ROZSUDEK TRIBUNÁLU (kasačního senátu)
12. května 2010
Věc T‑560/08 P
Evropská komise
v.
Stefan Meierhofer
„Kasační opravný prostředek – Veřejná služba – Přijímání – Otevřené výběrové řízení – Rozhodnutí konstatující, že uchazeč neuspěl u ústní zkoušky – Odmítnutí Komise vyhovět organizačnímu procesnímu opatření“
Předmět: Kasační opravný prostředek podaný proti rozsudku Soudu pro veřejnou službu Evropské unie (prvního senátu) ze dne 14. října 2008, Meierhofer v. Komise (F‑74/07, Sb. VS s. I‑A‑1‑319 a II‑A‑1‑1745), který směřuje ke zrušení tohoto rozsudku.
Rozhodnutí: Rozsudek Soudu pro veřejnou službu Evropské unie (prvního senátu) ze dne 14. října 2008, Meierhofer v. Komise (F‑74/07, Sb. VS s. I‑A‑1‑319 a II‑A‑1‑1745) se zrušuje. Věc se vrací zpět Soudu pro veřejnou službu. O nákladech řízení bude rozhodnuto později.
Shrnutí
1. Kasační opravný prostředek – Právní zájem na podání kasačního opravného prostředku – Podmínka – Prospěch pro účastníka řízení podávajícího kasační opravný prostředek
(Statut Soudního dvora, čl. 56 třetí pododstavec)
2. Řízení – Organizační procesní opatření – Důkazní opatření – Posuzovací pravomoc soudu Unie – Rozsah
3. Řízení – Organizační procesní opatření – Žádost o předložení dokumentu – Zohlednění důvěrnosti
(Jednací řád Soudu pro veřejnou službu, čl. 44 odst. 2)
1. V rámci kasačních opravných prostředků podaných orgánem, který byl žalovaným v prvním stupni, proti rozhodnutí ve prospěch úředníka je přípustnost kasačního opravného prostředku podmíněna existencí právního zájmu na jeho podání, jenž předpokládá, že kasační opravný prostředek může ve svém výsledku přinést prospěch účastníku řízení, který ho podal.
Pokud Soud pro veřejnou službu zrušil rozhodnutí konstatující, že uchazeč neuspěl ve výběrovém řízení u ústní zkoušky, z důvodu porušení povinnosti uvést odůvodnění, má v tomto ohledu dotčený orgán, aby vyhověl tomuto rozsudku, povinnost přijmout nové rozhodnutí týkající se zapsání nebo nezapsání jména dotčené osoby na seznam úspěšných uchazečů daného výběrového řízení. Toto nové rozhodnutí nahrazuje rozhodnutí, které bylo napadeným rozsudkem zrušeno. Pokud bude naproti tomu rozsudek zrušen, zrušené rozhodnutí opět získá plnou účinnost a bude muset být předmětem nového přezkumu ve světle ostatních žalobních důvodů.
Mimoto zrušením rozsudku získá orgán, který byl žalovaným, v každém případě určitý prospěch, jelikož v případě, že bude žaloba v prvním stupni s konečnou platností zamítnuta, bude tento orgán chráněn před všemi návrhy na náhradu škody uplatněnými žalobcem z důvodu újmy údajně utrpěné v důsledku sporného rozhodnutí.
(viz body 41, 44, 45 a 47)
Odkazy:
Soudní dvůr, 13. července 2000, Parlament v. Richard, C‑174/99 P, Recueil, s. I‑6189, body 33 a 34; Soudní dvůr, 3. dubna 2003, Parlament v. Samper, C‑277/01 P, Recueil, s. I‑3019, body 28 a 31
2. Účelnost přijetí organizačního procesního opatření nebo důkazního opatření posuzuje soud, a nikoli účastníci řízení, přičemž tito posledně uvedení mohou případně napadnout volbu provedenou v prvním stupni v rámci kasačního opravného prostředku. Soud, a nikoli účastníci řízení, tak posuzuje, zda je přijetí důkazního opatření nezbytné pro účely rozhodnutí, které musí přijmout.
I když je skutečností, že účastník řízení nemá právo požadovat, aby soud Unie přijal důkazní opatření, nic to nemění na tom, že soud nemůže vyvodit důsledky ze skutečnosti, že ve spisu chybí určité informace, dokud nevyčerpal všechny prostředky stanovené jeho jednacím řádem, aby dosáhl předložení těchto informací dotčeným účastníkem řízení.
(viz body 61 a 62)
Odkazy:
Soud, 27. října 1994, Fiatagri a New Holland Ford v. Komise, T‑34/92, Recueil, s. II‑905
3. I přes rozdíly, které existují mezi jednacím řádem Tribunálu a jednacím řádem Soudu pro veřejnou službu, je možné, aby posledně uvedený soud postupoval stejně jako Tribunál, tedy pokud účastník řízení uvědomí soud, že není s to vyhovět organizačním procesním opatřením, jelikož některé z požadovaných dokumentů jsou důvěrné, může tento soud přijmout usnesení, kterým nařídí tomuto účastníku řízení předložit dotčené dokumenty, s tím, že v této fázi nebudou předány druhému účastníku řízení.
Je pravda, že statut Soudního dvora ani jednací řád Soudu pro veřejnou službu, podobně jako jednací řády Soudního dvora a Tribunálu, nestanoví možnost uložit sankci pro případ, že se adresát usnesení odmítne podrobit; jedinou možnou reakcí na odmítnutí zde je, že soud z toho vyvodí důsledky v rozhodnutí, kterým se ukončuje řízení.
Nic to však nemění na tom, že před tím, než může takto rozhodnout, je Soud pro veřejnou službu povinen vyčerpat všechny nástroje, které má k dispozici, aby dosáhl předložení dotčených dokumentů. Pokud orgán trvá na údajně důvěrném charakteru dokumentů, které jsou po něm požadovány, tak Soud pro veřejnou službu musí i bez návrhu využít ustanovení svého jednacího řádu, které mu umožňuje případně zohlednit uvedenou důvěrnost a přijmout v případě potřeby vhodná opatření pro zajištění jejich ochrany. Článek 44 odst. 2 jednacího řádu Soudu pro veřejnou službu přitom umožňuje přijetí usnesení požadujícího předložení údajně důvěrného dokumentu.
(viz body 72 až 74, 76 a 77)
Odkazy:
Soudní dvůr, 10. června 1980, M. v. Komise, 155/78, Recueil, s. 1797, body 20 a 21
Soud, 8. července 2008, Franchet a Byk v. Komise, T‑48/05, Sb. rozh. s. II‑1585, body 54 a 55; Soud, 18. března 2009, Shanghai Excell M & E Enterprise a Shanghai Adeptech Precision v. Rada, T‑299/05, Sb. rozh. s. II‑573, body 24 až 26