Věc C‑575/17

Sofina SA a další

proti

Ministre de l’Action et des Comptes publics

[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná le Conseil d’État (Státní rada, Francie)]

„Řízení o předběžné otázce – Volný pohyb kapitálu – Srážková daň z hrubé částky dividend vnitrostátního původu vyplácených společnostem-nerezidentům – Odklad zdanění dividend v případě ztrátového zdaňovacího období – Rozdílné zacházení – Odůvodnění – Srovnatelnost – Vyvážené rozdělení zdaňovací pravomoci mezi členskými státy – Účinnost vymáhání daní – Proporcionalita – Diskriminace“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (pátého senátu) ze dne 22. listopadu 2018

Volný pohyb kapitálu a plateb – Omezení – Daňové právní předpisy – Zdanění dividend – Zdanění dividend, jejichž příjemcem jsou společnosti-rezidenti, podle obecné právní úpravy, která umožňuje odklad zdanění či dokonce definitivní daňové osvobození – Vnitrostátní právní úprava, která stanovuje konečnou srážkovou daň z dividend vyplácených společnostem-nerezidentům – Nepřijatelnost – Odůvodnění – Neexistence

(Články 63 a 65 SFEU)

Články 63 a 65 SFEU musí být vykládány v tom smyslu, že brání takové právní úpravě členského státu, jako je úprava dotčená ve věci v původním řízení, podle níž podléhají dividendy vyplácené společností-rezidentem srážkové dani, pokud je jejich příjemcem společnost-nerezident, zatímco pokud je jejich příjemce společnost-rezident, k jejich zdanění na základě režimu podle obecné právní úpravy korporační daně dochází na konci zdaňovacího období, ve kterém byly obdrženy, a to pouze tehdy, pokud posledně uvedená společnost dosáhla v tomto zdaňovacím období zisku, přičemž k takovému zdanění nemusí případně vůbec dojít, pokud uvedená společnost ukončí svou činnost, aniž dosáhla ve zdaňovacích obdobích po přijetí dividend zisku.

V tomto ohledu Soudní dvůr uznal, že ochrana rozdělení daňových pravomocí mezi členskými státy představuje legitimní cíl a že při neexistenci sjednocujících nebo harmonizačních opatření na úrovni Evropské unie si členské státy i nadále zachovávají pravomoc vymezit, prostřednictvím dohod nebo jednostranně, kritéria rozdělení svých daňových pravomocí (rozsudek ze dne 13. července 2016, Brisal a KBC Finance Ireland, C‑18/15, EU:C:2016:549, bod 35).

Takové odůvodnění může být uznáno zejména tehdy, jestliže má dotčený režim za cíl předcházet jednáním, která mohou ohrozit právo členského státu uplatňovat svou daňovou pravomoc ve vztahu k činnostem vykonávaným na jeho území (rozsudek ze dne 12. července 2012, Komise v. Španělsko, C‑269/09, EU:C:2012:439, bod 77).

Je zajisté pravda, že pokud by společnost-nerezident nedosáhla zisku před ukončením své činnosti, vyplývalo by z toho skutečné daňové osvobození příjmů pocházejících z dividend, které by znamenalo daňovou ztrátu pro členský stát zdanění.

Z judikatury Soudního dvora nicméně vyplývá, že snížení daňových příjmů nelze považovat za naléhavý důvod obecného zájmu, kterého by se bylo možné dovolávat za účelem odůvodnění opatření v zásadě odporujícího základní svobodě (rozsudek ze dne 20. října 2011, Komise v. Německo, C‑284/09, EU:C:2011:670, bod 83).

Dále platí, že využijí-li členské státy možnosti zdanit příjmy vytvořené na jejich území, jsou povinny dodržovat zásadu rovného zacházení a svobody pohybu zaručené primárním unijním právem (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 13. července 2016, Brisal a KBC Finance Ireland, C‑18/15, EU:C:2016:549, bod 36).

Podle uvedeného státu srážková daň, kterou jsou zdaňovány dividendy vyplácené společnostem-nerezidentům, snižují administrativní zátěž těchto společností, která by pro tyto společnosti obnášela povinnost podat francouzským daňovým orgánům na konci zdaňovacího období daňové přiznání k dani z příjmů.

V tomto ohledu Soudní dvůr rozhodl, že nutnost zaručit účinný výběr daně je legitimním cílem, který může odůvodňovat omezení základních svobod, avšak za podmínky, že použití tohoto omezení bude způsobilé zaručit uskutečnění sledovaného cíle a nebude překračovat meze toho, co je k dosažení tohoto cíle nezbytné (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 13. července 2016, Brisal a KBC Finance Ireland, C‑18/15, EU:C:2016:549, bod 39).

Dále bylo judikováno, že postup uplatnění srážkové daně je legitimním a přiměřeným prostředkem k zajištění zdanění příjmů osoby povinné k dani usazené mimo stát zdanění (rozsudek ze dne 18. října 2012, X, C‑498/10, EU:C:2012:635, bod 39).

V tomto ohledu je třeba připomenout, že omezení volného pohybu kapitálu, které vyplývá z vnitrostátní právní úpravy dotčené v původním řízení, spočívá, jak vyplývá z bodu 34 tohoto rozsudku, v okolnosti, že – na rozdíl od společností-rezidentů ve ztrátě – nemohou společnosti-nerezidenti, které jsou ve ztrátě, využít výhodu spočívající v odkladu zdanění dividend, které obdržely.

Přiznáním výhody tohoto odkladu společnostem-nerezidentům, které by nutně toto omezení odstranilo, by přitom nebylo ohroženo dosažení cíle, jenž souvisí s účinným výběrem daně splatné těmito společnostmi v případě, že obdrží dividendy od společnosti-rezidenta.

Přiznáním výhody spočívající v odkladu zdanění vyplácených dividend rovněž společnostem-nerezidentům ve ztrátě by proto byla odstraněna veškerá omezení volného pohybu kapitálu, aniž by tím bylo zároveň bráněno v dosažení cíle sledovaného vnitrostátní právní úpravou dotčenou ve věci v původním řízení.

(viz body 56, 57, 60–62, 66–70, 77, 79 a výrok)