Žaloba podaná dne 21. května 2013 – Itálie v. Komise

(Věc T-268/13)

Jednací jazyk: italština

Účastnice řízení

Žalobkyně: Italská republika (zástupci: S. Fiorentino, avvocato dello Stato, G. Palmieri, zmocněnkyně)

Žalovaná: Evropská komise

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

zrušil rozhodnutí Komise C(2013) 1264 final ze dne 7. března 2013, oznámené dne 11. března 2013, z důvodů uvedených ve třech žalobních důvodech;

uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Touto žalobou napadá italská vláda rozhodnutí Evropské komise C(2013) 1264 final ze dne 7. března 2013, oznámené dne 11. března 2013, kterým Komise vykonávajíc rozsudek Soudního dvora ze dne 17. listopadu 2011, vydaný ve věci C-496/09, vyzvala Italskou republiku, aby zaplatila částku 16 533 000 eur jakožto penále.

Tímto rozsudkem Soudní dvůr mimo jiné uložil Italské republice, aby zaplatila Evropské komisi na účet „Vlastní zdroje Evropské unie“ penále ve výši násobku základní částky 30 milionů eur a procentního podílu protiprávních neslučitelných podpor, vypočítaného v poměru k celkové částce, která nebyla dosud vrácena k datu vyhlášení tohoto rozsudku, a to za každé pololetí, v němž došlo k prodlení při provádění opatření nezbytných k dosažení souladu s rozsudkem ze dne 1. dubna 2004, vydaným ve věci C-99/02, Komise v. Itálie.

Na podporu žaloby předkládá žalobkyně tři žalobní důvody.

První žalobní důvod vycházející z porušení čl. 260 odst. 1 a čl. 260 odst. 3 druhého pododstavce SFEU: porušení rozsudku, který je předmětem výkonu (rozsudek Soudního dvora ze dne 17. listopadu 2011, věc C-496/09, Komise v. Itálie), v důsledku nesprávného výkladu bodu tohoto rozsudku, který pro účely výpočtu penále vychází z „částek, které nebyly dosud vráceny k datu vyhlášení tohoto rozsudku“.

Italská vláda se domnívá, že tento bod rozsudku, kterým se vykonává předchozí rozsudek, musí být vykládán v tom smyslu, že je relevantní nikoliv den vydání rozsudku, nýbrž den, kdy byla v řízení ukončena fáze předkládání důkazů, to znamená okamžik, kdy se skutkový stav, na jehož základě Soudní dvůr rozhodl o sporu, vykrystalizoval. Italská vláda se totiž domnívá, že je třeba za účelem snížení pololetního penále zohlednit vymáhání, které v průběhu věci – ale poté, co bylo ukončeno dokazování – vykonala.

Druhý žalobní důvod vycházející z porušení čl. 260 odst. 1 a čl. 260 odst. 3 druhého pododstavce SFEU: porušení rozsudku, který je předmětem výkonu, v důsledku nesprávného výkladu bodu tohoto rozsudku, který pro účely výpočtu penále dlužného za každé pololetí stanoví, že se nezohlední částky podpory, „které ještě nebyly vráceny, nebo toto vrácení nebylo na konci dotyčného období prokázáno“.

Italská vláda se domnívá, že tento bod rozsudku, kterým se vykonává předchozí rozsudek, musí být vykládán v tom smyslu, že je pro účely takového posouzení relevantní předložení důkazu za referenční pololetí, a nikoli okolnost, že byla s takovým důkazem seznámena Komise před uplynutím tohoto pololetí. Italská vláda se totiž domnívá, že opačný výklad Evropské komise – podle kterého má Italská republika povinnost předložit důkazy týkající se výpočtu pololetního penále do posledního dne příslušného pololetí, čímž tak z výpočtu vylučuje částky, které byly navráceny během tohoto období, avšak byly Komisi oznámeny až následně – je v rozporu se zásadou loajální spolupráce a není odůvodněn účelem povinnosti uložené Soudním dvorem, což má ve skutečnosti za následek nepřípustné zkrácení doby, kterou mají k dispozici italské orgány k tomu, aby splnily uvedenou povinnost, a snížily tak výši pololetního penále.

Třetí žalobní důvod vycházející z porušení čl. 260 odst. 1 a čl. 260 odst. 3 druhého pododstavce SFEU: porušení rozsudku, který je předmětem výkonu, co se týče pohledávek vůči podnikům, „které uzavřely dohodu o vyrovnání se svými věřiteli“ nebo „na ně byla uvalena soudní správa“.

Rozhodnutí totiž neodečítá od zbývající podpory splatné ke dni uplynutí referenčního pololetí pohledávky vůči těmto podnikům, které jsou výsledkem souvisejících řízení o platební neschopnosti, ačkoliv podle názoru italské vlády vynaložil tento členský stát veškerou řádnou péči při vymáhání těchto pohledávek, a proto měly být vyloučeny z částek podpor splatných na základě tohoto rozsudku.