Věc T-60/05
Union française de l’express (UFEX) a další
v.
Komise Evropských společenství
„Hospodářská soutěž – Zneužití dominantního postavení – Trh mezinárodní rychlé poštovní služby – Rozhodnutí, kterým se zamítá stížnost – Zrušení rozhodnutí, kterým se zamítá stížnost, soudem Společenství – Opětovný přezkum a zamítnutí stížnosti – Veřejný podnik“
Shrnutí rozsudku
1. Žaloba na neplatnost – Právní zájem na podání žaloby
(Článek 230 čtvrtý pododstavec ES)
2. Hospodářská soutěž – Správní řízení – Přezkum stížností – Stanovení priorit Komisí
3. Hospodářská soutěž – Správní řízení – Přezkum stížností – Stížnost oznamující státní podporu a zneužití dominantního postavení
(Články 82 ES, 87 ES a 88 ES)
4. Hospodářská soutěž – Správní řízení – Konstatování Komise, že bylo ukončeno protiprávní jednání
5. Hospodářská soutěž – Dominantní postavení – Zneužití – Poskytnutí křížových dotací podnikem se zákonným monopolem jeho dceřiné společnosti činné v soutěžním odvětví
(Článek 82 ES)
6. Hospodářská soutěž – Správní řízení – Přezkum stížností – Stížnost, která spadá do sdílené pravomoci Společenství a vnitrostátních orgánů – Povinnost Komise vydat rozhodnutí o existenci protiprávního jednání – Neexistence
(Článek 82 ES; nařízení Komise č. 773/2004; sdělení Komise 2004/C 101/04)
7. Hospodářská soutěž – Správní řízení – Přezkum stížností – Vzetí v úvahu zájmu Společenství na vyšetření věci
(Články 81 ES a 82 ES)
8. Žaloba na neplatnost – Akty napadnutelné žalobou – Odmítnutí Komise pokračovat v přezkumu stížnosti, která ji vyzývá k jednání podle čl. 86 odst. 3 ES – Vynětí
[Článek 3 písm. g) ES, 10 ES a 86 ES; nařízení Rady č. 17 a č. 1/2003; nařízení Komise č. 2842/98 a č. 773/2004]
1. Právní zájem žalobce na podání žaloby na neplatnost proti rozhodnutí Komise zamítajícímu stížnost, kterou podal za účelem oznámení jednání, které by mohlo představovat zneužití dominantního postavení, mu lze upřít pouze za mimořádných okolností, zejména pokud lze s jistotou určit, že Komise nemůže přijmout rozhodnutí konstatující protiprávní jednání přičitatelné podniku v napadeném dominantním postavení. Tak je tomu v případě, kdy je prokázáno, že možnosti obhajoby vyšetřovaného podniku jsou skutečně omezeny nadměrnou délkou celého správního řízení.
(viz body 54–58)
2. Pokud jde o přezkum stížností oznamujících porušení pravidel hospodářské soutěže, Komise může, pokud se rozhodne přidělit různé stupně priority stížnostem, které jí byly předloženy, nejen určit pořadí, v jakém budou stížnosti přezkoumány, ale rovněž zamítnout stížnost pro nedostatek zájmu Společenství na pokračování v přezkumu věci. Ačkoli stížnost oznamující praktiky údajně porušující Smlouvu může být odložena pro nedostatek zájmu Společenství na pokračování přezkumu věci Komisí, která tak vykonává svou diskreční pravomoc v této oblasti, nemůže být nicméně odložena pouze na základě toho, že takové praktiky byly ukončeny, aniž by Komise ověřila, že protisoutěžní účinky nepřetrvávají, a případně že závažnost údajných narušení hospodářské soutěže či přetrvání jejich účinků nemůže vyvolat zájem Společenství na přezkoumání uvedené stížnosti. Pokud protisoutěžní účinky přetrvávají, Komise je povinna ověřit, zda závažnost údajného protiprávního jednání či přetrvání jeho účinků může vyvolat zájem Společenství na přezkoumání stížnosti, což zejména znamená, že v každém projednávaném případě zohlední délku trvání a význam oznámeného protiprávního jednání, jakož i jeho dopad na stav hospodářské soutěže ve Společenství. Pokud protisoutěžní účinky nepřetrvávají, Komise je i nadále povinna zohlednit délku trvání a závažnost údajných protiprávních jednání.
V rámci přezkumu zájmu Společenství na pokračování přezkumu stížnosti není Komise povinna posoudit závažnost, délku trvání a přetrvání účinků oznámeného protiprávního jednání v určitém pořadí.
Omyl Komise spočívající v tom, že při posouzení zájmu Společenství měla za to, že není povinna zohlednit závažnost a délku trvání údajného protiprávního jednání, je ve vztahu k legalitě rozhodnutí zamítajícího stížnost nerelevantní, pokud tento omyl nemohl mít rozhodující vliv na výrok jejího rozhodnutí. Tak je tomu v případě, pokud Komise má za to, že není dán dostatečný zájem Společenství na pokračování přezkumu stížnosti poté, co pouze v zájmu řádné správy, avšak účinně přezkoumala závažnost a dobu trvání protiprávních jednání.
(viz body 65, 69–70, 73–74, 78)
3. Ohledně stížnosti oznamující státní podporu a jednání, které by mohlo představovat zneužití dominantního postavení, má Komise možnost vyšetřit oba aspekty stížnosti odděleně. Mimoto skutečnost, že Komise zahájila řízení v oblasti státních podpor a že provedla důkladnější šetření v tomto ohledu, nevylučuje její možnost zamítnout část stížnosti týkající se zneužití dominantního postavení pro nedostatek zájmu Společenství podle kritérií použitelných na tuto část stížnosti. Ačkoli je totiž Komise při výkonu své výlučné pravomoci určit případnou neslučitelnost podpory se společným trhem na konci předběžné fáze přezkumu povinna buď rozhodnout, že dotčené státní opatření nepředstavuje „podporu“ ve smyslu čl. 87 odst. 1 ES, nebo rozhodnout, že dané opatření, ačkoli představuje podporu, je slučitelné se společným trhem, nebo rozhodnout o zahájení řízení podle čl. 88 odst. 2 ES, disponuje naproti tomu, v rámci své nevýlučné pravomoci ohledně stížnosti oznamující zneužití dominantního postavení, diskreční pravomocí týkající se určení priorit a není povinna zaujmout stanovisko k případné existenci protiprávního jednání.
(viz body 106–107)
4. V případě, že shledá neexistenci hospodářského odůvodnění pro pokračování v jednání, které by mohlo představovat zneužití dominantního postavení, Komise může v zásadě mít za to, že údajné protiprávní jednání bylo ukončeno, pokud neexistují skutečnosti dostatečně prokazující opak. Tak je tomu v případě, kdy neexistuje žádné hospodářské odůvodnění pro to, aby podnik v dominantním postavení prováděl podfakturaci přístupu ke své síti vůči své dceřiné společnosti činné na trhu otevřeném hospodářské soutěži, neboť tento podnik je povinen poskytnout soutěžitelům stejné podmínky přístupu.
(viz bod 109)
5. Pouhá skutečnost, že podniku je uděleno výlučné právo, aby bylo zajištěno poskytování, ze strany uvedeného podniku, služby obecného hospodářského zájmu, nebrání tomu, aby uvedený podnik měl zisk z činností, které mu jsou vyhrazeny, ani tomu, aby rozšířil svoji činnost do oblastí, které mu nejsou vyhrazeny. Nabytí podílu v podniku a obdobně poskytnutí křížových dotací může vyvolat problémy ve vztahu k pravidlům Společenství v oblasti hospodářské soutěže, pokud prostředky používané podnikem, který má monopol, vyplývají z příliš vysokých či diskriminačních cen nebo z jiných zneužívajících praktik na vyhrazeném trhu.
Z judikatury nicméně nevyplývá, že poskytnutí křížových dotací jako takové představuje zneužití dominantního postavení, bez ohledu na politiky uplatňované ve vyhrazeném odvětví a v odvětví otevřeném hospodářské soutěži. Podfakturace poskytování služeb podnikem, který má zákonný monopol, své dceřiné společnosti činné na trhu otevřeném hospodářské soutěži nepředstavuje nutně překážku pro soutěžitele, zejména pokud uvedené dotace dceřiná společnost použije k vytvoření velmi vysokých zisků či vyplacení vyšších dividend. Skutečnost, že podnik vytvoří velmi vysoké zisky, totiž nemá vliv na výběr dodavatele ze strany zákazníka.
(viz body 113–116)
6. Pokud jde o přezkum stížnosti, která spadá do sdílené pravomoci Komise a vnitrostátních orgánů, Komise není povinna provést šetření či přijmout konečné rozhodnutí ohledně existence údajného protiprávního jednání. Z toho vyplývá, že subjektivní postoj vnitrostátních úřadů či soudů, podle kterého je Komise nejpovolanějším orgánem pro vyřízení stížnosti, nemůže zavazovat Komisi k pokračování v přezkumu stížnosti, jako kdyby spadala do její výlučné pravomoci. Není-li žalobce spokojen se způsobem, jakým byla vnitrostátními orgány pro hospodářskou soutěž či vnitrostátními soudy zohledněna jeho práva, přísluší mu, aby podnikl nezbytné kroky před výše uvedenými či prozkoumal jemu dostupné vnitrostátní opravné prostředky.
Stejně tak existence spolupráce mezi Komisí a vnitrostátním orgánem není takové povahy, aby založila výlučnou pravomoc Komise či předpokládala její rozhodnutí ohledně existence zájmu Společenství ve věci. V tomto smyslu také Komise není povinna věc upřednostnit, pokud vnitrostátní soud přerušil řízení až do vydání jejího rozhodnutí. Krom toho v rozsahu, v jakém existuje souběžná příslušnost Komise a vnitrostátních orgánů hospodářské soutěže, nevzniká na základě významu dotčeného trhu pro celé Společenství povinnost Komise určit určitý stupeň závažnosti protiprávního jednání či existenci zájmu Společenství v dané věci.
(viz body 152–153, 155–156, 158)
7. V rámci posouzení zájmu Společenství na pokračování v přezkumu věci musí Komise zohlednit okolnosti případu v projednávané věci, a zejména skutkové a právní okolnosti, které jsou jí sděleny ve stížnosti. Komisi přísluší zejména zvážit význam údajného protiprávního jednání pro fungování společného trhu, pravděpodobnost možnosti prokázat jeho existenci a rozsah nezbytných vyšetřovacích opatření s cílem splnit, za co nejlepších podmínek, svůj úkol dohlížet na dodržování článků 81 ES a 82 ES.
Proto může být v rámci posouzení zájmu Společenství zohledněna skutečnost, že je obtížné prokázat právně dostačujícím způsobem protiprávní jednání za účelem přijetí rozhodnutí konstatujícího jeho existenci.
(viz body 178–179)
8. Ze znění čl. 86 odst. 3 ES a systematiky všech ustanovení tohoto článku vyplývá, že Komise není povinna podniknout kroky ve smyslu zmíněných ustanovení a jednotlivci nemohou požadovat, aby tento orgán v určitém smyslu konal. Rozhodnutí, kterým Komise odmítá vyhovět stížnosti, která ji vyzývá k jednání podle čl. 86 odst. 3 ES, nepředstavuje napadnutelný akt, který je způsobilý být předmětem žaloby na neplatnost.
Proto ani skutečnost, že daná stížnost byla předložena na nerelevantním právním základě, ani případný omyl Komise v tomto ohledu, jako například zabývání se stížností v rámci nařízení č. 17, zatímco toto nařízení ani nařízení č. 1/2003, č. 2842/98 a č. 773/2004 nejsou použitelná na článek 86, ani kdyby Komise měla za to, že se mají použít, ani citace ustanovení, jako například čl. 3 písm. g) ES a článku 10 ES ve stížnosti nebo v rozhodnutí Komise, nemohou založit právo stěžovatele podat žalobu proti rozhodnutím Komise spadajícím do působnosti článku 86 ES.
Stejně tak skutečnost, že stěžovatel spojí stížnost směřující proti členskému státu se stížností směřující proti podniku, mu nemůže poskytnout právo napadnout část rozhodnutí Komise týkající se stížnosti směřující proti členskému státu. V tomto smyslu se právní povaha takového rozhodnutí nemění z důvodů, které Komise uplatňuje pro účely nevyhovění stížnosti s ohledem na článek 86 ES, jakož ani kvůli okolnosti, že Komise nerozlišuje mezi jednotlivými aspekty svého rozhodnutí, když stěžovateli oznamuje, že má právo podat žalobu.
(viz body 189, 191–194)