků) v rámci programu přezkoumání.“
Skutkové okolnosti a řízení
13 Žalobkyně vyrábí a prodává 18 účinných látek a biocidní přípravky obsahující tyto účinné látky. Co se týče osmi z těchto účinných látek, žalobkyně je jediným oznamovatelem, který byl přijat Komisí a který z tohoto důvodu získal statut „účastníka“ v souladu s článkem 2 nařízení č. 2032/2003.
14 Co se týče výše uvedených 18 účinných látek, z přílohy II nařízení č. 2032/2003 vyplývá, že oznámení bylo přijato pro typ přípravku 18 (insekticidy). U jedné z těchto účinných látek, permetrinu, bylo oznámení přijato také pro typ přípravku 8 (přípravky pro dřevo). Z části B přílohy V nařízení č. 2032/2003 vyplývá, že pro účinné látky, u nichž bylo přijato oznámení pro typ přípravku 18, musí být úplná dokumentace doručena příslušným orgánům členského státu zpravodaje nejdříve 1. listopadu 2005 a nejpozději 30. dubna 2006. Z části A přílohy V téhož nařízení vyplývá, že pro typ přípravku 8 měla být úplná dokumentace doručena příslušnému orgánu členského státu zpravodaje nejpozději 28. března 2004.
15 Návrhem doručeným kanceláři Soudu dne 17. února 2004 žalobkyně na základě čl. 230 čtvrtého pododstavce ES podala žalobu na neplatnost článku 3, čl. 4 odst. 2, čl. 5 odst. 3, čl. 10 odst. 2 druhého pododstavce, čl. 11 odst. 3, článku 13, čl. 14 odst. 2, jakož i přílohy II nařízení č. 2032/2003.
16 Samostatným podáním doručeným kanceláři Soudu dne 24. března 2004 žalobkyně podala návrh na základě článků 242 ES a 243 ES jednak na odklad provádění čl. 5 odst. 1 a 2 a příloh II a V nařízení č. 2032/2003 a jednak na přijetí „jakéhokoliv jiného předběžného opatření, které [soudce příslušný k vydání předběžných opatření] uzná za vhodné“.
17 Podle čl. 105 odst. 2 jednacího řádu Soudu žalobkyně požádala soudce příslušného k vydání předběžných opatření, aby vyhověl jejímu návrhu z důvodu naléhavosti ještě před tím, než Komise předloží své vyjádření.
18 Usnesením ze dne 26. března 2004 (T‑78/04 R, Recueil, s. II‑0000) předseda Soudu rozhodl na základě článku 105 odst. 2 jednacího řádu o odkladu provádění přílohy V nařízení č. 2032/2003 v rozsahu, v němž ukládá žalobkyni předložit úplnou dokumentaci pro účinnou látku permetrin do 28. března 2004.
19 Komise předložila své písemné vyjádření k návrhu na předběžné opatření dne 1. dubna 2004.
20 Slyšení před soudcem příslušným k vydání předběžných opatření se konalo dne 14. května 2004.
Právní otázky
21 Na základě jednak ustanovení článků 242 ES a 243 ES, jednak čl. 225 odst. 1 ES může Soud, má-li za to, že to okolnosti vyžadují, nařídit odklad provádění napadeného aktu nebo uložit nezbytná předběžná opatření.
22 Podle článku 104 odst. 2 jednacího řádu musí návrh na předběžné opatření uvádět okolnosti prokazující naléhavost a rovněž skutkové a právní důvody, které na první pohled (fumus boni juris) odůvodňují nařízení navrhovaných předběžných opatření. Tyto podmínky jsou kumulativní, takže návrh na odklad provádění musí být zamítnut, pokud kterákoliv z těchto podmínek není splněna [usnesení předsedy Soudního dvora ze dne 14. října 1996, SCK a FNK v. Komise, C‑268/96 P(R), Recueil, s. I‑4971, bod 30].
K přípustnosti merita žaloby
23 Podle ustálené judikatury otázka přípustnosti žaloby před soudcem ve věci samé nesmí být v zásadě posuzována v rámci řízení o předběžném opatření, aby nebylo předjímáno rozhodnutí ve věci samé. Je-li však v řízení o návrhu na předběžné opatření namítána zjevná nepřípustnost žaloby ve věci samé, na níž je návrh založen, může být nicméně nezbytné zjistit existenci určitých aspektů umožňujících na první pohled rozhodnout o přípustnosti takové žaloby (usnesení předsedy Soudního dvora ze dne 27. ledna 1988, Distrivet v. Rada, 376/87 R, Recueil, s. 209, bod 21, a usnesení předsedy Soudu ze dne 11. dubna 2003, Solvay Pharmaceuticals v. Rada, T‑392/02 R, Recueil, s. II‑1825, bod 53).
24 V projednávané věci se soudce příslušný k vydání předběžných opatření domnívá, že je namístě přezkoumat, zda je žaloba na neplatnost podaná žalobkyní zjevně nepřípustná.
25 Komise uplatňuje, že žaloba v hlavním řízení je nepřípustná. V tomto ohledu se Komise domnívá, že postavení žalobkyně ve vztahu k nařízení č. 2032/2003 je zjevně stejné jako postavení Bactria Industriehygiene-Service Verwaltungs GmbH & Co. KG ve vztahu k nařízení č. 1896/2000. Soudce Společenství prohlásil za nepřípustnou žalobu podanou touto společností proti posledně uvedenému nařízení (usnesení Soudu ze dne 29. dubna 2002, Bactria v. Komise, T‑339/00, Recueil, s. II‑2287, potvrzené v rámci opravného prostředku usnesením Soudního dvora ze dne 12. prosince 2003, Bactria v. Komise, C‑258/02 P, Recueil, s. II‑0000). Podle Komise je nařízení č. 2032/2003 v zásadě použitelné na neurčený počet hospodářských subjektů, a nikoliv na uzavřenou skupinu zahrnující pouze ty subjekty, které byly účastníky ke dni přijetí tohoto nařízení. Komise uvádí, že na základě čl. 8 odst. 1 nařízení č. 2032/2003 se může producent, výrobce přípravku nebo sdružení, kteří ještě nejsou účastníkem, připojit k účastníkovi pro účely předložení úplné dokumentace. Stejně tak podle čl. 8 odst. 4 nařízení č. 2032/2003 může producent, výrobce přípravku nebo sdružení převzít roli účastníka za podmínek uvedených v tomto ustanovení. Konečně čl. 5 odst. 3 nařízení č. 2032/2003 umožňuje žadateli, který není účastníkem, požádat o zařazení existující účinné látky do přílohy I, IA nebo IB směrnice 98/8. Tento žadatel podléhá některým ustanovením nařízení č. 2032/2003, jako je ustanovení o lhůtě stanovené v příloze V v souladu s čl. 5 odst. 3.
26 Žalobkyně uplatňuje, že její žaloba na neplatnost je přípustná.
27 V tomto ohledu je namístě připomenout, že čl. 230 čtvrtý pododstavec ES přiznává jednotlivcům právo napadnout jakékoliv rozhodnutí, byť ve formě nařízení, které se jich bezprostředně a osobně dotýká. Účelem tohoto ustanovení je zejména zabránit tomu, aby orgány Společenství mohly pouhým výběrem formy nařízení vyloučit žalobu jednotlivce proti rozhodnutí, které se ho bezprostředně a osobně dotýká, a upřesnit tak, že výběr formy nemůže změnit povahu aktu (viz zejména rozsudek Soudního dvora ze dne 17. června 1980, Calpak a Società Emiliana Lavorazione Frutta v. Komise, 789/79 a 790/79, Recueil, s. 1949, bod 7; rozsudky Soudu ze dne 7. listopadu 1996, Roquette Frères v. Rada, T‑298/94, Recueil, s. II‑1531, bod 35, a ze dne 11. září 2002, Pfizer Animal Health v. Rada, T‑13/99, Recueil, s. II‑3305, bod 81, a Alpharma v. Rada, T‑70/99, Recueil, s. II‑3495, bod 73).
28 Ve výše uvedeném usnesení ze dne 29. dubna 2002, Bactria v. Komise (potvrzeném v rámci opravného prostředku usnesením ze dne 12. prosince 2003, Bactria v. Komise, uvedené výše) Soud prohlásil žalobu podanou žalobkyní ve vztahu k nařízení č. 1896/2000 za nepřípustnou a zejména rozhodl, že zmíněné nařízení bylo na základě jeho znění použitelné na neurčený počet hospodářských subjektů, které mají zájem na identifikaci a oznámení existujících účinných látek a biocidních přípravků obsahujících tyto látky.
29 V projednávaném případě nařízení č. 2032/2003 ukládá povinnosti, zejména ve svých článcích 6 a 7, týkající se přípravy a předkládání úplné dokumentace určené producentům, výrobcům přípravku nebo sdružením, kteří do 28. března 2002, případně do 31. ledna 2003, předložili oznámení, které bylo přijato Komisí v souladu s čl. 4 odst. 2 nařízení č. 1896/2000.
30 Tedy na rozdíl od věci, ve které bylo vydáno výše uvedené usnesení ze dne 29. dubna 2002, Bactria v. Komise, se v projednávaném případě nařízení č. 2032/2003 použije na kategorii určených hospodářských subjektů, které jsou podle článku 2 nařízení označeny jako „účastníci“. Krom toho, jak žalobkyně uvádí ve svém návrhu na předběžné opatření, nařízení č. 2032/2003 umožňuje identifikovat tyto účastníky díky poznámce pod čarou u přílohy II nařízení, kde je uvedeno, že „kontaktní údaje o účastnících jsou uvedeny na adrese http://ecb.jrc.it/biocides“.
31 Ve svých písemných vyjádřeních Komise odkazuje na čl. 8 odst. 1 a 4, jakož i na čl. 5 odst. 3 nařízení č. 2032/2003 pro prokázání, že nařízení je nicméně určeno „otevřenému“ okruhu hospodářských subjektů.
32 Co se týče čl. 8 odst. 1, toto ustanovení umožňuje výrobci přípravku nebo sdružení, kteří již nejsou účastníkem, připojit se k účastníkovi nebo jej nahradit pro účely předložení úplné dokumentace po „vzájemné dohodě“ stran.
33 Článek 8 odst. 4 nařízení č. 2032/2003 stanoví, že producent, výrobce přípravku nebo sdružení mohou převzít roli účastníka, pokud pro dotyčnou kombinaci existující účinné látky a typu přípravku odstoupili všichni účastníci.
34 Je tedy pravda, jak uvádí Komise, že na základě čl. 8 odst. 1 a 4 nařízení č. 2032/2003 se může počet a identita účastníků v zásadě měnit.
35 Jak však vysvětlila žalobkyně při slyšení, z těchto ustanovení rovněž vyplývá, že případná změna počtu a identity účastníků závisí zcela na rozhodnutí účastníků, kteří nejdříve musí buď souhlasit s připojením, nebo s jejich nahrazením novými podniky, nebo rozhodnout o svém úplném odstoupení z programu přezkoumání. S ohledem na tyto důvody nemůže být vyloučeno, že počet a identita hospodářských subjektů dotčených nařízením č. 2032/2003 mohou být považovány za dostatečně určitelné v okamžiku přijetí zmíněného nařízení pro to, aby byla žalobkyně zmíněným nařízením osobně dotčena.
36 Co se týče čl. 5 odst. 3 nařízení č. 2032/2003, z tohoto ustanovení vyplývá, že hospodářský subjekt, který již není účastníkem, může požádat o zařazení existující účinné látky, která byla oznámena, do přílohy I, IA nebo IB směrnice 98/8 a v tomto případě musí předložit úplnou dokumentaci ve lhůtách uvedených v příloze V tohoto nařízení. V tomto případě však nic nenasvědčuje tomu, že by hospodářský subjekt nabyl postavení „účastníka“ na základě nařízení č. 2032/2003, ani tomu, že by musel splnit stejné povinnosti jako účastníci. I když je pravda, že takový subjekt musí dodržet stejné lhůty pro předložení úplné dokumentace, nařízení č. 2032/2003 ukládá povinnosti vztahující se zejména k přípravě úplné dokumentace (viz článek 6 nařízení č. 2032/2003) pouze účastníkům. Zdá se, že tento závěr sdílí i Komise, která ve svých písemných vyjádřeních uvádí, že žadatel podléhá „přinejmenším některým ustanovením nařízení, jako je například lhůta stanovená v příloze V podle čl. 5 odst. 3“.
37 K výše uvedeným vyjádřením se přidává skutečnost, že žalobkyně vznáší řadu tvrzení, aby prokázala, že je nařízením č. 2032/2003 osobně dotčena, aniž by tato tvrzení byla popírána Komisí. Žalobkyně zejména uvádí, že se účastnila přijímání nařízení č. 2032/2003, jelikož příprava a předložení jejích údajů v oznamovací dokumentaci pro každou z kombinací účinné látky a typu přípravku byly předběžnou podmínkou nezbytnou k zahájení programu přezkoumání na základě nařízení č. 1896/2000. Tato opatření následně umožnila Komisi určit účinné látky a typy přípravků zahrnuté do programu přezkoumání na základě nařízení č. 2032/2003, které jsou zařazeny do přílohy II tohoto nařízení. Mimoto žalobkyně požívala zvláštní ochrany přiznané na základě článku 12 směrnice 98/8 ve vztahu k údajům předloženým v jejím oznámení a úplné dokumentaci pro každou z oznámených kombinací účinné látky a typu přípravku, kterou členské státy musí dodržovat (rozsudek Alpharma v. Rada, uvedený výše). Žalobkyně také uvedla, že má určité procesní záruky vyplývající ze směrnice 98/8, nařízení č. 1896/2000 a nařízení č. 2032/2003, které ji individualizují pro účely řízení ve věci v hlavním řízení (rozsudek Alpharma v. Rada, uvedený výše). Navíc je postavení žalobkyně odlišitelné od postavení ostatních hospodářských subjektů, jelikož je vlastníkem dříve existujících výhradních práv průmyslového vlastnictví, která jsou dotčena nařízením č. 2032/2003 (rozsudek Soudního dvora ze dne 18. května 1994, Codorniu v. Rada, C‑309/89, Recueil, s. I‑1853). Konečně podle žalobkyně měla Komise povinnost vzít v úvahu zájmy všech „účastníků“ s ohledem na skutečnost, že jednak znala jejich identitu a právní postavení, a jednak přijatá oznámení byla jediným důvodem pro přijetí nařízení č. 2032/2003 (rozsudek Soudu ze dne 14. září 1995, Antillean Rice Mills a další v. Komise, T‑480/93 a T‑483/93, Recueil, s. II‑2305).
38 Krom toho Komise nezpochybňuje, že žalobkyně je nařízením č. 2032/2003 bezprostředně dotčena vzhledem k tomu, že se nařízení bezprostředně vztahuje na skupinu účinných látek, které žalobkyně vyrábí a u kterých zmíněné nařízení ukládá splnění určitých formalit.
39 S ohledem na výše uvedené nemůže být vyloučeno, že žalobkyně je nařízením č. 2032/2003 bezprostředně a osobně dotčena, a že je tedy její návrh na zrušení na základě čl. 230 čtvrtého pododstavce ES přípustný.
K přípustnosti návrhu na předběžné opatření
40 Komise uplatňuje, že návrh na předběžné opatření je nepřípustný z důvodu, že ustanovení, která jsou napadena v žalobě v hlavním řízení, nejsou totožná s ustanoveními, u nichž je navrhován odklad provádění. Tento rozdíl představuje porušení podstatné procesní náležitosti stanovené v čl. 104 odst. 1 jednacího řádu. Podle Komise, ačkoliv soudce Společenství ne vždy striktním způsobem používal pravidlo vyžadující, aby bylo předmětem žaloby na neplatnost i návrhu na odklad provádění naprosto stejné opatření, je nicméně pravdou, že odklad opatření, které není předmětem žaloby na neplatnost, musí zůstat výjimkou.
41 Při slyšení žalobkyně uplatnila, že její návrh na předběžné opatření je přípustný.
42 Je třeba připomenout, že čl. 104 odst. 1 první pododstavec jednacího řádu stanoví, že návrh na odklad provádění aktu orgánu podle článku 242 ES je přípustný pouze tehdy, podal-li navrhovatel proti dotyčnému aktu u Soudu žalobu.
43 Pokud jde o návrh na jedno z předběžných opatření uvedených v článku 243 ES, z čl. 104 odst. 1 druhého pododstavce jednacího řádu vyplývá, že takový návrh je přípustný, existuje-li dostatečně úzká souvislost mezi požadovaným předběžným opatřením a předmětem žaloby v hlavním řízení. Pravidlo uvedené v čl. 104 odst. 1 prvním pododstavci jednacího řádu se však použije na návrh na předběžné opatření, směřuje-li ke stejnému výsledku jako návrh na odklad provádění, vyjma výjimečných okolností (viz v tomto smyslu usnesení předsedy Soudu ze dne 22. listopadu 1995, Atlantic Container Line a další v. Komise, T‑395/94 R II, Recueil, s. II‑2893, bod 39).
44 V tomto ohledu je upřesněno, že účelem řízení o předběžném opatření je zajistit plnou účinnost rozsudku ve věci samé tak, aby bylo zabráněno mezerám v právní ochraně zajišťované soudcem Společenství (viz v tomto smyslu usnesení předsedy Soudního dvora ze dne 3. května 1996, Německo v. Komise, C‑399/95 R, Recueil, s. I‑2441, bod 46 ; ze dne 29. ledna 1997, Antonissen v. Rada a Komise, C‑393/96 P(R), Recueil, s. I‑441, bod 36 ; ze dne 25. března 1999, Willeme v. Komise, C‑65/99 P(R), Recueil, s. I‑1857, bod 62, a usnesení předsedy Soudu ze dne 7. května 2002, Aden a další v. Rada a Komise, T‑306/01 R, Recueil, s. II‑2387, bod 45).
45 Je třeba uvést, že v projednávaném případě žaloba v hlavním řízení směřuje ke zrušení článku 3, čl. 4 odst. 2, čl. 5 odst. 3, čl. 10 odst. 2 druhého pododstavce, čl. 11 odst. 3, článku 13, čl. 14 odst. 2, jakož i přílohy II nařízení č. 2032/2003.
46 Naopak z úvodu a návrhů návrhu na předběžné opatření vyplývá, že žalobkyně navrhuje odklad provádění čl. 5 odst. 1 a 2 a příloh II a V nařízení č. 2032/2003. Je pravda, že bod 54 návrhu na předběžné opatření uvádí, že „z uvedených důvodů navrhovatelka navrhuje, aby Soud odložil provádění čl. 5 odst. 2 a 3 a příloh II a V nařízení [č. 2032/2003], které ukládají lhůtu pro předložení úplné dokumentace pro kombinace účinné látky a typu přípravku“. Z vysvětlení a právní argumentace žalobkyně v jejím návrhu a při slyšení však vyplývá, že odkaz pouze na jednom místě na čl. 5 odst. 2 a 3 nařízení č. 2032/2003 představuje chybu v psaní a musí být považován za odkaz na čl. 5 odst. 1 a 2 zmíněného nařízení.
47 Z toho vyplývá, že jediným ustanovením, které je zároveň napadáno ve věci v hlavním řízení a je pro ně požadován odklad provádění, je příloha II nařízení č. 2032/2003.
48 V souladu s čl. 104 odst. 1 prvním pododstavcem jednacího řádu je tedy namístě prohlásit návrh na odklad provádění čl. 5 odst. 1 a 2 a přílohy V nařízení č. 2032/2003 za nepřípustný.
49 Žalobkyně, odkazujíc na článek 243 ES, ve svém návrhu na předběžné opatření požaduje „jakékoliv jiné předběžné opatření, které [soudce příslušný k vydání předběžných opatření] uzná za vhodné s ohledem na zajištění situace žalobců do doby, nežli bude spor [v hlavním řízení] zcela vyřešen“.
50 Žalobkyně však nepodává žádné vysvětlení, které by vyjasnilo tuto část návrhu, která je neurčitá a nepřesná. Bez dalších upřesnění svého předmětu takový návrh nesplňuje podmínky čl. 44 odst. 1 písm. d) jednacího řádu, na který odkazuje čl. 104 odst. 3 téhož řádu a je tedy nepřípustný (viz v tomto smyslu usnesení předsedy Soudu ze dne 12. února 1996, Lehrfreund v. Rada a Komise, T‑228/95 R, Recueil, s. II‑111, bod 58).
51 Za těchto okolností je třeba omezit tento přezkum na otázku, zda je odůvodněné rozhodnout usnesením o odkladu provádění přílohy II nařízení č. 2032/2003.
52 V tomto ohledu je třeba zdůraznit, že za účelem získání předběžných opatření musí žalobkyně odůvodnit zájem na získání požadovaných opatření (viz v tomto smyslu usnesení předsedy prvního senátu Soudního dvora ze dne 19. května 1989, Caturla-Poch v. Parlament, C‑107/89 R, Recueil, s. 1357, a usnesení předsedy Soudu ze dne 17. prosince 1996, Moccia Irme v. Komise, T‑164/96 R, Recueil, s. II‑2261, bod 26). Návrh na předběžné opatření tedy musí být zamítnut, pokud by v jeho důsledku nedošlo ke změně postavení žalobce, a z tohoto důvodu by pro něj nemělo praktický užitek [viz v tomto smyslu usnesení předsedy druhého senátu Soudního dvora ze dne 31. července 1989, S. v. Komise, C‑206/89 R, Recueil, s. 2841, bod 14; usnesení předsedy Soudního dvora ze dne 30. dubna 1997, Moccia Irme v. Komise, C‑89/97 P(R), Recueil, s. I‑2327, bod 45, a usnesení předsedy Soudu ze dne 16. ledna 2004, Arizona Chemical a další v. Komise, T‑369/03 R, Recueil, s. II‑0000, bod 62].
53 V projednávané věci z čl. 3 odst. 2 nařízení č. 2032/2003 vyplývá, že příloha II, která je nazvána „Existující účinné látky a typy přípravků zařazené do programu přezkoumání“, obsahuje výčet existujících účinných látek a typů přípravků, pro které Komise přijala alespoň jedno oznámení v souladu s čl. 4 odst. 2 nařízení č. 1896/2000, nebo o které členský stát projevil zájem v souladu s čl. 5 odst. 3 tohoto nařízení.
54 Co se týče 18 účinných látek, které žalobkyně vyrábí a prodává, příloha II uvádí jejich číslo „ES“, jejich číslo „CAS“ a upřesňuje, že byly oznámeny pro typ přípravku 18, a pokud jde o permetrin, pro typ přípravku 8.
55 Příloha II tedy představuje pouze výčet skutečností a sama o sobě neukládá žalobkyni žádné povinnosti. Je třeba rovněž uvést, že žalobkyně nepředložila při slyšení žádné vysvětlení, které by prokázalo, že by odklad provádění přílohy II změnil její postavení. Nic tedy neumožňuje dojít k závěru, že by odklad provádění zmíněné přílohy byl pro žalobkyni jakkoliv užitečný.
56 Vzhledem k tomu, že žalobkyně neodůvodnila žádný zájem na získání odkladu provádění přílohy II nařízení č. 2032/2003 prostřednictvím předběžného opatření, je namístě zamítnout návrh na odklad provádění zmíněné přílohy.
57 Z výše uvedeného vyplývá, že návrh na předběžné opatření musí být zamítnut, aniž by bylo třeba přezkoumat, zda jsou splněny ostatní podmínky pro získání požadovaného odkladu a předběžných opatření.
Z těchto důvodů
PŘEDSEDA SOUDU
rozhodl takto:
1) Návrh na předběžné opatření se zamítá.
2) O nákladech řízení bude rozhodnuto později.
V Lucemburku dne 2. července 2004.
Vedoucí soudní kanceláře | | Předseda |