USNESENÍ SOUDU (druhého senátu)
11. července 2005 (*)
„Nařízení o statutu a financování politických stran na evropské úrovni – Žaloba na neplatnost – Námitka nepřípustnosti – Napadnutelný akt – Aktivní legitimace – Nepřípustnost“
Ve věci T‑40/04,
Emma Bonino, s bydlištěm v Římě (Itálie),
Marco Cappato, s bydlištěm ve Vedano al Lambro (Itálie),
Gianfranco Dell’Alba, s bydlištěm v Livornu (Itálie),
Benedetto Della Vedova, s bydlištěm v Tirano (Itálie),
Olivier Depuis, s bydlištěm v Římě,
Marco Pannella, s bydlištěm v Římě,
Maurizio Turco, s bydlištěm v Pulsano (Itálie),
Liste Emma Bonino, se sídlem v Římě,
zastoupení G. Vandersandenem a L. Levi, advokáty,
žalobci,
proti
Evropskému parlamentu, zastoupenému H. Krückem, N. Lorenzem a D. Moorem, jako zmocněnci, s adresou pro účely doručování v Lucemburku,
a
Radě Evropské unie, zastoupené M. Sims a I. Díezem Parrou, jako zmocněnci,
žalovaným,
jejímž předmětem je návrh na zrušení nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2004/2003 ze dne 4. listopadu 2003 o statutu a financování politických stran na evropské úrovni (Úř. věst. L 297, s. 1; Zvl. vyd. 01/04, s. 500),
SOUD PRVNÍHO STUPNĚ
EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ (druhý senát),
ve složení J. Pirrung, předseda, N. J. Forwood a S. Papasavvas, soudci,
vedoucí soudní kanceláře: H. Jung,
vydává toto
Usnesení
Právní rámec a skutečnosti předcházející sporu
1 Dne 4. listopadu 2003 Evropský parlament a Rada přijaly nařízení (ES) č. 2004/2003 o statutu a financování politických stran na evropské úrovni (Úř. věst. L 297, s. 1; Zvl. vyd. 01/04, s. 500) (dále jen „napadené nařízení“). Toto nařízení bylo přijato na základě čl. 191 druhého pododstavce ES, podle kterého „Rada stanoví postupem podle článku 251 [ES] pravidla, kterými se řídí politické strany na evropské úrovni, a zejména pravidla pro jejich financování“.
2 Články 2 až 5 napadeného nařízení zní následovně:
„Článek 2
Definice
Pro účely tohoto nařízení se rozumí:
1) ,politickou stranou‘ sdružení občanů,
– které sleduje politické cíle a
– které je buď uznáváno, nebo zřízeno v souladu s právním řádem alespoň jednoho členského státu;
2) ,svazkem politických stran‘ strukturovaná spolupráce mezi alespoň dvěma politickými stranami;
3) ,politickou stranou na evropské úrovni‘ politická strana nebo svazek politických stran, které splňují podmínky uvedené v článku 3.
Článek 3
Podmínky
Politická strana na evropské úrovni musí splňovat tyto podmínky:
a) má právní subjektivitu v členském státě, v němž se nachází její sídlo;
b) je alespoň v jedné čtvrtině členských států zastoupena členy Evropského parlamentu nebo v celostátních parlamentech či regionálních parlamentech nebo v regionálních shromážděních, nebo
obdržela alespoň v jedné čtvrtině členských států alespoň tři procenta hlasů odevzdaných v každém z nich při posledních volbách do Evropského parlamentu;
c) dodržuje zejména ve svém programu a při svých činnostech zásady, na kterých je založena Evropská unie, tj. zásadu svobody, demokracie, dodržování lidských práv a základních svobod a právního státu;
d) účastnila se voleb do Evropského parlamentu nebo vyjádřila úmysl se jich zúčastnit.
Článek 4
Žádost o finanční prostředky
1. Aby politická strana na evropské úrovni mohla obdržet finanční prostředky ze souhrnného rozpočtu Evropské unie, musí každý rok podat u Evropského parlamentu žádost.
Evropský parlament přijímá rozhodnutí do tří měsíců a povoluje a spravuje odpovídající rozpočtové položky.
2. K první žádosti musí být přiloženy tyto dokumenty:
a) doklady o tom, že žadatel splňuje podmínky uvedené v článku 3;
b) politický program, v němž jsou vytyčeny cíle politické strany na evropské úrovni;
c) stanovy, které stanoví zejména orgány odpovědné za politické a finanční řízení, jakož i orgány či fyzické osoby, které jsou v každém členském státě zákonnými zástupci zejména pro účely nabývání či zcizování movitého a nemovitého majetku a zastupování při soudních řízeních.
3. Každá změna dokumentů podle odstavce 2, zejména politického programu nebo stanov, které již byly předloženy, musí být Evropskému parlamentu oznámena do dvou měsíců. V případě jejího neoznámení je financování pozastaveno.
Článek 5
Ověřování
1. Evropský parlament pravidelně ověřuje, zda politické strany na evropské úrovni splňují podmínky stanovené v čl. 3 písm. a) a b).
2. S ohledem na podmínku uvedenou v čl. 3 písm. c) ověří Evropský parlament většinou svých členů na žádost jedné čtvrtiny svých členů, kteří zastupují alespoň tři politické skupiny v Evropském parlamentu, zda politická strana na evropské úrovni i nadále splňuje uvedenou podmínku.
Před provedením takového ověření vyslechne Evropský parlament zástupce dotyčné politické strany na evropské úrovni a požádá výbor složený z nezávislých osobností, aby v přiměřené lhůtě sdělil své stanovisko k této záležitosti.
Výbor se skládá ze tří členů, přičemž Evropský parlament, Rada a Komise jmenují po jednom členu. Sekretariát a finanční prostředky pro výbor poskytuje Evropský parlament.
3. Jestliže Evropský parlament zjistí, že některá z podmínek podle čl. 3 písm. a), b) a c) již není splněna, je dotyčná politická strana na evropské úrovni, která z tohoto důvodu ztratila toto postavení, vyloučena z financování v souladu s tímto nařízením.“
3 Následující články napadeného nařízení se týkají zdrojů financovaní a povinností politických stran na evropské úrovni v souvislosti s financováním (článek 6), zákazu užívat financování Společenství pro podporu jiných politických stran, zejména vnitrostátních politických stran (článek 7) a charakter výdajů, na které lze použít rozpočtové položky z rozpočtu Evropské unie (článek 8). Článek 9 obsahuje rozpočtová pravidla, zejména v oblasti provádění rozpočtových položek a kontroly financování. Článek 10 upravuje klíč pro rozdělování rozpočtových položek mezi politické strany na evropské úrovni.
4 Článek 13 napadeného nařízení, s názvem „Vstup v platnost a použitelnost“, stanoví:
„Toto nařízení vstupuje v platnost tři měsíce po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.
Články 4 až 10 se použijí ode dne zahájení prvního zasedání po volbách do Evropského parlamentu v červnu roku 2004.“
5 První zasedání Evropského parlamentu po evropských volbách v červnu roku 2004 se konalo dne 20. července 2004.
Řízení a návrhy účastníků řízení
6 Návrhem došlým kanceláři Soudu dne 6. února 2004 žalobci podali tuto žalobu.
7 Samostatnými podáními došlými kanceláři Soudu postupně dne 7. a 30. dubna 2004 vznesly Parlament a Rada námitky nepřípustnosti na základě čl. 114 odst. 1 jednacího řádu Soudu.
8 Žalobci předložili svá vyjádření k námitkám nepřípustnosti dne 16. června 2004.
9 Evropský parlament a Rada navrhují, aby Soud:
– odmítl žalobu jako nepřípustnou;
– uložil žalobcům náhradu nákladů řízení.
10 Ve svých vyjádřeních k námitkám nepřípustnosti vzneseným žalovanými žalobci navrhují, aby Soud:
– zamítl námitky nepřípustnosti;
– nařídil provedení řízení ve věci samé;
– uložil žalovaným náhradu nákladů řízení.
Právní otázky
11 Žalovaní vznášejí námitku nepřípustnosti vycházející z čl. 230 čtvrtého pododstavce ES. Co se týče žalující politické strany Liste Emma Bonino, má mimoto Parlament za to, že nebyly dodrženy formální požadavky uvedené v čl. 44 odst. 5 jednacího řádu.
12 Je třeba nejprve přezkoumat, zda žalobci splňují podmínky přípustnosti stanovené v čl. 230 čtvrtém pododstavci ES.
Argumenty účastníků řízení
Argumenty žalovaných
13 Parlament a Rada mají v podstatě za to, že žalobci nejsou napadeným nařízením ani bezprostředně, ani osobně dotčeni. Rada krom toho tvrdí, že napadené nařízení není napadnutelným aktem ve smyslu čl. 230 čtvrtého pododstavce ES.
– K povaze napadeného aktu
14 Rada nejprve uvádí, že napadené nařízení není „přestrojeným“ rozhodnutím, ale má všechny vlastnosti aktu s obecnou působností, který se použije obecně a abstraktně na objektivně určené situace. Takový akt není možno napadnout na základě čl. 230 čtvrtého pododstavce ES. Rada nevylučuje, že i akt s obecnou působností se může za určitých podmínek bezprostředně a osobně dotýkat fyzické nebo právnické osoby, zatímco pro ostatní právní subjekty má obecně závazný normativní charakter. Nicméně zdůrazňuje, že takové zvláštní podmínky v projednávaném případě neexistují.
15 Parlament upřesňuje, že přímou použitelnost napadeného nařízení, a zejména jeho článků 2 až 5, na základě čl. 249 druhého pododstavce ES, nelze zaměňovat s bezprostředním dotčením ve smyslu čl. 230 čtvrtého pododstavce ES. Přípustnost žaloby nemůže být vyvozena z čl. 249 druhého pododstavce ES nebo z přímé použitelnosti napadeného nařízení.
– K nedostatku bezprostředního dotčení žalobců
16 Pokud jde o bezprostřední dotčení žalobců, mají Parlament a Rada zaprvé za to, že žalobci nejsou, nebo alespoň ne všichni, právními subjekty, na které se vztahuje napadené nařízení.
17 Jednak, pokud jde o žalující poslance, Rada a Parlament tvrdí, že napadené nařízení se vztahuje na politické strany na evropské úrovni ve smyslu článku 2 napadeného nařízení, tvořené buď vymezeným sdružením občanů, nebo strukturovanou spoluprací mezi alespoň dvěma těmito sdruženími. Vzhledem k tomu, že žalující poslanci jsou fyzické osoby odlišné od stran, ke kterým patří, napadený akt se jich bezprostředně nedotýká. Parlament dodává, že případné nepřímé dotčení plynoucí ze skutečnosti, že vnitrostátní politické strany, jejichž jsou žalující poslanci členy, byly vyloučeny z financování Společenství na základě napadeného nařízení, nepostačuje pro splnění požadavků čl. 230 čtvrtého pododstavce ES. Navíc Parlament upozorňuje na to, že žaloba nevysvětluje, v jakém rozsahu by měli být žalovaní poslanci považováni za politickou stranu na evropské úrovni.
18 Parlament krom toho upřesňuje, že případné vyloučení vnitrostátních stran, ke kterým žalující poslanci patří, z financování Společenství, neovlivňuje podmínky výkonu mandátu těchto poslanců, jelikož financování jejich činnosti je zajištěno jinou právní úpravou, zejména úpravou týkající se výloh a náhrad poslanců Parlamentu, jakož i rozpočtovou položkou 3701.
19 Kromě toho, pokud jde o Liste Emma Bonino, má Parlament za to, že také není právním subjektem, na který se vztahuje napadené nařízení. Vzhledem k tomu, že se toto nařízení vztahuje pouze na politické strany na evropské úrovni ve smyslu článku 2 napadeného nařízení, Liste Emma Bonino touto úpravou není bezprostředně dotčena, jelikož je vnitrostátní politickou stranou, která nesplňuje podmínky pro obdržení statutu politické strany na evropské úrovni.
20 Zadruhé Parlament uplatňuje, že články 2 a 3 napadeného nařízení, které stanoví požadavky, které musí politické strany na evropské úrovni splnit, nemají právní účinek před vstupem v platnost článků 4 až 10 téhož nařízení, ustanovení, která upravují zejména přidělování financování Společenství, práva a povinnosti politických stran na evropské úrovni a podmínky, za kterých je udělené financování ukončeno. V souladu s článkem 13 napadeného nařízení se články 4 až 10 použijí až od 20. července 2004. V okamžiku podání žaloby, který určuje její přípustnost, tedy napadené nařízení ještě nemělo žádné účinky na právní postavení žalobců. Rada v podstatě souhlasí s argumentací Parlamentu.
21 Zatřetí Rada uplatňuje, že napadené nařízení vyžaduje provedení ze strany Parlamentu. Jednak uvádí, že k udělení nebo odmítnutí financování nedochází automaticky, ale vyžaduje intervenci ze strany politické strany, která si přeje jej obdržet. Kromě toho uvádí, že napadené nařízení na několika místech stanoví, že Parlament má při provádění napadeného nařízení určitý prostor pro správní uvážení.
– K nedostatku osobního dotčení
22 Zaprvé mají žalované orgány za to, že se na žalobce napadené nařízení vztahuje pouze z důvodu objektivních kritérií, která se použijí na každou politickou formaci. Žalobci jsou dotčeni stejně jako všechny ostatní právní subjekty.
23 Zadruhé jsou žalované orgány toho názoru, že žalobci nejsou součástí uzavřeného okruhu osob, na které se vztahuje napadené nařízení. Pokud jde o žalující poslance, Rada upozorňuje na to, že v okamžiku, kdy napadené nařízení nabylo plné účinnosti (dne 20. července 2004), uplynuly mandáty, jichž byli držiteli v okamžiku podání žaloby. Parlament v tomto ohledu uvádí, že složení Parlamentu se může v jednotlivých funkčních obdobích, a dokonce i během nich, měnit. Navíc co se týče Liste Emma Bonino, Parlament upozorňuje na to, že se složení Parlamentu může rovněž měnit v jednotlivých funkčních obdobích, pokud jde o strany. Krom toho uvádí, že napadené nařízení se může týkat rovněž politických stran, které nejsou zastoupeny v Parlamentu, což je skupina, kterou však nelze nijak identifikovat.
24 Zatřetí má Rada za to, že napadené nařízení není na újmu specifickým právům žalobců ve smyslu rozsudku Soudního dvora ze dne 18. května 1994, Codorníu v. Rada (C‑309/89, Recueil, s. I‑1853).
25 Začtvrté Parlament vyvrací argument žalobců, podle kterého jejich osobní dotčení vyplývá ze skutečnosti, že se účastnili legislativního procesu, jehož výsledkem bylo přijetí napadeného nařízení, a že vždy vyjadřovali svůj nesouhlas s přijatou právní úpravou.
26 Konečně Parlament upozorňuje na to, že se dotčených žalujících poslanců napadené nařízení osobně nedotýká, jelikož se jich nedotýká bezprostředně.
– K účinné soudní ochraně
27 Parlament má za to, že žalující poslanci požívají dostatečné soudní ochrany, jelikož mohou ve vhodném okamžiku využít obvyklé procesní prostředky proti aktům přijatým Parlamentem při výkonu napadeného nařízení. Krom toho tvrdí, že se toto řízení odlišuje od řízení, které vedlo k rozsudku Soudního dvora ze dne 23. dubna 1986, Les Verts v. Parlament (294/83, Recueil, s. 1339), jelikož ustanovení napadeného nařízení týkající se financování politických stran na evropské úrovni jsou účinná až po evropských volbách v červnu 2004. Z toho plyne, že neexistuje nebezpečí diskriminace srovnatelné s nebezpečím přítomným ve věci, která vedla k tomuto rozsudku.
Argumenty žalobců
28 Žalobci mají za to, že podle výše uvedeného rozsudku Les Verts v. Parlament musí být považováni za bezprostředně a osobně dotčené napadeným nařízením. Právní a skutkový stav v podstatě odpovídá stavu, který vedl k tomuto rozsudku.
– K povaze napadeného aktu
29 Podle názoru žalobců představuje napadené nařízení akt napadnutelný ve smyslu článku 230 ES. Žalobci dodávají, že i když má napadené nařízení obecnou působnost, dotýká se zároveň bezprostředně a osobně určitých osob, mezi nimiž jsou žalobci.
– K bezprostřednímu dotčení žalobců
30 Žalobci nejprve uplatňují, že napadené nařízení je aktem „samo o sobě úplným“, který ke svému provedení nevyžaduje žádné prováděcí opatření ze strany členských států a které neponechává žádný prostor pro správní uvážení orgánům, které jej mají uplatňovat. Podle jejich názoru napadené nařízení způsobuje vyloučení z důvodu omezujících kritérií uvedených v jeho článku 3 Liste Emma Bonino ze statutu politické strany na evropské úrovni, a tudíž z nároku na financování Společenství. Toto vyloučení jejich stran se týká rovněž žalujících poslanců, kteří se v případě oslabení Liste Emma Bonino vůči ostatním politickým formacím, které jsou příjemci financování Společenství, nebudou moci představit voličům stejným způsobem a se stejnými zbraněmi.
31 Vzhledem k tomu, že bezprostřední dotčení žalobců vyplývá z článku 3 napadeného nařízení, vyvracejí žalobci dále argumenty žalovaných týkající se pozdějšího vstupu v platnost článků 4 až 10 tohoto nařízení. Dodávají, že tyto argumenty nejsou relevantní, jelikož finanční důsledky napadeného nařízení byly již jisté a předvídatelné v okamžiku podání žaloby. Navíc nemohli vyčkat vstupu v platnost článků 4 až 10 napadeného nařízení, aniž by překročili lhůtu pro podání žaloby stanovenou v čl. 230 pátém pododstavci ES.
32 Konečně žalobci nesouhlasí s tvrzením, podle kterého ani Liste Emma Bonino, ani žalující poslanci nejsou právními subjekty, na které se vztahuje napadené nařízení. Dotčení Liste Emma Bonino vyplývá, jak tomu bylo ve věci, která vedla k výše uvedenému rozsudku Codorníu v. Rada, z jejího vyloučení z okruhu oprávněných osob z napadeného nařízení a z toho plynoucího diskriminačního zacházení. Bezprostřední dotčení žalujících poslanců vyplývá z bezprostředního dotčení Liste Emma Bonino, na který jsou zapsáni.
– K osobnímu dotčení žalobců
33 Žalobci tvrdí, že jsou osobně dotčeni napadeným nařízením ze tří důvodů. Zaprvé žalující poslanci vyjádřili během legislativního procesu předcházejícího vydání napadeného nařízení svůj nesouhlas s obsahem tohoto nařízení. Zadruhé byla Liste Emma Bonino identifikovatelná a identifikována Parlamentem jako vnitrostátní politická strana, která je vyloučena z veškerého financování Společenství. Zatřetí napadené nařízení není aktem obsahujícím objektivní kritéria, vzhledem k tomu, že podmínky vyjmenované v jeho článku 3 porušují základní zásady práva Společenství, jako jsou zásady nediskriminace, demokracie a proporcionality, jakož i článek 191 ES a prohlášení č. 11 připojené k závěrečnému aktu z Nice. Žalobci tvrdí, že napadené nařízení je značně poškozuje, jelikož je ve vztahu k ostatním politickým stranám znevýhodňuje. Vyvozují z toho, že jim stejně jako ve věci, která vedla k výše uvedenému rozsudku Codorníu v. Rada, musí být přiznán osobní zájem na podání žaloby.
– K nedostatku účinné soudní ochrany
34 Žalobci se domnívají, že přímá žaloba proti napadenému nařízení je jediným procesním prostředkem, který mají v projednávaném případě k dispozici. Provedení napadeného nařízení nevyžaduje podle jejich názoru žádné prováděcí opatření na vnitrostátní úrovni, takže není možno podat žalobu před vnitrostátním soudem a uplatnit v tomto rámci námitku protiprávnosti. Z toho vyplývá, že tento spor se odlišuje od věcí, které vedly k rozsudkům Soudního dvora ze dne 1. dubna 2004, Komise v. Jégo‑Quéré (C‑263/02 P, Recueil, s. I‑3425), a ze dne 25. července 2002, Unión de Pequeños Agricultores v. Rada (C‑50/00 P, Recueil, s. I‑6677).
Závěry Soudu
35 Na základě čl. 114 odst. 1 jednacího řádu může Soud, požaduje-li to některý účastník řízení, vydat rozhodnutí o nepřípustnosti bez projednání věci samé. Podle odstavce 3 téhož článku, nerozhodne-li Soud jinak, následuje ústní část řízení. V projednávaném případě má Soud věc na základě přezkumu spisu za dostatečně objasněnou pro to, aby rozhodl, aniž by zahájil ústní část řízení.
36 Podle čl. 230 čtvrtého pododstavce ES může každá fyzická nebo právnická osoba podat žalobu, zejména proti rozhodnutím, která, byť vydána ve formě nařízení, se jí bezprostředně a osobně dotýkají.
37 Úvodem je třeba připomenout, že za určitých okolností se může takový akt s obecnou působností, jako je nařízení, dotýkat osobně určitých zúčastněných osob (rozsudek Soudního dvora ze dne 16. května 1991, Extramet Industrie v. Rada, C‑358/89, Recueil, s. I‑2501, bod 13, a výše uvedený rozsudek Codorníu v. Rada, bod 19). Za těchto okolností může nařízení představovat napadnutelný akt ve smyslu čl. 230 čtvrtého pododstavce ES.
38 Je tedy namístě nejprve přezkoumat, zda jsou žalobci napadeným nařízením bezprostředně dotčeni.
K bezprostřednímu dotčení žalobců
39 Podle ustálené judikatury podmínka bezprostředního dotčení, ve smyslu čtvrtého pododstavce článku 230 ES, vyžaduje, aby dané opatření Společenství přímo působilo účinky na právní postavení jednotlivce a jeho adresátům pověřeným jeho uplatněním neponechávalo žádnou volnost uvážení, neboť toto opatření je čistě automatické povahy a vyplývá výlučně z úpravy Společenství, aniž by bylo třeba použít další zprostředkující předpisy (viz rozsudek Soudního dvora ze dne 5. května 1998, Glencore Grain v. Komise, C‑404/96 P, Recueil, s. I‑2435, bod 41, a uvedená judikatura).
40 Pro účely zkoumání, zda jsou tyto požadavky v projednávaném případě splněny, je třeba činit rozdíl mezi postavením Liste Emma Bonino a postavením žalujících poslanců.
– K postavení Liste Emma Bonino
41 Zaprvé je třeba určit, jaký účinek má napadené nařízení na právní postavení Liste Emma Bonino.
42 V tomto ohledu Parlament v podstatě popírá, že vyloučení tohoto žalobce z financování Společenství je následkem napadeného nařízení. Vzhledem k tomu, že Liste Emma Bonino neměla statut politické strany na evropské úrovni, a tedy neměla prospěch z financování ani před přijetím napadeného nařízení, ani poté, nebylo právní postavení této strany dotčeno.
43 Nicméně je namístě uvést, že vytvoření zvýhodněného právního postavení, kterého požívá část politických formací, zatímco ostatní nikoliv, může ovlivnit rovnost příležitostí politických stran. V projednávaném případě je tedy právním účinkem, který je nutno vzít v úvahu, vyloučení Liste Emma Bonino ze statutu politické strany na evropské úrovni a z toho vyplývající vyloučení z financování Společenství, ve spojení s možností některých jejích politických konkurentů mít z tohoto statutu a financování prospěch. Z toho vyplývá, že argument Parlamentu vycházející z nedostatku účinku napadeného nařízení na právní postavení Liste Emma Bonino musí být zamítnut.
44 Zadruhé je třeba zkoumat, zda odklad účinnosti článků 4 až 10 napadeného nařízení na 20. července 2004, den prvního zasedání Parlamentu po evropských volbách v červnu 2004, brání bezprostřednímu dotčení Liste Emma Bonino, jak to uplatňují Parlament a Rada.
45 Žalovaní správně připomínají, že přípustnost žaloby na neplatnost musí být posuzována k okamžiku podání žaloby (rozsudek Soudního dvora ze dne 27. listopadu 1984, Bensider v. Komise, 50/84, Recueil, s. 3991, bod 8, a rozsudek Soudu ze dne 21. března 2002, Shaw a Falla v. Komise, T‑131/99, Recueil, s. II‑2023, bod 29).
46 Nicméně skutečnost, že účinky aktu nastanou až pozdějšího dne určeného v tomto aktu, nebrání tomu, aby jednotlivec mohl být tímto aktem bezprostředně dotčen.
47 Jednak, jelikož jsou žalobci povinni dodržet lhůtu k podání žaloby stanovenou v čl. 230 pátém pododstavci ES, bylo by důsledkem každého jiného výkladu to, že orgán, který je autorem aktu, by mohl jednotlivci bránit, aby podal přímou žalobu v souladu s čl. 230 čtvrtým pododstavcem ES tím, že odloží datum nabytí účinnosti určitého ustanovení, které může bezprostředně ovlivnit právní postavení zúčastněné osoby.
48 Kromě toho vzhledem k tomu, že zákonodárce určil v projednávaném případě pro nabytí účinnosti článků 4 až 10 napadeného nařízení přesné datum a že účinnost těchto ustanovení není podmíněna pozdějšími nejistými událostmi, nemá odklad jejich účinnosti žádný vliv na bezprostřední dotčení Liste Emma Bonino. Je třeba dodat, že ani okolnost, že mandáty, jejichž držiteli byli žalující poslanci v okamžiku podání žaloby, uplynuly v okamžiku, kdy ustanovení článků 4 až 10 napadeného nařízení nabyla účinnosti, nebrání bezprostřednímu dotčení Liste Emma Bonino, které nikterak nezávisí na přítomnosti poslanců, kteří ji zastupují, v Parlamentu nebo na jejich totožnosti, vzhledem k tomu, že zastupování nebo nezastupování politické strany v tomto orgánu není jednou z podmínek upravených v článku 3 napadeného nařízení.
49 Zatřetí skutečnost, že přiznání finanční pomoci závisí na žádosti za tímto účelem podané, nevylučuje bezprostřední dotčení Liste Emma Bonino vzhledem k tomu, že podání takové žádosti závisí pouze na vůli této strany (viz v tomto smyslu výše uvedený rozsudek Les Verts v. Parlament, body 11 a 31).
50 Začtvrté je třeba zkoumat, zda napadené nařízení ponechává Parlamentu, který má nařízení provést, pravomoc správního uvážení.
51 Ze společného znění článků 2 až 4 napadeného nařízení vyplývá, že každá politická strana ve smyslu čl. 2 bodů 1 a 2 napadeného nařízení, která splňuje podmínky upravené v článku 3 téhož nařízení, může být příjemcem financování z rozpočtu Společenství. A contrario je třeba dojít k závěru, že politické formace, které nesplňují podmínky upravené v článcích 2 a 3 napadeného nařízení, jsou z něho vyloučeny. Tento výklad je potvrzen čl. 5 odst. 3 napadeného nařízení, který stanoví, že pokud Parlament shledá, že jedna z podmínek uvedených v čl. 3 písm. a), b) nebo c) téhož nařízení není splněna, „je dotyčná politická strana na evropské úrovni, která z tohoto důvodu ztratila toto postavení“, vyloučena z financování v souladu s tímto nařízením. Financování politických stran z rozpočtu Společenství totiž nemůže být přiznáno, pokud neexistuje právní základ, který by je povoloval. Krom toho Soud konstatuje, že kritéria uvedená v čl. 3 písm. a), b) a d) napadeného nařízení jsou formulována tak, že neponechávají Parlamentu prostor pro správní uvážení.
52 Obsah rozhodnutí o přiznání nebo zamítnutí financování podle uvedených kritérií vyplývá tedy z přesně stanovené pravomoci, neboť toto rozhodnutí má čistě automatický charakter a vyplývá pouze z napadeného nařízení bez použití jakýchkoli zprostředkujících předpisů.
53 V projednávaném případě vyplývá ze stručného popisu obsaženého v žalobě, že na základě italského práva nemá Liste Emma Bonino právní subjektivitu a nesplňuje podmínky reprezentativnosti stanovené v čl. 3 písm. b) napadeného nařízení. Žalobci tedy v podstatě tvrdí, že tato strana je vyloučena z financování z důvodu kritérií upravených v čl. 3 písm. a) a b) napadeného nařízení.
54 Z toho vyplývá, že Liste Emma Bonino je bezprostředně dotčena napadeným nařízením.
– K postavení žalujících poslanců
55 Žalující poslanci tvrdí, že přiznání nebo zamítnutí financování politické strany, ke které patří, ovlivňuje přímo podmínky, za nichž vykonávají svůj mandát.
56 V tomto ohledu je třeba zaprvé uvést, že i když není možno vyloučit, že podmínky financování politické strany mohou mít dopad na výkon mandátu poslanců, kteří jsou jejími členy, nic to nemění na tom, že hospodářské důsledky případného financování přiznaného konkurenční politické formaci a odmítnutého té formaci, jejímiž jsou žalující poslanci členy, musí být posouzeny jako nepřímé. Ve skutečnosti je přímo ovlivněno postavení politické formace, a nikoliv postavení poslanců zvolených na jejím seznamu. Mimoto se tyto hospodářské důsledky netýkají právního postavení, ale pouze faktického postavení žalujících poslanců (viz rozsudek Soudu ze dne 27. června 2000, Salamander a další v. Parlament a Rada, T‑172/98, T‑175/98 až T‑177/98, Recueil, s. II‑2487, bod 62).
57 Zadruhé je nutno konstatovat, že žádné ustanovení napadeného nařízení není přímo použitelné na poslance. Všechna práva a povinnosti upravené napadeným nařízením se týkají pouze politických stran, svazků politických stran a politických stran na evropské úrovni, jakož i Parlamentu, Rady, Komise a Účetního dvora. Ustanovení napadeného nařízení neovlivňují bezprostředně ani práva související s mandátem, ani odměnu poslanců, ani vztah mezi poslancem a vnitrostátní politickou stranou, které je členem, nezávisle na otázce, zda je tato vnitrostátní politická strana součástí svazku politických stran nebo zda je jí přiznán statut politické strany na evropské úrovni ve smyslu napadeného nařízení.
58 Z toho vyplývá, že žalující poslanci nejsou napadeným nařízením bezprostředně dotčeni.
59 V důsledku toho zbývá pouze přezkoumat, zda je Liste Emma Bonino uvedeným nařízením osobně dotčena.
K osobnímu dotčení Liste Emma Bonino
60 Podle ustálené judikatury je k tomu, aby se napadený akt osobně dotýkal jiné fyzické nebo právnické osoby, než je adresát rozhodnutí, třeba, aby byla aktem dotčena z důvodu určitých vlastností, které jsou pro ni zvláštní, nebo faktické situace, která ji vymezuje vzhledem ke všem ostatním osobám, a tím ji individualizuje způsobem obdobným tomu, jakým by byl individualizován adresát rozhodnutí (viz výše uvedený rozsudek Unión de Pequeños Agricultores v. Rada, bod 36, a uvedená judikatura).
61 Jak správně uvádějí Parlament a Rada, použije se napadené nařízení na objektivně určené situace a má právní účinky na kategorie osob obecně a abstraktně vymezené. Především jsou podmínky, které musí splnit politická strana, která si přeje obdržet financování Společenství, formulovány obecně a je možno je uplatnit bez rozdílu na každou politickou formaci, která spadá do působnosti napadeného nařízení.
62 V tomto ohledu je třeba zaprvé upřesnit, že Liste Emma Bonino nepatří k uzavřenému okruhu osob dotčených napadeným nařízením. I když je pravda, že v okamžiku podání žaloby byl počet stran zastoupených v Parlamentu (páté volební období) omezen, nic to nemění na tom, že relevantní ustanovení, a sice ustanovení, která mají účinky na právní postavení Liste Emma Bonino, nebyla všechna před 20. červencem 2004 účinná. Politické strany zastoupené v Parlamentu (páté volební období) tak netvoří relevantní referenční skupinu v rámci přezkumu přípustnosti.
63 Referenční skupina je tvořena všemi politickými formacemi, které mohou být napadeným nařízením bezprostředně dotčeny, a sice zejména všemi politickými stranami, které se účastnily evropských voleb nebo vyslovily záměr se jich účastnit. Tato skupina nicméně netvoří uzavřený okruh ve smyslu judikatury. Skutečnost, že je možné určit počet nebo totožnost politických stran, které se účastnily evropských voleb v červnu 2004, není totiž způsobilá individualizovat Liste Emma Bonino. Jednak, i když je taková individualizace ještě možná, pokud jde o volby v roce 2004, je prokazatelně vyloučena pro budoucí volby. Kromě toho sama možnost určit počet nebo dokonce totožnost určitých dotyčných osob, zatímco taková možnost neexistuje u ostatních, nemůže určitého žaloce dostatečně individualizovat (viz v tomto smyslu rozsudky Soudního dvora ze dne 16. března 1978, UNICME v. Rada, 123/77, Recueil, s. 845, bod 16; ze dne 25. března 1982, Moksel v. Komise, 45/81, Recueil, s. 1129, bod 17, a ze dne 22. listopadu 2001, Antillean Rice Mills v. Rada, C‑451/98, Recueil, s. I‑8949, bod 52).
64 Zadruhé je třeba uvést, že Liste Emma Bonino neuvádí žádnou vlastnost, která by pro ni byla zvláštní, ani žádné faktické postavení, které by ji vymezovalo vzhledem k ostatním politickým formacím, kterých se dotýká napadené nařízení, srovnatelné s těmi, které převážily ve věci, která vedla k výše uvedenému rozsudku Codorníu v. Rada.
65 Jednak i když napadené nařízení může ovlivnit práva žalobkyně, je nutno konstatovat, že postihuje ostatní politické formace naprosto stejným způsobem. Oproti tomu, ve věci, která vedla k výše uvedenému rozsudku Codorníu v. Rada, bylo důsledkem napadené právní úpravy zabránění žalobkyni v této věci užívat zapsanou ochrannou známku, kterou využívala ve Španělsku od roku 1924. V projednávané věci nemůže být zaznamenán žádný srovnatelný důsledek.
66 Kromě toho, co se týče účinků, které by napadené nařízení mohlo mít na faktické postavení Liste Emma Bonino, financování, které je přiznáno politickým stranám na evropské úrovni může nepochybně mít negativní důsledky pro žalující stranu tím, že vytváří peněžitou výhodu ve prospěch jejích konkurentů zejména během volebních kampaní. Nicméně tato výhoda přiznaná politickým formacím, které splňují kritéria politické strany na evropské úrovni, má důsledky pro všechny konkurenční politické formace, které této výhody nepožívají na základě objektivně určených kritérií. Žalobkyně neuvedla okolnosti, které by ji individualizovaly vůči ostatním dotčeným politickým stranám.
67 Zatřetí je třeba zamítnout argument Liste Emma Bonino, podle kterého napadené nařízení neobsahuje objektivní kritéria určující zamítnutí financování, ale diskriminační kritéria, která porušují její demokratická práva.
68 I když totiž zákonodárce věděl, že tato kritéria způsobují vyloučení některých určených politických formací, mezi nimi i Liste Emma Bonino, nic to nemění na tom, že tato kritéria jsou formulována abstraktně a obecně, takže mohou být uplatněna na neurčitý počet politických formací v současnosti a v budoucnosti. V každém případě nebyly uvedeny okolnosti, které by dokazovaly, že Liste Emma Bonino byla předmětem výslovného zájmu zákonodárce a že přání vyloučit ji z financování určilo rozhodujícím způsobem kritéria přijatá pro definici pojmu „politická strana na evropské úrovni“.
69 Začtvrté žalobkyně připomíná, že podle ustálené judikatury může za určitých podmínek význačná účast fyzické nebo právnické osoby na řízení, které předcházelo přijetí napadeného aktu, této osobě poskytnout aktivní legitimaci (rozsudek Soudního dvora ze dne 25. října 1977, Metro v. Komise, 26/76, Recueil, s. 1875, bod 13; ze dne 17. ledna 1985, Piraiki‑Patraiki a další v. Komise, 11/82, Recueil, s. 207, bod 28; ze dne 20. března 1985, Timex v. Rada a Komise, 264/82, Recueil, s. 849, body 14 až 16; ze dne 28. ledna 1986, COFAZ a další v. Komise, 169/84, Recueil, s. 391, body 23 a 25 až 28; a ze dne 26. června 1990, Sofrimport v. Komise, C‑152/88, Recueil, s. I‑2477, body 11 a 12).
70 Oproti tomu je však třeba uvést, že pouhá skutečnost účasti na diskusi před přijetím aktu neposkytuje individuální aktivní legitimaci (viz v tomto smyslu rozsudek Soudního dvora ze dne 18. března 1975, Union syndicale a další v. Rada, 72/74, Recueil, s. 401, bod 19). I když může postavení „vyjednávače“ sdružení, jehož účelem je podpořit zájmy jeho členů, případně postačovat k individualizaci takové žalobkyně (viz v tomto smyslu rozsudky Soudního dvora ze dne 2. února 1988, Van der Kooy a další v. Komise, 67/85, 68/85 a 70/85, Recueil, s. 219, bod 21, a ze dne 24. března 1993, CIRFS a další v. Komise, C‑313/90, Recueil, s. I‑1125, body 29 a 30), nepoužije se tato judikatura na akt normativní povahy, pokud právní základ, na němž byl přijat, nestanoví účast jednotlivců (usnesení Soudního dvora ze dne 23. listopadu 1995, Asocarne v. Rada, C‑10/95 P, Recueil, s. I‑4149, body 39 a 40). Stejně tak nemůže pouhé podání stížnosti a následně případná výměna korespondence s Komisí, při neexistenci zvláštních postupů zapojujících jednotlivce do přijetí, výkonu a kontroly dotčených rozhodnutí, poskytnout stěžovateli aktivní legitimaci na základě článku 230 ES (usnesení Soudu ze dne 9. srpna 1995, Greenpeace a další v. Komise, T‑585/93, Recueil, s. II‑2205, body 56, 62 a 63, nezpochybněné rozsudkem Soudního dvora ze dne 2. dubna 1998, Greenpeace a další v. Komise, C‑321/95 P, Recueil, s. I‑1651).
71 V projednávaném případě je nejprve namístě připomenout, že je třeba odlišovat postavení poslanců, kteří jsou členy politické strany, od postavení této strany samotné. Účastí poslanců na legislativním procesu nemůže Liste Emma Bonino získat aktivní legitimaci, zejména proto, že se napadené nařízení, jak vyplývá z bodu 58 výše, žalujících poslanců bezprostředně nedotýká.
72 Dále je třeba konstatovat, že žalobkyně neuvedla žádné procesní ustanovení, které by vyžadovalo formální účast politických stran na řízení, které předcházelo přijetí napadeného nařízení, na základě kterého by Liste Emma Bonino mohla získat aktivní legitimaci. Nepředložila ani skutečnosti prokazující, že nabyla postavení účastníka diskuse s legislativcem. Pouhá skutečnost, že v rámci legislativního řízení nesouhlasila s obsahem navrhovaného legislativního aktu, nebo zaslání dopisu předsedovi Komise, kterým sedm poslanců ze seznamu Emmy Bonino vyjádřilo svůj nesouhlas s návrhem napadeného nařízení, nemůže poskytnout Liste Emma Bonino aktivní legitimaci ve smyslu čl. 230 čtvrtého pododstavce ES.
73 Zapáté, jak správně uvádí Parlament, se skutečnosti v projednávaném případě odlišují od skutkového základu sporu, v němž byl vydán výše uvedený rozsudek Les Verts v. Parlament. Tato věc se totiž týkala nerovnosti rozdělení veřejných prostředků určených na informační kampaň politických formací, které se účastnily voleb do Parlamentu v roce 1984. Napadená rozpočtová rozhodnutí se týkala všech politických formací, i když se zacházení, které jim bylo vyhrazeno, lišilo podle toho, zda byly zastoupeny ve shromáždění zvoleném v roce 1979, nebo nikoliv. Zastoupené formace se účastnily přijetí rozhodnutí týkajících se zároveň jejich vlastního zacházení a zacházení přiznaného nezastoupeným soupeřícím formacím. Soudní dvůr odpověděl kladně na otázku, zda se napadená rozhodnutí osobně dotýkají nezastoupené politické formace, která však může navrhnout kandidáty ve volbách v roce 1984. Soudní dvůr se domníval, že teze, podle které by napadeným aktem byly dotčeny pouze zastoupené formace, by vedla k vytvoření nerovnosti v soudní ochraně, jelikož nezastoupené formace by se nemohly bránit proti rozdělení rozpočtových položek určených na volební kampaň před konáním voleb.
74 V projednávaném případě neexistuje žádná nerovnost tohoto druhu, jelikož cílem napadeného nařízení je obecně a bez časového omezení upravit financování politických stran na evropské úrovni, a je tedy určeno k použití na všechny politické formace stejným způsobem.
75 Z výše uvedeného vyplývá, že Liste Emma Bonino není osobně dotčena napadeným nařízením.
76 V důsledku toho nemá žádný ze žalobců aktivní legitimaci požadovanou podle čl. 230 čtvrtého pododstavce ES.
77 Je třeba dodat, že toto posouzení není zpochybněno případným nedostatkem jakékoliv účinné soudní ochrany. Soud připomíná, že Soudní dvůr rozhodl, že není přípustný výklad systému procesních prostředků, podle kterého by byla přímá žaloba na neplatnost před soudem Společenství přípustná, pokud by mohlo po konkrétním přezkumu vnitrostátních procesních pravidel tímto soudem být prokázáno, že tato pravidla nedovolují jednotlivci podat žalobu, která by mu umožnila zpochybnit platnost napadeného aktu Společenství (výše uvedený rozsudek Unión de Pequeños Agricultores v. Rada, bod 43). Soudní dvůr dodal, že podle systému kontroly legality upraveného Smlouvou může fyzická nebo právnická osoba podat žalobu proti nařízení pouze v případě, že je dotčena nikoliv jen bezprostředně, ale rovněž osobně. Upřesnil, že i když je pravda, že podmínka osobního dotčení musí být vykládána ve světle zásady účinné soudní ochrany tak, že jsou brány v úvahu rozličné okolnosti, které mohou individualizovat žalobce, nemůže takový výklad vést k odstranění dotčené podmínky, která je výslovně stanovena Smlouvou, aniž by byly překročeny pravomoci soudů Společenství, které jim Smlouva přiznává (výše uvedený rozsudek Unión de Pequeños Agricultores v. Rada, bod 44).
78 V projednávaném případě je pravda, že zásah vnitrostátního soudu je vyloučen, jelikož je napadené nařízení prováděno výhradně orgány Společenství. Nicméně není možno vyloučit, že soud Společenství může provést kontrolu legality napadeného nařízení při příležitosti některého opatření přijatého k jeho provedení, spočívajícího v přidělení nebo zamítnutí financování požadovaného politickou formací Parlamentem. V každém případě, jak vyplývá ze společného znění bodů 43 a 44 výše uvedeného rozsudku Unión de Pequeños Agricultores v. Rada, se soud Společenství nemůže odchýlit od podmínek přípustnosti stanovených Smlouvami, aniž by překročil pravomoci, které mu Smlouvy přiznávají.
79 Za těchto okolností je třeba odmítnout tuto žalobu jako nepřípustnou, aniž by se Soud musel vyjádřit ke druhé námitce nepřípustnosti, vycházející z porušení čl. 44 odst. 5 jednacího řádu.
K nákladům řízení
80 Podle čl. 87 odst. 2 jednacího řádu bude účastníku řízení, který byl ve sporu neúspěšný, uložena náhrada nákladů řízení, pokud účastník, který byl ve sporu úspěšný, náhradu nákladů ve svém návrhu požadoval. Vzhledem k tomu, že žalobci byli ve sporu neúspěšní, je namístě uložit jim náhradu nákladů řízení v souladu s návrhy žalovaných.
Z těchto důvodů
SOUD (druhý senát)
rozhodl takto:
1) Žaloba se odmítá jako nepřípustná.
2) Žalobcům se ukládá náhrada nákladů řízení.
V Lucemburku dne 11. července 2005.
Vedoucí soudní kanceláře | | Předseda |