Žaloba podaná dne 4. srpna 2011 - Banco Bilbao Vizcaya Argentaria v. Komise

(Věc T-429/11)

Jednací jazyk: španělština

Účastnice řízení

Žalobkyně: Banco Bilbao Vizcaya Argentaria, SA (Bilbao, Španělsko) (zástupci: J. Ruiz Calzado, advokát, M. Núñez-Müller, advokát, a J. Domínguez Pérez, advokát)

Žalovaná: Evropská komise

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

zrušil čl. 1 odst. 1 rozhodnutí;

podpůrně, zrušil čl. 1 odst. 4 a 5 rozhodnutí;

podpůrněji, zrušil článek 4 rozhodnutí nebo případně změnil jeho působnost;

uložil Komisi náhradu veškerých nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Tato žaloba směřuje proti článku 1 rozhodnutí Evropské komise dne 12. ledna 2011 ve věci C 45/07 (ex NN 51/07, ex CP 9/07) o daňových odpisech finančního goodwillu vzniklého nabytím podílu v zahraničních podnicích, zavedených Španělskem (dále jen "napadené rozhodnutí").

Na podporu své žaloby se žalobkyně dovolává sedmi žalobních důvodů.

První žalobní důvod vychází z porušení článků 107 a 108 SFEU, jelikož podle napadeného rozhodnutí představuje čl. 12 odst. 5 TRLIS státní podporu, neboť umožňuje daňové odpisy finančního goodwillu v případě nabytí podílu ve společnostech nacházejících se mimo Společenství.

Druhý žalobní důvod vychází z nesprávného právního posouzení a nesprávného postupu, jelikož podle napadeného rozhodnutí k závěru, že opatření představuje státní podporu, která je zakázána v celém rozsahu, stačí, že jeho použití vede k situacím, které zahrnují podpory.

Třetí žalobní důvod vychází z porušení zásady proporcionality, jelikož v rozhodnutí byl přijat závěr, že i) opatření v celém rozsahu představuje protiprávní podporu, včetně ve vztahu k takových zemím, jako je Čína nebo Indie nebo jiné země, u nichž bylo prokázáno nebo může být prokázáno, že v nich existují zjevné právní překážky, které brání přeshraničním fúzím podniků a že ii) opatření představuje v celém rozsahu neslučitelnou státní podporu, včetně v té části, v níž povoluje odpisy finančního goodwillu vzniklého nabytím většinového podílu v zahraničních společnostech nacházejících se mimo Unii.

Čtvrtý žalobní důvod vychází z porušení zásad legitimního očekávání a rovného zacházení, jelikož Komise se odchýlila od doporučení uvedených ve sdělení o přímých daních a od své administrativní praxe.

Pátý žalobní důvod vychází z porušení zásady řádné správy, jelikož Komise neověřila přesný dosah praktických překážek, které brání fúzím se společnostmi mimo Společenství.

Šestý žalobní důvod vychází z nesprávného právního posouzení dosahu zásady legitimního očekávání, který připouští rozhodnutí.

Sedmý žalobní důvod vychází z nedostatečného odůvodnění rozhodnutí.

____________