Žaloba podaná dne 9. dubna 2009 - Parker ITR a Parker-Hannifin v. Komise

(Věc T-146/09)

Jednací jazyk: angličtina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Parker ITR Srl (Veniano, Itálie) a Parker-Hannifin Corp. (Mayfield Heights, Spojené státy) (zástupci: B. Amory, F. Marchini Càmia a F. Amato, advokáti)

Žalovaná: Komise Evropských společenství

Návrhové žádání žalobkyň

zrušit rozhodnutí v rozsahu, v němž činí Parker ITR odpovědnou ode dne 1. dubna 1986 do 9. června 2006, a Parker Hannifin od 31. ledna 2006 do 9. července 2006;

podstatně snížit pokutu uloženou žalobkyním;

uložit Komisi náhradu vlastních nákladů řízení a nákladů řízení žalobkyň.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Žalobkyně usilují o zrušení rozhodnutí Komise K(2008) 428 konečné, ze dne 29. ledna 2009 o použití článku 81 ES a článku 53 EHP ve věci COMP/39406 - mořské potrubí v rozsahu, v němž je činí odpovědnými z účasti na jediném a pokračujícím protiprávním jednání v odvětví mořského potrubí v EHP, které sestávalo z rozdělení zakázek, stanovení cen, stanovení kvót, prodejních podmínek, zeměpisného rozdělení trhu a výměny obchodně citlivých informací o cenách, objemech prodeje a veřejných zakázkách. Dále požadují snížení pokut uložených žalobkyním.

Žalobkyně na podporu svých tvrzení uplatňují devět žalobních důvodů.

Zaprvé tvrdí, že tím, že je Parket ITR činěna odpovědnou za protiprávní jednání spáchané před 1. lednem 2002 právnickými osobami, které stále existují, vykonávají hospodářskou činnost a patří jiným podnikům, napadené rozhodnutí porušilo zásadu osobní odpovědnosti, zneužití svých pravomocí za účelem obcházení pravidel o promlčení, porušilo zásadu zákazu diskriminace a neuvedlo odůvodnění.

Zadruhé, žalobkyně tvrdí, že napadené rozhodnutí porušuje zásadu osobní odpovědnosti tím, že je činí odpovědnými za protiprávní jednání zaměstnance Parker ITR, protože: (i) zaměstnanec se kartelových aktivit zúčastni pro své osobní obohacení; (ii) při dosahování svých protiprávních příjmů tento zaměstnanec provozoval jednotku obchodu s ropou a plynem Parker ITR nezávisle na žalobkyních; (iii) Parker ITR utrpěla na základě protiprávního jednání zaměstnance škodu.

Zatřetí tvrdí, že napadené rozhodnutí je chybné v tom, že Parker Hannifin je odpovědná za období od 31. ledna 2002 a 9. červnem 2006, jelikož jakýkoliv předpoklad rozhodujícího vlivu Parker Hannifin na aktivity v oboru mořského plynového a ropného potrubí její plně vlastněné dceřiné společnosti Parker ITR byly plně vyvráceny žalobkyněmi a žádný z argumentů nebo dokumentů citovaných v rozhodnutí takové vyvrácení nezpochybňuje nebo nepředstavuje důkaz rozhodujícího vlivu Parker Hannifin na Parker ITR v průběhu uvedeného období.

Podle zbývajících šesti žalobních důvodů, které se týkají výše pokuty, žalobkyně uvádí následující:

Začtvrté tvrdí, že napadené rozhodnutí je zjevně nesprávné ve vymezení protiprávního jednání od 1. dubna 1986 do 13. května 1997 a protiprávního jednání od 11. června 1999 do 2. května 200 buď jako jediného trvajícího protiprávního jednání, nebo opakovaného protiprávního jednání ve smyslu čl. 25 odst. 2 druhé věty nařízení č. 1/2003¹. V důsledku toho je podle názoru žalobkyň právo uložit pokuty za porušení od 1 . dubna 1986 do 13. května 1997 promlčená.

Zapáté, žalobkyně tvrdí, že rozhodnutí je chybné v tom, že považuje Parker ITR za vedoucí kartelu v období od 11. června 1999 do 30. září 2001.

Zašesté tvrdí, že napadené rozhodnutí porušilo zásadu osobní odpovědnosti a neuvedlo odůvodnění ohledně zvýšení pokuty uložené Parker Hannifin za údajnou úlohu Parker ITR jako vedoucí kartelu.

Zasedmé, žalobkyně tvrdí, že rozhodnutí porušilo zásadu legitimního očekávání tím, že pro účely výpočtu "agregovaných prodejů v EHP" ve smyslu článku 18 pokynů Komise o ukládání pokut² vzalo v úvahu prodeje zboží fakturovaného společnostem usazeným v EHP, kde ale zboží nebylo dodáno.

Zaosmé tvrdí, že tím, že se opírá o konsolidovaný obrat Parker Hannifin pro účely výpočtu 10% stropu pro podíl na pokutě, za který je odpovědná výlučně Parker ITR, napadené rozhodnutí nesprávně vyložilo článek 23 nařízení 1/2003, porušilo zásadu osobní odpovědnosti a neuvedlo odůvodnění.

Zadeváté tvrdí, že rozhodnutí porušilo zásadu legitimního očekávání a povinnost uvést odůvodnění tím, že odmítlo použít na žalobkyně snížení pokuty za spolupráci.

____________

¹ - Nařízení Rady (ES) č. 1/2003 ze dne 16. prosince 2002 o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích 81 a 82 Smlouvy (Úř. věst. L 1, s. 1; Zvl. vyd. 08/02, s. 205).

² - Pokyny pro výpočet pokut uložených podle čl. 23 odst. 2 písm. a) nařízení č. 1/2003 (Úř. věst. 2006, C 210, s. 2).