Kasační opravný prostředek podaný dne 19. prosinec 2008 Komisí Evropských společenství proti rozsudku Soudu pro veřejnou službu ze dne 14. října 2008 ve věci F-74/07, Meierhofer v. Komise

(věc T-560/08 P)

Jednací jazyk: němčina

Účastníci řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Komise Evropských společenství (zástupce: J. Currall a B.Eggers)

Další účastník řízení: S. Meierhofer (Mnichov, Německo)

Návrhová žádání účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek

Zrušit rozsudek Soudu pro veřejnou službu ze dne 14. října 2008 ve věci F-74/07, Meierhofer v. Komise;

uložit všem účastníkům řízení náhradu vlastních nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Kasační opravný prostředek směřuje proti rozsudku Soudu pro veřejnou službu Evropské unie ze dne 14. října 2008 ve věci F-74/07, Meierhofer v. Komise, kterým Soud pro veřejnou službu zrušil rozhodnutí výběrové komise výběrového řízení EPSO/AD/26/05 ze dne 19. června 2007 z důvodu porušení povinnosti uvést odůvodnění.

Sporným rozhodnutím byla zamítnuta žádost uchazeče o přezkoumání rozhodnutí výběrové komise, podle něhož neuspěl u ústní zkoušky výběrového řízení. Uchazeči chybělo k dosažení potřebného minimálního počtu bodů z ústní zkoušky půl bodu. Ústní zkouška byla v souladu s oznámením o výběrovém řízení hodnocena jedinou celkovou známkou.

Kasační opravný prostředek směřuje proti požadavkům kladeným na povinnost výběrové komise uvést odůvodnění a proti rozsahu přezkoumání soudcem Společenství. Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek zejména zpochybňuje závěr Soudu pro veřejnou službu, že za "zvláštních okolností", například při známce těsně pod minimálním počtem bodů, nestačí ke splnění povinnosti odůvodnění oznámit uchazeči, který byl u ústní zkoušky odmítnut, pouze jedinou známku, která vedla k odmítnutí.

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek uvádí na jeho podporu, že takový názor způsobuje právní nejistotu:

Za prvé, podle ustálené judikatury musí být povinnost odůvodnění v souladu se zachováním tajného charakteru, který mají jednání výběrové komise podle článku 6 přílohy III služebního řádu a který jim zakazuje, aby šířili názory jednotlivých členů výběrové komise a zpřístupňovali detaily týkající se hodnocení uchazeče osobně či ve srovnání s jinými.

Za druhé, srovnání, které Soud pro veřejnou službu učinil v souvislosti s případy, v nichž šlo o přístup k dokumentům, je pravděpodobně chybné, neboť pro článek 6 přílohy III služebního řádu nejsou stanoveny žádné výjimky, nebo vážení zájmů.

Za třetí, Soud pro veřejnou službu přehlédl judikaturu, podle níž musí být povinnost uvést odůvodnění v přiměřeném poměru k příslušnému opatření a má soudu umožnit pouze přezkoumání souladu rozhodnutí s právem. Vzhledem k tomu, že dodatečné přezkoumání ústní zkoušky soudcem Společenství není z povahy věci možné, doposud se tento soud při přezkumu omezil v podstatě pouze na dodržování procesních předpisů a oznámení o výběrovém řízení.

Rozsudek dále vyvolává právní nejistotu ve vztahu k rozlišování mezi různými druhy procesních opatření, pokud jde o výzvu k předložení důvěrných dokumentů ze strany orgánu a okolnosti, za kterých je možno dotčené osobě odepřít jejich předložení (organizačně procesní opatření a usnesení o předložení důkazů). V projednávaném případě Soud pro veřejnou službu navíc zásadně chybně vyložil postoj Komise, neboť z její strany k takovému odepření rozhodně nedošlo. Komise naopak uvedla, že příslušné podklady nemůže na základě soudem nařízených organizačně procesních opatření předložit, že ale očekává vydání usnesení (o předložení důkazů).

____________