ROZSUDEK SOUDU (kasačního senátu)
26. listopadu 2008
Věc T-284/07 P
Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu
(ochranné známky a vzory) (OHIM)
v.
Adelaida López Teruel
„Kasační opravný prostředek – Veřejná služba – Úředníci – Přípustnost – Invalidita – Žádost o svolání výboru pro otázky invalidity – Přesně stanovená pravomoc orgánu oprávněného ke jmenování“
Předmět: Kasační opravný prostředek podaný proti rozsudku Soudu pro veřejnou službu Evropské unie (prvního senátu) ze dne 22. května 2007, López Teruel v. OHIM (F‑97/06, dosud nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí), směřující ke zrušení tohoto rozsudku.
Rozhodnutí: Kasační opravný prostředek se zamítá. Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM) se ukládá náhrada nákladů řízení.
Shrnutí
1. Kasační opravný prostředek – Přípustnost – Posouzení ve vztahu ke sporu projednávanému v daném stupni – Účastník řízení, jehož návrhovým žádáním Soud pro veřejnou službu zcela nebo zčásti nevyhověl
(Statut Soudního dvora, příloha I, článek 9)
2. Kasační opravný prostředek – Důvody kasačního opravného prostředku – Přezkum určení předmětu žaloby provedeného Soudem pro veřejnou službu Soudem prvního stupně
[Jednací řád Soudu prvního stupně, čl. 44 odst. 1 písm. c)]
3. Kasační opravný prostředek – Důvody kasačního opravného prostředku – Nesprávné posouzení skutkového stavu – Nepřípustnost – Přezkum posouzení důkazních materiálů Soudem prvního stupně – Vyloučení s výjimkou případu zkreslení
(Statut Soudního dvora, příloha I, čl. 11 odst. 1)
4. Úředníci – Invalidita – Zahájení řízení ve věcech invalidity
(Služební řád, čl. 78 první pododstavec; příloha VIII, čl. 13 odst. 1)
5. Kasační opravný prostředek – Důvody kasačního opravného prostředku – Důvod předložený poprvé v rámci kasačního opravného prostředku – Nepřípustnost
(Statut Soudního dvora, příloha I, čl. 11 odst. 1)
6. Úředníci – Invalidita – Zahájení řízení ve věcech invalidity – Podmínky – Zahájení řízení na žádost dotyčného – Přesně stanovená pravomoc správního orgánu
(Služební řád, čl. 78 první pododstavec; příloha VIII, čl. 13 odst. 1)
1. Jelikož se podmínky přípustnosti kasačních opravných prostředků stanovené čl. 9 druhým pododstavcem přílohy I statutu Soudního dvora posuzují výlučně ve vztahu ke sporu, který je projednáván v daném stupni, může účastník řízení podat kasační opravný prostředek proti rozsudku Soudu pro veřejnou službu, který vychází ze zásad stanovených jiným rozsudkem, jenž se stal konečným, a to i v případě, jestliže v rozsudku, který je předmětem kasačního opravného prostředku, Soud pro veřejnou službu zkoumal podobné právní otázky. Okolnost, že v odůvodnění rozsudku Soudu pro veřejnou službu, jenž se stal konečným, byl přijat určitý žalobní důvod, totiž nebrání tomu, aby ten, kdo podá přípustný kasační opravný prostředek, v jiném sporu napadl to, jak Soud pro veřejnou službu posoudil žalobní důvod, který je podobný žalobnímu důvodu přezkoumanému v rozsudku, jenž se stal konečným.
Z článku 9 druhého pododstavce přílohy I statutu Soudního dvora krom toho vyplývá, že k tomu, aby účastník řízení mohl podat opravný prostředek k Soudu prvního stupně, stačí, že jeho návrhovým žádáním nebylo zcela nebo zčásti vyhověno.
(viz body 23 až 26)
Odkazy: Soudní dvůr, 5. října 2000, Rada v. Chvatal a další, C‑432/98 P a C‑433/98 P, Recueil, s. I‑8535, body 22 a 24; Soud pro veřejnou službu, 16. ledna 2007, Gesner v. OHIM, F‑119/05, dosud nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí
2. Určení předmětu žaloby v rozsudku vydaném Soudem pro veřejnou službu představuje právní otázku, která může být předložena k posouzení Soudu prvního stupně v rámci kasačního opravného prostředku. V tomto ohledu představuje žaloba návrh na zahájení řízení, ve kterém jsou účastníci řízení povinni vymezit předmět sporu.
(viz body 33 a 34)
Odkazy: Soudní dvůr, 8. listopadu 2007, Belgie v. Komise, C‑242/07 P, Sb. rozh. s. I‑9757, bod 41; Soudní dvůr, 18. prosince 2007, Weißenfels v. Parlament, C‑135/06 P, Sb. rozh. s. I‑12041, body 51 až 57
3. Jedině soud rozhodující v prvním stupni – v projednávané věci Soud pro veřejnou službu – je příslušný jednak zjistit skutkový stav, kromě případu, kdy věcná nesprávnost těchto zjištění vyplývá z písemností ve spise, které mu byly předloženy, a jednak tento skutkový stav posoudit. Posouzení skutkového stavu, s výhradou případu zkreslování důkazů předložených tomuto soudu, tedy nepředstavuje právní otázku, která by jako taková podléhala přezkumu Soudu prvního stupně jakožto soudu rozhodujícího o kasačním opravném prostředku. Takovéto zkreslení musí zjevným způsobem vyplývat z písemností ve spise, aniž by bylo nutné provést nové posouzení skutkového stavu a důkazů.
(viz body 46 a 47)
Odkazy: Soudní dvůr, 18. května 2006, Archer Daniels Midland a Archer Daniels Midland Ingredients v. Komise, C‑397/03 P, Sb. rozh. s. I‑4429, bod 85; Soudní dvůr, 21. září 2006, JCB Service v. Komise, C‑167/04 P, Sb. rozh. s. I‑8935, body 107 a 108; Soud, 12. července 2007, Beau v. Komise, T‑252/06 P, dosud nezveřejněné ve Sbírce rozhodnutí, body 45 až 47
4. Soud pro veřejnou službu se nedopustí žádného nesprávného právního posouzení, jestliže při posouzení legality žádosti úředníka o svolání výboru pro otázky invalidity vychází z čl. 78 prvního pododstavce služebního řádu a čl. 13 odst. 1 přílohy VIII služebního řádu. Ze znění těchto ustanovení totiž vyplývá, že úředník ve věku mladším než šedesát pět let, který je kdykoliv v době získání nároku na důchod uznán výborem pro otázky invalidity za osobu s úplnou trvalou invaliditou, která mu brání ve výkonu služebních povinností odpovídajících pracovnímu místu v jeho služebním zařazení, a který musel z tohoto důvodu skončit svůj služební poměr ve Společenstvích, má po dobu trvání pracovní neschopnosti nárok na příspěvek v invaliditě. Za účelem zajištění účinnosti tohoto nároku, který může být přiznán pouze po skončení řízení ve věcech invalidity, je třeba mít za to, že uvedený nárok pro takového úředníka nezbytně zahrnuje právo požadovat, aby orgán oprávněný ke jmenování zahájil zmíněné řízení.
(viz body 65 až 67)
Odkazy: Soudní dvůr, 17. května 1984, Bähr v. Komise, 12/83, Recueil, s. 2155, body 12 a 13; Soud, 26. února 2003, Nardone v. Komise, T‑59/01, Recueil FP, s. I‑A‑55 a II‑323, body 31 a 32
5. Jelikož je v rámci kasačního opravného prostředku pravomoc Soudu prvního stupně omezena na posouzení právního řešení žalobních důvodů projednávaných u Soudu pro veřejnou službu, musí být argument vznesený v rámci kasačního opravného prostředku, který nebyl uplatněn v rámci řízení před Soudem pro veřejnou službu, odmítnut jako nepřípustný
(viz body 72 a 73)
Odkazy: Soudní dvůr, 1. června 1994, Komise v. Brazzelli Lualdi a další, C‑136/92 P, Recueil, s. I‑1981, bod 59; Soudní dvůr, 7. listopadu 2002, Glencore a Compagnie Continentale v. Komise, C‑24/01 P a C‑25/01 P, Recueil, s. I‑10119, bod 62; Soudní dvůr, 28. září 2006, El Corte Inglés v. OHIM a Pucci, C‑104/05 P, nezveřejněné ve Sbírce rozhodnutí, bod 40
6. Byla-li orgánu oprávněnému ke jmenování předložena žádost úředníka o zahájení řízení ve věcech invalidity, je v souladu ustanoveními článku 78 služebního řádu, jak jsou upřesněna v čl. 13 odst. 1 přílohy VIII služebního řádu, v zásadě povinen zmíněné řízení zahájit. Tato ustanovení přiznávají zmíněnému orgánu přesně stanovenou pravomoc v tom smyslu, že je povinen zahájit řízení ve věcech invalidity, jakmile zjistí, že jsou splněny podmínky stanovené těmito ustanoveními. Kdyby se v tomto ohledu připustilo, že předložení věci výboru pro otázky invalidity je pro správní orgán pouhou možností, odporovalo by to zmíněným ustanovením, jelikož v důsledku takových podmínek pro předložení věci by byl nárok, který tato ustanovení přiznávají úředníkovi, zbaven účinnosti. Za těchto podmínek může zmíněný orgán, kterému nepřísluší provádět posouzení lékařské povahy, zamítnout žádost o svolání výboru pro otázky invalidity jedině v případě, že by měl k dispozici objektivní a nezpochybněné poznatky, jež by vylučovaly splnění věcných podmínek uvedených ustanovení.
Tomu ostatně neodporuje konstatování, že orgán oprávněný ke jmenování vykonává přesně stanovenou pravomoc ohledně svolávání výboru pro otázky invalidity, i když je třeba zároveň uznat, že při jejím výkonu může dojít k posouzení určitých skutečností. Zmíněný orgán je totiž oprávněn přezkoumat, zda některá z podmínek k výkonu jeho přesně stanovené pravomoci není splněna, aniž má určitý prostor pro uvážení.
(viz body 78 až 82)