Spojené věci C‑582/17 a C‑583/17
Staatssecretaris van Veiligheid en Justitie
v.
H. a R.
[žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce podané Raad van State (Státní rada, Nizozemsko)]
Rozsudek Soudního dvora (velkého senátu) ze dne 2. dubna 2019
„Řízení o předběžné otázce – Určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o mezinárodní ochranu – Nařízení (EU) č. 604/2013 – Článek 18 odst. 1 písm. b) až d) – Článek 23 odst. 1 – Článek 24 odst. 1 – Řízení o přijetí zpět – Kritéria příslušnosti – Nová žádost podaná v jiném členském státě – Článek 20 odst. 5 – Probíhající řízení o určení – Zpětvzetí žádosti – Článek 27 – Opravné prostředky“
1. Kontroly na hranicích, azyl a přistěhovalectví – Azylová politika – Kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o mezinárodní ochranu – Nařízení č. 604/2013 – Opravný prostředek proti rozhodnutí o přemístění žadatele o mezinárodní ochranu – Rozsah opravného prostředku – Rozhodnutí o přemístění přijaté v rámci řízení o převzetí nebo přijetí zpět – Neexistence vlivu – Meze
[Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 604/2013, článek 9, čl. 18 odst. 1 písm. b) až d) a čl. 27 odst. 1]
(viz body 42–44)
2. Kontroly na hranicích, azyl a přistěhovalectví – Azylová politika – Kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o mezinárodní ochranu – Nařízení č. 604/2013 – Řízení o přijetí zpět – Působnost – Žadatel, který opustil členský stát první žádosti před ukončením řízení o určení příslušného členského státu a podal novou žádost v druhém členském státě – Zahrnutí
[nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 604/2013, čl. 18 odst. 1 písm. b) až d), čl. 20 odst. 5, čl. 23 odst. 1 a čl. 24 odst. 1; směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32]
(viz body 48–54)
3. Kontroly na hranicích, azyl a přistěhovalectví – Azylová politika – Kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o mezinárodní ochranu – Nařízení č. 604/2013 – Opravný prostředek proti rozhodnutí o přemístění žadatele přijatému v rámci řízení o přijetí zpět – Možnost dovolávat se nesprávného uplatnění kritéria týkajícího se rodinných příslušníků požívajících mezinárodní ochrany – Neexistence – Výjimka
[nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 604/2013, článek 9, čl. 18 odst. 1 písm. b) až d), čl. 20 odst. 5, čl. 23 odst. 1, čl. 24 odst. 1 a čl. 27 odst. 1]
(viz body 58–64, 66–70, 74–86 a výrok)
Shrnutí
V rozsudku H. a R. (C‑582/17 a C‑583/17), který byl vydán dne 2. dubna 2019, se velký senát Soudního dvora zabýval otázkou, zda jsou příslušné orgány před podáním žádosti o přijetí žadatele o mezinárodní ochranu zpět povinny určit členský stát příslušný k posouzení jeho žádosti, zejména na základě kritéria příslušnosti stanoveného v článku 9 nařízení č. 604/2013(1) (dále jen „nařízení Dublin III“). Tento článek upřesňuje, že pokud má žadatel rodinného příslušníka, který může pobývat jako osoba požívající mezinárodní ochrany v některém členském státě, je tento členský stát příslušný k posouzení žádosti. V projednávané věci požádaly nizozemské orgány německé orgány o přijetí zpět dvou syrských státních příslušnic, které podaly první žádost o mezinárodní ochranu v Německu, před tím, než tento stát opustily a podaly novou žádost v Nizozemsku. Dotčené osoby se dovolávaly přítomnosti svých manželů požívajících mezinárodní ochrany v Nizozemsku, ale nizozemské orgány odmítly tato tvrzení zohlednit a posoudit jejich žádost s odůvodněním, že v rámci řízení o přijetí zpět se žadatel nemůže dovolávat článku 9 nařízení Dublin III.
V této souvislosti Soudní dvůr připomněl, že řízení o přijetí zpět se použije v případě osob uvedených v čl. 20 odst. 5 nebo v čl. 18 odst. 1 písm. b) až d) nařízení Dublin III, načež uvedl, že situace, kdy státní příslušník třetí země podá žádost o mezinárodní ochranu v prvním členském státě, poté jej opustí a podá novou žádost v druhém členském státě, spadá do působnosti tohoto řízení, nezávisle na tom, zda žádost podaná v prvním členském státě byla vzata zpět nebo zda její posuzování podle směrnice 2013/32(2) již bylo v tomto členském státě zahájeno.
Soudní dvůr dále zdůraznil, že i když okolnost, zda rozhodnutí o přemístění bylo přijato na závěr řízení o převzetí nebo přijetí zpět, nemůže mít vliv na rozsah práva na účinný opravný prostředek proti takovému rozhodnutí, které je zaručeno v čl. 27 odst. 1 nařízení Dublin III, obě tato řízení podléhají různým režimům, přičemž tento rozdíl se projevuje v tom, kterých ustanovení tohoto nařízení se lze dovolávat na podporu takového opravného prostředku. V rámci řízení o převzetí má totiž proces určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o mezinárodní ochranu na základě kritérií stanovených v kapitole III nařízení Dublin III ústřední povahu a členský stát, ve kterém byla taková žádost podána, může požádat jiný členský stát o převzetí pouze tehdy, pokud se domnívá, že k posouzení této žádosti je příslušný tento jiný stát. Naproti tomu v rámci řízení o přijetí zpět nejsou tato kritéria příslušnosti relevantní, neboť je důležité pouze to, aby dožádaný členský stát splňoval podmínky stanovené v čl. 20 odst. 5 (tj. že se jedná o členský stát, u něhož byla podána první žádost a v němž probíhá řízení o určení členského státu příslušného k posouzení této žádosti), nebo v čl. 18 odst. 1 písm. b) až d) nařízení Dublin III (tj. že se jedná o členský stát, u něhož byla podána první žádost a který po ukončení řízení o určení příslušného členského státu uznal svou příslušnost k posouzení této žádosti).
Soudní dvůr dodal, že irelevantnost kritérií příslušnosti uvedených v kapitole III nařízení Dublin III v rámci řízení o přijetí zpět potvrzuje ta skutečnost, že zatímco článek 22 tohoto nařízení podrobně stanoví, jak mají být tato kritéria v rámci řízení o převzetí uplatňována, článek 25 uvedeného nařízení, který se týká řízení o přijetí zpět, žádné podobné ustanovení neobsahuje a vyžaduje pouze, aby dožádaný členský stát provedl kontroly nezbytné k rozhodnutí o žádosti o přijetí zpět.
Soudní dvůr dále zdůraznil, že opačný výklad, podle něhož lze takovou žádost předložit pouze tehdy, pokud dožádaný členský stát lze označit za členský stát, který je příslušný podle kritérií příslušnosti uvedených v kapitole III nařízení Dublin III, je v rozporu s obecnou systematikou tohoto nařízení, jehož záměrem bylo zavést dvě samostatná řízení (tj. řízení o převzetí a řízení o přijetí zpět), která se použijí v odlišných případech a řídí se odlišnými ustanoveními. Tento opačný výklad by kromě toho mohl ohrozit dosažení cíle nařízení Dublin III, kterým je zabránit druhotným přesunům žadatelů o mezinárodní ochranu, jelikož by znamenal, že příslušné orgány členského státu, v němž byla podána druhá žádost, by mohly de facto přezkoumat závěr, ke kterému dospěly po ukončení řízení o určení členského státu příslušného k posouzení žádosti příslušné orgány prvního členského státu ohledně vlastní příslušnosti tohoto státu. Kromě toho by tento výklad mohl vést k porušení základní zásady nařízení Dublin III, uvedené v jeho čl. 3 odst. 1, podle níž má žádost o mezinárodní ochranu posoudit pouze jediný členský stát.
Soudní dvůr dospěl k závěru, že kritérií příslušnosti uvedených v kapitole III nařízení Dublin III se nelze dovolávat na podporu opravného prostředku směřujícího proti rozhodnutí o přemístění přijatému v rámci řízení o přijetí zpět.
Avšak vzhledem k tomu, že cílem kritérií příslušnosti uvedených v článcích 8 až 10 nařízení Dublin III je přispět k ochraně nejvlastnějšího zájmu dítěte a rodinného života dotčených osob, pokud dotyčná osoba předložila příslušnému orgánu druhého členského státu skutečnosti zjevně prokazující, že tento stát musí být považován za příslušný členský stát na základě kritéria uvedeného v článku 9 nařízení Dublin III, musí uvedený členský stát v situaci, na kterou se vztahuje čl. 20 odst. 5 nařízení Dublin III (tedy pokud řízení o určení příslušného členského státu nebylo v prvním členském státě dosud ukončeno), v souladu se zásadou loajální spolupráce uznat vlastní příslušnost. V takové situaci se tedy státní příslušník třetí země může výjimečně dovolávat tohoto kritéria v rámci opravného prostředku proti rozhodnutí o jeho přemístění.