Usnesení Soudního dvora (osmého senátu) ze dne 13. prosince 2023 – [Avdžilov] (i)
(věc C‑319/23)
„Řízení o předběžné otázce – Článek 99 jednacího řádu Soudního dvora – Odpověď, která může být jasně vyvozena z judikatury – Justiční spolupráce v občanských věcech – Příslušnost a výkon soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech – Nařízení (EU) č. 1215/2012 – Článek 7 bod 1 písm. b) druhá odrážka – Mezinárodní, jakož i místní příslušnost ve věcech týkajících se smlouvy nebo nároku ze smlouvy – Nařízení (EU) č. 261/2004 – Žádost cestujících v letecké dopravě o náhradu za zrušení letu – Článek 5 odst. 1 písm. c) – Článek 7 odst. 1 písm. a) – Vnitrostátní právní úprava, která stanoví jiné soudy příslušné ve prospěch spotřebitelů“
Justiční spolupráce v občanských věcech – Příslušnost a výkon soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech – Nařízení č. 1215/2012 – Zvláštní příslušnost – Příslušnost ve věcech týkajících se smlouvy nebo nároku ze smlouvy – Soud, který má rozhodnout o žalobě podané na základě nařízení č. 261/2004 – Rozsah – Přiznání jak mezinárodní, tak místní příslušnosti – Vnitrostátní právní úprava, která stanoví jiné soudy příslušné ve prospěch spotřebitelů – Nepoužitelnost
[Listina základních práv Evropské unie, článek 47; nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 261/2004 a č. 1215/2012, bod 16 odůvodnění a čl. 7 bod 1 písm. b) druhá odrážka]
(viz body 25–30 a výrok)
Výrok
Článek 7 bod 1 písm. b) druhá odrážka nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech,
musí být vykládán v tom smyslu, že
pokud se použije toto ustanovení, musí soud členského státu, který má rozhodnout o žalobě znějící na získání náhrady na základě nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004 ze dne 11. února 2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů a kterým se zrušuje nařízení (EHS) č. 295/91, posoudit jak svou mezinárodní, tak místní příslušnost ve vztahu k tomuto ustanovení, bez ohledu na to, že ve vnitrostátní právní úpravě případně existují jiné soudy, které mají pravomoc ve prospěch spotřebitelů.