Věc T-40/04

Emma Bonino a další

v.

Evropský parlament a Rada Evropské unie

„Nařízení o statutu a financování politických stran na evropské úrovni – Žaloba na neplatnost – Námitka nepřípustnosti – Napadnutelný akt – Aktivní legitimace – Nepřípustnost“

Shrnutí usnesení

1.      Žaloba na neplatnost – Fyzické nebo právnické osoby – Akty, které se jich bezprostředně a osobně dotýkají – Bezprostřední dotčení – Nařízení o statutu a financování politických stran na evropské úrovni – Vyloučení politické formace z nároku plynoucího ze statutu – Bezprostřední dotčení uvedené politické formace

(Článek 230 čtvrtý pododstavec ES; nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 2004/2003, článek 2 a 3)

2.      Řízení – Přípustnost žalob – Posouzení podle stavu v okamžiku podání žaloby – Akt stanovící odložení účinků aktu na pozdější den – Neexistence vlivu na bezprostřední dotčení fyzických nebo právnických osob

(Článek 230 čtvrtý a pátý pododstavec ES)

3.      Žaloba na neplatnost – Fyzické nebo právnické osoby – Akty, které se jich bezprostředně a osobně dotýkají – Bezprostřední dotčení – Nařízení o statutu a financování politických stran na evropské úrovni – Žaloba podaná poslanci, kteří jsou členy politické formace – Neexistence bezprostředního dotčení

(Článek 230 čtvrtý pododstavec ES; nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 2004/2003, článek 2 a 3)

4.      Žaloba na neplatnost – Fyzické nebo právnické osoby – Akty, které se jich bezprostředně a osobně dotýkají – Nařízení o statutu a financování politických stran na evropské úrovni – Žaloba politické formace – Nepřípustnost

(Článek 230 čtvrtý pododstavec ES; nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 2004/2003)

5.      Žaloba na neplatnost – Fyzické nebo právnické osoby – Akty, které se jich bezprostředně a osobně dotýkají – Nařízení o statutu a financování politických stran na evropské úrovni – Žaloba politické formace – Poslanci, kteří jsou členy formace podílející se na vypracování nařízení – Právní základ uvedeného nařízení nestanovící tuto účast – Nepřípustnost

(Článek 230 čtvrtý pododstavec ES; nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 2004/2003)

6.      Žaloba na neplatnost – Fyzické nebo právnické osoby – Akty, které se jich bezprostředně a osobně dotýkají – Výklad podmínky spočívající v nezbytnosti osobního dotčení contra legem – Nepřípustnost

(Článek 230 čtvrtý pododstavec ES)

1.      Takové nařízení, jako je nařízení č. 2004/2003 o statutu a financování politických stran na evropské úrovni, obsahující vytvoření zvýhodněného právního postavení, kterého požívá část politických formací, zatímco ostatní nikoliv, může ovlivnit rovnost příležitostí politických stran. V takovém případě je tedy právním účinkem, který je nutno vzít v úvahu, vyloučení politické formace ze statutu politické strany na evropské úrovni, a z toho vyplývající vyloučení z financování Společenství, ve spojení s možností některých jejích politických konkurentů mít z tohoto statutu a financování prospěch.

Skutečnost, že přiznání finanční pomoci podle tohoto nařízení závisí na žádosti za tímto účelem podané, totiž nevylučuje bezprostřední dotčení politické formace vzhledem k tomu, že podání takové žádosti závisí pouze na vůli této strany.

Jelikož jsou nadto politické formace, které nesplňují podmínky upravené v článcích 2 a 3 téhož nařízení, vyloučeny z financování a kritéria uvedená v čl. 3 písm. a), b) a d) jsou formulována tak, že neponechávají Parlamentu prostor pro správní uvážení, obsah rozhodnutí o přiznání nebo zamítnutí financování podle uvedených kritérií vyplývá z přesně stanovené pravomoci, neboť toto rozhodnutí má čistě automatický charakter a vyplývá pouze z napadeného nařízení bez použití jakýchkoliv zprostředkujících předpisů.

(viz body 43, 49, 51–52)

2.      I když je pravda, že přípustnost žaloby na neplatnost musí být posuzována k okamžiku podání žaloby, nebrání skutečnost, že účinky aktu nastanou až pozdějšího dne určeného v tomto aktu, tomu, aby jednotlivec mohl být tímto aktem bezprostředně dotčen.

Jednak, jelikož jsou totiž žalobci povinni dodržet lhůtu k podání žaloby stanovenou v čl. 230 pátém pododstavci ES, bylo by důsledkem každého jiného výkladu to, že orgán, který je autorem aktu, by mohl jednotlivci bránit, aby podal přímou žalobu v souladu s čl. 230 čtvrtým pododstavcem ES tím, že odloží datum nabytí účinnosti určitého ustanovení, které může bezprostředně ovlivnit právní postavení zúčastněné osoby.

Kromě toho, když zákonodárce stanoví pro nabytí účinnosti opatření napadeného aktu přesné datum a účinnost těchto ustanovení není podmíněna pozdějšími nejistými událostmi, nemá odklad jejich účinnosti žádný vliv na bezprostřední dotčení jednotlivce.

(viz body 45–48)

3.      Na poslance, kteří jsou členy politické formace, se nařízení č. 2004/2003 o statutu a financování politických stran na evropské úrovni přímo ve smyslu čl. 230 čtvrtého pododstavce ES nevztahuje, neboť i když není možno vyloučit, že podmínky financování politické strany stanovené tímto nařízením mohou mít dopad na výkon mandátu poslanců, kteří jsou jejími členy, nic to nemění na tom, že hospodářské důsledky případného financování přiznaného konkurenční politické formaci a odmítnutého té formaci, jejímiž jsou žalující poslanci členy, musí být posouzeny jako nepřímé. Ve skutečnosti je přímo ovlivněno postavení politické formace, a nikoliv postavení poslanců zvolených na jejím seznamu a tyto hospodářské důsledky se netýkají právního postavení, ale pouze faktického postavení žalujících poslanců.

(viz body 56, 59)

4.      Nařízení č. 2004/2003 o statutu a financování politických stran na evropské úrovni se použije na objektivně určené situace a má právní účinky na kategorie osob obecně a abstraktně vymezené, jelikož tyto osoby nejsou osobně dotčeny ve smyslu čl. 230 čtvrtého pododstavce ES. Podmínky, které musí splnit politická strana, která si přeje obdržet financování Společenství, jsou totiž formulovány obecně a mohou být uplatněny bez rozdílu na každou politickou formaci, která spadá do působnosti uvedeného nařízení.

Referenční skupina nepatří tedy k uzavřenému okruhu osob dotčených nařízením č. 2004/2003, ale je tvořena všemi politickými formacemi, které mohou být bezprostředně dotčeny uvedeným nařízením, a sice zejména všemi politickými stranami, které se účastnily evropských voleb nebo vyslovily záměr se jich účastnit.

Skutečnost, že je možné určit počet nebo dokonce totožnost určitých dotyčných osob, zatímco taková možnost neexistuje u ostatních, nemůže určitého žalobce dostatečně individualizovat.

(viz body 61–63)

5.      Skutečnost účasti na diskusi před přijetím aktu neposkytuje individuální aktivní legitimaci. I když může postavení „vyjednávače“ sdružení, jehož účelem je podpořit zájmy jeho členů, případně postačovat k individualizaci takové žalobkyně, nepoužije se tato úvaha na akt normativní povahy, pokud právní základ, na kterém byl přijat, nestanoví účast jednotlivců. Stejně tak nemůže pouhé podání stížnosti a následně případná výměna korespondence s Komisí, při neexistenci zvláštních postupů zapojujících jednotlivce do přijetí, výkonu a kontroly dotčených rozhodnutí, poskytnout stěžovateli aktivní legitimaci na základě článku 230 ES.

V tomto ohledu není nařízením č. 2004/2003 o statutu a financování politických stran na evropské úrovni osobně dotčena ve smyslu čl. 230 čtvrtého pododstavce ES politická formace, jejíž někteří členové se účastnili coby poslanci legislativního procesu, jelikož tito členové nejsou bezprostředně dotčeni uvedeným nařízením a žádné procesní ustanovení nevyžaduje formální účast politických stran na procesu přijetí tohoto nařízení.

(viz body 70–72, 75)

6.      Výklad systému procesních prostředků, podle kterého by byla přímá žaloba na neplatnost před soudem Společenství přípustná, pokud by mohlo po konkrétním přezkumu vnitrostátních procesních pravidel tímto soudem být prokázáno, že tato pravidla nedovolují jednotlivci podat žalobu, která by mu umožnila zpochybnit platnost napadeného aktu Společenství, není přípustný.

Krom toho může podle systému kontroly legality upraveného Smlouvou fyzická nebo právnická osoba podat žalobu proti nařízení pouze v případě, že je dotčena nikoliv jen bezprostředně, ale rovněž osobně. I když je pravda, že podmínka osobního dotčení musí být vykládána ve světle zásady účinné soudní ochrany tak, že jsou brány v úvahu rozličné okolnosti, které mohou individualizovat žalobce, nemůže takový výklad vést k odstranění dotčené podmínky, která je výslovně stanovena Smlouvou, aniž by byly překročeny pravomoci soudů Společenství, které jim Smlouva přiznává.

(viz bod 77)