ROZSUDEK TRIBUNÁLU (osmého senátu)

14. března 2013(*)

„Hospodářská soutěž – Kartelové dohody – Trh s banány – Rozhodnutí konstatující porušení článku 81 ES – Pojem jednání ve vzájemné shodě s protisoutěžním cílem – Systém výměny informací – Povinnost odůvodnění – Právo na obhajobu – Pokyny o metodě stanovování pokut – Závažnost protiprávního jednání“

Ve věci T‑588/08,

Dole Food Company, Inc., se sídlem ve Westlake Village, Kalifornie (Spojené státy americké),

Dole Germany OHG, se sídlem v Hamburku (Německo),

zastoupené J.-F. Bellisem, advokátem,

žalobkyně,

proti

Evropské komisi, původně zastoupené X. Lewisem a M. Kellerbauerem, poté M. Kellerbauerem a P. Van Nuffelem, jako zmocněnci,

žalované,

jejímž předmětem je návrh na zrušení rozhodnutí Komise C (2008) 5955 final ze dne 15. října 2008, v řízení podle článku 81 ES (věc COMP/39 188 – Banány)

TRIBUNÁL (osmý senát),

ve složení L. Truchot, předseda, M. E. Martins Ribeiro (zpravodajka) a H.Kanninen, soudci,

vedoucí soudní kanceláře: N. Rosner, rada,

s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 25. ledna 2012,

vydává tento

Rozsudek

 Skutkový základ sporu

1        Dole Food Company, Inc. (dále jen „Dole“), je americkou společností produkující čerstvé ovoce a zeleninu, jakož i balené mražené ovoce. Dole Germany OHG je dceřinou společností Dole (společně dále jen „žalobkyně“), se sídlem v Hamburku (Německo), dříve známou jako Dole Fresh Fruit Europe OHG (dále jen „DFFE“).

2        Dne 8. dubna 2005 Chiquita Brands International, Inc. (dále jen „Chiquita“) podala žádost o ochranu na základě oznámení Komise o ochraně před pokutami a snížení pokut v případech kartelů (Úř. věst. 2002, C 45, s. 3; Zvl. vyd. 08/02, s. 155, dále jen „oznámení o spolupráci“).

3        Poté, co dne 3. května 2005 společnost Chiquita předložila nová prohlášení a doplňující dokumenty, poskytla jí Komise Evropských společenství na základě odst. 8 písm. a) oznámení o spolupráci podmínečnou ochranu před pokutou.

4        Poté, co dne 2. a 3. června 2005 na základě čl. 20 odst. 4 nařízení Rady (ES) č. 1/2003 ze dne 16. prosince 2002 o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích 81 a 82 Smlouvy (Úř. věst. 2003, L 1, s. 1) provedla Komise kontroly v prostorách různých podniků, a zejména společnosti DFFE, a v období mezi únorem 2006 a květnem 2007 rozeslala několik žádostí o informace podle čl. 18 odst. 2 nařízení č. 1/2003, zaslala dne 20. července 2007 společnostem Chiquita, Chiquita International Ltd, Chiquita International Services Group NV, Chiquita Banana Company BV, Dole, DFFE, Fresh Del Monte Produce, Inc. (dále jen „Del Monte“), Del Monte Fresh Produce International, Inc., Del Monte (Germany) GmbH, Del Monte (Holland) BV, Fyffes plc (dále jen „Fyffes“), Fyffes International, Fyffes Group Ltd, Fyffes BV, FSL Holdings NV, Firma Leon Van Parys NV (dále jen „Van Parys“) a Internationale Fruchtimport Gesellschaft Weichert & Co. KG (dále jen „Weichert“) oznámení námitek.

5        Podniky zmíněné v bodě 4 výše získaly přístup k vyšetřovacímu spisu Komise ve formě kopie na DVD, s výjimkou záznamů a přepisů prohlášení podniku učiněných ústně žadatelem o ochranu a s tím souvisejících dokumentů, které byly zpřístupněny v prostorách Komise (bod 49 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

6        Po slyšení dotčených podniků, jež probíhalo od 4. do 6. února 2008, předala dne 28. února 2008 společnost Weichert Komisi dopis obsahující připomínky a přílohy.

7        Dne 15. října 2008 přijala Komise rozhodnutí C (2008) 5955 final v řízení podle článku 81 [ES] (věc COMP/39 188 – Banány) (dále jen „napadené rozhodnutí“), jež bylo společnostem DFFE a Dole oznámeno 21. a 22. října 2008.

 Napadené rozhodnutí

8        Komise uvádí, že se podniky, jimž je napadené rozhodnutí určeno, účastnily jednání ve vzájemné shodě spočívajícího v koordinování jejich referenčních cen banánů uváděných na trh v severní Evropě, tj. v Rakousku, Belgii, Dánsku, Finsku, Německu, Lucembursku, Nizozemsku, jakož i ve Švédsku, a to v období od 1. ledna 2000 do 31. prosince 2002 (1. prosince v případě společnosti Chiquita) (body 1 až 3 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

9        V době rozhodné z hlediska skutkového stavu byl dovoz banánů do Evropského společenství upraven nařízením Rady (EHS) č. 404/93 ze dne 13. února 1993 o společné organizaci trhu s banány (Úř. věst. L 47, s. 1; Zvl. vyd. 03/13, s. 388), jenž zavedlo režim založený na dovozních kvótách a sazebnících. Komise podotýká, že zatímco dovozní kvóty banánů byly stanovovány ročně a přidělovány pro jednotlivá čtvrtletí s jistou omezenou mírou flexibility mezi čtvrtletími daného kalendářního roku, dodávky banánů do přístavů severní Evropy a množství uváděná na trh v tomto regionu byla určována každý týden rozhodnutími o produkci, dodávkách a uvedení na trh přijímanými producenty, dovozci a obchodníky (body 36, 131, 135 a 137 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

10      Při produkci banánů byly rozlišovány tři úrovně značek banánů nazývaných „třetiny“: banány první kategorie značky Chiquita, banány druhé úrovně (značky Dole a Del Monte) a banány třetí kategorie (rovněž nazývané „tercie“), jež zahrnovaly různé další značky banánů. Toto rozdělení podle značky se promítalo do cen banánů (bod 32 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

11      V průběhu dotčeného období byl trh s banány v severní Evropě organizován v týdenních cyklech. Námořní přeprava banánů z přístavů latinské Ameriky do Evropy trvala přibližně dva týdny. Dodávky banánů do severoevropských přístavů byly obvykle týdenní a probíhaly podle pravidelného harmonogramu dodávek (bod 33 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

12      Banány byly vypravovány zelené a takto rovněž připlouvaly do přístavů. Následně byly buď přímo dodávány kupujícím (zelené banány), nebo ponechány dozrát a přibližně týden poté dodávány (žluté banány). Dozrávání mohlo být provedeno buď dovozcem nebo jeho jménem, nebo zajištěno kupujícím. Zákazníky dovozců byly obvykle subjekty provádějící dozrávání a obchodní řetězce (bod 34 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

13      Společnosti Chiquita, Dole a Weichert stanovovaly referenční ceny pro své značky každý týden, v daném případě ve čtvrtek ráno, a oznamovaly je svým zákazníkům. Výraz „referenční cena“ obecně odpovídal referenčním cenám zelených banánů a referenční ceny žlutých banánů se obvykle skládaly z ceny zelené nabídky navýšené o poplatek za dozrání (body 104 a 107 napadeného rozhodnutí).

14      Ceny placené maloobchodníky a distributory za banány (nazývané „skutečné ceny“ nebo „transakční ceny“) mohly být určovány buď vyjednáváním, jež probíhala v týdenních intervalech, v projednávaném případě ve čtvrtek odpoledne nebo v pátek (nebo později v průběhu daného týdne nebo na začátku následujícího týdne) nebo smlouvami na dodávky obsahujícími předem stanovené vzorce pro určování cen uvádějící pevnou cenu nebo cenu odvozenou od referenční ceny prodejce nebo konkurenta nebo od jiné referenční ceny, jako byla např. „cena Aldi“. Komise uvádí, že obchodní řetězec Aldi dostával každý čtvrtek mezi 11:00 a 11:30 hod. nabídky od svých dodavatelů a následně přicházel s protinávrhem, „cenou Aldi“, s tím, že cena placená dodavatelům byla obvykle stanovena kolem 14:00 hod. Počínaje druhým pololetím roku 2002 začala být „cena Aldi“ stále častěji užívána jako ukazatel pro výpočet ceny banánů pro určité množství jiných transakcí, zejména těch týkajících se značkových banánů (body 34 a 104 napadeného rozhodnutí).

15      Komise vysvětluje, že podniky, jimž je napadené rozhodnutí určeno, se účastnily dvoustranných kontaktů před stanovením cen, během nichž diskutovaly o faktorech, které ceny banánů ovlivňují, tj. o faktorech, jež se vztahují k referenčním cenám pro nadcházející týden, nebo probíraly a sdělovaly si vývoj cen nebo si poskytovaly údaje o referenčních cenách pro nadcházející týden. Tyto kontakty probíhaly obvykle ve středu, než dotčené podniky stanovily referenční ceny, a vždy se týkaly budoucích referenčních cen (body 51 a násl. odůvodnění napadeného rozhodnutí).

16      Společnost Dole tedy dvoustranně komunikovala jak se společností Chiquita, tak i se společností Weichert. Společnost Chiquita věděla o kontaktech před stanovením cen nebo alespoň předpokládala existenci takovýchto kontaktů mezi společnostmi Dole a Weichert (bod 57 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

17      Tyto dvoustranné kontakty měly před stanovením cen za cíl omezit nejistotu ohledně chování podniků týkajícího se referenčních cen, jež měly určit ve čtvrtek dopoledne (bod 54 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

18      Komise uvádí, že po stanovení referenčních cen ve čtvrtek ráno si dotčené podniky vzájemně vyměnily referenční ceny. Tato následná výměna jim vzhledem ke kontaktům před stanovením cen, k nimž předtím došlo, umožnila kontrolovat individuální rozhodnutí o stanovení cen a posílila jejich vzájemnou spolupráci (body 198 až 208, 227, 247, 273 a násl. odůvodnění napadeného rozhodnutí).

19      Podle Komise referenční ceny sloužily přinejmenším jako signály, tendence nebo ukazatele pro trh týkající se zamýšleného vývoje cen banánů a byly důležité z hlediska obchodu s banány a výsledných cen. Navíc při některých transakcích byly ceny přímo odvozené od referenčních cen za užití vzorců vycházejících z referenčních cen (bod 115 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

20      Komise má za to, že dotčené podniky, jež se účastnily jednání ve vzájemné shodě a jež se nadále na obchodování s banány podílely, nutně musely při určování svého chování na trhu zohlednit informace, které od konkurentů obdržely, což společnosti Chiquita a Dole dokonce výslovně připustily (body 228 a 229 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

21      Komise dospěla k závěru, že kontakty před stanovením cen, k nimž došlo mezi společnostmi Dole a Chiquita a mezi Dole a Weichert, mohly ovlivnit ceny určované hospodářskými subjekty a měly význam z hlediska stanovování cen a že na základě nich došlo k jednání ve vzájemné shodě s cílem omezit hospodářskou soutěž ve smyslu článku 81 ES (body 54 a 271 napadeného rozhodnutí).

22      Komise má za to, že všechny koluze popsané v napadeném rozhodnutí tvoří jediné pokračující protiprávní jednání, jehož cílem bylo omezit hospodářskou soutěž v rámci Společenství ve smyslu článku 81 ES. Společnosti Chiquita a Dole byly shledány odpovědnými za jediné pokračující protiprávní jednání jako celek, zatímco společnost Weichert byla shledána odpovědnou pouze za tu část protiprávního jednání, na níž se podílela, tj. část protiprávního jednání týkající se tajných dohod se společností Dole (body 258 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

23      Komise má s ohledem na skutečnost, že trh s banány v severní Evropě byl charakterizován podstatným objemem obchodů mezi členskými státy a že koluzní jednání pokrývalo značnou část Společenství, za to, že uvedené dohody měly značný dopad na obchod mezi členskými státy (body 333 a násl. odůvodnění napadeného rozhodnutí).

24      Komise uvádí, že jelikož podniky předmětné dohody nebo praktiky neoznámily, což je podmínka pro uplatňování článku 81 ES podle čl. 4 odst. 1 nařízení Rady č. 17 ze dne 6. února 1962, prvního nařízení, kterým se provádějí články [81 ES] a [82 ES] (Úř. věst. 1962, 13, s. 204; Zvl. vyd. 08/01, s. 3), a jelikož neexistují skutečnosti, na základě nichž by bylo možné mít za to, že podmínky pro uplatnění výjimky by byly v projednávaném případě splněny (body 339 a násl. odůvodnění napadeného rozhodnutí), nebylo možné přiznat žádnou výjimku podle čl. 81 odst. 3 ES.

25      Komise uvádí, že nařízení Rady č. 26 ze dne 4. dubna 1962 o použití určitých pravidel hospodářské soutěže na produkci zemědělských produktů a obchod s nimi (Úř. věst. 1962, 30, s. 993; Zvl. vyd. 03/01 s. 6), platné v rozhodné době, jež stanovilo, že se článek 81 ES uplatní na všechny dohody, rozhodnutí a jednání spojená s produkcí a obchodováním s různými produkty včetně ovoce, v článku 2 stanovilo výjimky z užití článku 81 ES. Vzhledem k tomu, že podmínky užití těchto výjimek nebyly v projednávaném případě dány, dospěla Komise k závěru, že jednání ve vzájemné shodě popsané v napadeném rozhodnutí nemohlo být vyňato podle článku 2 nařízení č. 26 (bod 344 a násl. odůvodnění napadeného rozhodnutí).

26      Pokud se jedná o stanovení výše pokut v napadeném rozhodnutí, Komise použila ustanovení pokynů o metodě stanovování pokut uložených podle čl. 23 odst. 2 písm. a) nařízení č. 1/2003 (Úř. věst. 2006, C 210, s. 2, dále jen „pokyny“) a oznámení o spolupráci.

27      Komise stanovila základní částku pokuty, jež měla být uložena a která odpovídá částce mezi 0 a 30 % hodnoty dotčených tržeb podniku v závislosti na stupni závažnosti protiprávního jednání vynásobené počtem let, kdy se podnik protiprávního jednání účastnil, a dodatečnou částku mezi 15 a 25 % hodnoty tržeb s cílem odradit podniky od účasti na protiprávních činnostech (bod 448 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

28      Výsledkem těchto výpočtů byla základní částka pokuty, jež měla být uložena, ve výši:

–        208 000 000 eur pro společnost Chiquita;

–        114 000 000 eur pro společnost Dole;

–        49 000 000 eur pro společnosti Del Monte a Weichert.

29      Základní částka pokuty, jež měla být uložena, byla všem adresátům napadeného rozhodnutí snížena o 60 % vzhledem ke zvláštnímu právnímu režimu trhu s banány a z důvodu, že se koordinace týkala referenčních cen (bod 467 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Snížení o 10 % bylo přiznáno společnosti Weichert, jež nebyla obeznámena s kontakty před stanovením cen mezi společnostmi Dole a Chiquita (bod 476 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

30      Základní částky pokut byly po úpravě stanoveny následovně:

–        83 200 000 eur pro společnost Chiquita;

–        45 600 000 eur pro společnost Dole;

–        14 700 000 eur pro společnosti Del Monte a Weichert.

31      Společnosti Chiquita byla poskytnuta ochrana před pokutami podle oznámení o spolupráci (body 483 až 488 napadeného rozhodnutí). K žádné další úpravě v případě společnosti Dole ani v případě Del Monte a Weichert nedošlo a konečná částka pokuty v jejich případě odpovídala základním částkám pokut, jež měly být uloženy, uvedeným v bodě 30 výše.

32      Napadené rozhodnutí mimo jiné stanoví:

„Článek 1

Následující podniky porušily ustanovení článku 81 [ES] účastí na jednání ve vzájemné shodě spočívajícím v koordinování referenčních cen banánů:

–        [Chiquita], od 1. ledna 2000 do 1. prosince 2002;

–        Chiquita International Ltd, od 1. ledna 2000 do 1. prosince 2002;

–        Chiquita International Services Group NV, od 1. ledna 2000 do 1. prosince 2002;

–        Chiquita Banana Company BV, od 1. ledna 2000 do 1. prosince 2002;

–        [Dole], od 1. ledna 2000 do 31. prosince 2002;

–        [DFFE], od 1. ledna 2000 do 31. prosince 2002;

–        [Weichert], od 1. ledna 2000 do 31. prosince 2002;

–        [Del Monte], od 1. ledna 2000 do 31. prosince 2002.

Protiprávní jednání se týkalo následujících členských států: Rakousko, Belgie, Dánsko, Finsko, Německo, Lucembursko, Nizozemsko a Švédsko.

Článek 2

Za protiprávní jednání uvedené v článku 1 se ukládají následující pokuty:

–        Společnostem [Chiquita], Chiquita International Ltd, Chiquita International Services Group NV a Chiquita Banana Company BV společně a nerozdílně: 0 eur;

–        Společnostem [Dole] a [DFFE] společně a nerozdílně: 45 600 000 eur;

–        Společnostem [Weichert] a [Del Monte] společně a nerozdílně: 14 700 000 eur;

[...]“

 Řízení a návrhová žádání účastnic řízení

33      Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 24. prosince 2008 podaly žalobkyně projednávanou žalobu.

34      Na základě zprávy soudce zpravodaje se Tribunál (osmý senát) rozhodl zahájit ústní část řízení a v rámci organizačních procesních opatření stanovených v článku 64 jednacího řádu Tribunálu vyzval Komisi, aby předložila určité dokumenty.

35      Komise dne 10. listopadu 2011 předložila požadované dokumenty, které byly žalobkyním doručeny dne 18. listopadu téhož roku. Tyto se nijak nevyjádřily ani písemně ani ústně.

36      Řeči účastnic řízení a jejich odpovědi na otázky Tribunálu byly vyslechnuty na jednání konaném dne 25. ledna 2012.

37      Během jednání žalobkyně předložily dokument a žádaly, aby byl vložen do spisu, s čímž nesouhlasila Komise.

38      Žalobkyně navrhují, aby Tribunál:

–        zrušil napadené rozhodnutí;

–        zrušil uloženou pokutu nebo snížil její výši;

–        uložit Komisi náhradu nákladů řízení.

39      Komise navrhuje, aby Tribunál:

–        zamítl žalobu;

–        uložil žalobkyním náhradu nákladů řízení.

 Právní otázky

I –  K přípustnosti dokumentu předloženého žalobkyněmi během jednání

40      Je třeba připomenout, že podle čl. 48 odst. 1 jednacího řádu mohou účastníci řízení v replice a v duplice na podporu své argumentace navrhnout další důkazy, toto ustanovení nicméně stanoví, že musí toto prodlení odůvodnit.

41      Z judikatury vyplývá, že předložení důkazů po duplice je možné pouze, pokud navrhovatel důkazu neměl před ukončením písemné části řízení předmětné důkazy k dispozici nebo pokud jejich pozdní předložení protistranou odůvodňuje, aby byl spis doplněn tak, že bude zajištěno dodržení zásady kontradiktornosti (rozsudky Tribunálu ze dne 21. dubna 2004, M. v. Soudní dvůr, T‑172/01, Recueil, s. II‑1075, bod 44, potvrzený v rámci opravného prostředku rozsudkem Soudního dvora ze dne 14. dubna 2005, Gaki Kakouri v. Soudní dvůr, C‑243/04 P, nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, a ze dne 8. října 2008, Agrar‑Invest‑Tatschl v. Komise, T‑51/07, Sb. rozh. s. II‑2825, bod 57).

42      Jak Soudní dvůr rozhodl o výjimce z pravidel, která upravují předkládání důkazů, čl. 48 odst. 1 jednacího řádu ukládá účastníkům řízení odůvodnit opožděné předložení jimi navrhovaných důkazů. Tato povinnost znamená, že je soudu přiznána pravomoc kontrolovat opodstatněnost odůvodnění opožděného předložení těchto navrhovaných důkazů a případně jejich obsah, jakož i pravomoc tyto důkazy odmítnout, není-li návrh na jejich předložení odůvodněn právně dostačujícím způsobem. A fortiori je tomu tak rovněž u důkazních návrhů předložených po podání dupliky (rozsudek Gaki‑Kakouri v. Soudní dvůr, bod 41 výše, bod 33).

43      V projednávaném případě žalobkyně během jednání požadovaly, aby byl do spisu založen dokument odpovídající prohlášením společnosti Chiquita o zásobování řetězce Aldi společností Atlanta, distributorem provádějícím dozrávání ovoce, a o podmínkách, včetně časových, za nichž tento maloobchodník vytvářel svou nabídku na trhu s banány.

44      Na jedné straně je nesporné, že tato prohlášení společnosti Chiquita byla získána v průběhu správního řízení a jsou součástí vyšetřovacího spisu Komise.

45      Na druhé straně se žalobkyně spokojily s tvrzením, že předložení předmětných dokumentů vyplývalo z nezbytnosti reagovat na bod 49 dupliky Komise týkajícím se diskuze o rozlišování mezi zelenými banány a žlutými banány.

46      Stačí v tomto ohledu konstatovat, že v tomto bodě dupliky Komise pouze převzala slova napadeného rozhodnutí, podle nichž odkaz dovozců na žlutou nebo zelenou cenu záleží na způsobu organizování prodeje banánů, a zdůraznila vlastní tvrzení žalobkyň obsažená v žalobě ohledně skutečnosti, že „cena Aldi“ týkající se nákupu žlutých banánů představovala velmi důležitý faktor z hlediska prodeje zelených banánů.

47      Důkazní návrh žalobkyň se tak netýká žádné nové skutečnosti, ale souvisí s otázkou – vznášenou žalobkyněmi od počátku řízení – údajného rozlišování, jež musí být činěno mezi zelenými banány a žlutými banány, a vlivu „nabídky Aldi“ na transakční cenu.

48      Za těchto okolností je třeba dokument opožděně předložený žalobkyněmi během jednání prohlásit za nepřípustný.

II –        K návrhovému žádání směřujícímu ke zrušení napadeného rozhodnutí

49      Žalobkyně uvedly jediný žalobní důvod vycházející z nesprávnosti závěru Komise, pokud se jedná o existenci jednání ve vzájemné shodě.

50      Z písemných podání žalobkyň vyplývá, že se tyto v rámci uvedeného žalobního důvodu dovolávají porušení článků 81 ES a 253 ES a dále práva na obhajobu a článku 253 ES.

A –  K porušení článků 81 ES a 253 ES

1.     K možnosti posoudit výměnu informací jako jednání ve vzájemné shodě s protisoutěžním cílem

51      Žalobkyně v prvé řadě tvrdí, že předmětné chování spočívalo v pouhé výměně informací, jež nebyla součástí žádné širší dohody, a nepředstavovala tedy omezení hospodářské soutěže z hlediska účelu. Tvrdí, že podle judikatury pouhá skutečnost, že by výměna informací mohla potenciálně omezit nejistotu ohledně budoucí politiky určování cen, nepředstavuje dostatečný základ pro to, aby mohla být kvalifikována jako omezení hospodářské soutěže z hlediska účelu.

52      Uvádí, že se Komise nesprávně opírá o několik případů týkajících se výměny informací v rámci širších tajných dohod, ačkoli netvrdí, jak vyplývá z různých pasáží napadeného rozhodnutí, že se podniky vystupující v projednávané věci účastnily dohody nebo jednání ve vzájemné shodě s cílem stanovit skutečné ceny nebo dohody o referenčních cenách, nebo dokonce dohody nebo jednání ve vzájemné shodě s cílem stanovit konkrétní zvýšení nebo snížení těchto cen.

53      Zaprvé, pokud se jedná o protiprávní jednání uvedené v napadeném rozhodnutí, z jeho znění jednoznačně vyplývá, že Komise žalobkyním vytýká koordinaci referenčních cen banánů prostřednictvím dvoustranných kontaktů před stanovením cen, což vykazuje znaky jednání ve vzájemné shodě týkajícího se stanovování cen s cílem omezit hospodářskou soutěž ve smyslu článku 81 ES (viz zejména body 1, 54, 261, 263 a 271 odůvodnění napadeného rozhodnutí), což není neslučitelné se skutečností, že Komise v daném případě nedospěla k závěru o existenci dohody nebo jednání ve vzájemné shodě s cílem stanovit skutečné ceny ani dohody o referenčních cenách, a dokonce ani dohody nebo jednání ve vzájemné shodě s cílem stanovit konkrétní zvýšení nebo snížení těchto cen.

54      Zdá se tedy, že předmětná výměna informací podle Komise zakládá kartelovou dohodu, jež podléhá zvláštní právní kvalifikaci jednání ve vzájemné shodě.

55      V tomto ohledu je třeba připomenout, že pojmy „dohoda“, „rozhodnutí sdružení podniků“ a „jednání ve vzájemné shodě“ zahrnují ze subjektivního hlediska formy tajných dohod, které mají stejnou povahu a odlišují se pouze svou intenzitou a formami, ve kterých se projevují (v tomto smyslu viz rozsudek Soudního dvora ze dne 8. července 1999, Komise v. Anic Partecipazioni, C‑49/92 P, Recueil, s. I‑4125, bod 131).

56      Pokud jde o definici jednání ve vzájemné shodě, Soudní dvůr shledal, že takové jednání představuje formu koordinace mezi podniky, která ač nedospěla až k uzavření dohody ve vlastním slova smyslu, vědomě nahrazuje rizika hospodářské soutěže praktickou spoluprací mezi podniky (rozsudky Soudního dvora ze dne 16. prosince 1975, Suiker Unie a další v. Komise, 40/73 až 48/73, 50/73, 54/73 až 56/73, 111/73, 113/73 a 114/73, Recueil, s. 1663, bod 26; ze dne 31. března 1993, Ahlström Osakeyhtiö a další v. Komise, C‑89/85, C‑104/85, C‑114/85, C‑116/85, C‑117/85 a C‑125/85 až C‑129/85, Recueil, s. I‑1307, bod 63, a ze dne 4. června 2009, T‑Mobile Netherlands a další, C‑8/08, Sb. rozh. s. I‑4529, bod 26).

57      Pojem jednání ve vzájemné shodě zahrnuje, kromě spolupráce mezi dotčenými podniky, chování na trhu navazující na tuto spolupráci a příčinnou souvislost mezi těmito dvěma skutečnostmi. V tomto ohledu je třeba předpokládat, neexistuje‑li důkaz o opaku, jehož předložení přísluší zúčastněným subjektům, že podniky, které jednají ve vzájemné shodě a které na trhu nadále působí, zohledňují při určování svého chování na trhu informace, které si vyměnily se svými konkurenty. Bude tomu tak tím spíše, jednají-li ve vzájemné shodě pravidelně během dlouhého období (rozsudky Soudního dvora ze dne 8. července 1999, Hüls v. Komise, C‑199/92 P, Recueil, s. I‑4287, body 161 až 163, a T‑Mobile Netherlands a další, bod 56 výše, bod 51).

58      V projednávaném případě se žalobkyně nemohou dovolávat určitých pasáží napadeného rozhodnutí rozlišujících pojmy jednání ve vzájemné shodě a dohoda, aby odůvodnily svá tvrzení o neexistenci námitky týkající se stanovení cen v uvedeném rozhodnutí.

59      Zadruhé je třeba podotknout, že argument, podle něhož výměna informací může vést k omezení hospodářské soutěže z hlediska účelu pouze, pokud je „součástí širších tajných dohod, jako jsou kartelové dohody o stanovení skutečných cen nebo podílů na trhu“, je zjevně neopodstatněný.

60      Pokud se jedná o výměnu informací mezi konkurenty, je třeba připomenout, že kritéria koordinace a spolupráce zakládající jednání ve vzájemné shodě je třeba chápat ve světle koncepce vlastní ustanovením Smlouvy týkajícím se hospodářské soutěže, podle které každý hospodářský subjekt musí určovat politiku, kterou hodlá uplatňovat na společném trhu, autonomním způsobem (rozsudky Soudního dvora Suiker Unie a další v. Komise, bod 56 výše, bod 173; ze dne 14. července 1981, Züchner, 172/80, Recueil, s. 2021, bod 13; Ahlström Osakeyhtiö a další v. Komise, bod 56 výše, bod 63; ze dne 28. května 1998, Deere v. Komise, C‑7/95 P, Recueil, s. I‑3111, bod 86, a T‑Mobile Netherlands a další, bod 56 výše, bod 32).

61      Ačkoliv tento požadavek autonomie nevylučuje právo hospodářských subjektů na rozumné přizpůsobení se existujícímu nebo očekávanému chování jejich soutěžitelů, striktně brání všem přímým nebo nepřímým kontaktům mezi těmito subjekty, jejichž cílem nebo výsledkem je ovlivnění tržního chování skutečného nebo potenciálního soutěžitele či odhalení tržního chování, o kterém tyto subjekty rozhodly, že budou samy uskutečňovat na tomto trhu nebo které zamýšlí samy uskutečňovat na tomto trhu, takovému soutěžiteli, jestliže je cílem nebo výsledkem těchto kontaktů dosažení podmínek hospodářské soutěže, které s přihlédnutím k povaze výrobků nebo poskytovaných služeb, významu a množství podniků, jakož i objemu uvedeného trhu neodpovídají obvyklým podmínkám relevantního trhu (v tomto smyslu viz rozsudky Suiker Unie a další v. Komise, bod 56 výše, bod 174; Züchner, bod 60 výše, bod 14; Deere v. Komise, bod 60 výše, bod 87, a T‑Mobile Netherlands a další, bod 56 výše, bod 33).

62      Z toho vyplývá, že výměna informací mezi soutěžiteli může být v rozporu s pravidly hospodářské soutěže, pokud zmírňuje nebo odstraňuje stupeň nejistoty o fungování relevantního trhu, a tím vede k omezení hospodářské soutěže mezi podniky (rozsudky Soudního dvora Deere v. Komise, bod 60 výše, bod 90; ze dne 2. října 2003, Thyssen Stahl v. Komise, C‑194/99 P, Recueil, s. I‑10821, bod 81, a T‑Mobile Netherlands a další, bod 56 výše, bod 35).

63      Komise má za to, že dvoustranné kontakty před stanovením cen omezily nejistotu ohledně budoucích rozhodnutí dotčených podniků, pokud se jedná o referenční ceny, jež představují ohlášené ceny, a správně dodává, že spolupráce na těchto cenách může rovněž představovat protiprávní jednání na základě účelu (bod 284 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

64      Pokud jde o možnost považovat jednání ve vzájemné shodě za jednání s protisoutěžním cílem, přestože toto jednání nemá přímou souvislost se spotřebitelskými cenami, je třeba uvést, že znění čl. 81 odst. 1 ES neumožňuje mít za to, že jsou zakázána pouze jednání ve vzájemné shodě, která mají přímý vliv na cenu zaplacenou konečným spotřebitelem. Naopak z uvedeného čl. 81 odst. 1 písm. a) ES vyplývá, že jednání ve vzájemné shodě může mít protisoutěžní cíl, pokud spočívá v tom, že „přímo nebo nepřímo určuje nákupní nebo prodejní ceny, anebo jiné obchodní podmínky“ (rozsudek T‑Mobile Netherlands a další, bod 56 výše, body 36 a 37).

65      V každém případě článek 81 ES směřuje, podobně jako ostatní pravidla hospodářské soutěže uvedená ve Smlouvě, nikoliv pouze k tomu, aby chránil bezprostřední hospodářské zájmy soutěžitelů nebo spotřebitelů, nýbrž i k tomu, aby chránil strukturu trhu, a tím hospodářskou soutěž jako takovou. Proto konstatování existence protisoutěžního cíle jednání ve vzájemné shodě nemůže být podmíněno konstatováním přímé souvislosti mezi tímto jednáním a spotřebními cenami (rozsudek T‑Mobile Netherlands a další, bod 56 výše, body 38 a 39).

66      Bez ohledu na relevanci odkazu na některá soudní rozhodnutí v napadeném rozhodnutí je na Tribunálu, aby ověřil, zda za okolností projednávaného případu mohla Komise po právu dospět k závěru, že výměny informací, k nimž došlo jednak mezi společnostmi Dole a Chiquita a dále mezi společnostmi Dole a Weichert představují jednání ve vzájemné shodě s cílem omezit hospodářskou soutěž.

67      Zadruhé žalobkyně namítají, že Komise nesprávně dospěla k závěru, že předmětné výměny informací představují omezení hospodářské soutěže z hlediska účelu, a že má přitom povinnost zkoumat, zda byl dán jakýkoli protisoutěžní účinek.

68      Pokud jde o rozlišení mezi jednáními ve vzájemné shodě, která mají protisoutěžní cíl a těmi, která mají protisoutěžní účinek, je třeba připomenout, že protisoutěžní cíl a výsledek nejsou kumulativními, ale alternativními podmínkami pro posouzení, zda jednání spadá pod zákaz uvedený v čl. 81 odst. 1 ES. Podle judikatury ustálené od rozsudku Soudního dvora ze dne 30. června 1966, LTM (56/65, Recueil, s. 337, 359), vede alternativní povaha této podmínky vyznačená užitím spojky „nebo“ nejdříve k nutnosti uvážit samotný cíl jednání ve vzájemné shodě s ohledem na hospodářský kontext, ve kterém má být uplatňováno. Nicméně v případě, že analýza obsahu tohoto jednání ve vzájemné shodě neodhalí dostatečný stupeň škodlivosti ve vztahu k hospodářské soutěži, je pak třeba přezkoumat jeho účinky, a aby toto jednání podléhalo zákazu, musí existovat skutečnosti prokazující, že hospodářská soutěž byla ve značné míře buď vyloučena, nebo omezena či narušena (v tomto smyslu viz rozsudky Soudného dvora ze dne 20. listopadu 2008, Beef Industry Development Society a Barry Brothers, C‑209/07, Sb. rozh. s. I‑8637, bod 15, a T‑Mobile Netherlands a další, bod 56 výše, bod 28).

69      Pro posouzení, zda je jednání ve vzájemné shodě zakázáno čl. 81 odst. 1 ES, je tak zohlednění jeho konkrétních účinků nadbytečné, jeví-li se, že jeho cílem je vyloučení, omezení nebo narušení hospodářské soutěže na společném trhu (v tomto smyslu viz rozsudky Soudního dvora ze dne 13. července 1966, Consten a Grundig v. Komise, 56/64 a 58/64, Recueil, s. 429, 496; ze dne 21. září 2006, Nederlandse Federatieve Vereniging voor de Groothandel op Elektrotechnisch Gebied v. Komise, C‑105/04 P, Sb. rozh. s. I‑8725, bod 125, a Beef Industry Development Society a Barry Brothers, bod 68 výše, bod 16). Rozlišení mezi „svým cílem protiprávními jednáními“ a „svým výsledkem protiprávními jednáními“ vychází z okolnosti, že některé formy koluze mezi podniky mohou být považovány za škodlivé pro řádné fungování normální hospodářské soutěže již ze své povahy (rozsudky Beef Industry Development Society a Barry Brothers, bod 68 výše, bod 17, a T‑Mobile Netherlands a další, bod 56 výše, bod 29).

70      Aby mělo jednání ve vzájemné shodě protisoutěžní cíl, postačuje, že může vyvolat negativní účinky na hospodářskou soutěž. Jinými slovy musí být s ohledem na právní a hospodářský kontext, do kterého spadá, pouze konkrétně způsobilé vyloučit, omezit nebo narušit hospodářskou soutěž na společném trhu. Otázka, zda a v jaké míře skutečně k takovým účinkům dojde, může mít význam jen pro výpočet výše pokut a hodnocení práv na náhradu škody (rozsudek T‑Mobile Netherlands a další, bod 56 výše, bod 31).

71      Vzhledem k tomu, že v projednávaném případě Komise dospěla k závěru, že kontakty před stanovením cen mezi dotčenými podniky vedly k jednání ve vzájemné shodě, neboť měly protisoutěžní cíl, nebyla povinna v souladu s výše uvedenou judikaturou, zkoumat účinky dotčeného jednání, aby mohla učinit závěr o porušení článku 81 ES.

72      Zatřetí žalobkyně tvrdí, že, aby se odchýlila od judikatury, podle níž výměny informací nejsou obecně „dostatečně škodlivé“, aby mohly být kvalifikovány jako omezení hospodářské soutěže z hlediska účelu, a to ani v případě, že sdílené informace byly určeny ke skutečnému ovlivňování stanovování cen, Komise v bodě 315 odůvodnění napadeného rozhodnutí provedla umělé rozlišení mezi kontakty „před stanovením cen“ a výměnou informací „ex post“ a tvrdila, že se projednávaná věc týká prvně zmíněných, které považovala za závažnější. Toto rozlišení není podloženo žádným soudním rozhodnutím, a dokonce odporuje judikatuře ukládající zohlednění struktury trhu, jakož i povahy kontaktů.

73      Jak správně uvádí Komise, vyplývá tento argument z neúplného čtení napadeného rozhodnutí, neboť bod 315 odůvodnění musí být vykládán ve světle všech rozborů provedených Komisí v uvedeném rozhodnutí.

74      Je třeba v tomto ohledu zdůraznit, že Komise užívá druhový výraz „kontakty před stanovením cen“ k označení jednání ve vzájemné shodě týkajícího se koordinace referenčních cen s cílem omezit hospodářskou soutěž ve smyslu článku 81 ES na základě rozboru provedeného v bodech 259 až 272 odůvodnění napadeného rozhodnutí. Kontakty před stanovením cen jsou v bodech 51, 148 a 182 odůvodnění napadeného rozhodnutí vymezeny jako výměny, během nichž dotčené podniky diskutovaly o faktorech, které ceny banánů ovlivňují, tj. o faktorech, jež jsou důležité pro stanovení referenčních cen pro nadcházející týden, projednávaly vývoj cen nebo referenční ceny pro nadcházející týden nebo si příslušné informace sdělovaly. Tyto kontakty probíhaly, než strany svou referenční cenu stanovily, a všechny se týkaly budoucích referenčních cen.

75      Komise rovněž poukazuje na „sdílení referenčních cen“, jejichž obsah je uveden v témže bodě 51 odůvodnění napadeného rozhodnutí následujícím způsobem:

„[…] Jakmile byly ve čtvrtek ráno referenční ceny stanoveny, vyměňovaly si strany dvoustranně své ceny, nebo alespoň používaly mechanismus, který jim umožňoval dvoustranné výměny informací o stanovených referenčních cenách […]“

76      Z bodů 51, 198, 227, 248, 250 a 257 odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že pro Komisi tyto výměny referenčních cen představovaly součást koluzních ujednání podniků, neboť sloužily ke kontrolování individuálních rozhodnutí v rámci stanovování cen přijatých na základě údajů sdílených v rámci kontaktů před stanovením cen, a nepředstavovaly tedy odlišné protiprávní jednání, ale mechanismus monitorování výsledku sloužící ke stejnému účelu.

77      Pokud se jedná o bod 315 odůvodnění napadeného rozhodnutí, je jeho cílem pouze reagovat na argument podniků určující oznámení námitek, podle něhož jsou kontakty před stanovením cen pouhými výměnami informací, které mohou být s článkem 81 ES v rozporu pouze, jsou-li prokázány účinky poškozující hospodářskou soutěž. Komise v tomto rozlišuje mezi projednávanou věcí a věcí, jíž se dovolávají tyto podniky a v níž bylo vydáno rozhodnutí Komise 92/157/EHS ze dne 17. února 1992 o řízení podle článku [81 ES] (IV/31.370 a 31.446 – UK Agricultural Tractor Registration Exchange) (Úř. věst. L 68, s. 19), týkající se systému výměny informací porušujícího článek 81 ES z důvodu jeho účinků na trh poškozujících hospodářskou soutěž.

78      Komise pouze zdůrazňuje, že kontakty před stanovením cen nebyly výměnami informací ex post, tj. netýkaly se již provedených transakcí jako ve věci UK Agricultural Tractor Registration Exchange, ale vedly ke sdělování postupu týkajícího se budoucího stanovení referenčních cen, který konkurenti hodlali na trhu uplatnit.

79      V rozporu s tvrzeními žalobkyň Komise při této příležitosti neprovádí žádné srovnávání ani klasifikaci druhů výměn informací z hlediska škodlivosti pro hospodářskou soutěž podle toho, zda k nim došlo před nebo po stanovení transakčních cen, a netvrdí, že prvně zmíněné jsou závažnější a umožňují bez dalšího posouzení charakterizovat dané jednání jako omezení hospodářské soutěže z hlediska účelu.

80      Jediné rozlišování, ze kterého Komise v bodě 315 odůvodnění napadeného rozhodnutí vychází, je rozlišování mezi kartelovými dohodami s protisoutěžním cílem a dohodami s protisoutěžním účinkem, které judikatura připouští.

81      S odkazem na body 263 až 271 odůvodnění napadeného rozhodnutí Komise uvádí, že jednání ve vzájemné shodě, jehož se účastnila společnost Dole, má za cíl omezení hospodářské soutěže ve smyslu článku 81 ES, a že „tudíž není nezbytné, aby analyzovala strukturu trhu“ nebo „povahu kontaktů nebo sdělených informací podle kritérií vymezených ve věci UK Agricultural Tractor Registration Exchange“.

82      Tato poslední poznámka nemůže být vykládána, jak činí žalobkyně, jako důkaz nerespektování Komisí v projednávaném případě požadavků judikatury na posouzení souladu výměny informací mezi konkurenty s pravidly hospodářské soutěže. Ve skutečnosti je jejím jediným významem rozlišení, jež musí být učiněno, oproti situaci, kdy shledání porušení článku 81 ES vyplývá ze zohlednění účinků systému výměny informací vedoucího k omezení hospodářské soutěže.

83      Výslovné odkázání na body 263 až 271 odůvodnění napadeného rozhodnutí, v nichž Komise připomíná některé charakteristiky systému výměny informací mezi dotčenými podniky a jí provedené zohlednění kontextu, v němž tento systém působil, stačí k popření výkladu žalobkyň.

84      V každém případě, jak bude vyloženo níže, přistoupila Komise k hodnocení předmětného jednání s ohledem na obsah, četnost a délku trvání dvoustranných kontaktů, jakož i na právní a ekonomický kontext, v němž tyto diskuze probíhaly.

85      Z toho vyplývá, že argument žalobkyň zmíněný v bodě 72 výše musí být odmítnut.

2.     K existenci jednání ve vzájemné shodě s protisoutěžním cílem

a)     K nedostatku důvěryhodnosti společnosti Chiquita

86      Žalobkyně tvrdí, že závěr Komise, podle něhož předmětná výměna informací představuje jednání ve vzájemné shodě týkající se stanovení cen, a tedy omezení hospodářské soutěže z hlediska účelu, je prakticky výlučně založen na tom, jak společnost Chiquita popsala toto jednání v průběhu správního řízení, ačkoli je uvedený podnik naprosto nedůvěryhodný.

87      Dovolávají se v tomto ohledu osobního zájmu, jenž společnost Chiquita měla na kvalifikování předmětného jednání jako protiprávního jednání, velmi význačného průběhu správního řízení a existence zjevných rozporů.

88      Úvodem je třeba zdůraznit, že argumentace žalobkyň, jejímž cílem je obecně vyloučit svědectví společnosti Chiquita, spočívá na mylném předpokladu v tom smyslu, že prohlášení společnosti Chiquita jsou pouze jedním z důkazů zohledněných Komisí při odůvodňování jejích závěrů, spolu s vlastními prohlášeními společností Dole a Weichert a listinnými důkazy, jako jsou telefonní výpisy a elektronické zprávy, přičemž všechny tyto důkazy byly zkoumány a konfrontovány tak, aby vyšly najevo jak protichůdné, tak i konzistentní skutečnosti nasvědčující existenci jednání ve vzájemné shodě.

89      Specifičnost předmětného jednání ve vzájemné shodě spočívající ve skutečnosti, že předmětné dvoustranné kontakty probíhaly ústně a že zúčastněné strany Komisi informovaly, že z těchto kontaktů nemají ani poznámky ani zprávy, nicméně vysvětluje důležitost prohlášení učiněných podniky v průběhu správního řízení.

90      Zaprvé, pokud se jedná o osobní zájem, jenž společnost Chiquita měla na kvalifikování předmětného jednání jako protiprávního jednání, žalobkyně uvádí, že podání žádosti o ochranu tímto podnikem dne 8. dubna 2005 na základě oznámení o spolupráci bylo spojeno s oznámením, učiněným šest týdnů předtím, získání divize „Fresh Express“ společnosti Performance Food Group. Podle žalobkyň nemohla společnost Chiquita získání divize „Fresh Express“, jež pro ni měla značný strategický význam, dokončit bez uklidnění znepokojení bank financujících tuto operaci vzniklého na základě předběžné kontroly jejích aktivit (příloha A 7 žaloby) a společnost Chiquita pak oznámila završení této akvizice až dne 28. června 2005, tj. až po získání podmíněné ochrany před pokutami dne 3. května 2005.

91      Je třeba upozornit, že argument žalobkyň neodpovídá logice, která je vlastní postupu podle oznámení o spolupráci. Požadování výhody na základě jeho uplatnění za účelem dosažení snížení pokuty nutně nepobízí k předložení zkreslených důkazů o ostatních účastnících dané kartelové dohody. Jakákoliv snaha uvést Komisi v omyl by totiž mohla zpochybnit upřímnost a úplnost spolupráce žadatele, a ohrozit tak možnost, že získá úplnou výhodu na základě oznámení o spolupráci (rozsudek Tribunálu ze dne 16. listopadu 2006, Peróxidos Orgánicos v. Komise, T‑120/04, Sb. rozh. s. II‑4441, bod 70).

92      I kdyby byla tvrzení žalobkyň o důvodech žádosti o ochranu podané společností Chiquita správná, nejsou s to prohlášení tohoto podniku zbavit jakékoli důvěryhodnosti. Existence osobního zájmu na výpovědi nesvědčí nutně o nedůvěryhodnosti jejího autora.

93      Znepokojení hospodářských subjektů poskytujících finanční prostředky pro účely akvizice společnosti Chiquita a jejich starost v tomto ohledu o lepší řízení rizika spojeného se situací subjektu, jemuž jsou tyto prostředky poskytovány, mohou být stejně tak považovány za konkrétní okolnost zvyšující důkazní hodnotu prohlášení společnosti Chiquita o skutečné povaze kartelové dohody.

94      Navíc a především, prezentování pouze zvýhodňující povahy kroku učiněného společností Chiquita dne 8. dubna 2005 je mylné, neboť pomíjí jistý a potenciálně negativní důsledek spojený s uznáním vlastní účasti na kartelové dohodě. I když společnost Chiquita mohla kvůli žádosti o ochranu doufat, že unikne sankci Komise, výše uvedené uznání a následné rozhodnutí Komise konstatující porušení článku 81 ES vystavují tento podnik riziku podání žaloby ze strany třetích osob na náhradu škody utrpěné na základě předmětného chování narušujícího hospodářskou soutěž, což může mít těžké finanční důsledky.

95      Tento závěr může rovněž relativizovat tvrzení žalobkyň o předpokládaném očekávání společnosti Chiquita, že konkurenční podniky budou na konci správního řízení finančně znevýhodněny.

96      Zadruhé žalobkyně poukazují na průběh správního řízení, když tvrdí, že sama Komise shledala, že společnosti Chiquita chyběla důvěryhodnost, protože odmítla prakticky všechna tvrzení učiněná touto společností z důvodu, že byla nepodložená, včetně tvrzení o účasti společností Fyffes a Van Parys na tvrzené kartelové dohodě a byla nucena se společností Chiquita uspořádat schůzku o „aktuálním stavu“. Posledně zmíněná označila předmětné dvoustranné kontakty a odvolávala se na jejich protisoutěžní cíl až po této schůzce.

97      Připomínají, že žádost o shovívavost společnosti Chiquita ze dne 8. dubna 2005 (příloha A 6 žaloby) obsahovala následující údaje:

„Tato žádost se týká činností distribuce a obchodování s banány, jakož i s ananasem a dalším dováženým čerstvým ovocem. Největšími dodavateli banánů v Evropě, včetně Švýcarska a Norska, jsou společnosti Chiquita, Dole, Del Monte, Fyffes, Irsko a Grupo Noboa SA Ecuador, dále jen Noboa.

Ke koordinování aktivit dovozců banánů porušujícímu článek 81 ES docházelo přibližně od začátku 90. let (nebo dříve) až do dubna 2005. V průběhu posledních čtyř nebo pěti let se společnosti Chiquita, Dole, Del Monte, Fyffes a Noboa účastnily těchto jednání ve vzájemné shodě a je možné, že se na nich ještě dnes podílí nebo dříve podíleli další menší dodavatelé banánů, jako je společnost Durbeck. Výše uvedené společnosti si začaly na trhu s banány pravidelně vyměňovat informace o objemech a cenách budoucích dodávek do Evropy, jakož i o jejich evropských zákaznících.

Společnosti rovněž začaly koordinovat své aktivity, pokud se jedná přímo o ceny, tj. obecné referenční ceny pro Evropu užívané pro některé evropské zákazníky.“

98      Zdá se tedy, že se žádost o shovívavost konkrétně týkala „dovozců banánů“ a jejich účasti na koordinovaných aktivitách „v průběhu posledních pěti let“.

99      Znění napadeného rozhodnutí dokládá, že prohlášení společnosti Chiquita byla v rozporu s tím, co tvrdí žalobkyně, Komisí ve značném rozsahu zohledněna. Zaprvé je nesporné, že z pěti zmíněných dovozců bylo třem určeno napadené rozhodnutí. Zadruhé výměna informací o objemech v něm byla skutečně konstatována, ačkoli nakonec nebyla zohledněna jako konstitutivní prvek protiprávního jednání (viz body 136 a 272 napadeného rozhodnutí). Zatřetí výměna informací, ve formě kontaktů před stanovením cen, týkajících se referenčních cen dovozců a dodavatelů byla v napadeném rozhodnutí zohledněna pro účely kvalifikace předmětného jednání jako jednání ve vzájemné shodě s protisoutěžním cílem o délce trvání tří let zahrnuté do konkrétně omezeného období uvedeného v žádosti o shovívavost.

100    V každém případě konstatování, podle něhož v napadeném rozhodnutí nakonec zjištěné protiprávní jednání plně neodpovídá údajům uvedeným v žádosti o shovívavost, pokud se jedná o předmět protiprávního jednání, délku jeho trvání a počet dotčených a sankcionovaných podniků, není s to prokázat, že autor uvedené žádosti a jeho prohlášení, na nichž jsou závěry Komise o porušení článku 81 ES částečně založeny, jsou nevěrohodní.

101    Žalobkyněmi zdůrazňovaný výsledek správního řízení zahájeného Komisí odporuje jejich tvrzení, podle něhož „Komise příliš snadno přijala tvrzení společnosti Chiquita, že existovala forma kartelové dohody mezi dovozci banánů do severní Evropy“, a neprovedla kritické přezkoumání prohlášení této společnosti.

102    Snaha žalobkyň zdiskreditovat svědectví společnosti Chiquita je vedla k poskytnutí vnitřně rozporného odůvodnění, jímž bylo zároveň Komisi vytýkáno, že téměř výlučně vycházela z prohlášení společnosti Chiquita, a to neuváženě bez kritické analýzy, a zdůrazňovány rozdíly mezi těmito prohlášeními a obsahem napadeného rozhodnutí.

103    Z dopisu Komise vyzývajícího společnost Chiquita, aby vyjádřila své připomínky k „možným“ rozporům mezi žádostí o shovívavost a pozdějšími prohlášeními, ani z konání schůzky dne 20. října 2006, během níž si Komise a společnost Chiquita vyměňovaly názory na konfrontaci skutečností obsažených v žádosti o shovívavost a skutečností vyplývajících z šetření a žádostí o informace navíc nelze dovozovat úplné odmítnutí svědectví společnosti Chiquita.

104    Je třeba podotknout, že se žalobkyně, jež měly přístup k vyšetřovacímu spisu, spokojily s tvrzením, že se společnost Chiquita zmínila o kontaktech před stanovením cen po bilanční schůzce ze dne 20. října 2006, a neposkytly žádný důkaz zpochybňující vyjádření Komise, podle něhož společnost Chiquita na tyto kontakty před stanovením cen poprvé poukázala v červenci – srpnu 2005 (prohlášení č. 11 a 12), tj. více než rok před touto schůzkou.

105    Bod 149 odůvodnění napadeného rozhodnutí, v němž se uvádí, že „když společnost Chiquita informovala Komisi o kontaktech před stanovením cen, jež udržovala se společností Dole, uvedla, že jejich tématem byly podmínky prodeje a trhu a cenové faktory, jakož i oficiální nabídky cen týkající se banánů“, odkazuje na stranu 9 227 a následující spisu Komise obsahující prohlášení podniku Chiquita č. 12 ze dne 25. srpna 2005. Příloha A 6 žaloby navíc obsahuje prohlášení č. 28 společnosti Chiquita, v němž podává vysvětlení ohledně chování svého bývalého zaměstnance, p. B., zapojeného do kontaktů s konkurenčními společnostmi, a připomíná, že popsala, co o těchto kontaktech věděla, v předcházejících prohlášeních č. 11 ze dne 4. července 2005, č. 12 ze dne 25. srpna 2005 a č. 13 ze dne 20. ledna 2006.

106    Zatřetí společnost Dole podotýká, že svědectví zaměstnance společnosti Chiquita, p. B., o dvoustranných kontaktech udržovaných s jedním z jejích zaměstnanců, p. H., trpí několika vnitřními rozpory, které vedou k vážným pochybnostem o jeho přesnosti a spolehlivosti, a je rovněž v rozporu se svědectvím jejího zaměstnance.

107    Zaprvé žalobkyně poukazují na změny v prohlášeních společnosti Chiquita týkajících se časového rozvrhu kontaktů s tvrzeními o výměnách informací, k nimž mělo docházet v pondělí a v úterý a následně ve středu a ve čtvrtek.

108    Tato situace je jasně vysvětlena v bodech 71 až 74 a 156 odůvodnění napadeného rozhodnutí, z něhož vyplývá, že poté, co věc pro doplnění projednala s jejími bývalými a současnými zaměstnanci a po přezkoumání telefonních výpisů svého bývalého zaměstnance, p. B., společnost Chiquita upřesnila své původní prohlášení a uvedla, že hovory obvykle probíhaly se středu pozdě odpoledne a následoval po nich druhý hovor ve čtvrtek ráno před, někdy bezprostředně před, interním konferenčním hovorem předcházejícím jejímu rozhodnutí o stanovení cen.

109    Je třeba zdůraznit, že společnost Dole ve svých odpovědích na žádosti o informace konzistentně připouštěla, že k telefonním hovorům docházelo ve středu odpoledne a – podle ní zřídka – ve čtvrtek ráno (bod 73 odůvodnění napadeného rozhodnutí) a že prohlášení podniků potvrzují dostupné telefonní výpisy p. B., jež ukazují jeho telefonní hovory s p. H. a proti nimž žalobkyně nic nenamítaly.

110    Zadruhé, pokud se jedná o původ hovorů, žalobkyně upozorňují na první prohlášení společnosti Chiquita, podle něhož „p. H. ze společnosti Dole občas volal panu B. jako první a občas jako první volala společnost Chiquita společnosti Dole“, dále na druhé prohlášení, podle něhož „povětšinou volal p. H panu B.“ s tím, že toto poslední tvrzení je ostatně zpochybňováno panem H..

111    Výše uvedená prohlášení společnosti Chiquita nevykazují žádný skutečný rozpor, ale upřesňují původ většiny hovorů a v tomto ohledu nelze platně namítat naprostou absenci spolehlivosti svědectví společnosti Chiquita s ohledem na námitku společnosti Dole, když toto svědectví bylo navíc podpořeno společností Dole, jež prohlásila, že její zaměstnanci, p. H. a G., komunikovali s p. B. ze společnosti Chiquita a že „je možné, že výjimečně p. H. ve středu odpoledne kontaktoval pana B., pokud od něj společnost Dole neměla zprávy ve středu odpoledne, a zejména pokud na trhu došlo k neobvyklému vývoji“ (body 60 a 61 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

112    Na základě těchto skutečností mohla Komise správně dospět k závěru, aniž by to bylo zpochybňováno žalobkyněmi, že spolu společnosti Chiquita a Dole komunikovaly, ačkoli se dotčené strany různí v tom, kdo byl „povětšinou“ původcem kontaktů, a že obě strany kromě toho připouštějí, že jejich vlastní zaměstnanci při některých příležitostech rovněž kontaktovali druhou stranu (body 62 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

113    Zatřetí žalobkyně konstatují, že p. B. tvrdil, že společnost Dole sdělovala „svůj pravděpodobný záměr pro stanovení ceny následující týden“, dále – stále ve stejném prohlášení – že smyslem hovorů bylo získat „konečný údaj od společnosti Dole o jejím záměru ohledně plánovaného stanovení ceny“.

114    Tatáž námitka byla společností Dole vznesena v její odpovědi na oznámení námitek, což vedlo k následné odpovědi Komise v bodě 169 odůvodnění napadeného rozhodnutí.

„Komise obecně poznamenává, že jelikož se jednalo o kontakty před stanovením cen, je jasné, že cenové údaje nebo záměry sdělené konkurentům nemohly být konečnou referenční cenou, protože ta byla stanovena až následujícího dne. Navíc společnost Chiquita ve svém prohlášení podniku uvádí, že podle ní bylo předmětem kontaktů získání ‚konečného údaje‘ od společnosti Dole ohledně ‚jejího záměru stran zvýhodněné ceny‘. Toto jednoznačně dokládá, že společnost Chiquita netvrdila, že to, co společnost Dole sdělovala, byla konečná cena. Společnost Chiquita dále uvádí, že doporučení pro stanovení ceny od pana B. bylo založeno na ‚pravděpodobném úmyslu společnosti Dole‘, o němž se dozvěděl při kontaktech před stanovením cen se společností Dole. Komise má za to, že tato prohlášení nejsou nekonzistentní a že jasně ukazují účel těchto kontaktů pro společnost Chiquita.“

115    Pouhé připomenutí v žalobě, že si p. H. vzpomněl pouze na diskuze týkající se „orientačních trendů referenčních cen“ není s to rozporovat výše uvedený závěr Komise a odůvodnit tvrzení o nekonzistentnosti a z toho vyplývajícího nedostatku spolehlivosti svědectví společnosti Chiquita.

116    Začtvrté, pokud se jedná o nesoulad mezi společnostmi Chiquita a Dole ohledně určení a přesné frekvence výměn, neznamená tento nezbytně, jak míní žalobkyně, nedostatek spolehlivosti svědectví společnosti Chiquita.

117    Otázka četnosti dvoustranných kontaktů mezi společnostmi Dole a Chiquita je zkoumána v bodech 76 až 86 odůvodnění napadeného rozhodnutí a Komise zohlednila odpovědi společnosti Dole, jež připustila, že k těmto dvoustranným kontaktům docházelo zhruba 20 krát do roka (bod 83 napadeného rozhodnutí).

118     Ze všech výše uvedených úvah vyplývá, že argumentace žalobkyň, jejímž účelem bylo obecně znevěrohodnit svědectví společnosti Chiquita z důvodu údajného nedostatku jeho spolehlivosti, musí být odmítnuta.

b)     K neslučitelnosti provozních režimů společností Dole a Chiquita s vytýkanou koluzí

119    Žalobkyně tvrdí, že názor Komise, podle něhož dvoustranné kontakty, k nimž došlo mezi dotčenými stranami, měly za cíl koordinaci jejich referenčních cen, je neslučitelný se skutečností, že společnosti Chiquita a Dole stanovovaly referenční ceny pro různé produkty, různé zákazníky a různé týdny třítýdenního cyklu trhu s banány. Nebylo tedy ani teoreticky možné koordinovat referenční ceny na základě vyměňovaných informací, neboť produkty prodávané společností Chiquita a společností Dole byly dvěma zcela odlišnými produkty, jež si na trhu nekonkurovaly.

120    Referenční cena stanovená společností Chiquita se týkala zralých banánů, jež byly dodávány maloobchodníkům, zatímco referenční cena stanovená společností Dole se týkala nezralých banánů dodávaných distributorům provádějícím dozrávání ovoce. Podle žalobkyň společnost Chiquita stanovovala svou žlutou referenční cenu pro banány dodané do severní Evropy předcházející týden a pro banány dodané maloobchodníkům následující týden, zatímco společnost Dole stanovovala svou zelenou referenční cenu pro banány, jež do severní Evropy dorazily následující týden a maloobchodníkům byly dodány až dva týdny poté.

121    Tato situace neplatila v Německu, kde společnost Chiquita sdělovala žlutou referenční cenu výhradně svým zákazníkům k vnějším účelům z důvodu působení své dceřiné společnosti Atlanta jakožto distributora provádějícího dozrávání. Společnost Chiquita totiž Komisi sdělila, že se rozhodnutí o stanovení cen přijatá ve čtvrtek ohledně severských zemí týkala rovněž banánů, u nichž již probíhalo dozrávání.

122    Žalobkyně konečně Komisi vytýkají, že jasně a jednoznačně nevysvětlila svůj postoj, čímž porušila článek 253 ES, a to zejména tím, že platně nevysvětlila „jak může být výměna informací o skutečnostech údajně relevantních pro stanovení referenční ceny zelených banánů jakkoli relevantní pro stanovení referenční ceny žlutých banánů“.

 K údajnému porušení článku 253 ES

123    Z formulace námitky připomenuté v předcházejícím bodě, a konkrétně z užití příslovce „platně“, jakož i z obsahu argumentace rozvinuté žalobkyněmi vyplývá, že se tato námitka v pravém slova smyslu netýká porušení podstatných formálních náležitostí ve smyslu článku 230 ES. Předmětná námitka ve skutečnosti splývá s kritikou opodstatněnosti napadeného rozhodnutí, a tedy legality tohoto aktu po meritorní stránce, když ten má být protiprávní vzhledem k tomu, že Komise neprokázala existenci, ba ani možnost existence, protiprávní koordinace mezi společnostmi Dole a Chiquita.

124    Ostatně i za předpokladu, že by tvrzení údajného porušení článku 253 ES mohlo být uznáno, bylo by bezdůvodné.

125    Je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury musí být odůvodnění vyžadované článkem 253 ES přizpůsobeno povaze dotčeného aktu a musí z něho jasně a jednoznačně vyplývat úvahy orgánu, jenž akt vydal, tak aby se zúčastněné osoby mohly seznámit s důvody, které vedly k přijetí opatření, a příslušný soud mohl vykonávat přezkum. Požadavek odůvodnění musí být posuzován v závislosti na okolnostech případu, zejména v závislosti na obsahu aktu, povaze dovolávaných důvodů, jakož i zájmu, který mohou mít osoby, kterým je akt určen, nebo jiné osoby, kterých se akt bezprostředně a osobně dotýká, na získání těchto vysvětlení. Není požadováno, aby odůvodnění vylíčilo všechny relevantní skutkové a právní okolnosti, jelikož otázka, zda odůvodnění aktu splňuje požadavky článku 253 ES, musí být posuzována nejen s ohledem na znění aktu, ale také s ohledem na kontext, v němž byl přijat, jakož i s ohledem na všechny právní normy upravující danou oblast (viz rozsudek Soudního dvora ze dne 2. dubna 1998, Komise v. Sytraval a Brink’s France, C‑367/95 P, Recueil, s. I‑1719, bod 63 a citovaná judikatura).

126    Navíc ačkoli Komise není v odůvodnění rozhodnutí, která přijímá za účelem zajištění provádění pravidel hospodářské soutěže, povinna rozebírat všechny skutkové a právní poznatky, jakož i úvahy, které ji k přijetí takového rozhodnutí vedly, nic nemění to na skutečnosti, že je povinna na základě článku 253 ES uvést alespoň skutečnosti a úvahy, v nichž spatřuje základní význam pro své rozhodnutí, umožňujíc tak soudu Unie a zúčastněným zjistit podmínky, za kterých použila ustanovení Smlouvy (v tomto smyslu viz rozsudek Tribunálu ze dne 15. září 1998, European Night Services a další v. Komise, T‑374/94, T‑375/94, T‑384/94 a T‑388/94, Recueil, s. II‑3141, bod 95 a citovaná judikatura).

127    V projednávaném případě Komise v bodech 4, 5, 32, 34, 104, 141 až 143, 182, 196 a 287 odůvodnění napadeného rozhodnutí dostatečně přesně a jasně vysvětlila svůj postoj k jednotné povaze předmětného produktu, tj. čerstvých banánů, specifičnosti uvedeného produktu, ovoce dováženého za zelena a nabízeného veřejnosti ke spotřebě po dozrání již jako žluté, způsobů organizace dozrávání banánů a jejich následného uvádění na trh, postupu pro obchodní vyjednávání s referenčními cenami a vazby existující mezi referenčními cenami zelených a žlutých banánů.

128    Je mimo jiné důležité zdůraznit, že argumentace žalobkyň, jejímž smyslem je v podstatě konstatování, že segmentace a desynchronizace aktivit společností Dole a Chiquita činí koluzi o referenčních cenách prostřednictvím dvoustranných kontaktů nemožnou, nebyla v průběhu správního řízení uplatněna.

129    Je nesporné, že oznámení námitek výslovně uvádělo, že předmětným produktem byly banány (čerstvé ovoce) a uvádělo tři koluzní jednání, a to:

–        výměnu informací týkajících se objemů dodávek banánů do severní Evropy (výměna informací o objemech),

–        dvoustranné kontakty ohledně podmínek na trhu s banány, cenových trendů nebo uvádění referenčních cen před tím, než byly tyto ceny stanoveny,

–        výměnu informací o referenčních cenách banánů (výměna referenčních cen).

130    V odstavci 429 oznámení námitek Komise jednoznačně dospívá k závěru, že „každá série dvoustranných ujednání“ a souhrn těchto ujednání přestavovaly protiprávní jednání s cílem omezit hospodářskou soutěž ve Společenství a v Evropském hospodářském prostoru (EHP) ve smyslu článku 81 ES a článku 53 Dohody o EHP.

131    V odpovědi na oznámení námitek společnost Dole zpochybnila existenci jakéhokoli protiprávního jednání, ale vůbec v tomto smyslu neuplatňovala podstatný rozdíl oproti společnosti Chiquita ve způsobu uvádění banánů na trh. Pokud je uvedeno, že na rozdíl od společnosti Dole a zbytku odvětví měly referenční ceny pro společnost Chiquita vzhledem k charakteru její činnosti velmi omezené a nenápadné uplatnění, týká se tato poznámka výhradně smluv „Dole plus“, kde transakční ceny banánů značky Chiquita ve skutečnosti závisely na týdenní referenční ceně stanovené společností Dole.

132    V odpovědi na výše uvedené oznámení námitek je dokonce jasně zdůrazněna neustálá rivalita, jež existovala mezi dovozci banánů a „zejména mezi společnostmi Dole a Chiquita“, když tento posledně zmíněný hospodářský subjekt je označen za „největšího rivala“ společnosti Dole.

133    Je třeba v této fázi připomenout, že vysvětlení nebo upřesnění objasňující výrazy obsažené v napadeném aktu mohou být poskytovány v průběhu řízení (v tomto smyslu viz rozsudky Soudního dvora ze dne 15. července 1960, Präsident a další v. Vysoký úřad, 36/59 až 38/59 a 40/59, Recueil, s. 857, 892; ze dne 6. dubna 1995, BPB Industries a British Gypsum v. Komise, C‑310/93 P, Recueil, s. I‑865, bod 11, a stanovisko generálního advokáta P. Légera předcházející tomuto rozsudku, Recueil. s. I‑867, bod 24). Soudní dvůr rozhodl, že upřesnění uvedená autorem napadeného rozhodnutí, která doplňují odůvodnění, jež je samo o sobě dostatečné, nepodléhají povinnosti uvést odůvodnění jako takové, i když mohou být užitečná pro účely interního přezkumu odůvodnění rozhodnutí soudem Unie v rozsahu, v němž umožňují orgánu vysvětlit důvody, na kterých se zakládá jeho rozhodnutí (v tomto smyslu viz rozsudek Soudního dvora ze dne 16. listopadu 2000, Stora Kopparbergs Bergslags v. Komise, C‑286/98 P, Recueil, s. I‑9925, bod 61).

134    V projednávaném případě upřesnění poskytnutá v průběhu řízení Komisí v odpovědi na specifickou námitku poprvé žalobkyněmi vznesenou během sporného řízení pouze vyložila odůvodnění již obsažené v napadeném rozhodnutí, jež zahrnuje různé způsoby distribuce banánů dovážených do severní Evropy zejména společnostmi Dole a Chiquita.

135    Z toho vyplývá, že Komisi nemůže být v žádném případě vytýkáno porušení článku 253 ES.

 K věci samé

136    Je třeba konstatovat, že námitka vznesená žalobkyněmi nemůže být přijata, neboť je založena na nepodloženém a mylném předpokladu, podle něhož žluté a zelené banány představují zcela odlišné produkty obchodované na dvou různých trzích, na nichž působí výlučně společnost Dole na jedné straně a společnost Chiquita na straně druhé.

137    Tvrzení žalobkyň neodpovídá realitě dotčeného trhu tak, jak vyplývá ze zjištění provedených Komisí v napadeném rozhodnutí, prohlášení společností Dole a Chiquita učiněných v průběhu správního řízení a ze samotných podání žalobkyň.

138    Jak vyplývá z níže uvedeného odůvodnění, tato zjištění a prohlášení spolu s písemnými důkazy odhalují existenci trhu s banány (čerstvé ovoce) charakterizovaného koexistencí a souběžností aktivit společností Dole a Chiquita při prodeji zelených a žlutých banánů, kontakty těchto dvou podniků v dokonalém vzájemném porozumění týkající se cen zelených banánů pro severní Evropu a skutečností, že se od ceny zelených banánů odvíjela cena žlutých banánů.

139    Zaprvé je třeba zdůraznit, že Komise v napadeném rozhodnutí jasně vymezuje dotčené odvětví a zejména dotčený produkt jako čerstvé banány, jakož i fungování předmětného trhu.

140    Komise uvádí, že napadené rozhodnutí dopadá jak na nezralé (zelené) banány, tak i na zralé (žluté) banány a že prodeji čerstvých banánů se rozumí prodeje banánů vyjma sušených banánů a zeleninových (plantain) banánů (bod 4 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

141    Z napadeného rozhodnutí vyplývá, že banány dovážené do severní Evropy byly obvykle pěstovány v Karibiku, střední Americe a některých afrických zemích (bod 5 odůvodnění napadeného rozhodnutí). V průběhu dotčeného období byl trh s banány v severní Evropě organizován v týdenních cyklech. Námořní doprava banánů z přístavů latinské Ameriky do Evropy trvala přibližně dva týdny. Dodávky banánů do severoevropských přístavů byly obvykle týdenní a probíhaly podle pravidelného harmonogramu dodávek (bod 33 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Banány byly vypravovány zelené a zelené také připlouvaly do přístavů. Aby bylo možné je konzumovat, bylo třeba je nechat dozrát (bod 34 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

142    Komise uvádí, že banány byly buď přímo dodány kupujícím (zelené banány), nebo ponechány dozrát a přibližně týden poté dodány (žluté banány), což odpovídalo skutečnosti, že dozrávání mohlo být zajištěno buď kupujícím, nebo dovozcem či jeho jménem (bod 34 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

143    Podle Komise společnosti Chiquita, Dole a Weichert stanovovaly své referenční ceny značkových banánů každý týden, v projednávané věci ve čtvrtek ráno, a sdělovaly je svým zákazníkům (body 34 a 104 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Pojem „referenční cena“ obvykle odkazoval na referenční ceny zelených banánů („zelená nabídka“). Referenční ceny žlutých banánů („žlutá nabídka“) se obvykle skládaly ze zelené nabídky navýšené o poplatek za dozrání (bod 104 odůvodnění napadeného rozhodnutí), a referenční ceny zelených banánů tak byly určující pro referenční ceny žlutých banánů (bod 287 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

144    Referenční ceny stanovené stranami každý týden se vztahovaly na severní Evropu. Společnost Chiquita prohlásila, že „se referenční ceny pro severní Evropu vztahovaly na Německo (a rovněž na Rakousko, Švédsko, Finsko a Dánsko) a na země Beneluxu“ a že, pokud se společností Dole probírala německé „zelené ceny, byly do tohoto zahrnuty i ceny pro jiné země severní Evropy“ (body 104 a 141 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

145    Dokumenty objevené u společnosti Dole při šetření ukázaly, že tento podnik měl referenční cenu nazvanou „severní Evropa EU15“ a odlišné ceny pro Norsko, země „severní Evropy EU10“, Francii, Itálii a Spojené království. Společnost Dole ve své odpovědi na oznámení námitek uvedla, že tato cena byla německou cenou. Společnost Dole rovněž jasně vysvětlila, že její „zelené prodeje byly obvykle založeny na týdenních cenách“ a že „v každém případě všichni konkurenti věděli, že se referenční ceny probírané během kontaktů před stanovením cen vztahovaly k trhům [nezveřejněná informace] EU15“ (body 104, 142 a 143 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

146    Komise uvádí, že ve čtvrtek odpoledne nebo v pátek (nebo později v průběhu daného týdne nebo na začátku následujícího týdne) dovozci banánů sjednávali ceny banánů se zákazníky, kdy transakce vycházely z cen sjednávaných týdně. Zákazníky dovozců byly obvykle subjekty provádějící dozrávání a obchodní řetězce. Žlutá cena byla cenou zralých banánů, zatímco zelená cena byla cenou nezralých banánů (bod 34 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

147    Komise vysvětluje, že existovala určitá úroveň diferenciace upřednostňováním značky. Při produkci banánů byly rozlišovány tři úrovně značek banánů nazývaných „třetiny“: Banány první kategorie značky Chiquita, banány druhé kategorie značky Dole a Del Monte a banány třetí kategorie (rovněž nazývané „tercie“, jež zahrnovaly různé další značky banánů). Toto rozdělení podle značky se promítalo do cen banánů, kdy nejvyšší cenu měly banány Chiquita, následovaly pak banány značky Dole a Del Monte a banány tercie se nacházely vespodu stupnice (bod 32 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

148    Podle Komise v rámci takto popsaného fungování trhu s banány docházelo mezi společnostmi Dole a Chiquita k různým kontaktům před stanovením cen, během nichž tyto dva podniky probíraly podmínky nabídky a poptávky nebo jinými slovy faktory, které ceny ovlivňují, tj. faktory, jež jsou důležité pro stanovení referenčních cen pro nadcházející týden, a probíraly vývoj cen nebo údaje o referenčních cenách pro nadcházející týden nebo si tyto informace sdělovaly před stanovením těchto referenčních cen (body 148,182 a 196 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

149    Zadruhé je třeba podotknout, že na podporu námitky týkající se neexistence samotné možnosti koluze mezi společnostmi Dole a Chiquita ohledně referenčních cen a v odpovědi na ni podaly strany upřesnění ohledně provozních režimů těchto dvou podniků.

150    Zaprvé, pokud se jedná o společnost Dole, Komise uvádí, že její německá dceřiná společnost DFFE prodávala „zejména“ zelené banány německým maloobchodníkům, kteří byli s to sami zajistit dozrávání, a evropským subjektům provádějícím dozrávání (bod 12 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

151    Ze spisu a z podání žalobkyň vyplývá, že předmětem činnosti společnosti Dole byl rovněž prodej žlutých banánů.

152    Během správního řízení tak společnost Dole poukázala na situaci maloobchodníků žádajících společnost DFFE o učinění žluté nabídky (příloha B 9).

153    Žalobkyně rovněž vysvětlily, že společnost Dole vlastnila několik dceřiných společností působících v severní Evropě jako distributoři provádějící dozrávání, a to společnosti Kempowski, Saba a VBH. Tyto podniky prodávaly žluté banány značky Dole pořízené jako zelené zejména u posledně zmíněné, pokud se jedná o společnosti Saba a VBH. Kromě toho byla malá část prodejů žlutých banánů společnosti Dole v roce 2002 realizována v Belgii a Lucembursku její francouzskou dceřinou společností.

154    Z údajů sdělených žalobkyněmi vyplývá, že tržby dceřiných společností Dole za žluté banány činily v roce 2002 98 177 616 eur, zatímco celková výše tržeb společnosti Dole za čerstvé banány dosahovala v roce 2002 výše 198 331 150 eur, upravená na 190 581 150 eur po odečtení částky za banány zakoupené u jiných adresátů napadeného rozhodnutí (body 451 až 453 napadeného rozhodnutí).

155    V roce 2002 činily v severní Evropě tržby společnosti Saba za banány 64,4 milionů eur, z toho 29,4 milionů odpovídalo banánům značky Dole, a tržby společnosti VBH 13,9 milionů eur, z toho 8,3 milionů eur připadalo na banány značky Dole. Německá dceřiná společnost Kempowski, jež odebírala banány od společnosti Cobana, nikoli od Dole, utržila v severní Evropě v roce 2002 za banány 16,8 milionů eur, z toho přibližně 2,9 milionů eur za banány značky Dole. Celková výše tržeb za banány značky Dole jejích dceřiných společností působících jakožto subjekty provádějící dozrávání ovoce dosáhla v roce 2002 v severní Evropě 40,6 milionů eur, tedy necelé poloviny hodnoty tržeb za zelené banány společnosti DFFE odhadované na 99 451 555 eur v průběhu správního řízení a poté na 98 997 663 eur v rámci probíhajícího řízení.

156    Je třeba navíc konstatovat, že mezi námitkami vznesenými žalobkyněmi proti určení hodnoty tržeb Komisí pro účely stanovení výše pokuty figuruje právě rozsah objemu tržeb za žluté banány společnosti Dole.

157    Z výše uvedených zjištění vyplývá, že podle vlastního zdůvodnění žalobkyň provedeného v souvislosti s kontrolou společnosti Atlanta společností Chiquita, rozvíjela společnost Dole aktivity prodeje žlutých banánů maloobchodníkům, aniž měla vlastní kapacity k provádění dozrávání, a na uvedených aktivitách měla skutečný zájem. Jestliže dokumenty předložené žalobkyněmi v průběhu jednání odhalují konkrétní formu napojení společnosti Atlanta na společnost Chiquita před rokem 2003, kdy posledně zmíněná zvýšila svou původní účast z pouhých 5 %, aby oficiálně získala kontrolu nad dotčeným subjektem provádějícím dozrávání ovoce, postavení dceřiných společností Kemposwki, Saba, VBH a Dole France je během celé doby trvání protiprávního jednání zcela jednoznačné, neboť je žalobkyněmi plně přijímáno.

158    Zadruhé, pokud se jedná o společnost Chiquita, ze spisu vyplývá, že podle samotné formulace užité žalobkyněmi v bodě 31 žaloby může výraz „referenční ceny znamenat žluté nebo zelené referenční ceny“.

159    Komise v průběhu jednání předložila vnitřní zprávy o cenách společnosti Chiquita nazvané „aktualizace evropské ceny“.

160    Tyto zprávy obsahují za každý týden kalendářního roku tabulky uvádějící jednak objemy dodávek banánů společnosti Chiquita, souhrnné objemy dodávek jejích konkurentů a podniků produkujících banány a dále ceny společnosti Chiquita, jakož i ceny jejích konkurentů. Tyto tabulky rovněž umožňují srovnání s údaji uplynulých týdnů a odpovídajícího týdne předcházejícího roku.

161    Pokud se jedná o ceny společnosti Chiquita, zprávy systematicky zahrnují poznámku „Německo (Euro) žlutá“ následovanou cenovým údajem a dále na témže řádku údajem o jiné ceně nižší o dvě eura odpovídající „evropskému kurzu“, formulací následující prezentaci s odkazem na německou marku s uvedením diferenciálu 4 německých marek (DEM) mezi oběma cenami.

162    K těmto zprávám jsou často připojeny interní e-mailové zprávy přebírající podstatné informace a zejména „zelenou cenu“ a „žlutou cenu“ společnosti Chiquita pro daný týden uváděnou výše, kdy druhá cena je pravidelně o 2 eura vyšší než ta první.

163    Tyto dokumenty ilustrují prohlášení společnosti Chiquita, podle něhož „je zelená referenční cena zhruba o 2 eura nižší než žlutá referenční cena“ a stejně tak i převoditelnost uvedených cen.

164    V prohlášení podniku č. 1 společnost Chiquita uvádí následující:

„Každý čtvrtek ráno stanovila společnost Chiquita interně svou zelenou referenční cenu pro následující týden. Jen zřídka cena podle ceníku odpovídala ceně skutečně požadované po zákaznících společnosti Chiquita. Referenční ceny jsou hrubými cenami bez slev a srážek. Na základě tohoto interního rozhodnutí informovali odpovědní zástupci společnosti Chiquita pro jednotlivé státy své zákazníky o nabídce pro následující týden.“

165    Je třeba podotknout, že během správního řízení společnost Chiquita prohlásila, že „v Evropě je ovoce distribuováno buď velkoobchodníkům provádějícím dozrávání, jako je Atlanta (Německo), nebo přímo maloobchodníkům (jež sami provádí dozrávání)“. Pokud se jedná konkrétně o její aktivity v Německu, společnost Chiquita uvedla, že prodává banány společnosti Atlanta velkoobchodníkům a přímo maloobchodníkům s tím, že v posledních letech začala průběžně uzavírat smlouvy s maloobchodníky.

166    Zdá se tak, že k zeleným prodejům nedocházelo pouze ve prospěch společnosti Atlanta, distributora provádějícího dozrávání ovoce, s nímž byla společnost Chiquita úzce propojena, a že společnosti Dole a Chiquita měly společné zákazníky.

167    E-mailová zpráva, kterou zaslal p. B. dne 30. dubna 2001 p. P. (dva vedoucí pracovníci společnosti Chiquita), uvedená v bodě 107 odůvodnění napadeného rozhodnutí potvrzuje prodej zelených banánů společností Chiquita. Tato e-mailová zpráva zní následovně:

„Je prokázáno, že jakmile [společnosti Dole / Del Monte / Tuca] dosáhnou ceny 36,00 DEM, budou jejich zákazníci (maloobchodníci) vzdorovat, neboť při této úrovni nabídky musí spotřebitelská cena překročit 3,00 DEM//kg. Bez sebemenší pochybnosti nás bude tento ‚jev‘ po nějakou dobu ovlivňovat. To by znamenalo, že naše nabídka bude nejvýše 40,00 DEM (zelená nabídka).“

168    Výslovné znění výše uvedené e-mailové zprávy dokazuje, že v rozporu s tím, co tvrdí žalobkyně, zelená cena společnosti Chiquita nebyla pouhým teoretickým pojmem určeným k usnadnění interního srovnávání s konkurenčními nabídkami.

169    Vlastní prohlášení společnosti Dole potvrzují skutečnost, že společnost Chiquita měla zelenou nabídku svých banánů.

170    V žalobě se tak uvádí, že společnost Saba, švédská dceřiná společnost společnosti Dole působící jako distributor provádějící dozrávání, byla zásobována zelenými banány od různých dovozců včetně společnosti Chiquita.

171    Ve své odpovědi na oznámení námitek společnost Dole kritizovala stanovení svého tržního podílu Komisí z důvodu započítání prodeje žlutých banánů, ačkoli se šetření týkalo dovozu zelených banánů. Společnost Dole dodala, že se problém dvojího započítání netýkal pouze její situace, a zdůraznila, že „společnost Chiquita prováděla zelené prodeje svým zákazníkům, maloobchodníkům a velkoobchodníkům, jakož i prodeje žlutých banánů distribuovaných prostřednictvím jejích sítí subjektů provádějících dozrávání ovoce v Beneluxu, Německu a Rakousku.“

172    Toto prohlášení, v němž je prodej zelených banánů společností Chiquita stavěn na stejnou úroveň jako prodej žlutých banánů, rovněž odhaluje, že distribuci žlutých banánů společnosti Chiquita nelze redukovat na pouhou účast společnosti Atlanta.

173    Je třeba v tomto ohledu podotknout, že společnost Chiquita byla největším dodavatelem banánů v Evropě (bod 8 odůvodnění napadeného rozhodnutí) a že celková výše jejích tržeb za čerstvé banány dosáhla v roce 2001 částky 347 631 700 eur (bod 451 až 453 napadeného rozhodnutí).

174    Z předchozích úvah vyplývá, že jakýkoli přístup směřující k omezování činnosti společností Dole a Chiquita pouze na jednu prodejní aktivitu, v případě jedné prodej zelených banánů a v případě druhé prodej žlutých banánů, s výlučným vztahem mezi společnostmi Chiquita a Atlanta, je neopodstatněné.

175    Jak společnost Dole, tak i společnost Chiquita prodávaly jednak zelené banány subjektům provádějícím dozrávání a maloobchodníkům, kteří sami prováděli dozrávání, jednak žluté banány prostřednictvím dceřiných společností a spřízněné společnosti nebo, pokud jde o společnost Chiquita, organizováním dozrávání s využíváním služeb externích subjektů k těmto účelům.

176    Výňatek z ekonomické studie ze dne 10. dubna 2007 předložené společností Dole potvrzuje proměnlivost smluvních ujednání uzavřených mezi různými subjekty působícími na trhu s „banány“, když uvádí, že „někdy jsou zelené banány dovozci prodávány přímo supermarketům, které následně platí poplatek subjektům provádějícím dozrávání za poskytnuté služby“, že „v jiných případech kupují subjekty provádějící dozrávání zelené banány od dovozců banánů a jednají s distributory vlastním jménem“ a že „pokud někteří dovozci mají své vlastní subjekty provádějící dozrávání, jiné se obrací na třetí osoby, aby ty nechaly jejich produkty dozrát“. Společnost Chiquita rovněž uvedla, že někdy nechávají sami dovozci ovoce dozrát a „prodávají žluté“ a že někteří maloobchodníci mají svá vlastní dozrávací střediska a „nakupují zelené“.

177    Zdá se tak, jak správně uvádí Komise, že dovozcovo odvolávání se na žlutou nebo zelenou cenu prostě závisí na způsobu, jímž banány prodává: pokud prodává zelené banány subjektům provádějícím dozrávání nebo maloobchodníkům, kteří se sami o dozrání ovoce postarají, sdělí zelenou referenční cenu, pokud sám zajišťuje dozrávání prostřednictvím externích subjektů nebo v zařízeních svých dceřiných společností nebo obdobných subjektů a dále je zralé prodává maloobchodníkům, užije žlutou referenční cenu.

178    Zatřetí je důležité zdůraznit, že všechny výše uvedené činnosti zapadají do jednotného časového „schématu“ popsaného společnostmi Dole a Chiquita během správního řízení téměř stejnými slovy.

179    Společnosti Dole a Chiquita popisují chronologii uvádění banánů na trh odpovídající třítýdennímu cyklu rozvrženou takto:

–        čtvrtek ráno prvního týdne: dovozci stanoví referenční ceny banánů a oznámí je svým zákazníkům,

–        čtvrtek odpoledne prvního týdne až do konce tohoto týdne: dovozci sjednávají transakční ceny s kupci,

–        pondělí druhého týdne (někdy konec prvního týdne): lodě připlouvají do evropských přístavů, banány jsou vyloženy a přepraveny do dozrávacích středisek,

–        začátek třetího týdne (někdy konec druhého týdne): zralé banány jsou uvedeny na trh ke spotřebě.

180    Tento kalendář odpovídá zjištění Komise provedenému v bodě 34 odůvodnění napadeného rozhodnutí, podle něhož jsou banány buď přímo doručeny kupujícím (zelené banány), nebo jsou ponechány dozrát a poté přibližně týden na to dodány (žluté banány), a které shrnuje postup distribuce a klade důraz na dobu dozrávání všech banánů, kterou prakticky nelze zkrátit.

181    V bodě 34 žaloby žalobkyně znovu uvádí výše uvedené časové „schéma“ a uvádí, že „trh s banány“ tradičně funguje podle předem stanoveného týdenního kalendáře velmi přísného, pokud jde o způsob a okamžik, kdy vyjednávání mezi „dovozci a jejich příslušnými zákazníky“ probíhají. Kromě tohoto sdělení obecné povahy ohledně fungování jednotného trhu zahrnujícího všechny dovozce žalobkyně uvedly objektivní a přesvědčivý důvod pro takovýto kalendář, tj. skutečnost, že banány jsou produktem velice rychle podléhajícím zkáze, což předpokládá velmi rychlé stanovení transakční ceny za účelem účinného vyskladňování dodávek banánů pro každý týden.

182    Je třeba zdůraznit, že právě v rámci takto popsaného třítýdenního cyklu byly žluté banány značek Dole a Chiquita uváděny na trh prostřednictví dceřiných společností nebo spřízněné společnosti, které působily jako distributoři provádějící dozrávání, prostřednictvím žluté referenční ceny oznámené maloobchodníkům ve čtvrtek ráno druhého týdne.

183    Jak vyplývá z prohlášení společnosti Chiquita obsaženého v příloze C 5 repliky o transakcích prováděných v některých severských zemích a ze znění e-mailové zprávy zaslané dne 2. prosince 2003 zaměstnancem společnosti Atlanta zaměstnanci společnosti Chiquita, ke stanovování této žluté referenční ceny docházelo, zatímco banány dozrávaly, tedy v průběhu druhého týdne, a tyto banány byly doručovány maloobchodníkům následující týden tedy na začátku třetího týdne.

184    Podle vlastních prohlášení společnosti Dole časové „schéma“ distribuce žlutých banánů společnostmi Saba a VBH odpovídalo schématu společnosti Atlanta (příloha B 9) se sdělováním žluté ceny zákazníkům ve čtvrtek druhého týdne za dozrávající ovoce zakoupené zelené v předcházejícím týdnu a dodávkami žlutých banánů maloobchodníkům začátkem následujícího týdne.

185    Zatřetí je třeba poznamenat, že je nastavení trhu, vyznačující se koexistencí a souběžností prodejů zelených a žlutých banánů společnostmi Dole a Chiquita, slučitelné se závěrem Komise o existenci protiprávní koluze těchto dvou podniků.

186    V tomto ohledu je třeba posoudit prohlášení společností Dole a Chiquita a listinné důkazy týkající se činností těchto společností z hlediska dvou skutečností.

187    Zaprvé ze spisu vyplývá, že společnosti Dole a Chiquita během různých kontaktů před stanovením cen probíraly podmínky nabídky a poptávky nebo jinými slovy faktory, které ceny banánů ovlivňují, tj. faktory, jež jsou důležité pro stanovení referenčních cen pro nadcházející týden, a diskutovaly o vývoji cen nebo o referenčních cenách pro nadcházející týden nebo si příslušné informace sdělovaly před stanovením těchto referenčních cen (body 148, 182 a 196 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

188    Ve svém prohlášení č. 28 popisujícím její kontakty se společnosti Dole společnost Chiquita uvedla, že „společnosti Chiquita a Dole odkazovaly na evropské kurzy, tj. na ‚oficiální německé ceny‘ za zelené banány“. Je třeba připomenout, že interní zprávy společnosti Chiquita o cenách systematicky zahrnují poznámku „Německo (Euro) žlutá“ následovanou cenovým údajem a dále na témže řádku údajem o jiné ceně nižší o dvě eura odpovídající evropskému kurzu, tj. zelené ceně společnosti Chiquita.

189    Společnost Chiquita dodala, že pokud se společností Dole probíraly německé „zelené ceny, byly do tohoto zahrnuty i ceny pro jiné země severní Evropy“.

190    Komise zdůrazňuje, že dokumenty objevené u společnosti Dole při šetření ukazují, že měla cenu nazvanou „severní Evropa EU15“ popsanou tímto podnikem jako německá cena, což neodporuje vysvětlením podaným společností Chiquita (bod 143 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Společnost Dole v odpovědi na žádost o informace uvádí, že „v každém případě všichni konkurenti věděli, že se referenční ceny probírané během kontaktů před stanovením cen vztahovaly k trhům [nezveřejněná informace] EU15“ (bod 143 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

191    Když byla společnost dotazována v souvislosti s žádostí o informace o cenách, které společnosti Dole a Chiquita probíraly nebo jež šířily během „kontaktů před stanovením cen“, odpověděla, že „se referenční ceny týkaly trhů severní Evropy EU15“.

192    Je třeba připomenout, že společnost Dole na straně 130 své odpovědi na oznámení námitek uvedla, že „p. H. vysvětlil, že on a p. B. mohli občas říci, že očekávali, že se ceny zvýší o jedno euro nebo 50 centů, ale že žádná dohoda o zvýšení cen nikdy neexistovala“ a že „si nanejvýš tito muži vyměňovali osobní názory na možný vývoj referenčních cen společností Dole a Chiquita“ (body 158 a 170 odůvodnění napadeného rozhodnutí, poznámka pod čarou č. 217).

193    Pokud se jedná o diskuse o orientačních referenčních cenách nebo o vývoji cen, má sama společnost Dole za to, že k tomu „docházelo při přibližně polovině diskusí ze středečního odpoledne se společností Chiquita“ (bod 153 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

194    Prohlášení společnosti Dole a Chiquita, jakož i zjištění provedená Komisí odhalují situaci obou podniků, jež spolu v dokonalé vzájemné shodě komunikovaly o cenách zelených banánů pro severní Evropu.

195    Je třeba konstatovat, že žalobkyně nepopírají dvoustranné rozhovory, ani zjištění provedená Komisí, ale snaží se snížit význam dotčených kontaktů na pouhé řečnění o obecných podmínkách na trhu, které samo probíhalo v rámci stálé výměny informací mezi subjekty působícími na uvedeném trhu společně označované jako „rádio banány“.

196    Obsah vzájemných kontaktů tak, jak byl podán samotnou společností Dole, nicméně není s tímto přístupem žalobkyň slučitelný a není slučitelný ani s trhem s banány vyznačujícím se segmentací a desynchronizací aktivit společností Dole a Chiquita.

197    Zadruhé ze spisu vyplývá, že je referenční cena zelených banánů určující pro cenu žlutých banánů.

198    Jak vyplývá z bodů 157 až 161 výše, zkoumání interních zpráv o cenách společnosti Chiquita odhaluje, že žlutá cena odpovídá zelené nabídce navýšené o poplatek dvě eura za dozrání.

199    Společnost Dole jasně připustila a vysvětlila spojitost mezi cenou zelených banánů a cenou žlutých banánů.

200    Zaprvé společnost Dole během správního řízení (příloha B 9) uvedla, že zelená nákupní cena sloužila jako základ pro určení ceny žlutých banánů prodávaných společnostmi Saba, Kempowski a její francouzskou dceřinou společností. V popisu činnosti posledně uvedené společnost Dole také vysvětlila, že zelené nákupní ceny sloužily k přípravě žlutých referenčních cen následně zaslaných zákazníkům elektronickou poštou, faxem nebo sdělených po telefonu.

201    Společnost Dole vysvětlila, že její belgická dceřiná společnost VBH předávala svou týdenní cenu za banány dodávané žluté některým zákazníkům (Metro, Delhaize, Carrefour), tj. cenu, která byla založena na zelené referenční ceně předávané společností DFFE, navýšenou o částku specifikovanou ve smlouvě uzavřené společností VBH s jejím zákazníkem. Společnost Dole uvedla, že „tato žlutá cena zahrnovala dozrání, dodání a distribuci, sáčkování a další úpravy produktu podle požadavků jednotlivých zákazníků“ a že „se tedy cena měnila v závislosti na zelené týdenní ceně a na navýšeních“. Společnost Dole ještě uvedla, že „smlouvy s maloobchodníky obsahovaly vzorec pro výpočet ceny (a to žlutá cena = zelená cena sdělená společností DFFE + navýšení za úpravy produktu a náklady na logistiku – slevy)“.

202    Poté, co v žalobě tvrdily, že dceřiné společnosti stanovovaly společnosti Dole cenu žlutých banánů „bez jakéhokoli odkazu na zelenou nabídku“, žalobkyně v replice (poznámka pod čarou č. 5) uvedly, že ačkoli je pravda, že společnost VBH stanovila ceny pro tři zákazníky způsobem popsaným v předcházejícím bodě, učinila tak až „po“ ukončení údajného protiprávního jednání. Společnost VBH uplatňovala tento způsob stanovování cen zejména u společností Delhaize a Carrefour v letech 2004 a 2005 a u společnosti Metro v letech 2004 až 2006. Potvrdily, že tyto smlouvy byly zmíněny v odpovědi na žádost Komise o informace ze dne 10. února 2006, která pokrývala období označené „od roku 2000 do současnosti“. Když se Komise v napadeném rozhodnutí rozhodla omezit zjištění o protiprávním jednání na období 2000–2002, neověřila, zda se poskytnuté informace týkaly tohoto období.

203    Je třeba konstatovat, že zkoumání příloh žalobní odpovědi nepřineslo žádné poznatky potvrzující tvrzení žalobkyň, pokud jde o uplatnění ratione temporis způsobu stanovování předmětných cen. Žalobkyně navíc nepředložily žádný konkrétní a objektivní důkaz, který by byl s to prokázat pravdivost jejich tvrzení, a dokonce ani údaje o způsobu, jímž společnost VBH stanovovala ceny v období od roku 2000 do roku 2002. Bylo jasné, že v žádosti Komise o informace ze dne 10. února 2006 uvedené období začínalo dne 1. ledna 2000. Vzhledem k tomu, že odpověď společnosti Dole neobsahuje žádné omezení, pokud jde o datum uplatňování způsobu stanovování předmětných cen ve smlouvách zavazujících společnost VBH a její zákazníky Metro, Delhaize a Carrefour, nic neumožňuje vyloučit skutečnost, že tato odpověď může pokrývat celé dotčené období včetně doby od roku 2000 do roku 2002.

204    V každém případě, nezávisle na jakémkoli časovém hledisku, tato prohlášení společnosti Dole učiněná v průběhu správního řízení potvrzují prohlášení společnosti Chiquita a údaje poskytnuté v žalobě samotnými žalobkyněmi o spojitosti mezi cenou zelených a žlutých banánů, kdy posledně zmíněné poznatky byly na trhu známy před, během a po období protiprávního jednání, jehož se napadené rozhodnutí týká.

205    Žalobkyně totiž v žalobě (bod 41) vysvětlují, že společnost DFFE prodávala zelené banány prostřednictvím dohod sjednávaných na týdenním základě nebo dlouhodobých dohod o zásobování užívajících vzorec fixní ceny označovaný „smlouvy Aldi plus“. Pokud se jedná o uvedené smlouvy, žalobkyně uvádějí, že „ačkoli se tyto dohody týkají prodeje zelených banánů distributorům provádějícím dozrávání, byly ceny založeny na kupní ceně stanovené společností Aldi za žluté banány převedené na odpovídající cenu za zelené banány“ a že „se tento převod prováděl odečtením standardních poplatků 3,07 eur na bednu, představujících poplatky za přepravu (zelených) banánů z přístavu do dozrávacího střediska, poplatky za dozrání, poplatky za zabalení a poplatky za přepravu z dozrávacího zařízení do distribučního střediska společnosti Aldi, od (žluté) ceny společnosti Aldi“.

206    Je třeba v tomto ohledu poznamenat, že žalobkyně tvrdí, že určujícím prvkem skutečné ceny banánů v severní Evropě byla nabídka učiněná společností Aldi, tedy velmi důležitým maloobchodníkem působícím na německém trhu, největším trhu severní Evropy, který odebíral pouze žluté neznačkové banány. Žalobkyně v bodě 47 žaloby tvrdí, že „ ,cena Aldi‘ za žluté banány sloužila jako východisko pro všechny kupce banánů, ať už zelených nebo žlutých, v severní Evropě“. Uplatňují tedy, že žlutá „cena Aldi“ sloužila jako východisko pro prodej zelených banánů.

207    Konečně je také třeba podotknout, že se žalobkyně v rámci argumentace ohledně nezbytnosti rozlišování zelených a žlutých banánů podporující námitku založenou na neslučitelnosti provozních režimů společností Dole a Chiquita s vytýkanou koluzí zmínily o autonomii společností Saba, Kempowski, VBH a Dole France při určování jejich cenové politiky.

208    Tento argument je irelevantní v tom smyslu, že Komise shledala, že článek 81 ES porušila společnost Dole, tj. zastřešující společnost skupiny Dole, a že pokud podle tohoto podniku nedošlo k žádnému chování narušujícímu hospodářskou soutěž, uvedený podnik naopak nezpochybnil v řízení v tomto stupni svou odpovědnost jakožto mateřská společnost skupiny Dole.

209    Žalobkyně se navíc spokojily pouze s poskytnutím prohlášení ředitelů společností Kempowski a Saba potvrzujících autonomii těchto společností při současném uznání jejich postavení výlučných dceřiných společností společnosti Dole, od 1. ledna 2005 v případě té druhé.

210    Je třeba zdůraznit, že během správního řízení společnost Dole uvedla (příloha B 9), že všechny prodeje Dole společnosti Saba byly řízeny obchodním týmem společnosti Dole pro severní Evropu, tj. společností DFFE, nezávisle na členech představenstva Dole ve společnosti Saba. Společnost Dole rovněž uvedla, že společnost VBH odebírala banány od společnosti DFFE a že společnost DFFE každý čtvrtek sdělovala společnosti VBH svou zelenou cenu (nebo referenční cenu společnosti Dole) pro následující týden. Podle společnosti Dole nehrála společnost VBH žádnou roli ve stanovování nebo úpravě zelené ceny, protože nevystupovala jako dovozce, ale pouze jako distributor provádějící dozrávání.

211    V každém případě údajná autonomie dceřiných společností Dole nemůže popřít skutečnost, že ceny zelených banánů představovaly základ pro určení ceny žlutých banánů.

212    Žalobkyně dále v průběhu jednání uvedly, že referenční ceny společnosti Dole za zelené banány stanovené ve čtvrtek prvního týdne odrážely předpokládané maloobchodní podmínky ve třetím týdnu s tím, že po dozrání v druhém týdnu byly žluté banány doručeny maloobchodníkům počátkem třetího týdne.

213    A konečně tato poslední poznámka musí být dána do souvislosti s obsahem kontaktů před stanovením cen mezi společnostmi Dole a Chiquita tak, jak byly uvedeny těmito podniky.

214    Společnost Chiquita zejména uvedla, že se společností Dole hodnotila „prodeje a další cenové faktory relevantní z hlediska určování ceny pro nadcházející týden“, přičemž se společnosti Chiquita a Dole vzájemně informovaly „o podmínkách svých maloobchodních prodejů, tj. o žlutých prodejích“ (bod 149 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

215    Společnost Dole potvrdila, že se tyto kontakty se společností Chiquita týkaly „podmínek na trhu“ a že se hodnocení situace na trhu vztahovalo zejména k „žlutým zásobám u subjektů provádějících dozrávání“ (bod 152 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

216    Je třeba podotknout, že, pokud se jedná o její kontakty se společností Weichert, o níž nebylo tvrzeno, že prováděla výhradní prodej žlutých banánů, společnost Dole uvedla, že ve středu odpoledne probíhaly rozhovory o tom, jak „viděla situaci na trhu během daného týdne a jak si myslí, že by se mohl trh v průběhu následujícího týdne vyvíjet“. Společnost Dole dodala, že „očekávaná poptávka trhu byla hodnocena v rámci diskuse o situaci na trhu (tj. o otázce, zda existovaly dříve vytvořené zásoby přebytečných dovozů v přístavech nebo zda supermarkety nenakupovaly banány ze zásob žlutých banánů subjektů provádějících dozrávání z důvodu klesající poptávky spotřebitelů)“ (bod 183 odůvodnění napadeného rozhodnutí a odpověď společnosti Dole na žádost o informace ze dne 30. března 2006).

217    Předcházející úvahy prokazují relevanci zjištění týkajícího se existence jednání společností Dole a Chiquita ve vzájemné shodě za účelem stanovení v průběhu prvního týdne ceny zelených banánů, jež byla oznamována distributorům provádějícím dozrávání a maloobchodníkům, kteří si zajišťují dozrávání ovoce sami, a představovala základ ceny žlutých banánů oznamované maloobchodníkům v prvním nebo druhém týdnu podle způsobu distribuce ovoce, jež pak bylo doručeno počátkem třetího týdne.

218    Začtvrté je třeba oba hlavní dokumenty uplatňované žalobkyněmi na podporu tvrzení, podle něhož společnosti Chiquita a Dole stanovovaly referenční ceny pro rozdílné produkty, rozdílné zákazníky a rozdílné týdny třítýdenního cyklu trhu s banány, zasadit do rámce fungování trhu s banány, jak bylo výše popsáno, a v něm je také posuzovat.

219    Žalobkyně se v prvé řadě dovolávají prohlášení společnosti Chiquita připojeného k replice a týkajícího se její cenové politiky v některých severských zemích a uvádějícího, že „obecným pravidlem je přijímání rozhodnutí o stanovení cen v týdnu A pro týden B, tj. že ovoce prodané ve čtvrtek bude dodáno následující týden“ a že „ovoce již v době, kdy probíhají jednání se zákazníky, dozrává“.

220    Žalobkyně dále odkazují na obsah elektronické pošty zaslané dne 2. ledna 2003 zaměstnancem společnosti Atlanta zaměstnanci společnosti Chiquita znějící následovně:

„Ačkoli si uvědomuji, že společnost Chiquita vždy v průběhu posledních dvou týdnů následovala ceny stanovené společností Dole (ve smyslu snížení), v tomto případě by doporučení společnosti Dole nemohlo a nemělo být následováno. Cena stanovená společností Chiquita je totiž žlutou referenční cenou, jež se uplatňuje na pondělní dodávky následujícího týdne. Referenční cena společnosti Dole, jež byla původně dnes ráno zvýšena o 0,50 eur, je naopak zelenou referenční cenou, která se stane žlutou až za dva týdny a ne dříve.“

221    Zkoumání celkového obsahu zprávy ukazuje, že se tato vztahuje ke změně žluté referenční ceny banánů značky Chiquita distribuovaných společností Atlanta již sdělené zákazníkům na základě zvýšení referenční ceny zelených banánů společnosti Dole, k níž došlo ráno téhož dne, kdy byla odeslána uvedená zpráva, tj. 2. ledna 2003. Toto datum bezprostředně následuje po období protiprávního jednání a uvedená zpráva, jež se odvolává na změny cen v posledních dvou týdnech roku 2002, tedy zůstává relevantní jakožto vodítko pro pochopení fungování dotčeného trhu.

222    Jak bylo vyloženo v bodech 182 až 184 odůvodnění napadeného rozhodnutí, týkají se oba předmětné dokumenty jedné z variant uvádění banánů na trh a to modelového případu, kdy dovozce prodává své zelené banány dceřiné společnosti nebo spřízněné společnosti působící jako distributor provádějící dozrávání ovoce, která následně tyto banány prodává, na základě žluté referenční ceny stanovené ve čtvrtek druhého týdne během jejich dozrávání, maloobchodníkům jako žluté počátkem třetího týdne.

223    V rozporu s tvrzeními žalobkyň tato situace neodráží systematický posun o jeden týden v procesu uvádění banánů společností Dole a Chiquita na trh vedoucí k desynchronizaci činností těchto podniků neslučitelné s protiprávní koordinací, která je jim vytýkána.

224    Výše uvedená situace totiž nutně zapadá do jednotného časového „schématu“ popsaného samotnými žalobkyněmi a připomenutého v bodě 179 výše.

225    Předmětná elektronická pošta se týká zvýšení žluté referenční ceny banánů značky Chiquita distribuovaných společností Atlanta stanovené a oznámené ve čtvrtek druhého týdne pro ovoce, u něhož probíhalo dozrávání a které v pondělí druhého týdne dorazilo zelené a mělo být dodáváno žluté počátkem třetího týdne, na základě zvýšení referenční ceny zelených banánů společnosti Dole stanoveného a oznámeného tentýž čtvrtek druhého týdne za ovoce, které bylo na cestě a mělo dorazit zelené v pondělí třetího týdne a mělo být dodáváno žluté o dva týdny později počátkem čtvrtého týdne.

226    Tato situace musí být posuzována nikoli izolovaně, ale musí být zasazena do rámce nepřetržitě fungujícího trhu s dodávkami zelených banánů počátkem každého týdne do severoevropských přístavů dovážených společnostmi Chiquita a Dole, s banány následně umístěnými do dozrávacích středisek na stejné období v délce přibližně sedmi dnů a následným uvedením na trh žlutých banánů značek Dole a Chiquita. Jak banány značky Dole, tak i banány značky Chiquita byly zelené, než po dozrání zežloutly, a byly pro koncové spotřebitele vystaveny na stejné regály v supermarketech nebo u jiných maloobchodníků, a to podle stejného časového „schématu“.

227    Žluté banány společnosti Chiquita uváděné v e-mailu zaměstnance společnosti Atlanta tak byly součástí dodávky zelených banánů, které do severoevropských přístavů dorazily počátkem druhého týdne a pro něž byla zelená cena stanovena ve čtvrtek prvního týdne. Za stejných časových okolností dorazily zelené banány společnosti Dole a byla pro ně stanovena referenční cena.

228    Všechny tyto banány měly být uvedeny na trh za účelem spotřeby ve stejné době, a to přibližně jeden týden po jejich vyložení a umístění do dozrávacích středisek podle různých postupů, tedy počátkem třetího týdne.

229    Poslední konstatování musí být dáno do souvislosti s jinou připomínkou zaměstnance společnosti Atlanta.

230    V e-mailu ze dne 2. ledna 2003 uvedený zaměstnanec kritizuje zvýšení žluté referenční ceny již sdělené zákazníkům. Zdůrazňuje, že toto rozhodnutí je obchodní chybou, neboť „se rozdíl cen na trhu zvýšil“ a „pro společnost Chiquita bude v nadcházejícím týdnu obtížnější získat a udržet si zákazníky“.

231    Toto prohlášení potvrzuje, kromě důležitosti problematiky cenových rozdílů mezi různými značkovými banány, existenci konkurenční nabídky žlutých banánů v průběhu třetího týdne. Tedy ve stejnou dobu, kdy byly uvedeny na maloobchodní trh banány značky Dole přivezené do přístavů na začátku druhého týdne a distribuované jako žluté subjekty provádějícími dozrávání, nezávislými podniky nebo dceřinými společnostmi Dole.

232    K těmto úvahám o časové souslednosti, jež vyplývají z analýzy dokumentu, jehož se dovolávají žalobkyně, je třeba dodat a připomenout, že první etapa uvádění banánů na trh pro daný týden spočívala ve stanovení zelené ceny pro všechny dovozce téhož dne, tj. ve čtvrtek, která představovala nabídku zelených banánů určených pro distributory provádějící dozrávání ovoce a pro maloobchodníky, kteří si zajišťují dozrávání ovoce sami, a zároveň základ žluté ceny oznamované dovozcem nebo distributorem provádějícím dozrávání zákazníkům z řad maloobchodníků.

233    Lze poznamenat, že předmětný e-mail rovněž potvrzuje existenci různorodosti činností společnosti Chiquita a zelené nabídky této společnosti. Zaměstnanec společnosti Atlanta tak vysvětluje, že kritika vznesená v případě zvýšení referenční ceny společnosti Dole není namístě v případě snížení ceny. Podotýká, že snížení ceny jsou vždy platná nejenom pro „nadcházející zelený týden“, ale i pro ovoce, které se nachází v dozrávacích komorách.

234    Zapáté je třeba zdůraznit, že se žalobkyně dovolávají skutečnosti, že referenční ceny byly zveřejněny v odborném tisku, na což Komise poukázala v bodě 106 odůvodnění napadeného rozsudku. Zkoumání výtisků magazínu Sopisco News, který vycházel každou sobotu před ukončením obchodních vyjednávání, podle společnosti Dole odhaluje, pokud jde o dva týdny roku 2002, existenci tabulky nadepsané „Prodejní ceny banánů na hamburském trhu v eurech za dodávky pro následující týden“.

235    V této tabulce jsou uvedeny referenční ceny dovozců a rozpětí skutečných cen dovozců, kdy s výjimkou společnosti Chiquita skutečná maximální cena odpovídá údaji o referenční ceně. Publikace Sopisco News tedy uvádí pouze jednu referenční cenu srovnatelnou pro všechny dovozce, včetně společností Dole a Chiquita.

236    Během jednání žalobkyně tvrdily, že oficiální cena uváděná touto publikací, pokud se jedná o společnost Chiquita, byla žlutou cenou a že zde nebyla uvedena skutečná cena tohoto podniku, neboť magazínu Sopisco News nebyl zaslán žádný údaj o prodejích zelených banánů.

237    Je nicméně třeba upozornit, že referenční ceny společnosti Chiquita obsažené v obou výtiscích Sopisco News předložených při jednání odpovídají zeleným cenám tohoto podniku tak, jak byly uvedeny pod výrazem „tento týden“ v interních zprávách o cenách společnosti Chiquita aktualizovaných dne 27. června a 18. července 2002, podobná shoda existovala i v případě referenčních cen společností Dole a Del Monte.

238    Pouhá skutečnost, že údaje o zelených prodejích společnosti Chiquita nedorazily do magazínu Sopisco News nemůže nezbytně vést k závěru o neexistenci takovýchto prodejů.

239    Navíc je nesporné, že se tabulka obsažená v publikaci Sopisco News týká pouze aktivit dovozců souvisejících s přístavem Hamburk (Německo), zatímco tyto hospodářské subjekty využívaly i jiné přístavy, a to zejména Antverpy (Belgie), Göteborg (Švédsko), Bremerhaven (Německo), kde se nacházelo sídlo společnosti Atlanta, a Zeebrugge (Belgie). Je třeba zdůraznit, že oba výtisky Sopisco News předložené při jednání rovněž zahrnují informační tabulky o přepravě a dodávkách banánů s údaji o jménech lodí, přepravcích s přepravovaným množstvím a cílovými přístavy zboží. Z toho vyplývá, že pouze přístav Hamburk nebyl na rozdíl od přístavů Göteborg a Bremerhaven společností Chiquita využíván jako místo určení vykládek lodí s banány v severní Evropě.

240    Z předchozích úvah jako celku vyplývá, že žalobkyněmi vznesená námitka nemožnosti jakékoli protiprávní koordinace mezi společnostmi Dole a Chiquita založená na rozdílnosti jejich provozních režimů je neopodstatněná.

241    Je třeba v tomto ohledu dodat, že s výjimkou důvodů veřejného pořádku, které je soud povinen uplatnit i bez návrhu, jako je nedostatek odůvodnění napadeného rozhodnutí, náleží navrhovateli, aby vznesl důvody proti tomuto rozhodnutí a na podporu těchto důvodů předložil důkazy (rozsudek Soudního dvora ze dne 8. prosince 2011, KME Germany a další v. Komise, C‑389/10 P, Sb. rozh. s. I‑13125, bod 131).

242    Tento procesní požadavek není v rozporu s pravidlem, které stanoví, že jedná-li se o porušení pravidel hospodářské soutěže, je věcí Komise, aby předložila důkazy o zjištěných protiprávních jednáních a předložila vhodné důkazy, které právně dostačujícím způsobem prokazují existenci skutečností zakládajících protiprávních jednání. Po navrhovateli se v rámci soudního řízení požaduje, aby určil zpochybňované části napadeného rozhodnutí, zformuloval v tomto ohledu výtky a předložil důkazy, které mohou sestávat ze spolehlivých indicií, jejichž cílem je prokázat opodstatněnost jeho výtek (rozsudek KME Germany a další v. Komise, bod 241 výše, bod 132).

243    V projednávaném případě je třeba mít za to, že Komise právně dostačujícím způsobem prokázala, že v rámci organizace a fungování trhu s banány v době rozhodné z hlediska skutkového stavu dovozci-dodavatelé banánů, mezi něž patřily i společnosti Chiquita a Dole, mohli pomocí svých dvoustranných rozhovorů protiprávně koordinovat referenční ceny svých značkových banánů pro nadcházející týden.

244    Písemná vyjádření a dokumenty žalobkyněmi předložené Tribunálu naopak nestačí k prokázání, že provozní režimy společností Dole a Chiquita byly s takovouto koordinací neslučitelné a některé z nich dokonce potvrzovaly existenci koluze, která je těmto dvěma podnikům vytýkána.

245    V průběhu jednání žalobkyně také tvrdily, že společnost Chiquita prodávala své zelené banány především společnosti Atlanta. Na základě nesporné skutečnosti, že společnost Chiquita uzavřela „smlouvy Dole plus“, usuzovaly na značnou omezenost prodejů zelených banánů společností Chiquita. Rovněž tvrdily, že referenční ceny společnosti Chiquita pro prodej zelených banánů zůstávaly „žlutými“.

246    Je třeba konstatovat, že tato tvrzení nejsou podložena žádným konkrétním a objektivním důkazem a že pouhé konstatování prokázané existence „smluv Dole plus“ nemůže odůvodnit závěry o objemu obchodů se zelenými banány Chiquita.

247    Prohlášení žalobkyň o prodeji zelených banánů společností Chiquita prostřednictvím žluté referenční ceny navíc jenom zdůrazňují relativnost pojmové autonomie žlutých a zelených cen, na níž žalobkyně zakládají svou argumentaci, když tato relativnost již byla prokázána prostřednictvím převoditelnosti uvedených cen.

248    Z toho vyplývá, že námitka, podle níž byly provozní režimy společností Dole a Chiquita neslučitelné s Komisí vytýkanou koordinací jejich referenčních cen, musí být zamítnuta.

c)     K protiprávní koordinaci referenčních cen společností Dole, Chiquita a Weichert

 K určení protiprávních rozhovorů

249    Žalobkyně uvádějí, že Komise jasně a jednoznačné neurčila různé druhy informací, jež považovala za sdílené protiprávně.

250    Ze znění námitky vyplývá, že kritizuje dodržování povinnosti odůvodnění podle článku 253 ES ze strany Komise.

251    Komise popisuje obsah kontaktů před stanovením cen v bodě 4.4.4 napadeného rozhodnutí. Poté, co zdůraznila, že předmětné dvoustranné kontakty probíhaly přes telefon a že ji dotčené podniky informovaly, že z nich neměly ani poznámky ani zprávy, Komise uvedla, že vycházela z prohlášení uvedených společností a z dokumentů pocházejících z doby rozhodné z hlediska skutkového stavu, aby dostatečně přesně popsala obsah předmětných dvoustranných kontaktů.

252    Tvrdí, že společnosti Dole a Chiquita a stejně tak i společnosti Dole a Weichert během jejich různých kontaktů před stanovením cen probíraly podmínky nabídky a poptávky nebo jinými slovy faktory, které ceny banánů ovlivňují, tj. faktory, jež jsou důležité pro stanovení referenčních cen pro nadcházející týden, a diskutovaly o vývoji cen nebo o referenčních cenách pro nadcházející týden nebo si příslušné informace sdělovaly před stanovením těchto referenčních cen (body 148, 182 a 196 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

253    Na podporu tohoto tvrzení Komise v bodě 149 a násl. odůvodnění napadeného rozhodnutí zmiňuje relevantní prohlášení společností Dole a Chiquita:

„(149) Když společnost Chiquita informovala Komisi o kontaktech před stanovením cen, jež udržovala se společností Dole, uvedla, že tématem jejich diskusí byly podmínky prodeje a trhu a cenové faktory, jakož i oficiální cenové nabídky týkající se banánů. Ve svých pozdějších prohlášeních podniku společnost Chiquita rozvinula svá úvodní prohlášení. Uvádí, že takovéto kontakty ze středy odpoledne ‚obecně pokrývaly situaci na trhu a další důležité tržní faktory, jakož i obecný cenový záměr‘. Podle Komise během kontaktů před stanovením cen p. B. (Chiquita) a p. H. (Dole) ‚hodnotili prodeje a ostatní cenové faktory relevantní pro určení ceny na nadcházející týden‘. ‚Společnosti Chiquita a Dole se navíc vzájemně informovaly o podmínkách svých prodejů maloobchodníkům, tj. žlutých prodejů (Abverkauf)‘.

(150) Společnost Chiquita tvrdí, že ‚společnost Dole obecně uváděla, zda měly její ceny oproti cenám společnosti Chiquita v průběhu nadcházejícího týdne »růst« (gehen wir hoch), »klesat« (gehen wir runter) nebo »setrvávat na stejné úrovni« (bleiben wir beim Preis stehen) srovnáním s cenami probíhajícího týdne. Odpověď společnosti Chiquita mohla spočívat buď v prohlášení typu »to se zdá rozumné« nebo »uvidíme, jak se zachováme«. Společnost Chiquita byla občas konkrétnější a uvedla, co hodlala v průběhu nadcházejícího týdne učinit.‘ Podle společnosti Chiquita v průběhu prakticky všech těchto kontaktů p. B. a p. H. diskutovali o cenových záměrech.

(151) Společnost Chiquita uznává, že klíčovým tématem telefonních rozhovorů p. B. s p. H. bylo hodnocení šancí na zvýšení cen v průběhu nadcházejícího týdne, jinými slovy hodnocení, zda bylo i záměrem druhého dotčeného podniku zvyšovat ceny. Bylo důležité vědět, zda stále zůstával rozhodovací prostor pro zvyšování cen. Společnost Chiquita prohlašuje, že ‚pokud nebyly informace o změnách cen pro nadcházející týden konkrétní, bylo obecně přijímáno, že aktuální cena stoupne nebo klesne o 50 centů. Někdy nicméně společnosti rovněž diskutovaly o částce, o níž hodlaly zvýšit nebo snížit své ceny (například »měli bychom zvýšit o 1 eur«)‘.

(152) V odpovědi na žádost o informace společnost Dole tvrdí, že se její kontakty se společností Chiquita týkaly ‚podmínek na trhu a někdy v tomto kontextu orientačních trendů referenčních cen‘. Společnost Dole uvedla, že ‚hodnocení situace na trhu zahrnovalo atmosférické podmínky, žluté zásoby u subjektů provádějících dozrávání, odhadované zelené zásoby v přístavech a další faktory ovlivňující vztah nabídky a poptávky. V souvislosti s touto diskusí o trhu mohly být orientační referenční ceny rovněž zmíněny jako úvahy s cílem určit, zda byl trh na vzestupu, nebo klesal‘.

[…]

(154) Navíc společnost Dole uvádí, že jí společnost Chiquita a další konkurenti občas volali, aby si ověřili požadavky zákazníků, pokud jde o vývoj trhu. ‚Například zda se společnost Dole reálně chystala k propagační činnosti v určité konkrétní zemi‘.

[…]

(158) Společnost Dole dále na straně 130 své odpovědi na oznámení námitek uvádí, že ‚p. H. vysvětlil, že se mohl s p. B. shodnout, že očekávali, že ceny vzrostou o jedno euro nebo o 50 centů, ale žádná dohoda o růstu cen nebyla nikdy podepsána‘.

(159) Společnost Dole v odpovědi na oznámení námitek uvádí, že ani p. B ani p. H. neměli při stanovování cen neomezenou moc, a že si tedy pouze vyměňovali své osobní názory na další možný vývoj referenčních cen společností Dole a Chiquita.“

254    Pokud se jedná o dvoustranné kontakty mezi společnostmi Dole a Weichert, prvně zmíněný podnik prohlásil, jak vyplývá z bodu 183 odůvodnění napadeného rozhodnutí a odpovědi společnosti Dole na žádost o informace ze dne 30. března 2006, že se týkaly „obecné rozpravy o podmínkách na trhu (současný a očekávaný vývoj) a celkových objemů trhu“ a že ve středu odpoledne se konala diskuse o tom, jak se společnosti Dole a Weichert „dívaly na trh v průběhu daného týdne a jak by se podle nich mohl trh vyvíjet v průběhu dalšího týdne“. Společnost Dole dodala následující:

„Očekávaná poptávka na trhu byla hodnocena v rámci diskuse o situaci na trhu (například, zda v přístavech existují očekávané nadměrné zásoby přebytečných dovozů nebo zda zásoby žlutých banánů u subjektů provádějících dozrávání nebyly objednávány z důvodu klesající poptávky spotřebitelů).“

255    Komise rovněž v bodech 184 a násl. odůvodnění napadeného rozhodnutí odkazuje na další relevantní prohlášení společností Dole a Weichert:

„(184) Společnost Dole uvádí, že ‚na základě jejich diskusí o podmínkách na trhu se rovněž bavili o pravděpodobnosti celkového růstu na trhu nebo poklesu ceny banánů nebo o tom, zda ceny zůstanou v podstatě stejné. Nadto se mohli rovněž bavit o svých názorech na možné změny »ceny Aldi«‘.

[…]

(186) Společnost Dole prohlašuje, že jí konkurenti občas volali, aby si zkusili ověřit požadavky zákazníků, pokud jde o vývoj trhu. ‚Například zda se společnost Dole reálně chystala k propagační činnosti v určité konkrétní zemi.‘

(187) Společnost Dole v odpovědi na žádost o informace připouští, že při určitých příležitostech také konkrétně společnosti Weichert odhalila ‚možný vývoj své nabídky‘. Společnost Dole prohlašuje, že, když p. S. (Dole) komunikoval se svými kontaktními osobami ve společnosti Weichert, ‚Weichert se rovněž pravidelně, byť ne každý týden, ptala na možný vývoj nabídky pro následující týden. Pokud již v té době měla společnost Dole představu o referenční ceně pro další týden, odpovídala‘.

(188) Společnost Weichert v odpovědi na žádost o informace tvrdí, že dvoustranné kontakty se společností Dole ‚o celkových podmínkách na trhu‘ byly ,velmi obecnými konverzacemi bez předem daného nebo připravovaného pořadu jednání, během nichž se mohly diskuse zaobírat jedním nebo více z následujících témat: vnímání trhu, budoucí vývoj trhu, atmosférické podmínky v Evropě, atmosférické podmínky v zemích produkujících banány, dovoz banánů do EHP, úroveň poptávky na trhu, vývoj poptávky na trhu, prodejní situace na maloobchodní úrovni, prodejní situace u subjektů provádějících dozrávání ovoce, otázky regulace jako například možné úpravy režimu banánů ve Společenství nebo obecné hovory o odvětví (odchod zaměstnanců nebo nové přijímání zaměstnanců, společné podniky / ohlášená převzetí atd.)‘.

(189) Společnost Weichert navíc prohlašuje, že ‚při některých příležitostech společnost Dole volala společnosti Weichert, aby si s ní vyměnila názory na celkové podmínky panující na trhu a výjimečně též názory na možný vývoj oficiálních cen předtím, než si ve čtvrtek oficiální ceny mezi sebou sdělili dovozci banánů‘.

(190) […] V odpovědi na oznámení námitek společnost Dole tvrdí, že se společnost Weichert někdy ‚ptala na možný vývoj nabídky pro následující týden, jakožto na měřítko, podle něhož mohla společnost Weichert přesně určit své vlastní odhady‘.

[…]

(195) Společnost Dole v odpovědi na žádost o informace prohlašuje, že ,účelem kontaktů byla výměna informací s cílem, umožnit dovozcům lépe ohodnotit podmínky na trhu. Za použití obecných informací nebo obecných názorů týkajících se trhu získaných při kontaktech společnost Dole odhadovala pravděpodobnou poptávku na trhu, pravděpodobnou nabídku připravenou pro uspokojení nabídky a soulad původní představy společnosti Dole o ceně se skutečnými podmínkami na trhu.‘ “

256    Zdá se tedy, že na základě prohlášení dotčených podniků Komise jasně určila a rozlišila dva druhy vyměňovaných informací, tj. jednak faktory, které ceny banánů ovlivňují, tj. faktory, jež jsou důležité pro stanovení referenčních cen pro nadcházející týden, a dále budoucí vývoj cen a údaje o referenčních cenách pro nadcházející týden před stanovením těchto referenčních cen.

257    Komise tyto výměny obou druhů informací zahrnula pod generické označení kontakty před stanovením cen a uvedla, že se tyto v některých případech týkaly budoucího vývoje cen a údajů o referenčních cenách pro nadcházející týden (bod 266 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

258    V rámci své kritiky odůvodnění napadeného rozhodnutí se žalobkyně omezují zaprvé na namítání nedostatku upřesnění počtu kontaktů týkajících se budoucího vývoje ceny a údajů o referenčních cenách pro nadcházející týden, což vede jednak k připuštění dostatečně explicitní a jasné povahy napadeného rozhodnutí, pokud jde o povahu předmětné informace, a jednak k umělému izolování tohoto druhu informací a k přehlížení kontaktů týkajících se faktorů, které ceny banánů ovlivňují.

259    Kromě toho, že je otázka četnosti kontaktů před stanovením cen výslovně zkoumána v bodech 76 až 92 odůvodnění napadeného rozhodnutí, je třeba upozornit, že Komise popisuje četnost případů, kdy strany přímo zveřejnily cenové záměry. Sama společnost Dole se domnívá, že k tomuto „došlo přibližně v polovině diskusí ze středy odpoledne se společností Chiquita“ (bod 153 odůvodnění napadeného rozhodnutí) a ,pokud se jedná o kontakty mezi společnostmi Dole a Weichert, připouští společnost Dole, že se při jejich kontaktech „rovněž bavily o pravděpodobnosti celkového růstu na trhu nebo poklesu ceny banánů nebo o tom, zda ceny zůstanou v podstatě stejné“ (body 184 a 187 napadeného rozhodnutí), zatímco společnost Weichert prohlašuje, že se diskuse „výjimečně týkaly též možného vývoje oficiálních cen“ (bod 189 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

260    Zadruhé žalobkyně Komisi vytýkají, že přesně neuvedla, o jakých „faktorech relevantních pro stanovení referenčních cen“ bylo protiprávní diskutovat. Upozorňují na rozdíl mezi seznamem faktorů vypracovaným společností Weichert a převzatým v napadeném rozhodnutí a seznamem obsaženým v žalobní odpovědi, jakož i na skutečnost, že uvedený seznam zahrnuje zejména „dovoz banánů do EHP“, ačkoli Komise od všech námitek souvisejících s koordinací objemů upustila.

261    Jak správně zdůrazňuje Komise, nepřísluší jí v napadeném rozhodnutí obecně stanovit vyčerpávající seznam faktorů, jež musí být a priori v daném odvětví považovány za protiprávní. Naopak jí náleží s dostatečnou přesností a jasností právně kvalifikovat chování dotčených podniků vzhledem k podmínkám užití článku 81 ES, což pokud se jedná o povahu sdělovaných informací, učinila, když převzala popis dvoustranných kontaktů učiněný samotnými podniky.

262    Komise zejména upozornila na prohlášení společnosti Dole, podle něhož „hodnocení situace na trhu zahrnovalo atmosférické podmínky, žluté zásoby u subjektů provádějících dozrávání, odhadované zelené zásoby v přístavech a další faktory ovlivňující vztah nabídky a poptávky“ (bod 152 odůvodnění napadeného rozhodnutí týkající se kontaktů se společností Chiquita). Společnost Dole rovněž uvedla, že se její výměny se společností Weichert týkaly podmínek na trhu (současný a očekávaný vývoj) a upřesnila, že „byla očekávaná poptávka na trhu hodnocena v rámci diskuse o situaci na trhu (tj. o otázce, zda v přístavech existují očekávané nadměrné zásoby přebytečných dovozů nebo zda nebyly nakupovány banány ze zásob žlutých banánů u subjektů provádějících dozrávání z důvodu klesající poptávky spotřebitelů)“ (bod 183 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Otázka vývoje trhu mohla rovněž vést k diskusím společnosti Dole se společnostmi Chiquita a Weichert o uspořádání propagační akce (body 154 a 186 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

263    Komise rovněž odkázala na prohlášení společnosti Dole, jež uvedla, že „na základě jejich rozhovorů o podmínkách na trhu se [dotčení zaměstnanci] rovněž bavili o pravděpodobnosti obecného růstu nebo poklesu ceny banánů na trhu nebo zda se ceny obecně nezmění“ a že „kromě toho mohli rovněž diskutovat o svých názorech na to, jak se bude vyvíjet ‚cena Aldi‘ […]“ (bod 184 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Toto prohlášení poukazuje na vztah mezi rozhovory o faktorech, které ceny ovlivňují, a rozhovory o vývoji cen, což Komisi umožňuje konstatovat, že účastníci všech kontaktů věděli, že tyto mohly vyústit v rozhovory nebo odhalení tohoto druhu a že se jich účastnily navzdory tomu (bod 269 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

264    Je třeba připomenout, jak bylo vyloženo v bodě 125 výše, že požadavek odůvodnění musí být posuzován v závislosti na okolnostech případu, zejména zájmu, jejž mohou mít osoby, kterým je rozhodnutí určeno, na poskytnutí vysvětlení. V projednávaném případě nelze platně tvrdit, že Komise jasně a jednoznačně neoznačila různé druhy sdělovaných informací, jejichž výměnu považovala za protiprávní, konkrétně faktory, které ceny ovlivňují, ačkoli posledně uvedený výraz pouze odráží vlastní zcela jednoznačná prohlášení společnosti Dole ohledně existence rozhovorů o faktorech „ovlivňujících vztah nabídky a poptávky“ (bod 152 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

265    Navíc je třeba podotknout, že Komise v napadeném rozhodnutí jasně specifikovala otázku zohlednění objemů dovozu v kontaktech před stanovením cen.

266    Z bodů 136, 149 a 185 odůvodnění napadeného rozhodnutí totiž vyplývá, že údaje týkající se očekávaných objemů dovozu do severní Evropy již byly změněny předtím, než došlo ke kontaktům před stanovením cen. Objem dovozů jednotlivých podniků tak nebyl při uvedených kontaktech probírán, pokud ovšem nebyla očekávána významná změna nebo nepravidelnost očekávaných dovozů zejména z důvodu zadržení lodi. Toto konstatování Komise není žalobkyněmi zpochybňováno.

267    Z předcházejících úvah jako celku vyplývá, že námitka spočívající v neexistenci jasného a jednoznačného označení Komisí různých druhů sdělovaných informací, jejichž výměna je považována za protiprávní, musí být zamítnuta.

 K povaze vyměňovaných informací

268    Žalobkyně uplatňují, že vyměňované informace byly veřejné povahy nebo mohly být získány z jiných zdrojů, jako jsou odborné publikace, jež dokonce obsahovaly detailnější informace, pokud jde o směřování předpokládaných cen v předmětném odvětví.

269    Na podporu svých tvrzení žalobkyně odkazují na internetová periodika, jež údajně dostatečně včas sdělují podrobnosti o trhu s banány. Samy upřesňují, že magazín Sopisco News každou sobotu (tj. dva dny předtím, než společnost Dole ukončila svá jednání o stanovení ceny pro následující pondělí) uváděl žebříček skutečných tržních cen každého dovozce pro daný týden.

270    Jak správně zdůrazňuje Komise, tato publikace vycházela nejméně dva dny po stanovení a oznámení referenčních cen a nikoli předcházejícího dne. V tu dobu byly referenční ceny oznámeny a na trhu široce rozšířeny (bod 104 odůvodnění rozhodnutí), což odporuje tvrzení žalobkyň o „včasném“ oznámení.

271    Pokud se jedná o Centre de coopération internationale en recherche agronomique pour le développement (Středisko mezinárodní spolupráce při zemědělském výzkumu pro rozvoj, CIRAD), to podle žalobkyň každý čtvrtek podávalo zprávy o zvěstech na trhu ohledně reálných týdenních cenových trendů v Německu, jakož i v ostatních zemích Evropské unie.

272    Na základě tohoto časového údaje nelze zjistit, zda informace obsažené v této publikaci byly podnikům známy před jejich schůzkou konanou ve čtvrtek brzy ráno za účelem stanovení jejich referenční ceny.

273    Během soudního jednání dokonce žalobkyně v rozporu se svými písemnými podáními tvrdily, že k uveřejnění dopisu CIRAD docházelo ve středu, na podporu svého tvrzení však neposkytly žádný důkaz.

274    Zkoumání výtisků této publikace poskytnutých žalobkyněmi, z nichž žádný neodpovídá období protiprávního jednání konstatovaného v napadeném rozhodnutí, v každém případě odhaluje číselné údaje, především ve formě grafů, o objemech produkce a skutečných cenách, jakož i velmi obecné komentáře o dotčených zeměpisných trzích a trendech vztahujících se k získaným datům.

275    Žalobkyně netvrdí, že jsou zde zmíněny referenční ceny dovozců pro nadcházející týden nebo dokonce orientační trendy referenčních cen pro nadcházející týden. Periodikum CIRAD neobsahuje žádný jednotlivý číselný údaj týkající se dovozců banánů.

276    Žalobkyně navíc nezpochybnily svá prohlášení, uvedená Komisí v rámci popisu obsahu kontaktů, týkající se diskuzí se společností Chiquita o „žlutých zásobách u subjektů provádějících dozrávání, odhadovaných zelených zásobách v přístavech“ (bod 152 odůvodnění napadeného rozhodnutí) a se společností Weichert o existenci „dříve vytvořených zásob přebytečných dovozů v přístavech“ nebo o otázce, „zda supermarkety nenakupovaly banány ze zásob žlutých banánů subjektů provádějících dozrávání z důvodu klesající poptávky spotřebitelů“ (bod 183 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Žalobkyně netvrdí, že se takovéto výměny týkaly informací dostupných na trhu.

277    Je tomu tak rovněž v případě diskuzí o propagačních akcích, o událostech majících vliv na přepravu zboží směřujícího do severoevropských přístavů nebo o prodejích maloobchodníkům společností Dole a Chiquita, tj. o žlutých prodejích.

278    V odpovědi na vyjádření společností Dole a Weichert Komise skutečně sama připustila, že informace probírané stranami „mohly být získány z jiných zdrojů“ (body 160 a 189 odůvodnění napadeného rozhodnutí), což se může týkat meteorologických podmínek uváděných společnostmi Dole a Weichert v rámci popisu dvoustranných kontaktů.

279    Nadále však platí, že pohled společností Dole nebo Weichert na tu či onu informaci důležitou pro podmínky nabídky nebo poptávky, jež mohla být získána jinak než prostřednictvím rozhovorů s dotčenými podniky, a na její dopad na vývoj trhu nepředstavuje bez dalšího veřejně dostupnou informaci.

280    V každém případě zjištění provedené Komisí v bodech 160 a 189 odůvodnění napadeného rozhodnutí není samo o sobě neslučitelné s jejím závěrem o protisoutěžním cíli předmětného jednání založeném na jeho celkovém posouzení.

 K účastníkům výměn informací

281    Žalobkyně tvrdí, že se předmětných diskuzí neúčastnili pouze tři dodavatelé, jimž bylo napadené rozhodnutí určeno, a že dovozci stejné nebo podobné informace sdíleli se svými zákazníky, což Komise nezpochybňuje, ale z čehož nevyvozuje důsledky, tj. důkaz neexistence protisoutěžního cíle těchto výměn.

282    Pokud jde o ostatní dovozce, společnost Fyffes sama připustila, že se podílela na zcela totožných kontaktech s ostatními dovozci, a všichni dovozci Komisi informovali, že měli naprosto stejné kontakty se společností Leon Van Parys (Pacific).

283    Na podporu tohoto tvrzení žalobkyně odkazují na odstavce 128 a 129 oznámení námitek znějící takto:

„(128) […] společnost Dole prohlašuje, že udržovala dvoustranné kontakty, k nimž docházelo před stanovením referenčních cen banánů, se společnostmi Fyffes, Weichert, Pacific, Del Monte a Chiquita. Společnost Del Monte prohlašuje, že její pracovník (vedoucí prodeje banánů) měl od pondělí do středy telefonní rozhovory s pracovníky ostatních dovozců banánů, zejména společností Chiquita, Dole, Weichert/Fyffes a Pacific Společnost Weichert prohlašuje, že měla dvoustranné kontakty zejména se společnostmi Chiquita, Del Monte, Fyffes a Pacific. Společnost Fyffes prohlašuje, že měla kontakty s dovozci banánů a mezi těmito dovozci uvádí společnosti Chiquita Nederland, Dole, Pacific, Del Monte/Weichert a Del Monte Holland.

(129)  Společnost Pacific neuznává, že měla s ostatními stranami před stanovením referenčních cen takovéto kontakty. Společnosti Chiquita, Dole, Del Monte, Weichert a Fyffes ovšem každá zvlášť prohlašují, že takovéto dvoustranné kontakty udržovaly se společností Pacific. […]“

284    Je třeba shledat, že z výše uvedených bodů lze dovodit pouze to, že společnost Fyffes připustila kontakty s ostatními dovozci, mimo jiné se společností Pacific, a že společnosti Chiquita, Dole, Del Monte a Weichert bez dalšího upřesnění prohlásily, že rovněž udržovaly dvoustranné kontakty se společností Pacific.

285    Je třeba zdůraznit, že po zaslání oznámení námitek společnostem Fyffes a Leon Van Parys (Pacific) Komise nakonec na základě jimi předložených odpovědí a hodnocení důkazních materiálů, jež měla k dispozici, v napadeném rozhodnutí neshledala protiprávní jednání těchto dvou podniků.

286    Z bodů 21 a 24 odůvodnění napadeného rozhodnutí dále vyplývá, že kromě společností Chiquita, Weichert, Dole, Del Monte (pokud se jedná o její vlastní aktivity dovozce banánů), Fyffes a Leon Van Parys bylo v severní Evropě aktivní velké množství dalších podniků prodávajících banány. Nebylo ani tvrzeno, ani a fortiori prokázáno, že tyto podniky byly zapojeny do výměn informací vytýkaných v napadeném rozhodnutí.

287    Je konečně třeba upozornit, že žalobkyně nepředložily důkaz o skutečnosti, že vytýkané výměny informací zahrnovaly rovněž zákazníky.

288    Žalobkyně předkládají dva dopisy zákazníků společnosti Dole pocházející od společností Van Wylick OHG a Metro Group Buying GmbH, v nichž tyto dvě společnosti nezmiňují svou účast na diskuzích s dodavateli banánů o faktorech důležitých pro stanovení referenčních cen banánů pro nadcházející týden nebo o cenových trendech a údajích o referenčních cenách pro nadcházející týden před stanovením těchto cen, ani jejich pouhé obeznámení s existencí dvoustranných kontaktů mezi dovozci, natož pak s jejich přesným rozsahem. Oba zákazníci společnosti Dole především zdůrazňují, že jim tento podnik oznamoval referenční cenu ve čtvrtek ráno telefonicky. Žalobkyně samy uvádějí, že relevantním údajem těchto dopisů je, že rozhodujícím faktorem byla pro zákazníky „cena Aldi“, nikoli referenční cena, a že je tedy „bez významu, zda zákazníci znali či nikoli všechny detaily kontaktů před stanovením cen konstatovaných Komisí“.

289    Navíc žalobkyně nesprávně tvrdí s odkazem na bod 325 napadeného rozhodnutí, že Komise nezpochybňuje, že témata, jichž se týkaly dvoustranné kontakty, byla rovněž diskutována se zákazníky.

290    V bodě 325 odůvodnění napadeného rozhodnutí Komise připomíná argumentaci společností Dole a Del Monte ohledně konceptu „rádio banány“, podle něhož byly informace o trhu s banány rychle šířeny, a že podle nich „všichni“ věděli, že se konkurenti baví se „všemi“. V odpovědi na toto tvrzení Komise výslovně odkazuje na jiné body odůvodnění, v nichž uvedla, jednak že důkazy předložené dotčenými podniky nebo jimi uplatněné argumenty neprokazují, že by veřejné orgány, zákazníci či třetí osoby věděli o výměnách informací před stanovením cen a obsahu těchto informací a dále že tato argumentace nijak nemění její závěr, že jsou tyto diskuze mezi dotčenými podniky protisoutěžní.

291    V tomto ohledu Komise správně upozorňuje na nezbytnost rozlišování mezi na jedné straně konkurenty, kteří sbírají informace samostatně nebo diskutují o budoucích cenách se zákazníky nebo třetími subjekty, a na druhé straně konkurenty, kteří před stanovením jejich referenčních cen probírají faktory ovlivňující stanovování cen a vývoj cen s ostatními konkurenty (bod 305 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

292    Pokud první způsob chování nezpůsobuje žádné obtíže ohledně uplatňování volné a ničím nenarušené hospodářské soutěže, neplatí totéž pro druhý způsob chování, jež odporuje požadavku, aby každý hospodářský subjekt určoval samostatně politiku, jež hodlá na společném trhu uplatňovat, neboť tento požadavek striktně brání všem přímým nebo nepřímým kontaktům mezi těmito subjekty, jejichž cílem nebo výsledkem je buď ovlivnění tržního chování skutečného nebo potenciálního soutěžitele či odhalení tržního chování, o kterém tyto subjekty rozhodly, že budou samy uskutečňovat na tomto trhu nebo které zamýšlí samy uskutečňovat na tomto trhu, takovému soutěžiteli (rozsudek Suiker Unie a další v. Komise, bod 56 výše, body 173 a 174, a rozsudek Tribunálu ze dne 11. prosince 2003, Adriatica di Navigazione v. Komise, T‑61/99, Recueil, s. II‑5349, bod 89).

293    Individuální posouzení dovozcem banánů klimatického jevu majícího vliv na pěstitelskou oblast, tj. veřejné a dostupné informace, nemůže být zaměňováno se společným hodnocením dvěma konkurenty uvedeného jevu, doprovázeným v případě potřeby další informací o stavu trhu, a jeho dopadu na vývoj odvětví velmi krátce před stanovením jejich referenčních cen.

294    Je třeba připomenout, že společnost Dole vysvětlila, že ve svých kontaktech se společností Chiquita, „hodnocení situace na trhu zahrnovalo atmosférické podmínky, žluté zásoby u subjektů provádějících dozrávání, odhadované zelené zásoby v přístavech a další faktory ovlivňující nabídku ve vztahu k poptávce“.

295    Komise tedy správně v bodech 160 a 189 odůvodnění napadeného rozhodnutí uvádí, že „ačkoli mohly být informace k různým diskutovaným tématům získány z jiných zdrojů […], stanoviska konkurentů k tomuto tématu, k jejichž výměně při dvoustranných rozhovorech docházelo, nemohla být získávána z jiných zdrojů “.

 K zohlednění podstatných charakteristik dotčeného trhu

296    Žalobkyně především Komisi vyčítají, že nijak nezohlednila podmínky na trhu, a že tedy v tomto ohledu neposkytla žádné odůvodnění, nebo jinými slovy že jasně a jednoznačně nevysvětlila způsob, jímž zohlednila podmínky trhu, aby shledala, že výměna informací představovala protiprávní jednání ve smyslu článku 81 ES. Obecně žalobkyně rovněž Komisi vytýkají nesprávné hodnocení trhu.

–       K rámci právní úpravy

297    Žalobkyně zdůrazňují, že pro odvětví platila specifická právní úprava, jejímž důsledkem bylo to, že zásobování bylo stanovováno v rámci systému celních kvót.

298    V prvé řadě, pokud se jedná o námitku spočívající v porušení povinnosti odůvodnění v tomto ohledu, z bodů 36 až 40, 129 až 137, 278 a 279 odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že Komise zohlednila a dostatečným a jednoznačným způsobem zkoumala rámec právní úpravy odvětví produkce banánů v době rozhodné z hlediska skutkového stavu, tj. nařízení č. 404/93, při svém hodnocení souladu chování společnosti Dole s článkem 81 odst. 1 ES.

299    Z toho vyplývá, že Komisi nelze vyčítat žádné porušení článku 253 ES, pokud se jedná o rámec právní úpravy dotčených výměn informací.

300    Zadruhé, pokud jde o relevanci rozboru Komise, je třeba zdůraznit, že během dotčeného období byl pro dovozy banánů do Společenství stanoven režim licencí. Komise v bodě 37 odůvodnění napadeného rozhodnutí podotkla, že při podávání žádostí o licence musely hospodářské subjekty složit jistotu a že valná většina licenčních množství byla přidělována tradičním hospodářským subjektům oproti „nově příchozím“ nebo „nikoli tradičním hospodářským subjektům“ (od 1. července 2001), což odhaluje existenci určitých překážek vstupu na dotčený trh.

301    Dovozní kvóty na banány byly stanovovány ročně a přidělovány čtvrtletně s určitou omezenou mírou flexibility mezi čtvrtletími kalendářního roku. Komise uvádí, že vzhledem k režimu kvót bylo celkové množství banánů dovezených do Společenství jako celku v průběhu daného čtvrtletí v dotčeném období určeno, s výhradou určité omezené flexibility mezi čtvrtletími, protože držitelé licencí byli silně motivováni, aby své licence využili v průběhu dotčeného čtvrtletí (bod 134 odůvodnění rozhodnutí).

302    Jak uvádějí žalobkyně, skutečnost, že zásobování banány původem z latinské Ameriky a ze zemí Afriky, Karibiku a Pacifiku (AKT) bylo ve skutečnosti během celého období údajného protiprávního jednání stanoveno nařízením č. 404/93 představuje skutečnost, jež má jednoznačný význam pro stanovení cen.

303    Význam této právní úpravy vzhledem k úrovni nabídky a skutečnost, že přispívá k určité transparentnosti na trhu, umožňují dospět k závěru, že stanovování cen na trhu s banány zcela neodpovídalo volnému působení nabídky a poptávky.

304    Toto konstatování nicméně není neslučitelné se závěrem Komise ohledně protisoutěžního cíle předmětného jednání.

305    Zaprvé Komise řádně zohlednila podstatnou charakteristiku odvětví produkce banánů, tj. jeho uspořádání v týdenních cyklech.

306    Komise správně zdůraznila, že společné uspořádání trhů předem neurčovalo počet dovezených banánů uváděných na trh v rámci Unie a o to méně pak těch uváděných na trh v předmětné zeměpisné oblasti během daného týdne.

307    Na trhu organizovaném v týdenních cyklech tak mohla Komise konstatovat, že dodávky banánů do přístavů severní Evropy byly pro daný týden určovány v závislosti na rozhodnutích o produkci a dodávkách přijatých producenty a dovozci (body 131 až 135 odůvodnění napadeného rozhodnutí), kteří tak měli jistou míru uvážení, pokud jde o objem dostupný na trhu.

308    Zadruhé Komise rovněž zohlednila specifickou situaci, pokud se jedná o množství dostupných banánů během daného týdne v severní Evropě uvedenou v bodě 136 odůvodnění napadeného rozhodnutí následujícím způsobem:

„Různé dokumenty, jež má Komise k dispozici, ukazují, že než dotčené strany stanovily týdenní referenční ceny, vyměňovaly si od pondělí do středy informace o dodávkách banánů do přístavů severní Evropy. Takto byly sdělovány údaje o vlastních objemech banánů dotčených stran, jejichž dodání bylo obecně předpokládáno v průběhu nadcházejícího týdne. Strany připouštějí, že k takovýmto výměnám docházelo. Dovozci pro doplnění nebo alternativně vycházeli z informací týkajících se dodávek banánů, jež byly dostupné z různých veřejných nebo soukromých zdrojů prostřednictvím nestálých informačních služeb. V důsledku toho, měly dotčené strany normálně vždy přehled o objemech banánů konkurentů, jež měly do přístavů severní Evropy dorazit později během nadcházejícího týdne, pokud udržovaly kontakty před stanovením cen […]“

309    Komise navíc uvedla, že ačkoliv dotčené podniky nezpochybnily zjištění učiněné v oznámení námitek, podle něhož k výměnám údajů o objemech docházelo pravidelně na začátku každého týdne (od pondělí do středy ráno) (poznámka pod čarou č. 179 napadeného rozhodnutí), měla vzhledem k argumentům předloženým dotčenými stranami v odpovědi na oznámení námitek za to, že důkazy, jež měla k dispozici, nevedly k závěru, že výměny informací o zpracovávaných objemech měly protisoutěžní cíl nebo že byly nedílnou součástí protiprávního jednání (bod 272 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

310    Komise naopak upozornila, že účastníci kontaktů před stanovením cen komunikovali s ohledem na menší nejistotu ohledně situace svých konkurentů, pokud jde o dodávky, a že tato skutečnost spolu s transparentností trhu zajišťovanou jeho regulatorním rámcem odrážela nižší úroveň nejistoty v odvětví obchodu s banány v severní Evropě a činila tak o to důležitější zachování přetrvávající nejistoty ohledně budoucích rozhodnutí konkurentů v oblasti cen (bod 272 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

311    Ačkoli žalobkyně Komisi vyčítají nesprávné hodnocení kontextu předmětného jednání, neposkytly žádnou konkrétní argumentaci popírající zjištění Komise týkající se prostoru podniků obchodujících s banány pro uvážení ohledně objemů dostupných na trhu v průběhu daného týdne a informovanosti těchto podniků o příchozích dodávkách banánů před kontakty před stanovením cen.

312    Za těchto okolností je třeba podotknout, že Komise ve svém hodnocení chování společnosti Dole správně zohlednila nižší úroveň nejistoty v odvětví obchodu s banány v severní Evropě a odpovídající potřebu chránit zachování přetrvávající nejistoty ohledně budoucích rozhodnutí konkurentů, pokud jde o ceny (v tomto smyslu viz rozsudek Tribunálu ze dne 15. března 2000, Cimenteries CBR a další v. Komise, T‑25/95, T‑26/95, T‑30/95 až T‑32/95, T‑34/95 až T‑39/95, T‑42/95 až T‑46/95, T‑48/95, T‑50/95 až T‑65/95, T‑68/95 až T‑71/95, T‑87/95, T‑88/95, T‑103/95 a T‑104/95, Recueil, s. II‑491, body 1088 a 1856).

–       Ke specifické povaze předmětného produktu

313    Kromě chybějícího odůvodnění napadeného rozhodnutí v tomto ohledu se žalobkyně dovolávají skutečnosti, že vzhledem k tomu, že banány jsou produktem podléhajícím rychlé zkáze, jenž musí být rychle uveden na trh, bylo pro dovozce užitečné a dokonce nezbytné přesně znát zejména trendy na trhu a názory konkurentů v tomto ohledu, což vysvětluje, proč bylo takové množství kontaktů mezi velkým počtem dovozců banánů. Francouzská Rada pro hospodářskou soutěž ostatně při obecném hodnocení účinků výměny informací uznala a zohlednila specifické vlastnosti trhů s ovocem a zeleninou.

314    Zaprvé, pokud se jedná o námitku spočívající v porušení povinnosti odůvodnění, z bodů 278, 279, 290, 300, 303, 341 až 343 odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že Komise dostatečně a jednoznačně zkoumala argumenty adresátů tohoto rozhodnutí, mezi nimi i společnosti Dole, vztahující se ke specifické povaze předmětného produktu, tj. jeho extrémně rychlému podléhání zkáze.

315    Z toho vyplývá, že Komisi nelze, pokud se jedná o zvláštní povahu předmětného produktu, vytýkat porušení článku 253 ES.

316    Zadruhé, co se týče opodstatněnosti posouzení provedeného Komisí, je třeba podotknout, že výše uvedeným tvrzením se žalobkyně domáhají konstatování, že kontakty mezi dovozci měly vzhledem ke zvláštní povaze předmětného produktu legitimní cíl, tj. zvýšení efektivnosti trhu.

317    Jak Komise správně uvádí v bodě 303 odůvodnění napadeného rozhodnutí, vysvětlením, že cílem kontaktů byla účinná likvidace zásob na trhu s produktem velmi rychle podléhajícím zkáze, jako jsou banány, nebo stanovení ceny likvidace zásob na trhu, podniky, jimž je napadené rozhodnutí určeno, uznávají, že jejich kontakty ovlivnily jejich rozhodnutí o cenách. Toto poslední zjištění potvrzuje protisoutěžní cíl předmětného jednání.

318    Komise v bodě 303 odůvodnění napadeného rozhodnutí dodala následující:

„[…] jakmile je prokázán protisoutěžní cíl kontaktů, nemohou ho dotčené strany odůvodnit tvrzením, že chtěly dosáhnout ‚lepší efektivnosti‘. Proto, aby se na určité protisoutěžní jednání neuplatnil článek 81 [ES], je nezbytné, aby byly splněny podmínky stanovené v čl. 81 odst. 3 [ES] […]. Navíc nestačí nemít žádný ‚protisoutěžní záměr‘ při kontaktech s konkurenty, během nichž byly odhaleny nebo diskutovány cenové záměry a faktory ovlivňující stanovování cen […].“

319    Komise navíc shledala, že podmínky uplatnění čl. 81 odst. 3 ES nebyly splněny (body 339 až 343 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

320    Prohlášení žalobkyň, jež popírají existenci porušení čl. 81 odst. 1 ES, ohledně nutnosti pro dovozce znát názory konkurentů na trendy na trhu, vzhledem k velmi krátké době pro uvedení na trh diktované nezbytností udat během několika dnů celé náklady ovoce podléhajícího rychlé zkáze pouze podporují konstatování a závěry Komise.

321    Navíc jsou pro řešení projednávaného sporu zcela irelevantní úvahy obecného charakteru pocházející od vnitrostátního orgánu pro hospodářskou soutěž, jemuž byla předložena žádost o poskytnutí stanoviska k ekonomickému uspořádání odvětví ovoce a zeleniny v dotčeném členském státě.

322    A konečně je třeba připomenout, že podle judikatury nezáleží na tom, že podniky jednaly ve vzájemné shodě z důvodů, z nichž některé byly legitimní. Soudní dvůr tak rozhodl, že lze mít za to, že má dohoda omezující cíl, i když jejím jediným cílem není omezení hospodářské soutěže, ale sleduje rovněž jiné legitimní cíle (rozsudek Beef Industry Development Society a Barry Brothers, bod 68 výše, bod 21).

323    Za těchto okolností je třeba konstatovat, že žalobkyně nepředložily žádný argument, jenž by mohl zpochybnit posouzení Komise, pokud jde o zvláštní povahu předmětného produktu.

–       K proměnlivé povaze poptávky

324    S odkazem na body 35 a 130 odůvodnění napadeného rozhodnutí žalobkyně tvrdí, že se poptávka na předmětném trhu nesmírně měnila a že bylo pro dovozce nemožné spolehlivě poptávku předvídat, což mělo za následek, že se ceny měnily každý týden.

325    Zaprvé, pokud se jedná o námitku spočívající v porušení povinnosti odůvodnění, Komise, jak žalobkyně samy zdůrazňují ve svých písemných podáních, výslovně vznesla otázku poptávky na dotčeném trhu, když uvedla, že „banány jsou obchodně vnímány jako produkt dostupný během celého roku, jehož poptávka je mírně vyšší v prvním pololetí roku a nižší během druhého, zejména pak v létě“ (bod 35 odůvodnění napadeného rozhodnutí), což vylučuje porušení její povinnosti odůvodnění v tomto ohledu.

326    Zadruhé, co se týče opodstatněnosti posouzení provedeného Komisí, je třeba podotknout, že její zjištění zmíněné v bodě 325 výše nemůže být, jak to činí žalobkyně, posuzováno jako konstatování nemožnosti dovozců spolehlivě předvídat poptávku. Tato poslední zmínka obsažená v bodě 130 odůvodnění napadeného rozhodnutí je ostatně jediným připomenutím prohlášení společnosti Del Monte.

327    Navíc je třeba jednak připomenout, že Komise zdůraznila (bod 131 odůvodnění napadeného rozhodnutí), aniž to bylo zpochybňováno žalobkyněmi, rozhodovací schopnost dovozců při týdenním stanovování objemů dodávek banánů do přístavů severní Evropy a jejich rozdělení mezi různé členské státy, jež patří do severní Evropy, východní Evropy a ESVO, tj. situaci charakterizující přizpůsobivost a pružnost trhu, pokud jde o nabídku.

328    Dále pak jsou prohlášení žalobkyň ohledně proměnlivosti poptávky a jejího údajného důsledku, tj. týdenní proměnlivosti cen, slučitelná se závěry Komise, pokud jde o existenci jednání ve vzájemné shodě, jehož cílem je omezení hospodářské soutěže, a dokonce tyto závěry podporují.

329    Pokud se jedná o obsah dvoustranných kontaktů, Komise správně zdůraznila, že předmětné podniky probíraly podmínky nabídky a poptávky nebo jinými slovy faktory ovlivňující stanovování cen zejména se společným hodnocením úrovně poptávky. Je třeba v tomto ohledu připomenout, že společnost Dole uvedla, že v rámci těchto diskuzí se společností Weichert „byla očekávaná poptávka na trhu hodnocena v rámci diskuse o situaci na trhu (tj. o otázce, zda v přístavech existují očekávané nadměrné zásoby přebytečných dovozů nebo zda zásoby žlutých banánů u subjektů provádějících dozrávání nebyly objednávány z důvodu klesající poptávky spotřebitelů)“ (bod 183 odůvodnění napadeného rozhodnutí.

330    V ekonomické studii ze dne 10. dubna 2007 předložené společností Dole v průběhu správního řízení se uvádí, že se poptávka banánů měnila z týdne na týden v závislosti na velkém počtu předvídatelných či nepředvídatelných faktorů a že vzhledem k této nejistotě musela společnost DFFE nalézt ideální cenu, jež jí umožňovala nastolit rovnováhu mezi jejím zásobováním a touto kolísající poptávkou s ohledem na rizika a náklady spojené se stárnutím banánů. Dále se uvádí, že „faktorem, jenž ovlivňuje konečné objemy zakoupené zákazníky, je cena, neboť poptávka je na rozdíl od nabídky ve vztahu k ceně pružná“.

331    Tyto úvahy společnosti Dole ohledně poptávky v kontextu trhu rovněž charakterizovaného systémem výměny informací mezi podniky o objemech týdenních dodávek banánů do přístavů mohou odůvodnit závěry Komise ohledně skutečnosti, že cena byla klíčovým nástrojem hospodářské soutěže v předmětném odvětví (bod 261 odůvodnění napadeného rozhodnutí), a naléhavé potřeby chránit v rámci trhu s banány přetrvávající nejistotu ohledně budoucích rozhodnutí konkurentů, pokud jde o ceny (bod 272 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

–       Ke struktuře trhu

332    Žalobkyně zdůrazňují, že k omezené výměně informací dochází na trhu, jenž není vysoce koncentrovaný nebo oligopolní. Poté, co uvedla opak v odstavci 406 oznámení námitek, měla Komise nadále bez sebemenšího vysvětlení za to, že tento faktor nebyl relevantní (bod 280 odůvodnění napadeného rozhodnutí), a odmítla tak přesvědčivé důkazy o konkurenční povaze dotčeného trhu. Údajné protiprávní jednání by se navíc týkalo méně než poloviny trhu, buď 45 až 50 % podle hodnoty, nebo 40 až 45 % podle objemu (bod 31 odůvodnění napadeného rozhodnutí) podle přehnaných údajů Komise, jež jasně neupřesnila výpočet tohoto tržního podílu, když tento je ve skutečnosti v Německu, nejdůležitějším trhu severní Evropy, menší než 25 %. Tento rozsah tržního podílu by přirozeně zbavil jakéhokoli opodstatnění připomínku, že předmětná výměna informací mohla být použita na podporu nárůstu cen v odvětví.

333    Zaprvé, pokud jde o námitku spočívající v porušení povinnosti odůvodnění, je třeba konstatovat, že otázka struktury trhu a jeho konkurenční povahy byla Komisí dostatečně a jednoznačně zkoumána v bodech 25 až 31, 280, 281 a 324 odůvodnění napadeného rozhodnutí.

334    Toto konstatování nemůže být zpochybňováno skutečností, že v odstavci 406 oznámení námitek Komise původně uznala existenci oligopolního trhu, přičemž tento údaj již není obsažen v napadeném rozhodnutí.

335    Je třeba připomenout, že rozhodnutí nemusí být nezbytně přesnou kopií oznámení námitek (rozsudek Soudního dvora ze dne 29. října 1980, van Landewyck a další v. Komise, 209/78 až 215/78 a 218/78, Recueil, s. 3125, bod 68). Komise totiž musí být ve svém rozhodnutí schopna zohlednit odpovědi dotyčných podniků na oznámení námitek. V tomto ohledu jí musí být umožněno nejen přijímat nebo zamítat argumenty dotyčných podniků, nýbrž také provádět vlastní analýzu jimi uvedených skutečností, buď aby upustila od námitek, které by se ukázaly být neopodstatněnými, nebo aby upravila či doplnila, jak z hlediska skutkového, tak právního, svou argumentaci na podporu námitek, které zachová (rozsudek Soudního dvora ze dne 15. července 1970, ACF Chemiefarma v. Komise, 41/69, Recueil, s. 661, bod 92; viz rovněž v tomto smyslu rozsudek Suiker Unie a další v. Komise, bod 56 výše, body 437 a 438).

336    Komise tak svou argumentaci v napadeném rozhodnutí, jež je obsažena především v bodech 280 a 281 odůvodnění, přizpůsobila, jak na to měla právo, v návaznosti na odpovědi podniků na oznámení námitek. V těchto bodech odůvodnění Komise uvedla, že:

–        struktura trhu není v projednávaném případě relevantní skutečností k prokázání protiprávního jednání, neboť Tribunál v rozsudku ze dne 12. července 2001, Tate & Lyle a další v. Komise (T‑202/98, T‑204/98 a T‑207/98, Recueil, s. II‑2035, bod 113) zdůraznil, že v případě kartelové dohody o cenách je relevance struktury trhu, na němž k protiprávnímu jednání docházelo, jiná, než v případě rozdělování trhů,

–        dotčené strany v každém případě držely podstatnou část trhu a byly dodavateli třech největších značek banánů,

–        dotčené strany nemohou ospravedlňovat svou účast na kartelových dohodách tvrzením, že na trhu existuje hospodářská soutěž, a že proto, aby bylo jednání z hlediska svého cíle protiprávní, není nezbytné, aby kartelové dohody mezi stranami vylučovaly jakoukoli konkurenci.

337    Z předcházejících úvah vyplývá, že, pokud se jedná o otázku struktury předmětného trhu, nelze Komisi vytýkat žádné porušení článku 253 ES.

338    Zadruhé, pokud se jedná o relevanci posouzení Komise, žalobkyně správně poznamenávají, že stanovisko, podle něhož struktura trhu není z hlediska prokázání protiprávního jednání v projednávaném případě relevantní skutečností, vychází z chybného výkladu rozsudku Tate & Lyle a další v. Komise, bod 336 výše, v tom smyslu, že se pasáže tohoto rozsudku citované v bodě 280 odůvodnění napadeného rozhodnutí nevztahují k prokazování protiprávního jednání, ale k výši uložené pokuty.

339    Je totiž třeba připomenout, že podle judikatury musí každý hospodářský subjekt autonomním způsobem určovat politiku, kterou hodlá uplatňovat na společném trhu, a ačkoliv tento požadavek autonomie nevylučuje právo hospodářských subjektů na rozumné přizpůsobení se existujícímu nebo očekávanému chování jejich soutěžitelů, striktně brání všem přímým nebo nepřímým kontaktům mezi těmito subjekty, jejichž cílem nebo výsledkem je ovlivnění tržního chování skutečného nebo potenciálního soutěžitele či odhalení tržního chování, o kterém tyto subjekty rozhodly, že budou samy uskutečňovat na tomto trhu nebo které zamýšlí samy uskutečňovat na tomto trhu, takovému soutěžiteli, jestliže je cílem nebo výsledkem těchto kontaktů dosažení podmínek hospodářské soutěže, které s přihlédnutím k povaze výrobků nebo poskytovaných služeb, významu a množství podniků, jakož i objemu uvedeného trhu neodpovídají obvyklým podmínkám relevantního trhu (rozsudek T‑Mobile Netherlands a další, bod 56 výše, body 32 a 33).

340    Pokud je nabídka na trhu silně koncentrovaná, může výměna některých informací, zejména podle typu vyměňovaných informací, umožnit podnikům poznat pozici a obchodní strategii jejich soutěžitelů na trhu, čímž se narušuje soupeření na tomto trhu a zvyšuje pravděpodobnost koluze, či dokonce koluze usnadňuje. Naopak, pokud je nabídka roztříštěná, může být rozšiřování a výměna informací mezi soutěžiteli neutrální, nebo dokonce pozitivní, pro konkurenční charakter trhu (rozsudek Soudního dvora ze dne 23. listopadu 2006, Asnef-Equifax et Administración del Estado, C‑238/05, Sb. rozh. s. I‑11125, bod 58).

341    Soudní dvůr rovněž uvedl, že systém výměny informací může být v rozporu s pravidly hospodářské soutěže, i když relevantní trh není silně koncentrovaným oligopolním trhem (rozsudek Thyssen Stahl v. Komise, bod 62 výše, bod 86).

342    Je třeba zdůraznit, že v napadeném rozhodnutí Komise uvádí, že kromě společností Chiquita, Weichert a Dole dosahovaly v severní Evropě vysokých prodejů banánů společnosti Del Monte (pokud se jedná o její vlastní aktivity dodavatele banánů), Fyffes a Leon Van Parys a že kromě těchto podniků působilo v severní Evropě velké množství dalších podniků zabývajících se prodejem banánů. Většinou se jednalo o malé podniky soustředící se na omezenou zeměpisnou oblast (zejména Německo) (body 21 a 24 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

343    Komise nicméně uvádí, že dotčené strany působily na podstatné části trhu a dodávaly tři největší značky banánů.

344    Komise v tomto ohledu vysvětluje způsob, jímž určila společnou přítomnost adresátů napadeného rozhodnutí při zásobování banány v bodech 25 až 31 odůvodnění napadeného rozhodnutí.

345    Komise tak přistoupila k odhadu hodnoty jejich společného podílu na prodeji banánů na základě údajů poskytnutých uvedenými adresáty napadeného rozhodnutí a dovozci banánů Fyffes a LVP, což ji vedlo k závěru, že podíly společností Chiquita, Dole a Weichert na prodejích představovaly společně v roce 2002 co do hodnoty přibližně 45 až 50 % prodejů banánů v severní Evropě (body 26 a 27 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

346    Žalobkyně tvrdí, že čísla předkládaná Komisí jsou značně přehnaná a neodpovídají nezávislému šetření provedenému u spotřebitelů, jež ukázalo, že společný podíl společností Chiquita, Dole a podniku tvořeného společnostmi Del Monte a Weichert byl co do objemu na nejdůležitějším trhu, tj. v Německu, menší než 25 %.

347    Toto tvrzení již bylo uplatněno společností Dole v průběhu správního řízení a bylo Komisí správně odmítnuto v bodě 29 odůvodnění napadeného rozhodnutí následujícím způsobem:

„[…] Zaprvé je důležité správně chápat, že odhad tržního podílu v Německu, jež byl Komisí předložen v oznámení námitek, spočíval na obratech a odhadech prodejů ostatních dodavatelů, jež byly sděleny adresáty tohoto rozhodnutí, jakož i společnostmi LVP a Fyffes. Odhady provedené Komisí v oznámení námitek byly co do hodnoty, nikoli co do objemu. I kdyby byl odhad nezávislého úřadu pro výzkum trhu správný, velká část rozdílu mezi tímto odhadem a odhadem Komise by mohla být vysvětlena cenovým rozdílem mezi značkovými banány a neznačkovými banány. Zadruhé úřad pro výzkum trhu vychází z počtu v Německu zkonzumovaných banánů, zatímco odhad Komise zohledňuje v Německu prodané banány. Všechny banány dodané do Německa však nejsou nutně v této zemi konzumovány […]“

348    Z výstupů z předmětného šetření převzatých na straně 42 odpovědi společnosti Dole na oznámení námitek vyplývá, že se zde obsažené údaje týkaly roku 2004, zatímco období protiprávního jednání skončilo ke konci roku 2002, a pouze Německa, kde právě Komise konstatovala existenci řady malých hospodářských subjektů. Ze stejných důvodů navíc není relevantní tabulka znázorňující tržní podíly společností Dole, Chiquita, Del Monte a dalších dodavatelů na německém trhu v průběhu let 2003 až 2005.

349    Je třeba konstatovat, že v rámci tohoto řízení se žalobkyně spokojily s opakováním stejného tvrzení založeného na stejných dokumentech, aniž poskytly jakýkoli důkaz zpochybňující odpověď Komise ohledně jeho relevance. Nepředložily žádný konkrétní důkaz na podporu svého tvrzení o silně konkurenčním trhu v severní Evropě.

350    Komise rovněž v napadeném rozhodnutí posoudila podíl dotčených podniků na prodejích co do objemu v severní Evropě na základě jimi poskytnutých údajů vzhledem ke zjevné spotřebě banánů v objemu vyplývajícímu z oficiálních statistik Eurostatu (statistický úřad Evropské unie) a dospěla k závěru, že prodeje čerstvých banánů společností Chiquita, Dole a Weichert měřené co do objemu představovaly v roce 2002 přibližně 40 až 45 % zjevné spotřeby čerstvých banánů v severní Evropě, a tento odhad je tak lehce nižší než podíl těchto prodejů co do hodnoty (bod 31 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

351    Žalobkyně namítají, že způsob, jímž Komise spočítala tržní podíly, je nejasný, neboť jak se zdá, sečetla v čitateli prodeje žlutých a zelených banánů, ale ve jmenovateli užila pouze zelené banány (tj. údaje o dovozech poskytnuté Eurostatem, jež se mohou týkat pouze zelených banánů), z čehož vyplývá, že celkový součet tržních podílů musí přesahovat 100 %.

352    Takováto argumentace musí být odmítnuta, neboť je založena na chybném předpokladu, tj. na rozdílu mezi žlutými banány a zelenými banány. Je třeba připomenout, že relevantním produktem je čerstvý banán, a žalobkyně neposkytly důkazy o svém tvrzení o existenci dvou odlišných produktů náležejících na dva různé trhy. Napadené rozhodnutí se týká všech banánů, ať už jsou zelené nebo žluté, a Komise jasně prokázala vztah mezi prodeji čerstvých banánů společností Chiquita, Dole a Weichert v roce 2002 a zjevnou spotřebou téhož produktu.

353    Z předcházejících úvah vyplývá, že Komise správně posoudila a zohlednila skutečnost, že společnosti Dole, Chiquita a Weichert ovládaly podstatnou část trhu, jenž, ačkoli nemůže být označen za oligopolní, nemůže být charakterizován jako trh s nabídkou atomizované povahy.

354    Z toho vyplývá, že námitky porušení povinnosti odůvodnění a nesprávného hodnocení týkající se zohlednění podstatných charakteristik dotčeného trhu musejí být zamítnuty.

 K harmonogramu a četnosti kontaktů

355    Žalobkyně uvádějí, že podle judikatury je pravidelnost výměny informací relevantní skutečností pro posouzení, zda takováto výměna představuje omezení hospodářské soutěže z hlediska účelu, a že v projednávaném případě Komise tuto skutečnost správně neposoudila, ani jasně a jednoznačně nevyložila logiku svého uvažování.

356    Zaprvé, pokud se jedná o odůvodnění napadeného rozhodnutí týkající se harmonogramu a četnosti kontaktů, z bodů 70 až 75 odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že mezi společnostmi Dole a Chiquita ke kontaktům před stanovením cen obecně docházelo ve středu pozdě odpoledne a někdy ve čtvrtek brzy ráno a mezi společnostmi Dole a Weichert pouze ve středu odpoledne, krátce předtím, než tyto podniky stanovily referenční ceny.

357    Pokud jde o kontakty mezi společnostmi Dole a Chiquita, posledně zmíněná uvedla, že k nim docházelo téměř každý týden (s výjimkou období prázdnin a ostatních volných týdnů). Dostupné telefonní výpisy jejího zaměstnance, p. B., uvádí nejméně 55 odchozích telefonních hovorů panu H. (ale žádné příchozí hovory) ve středu a nejméně 53 odchozích hovorů ve čtvrtek ráno v letech 2000 a 2002, z nichž 23 hovorů (v 19 týdnech) proběhlo před 8:45 hod., nebo dokonce před 8:30 hod. (tj. před zahájením schůzky o stanovení cen společnosti Dole) v případě 18 z nich (v 17 týdnech) (body 76 až 78 odůvodnění napadeného rozhodnutí), což odpovídá prohlášením společnosti Chiquita, podle nichž měla se společností Dole kontakty před stanovením cen ve čtvrtek ráno.

358    Společnost Dole prohlásila, že od roku 2000 až do období kolem podzimu 2001 docházelo ke kontaktům mezi jejím zaměstnancem p. H a p. B. (zaměstnancem společnosti Chiquita) dvacetkrát do roka (15krát ve středu a 5krát ve čtvrtek). Společnost Dole navíc tvrdila, že od podzimu 2001 do doby kolem let 2002‑2003 došlo ke kontaktům mezi jejím zaměstnancem, p. G. a jeho protějšky u společnosti Chiquita v počtu možná jedné desítky ročně. Podle společnosti Dole je možné, že mezi podzimem 2001 a prosincem 2002 došlo mezi p. H. a p. B. k několika telefonním hovorům takovéhoto charakteru, ale že si nicméně „p. H. na takovéto hovory během tohoto období vůbec nevzpomíná“ (bod 79 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

359    V odpovědi na oznámení námitek společnost Dole na základě dostupných telefonních výpisů odhadla počet kontaktů ve středu odpoledne na 55 a počet kontaktů ve čtvrtek ráno na 58, bez ohledu na délku uvedených hovorů (bod 77 odůvodnění a poznámka pod čarou č. 92 napadeného rozhodnutí).

360    V bodě 153 odůvodnění napadeného rozhodnutí je rovněž uvedeno, že sama společnost Dole odhadla, že k výměnám informací týkajících se orientačních trendů referenční ceny došlo přibližně v polovině kontaktů se společností Chiquita.

361    Pokud jde o kontakty mezi společnostmi Dole a Weichert, o nich není k dispozici žádný výpis telefonních hovorů, společnost Dole nejprve ve své odpovědi na žádost o informace uvedla, že se společností Weichert komunikovala „téměř každý týden“, tj. ve čtyřiceti týdnech za rok, aby posléze v odpovědi na oznámení námitek tvrdila, že „k výměně informací týkajících se podmínek na trhu docházelo přibližně v jednom týdnu ze dvou z důvodu služebních cest nebo kvůli jiným závazkům“, což je důvod, který již byl uveden v odpovědi na žádosti o informace k odůvodnění počtu tvrzených kontaktů (body 87 a 88 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

362    V odpovědi na žádost o informace ze dne 15. prosince 2006, společnost Weichert prohlásila, že ke kontaktům se společnosti Dole nedocházelo každou středu, ale v průměru jednou nebo dvakrát do měsíce. Na základě výzvy Komise ze dne 5. února 2007, aby upřesnila počet týdnů za rok, společnost Weichert uvedla, že její zaměstnanci měli se společnosti Dole kontakty zhruba ve 20 až 25 týdnech v roce (bod 87 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

363    Společnost Weichert dále ve své odpovědi na oznámení námitek tvrdila, že ke kontaktům se společností Dole docházelo „v průměru ne více než jednou nebo dvakrát do měsíce“, aniž výslovně změnila svůj původní týdenní odhad, na základě čehož Komise dospěla k četnosti přibližně 20 až 25 týdnů za rok, což odpovídalo prohlášením společnosti Dole (body 90 a 91 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

364    Na základě takto shromážděných důkazů Komise dospěla k závěru, že kontakty byly dostatečně souvislé, aby utvářely „schéma“ kontaktů (body 86 a 91 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

365    Z výše uvedených úvah vyplývá, že Komisi nelze vytýkat žádné porušení povinnosti odůvodnění obsažené v článku 253 ES.

366    Zadruhé, pokud se jedná o opodstatněnost posouzení Komise, žalobkyně nejprve namítají nepřesnost napadeného rozhodnutí ohledně obsahu vytýkaných kontaktů a zejména pojmu „faktory ovlivňující stanovování cen“, a kritizují tak relevanci rozboru Komise, pokud jde o výčet výměn informací.

367    V prvé řadě tvrdí, že žádná z částí napadeného rozhodnutí neumožňuje společnosti Dole zjistit, zda jediný rozhovor týkající se kteréhokoli z řešených témat představuje omezení hospodářské soutěže z hlediska účelu podle článku 81 ES.

368    Je třeba připomenout, že pokud se jedná o podmínky, za nichž může být protiprávní jednání ve vzájemné shodě charakterizováno s ohledem na počet a pravidelnost kontaktů mezi konkurenty, z judikatury vyplývá, že je to jak účel jednání ve vzájemné shodě, tak podmínky trhu, které určují jak často, v jakém rozmezí a jakým způsobem se soutěžitelé navzájem kontaktují, aby sladili své chování na trhu. Jestliže dotyčné podniky vytvoří kartelovou dohodu s komplexním systémem vzájemné shody, pokud jde o velké množství aspektů jejich chování na trhu, pak může být pravidelné navazování kontaktů po delší dobu nezbytné. Pokud je naopak vzájemná shoda jednorázová a směřuje k jednorázové harmonizaci chování na trhu ohledně jediného parametru hospodářské soutěže, může stačit i jediný kontakt k tomu, aby se uskutečnil protisoutěžní cíl, o který dotyčné podniky usilují (rozsudek T-Mobile Netherlands a další, bod 56 výše, bod 60).

369    Soudní dvůr uvedl, že důležitý není ani tak počet schůzek mezi dotyčnými podniky jako skutečnost, zda kontakt nebo kontakty, ke kterým došlo,       poskytují těmto podnikům možnost zohlednit při určování jejich chování na dotyčném trhu informace, které si vyměnily se svými soutěžiteli, a vědomě nahradit rizika hospodářské soutěže praktickou spoluprací mezi nimi. Když je možné prokázat, že tyto podniky dospěly ke vzájemné shodě a zůstaly na tomto trhu aktivní, je odůvodněné požadovat, aby prokázaly, že tato vzájemná shoda neměla vliv na jejich chování na uvedeném trhu (rozsudek T‑Mobile Netherlands a další, bod 56 výše, bod 61).

370    V projednávaném případě z napadeného rozhodnutí vyplývá (viz zejména body 262, 263, 265 a 269 odůvodnění), že Komise posuzovala konkrétní jednání, tj. dvoustranné kontakty společnosti Dole se společnostmi Chiquita a Weichert před stanovením jejích referenčních cen, vzhledem k jeho konkrétnímu obsahu, jeho rozsahu a jeho právnímu a ekonomickému kontextu. V tomto rámci Komise rozebírala pravidelnost výměn a dospěla k závěru, že všechny kontakty byly součástí jednoho „schématu“ nebo jednotného mechanismu kontaktů. Na základě tohoto celkového posouzení Komise usoudila, že souhrn všech kontaktů společnosti Dole před stanovením cen s jejími dvěma konkurenty představuje jednání ve vzájemné shodě s protisoutěžním cílem.

371    V odpovědi na tvrzení, podle nichž byly kontakty před stanovením cen sporadické a nepravidelné, Komise dodala, že skutečnost, že k těmto kontaktům nedocházelo systematicky nebo pravidelně, jistě nebyla pro závěr o existenci protiprávního jednání určující vzhledem k tomu, že protisoutěžní cíl sledoval každý jednotlivý kontakt (bod 270 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

372    Je třeba podotknout, že v duplice Komise opakovaně uvádí s odkazem na rozsudek T‑Mobile Netherlands a další, bod 56 výše, že, ačkoli je jednání ve vzájemné shodě výsledkem jedné jediné schůzky pořádané zúčastněnými podniky, může se jednat o protiprávní jednání, a jeho posouzení v napadeném rozhodnutí tak odpovídá kritériím stanoveným judikaturou.

373    Pokud Komise chtěla uvést, že pro případ, že její zjištění týkající se četnosti kontaktů a její závěr ohledně souvislého „schématu“ kontaktů nebudou přijaty, stačila existence jediného kontaktu před stanovením cen mezi společností Dole a jejími konkurenty pro každý rok tvořící období od roku 2000 do roku 2002 k charakterizování koluzního jednání, mělo by být toto tvrzení odmítnuto vzhledem ke specifickému cíli vytýkané koordinace a charakteristice trhu uspořádaného v týdenních cyklech. Nicméně od Komise naopak nemůže být požadováno prokázání existence týdenních kontaktů před stanovením cen v průběhu celého období protiprávního jednání, když postačuje prokázání určitého počtu výměn umožňující charakterizovat systém oběhu informací. V tomto ohledu je důležité zdůraznit, že se referenční ceny dovozců každý týden neměnily, jak to plyne z interních zpráv o cenách společnosti Chiquita.

374    Žalobkyně dále uvádějí, že Komise nikdy jasně neuvedla témata kontaktů představující omezení hospodářské soutěže z hlediska účelu, ačkoli tato otázka je způsobilá ovlivnit určení počtu vytýkaných kontaktů. Tvrdí, že dost dobře nevědí, zda počet údajně nepřípustných kontaktů omylem nezahrnuje kontakty omezující se na rozhovory o informacích o objemech, na „řečnění o odvětví obecně (odchod zaměstnanců nebo nové přijímání zaměstnanců, společné podniky [a] ohlášená převzetí atd.)“ a podotýká, že, kdyby byla vyloučena témata týkající se meteorologických podmínek v Evropě, byl by počet vytýkaných kontaktů nevyhnutelně menší.

375    Je třeba zkraje připomenout, že Komise rozlišila dva druhy sdílených informací, a to jednak faktory ovlivňující stanovování cen, tj. faktory důležité pro stanovení referenčních cen pro nadcházející týden, a dále cenové trendy nebo údaje o referenčních cenách pro nadcházející týden před stanovením těchto referenčních cen, s tím, že Komise tyto výměny informací podřadila pod druhové označení kontakty před stanovením cen.

376    Určení obsahu těchto kontaktů spočívá na vlastních prohlášeních společnosti Dole, jejích konkurentů a na listinných důkazech a z napadeného rozhodnutí (body 136, 149 a 185 odůvodnění) jasně vyplývá, že s ohledem na témata, na něž žalobkyně odkazují, nejsou jeho součástí pouze výměny informací týkající se objemů dovozů.

377    Jak bylo vyloženo v bodě 264 výše, výraz „faktory ovlivňující stanovování cen“ pouze odráží vlastní zcela jednoznačná prohlášení společnosti Dole o existenci rozhovorů týkajících se faktorů „ovlivňujících nabídku ve vztahu k poptávce“. Pokud jde o meteorologické podmínky, společnost Dole ve svém průvodním dopise k odpovědi na žádost o informace uvedla, že „klíčové informace pro určení referenční ceny společnosti Dole“ zahrnovaly zejména objemy odvětví vstupující do Unie a objemy subjektů provádějících dozrávání, jakož i atmosférické podmínky.

378    V ekonomické studii ze dne 10. dubna 2007 předložené společností Dole v průběhu správního řízení se uvádí, že se poptávka po banánech měnila z týdne na týden v závislosti na velkém počtu předvídatelných či nepředvídatelných faktorů, přičemž „počasí“ je výslovně uvedeno jako jeden z těchto faktorů.

379    Žalobkyně navíc ve svých písemných podáních připouštějí existenci dvoustranných kontaktů mezi dovozci banánů týkajících se „obecných novinek“ nebo „možných trendů“ na trhu, k nimž docházelo před stanovením referenčních cen. V žalobě uvádějí, že během období údajného protiprávního jednání pořádala společnost DFFE každý čtvrtek ráno interní schůzku, během níž byly „všechny informace, jež společnost nashromáždila“ a které byly seskupeny do zvláštní složky, hodnoceny v rámci pokusu o posouzení podmínek na trhu. Na základě všech těchto informací následně společnost DFFE stanovila týdenní referenční cenu. Informace sdílené s konkurenty tak byly součástí zvláštní složky umožňující společnosti Dole určovat její cenovou politiku.

380    Pokud jde o kontakty se společnosti Weichert, v odpovědi na žádost o informace společnost Dole uvádí, že „cílem kontaktů bylo vyměňovat si informace, aby každý z dovozců mohl lépe zhodnotit podmínky na trhu“ a že „za použití obecných informací nebo obecných názorů na trh získaných při kontaktu společnost Dole odhadovala pravděpodobnou poptávku na trhu, pravděpodobnou nabídku, jež byla k dispozici pro uspokojení poptávky, a soulad původní představy společnosti Dole o ceně se skutečnými podmínkami na trhu“ (bod 195 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

381    V odpovědi na oznámení námitek (s. 215) společnost Dole uvádí, že „nepopírá, že při stanovování vlastních referenčních cen zohlednila informace získané od konkurentů společně s řadou dalších faktorů“, přičemž toto prohlášení společnosti Dole se týká jak jejích kontaktů se společností Chiquita, tak i kontaktů se společností Weichert (bod 229 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

382    Všechna výše uvedená výslovná prohlášení vylučují domněnku, že by se dvoustranné kontakty mohly omezovat pouze a jedině na řečnění o odvětví obecně, ač zaměstnanci dotčených podniků mohli při určitých příležitostech kromě faktorů relevantních pro stanovení referenčních cen, cenových trendů nebo údajů o cenách diskutovat o triviálních tématech týkajících se počtu zaměstnanců podniků působících na trhu.

383    Je dále třeba zdůraznit, že četnost kontaktů před stanovením cen byla Komisí stanovena na základě telefonních výpisů pevné linky pracovníka společnosti Chiquita, jež odhalovaly pouze odchozí hovory do společnosti Dole, ale i na základě prohlášení dotčených podniků.

384    Pokud jde o podmínky, v nichž měly společnosti Chiquita, Dole a Weichert odhadnout počet dvoustranných kontaktů, je nesporné, že vedle prohlášení společnosti Chiquita obsažených v její žádosti o ochranu a připojených dokumentů dotčené podniky odpověděly na žádosti o informace, jakož i na oznámení námitek zaslané Komisí.

385    V oznámení námitek Komise výslovně rozlišila kontakty týkající se objemů od kontaktů týkajících se „podmínek na trhu, cenových trendů a údajů o referenčních cenách“, kdy prvně zmíněné předcházely druhým. Odpovědi poskytnuté podniky, jimž bylo oznámení námitek určeno, tak byly podány na zcela jednoznačném základě.

386    Situace je obzvláště jednoznačná, pokud se jedná o společnost Dole a její vztahy se společností Chiquita, protože prvně zmíněná v odpovědi na oznámení námitek poskytla vlastní výčet kontaktů před stanovením cen na základě telefonních výpisů pracovníka společnosti Chiquita a Komise nakonec přijala společností Dole uznaný počet 55 kontaktů ve středu odpoledne a 53 kontaktů ve čtvrtek ráno z celkových 58 společnosti Dole připouštěných, a to po vyřazení velmi krátkých rozhovorů (body 77 a 78 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

387    Pokud se jedná o vztahy mezi společností Dole a Weichert, dospěla Komise k závěru, že ke kontaktům docházelo přibližně v 20 až 25 týdnech v roce, což odpovídalo odhadu společnosti Weichert obsaženému v její odpovědi na žádost o informace ze dne 5. února 2007 a bylo slučitelné s odhadem společnosti Dole poskytnutým v odpovědi na oznámení námitek, podle něhož „k výměnám informací týkajícím se podmínek na trhu docházelo přibližně v jednom týdnu ze dvou“ (bod 91 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

388    Je třeba zaprvé poznamenat, že společnost Weichert v odpovědi na žádost o informace ze dne 15. prosince 2006 sama jasně rozlišovala mezi kontakty o objemech a kontakty o obecných podmínkách na trhu a vývoji oficiálních cen, a zadruhé že pouze na posledně zmíněné rozhovory Komise konkrétně odkazovala ve své žádosti ze dne 5. února 2007, aby společnost Weichert upřesnila jejich četnost s uvedením počtu týdnů v roce.

389    Zadruhé žalobkyně tvrdí, že čísla uznaná Komisí nemohou vypovídat o pravidelnosti kontaktů, ke kterým docházelo náhodně, a odůvodnit následný závěr o protiprávním koordinování referenčních cen.

390    V prvé řadě podotýkají, že zmínka Komise o „přibližně 20“ kontaktech za rok se společností Chiquita navozuje dojem větší pravidelnosti, než s jakou k nim ve skutečnosti docházelo, neboť přezkum přesného počtu kontaktů udávaných na ročním základě ukazuje, že společnosti Dole a Chiquita měly v roce 2000 ve středu odpoledne pouze 7 dvoustranných kontaktů.

391    Vzhledem k odpovědi společnosti Dole na oznámení námitek se ukazuje, že tato číselná prezentace je záměrně neúplná, protože pomíjí kontakty, k nimž došlo ve čtvrtek ráno. V této odpovědi a na základě dostupných telefonních výpisů společnost Dole uvádí, že v roce 2000 došlo k 7 kontaktům ve středu odpoledne a k 10 kontaktům ve čtvrtek ráno, v roce 2001 k 24 kontaktům ve středu odpoledne a 37 kontaktům ve čtvrtek ráno a v roce 2002 k 24 kontaktům ve středu odpoledne a 11 kontaktům ve čtvrtek, tj. 55 kontaktům ve středu a 58 kontaktům ve čtvrtek ráno (přepočítaných Komisí na 53 po vyloučení velmi krátkých telefonních rozhovorů).

392    Společnost Dole nepopírá, že telefonní výpisy prokazují, že z těchto 53 hovorů bylo 22 ve čtvrtek před 8:45 hod., nebo dokonce 8:30 v případě 18 z nich, s tím že interní schůzky o cenách společností Dole a Chiquita v zásadě začínaly v 8:30 a 8:45 nebo dokonce v 9:00 hod. (body 78 a 85 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

393    Společnost Dole rovněž uznává, že bylo 20 týdnů, během nichž se společností Chiquita komunikovala jak ve středu, tak i ve čtvrtek ráno, přičemž tento odhad byl snížen na 17 týdnů po vyloučení krátkých rozhovorů (bod 84 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

394    Výše uvedené číselné údaje navíc pocházejí z analýzy dostupných telefonních výpisů společnosti Chiquita ve spise Komise, jež uvádějí pouze odchozí hovory, a nikoli hovory pro společnost Chiquita od společnosti Dole. Společnost Dole ve svých odpovědích na žádosti o informace ze dne 30. března 2006 a 27. února 2007 prohlásila, že při některých příležitostech její pracovníci telefonovali svým protějškům u společnosti Chiquita.

395    Společnost Dole tak uvedla, že „při vzácných příležitostech se mohlo stát, že p. H. kontaktoval p. B. ve středu odpoledne, a to zejména, pokud na trhu došlo k neobvyklé události“, a že „p. G. inicioval kontakt se společností Chiquita pouze, když tato společnost nezavolala“ (bod 61 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

396    Formulace těchto odpovědí poukazuje na převažující iniciativu společnosti Chiquita při navazování kontaktů, ale i na určitou kontinuitu v telefonických vazbách mezi pracovníky dotčených podniků, kdy zaměstnanci společnosti Dole zastupovali své korespondenty u společnosti Chiquita při navazování kontaktů, pokud se tito odmlčeli.

397    Hovory společnosti Dole se společností Chiquita tak musejí být zohledněny pro posouzení četnosti dvoustranných kontaktů, přičemž společnost Dole neposkytla tak, jako to po ní žádala Komise, výpisy pevných telefonních linek svých pracovníků podílejících se na dvoustranných kontaktech (poznámka pod čarou č. 64 napadeného rozhodnutí).

398    Žalobkyně dále poznamenávají, že během období údajného protiprávního jednání došlo k 156 týdenním schůzkám o stanovení referenčních cen, a že je tak obtížně pochopitelné, jak výměny informací tak, jak byly v napadeném rozhodnutí vypočítány Komisí (55 kontaktů mezi společnostmi Dole a Chiquita a mezi 60 a 75 kontakty mezi společností Dole a podnikem tvořeným společnostmi Del Monte a Weichert), mohly mít důležitost, jakou jim přisuzuje Komise, když v téměř dvou třetinách případů byly týdenní referenční ceny stanoveny bez jakéhokoli kontaktu tohoto druhu.

399    Tato argumentace znovu vychází ze zkráceného výčtu kontaktů se společností Chiquita ze stejných důvodů, jako jsou ty uváděné v bodech 391 až 397 výše.

400    Navíc čistě aritmetický přístup společnosti Dole založený výlučně na sbližování celkového počtu týdenních schůzek o stanovení referenčních cen a celkového počtu dvoustranných kontaktů nemůže popřít závěr Komise ohledně skutečnosti, že předmětné kontakty byly dostatečně souvislé, aby vytvořily zavedený mechanismus oběhu informací.

401    Značný počet kontaktů uznaných společnostmi Dole, Chiquita a Weichert, jejich podobný obsah, skutečnost, že se na nich pravidelně podílely stejné osoby s téměř stejným způsobem provedení, pokud jde o načasování a komunikační prostředky, skutečnost, že probíhaly nejméně po dobu tří let, aniž se některý z podniků dovolával přerušení výměny informací, prohlášení společnosti Dole o navázání kontaktu s pracovníkem společnosti Chiquita, pokud „se ten neozval ve středu odpoledne“, prohlášení společností Dole a Chiquita o důležitosti vyměňovaných informací, pokud jde o stanovení referenčních cen, a interní elektronická zpráva společnosti Chiquita ze dne 8. srpna 2002 (body 172 a násl. napadeného rozhodnutí) odhalující neobvyklou povahu rozhodnutí společnosti Dole o stanovení cen přijatého bez předchozí konzultace společnosti Chiquita umožňují dospět k závěru, že Komise správně konstatovala existenci „schématu“ nebo systému kontaktů, jehož mohly dotčené podniky podle svých potřeb využít.

402    Tento mechanismus umožnil vytvoření ovzduší vzájemné jistoty, pokud jde o jejich budoucí cenové politiky (rozsudek Tate & Lyle a další v. Komise, bod 336 výše, bod 60), jež bylo dále posíleno pozdějšími výměnami referenčních cen poté, co o nich bylo ve čtvrtek ráno rozhodnuto.

403    Ačkoli určité sdílené informace mohly být získány z jiných zdrojů, zavedený systém výměny informací dotčeným podnikům umožnil seznámit se s těmito informacemi jednodušeji, rychleji a příměji (rozsudek Tate & Lyle a další v. Komise, point 336 supra, point 60) a společně provést aktualizované hodnocení.

404    Je třeba uznat, že na vyměňovaných údajích samotných byl dostatečný strategický zájem vzhledem k jejich vysoké aktuálnosti a vysoké četnosti kontaktů během dlouhého období.

405    Účinkem tohoto pravidelného a častého sdílení informací týkajících se budoucích referenčních cen bylo umělé zvýšení transparentnosti trhu, na němž již byla konkurence oslabena, jak bylo vyloženo v bodě 310 výše, vzhledem ke zvláštnímu právnímu kontextu a předběžné výměně informací o objemech dodávek banánů do severní Evropy (v tomto smyslu viz rozsudek Soudního dvora ze dne 7. ledna 2004, Aalborg Portland a další v. Komise, C‑204/00 P, C‑205/00 P, C‑211/00 P, C‑213/00 P, C‑217/00 P a C‑219/00 P, Recueil, s. I‑123, bod 281).

406    Zatřetí žalobkyně uvádějí, že kdyby bylo cílem kontaktů koordinovat týdenní referenční ceny třech dovozců, bylo by třeba, aby ke stejným kontaktům docházelo mezi stejnými dovozci během téhož týdne.

407    Tento argument se zdá být irelevantní vzhledem ke skutečnosti, že Komise společnosti Dole vytýká, že se jednání ve vzájemné shodě účastnila prostřednictvím dvoustranných kontaktů se společností Chiquita na straně jedné a společností Weichert na straně druhé, že se všechny tyto kontakty týkaly faktorů ovlivňující stanovování cen, tj. faktorů relevantních pro stanovení referenčních cen pro nadcházející týden, nebo cenových trendů a údajů o referenčních cenách pro nadcházející týden, a že všechny tyto kontakty charakterizovaly systém oběhu informací, jehož mohly podniky podle svých potřeb využít.

408    Za těchto okolností musí být argumentace žalobkyň ohledně nesprávného posouzení odmítnuta.

 K účelu dvoustranných kontaktů

409    Žalobkyně namítají, že se Komise dopustila nesprávného posouzení, když na základě „subjektivního záměru“ společnosti Chiquita dospěla k závěru, že cílem dvoustranných kontaktů bylo koordinovat referenční ceny. Jediný dokument z období údajného protiprávního jednání, na nějž Komise v napadeném rozhodnutí odkazuje, v daném případě interní e-mail společnosti Chiquita, postrádá jakoukoli důkazní hodnotu. Žalobkyně s odkazem na bod 302 odůvodnění napadeného rozhodnutí tvrdí, že rozhodnutí Komise odmítnout vysvětlení poskytnutá adresáty oznámení námitek, kteří vyjádřili opačný názor, než měla společnost Chiquita, co se týče cíle výměn informací, a zákazníky, ale přijmout vysvětlení poskytnutá společností, jež žádala o shovívavost, tj. Chiquita, není dostatečně odůvodněné.

410    Tato argumentace rozvinutá na podporu tvrzení o pochybení Komise, kterou je napadána opodstatněnost napadeného rozhodnutí, a tedy legalita tohoto aktu po meritorní stránce, musí být odmítnuta.

411    Zaprvé je třeba zdůraznit, že Komise nevycházela z protisoutěžního záměru společnosti Chiquita, aby dospěla k závěru o porušení článku 81 ES ze strany těchto podniků.

412    Komise správně usoudila, že jelikož byl shledán protisoutěžní cíl předmětného jednání, neměla povinnost prokazovat subjektivní záměr stran podílejících se na inkriminovaných výměnách informací.

413    V tomto ohledu je třeba připomenout, že úmysl účastníků jednání není pro určení omezující povahy jednání ve vzájemné shodě nezbytný, Komisi ani soudům Unie ale nic nezakazuje, aby jej zohlednily (rozsudek T-Mobile Netherlands a další, bod 56 výše, bod 27).

414    Zadruhé Komise měla za to, že všechny kontakty před stanovením cen byly součástí stejného „schématu“ a měly tentýž protisoutěžní cíl, koordinaci při stanovování referenčních cen. Společnosti Dole, Chiquita a Weichert odhalily, prostřednictvím kontaktů před stanovením cen, přístup, jejž hodlaly uplatňovat, nebo alespoň každé z dotčených stran umožnily odhadnout budoucí chování konkurentů a předjímat další postup, jejž měly v úmyslu uplatňovat, pokud jde o stanovení referenčních cen. Tyto kontakty tak omezily nejistotu o budoucích rozhodnutí konkurentů, pokud se jedná o referenční ceny, a podniky tak koordinovaly stanovování uvedených cen a obsah informací určených trhu místo, aby se rozhodovaly samostatně (body 263 až 272 napadeného rozhodnutí).

415    Komise dospěla k závěru, že ze své vlastní podstaty mají horizontální praktiky týkající se cen za cíl omezit hospodářskou soutěž ve smyslu čl. 81 odst. 1 ES (body 261 a 263 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

416    Aby dospěla k tomuto závěru, přistoupila Komise k hodnocení předmětné praktiky s ohledem na obsah, četnost dvoustranných kontaktů, jakož i právní a ekonomický kontext, v němž tyto rozhovory probíhaly. Opřela se o prohlášení společnosti Chiquita, ale i o prohlášení společností Dole a Weichert, jakož i o listinné důkazy, jako jsou telefonní výpisy a elektronická pošta.

417    Zaprvé, pokud jde o prohlášení dotčených podniků, je nesporné, že popis obsahu dvoustranných kontaktů před stanovením cen obsažený v napadeném rozhodnutí vyplývá zejména z těchto prohlášení.

418    Je důležité zdůraznit, že společnost Chiquita prohlásila, že „klíčovým tématem telefonních rozhovorů p. B. s p. H. bylo hodnocení šancí na zvýšení cen v průběhu nadcházejícího týdne, jinými slovy hodnocení, zda bylo i záměrem druhého dotčeného podniku zvyšovat ceny“, že „bylo důležité vědět, zda stále zůstával rozhodovací prostor pro zvyšování cen“ a že „tato výměna cenových záměrů sloužila k odstranění nejistoty ohledně stanovování cen“ (body 151 a 164 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

419    Společnost Chiquita rovněž uvedla, že si její pracovník a pracovník společnosti Dole byli vědomi skutečnosti, že sdělované cenové záměry byly součástí studie trhu, na základě níž byla přijímána rozhodnutí o stanovení cen (bod 167 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

420    Tato prohlášení o cílech kontaktů před stanovením cen potvrzují prohlášení společnosti Dole, jež sama připustila, že tyto kontakty ovlivnily její rozhodnutí o cenách.

421    Je třeba podotknout, že společnost Dole uvedla:

–        v odpovědi na žádost o informace, že jí bylo jasné, že indikativní cena společnosti Chiquita ze středy bude potvrzena ve čtvrtek (bod 170 odůvodnění napadeného rozhodnutí);

–        v průvodním dopise ke své odpovědi na žádost o informace, že „klíčové informace pro určení referenční ceny společnosti Dole“ zahrnovaly zejména objemy odvětví vstupující do EU a objemy subjektů provádějících dozrávání, jakož i atmosférické podmínky;

–        pokud jde o kontakty se společností Weichert, v odpovědi na žádost o informace, že „cílem kontaktů bylo vyměňovat si informace, aby každý z dovozců mohl lépe zhodnotit podmínky na trhu“ a že „za použití obecných informací nebo obecných názorů na trh získaných při kontaktu společnost Dole odhadovala pravděpodobnou poptávku na trhu, pravděpodobnou nabídku, jež byla k dispozici pro uspokojení poptávky, a soulad původní představy společnosti Dole o ceně se skutečnými podmínkami na trhu“ (bod 195 odůvodnění napadeného rozhodnutí);

–        v odpovědi na oznámení námitek (s. 130), že „p. H., zaměstnanec společnosti Dole, vysvětlil, že on a p. B., zaměstnanec společnosti Chiquita, mohli občas říci, že očekávali, že se ceny zvýší o 1 euro nebo 50 centů“ (bod 170 odůvodnění napadeného rozhodnutí, poznámka pod čarou č. 217);

–        v odpovědi na oznámení námitek (s. 215), že „nepopírá, že při stanovování vlastních referenčních cen zohlednila informace získané od konkurentů společně s řadou dalších faktorů“, přičemž se toto prohlášení společnosti Dole týká jak jejích kontaktů se společností Chiquita, tak i kontaktů se společností Weichert (bod 229 odůvodnění napadeného rozhodnutí);

–        při slyšení, že jejím „cílem bylo užít dvoustranných výměn, jakož i dalších informací o trhu k rychlejšímu nalezení rovnovážné ceny (tj. přizpůsobit stálé týdenní zásobování banány kolísavé poptávce), jež společnosti Dole umožňovala účinně se zbavovat svých zásob banánů s co nejmenším smlouváním“.

422    Žalobkyně navíc, jak bylo odhaleno v bodě 379 výše, ve svých písemných podáních připouštějí existenci dvoustranných kontaktů mezi dovozci banánů týkajících se „možných trendů“ na trhu, k nimž docházelo před stanovením referenčních cen. Uvádějí, že během období údajného protiprávního jednání pořádala společnost DFFE každý čtvrtek ráno interní schůzku, během níž byly „všechny informace, jež společnost nashromáždila“, seskupené do zvláštní složky hodnoceny v rámci pokusu o posouzení podmínek na trhu. Na základě všech těchto informací společnost DFFE následně stanovila týdenní referenční cenu. Informace sdílené s konkurenty tak byly součástí zvláštní složky umožňující společnosti Dole určovat svou cenovou politiku.

423    Zadruhé Komise odkazuje na listinné důkazy a zejména na interní e-mail společnosti Chiquita ze dne 8. srpna 2002 určený p. P. (generální ředitel společnosti Chiquita) od p. K., jenž sděluje jeho úvahy v návaznosti na zvýšení referenční ceny společnosti Dole o 2 eura (body 111 a 172 a násl. odůvodnění napadeného rozhodnutí).

424    Pracovník spolčenosti Chiquita uvádí následující:

„Proč jsme s cenou pohnuli pouze o 1,5, když společnost Dole se svou cenou pohnula o 2,0?

Včera jsme měli pocit, že se trh mírně zahřívá, ale spíše kolem 1,00 eura.

Dnes ráno v Dole nikdo nezvedal telefon a bez konzultace s námi oznámili 2,00 (prostřednictvím J, což umožňovalo vyhnout se otázkám). Jaké by k tomu mohli mít důvody?

1) […] akce Edeka: Edeka má týdenní akci na značky 3. kategorie ,pod cenou Aldi‘(normálně je jejich sortiment tvořen 60 Dole, 30 CB, 20 DM plus nějaké 3. kategorie). Nutili své dodavatele, aby jim pomohli, Edeka souhlasila s nákupem 80K krabic za ,cenu Aldi‘ od Dole. Zvýšením tržní ceny a ceny Aldi [Dole] v prvé řadě získá lepší cenu za 80K […]. Vzhledem k tomu, že se akce účastníme s 50K CS, je možné, že na tom budeme mít nějaký zisk.

2) Dole ví, že my [Chiquita] máme hodně obchodů Dole plus a stále častěji toho využívá, aby tlačila naše skutečné ceny směrem vzhůru, zatímco oni zůstávají mnohem níže.

Později mi z Dole telefonovali, zopakovali svůj posun a uvedli: ‚»cena Aldi« se jistě také změní o 2‘.

Díky Weichert […] víme, že považovali postup Dole za lehce přehnaný.

Vše podle mě naznačuje, že Dole celou věc zveličuje a že k tomu má vlastní důvody. Jelikož bychom neměli budit dojem, že budeme ochotně následovat, rozhodli jsme se pro 1,50, a nechali tak rozestup na 2 s Dole a [na] 4,50/5,00 se třetími stranami.“

425    Žalobkyně tvrdí, že tato zpráva pouze ukazuje, že společnost Chiquita nenásledovala postup společnosti Dole, a že tedy jednala nezávisle. Tento e-mail neobsahuje žádný důkaz podporující tvrzení Komise, podle něhož formulace „dnes ráno“ ukazuje, že pro společnost Dole bylo neobvyklé oznamovat referenční cenu bez konzultace se společností Chiquita.

426    Jak správně zdůrazňuje Komise (body 173 a 174 odůvodnění napadeného rozhodnutí), tato zpráva neprokazuje, že se p. K. toho rána nemohl jednoduše společnosti Dole dovolat, ale že společnost Dole oznámila svou referenční cenu „bez konzultace“ se společností Chiquita a že tato byla překvapena, neboť očekávala, že bude společností Dole předtím, než tato přijme své rozhodnutí o stanovení referenční ceny, konzultována. Dokument navíc uvádí, že poté, co společnost Dole původně u společnosti Chiquita komunikovala se zaměstnancem nižší úrovně, aby se tak vyhnula otázkám, obnovila skutečně kontakt se společností Chiquita, aby ji o tomto vývoji cen informovala a podněcovala ji k následování tohoto vývoje tvrzením, že „cena Aldi“ stoupne „jistě“ také o 2 eura. Skutečnost, že společnost Dole volala společnosti Chiquita a poskytla jí vysvětlení, odporuje tvrzení o autonomním chování podniků.

427    Zatřetí je třeba poznamenat, že se Komise opírá o ustálenou judikaturu, podle které neexistuje-li důkaz opaku, jehož předložení přísluší zúčastněným subjektům, je třeba předpokládat, že podniky, které jednají ve vzájemné shodě a které zůstávají na trhu aktivní, zohledňují při určování svého chování na trhu informace, které si vyměnily se svými soutěžiteli (rozsudek T-Mobile Netherlands a další, bod 56 výše, bod 51, a rozsudek Tribunálu ze dne 5. prosince 2006, Westfalen Gassen Nederland v. Komise, T‑303/02, Sb. rozh. s. II‑4567, body 132 a 133). V bodě 302 odůvodnění napadeného rozhodnutí Komise uvádí, že tento požadavek důkazu opaku není v projednávaném případě splněn. Z prohlášení společností Chiquita a Dole, připomenutých v bodech 418, 419 a 421 výše, vyplývá, že tyto podniky uznaly, že při stanovování svých referenčních cen zohledňovaly informace získané od konkurentů, což Komise zdůrazňuje v bodě 229 odůvodnění napadeného rozhodnutí.

428    Obecně Komise v bodě 302 odůvodnění napadeného rozhodnutí uvádí, že podniky, jimž bylo určeno oznámení námitek, neposkytly důkazy, jež by mohly vyvrátit zjištění, na nichž zakládá své závěry o protisoutěžním cíli kontaktů před stanovením cen. V tomto ohledu podotýká, že nemůže „jako dostatečný důkaz přijmout dopisy široké veřejnosti nebo zákazníků zejména, pokud nic nenasvědčuje tomu, že tyto osoby byly obeznámeny s povahou kontaktů před stanovením cen“ mezi dotčenými podniky.

429    Údaje poskytnuté žalobkyněmi v rámci tohoto řízení nemohou vyvrátit závěry Komise zmíněné v bodě 427 výše.

430    Z předchozích úvah vyplývá, že námitka, podle níž se Komise dopustila nesprávného posouzení, když dospěla k závěru, že dvoustranné kontakty měly protisoutěžní cíl spočívající v koordinaci referenčních cen, musí být zamítnuta.

 K relevanci referenčních cen v odvětví produkce banánů

431    Žalobkyně tvrdí, že Komise jasně a jednoznačně nevysvětlila, čím se výměny různých druhů informací jevily být důležité pro stanovení skutečných cen zelených banánů.

432    Uvádějí, že sporadické a náhodné rozhovory o tématech velmi vzdálených skutečným cenám nemohou být považovány za dostatečně škodlivé pro hospodářskou soutěž, aby charakterizovaly protiprávní jednání na základě účelu. Tvrdí v tomto ohledu, že referenční ceny nesouvisí se stanovením transakčních cen v odvětví produkce banánů na rozdíl od ceny stanovené maloobchodníkem Aldi, největším kupcem banánů v severní Evropě, jejíž oznámení ve čtvrtek odpoledne je výchozím bodem pro obchodní vyjednávání. Všechny subjekty působící na trhu připouštějí, že cena za žluté banány stanovená společností Aldi představuje podklad a rozhodující skutečnost při jednání o skutečných cenách. Komise sama uznává, že referenční ceny nejsou úzce spjaty se skutečnými cenami (bod 352 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

433    Společnost Dole tvrdí, že Komise naprosto nesprávně vyložila její stanovisko a že je jasné, že jako její ekonomové, všichni ostatní dovozci a jejich zákazníci vždy tvrdila, že referenční cena neměla vliv při sjednávání skutečných cen.

434    Pokud se jedná o odůvodnění napadeného rozhodnutí, je třeba připomenout, že Komise v bodech 146 až 197 odůvodnění napadeného rozhodnutí právně dostačujícím způsobem popsala obsah dvoustranných kontaktů před stanovením cen, které se vždy týkaly referenčních cen.

435    Z bodů 102 až 128 odůvodnění napadeného rozhodnutí dále vyplývá, že se Komise otázkou stanovení a relevance referenční ceny v odvětví produkce banánů zabývala dostatečně přesně a jasně.

436    Je nesporné, že společnosti Chiquita, Dole a Weichert stanovovaly referenční ceny pro svou značku každý týden, v daném případě ve čtvrtek ráno, a oznamovaly ji zákazníkům. Dovozci uvedli, že se informace o referenčních cenách šířily velmi rychle v celém odvětví a byly následně sdělovány odbornému tisku (body 34, 104 a 106 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

437    Komise vysvětluje, že transakční ceny byly buď sjednávány týdně, nebo určovány na základě předem stanoveného cenového vzorce s odkazem na fixní cenu nebo s ujednáními vázajícími cenu na referenční cenu prodejce nebo konkurenta nebo na jiný ukazatel, jako je „cena Aldi“. Společnost Chiquita měla zejména smlouvy založené na „vzorci Dole plus“, kde transakční cena závisela na úrovni týdenní referenční ceny stanovené společností Dole, nebo na jejích vlastních referenčních cenách (body 104 a 105 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

438    Dále ještě v bodě 104 odůvodnění napadeného rozhodnutí uvádí následující:

„[…] Dodavatelé banánů prodávající společnosti Aldi obvykle Aldi předkládali své návrhy ve čtvrtek ráno. ,Cena Aldi‘ byla obvykle stanovena kolem 14:00 hod. ‚Cena Aldi‘ byla cenou, kterou společnost Aldi svým dodavatelům banánů platila. Společnost Aldi vysvětlila, že každý čtvrtek mezi 11:00 a 11:30 hod. dostávala od svých dodavatelů nabídky. Společnost Aldi vysvětlila, že její rozhodnutí o týdenní nabídce dodavatelům vycházelo ze získaných nabídek, cen v předcházejícím týdnu a cen v témže týdnu předcházejícího roku. Přibližně 30 minut po nabídkách od dodavatelů, společnost Aldi zasílá protinávrh, který je obvykle stejný pro všechny dodavatele. Společnost Aldi prohlásila, že o existenci ‚ceny Aldi‘ nevěděla, a že tak není s to zhodnotit význam své ceny pro transakce třetích subjektů. Od druhého pololetí 2002 se ‚cena Aldi‘ stávala stále užívanější jakožto ukazatel pro výpočet ceny banánů pro určitý počet jiných transakcí, zejména těch, jež se týkaly značkových banánů.“

439    Komise odkazuje na listinné důkazy (body 107, 110 až 113 odůvodnění napadeného rozhodnutí), jakož i na prohlášení společnosti Dole (body 114, 116, 117 a 122 odůvodnění napadeného rozhodnutí) a společnosti Del Monte (bod 120 odůvodnění napadeného rozhodnutí), aby prokázala relevanci referenční ceny v předmětném odvětví.

440    Komise dospěla k závěru, že referenční ceny sloužily minimálně jako signál pro trh, jako trend nebo ukazatel, pokud jde o předpokládaný vývoj ceny banánů, a byly důležité pro obchod s banány a dosažené ceny. Navíc u některých transakcí byly skutečné ceny přímo vázány na referenční ceny. Komise má za to, že existovalo dostatečné množství prostředků pro dosažení protisoutěžního cíle (body 115 a 128 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

441    Tvrzení žalobkyň týkající se porušení povinnosti odůvodnění ze strany Komise musejí být za těchto okolností odmítnuta.

442    Zaprvé, pokud jde o opodstatněnost posouzení Komise, je třeba podotknout, že společnost Dole sama během správního řízení učinila prohlášení odrážející relevanci referenční ceny na dotčeném trhu. Žalobkyně nicméně Komisi vytýkají, že nesprávně vyložila jejich stanoviska k roli referenční ceny, neboť uvedená prohlášení vytrhla z kontextu.

443    Pokud se jedná o Komisí zohledněná prohlášení společnosti Dole, je zaprvé třeba podotknout, že společnost Dole jasně připustila, že její referenční ceny byly předávány všem jejím zákazníkům (bod 106 odůvodnění napadeného rozhodnutí, s. 4 ekonomické studie ze dne 10. dubna 2007 předložené společností Dole), což potvrdila v žalobě.

444    Společnost Dole uvedla, že „ve velmi malém měřítku [referenční ceny] pomáhaly dovozcům a zákazníkům zhodnotit aktuální stav trhu a jeho další možný vývoj“ a že „referenční cena jednoduše sloužila jako tržní ukazatel, jehož smyslem bylo směřovat jednání ke skutečné ceně“ (body 116 a 117 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

445    Společnost Dole učinila několik výslovných prohlášení zdůrazňujících, že zákazníci měli za to, že referenční ceny byly pro obchodní vyjednávání relevantní. Společnost Dole uvedla, že:

–        informace o referenčních cenách dovozců mohly být získány z různých zdrojů a zejména od „zákazníků, kteří chtěli vyjednávat, aby obdrželi nejlepší nabídku a veřejně srovnávali ceny nabídek konkurentů“ (bod 114 odůvodnění napadeného rozhodnutí, s. 222 odpovědi na oznámení námitek);

–        „ve čtvrtek, když společnost Dole sdělovala své referenční ceny zákazníkům, si tito občas stěžovali, že ceny společnosti Dole byly příliš vysoké“, že „zaměstnanec společnosti Dole, [p. H.], toto prověřoval kontaktováním dotčeného konkurenta (s nímž byla cena společnosti Dole zákazníkem porovnávána)“ a že „tato praktika umožňovala společnosti Dole ověřit, zda ji její důležití zákazníci neklamali“;

–        „trh se vyznačuje přítomností náročných zákazníků o významné kupní síle a řada z nich jsou maloobchodníci s dominantním postavením, kteří neváhají změnit dodavatele“ (strana 38 odpovědi na oznámení námitek);

–        „zákazníci (subjekty provádějící dozrávání, velkoobchodníci, maloobchodníci a další) neváhali šířit nabídky různých dovozců“ (s. 39 odpovědi na sdělení námitek);

–        supermarkety, zákazníci společnosti Dole, otevřeně braly v úvahu „nabídky konkurenčních dodavatelů jakožto prostředek k dosažení nejzajímavější transakce“ (s. 97 odpovědi na oznámení námitek).

446    Zdá se tedy, že zákazníci očekávali, že vyšší referenční ceny povedou k vyšším transakčním cenám a že vzhledem k tomu, že měli na trhu silné postavení, využívali toho jako nástroje vyjednávání pro stanovení skutečných cen, což svědčí o zájmu dovozců na jednání ve vzájemné shodě ohledně těchto referenčních cen. Tato přesná opakovaná a shodující se prohlášení společnosti Dole poskytnutá písemně vědomě a po zralé úvaze mají velkou důkazní hodnotu (v tomto smyslu viz rozsudek Tribunálu ze dne 25. října 2011, Aragonesas Industrias y Energía v. Komise, T‑348/08, Sb. rozh. s. II‑7583, bod 104), pokud jde o roli referenční ceny jakožto první žádosti o cenovou nabídku dovozců při obchodních jednáních.

447    V průběhu správního řízení předložila společnost Dole ekonomické studie, přičemž v té ze dne 10. dubna se uvádí, že dvě základní charakteristiky trhu spočívají v tom, že banány jsou produktem rychle podléhajícím zkáze a že stanovování cen předpokládá intenzivní neformální rozhovory mezi subjekty působícími na trhu.

448    Tato studie podává ekonomické vysvětlení procesu stanovování cen a poukazuje především na jiné výměny informací mezi subjekty působícími na trhu než rozhovory mezi podniky obchodujícími s banány.

449    Tato studie uvádí následující:

„[Tyto výměny informací měly] ukončit nejistotu týkající se rovnovážné ceny ve dnech před připlutím týdenních zásilek banánů do severní Evropy. Ochota subjektů provádějících dozrávání přijmout zvláštní podmínky společnosti Aldi do určité míry závisela na původní referenční ceně, kterou dostávali od dovozců, a ta zase závisela na tom, jak snadno se dovozci domnívali, že udají objem vyložený v daném týdnu. Lepší informace o pravděpodobné rovnovážné ceně mezi subjekty působícími na trhu vedly k účinným transakcím. Jednání mezi dodavateli a zákazníky trvala kratší dobu s menším rizikem, že se banány zkazí. Pokud jsou názory všech stran na rovnovážnou cenu méně odlišné, shodnou se snadněji na ceně, za kterou budou ochotni obchodovat. Prodejci dále mohli omylem prodat příliš mnoho banánů za příliš nízkou cenu, aniž by věděli, že jiný kupující byl možná připraven zaplatit víc.“

450    Pokud jde o výměny informací mezi podniky prodávajícími banány, ekonomická studie ze dne 10. dubna 2007 uvádějí, že tyto výměny „byly doplňkovým prostředkem ke sjednocení různých zdrojů informací o trhu, aby se tak dospělo ke společnému pohledu na rovnovážnou cenu“ a že „výměna informací znamenala, že referenční ceny podniků prodávajících banány odrážely informace shromážděné o nabídce a poptávce pro tento týden, a nikoli pouze individuální informace dovozce“.

451    Na straně 3 ekonomické studie ze dne 10. dubna 2007 se ještě uvádí, že „týdenní poptávka po banánech společnosti DFFE je nejistá“ a že „společnost DFFE musí ‚objevit‘ cenu, která vyrovná její nabídku a tuto proměnlivou poptávku při co nejpříznivější ceně s ohledem na rizika a cenu dozrávání banánů“. Na straně 5 uvedené studie se navíc uvádí, že „konečná referenční cena společnosti DFFE odhalovala jejím zákazníkům pohled společnosti DFFE na těsnost trhu, a tudíž na hodnotu jejích banánů na trhu“.

452    Tyto různé úryvky z ekonomické studie ze dne 10. dubna 2007 prokazují relevanci referenčních cen v odvětví produkce banánů s tím, že rozlišení uváděné v rámci souhrnu všech výměn informací mezi subjekty působícími na trhu s banány je čistě teoretické, neboť jak ze samotné studie, tak i z prohlášení společnosti Dole (s. 215 odpovědi na oznámení námitek a bod 229 odůvodnění napadeného rozhodnutí) vyplývá, že informace shromažďované od podniků prodávajících banány a dalších subjektů byly seskupovány a sloužily jako základ pro stanovení referenčních cen této společnosti.

453    Je třeba ještě zdůraznit, že společnost Dole připustila, že některé z jejích transakcí byly přímo založené na referenční ceně.

454    Podle společnosti Dole její belgická dceřiná společnost VBH předávala svou týdenní cenu za banány dodávané žluté některým zákazníkům (Metro, Delhaize, Carrefour), tj. cenu, která byla založena na zelené referenční ceně předávané společností DFFE, navýšenou o částku specifikovanou ve smlouvě uzavřené společností VBH s jejím zákazníkem.

455    Společnost Dole tak prohlásila, že „tato žlutá cena zahrnovala dozrání, dodání a distribuci, sáčkování a další úpravy produktu podle požadavků jednotlivých zákazníků“, že „se tedy cena měnila v závislosti na zelené týdenní ceně a na navýšeních“ a že „smlouvy s maloobchodníky obsahovaly vzorec pro výpočet ceny (a to žlutá cena = zelená cena sdělená společností DFFE + navýšení za úpravy produktu a náklady na logistiku – slevy)“. Je třeba navíc podotknout, že pouze navýšení a slevy byly sjednávány jednou do roka v rámci smluv platných pro jeden rok.

456    Jak bylo vyloženo v bodě 202 výše, žalobkyně tvrdí, že tento způsob stanovování cen byl zaveden až po období protiprávního jednání a že Komise neověřila, zda se informace o těchto smlouvách společnosti VBH, jež byly zmíněny v odpovědi na žádost Komise o informace ze dne 10. února 2006, která pokrývala období označené „Od roku 2000 do současnosti“, týkaly tohoto omezeného období od roku 2000 do roku 2002, jež bylo nakonec vymezeno v napadeném rozhodnutí.

457    Je třeba připomenout (viz bod 203 výše), že zkoumání relevantních příloh žalobní odpovědi nepřineslo žádné poznatky potvrzující tvrzení žalobkyň, pokud jde o uplatnění ratione temporis způsobu stanovování předmětných cen, žalobkyně navíc nepředložily žádný konkrétní a objektivní důkaz, který by byl s to prokázat pravdivost jejich tvrzení, a dokonce ani údaje o způsobu, jímž společnost VBH stanovovala své ceny v období od roku 2000 do roku 2002. Bylo jasné, že v žádosti Komise o informace ze dne 10. února 2006 uvedené období začínalo dnem 1. ledna 2000. Vzhledem k tomu, že neobsahuje žádné omezení týkající se data uplatňování způsobu stanovování předmětných cen ve smlouvách zavazujících společnost VBH a její zákazníky Metro, Delhaize a Carrefour, pokrývá odpověď společnosti Dole nezbytně celé dotčené období včetně doby od roku 2000 do roku 2002. Za těchto okolností je třeba odmítnout tvrzení žalobkyň týkající se neuplatnění ratione temporis způsobu stanovování předmětných cen.

458    Žalobkyně ještě uvádějí, že společnost DFFE prodávala zelené banány značky Dole za cenu rovnající se referenční ceně rovněž několika velmi malým zákazníkům, a to dvěma zákazníkům v roce 2002, kteří se podíleli na jejím celkovém obratu ve výši 1 072 840 eur nebo 1 %, ale tyto číselné údaje nebyly potvrzeny žádným dokladem.

459    Zadruhé společnost Dole tvrdí, že jsou citace jejích počátečních prohlášení ze strany Komise vytržené z kontextu, „jak je vysvětleno v příloze C.7“.

460    Komise požaduje, aby byla příloha C.7 repliky na základě judikatury týkající se výkladu čl. 44 odst. 1 písm. c) jednacího řádu prohlášena za nepřípustnou.

461    Je třeba připomenout, že na základě článku 21 statutu Soudního dvora Evropské unie a čl. 44 odst. 1 písm. c) jednacího řádu Tribunálu musí všechny žaloby uvádět předmět sporu a stručný popis dovolávaných žalobních důvodů. Tyto údaje musí být dostatečně jasné a přesné, aby umožnily žalované straně připravit obranu a Tribunálu rozhodnout o žalobě případně i bez dalších podpůrných informací (rozsudek Tribunálu ze dne 30. ledna 2007, France Télécom v. Komise, T‑340/03, Sb. rozh. s. II‑107, bod 166, potvrzený na základě kasačního opravného prostředku rozsudkem Soudního dvora ze dne 2. dubna 2009, France Télécom v. Komise, C‑202/07 P, Sb. rozh. s. I‑2369).

462    Podle ustálené judikatury je k tomu, aby byla žaloba přípustná, nezbytné, aby hlavní skutkové a právní okolnosti, na nichž je založena, vyplývaly, přinejmenším stručně, avšak uceleně a srozumitelně, z textu samotné žaloby. Ačkoliv obsah žaloby lze podpořit a doplnit v konkrétních bodech odkazy na určité výňatky z písemností, které tvoří její přílohu, obecný odkaz na ostatní písemnosti, byť přiložené k žalobě, nemůže zhojit neexistenci základních prvků právní argumentace, které podle výše uvedeného ustanovení musejí být uvedeny v žalobě (rozsudek Soudního dvora ze dne 31. března 1992, Komise v. Dánsko, C‑52/90, Recueil, s. I‑2187, bod 17; usnesení Tribunálu ze dne 29. listopadu 1993, Koelman v. Komise, T‑56/92, Recueil, s. II‑1267, bod 21, a ze dne 21. května 1999, Asia Motor France a další v. Komise, T‑154/98, Recueil, s. II‑1703, bod 49). Přílohy mohou být zohledněny pouze v rozsahu, v němž podporují nebo doplňují žalobní důvody či argumenty výslovně uvedené žalobci v samotném textu jejich písemností, a kde je možné přesně určit, které ze skutečností obsažených v těchto přílohách podporují nebo doplňují uvedené žalobní důvody či argumenty (v tomto smyslu viz rozsudek Tribunálu ze dne 17. září 2007, Microsoft v. Komise, T‑201/04, Sb. rozh. s. II‑3601, bod 99).

463    Mimoto Tribunálu nepřísluší v přílohách vyhledávat a určovat žalobní důvody a argumenty, které by mohl pokládat za důvody představující základ žaloby, neboť přílohy mají čistě důkazní a pomocnou funkci (rozsudek ze dne 30. ledna 2007, France Télécom v. Komise, bod 461 výše, bod 167, potvrzený na základě kasačního opravného prostředku rozsudkem ze dne 2. dubna 2009, France Télécom v. Komise, bod 461 výše).

464    Tento výklad článku 21 statutu Soudního dvora a čl. 44 odst. 1 písm. c) jednacího řádu Tribunálu se rovněž dotýká žalobních důvodů a námitek uvedených ve spisech účastníka řízení (rozsudky Tribunálu ze dne 12. ledna 1995, Viho v. Komise, T‑102/92, Recueil, s. II‑17, bod 68, a ze dne 30. ledna 2007, France Télécom v. Komise, bod 461 výše, bod 166, potvrzený na základě kasačního opravného prostředku rozsudkem ze dne 2. dubna 2009, France Télécom v. Komise, bod 461 výše).

465    V projednávaném případě žalobkyně v replice uvádějí, na podporu námitky týkající se vytržení z kontextu prohlášeních společnosti Dole v průběhu správního řízení, úryvek odpovědi na oznámení námitek znějící takto:

„Je zkrátka absurdní myslet si, že výměny referenčních cen dovozcům banánů umožňovaly jakkoli předvídat konečné ceny účtované zákazníkům. Společnost Aldi kupuje banány od subjektů provádějících dozrávání, které jsou zásobovány různými dovozci banánů. Subjekty provádějící dozrávání dávají společnosti Aldi cenové nabídky za kilogram. Společnost Aldi následně srovná navrhované ceny, přičemž zohlední vlastní posouzení odezvy spotřebitelů ve svých různých maloobchodních prodejnách, a pak se rozhodne, u kterého subjektu provádějícího dozrávání nakoupí. Navrhované ceny jsou důvěrné a nejsou spojeny s referenčními cenami dovozců banánů.“

466    Žalobkyně rovněž citují úryvek z ekonomické analýzy ze dne 20. listopadu 2007, v němž se uvádí následující:

„Na rozdíl od ‚ceny Aldi‘ počáteční referenční ceny společností prodávajících banány nehrály žádnou roli při určování skutečných cen, jež zákazníci platili za banány.“

467    Je třeba konstatovat, že žalobkyně neposkytly žádné vysvětlení ohledně významu těchto dvou citací, ačkoli první z nich uvádí výměny referenčních cen skutečně Komisí v napadeném rozhodnutí konstatované, ale po kontaktech před stanovením cen, a druhá zdůrazňuje neexistenci „přímé“ role počátečních referenčních cen. Žalobkyně navíc tyto citace nijak nekonfrontovaly s prohlášeními společnosti Dole zdůrazňovanými Komisí na podporu jejího závěru týkajícího se relevance referenčních cen.

468    Za těchto podmínek se zdá, že se žalobkyně spokojily s uvedením dvou citací, pocházejících z odpovědi na oznámení námitek a ekonomické studie, bez dalšího upřesnění, jakož i obecného odkazu na přílohu C 7 repliky na podporu své námitky týkající se vytržení z kontextu počátečních prohlášení společnosti Dole Komisí. Takovéto lakonické vyjádření námitky Tribunálu neumožňuje případně rozhodnout bez dalších podpůrných informací a je v rozporu s čistě důkazní a instrumentální funkcí příloh, aby tyto mohly sloužit k podrobnému prokázání tvrzení, jež nebylo v žalobě uvedeno dostatečně jasně a přesně (rozsudek ze dne 30. ledna 2007, France Télécom v. Komise, bod 461 výše, bod 204).

469    Tento závěr je v projednávaném případě namístě tím spíše, že žalobkyně nesprávně označily za přílohy svá doplňující písemná vyjádření, která jsou pouhým rozšířením spisu účastníka řízení, což není slučitelné s definičními vlastnostmi přílohy, tj. s čistě důkazní a instrumentální funkcí.

470    Je tak třeba jako nepřípustnou odmítnout přílohu C.7 repliky a námitku, kterou žalobkyně chtějí dovozovat ze zohlednění Komisí prohlášení společnosti Dole o roli referenční ceny bez jejich kontextu.

471    Zadruhé, pokud se jedná o listinné důkazy obsažené ve spise, je třeba podotknout, že Komise na podporu svého závěru o důležitosti referenčních cen pro trh s banány odkazuje na různé dokumenty a především na e-maily.

472    Zaprvé uvádí e-mail, jenž p. B. zaslal p. P. (dva vedoucí pracovníci společnosti Chiquita) dne 30. dubna 2001 (bod 107 odůvodnění napadeného rozhodnutí), znějící takto:

„Je prokázáno, že, jakmile [společnosti Dole/Del Monte/Tuca] dosáhnou ceny 36,00 DEM, budou jejich zákazníci (maloobchodníci) vzdorovat, neboť při této úrovni nabídky musí spotřebitelská cena překročit 3,00 DEM//kg. Bez sebemenší pochybnosti nás bude tento ‚jev‘ po nějakou dobu ovlivňovat. To by znamenalo, že naše nabídka bude nejvýše 40,00 DEM (zelená nabídka).“

473    Jak správně uvádí Komise, tento dokument dokazuje, že skutečné ceny závisely na referenčních cenách a zákazníci sledovali jejich vývoj. Prokazuje, že zákazníci reagovali, jakmile referenční cena dosáhla určité úrovně, ale také, že pochopili, že mezi těmito referenčními cenami a skutečnými cenami byla určitá spojitost. Dokument tak jasně uvádí, že, pokud nabídka společností Dole/Del Monte/Tuca dosáhla úrovně „36,00 DEM“, „spotřebitelské ceny musely překročit laťku 3,00 DEM/kg“. Rovněž odhaluje existenci určité provázanosti mezi referenčními cenami banánů značek Chiquita, Dole a Del Monte a meze, v nichž byly rozestupy snesitelné.

474    Je třeba zdůraznit, že společnost Weichert sama ve své odpovědi na oznámení námitek poznamenala, že předmětný e-mail nepřímo prokazoval, že maloobchodníci byli na referenční ceny citliví (bod 108 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

475    Zadruhé Komise zmiňuje e-mail generálního ředitele pro Evropu společnosti Chiquita (bod 113 odůvodnění napadeného rozhodnutí) ze dne 21. června 2000 zaslaný několika kolegům komentující snížení referenční ceny společnosti Chiquita následující po snížení ceny společnosti Dole o 2 DEM, který uvádí, že „při cenovém rozdílu, jenž vůči společnosti Dole dosáhl 9 DEM, neměl na výběr“ a že „se zjevně jedná o šok, neboť šance na nárůst cen jsou v létě při normálních produkčních a tržních podmínkách slabé nebo dokonce nulové“. Ve stejném e-mailu p. P. ještě píše, že „je to důvod, kvůli kterému je ještě jednou žádá o přezkoumání možnosti navýšit objemy“ a že „zvýšení objemů nenahradí 100 % snížení ceny“, ale že „potřebuje každou krabici navíc tak dlouho, dokud to na ně přestane mít dlouhodobě nepříznivý dopad.“

476    Tento e-mail zjevně odporuje tvrzení žalobkyň, podle něhož neexistuje žádná vazba mezi referenčními cenami, nebo alespoň jejich vývojem, a vývojem cen na trhu. Jak správně zdůraznila Komise, tento e‑mail dokazuje, do jaké míry měla společnost Chiquita starosti se změnou referenčních cen směrem dolů označenou za „šok“, neboť byla „malá nebo nulová šance, že ceny v průběhu léta porostou“, a s hledáním řešení ke zmírnění negativních důsledků této situace na úroveň cen, v daném případě prostřednictvím změny objemů. Znovu dokládá důležitost otázky rozdílů mezi referenčními cenami dovozců a přijatelných nebo snesitelných mezí těchto rozdílů.

477    Zatřetí Komise odkazuje na interní e‑mail společnosti Chiquita ze dne 8. srpna 2002 (body 111 a 172 a násl. odůvodnění napadeného rozhodnutí), jehož obsah byl uveden v bodě 424 výše.

478    E‑mail ze dne 8. srpna 2002 prokazuje důležitost referenční ceny společnosti Dole pro trh včetně skutečných cen dosažených samotnou společností Dole. Potvrzuje, že společnost Chiquita měla „obchody Dole plus“, tj. smluvní ujednání se skutečnými cenami přímo napojenými na týdenní referenční ceny společnosti Dole, a jasně dokazuje důležitost referenční ceny společnosti Dole pro skutečné ceny společnosti Chiquita. Navíc referenční ceny společnosti Dole v daném případě ovlivňovaly referenční cenu společnosti Chiquita. Tento e‑mail ukazuje, že společnost Chiquita předcházejícího dne zamýšlela pohnout s cenou směrem vzhůru „přibližně o 1 euro“, ale že se toho rána rozhodla zvýšit svou referenční cenu o 1,5 eura. Ve svém prohlášení podniku totiž společnost Chiquita tvrdí, že s ohledem na zvýšení referenční ceny společnosti Dole o 2 eura upravila svou referenční cenu o 1,5 eura směrem vzhůru „místo, aby přistoupila k navýšení pouze o 1 euro, které předcházejícího dne zamýšlela provést“ (bod 111 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

479    Začtvrté Komise uvádí korespondenci mezi společnostmi Atlanta (distributor provádějící dozrávání) a Chiquita a interní e‑maily společnosti Chiquita ze dne 2. a 6. ledna 2003 (body 110 a 176 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

480    Ve čtvrtek 2. ledna 2003 pracovník společnosti Atlanta zaslal dvěma vedoucím pracovníkům společnosti Chiquita, p. P. a p. K., e‑mail, který odkazoval na rozhodnutí společnosti Chiquita zvýšit svou referenční cenu, která již byla oznámena zákazníkům, o 0,5 eura a to v návaznosti na zvýšení referenční ceny společnosti Dole, k němuž došlo ráno v den odeslání uvedené zprávy. V tomto e‑mailu zaslal pracovník společnosti Atlanta vedoucím společnosti Chiquita „velmi kritickou poznámku“ ohledně takovéhoto rozhodnutí o stanovení cen. Pan K. na to dne 6. ledna 2003 odpověděl těmito slovy: „Je to moje chyba, byl jsem zaskočen změnou, k níž došlo u společnosti Dole. Máme za to, že, pokud zůstaneme na stejné úrovni, povede to k zastavení postupného nárůstu a zpochybní to vývoj v následujících týdnech.“ Dne 2. ledna 2003 napsal pracovník společnosti Chiquita ohledně téže otázky panu K., že se kvůli této změně ceny, která již byla oznámena zákazníkům, směrem vzhůru potýkal s problémy. Pan K. na tuto poznámku odpověděl dne 6. ledna:

„[Pan P.] nechtěl, aby měly společnosti Dole a Del Monte pocit, že je necháme padnout udržováním status quo. Chápu.“

481    Žalobkyně tvrdí, že zaprvé skutečnost, že vedoucí pracovník společnosti Chiquita byl „zaskočen“ změnou, k níž došlo u společnosti Dole, jenom ukazuje, že posledně zmíněná jednala bez sebemenší informace ze strany společnosti Chiquita, a zadruhé že Komise nemůže používat tyto dokumenty na podporu svého názoru, neboť jsou pozdějšího data než údajné protiprávní jednání.

482    Je jistě nesporné, že se dokumenty datují k lednu 2003, a přicházejí tak bezprostředně po období protiprávního jednání. Skutečností nicméně zůstává, že, ačkoli tyto dokumenty nejsou s to samy o sobě prokázat skutečnou povahu chování narušujícího hospodářskou soutěž, jsou významným nepřímým důkazem podporujícím důkazní prostředky získané Komisí ohledně cíle kontaktů před stanovením cen.

483    Je třeba v tomto ohledu podotknout, že pouhá zmínka o zaskočení společnosti Chiquita nemůže nezbytně vést k závěru o samostatnosti chování společnosti Dole, ale může odrážet odstup mezi porozuměním stanovisku společnosti Dole během dvoustranných rozhovorů společností Chiquita a pohybem ceny uskutečněným společností Dole.

484    Navíc, i když se účastník koluzního jednání může snažit využít tohoto jednání pro své vlastní cíle nebo dokonce podvádět, nijak to nesnižuje jeho odpovědnost za účast na tomto jednání. Podle ustálené judikatury podnik, který navzdory kartelové dohodě se svými konkurenty uplatňuje na trhu víceméně nezávislou politiku, se může pokoušet využít kartelovou dohodu ve svůj vlastní prospěch (rozsudek Tribunálu ze dne 14. května 1998, Cascades v. Komise, T‑308/94, Recueil, s. II‑925, bod 230; ze dne 27. září 2006, Archer Daniels Midland v. Komise, T‑59/02, Sb. rozh. s. II‑3627, bod 189; viz rovněž rozsudek Soudního dvora ze dne 8. listopadu 1983, IAZ international Belgium a další v. Komise, 96/82 až 102/82, 104/82, 105/82, 108/82 a 110/82 Recueil, s. 3369, bod 25).

485    Pokud se jedná o otázku relevance referenčních cen v odvětví produkce banánů, ukazují výše zmíněné zprávy, že si zákazníci zjevně mysleli, že změny referenční ceny měly význam z hlediska ceny, u které mohli očekávat, že jim bude zaplacena nebo že ji zaplatí. Dále, jak správně poznamenává Komise, ukazují na silný zájem dotčených podniků o koordinování stanovování referenčních cen a skutečný zájem společnosti Chiquita o podpoření zvyšování referenčních cen jejích hlavních konkurentů, v případě potřeby i za přikročení k velmi neobvyklému navýšení již oznámené ceny navzdory obtížím, které tento krok způsoboval ve vztahu k zákazníkům, když k tomuto byla vedena vyhlídkou neohrožování vývoje cen směrem vzhůru v průběhu nadcházejícího týdne (body 177 až 179 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

486    Je třeba dále konstatovat, že žalobkyně ve spisech účastníků řízení nevyjádřily žádné připomínky k důkazní síle všech výše uvedených e‑mailů, pokud jde o otázku relevance referenčních cen pro dotčený trh, vyjma připomínky pozdějšího data těchto e‑mailů z ledna 2003 oproti období protiprávního jednání.

487    V průběhu soudního jednání se žalobkyně spokojily se zdůrazňováním interní povahy předmětných komunikací probíhajících v rámci společnosti Chiquita a skutečnosti, že tyto tedy nemohly odrážet stanovisko společnosti Dole, pokud jde o roli referenčních cen na trhu s banány.

488    Samotné toto tvrzení není dostačující pro popření důkazní síly e‑mailů pocházejících od subjektů uvádějících na trh produkty konkurující produktům společnosti Dole na trhu s banány, odkazujících na konkrétní a specifické situace týkající se referenčních cen společnosti Dole a odhalujících důležitost těchto cen pro dovozce a jejich zákazníky zejména se zdůrazněním nezávislosti referenčních cen banánů značky Chiquita, Dole a Del Monte.

489    Zapáté se Komise odvolává na dopis, který jednomu členovi Komise dne 21. ledna 2005 zaslal Deutscher Fruchthandelsverband eV (DFHV, německý obchodní svaz), v němž zejména prohlašuje, že „jsou tyto ,oficiální‘ ceny pouhým odrazem výchozí pozice různých subjektů pro jejich vyjednávání o týdenních cenách“ a že „jsou až o 50 % vyšší než skutečně sjednané ceny“ (body 112 a 119 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

490    Ačkoli tento dokument vznikl až po skončení období protiprávního jednání a nemůže stačit k prokázání vytýkaného protiprávního jednání, odhaluje, že tři roky po tomto jednání, kdy nebyla tvrzena ani prokázána žádná změna v organizaci trhu s banány, byly referenční ceny obecně považovány za východisko pro sjednávání týdenních cen.

491    A konečně je třeba zdůraznit, že žalobkyně připojily ke svým písemným podáním vyhotovení dokumentace ze schůzky o stanovení ceny banánů, ke které docházelo každý čtvrtek ráno a v jejímž průběhu byly posuzovány všechny informace zahrnuté do uvedené dokumentace, které společnost Dole shromáždila, ve snaze „posoudit podmínky na trhu“ a stanovit týdenní referenční cenu.

492    Podle žalobkyň tato dokumentace zejména zahrnovala graf nazvaný „Zelená cena banánů v severní Evropě“ (příloha A 11 žaloby, strana 644), který na základě deseti předcházejících týdnů analyzoval referenční ceny společnosti Dole a jejích hlavních konkurentů, což jasně ukazuje, že referenční ceny konkurentů představovaly důležité informace z hlediska stanovení cen společnosti Dole a obecně relevanci referenčních cen v odvětví produkce banánů.

493    Zatřetí, pokud jde o roli, kterou měla „cena Aldi“ v odvětví produkce banánů, je třeba podotknout, že Komise uvádí, že uvedená cena byla během období protiprávního jednání od roku 2000 do roku 2002 méně důležitá, než tomu bylo následovně, což žalobkyně zpochybňují a tvrdí, že „nabídka Aldi“ byla jedinou relevantní referencí pro všechny transakce v odvětví produkce banánů včetně výše uvedené doby.

494    Zaprvé, pokud se jedná o způsob distribuce banánů společnosti Dole, žalobkyně zdůrazňují kvantitativní význam transakcí realizovaných v rámci „dohod Aldi plus“, tj. dlouhodobých dohod o zásobování užívajících vzorec fixní ceny založené na nákupní ceně stanovené společností Aldi pro žluté banány převedené na odpovídající cenu pro zelené banány.

495    Společnost Dole v roce 2000 realizovala přibližně 50 % prodejů zelených banánů v rámci „dohod Aldi plus“ a toto číslo v roce 2005 narostlo na přibližně 80 %. Žalobkyně také ve svých písemných podáních uvádějí údaj 66 % prodejů značky Dole v roce 2002 a zároveň zdůrazňují, že ekonomická zpráva obsažená v příloze 3 odpovědi společnosti Dole na oznámení námitek Komise shledala, že prodeje realizované v rámci „dohod Aldi plus“ představovaly přesně 49 % veškerých prodejů společnosti Dole, přičemž rozdíl lze vysvětlit skutečností, že uvedená zpráva vypočítala procentní podíl na základě údajů týkajících se Unie složené z patnácti členů, a nikoli pouze severní Evropy.

496    Kromě určitých nesrovnalostí v číselném vyjádření argumentace žalobkyň je třeba poznamenat, že zkoumání ekonomické zprávy obsažené v příloze 3 odpovědi na oznámení námitek odhaluje absenci číselných údajů pro rok 2000 a následujících údajů pro další léta: 58 % v roce 2001, 49 % v roce 2002, 60 % v roce 2003, 68 % v roce 2004 a 79 % v roce 2005, což odráží stále rostoucí význam „smluv Aldi plus“ od roku 2003.

497    Společnost Dole dále Komisi zaslala dne 2. října 2008 dopis, v němž uvádí, že číselné údaje sdělené v její odpovědi na oznámení námitek byly příliš vysoké a předložila tabulku obsahující následující údaje o procentním podílu na obratu společnosti Dole odpovídajícímu výhradně prodejům zelených banánů prostřednictvím „smluv Aldi plus“: 50 % v roce 2000, 48 % v roce 2001, 38 % v roce 2002, 51 % v roce 2003, 61 % v roce 2004.

498    Společnost Dole v předmětném dopise uvedla, že údaj za rok 2000 je „odhadem“, neboť zpráva ekonomů neobsahovala žádný údaj pro předmětný hospodářský rok. Dále je třeba upozornit, že číselný údaj za rok 2001 dosahuje 48 %, v roce 2002 padá na 38 %, aby následně od roku 2003 rostl, což nevypovídá o stálém růstu. Jak správně zdůrazňuje Komise, rozbor údajů o transakcích společnosti Dole potvrzuje zjištění, že „cena Aldi“ byla méně provázána se skutečnými cenami společnosti Dole v období od roku 2000 do roku 2002, než tomu bylo následně.

499    Zadruhé na podporu tvrzení, že referenční ceny neměly na rozdíl od „cen Aldi“ žádný význam z hlediska sjednávání transakčních cen, žalobkyně vysvětlují, že když společnost Aldi oznámila cenu, kterou hodlala svým dodavatelům (tj. distributorům provádějícím dozrávání) za žluté banány platit, tito o tom uvědomili dovozce banánů.

500    Kromě toho, že posledně zmíněné tvrzení není ničím podloženo, je třeba konstatovat, že žalobkyně uvedly, že během předmětného období, tj. 2000‑2002, společnost Dole pouze jednou zveřejnila referenční cenu dříve, než společnost Aldi zveřejnila tu svou, a že se tato praxe změnila „mezi lety 2002 a 2008“, tj. v období, během něhož společnost Dole po výchozí referenční ceně ze čtvrtečního rána přijímala „konečnou referenční cenu“, kterou svým zákazníkům sdělovala ve čtvrtek odpoledne po oznámení „ceny Aldi“.

501    V napadeném rozhodnutí Komise připomněla, že společnost Dole v odpovědi na žádost o informace ze dne 15. prosince 2006 vysvětlila, že „společnost DFFE rozhodla, že počínaje prosincem 2002 budou nadále referenční ceny společnosti Dole upravovány podle ,ceny Aldi‘ “ (poznámka pod čarou č. 163 napadeného rozhodnutí) a že k několika úpravám referenčních cen společností Dole a Weichert došlo v období mezi říjnem a prosincem 2002 (bod 123 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

502    Je tak zřejmé, že společnost Dole nejprve stanovovala jedinou referenční cenu sdělovanou jejím zákazníkům před oznámením „ceny Aldi“, aby následně tuto jedinou referenční cenu nahradila dvojí cenou, a dala tak vzniknout konečné referenční ceně následující po oznámení „ceny Aldi“ a ji zohledňující.

503    Předcházející úvahy nejenom, že potvrzují informaci o vzrůstající důležitosti „ceny Aldi“, ale také především odhalují, že společnost Dole referenční ceny při změně svého postupu pro stanovování cen nezrušila, ale naopak je zachovala včetně referenční ceny ze čtvrtka ráno předcházející „ceně Aldi“. Toto zjištění mimo jiné pouze posiluje relevanci jediné referenční ceny ze čtvrtka ráno předcházející „nabídce Aldi“ před jejím nahrazením dvěma cenami společností Dole. Rovněž je důležité zdůraznit, že společnost Dole pokračovala ve stanovování referenčních cen, byť je po oznámení „ceny Aldi“ přehodnocovala.

504    Žalobkyně ve spisech účastnic řízení nepodaly žádné přijatelné vysvětlení zachování referenčních cen, které však podle nich neměly v odvětví produkce banánů žádný význam.

505    V replice žalobkyně uvádějí, že „žádný dovozce (společnost Dole nevyjímaje) v současné době referenční ceny nepoužívá“, že „si společnost Dole myslí, že užívání těchto cen bylo jednoduše pozůstatkem praxe prodejů banánů veřejnou dražbou, která se uplatňovala v Hamburku před několika desetiletími“ a že „skutečnost, že společnost Dole pokračovala ve zveřejňování referenčních cen, tedy byla jednoduše formální historickou praxí“.

506    Je zejména pochybné, že by určování cenové politiky hospodářského subjektu mohlo být založeno na pouhém respektování přežilé historické tradice a nikoli na objektivním striktně účelovém kritériu, zvláště v kontextu trhu charakterizovaného, podle vlastních slov žalobkyň, s ohledem na rychlost, s jakou předmětný produkt podléhal zkáze, velmi krátkou dobou pro uvedení na trh, a hledáním maximální obchodní účinnosti.

507    Prohlášení žalobkyň, jejichž cílem je omezit význam stanovování referenčních cen a jejich oznamování zákazníkům každý čtvrtek ráno během tří let na pouhou „formální historickou praxi“, nejsou slučitelná s tím, jak společnost Dole popisuje své cenové politiky a zejména úsilí vynaložené na týdenní stanovování uvedených cen.

508    V ekonomické studii ze dne 20. listopadu 2007 předložené společností Dole se uvádí, že „výchozí referenční ceny, jež odrážely značné snahy při sbírání informací, poskytovaly přesnější a kvalitnější informace o situaci na trhu“. V žalobě je zmíněno, že dokumentace z interní schůzky ze čtvrtka ráno ke stanovení referenční ceny „obsahovala velmi rozmanité informace o trhu s banány včetně objemů vypravených zelených banánů v průběhu tohoto týdne, informace o konkrétních objemech dodaných zákazníkům a členským státům, sestavené historické informace o objemu, sazby uplatňované společností Dole na prodeje konkrétním zákazníkům a do širších zeměpisných oblastí a tabulku společnosti Dole nazvanou ,Zelená cena banánů v severní Evropě‘ “. Posledně zmíněný dokument odpovídal grafu analyzujícímu na základě deseti předcházejících týdnů referenční ceny společnosti Dole a jejích hlavních konkurentů.

509    Při jednání žalobkyně zdůrazňovaly nezbytnost rozlišování dvou období, období protiprávního jednání od roku 2000 do roku 2002 se stanovováním jediné referenční ceny bez jakéhokoli skutečného vztahu k trhu a období po roce 2002 s konečnou referenční cenou stanovovanou po oznámení „ceny Aldi“, která byla ještě podrobena vyjednávání, ale blíže realitě trhu vyjasněné „cenou Aldi“, v každém případě blíže této realitě, než tomu bylo v případě předchozí referenční ceny, jež nikdy nebyla přehodnocována.

510    Těmito prohlášeními žalobkyně vyjadřují jednoduchý vývoj v čase stálého nástroje jejich cenové politiky až do roku 2008, jenž společnost Dole považovala za užitečné změnit pouze v prosinci 2002 a to, aby ho přizpůsobila vzrůstající důležitosti „ceny Aldi“ a zajistila jeho lepší účinnost. Skutečnost, že se v případě referenční ceny přehodnocované ve čtvrtek odpoledne po oznámení „ceny Aldi“ mělo za to, že věrněji odrážela realitu trhu, nemůže nijak vyloučit užitečnost referenční ceny stanovené ráno téhož dne v období od roku 2000 do roku 2002 a v této souvislosti se připomíná, že společnost Dole posledně zmíněný prvek zachovala pod označením výchozí referenční cena.

511    Je třeba ještě konstatovat, že žalobkyně tvrdí, že referenční ceny byly zveřejňovány v odborném tisku. Ze zkoumání magazínu Sopisco News, který vycházel každou sobotu před ukončením obchodních jednání, vyplývá, že jsou v něm uvedeny referenční ceny dovozců a rozpětí skutečných cen dovozců v aktuálním týdnu, kdy skutečná maximální cena odpovídá údaji o referenční ceně.

512    Žalobkyně nepopírají konstatování Komise o skutečnosti, že si dotčené podniky ve čtvrtek ráno před oznámením „ceny Aldi“ vyměňovaly referenční ceny, jakmile byly stanoveny. Komise uvádí, že výměna referenčních cen byla součástí koluzních ujednání dotčených stran, kterým zejména umožnila přímo si mezi sebou ověřit ceny, jež stanovily ostatní strany, a posílit vazby spolupráce, kterou mezi sebou navázaly v rámci kontaktů před stanovením cen (bod 198 napadeného rozhodnutí).

513    Obě výše uvedená zjištění zjevně odporují tvrzení žalobkyň o nedostatku relevance referenčních cen.

514    Zatřetí žalobkyně tvrdí, že ostatní dovozci potvrdili tvrzení společnosti Dole.

515    Zmiňují následující prohlášení společnosti Fyffes učiněná při jednání ze dne 4. a 6. února 2008, jež uvádějí, že:

–        referenční ceny „jsou bez užitku pro sjednávání skutečných cen“ a že „stanovování ceny prostřednictvím ‚koordinace‘ oficiálních referenčních cen je nemožná“;

–        referenční ceny „nepředstavují referenční bod ani východisko nebo jakékoli jiné relevantní hledisko“;

–        skutečné ceny ostatních dovozců nejsou „nikdy stanovovány s ohledem na oficiální referenční ceny společnosti Fyffes“ a že „nejdůležitějším faktorem ovlivňujícím týdenní vyjednávání je ‚cena Aldi‘, jež je oznamována každý čtvrtek v poledne“.

516    Je důležité podtrhnout, že nebylo ani tvrzeno ani a fortiori prokázáno, že společnost Fyffes svým zákazníkům nesdělovala svou referenční cenu ve čtvrtek ráno a že prohlášení tohoto podniku musejí být posuzována s ohledem na jejich kontext, tj. situaci podniku, jemuž bylo zasláno oznámení námitek a který popírá vytýkané protisoutěžní chování.

517    Pokud se jedná o společnost Chiquita, žalobkyně tvrdí, že tato ve své žádosti o shovívavost uznala, že „cena Aldi“ sloužila jako reference pro stanovování cen zelených a žlutých banánů v celé Evropě.

518    Je nicméně třeba podotknout, že žalobkyně odkazují na prohlášení společnosti Chiquita týkající se dodávek banánů společností Atlanta společnosti Aldi a aktivity společnosti Atlanta při uvádění na trh banánů třetí kategorie.

519    Kromě specifického kontextu předmětných prohlášení, zkoumání dotčeného dokumentu v každém případě ukazuje, že je tvrzení žalobkyň založeno na neúplném čtení tohoto dokumentu v tom smyslu, že zde společnost Chiquita prohlašuje, že se „cena Aldi stala“ referencí pro obchodování s banány v mnoha zemích Unie, přičemž tato formulace vyjadřuje myšlenku vzrůstající důležitosti zastávanou Komisí v bodě 104 odůvodnění napadeného rozhodnutí a uvedenou společností Chiquita v prohlášení podniku č. 13 zmíněném v uvedeném bodě odůvodnění.

520    Pokud se jedná o společnosti Weichert a Del Monte, Komise podotýká, aniž jí v tomto společnost Dole odporuje, že v průběhu dotčeného období byly referenční ceny banánů společností Dole a Del Monte (banány posledně zmíněné byly uváděny na trh společností Weichert) téměř stejné. K doložení tohoto zjištění Komise v poznámce pod čarou č. 138 připomíná následující:

„Společnost Weichert v odpovědi na žádost o informace vysvětluje, že ‚byť jí společnost Del Monte oficiálně nedala instrukci mít stejnou cenu jako společnost Dole, očekávala od společnosti Weichert, že bude mít oficiální cenu alespoň stejně vysokou, jako byla cena společnosti Dole‘ (viz strana 38 533 spisu, odpověď společnosti Weichert na žádost o informace ze dne 15. prosince 2006). Společnost Dole v odpovědi na žádost o informace ze dne 15. prosince 2006 prohlašuje ohledně období zahrnujícího léta 2000 až 2002, že ‚společnost Del Monte určovala cenu svých značkových banánů na srovnatelné úrovni jako v případě banánů značky Dole a v odvětví bylo obecně přijímáno, že společnost Del Monte zohledňovala referenční cenu společnosti Dole jako prostředek podpory této podobnosti u zákazníků‘ [...]“

521    Je tak zjevné, že referenční cena společnosti Dole byla považována za obchodní nástroj umožňující společnosti Del Monte určovat cenu svých banánů na stejné úrovni, jako byla cena společnosti Dole.

522    Společnost Del Monte v odpovědi na oznámení námitek tvrdila, že referenční ceny neměly žádný vliv na skutečné ceny, ale rovněž uvedla, že výměna informací o referenčních cenách představovala způsob, jak dovozci „shromažďovali relevantní informace o poptávce, objemech dodávek a veškerých zásobách ve ‚zprávě‘ srozumitelné pro trh“ (bod 122 odůvodnění napadeného rozhodnutí) a že „dovozci mohli v nejhorším případě koordinovat ,společný‘ signál trhu (ve formě koordinovaných oficiálních cen“) (bod 120 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

523    Z listinných důkazů vyplývá, že společnost Del Monte přikládala referenčním cenám společnosti Weichert velkou důležitost.

524    Společnost Weichert Komisi postoupila týdenní zprávy o situaci na trhu s banány během období protiprávního jednání předané společnosti Del Monte na její žádost. Uvedené zprávy zmiňovaly oficiální ceny, ale i odhady skutečných cen pro dotčený týden, zejména ve formě cenových nůžek pro banány značky Del Monte (uváděné na trh společností Weichert) a produkty konkurentů (bod 392 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

525    Komise uvádí fax ze dne 28. ledna 2000, jímž p. J.‑P. B., zaměstnanec společnosti Del Monte, těmito slovy žádal p. W., aby mu podal vysvětlení k rozdílu mezi „konečnou cenou“ a „zamýšlenou cenou“: „Aby byla situace ještě horší, mluvil jsem dvakrát s osobou z vašeho podniku pověřenou uváděním banánů na trh, abych s ní probral podmínky a ceny na trhu ... Dozvěděl jsem se, že společnost Interfrucht [Weichert] bude držet své ceny ,velmi blízko‘ oficiální ceně!!! (...).“ Tato zpráva jasně ukazuje, že společnost Del Monte očekávala, že společnost Weichert získá konečnou cenu, která se bude velmi blížit referenčním cenám nebo oficiálním cenám (body 112, 126 a 389 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

526    Tyto dokumenty z období protiprávního jednání prokazují důležitost referenční ceny v odvětví produkce banánů, na němž působila spolu se společnostmi Dole a Chiquita i společnost Weichert. Je důležité zdůraznit, že se protiprávní jednání týká jediného produktu, čerstvých banánů, který je dodáván ve třech úrovních kvality s tomu odpovídajícími cenovými rozdíly v rámci jediného trhu charakterizovaného postupem pro stanovování cen spočívajícím v oznamování referenčních cen společností Dole, Chiquita a Weichert jejich zákazníkům každý čtvrtek ráno, což je první zpráva pro trh o cenových očekáváních dovozců. Ačkoli se uvedené referenční ceny týkají pouze banánů první a druhé kategorie prodávaných těmito podniky, existovala spojitost mezi těmito cenami a cenami značek třetí kategorie nebo neznačkových banánů, neboť určování cenové úrovně banánů různé kvality nezbytně každý týden probíhalo ve vzájemné souvztažnosti. Existenci určité provázanosti referenčních cen banánů značky Chiquita, Dole a Del Monte dokládají interní e‑maily společnosti Chiquita ze dne 30. dubna 2001 (bod 107 odůvodnění napadeného rozhodnutí) a ze dne 8. srpna 2002 (body 111, 172 a násl. odůvodnění napadeného rozhodnutí).

527    Začtvrté se žalobkyně dovolávají prohlášení zákazníků potvrzujících jejich stanovisko a uvádějících:

„Referenční ceny společnosti Dole týkající se banánů byly pramálo využitelné při jednáních o skutečných a konečných cenách, jež nám byly účtovány [Van Wylick, OHG]

Referenční ceny společnosti Dole jsou první cenovou nabídkou, kterou nám společnost Dole jakožto kupci navrhuje, ale my ji prakticky nikdy nepřijímáme. Při nákupu od společnosti Dole bereme jako referenční bod banány třetí kategorie a na tomto základě vyjednáváme o cenách jejích banánů v dotčeném týdnu [Metro Group Buying GmbH].“

528    Zkoumání těchto osvědčení od zákazníků společnosti Dole odhaluje, že je žalobkyně citovaly neúplně a jednostranně.

529    Výrazem „referenční ceny společnosti Dole“ má společnost Van Wylick na mysli a výslovně zmiňuje „ceny ze čtvrtka ráno“ a „případně upravené ceny po stanovení ceny v segmentu prodeje se slevou“, což evokuje situaci z doby na konci roku 2002, kdy se objevila výchozí a konečná referenční cena, období, odkdy Komise připouští, že „cena Aldi“ začala být stále častěji užívána jakožto ukazatel pro výpočet ceny banánů (bod 104 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Osvědčení společnosti Van Wylick se každopádně nezmiňuje o naprosté neužitečnosti uvedených cen, jak tvrdí žalobkyně.

530    Toto svědectví společnosti Van Wylick musí být také vnímáno ve spojení s osvědčením společnosti Metro, jež potvrzuje, že referenční ceny společnosti Dole představovaly první obchodní nabídku tohoto podniku určenou jeho zákazníkům a že jejich sdělení znamenalo začátek obchodních vyjednávání. Společnost Metro uvádí, že při vyjednáváních se společností Dole vycházela z cen banánů třetí kategorie (což odpovídá typickému kroku zákazníka vstupujícího do jednání s prodejcem, jehož výchozím bodem je vyhlášený cenový cíl) a že „výsledek vyjednávání je pravidelně mezi referenční cenou společnosti Dole a cenou třetí kategorie“. Navíc společnost Metro uvádí, že „prakticky“ nikdy nepřijímala referenční cenu společnosti Dole, což a contrario znamená, že tomu tak někdy mohlo být.

531    V rozporu s tvrzeními žalobkyň tato dvě osvědčení nepotvrzují jejich tvrzení o irelevantnosti referenčních cen v odvětví produkce banánů, ale pokud jde o svědectví společnosti Metro, dokonce prokazují opak. Zatímco žalobkyně tvrdí, že dopisy těchto dvou zákazníků prokazují, že rozhodujícím faktorem při obchodních vyjednáváních byla „cena Aldi“, předmětné dokumenty se o této ceně ani jakékoli její roli při obchodních vyjednáváních nezmiňují.

532    Při jednání žalobkyně tvrdily, že referenční cena uváděná ve svědectví společnosti Metro byla konečnou cenou stanovenou po oznámení „ceny Aldi“, jež mohla sloužit jako východisko pro vyjednávání. Na podporu tohoto tvrzení se žalobkyně dovolávají skutečnosti, že osvědčení společnosti Metro je datováno k roku 2008.

533    Kromě neexistence automatické vazby mezi rokem sepsání předmětného osvědčení a povahou v něm uváděné referenční ceny je třeba konstatovat, že dopis společnosti Metro není datován, jak vyplývá z nadpisu přílohy A.10 žaloby. Obecné formulování uvedeného dopisu každopádně nepřipouští výklad, který mu poprvé při jednání daly žalobkyně.

534    Žalobkyně rovněž uvádějí svědectví zákazníka společnosti Dole obsažené v elektronické zprávě zaslané dne 13. června 2007 členovi Komise pověřenému hospodářskou soutěží, jakož i svědectví bývalého zaměstnance společnosti Atlanta obsažené v dopise zaslaném společnosti Dole dne 19. listopadu 2007, což evokuje existenci dvou různých svědků.

535    Je nicméně třeba konstatovat, že dotčená prohlášení pocházejí od téže osoby, p. W., který ve svém dopise ze dne 19. listopadu 2007 potvrzuje, že dne 13. června 2007 poslal členovi Komise pověřenému hospodářskou soutěží e‑mail.

536    Svědek bezpochyby označil za „směšná“ jakákoliv vysvětlení, podle nichž se dodavatelé banánů účastnili kartelové dohody o určování cen, ale z důvodů spočívajících v právním prostředí trhu a režimu licencí, jež na uvedeném trhu zajišťují velkou transparentnost. P. W. rovněž uvedl, že na trhu s banány dominovalo několik silných kupců a že „referenční ceny na celém evropském trhu s banány byly nakonec jednostranně určovány společností Aldi“.

537    Toto rozhodné a obecné prohlášení není s to samo o sobě popřít důkazní sílu různých důkazních materiálů získaných Komisí a prokazujících relevanci referenční ceny. Je rovněž třeba připomenout, že Komise v celkovém rozboru jednání ve vzájemné shodě skutečně zohlednila specifické právní prostředí dotčeného trhu.

538    Je naopak třeba zdůraznit, že p. W. v e‑mailu ze dne 13. června 2007 zaslaném Komisi uvádí, že „kdyby se zákazníkovi zdálo, že ceny neodpovídají tržním podmínkám, informoval by svého dodavatele o konkurenčních nabídkách“ a že „se jedná o postup, který se opakuje každý čtvrtek a který je víceméně v odvětví standardní“. Toto prohlášení o konkrétní a specifické skutečnosti potvrzuje prohlášení společnosti Dole v průběhu správního řízení, jímž byla odhalena skutečnost, že zákazníci referenční cenu nepoužívali jako nástroj pro vyjednávání při stanovování skutečných cen (viz bod 446 výše).

539    Zapáté žalobkyně předkládají ekonomický rozbor transakcí realizovaných společností Dole (zprávy ze dne 20. listopadu 2007 a 19 prosince 2008), jakož i interní dokument odhalující, že ceny placené zákazníky byly mnohem úžeji spojeny s „cenou Aldi“ než s referenčními cenami společnosti Dole a že vytýkané chování nemělo žádný účinek na skutečné ceny. Totéž by se dalo říci o společnosti Chiquita, pokud jde o tabulku předloženou společností Fyffes v průběhu správního řízení a prohlášení společnosti Chiquita o skutečnosti, že referenční ceny jsou „velmi vzdáleny realitě“ nebo „nejsou ve vztahu souvztažnosti“ se skutečnými cenami. Komise ostatně toto zjištění připustila, jak to dokládá zmínka obsažená v bodě 352 odůvodnění napadeného rozhodnutí, podle níž „Komise netvrdí, že skutečné a referenční ceny jsou úzce spojeny“.

540    Tato argumentace musí být odmítnuta, neboť je založena na chybném pojetí požadavků na prokázání jednání ve vzájemné shodě ve smyslu čl. 81 odst. 1 ES.

541    Jak na jedné straně vyplývá ze samotného znění tohoto článku, pojem „jednání ve vzájemné shodě“ předpokládá kromě vzájemné shody mezi dotčenými podniky i chování na trhu v návaznosti na tuto vzájemnou shodu a příčinnou souvislost mezi oběma skutečnostmi. Neexistuje-li důkaz o opaku, jehož předložení přísluší zúčastněným subjektům, je nicméně třeba se domnívat, že podniky, které jednají ve vzájemné shodě a které zůstávají na trhu aktivní, zohledňují při určování svého chování na trhu informace, které si vyměnily se svými konkurenty (rozsudky Komise v. Anic Partecipazioni, bod 55 výše, bod 118; Hüls v. Komise, bod 57 výše, bod 161, a T‑Mobile Netherlands a další, bod 56 výše, bod 51).

542    V projednávaném případě je nesporné, že podniky, jež se účastnily protiprávního jednání ve vzájemné shodě, zůstaly v obchodu s banány aktivní a že společnost Dole uznala, že při stanovování svých referenčních cen zohledňovala informace získané od konkurentů.

543    Na druhé straně, ačkoliv samotný pojem „jednání ve vzájemné shodě“ předpokládá určité jednání na trhu, neznamená nutně, že toto jednání musí mít konkrétní účinek spočívající v omezení, vyloučení nebo narušení hospodářské soutěže (rozsudky Soudního dvora Komise v. Anic Partecipazioni, bod 55 výše, body 122 až 124; Hüls v. Komise, bod 57 výše, body 163 až 165, a ze dne 8. července 1999, Montecatini v. Komise, C‑235/92 P, Recueil, s. I‑4539, body 123 až 125).

544    Jak bylo dříve připomenuto v bodě 68 výše, protisoutěžní cíl a protisoutěžní účinek nejsou kumulativní, nýbrž alternativní podmínky, na jejichž základě dochází k uplatnění zákazu stanoveného v článku 81 ES. Pro posouzení, zda je jednání ve vzájemné shodě zakázáno čl. 81 odst. 1 ES, je tedy zohlednění jeho konkrétních účinků nadbytečné, jeví-li se, že jeho cílem je vyloučení, omezení nebo narušení hospodářské soutěže na společném trhu.

545    Je třeba připomenout, že k tomu, aby mělo jednání ve vzájemné shodě protisoutěžní cíl, postačuje, aby mohlo vyvolat negativní účinky na hospodářskou soutěž, a že výměna informací mezi soutěžiteli může být v rozporu s pravidly hospodářské soutěže, pokud zmírňuje nebo odstraňuje stupeň nejistoty o fungování relevantního trhu, a tím vede k omezení hospodářské soutěže mezi podniky. Článek 81 ES navíc směřuje, podobně jako ostatní pravidla hospodářské soutěže uvedená ve Smlouvě, nikoliv pouze k tomu, aby chránil bezprostřední hospodářské zájmy soutěžitelů nebo spotřebitelů, nýbrž i k tomu, aby chránil strukturu trhu a tím hospodářskou soutěž jako takovou (rozsudek T‑Mobile Netherlands a další, bod 56 výše, body 31, 35 a 38).

546    Obzvláště skutečnost, že jednání ve vzájemné shodě nemá přímý vliv na úroveň cen, nebrání konstatování, že omezuje hospodářskou soutěž mezi dotčenými podniky (v tomto smyslu viz rozsudek Tribunálu ze dne 20. března 2002, Dansk Rørindustri v. Komise, T‑21/99, Recueil, s. II‑1681, bod 140).

547    V tomto ohledu je třena podotknout, že ceny, které jsou na trhu skutečně uplatňovány, mohou být ovlivňovány vnějšími faktory, které spadají mimo kontrolu účastníků kartelové dohody, jako je obecný hospodářský vývoj, vývoj poptávky v tomto konkrétním odvětví nebo vyjednávací síla zákazníků.

548    V projednávaném případě z bodů 443 až 537 výše vyplývá, že Komise právně dostačujícím způsobem prokázala relevanci referenčních cen pro obchod s banány, tedy skutečnost, která v kombinaci s dalšími Komisí zohledněnými okolnostmi případu umožňuje konstatovat existenci jednání ve vzájemné shodě s protisoutěžním cílem.

549    Je tedy nepodstatné zjišťovat, zda referenční ceny byly nejvýznamnějším faktorem pro určení skutečných cen společností Dole a Chiquita nebo v jaké míře byly spolu referenční ceny a skutečné ceny propojeny, s tím, že referenční ceny jsou oznámenými cenami, o nichž se netvrdí, že mohly být získány v rámci týdenních jednání, a dokonce ani že mohly sloužit jako základ pro výpočet konečných účtovaných cen.

550    Pouhá skutečnost, že skutečné a referenční ceny nejsou „úzce“ spojeny, jak se uvádí v bodě 352 odůvodnění napadeného rozhodnutí, nestačí ke zpochybnění důkazní síly důkazů poskytnutých Komisí, na základě nichž mohla dospět k závěru, že referenční ceny sloužily přinejmenším jako signály, trendy nebo ukazatele pro trh či pro zamýšlený vývoj cen banánů a že byly důležité pro obchod s banány a získané ceny.

551    Konstatování odstupu mezi referenčními cenami, jež byly předmětem protiprávního jednání ve vzájemné shodě, a transakčními cenami nikterak neznamená, že prvně zmíněné nemohly mít vliv na úroveň druhých. Účelem referenčních cen je táhnout tržní cenu směrem vzhůru, byť tyto ceny nakonec zůstanou nižší než oznámené ceny. V tomto ohledu je třeba připomenout, že Tribunál zohlednil skutečnost, že ceny doporučované podnikem byly vyšší než tržní ceny, aby tak shledal, že účelem jeho systému cen bylo zvyšování cen na trhu (rozsudek Tribunálu ze dne 22. října 1997, SCK a FNK v. Komise, T‑213/95 a T‑18/96, Recueil, s. II‑1739, bod 163).

552    Navíc je nesporné, že u některých transakcí byly ceny přímo spojeny s referenčními cenami prostřednictvím předem stanovených vzorců pro určování cen.

553    Komise tedy po právu dospěla k závěru o protiprávnosti dvoustranných kontaktů mezi dotčenými podniky, jejichž cílem bylo dospět k soutěžním podmínkám, které neodpovídaly normálním tržním podmínkám, umožňujícím snížit pro každého z účastníků nejistotu ohledně možného chování konkurentů (v tomto smyslu viz rozsudek Cimenteries CBR a další v. Komise, bod 312 výše, bod 1908).

554    V každém případě je rovněž třeba zdůraznit, že rozbor a dokument zmíněný v bodě 539 výše se týkají pouze cen účtovaných společnostmi Dole a Chiquita, zatímco chování, které podnik podle svého tvrzení skutečně na trhu uplatňoval, není pro účely posouzení dopadu kartelové dohody na trh relevantní, neboť zohledněny musí být pouze účinky vyplývající z kartelové dohody jako celku (rozsudek Komise v. Anic Partecipazioni, bod 55 výše, body 150 a 152).

555    Pokud jde v prvé řadě o transakce společnosti Chiquita, tabulka předložená společností Fyffes v průběhu správního řízení zdá se postrádá skutečnou důkazní sílu, neboť se shromážděné údaje vztahují pouze k období začínajícímu ve druhém čtvrtletí roku 2002 a zároveň není možné s jistotou určit, zda se uvedené údaje týkají celého relevantního zeměpisného trhu.

556    Prohlášení společnosti Chiquita ohledně skutečnosti, že referenční ceny jsou „velmi vzdáleny realitě“, jsou navíc obsažena v e‑mailu ze dne 26. června 2004, tedy z doby po období protiprávního jednání. Lze nicméně podotknout, že v tomto e‑mailu pracovník společnosti Chiquita odpovídá na dotaz kolegyně překvapené úrovní referenční ceny banánů značky Del Monte, která byla vyšší než úroveň referenční ceny společnosti Dole. Autor e‑mailu uvádí, že od té doby, co společnost Del Monte začala sama přímo zajišťovat distribuci svých banánů, spočívala její strategie ve stanovování cen co nejblíže společnosti Chiquita a že vzhledem k tomu, že novým odpovědným vedoucím společnosti Del Monte byl bývalý zaměstnanec společnosti Chiquita, znal zvláštnosti její cenové politiky, a tedy i odstup mezi referenčními a skutečnými cenami.

557    Pokud jde o stručné a neurčité prohlášení, že referenční ceny „nejsou ve vztahu souvztažnosti“ se skutečnými cenami, není nijak podloženo objektivními listinnými důkazy týkajícími se období protiprávního jednání od roku 2000 do roku 2002 a dotčeného zeměpisného trhu. Nelze ho každopádně vnímat izolovaně nezávisle na výslovných prohlášeních společnosti Chiquita o cíli kontaktů před stanovením cen a listinných důkazech shromážděných Komisí, zejména e‑mailů pocházejících od společnosti Chiquita prokazujících důležitost referenčních cen v odvětví produkce banánů.

558    Následně je třeba zdůraznit, že na základě ekonomického rozboru a dokumentu zmíněných v bodě 539 výše týkajících se cenového chování společnosti Dole nelze dospět k závěru o neexistenci souvztažnosti mezi skutečnými cenami a referenčními cenami, ale o existenci menší souvztažnosti těchto dvou cen, než jaká existovala mezi skutečnými cenami a „cenou Aldi“. Grafy obsažené v příloze A 18 žaloby, pokud k nim lze vzhledem k tomu, že vycházejí z údajů týkajících se výlučně obchodů v Německu, přihlédnout, navíc ukazují, že souvztažnost mezi „cenou Aldi“ a skutečnou cenou společnosti Dole byla citelně vyšší v letech 2006‑2007 než v letech 2000‑2002, což potvrzuje vzrůstající důležitost „ceny Aldi“.

559    Žalobkyně se zaměřují na souvztažnost mezi „cenou Aldi“, maloobchodníka získávajícího žluté banány od subjektů provádějících dozrávání, a skutečnou cenou společnosti Dole, ačkoli relevanci tohoto vztahu je třeba relativizovat vzhledem k časové souslednosti uvádění banánů na trh v rámci procesu týdenních vyjednávání, a to v tom smyslu, že je nepochybné, že společnosti Chiquita, Dole a Weichert oznamovaly své referenční ceny všem svým zákazníkům, subjektům provádějícím dozrávání a maloobchodníkům, ve čtvrtek ráno před zveřejněním „nabídky Aldi“, což ukazuje, že z hlediska časové souslednosti bylo oznámení referenčních cen výchozím bodem obchodních vyjednávání. Prohlášení společnosti Dole o chování zákazníků, pokud jde o nabídky ze strany dovozců, přednesená během správního řízení potvrzují pravdivost této připomínky (viz bod 445 výše).

560    Je tak zjevné, že nejprve dovozci určovali a oznamovali své referenční ceny ukazující na předpokládaný vývoj ceny banánů, následně si subjekty provádějící dozrávání udělaly názor na vývoj trhu a předložily nabídky společnosti Aldi a teprve tehdy byla stanovena „cena Aldi“.

561    Žalobkyně tvrdí, že nelze mít za to, že by referenční ceny mohly být relevantní, protože by mohly jakýmkoli způsobem ovlivnit „cenu Aldi“, a zdůrazňují v tomto ohledu, že společnost Aldi kupuje banány třetí kategorie (nikoli banány uváděné na trh pod značkami Chiquita, Dole a Del Monte), a referenční ceny, které se netýkají banánů třetí kategorie, tak nemohly být pro společnost Aldi vůbec použitelné.

562    Tento argument zcela odporuje tvrzení společnosti Dole, podle něhož byla samotná „cena Aldi“ relevantní pro všechny transakce (bez rozlišení podle značky, včetně samotných prodejů značkových banánů). Je třeba dodat, že referenční ceny jsou součástí procesu stanovování cen produktu, banánů, jenž se dělí na tři úrovně kvality, z čehož vychází cenová úroveň třech druhů banánů vůči sobě navzájem a jistá forma vzájemné cenové provázanosti.

563    Žalobkyně mimoto prohlásily, že dodavatelé společnosti Aldi nebrali referenční ceny v potaz a odkazují na dopis svého zákazníka, společnosti Van Wylick a na prohlášení společnosti Chiquita o podmínkách, za nichž společnost Atlanta dávala nabídky společnosti Aldi.

564    Ve svém dopise (viz bod 527 výše) společnost Van Wylick uvádí, že použitelnost referenčních cen banánů společnosti Dole byla z hlediska vyjednávání o skutečné a konečné ceně, „jež jí byla účtována“, malá, a tato zmínka prokazuje, že autor dopisu odkazuje na svůj obchodní vztah se společností Dole, a nikoli se společností Aldi.

565    Prohlášení společností Chiquita zní následovně:

„Jak jsme již uvedli výše, referenční ceny oznamované společností Atlanta ve čtvrtek se týkaly výlučně značek první kategorie společnosti Chiquita, Dole a Del Monte. Společnost Atlanta tedy nezakládala nabídku společnosti Aldi na ‚referenční ceně banánů značek třetí kategorie‘. Jak jsme vysvětlili výše, tyto nabídky vycházely z informací shromážděných p. C. a p. N. při telefonátech dodavatelům značek třetí kategorie před stanovením cen, k nimž docházelo ve středu (p. N.) nebo ve čtvrtek (p. C.). Během těchto hovorů se dodavatelé značek třetí kategorie vždy snažili přesvědčit společnost Atlanta o svých cenových předpovědích. Tyto předpovědi nebyly totožné a často mezi nimi byl rozdíl 0,5 až 1 euro za krabici.“

566    V tomto prohlášení týkajícím se chování společnosti Atlanta se uvádí, že při stanovování své cenové nabídky pro společnost Aldi brala společnost Atlanta v úvahu informace shromážděné od dodavatelů banánů třetí kategorie, ale že v té době díky předběžnému oznamování referenčních cen znala cenová očekávání dovozců, jak se uvádí na začátku prohlášení.

567    Cenová rozhodnutí společnosti Atlanta pro jeden druh banánů, stejně jako rozhodnutí ostatních subjektů, včetně společnosti Aldi, přijatá na trhu byla nevyhnutelně činěna v rámci trhu čítajícím tři úrovně kvality s odlišnými, ale vzájemně propojenými cenami.

568    Je třeba zdůraznit, že ekonomický rozbor transakcí realizovaných společností Dole (zprávy ze dne 20. listopadu 2007 a 19. prosince 2008) ukazuje na vysokou průměrnou souvztažnost mezi „cenou Aldi“ a referenčními cenami v průběhu období od roku 2000 do roku 2005, která ukazuje, že vývoj „ceny Aldi“ byl skutečně úzce spojen s vývojem referenční ceny.

569    Komise v tomto ohledu kladla v bodě 122 odůvodnění napadeného rozhodnutí důraz na následující prohlášení společnosti Dole:

„[…] výchozí referenční ceny, které některé společnosti na trhu ve čtvrtek ráno po svých schůzkách o stanovení cen zveřejňují, představují tendenci – očekávání, že trh stoupne o 1 euro, o 50 centů (vždy za krabici, krabici o 18 kg) a že subjekty provádějící dozrávání, jež mají zásadní roli při dodávkách žlutých banánů, dodají své ceny společnosti Aldi (největšímu kupci banánů) v průběhu čtvrtečního dopoledne a že si subjekty provádějící dozrávání udělají během dopoledne, někdy mezi [9. a 11. hodinou], názor na to, jakým způsobem by se tržní cena mohla vyvíjet, pak odfaxují nabídky společnosti Aldi a Aldi odpoví krátce po [13. hodině]. Často se stává, že subjekty provádějící dozrávání doufají, že cena za krabici banánů stoupne o 1 euro a společnost Aldi reaguje slovy: ,Trhu se daří lépe, odbyt u našich maloobchodníků se vyvíjí pozitivně, ale nemůžeme přijmout zvýšení o 1 euro, přijmeme navýšení o 36 centů.‘ Dovozci tedy vidí pouze trh, vidí nastupující tendenci na trhu a myslí si, že cena může vzrůst až o 1 euro (to dávají na trhu najevo), ale ve skutečnosti je podstatné to, co si myslí společnost Aldi.“

570    Posledně zmíněné hodnocení společnosti Dole, podniku, který vždy zpochybňoval, že porušil článek 81 ES, nezpochybňuje relevanci popisu procesu charakterizujícího průběh čtvrtka a zdůraznění vazby mezi referenční cenou a „nabídkou Aldi“.

571    Společnost Dole rovněž prostřednictvím ekonomických studií předložených během správního řízení uvedla, že „[výchozí] referenční ceny, do nichž se promítalo značné úsilí při shromažďování informací, poskytují přesnější a kvalitnější informace o situaci na trhu, než by tomu bylo při neexistenci výměn těchto informací“, a že „tyto výchozí referenční ceny byly subjektům provádějícím dozrávání, když předkládaly nabídky společnosti Aldi, známy, a lepší výchozí referenční ceny by pravděpodobně společnost Aldi vedly ke stanovení cen přesněji odrážejících stav nabídky a poptávky pro následující týden“ (s. 5 ekonomické studie ze dne 20. listopadu 2007). Dále se uvádí, že „ochota subjektů provádějících dozrávání přijmout zvláštní podmínky společnosti Aldi do určité míry závisela na původní referenční ceně, kterou dostávaly od dovozců (byť tyto ceny nebyly závazné)“, že „samotné tyto referenční ceny závisely na tom, jak snadno se dovozce domníval, že udá objem vyložený v daném týdnu“ a že „výměna informací znamenala, že referenční ceny jednotlivých podniků prodávajících banány odrážely informace shromážděné o nabídce a poptávce v průběhu tohoto týdne, a nikoli pouze individuální informace dovozce“ (s. 7 a 9 ekonomické studie ze dne 10. dubna 2007).

572    Tato, pokud jde o vztah mezi referenčními cenami a „nabídkou Aldi“, obzvláště výmluvná prohlášení odpovídají obsahu interního e‑mailu společnosti Chiquita ze dne 8. srpna 2002, v němž zaměstnanec tohoto podniku sděluje své úvahy nad navýšením referenční ceny společnosti Dole o 2 eura (body 111, 172 a násl. odůvodnění napadeného rozhodnutí) těmito slovy: „Se zvýšením tržní ceny a ceny Aldi, oni [Dole] získají lepší cenu.“

573    V odpověď na žádost Komise o informace společnost Aldi uvedla, že se její rozhodnutí o týdenní nabídce jejím dodavatelům zakládalo na obdržených nabídkách, cenách předcházejícího týdne a cenách téhož týdne předcházejícího roku. Společnost Aldi dodala, že „ceny zmíněné dodavateli banánů v jejich výchozích nabídkách přinejmenším odrážely tendenci vývoje cen, jíž ovšem stanovení protinabídky nemuselo vždy odpovídat“ (bod 116 odůvodnění napadeného rozhodnutí a poznámky pod čarou č. 150).

574    Z předcházejících úvah vyplývá, že Komise správně dospěla k závěru o relevanci referenčních cen v odvětví produkce banánů, když zaprvé uvedla, že přinejmenším sloužily jako signály, tendence nebo ukazatele pro trh o předpokládaném vývoji cen banánů a že byly důležité pro obchod s banány a dosažené ceny a dále že při některých obchodech byly skutečné ceny přímo spojeny s referenčními cenami.

575    Je rovněž třeba zdůraznit, jak správně činí Komise, že tvrzená důležitost nákupní ceny Aldi nevylučuje relevanci referenčních cen, jak byla prokázána v napadeném rozhodnutí.

576    Z předcházejících úvah vyplývá, že námitka spočívající v irelevantnosti referenčních cen při sjednávání skutečných cen v odvětví produkce banánů musí být zamítnuta.

 K odpovědnosti pracovníků společnosti Dole zapojených do dvoustranných kontaktů

577    Žalobkyně tvrdí, že i kdyby existovalo úzké spojení mezi referenčními cenami a skutečnými cenami, nezahrnovaly vytýkané výměny informací ani zveřejňování skutečných referenčních cen přijatých na čtvrteční schůzce, a podotýkají v tomto ohledu, že pracovník společnosti Dole zapojený do předmětných dvoustranných kontaktů, p. H., nebyl odpovědný za stanovování skutečných referenčních cen, neboť toto rozhodnutí bylo přijímáno generálním ředitelem společnosti DFFE.

578    Je třeba připomenout, že Komise společnosti Dole vytýká, že se na dvoustranném základě účastnila kontaktů se společnostmi Chiquita a Weichert týkajících se faktorů ovlivňujících stanovování cen, tj. faktorů důležitých pro stanovení referenčních cen pro nadcházející týden, a cenových trendů a údajů o referenčních cenách pro nadcházející týden před stanovením těchto referenčních cen ve čtvrtek ráno.

579    Komise rovněž shledala, aniž to bylo žalobkyněmi zpochybňováno, že si společnost Dole s výše uvedenými podniky dvoustranně vyměňovala referenční ceny, jakmile tyto byly stanoveny, přičemž uvedené výměny umožnily monitorovat následky kontaktů před stanovením cen a posílit spolupráci mezi podniky.

580    Do kontaktů před stanovením cen byli zapojeni p. H., oblastní ředitel u společnosti Dole, a p. G., vedoucí prodeje u společnosti Dole, kteří se účastnili interních schůzek o cenách (bod 63 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Žalobkyně tato zjištění Komise nezpochybňují.

581    Kromě toho je třeba připomenout, že podle judikatury odpovědnost podniku za porušení článku 81 ES nepředpokládá jednání nebo dokonce obeznámení společníků nebo hlavních řídících osob podniku zapojeného do tohoto protiprávního jednání, ale jednání osoby, která je oprávněna jménem podniku jednat (rozsudek Soudního dvora ze dne 7. června 1983, Musique Diffusion française a další v. Komise, 100/80 až 103/80, Recueil, s. 1825, bod 97, a rozsudek Tribunálu ze dne 20. března 2002, Brugg Rohrsysteme v. Komise, T‑15/99, Recueil, s. II‑1613, bod 58), přičemž toto oprávnění žalobkyně v případě svých pracovníků zapojených do kontaktů před stanovením cen nepopírají.

582    Za těchto okolností je irelevantní argument žalobkyň, že pracovníci zapojení do kontaktů před stanovením cen nenesli konečnou odpovědnost za stanovování referenčních cen, a musí být odmítnut.

583    Ze souhrnu předcházejících úvah vyplývá, že Komise právně dostačujícím způsobem prokázala, že se společnosti Dole, Chiquita a Weichert zapojily na dvoustranném základě do kontaktů před stanovením cen, během nichž probíraly faktory ovlivňující stanovování cen banánů, tj. faktory týkající se referenčních cen pro nadcházející týden, nebo debatovaly či odhalovaly cenové trendy nebo si poskytovaly údaje o referenčních cenách pro nadcházející týden (body 148, 182 a 196 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

584    Prostřednictvím kontaktů před stanovením cen společnosti Dole, Chiquita a Weichert koordinovaly určování svých referenčních cen namísto, aby je stanovovaly zcela nezávisle. V průběhu těchto dvoustranných rozhovorů podniky odhalily další přístup, jenž hodlaly uplatňovat, nebo alespoň účastníkům umožnily posoudit budoucí chování konkurentů, pokud jde o stanovení referenčních cen, a předjímat další postup, jejž měly v úmyslu uplatňovat. Omezily tak nejistotu o budoucích rozhodnutí konkurentů o referenčních cenách, a v důsledku toho omezily hospodářskou soutěž mezi podniky (body 263 až 272 napadeného rozhodnutí).

585    Komise tak správně dospěla k závěru, že se kontakty před stanovením cen, k nimž došlo mezi společnostmi Dole a Chiquita a mezi společnostmi Dole a Weichert, týkaly stanovování cen a že na jejich základě došlo k jednání ve vzájemné shodě s cílem omezit hospodářskou soutěž ve smyslu článku 81 ES.

B –  K porušení práva na obhajobu a povinnosti odůvodnění

586    Zaprvé žalobkyně tvrdí, že ze třech praktik představujících podle oznámení námitek soubor dvoustranných koluzních ujednání úzce souvisejících s porušením článku 81 ES z hlediska účelu předmětného jednání se nakonec Komise dvěma nezabývala, a to mimo jiné i porušením spočívajícím ve výměně informací o objemech považovaném společností Chiquita za nejzávažnější. Podotýkají rovněž, že Komise nesankcionovala společnosti Fyffes a Van Parys, ač byly zapojeny do stejných, údajně koluzních, dvoustranných kontaktů.

587    Tímto Komise podle žalobkyň radikálně změnila názor na protiprávní jednání v napadeném rozhodnutí, aniž jim předtím dala možnost být ohledně této změny vyslechnuty, a porušila tak čl. 27 odst. 1 nařízení 1/2003 a jejich právo na obhajobu.

588    Je třeba připomenout, že podle judikatury nemusí být rozhodnutí nutně přesnou kopií oznámení námitek (rozsudek van Landewyck a další v. Komise, bod 335 výše, bod 68). Komise totiž musí být ve svém rozhodnutí schopna zohlednit odpovědi dotyčných podniků na oznámení námitek. V tomto ohledu jí musí být umožněno nejen přijímat nebo zamítat argumenty dotyčných podniků, nýbrž také provádět vlastní analýzu jimi uvedených skutečností, buď aby upustila od námitek, které by se ukázaly být neopodstatněnými, nebo aby upravila či doplnila, jak z hlediska skutkového, tak právního, svou argumentaci na podporu námitek, které zachová (rozsudek ACF Chemiefarma v. Komise, bod 335 výše, bod 92; viz rovněž v tomto smyslu rozsudek Suiker Unie a další v. Komise, bod 56 výše, body 437 a 438). Porušení práva na obhajobu tak musí být konstatováno pouze tehdy, jestliže konečné rozhodnutí dotyčným podnikům klade za vinu protiprávní jednání odlišná od protiprávních jednání, kterých se týkalo oznámení námitek, nebo zohledňuje jiné skutečnosti (rozsudek ACF Chemiefarma v. Komise, bod 335 výše, bod 94; rovněž v tomto smyslu viz rozsudek Tribunálu ze dne 23. února 1994, CB a Europay v. Komise, T‑39/92 a T‑40/92, Recueil, s. II‑49, body 49 až 52).

589    O takový případ nejde, jestliže se, jako je tomu v projednávané věci, údajné rozdíly mezi oznámením námitek a konečným rozhodnutím netýkají jiných jednání nežli jednání, ke kterým se dotyčné podniky již vyjádřily, a která tudíž nemohou být předmětem žádné nové námitky (v tomto smyslu viz rozsudek Soudního dvora ze dne 15. října 2002, Limburgse Vinyl Maatschappij a další v. Komise, C‑238/99 P, C‑244/99 P, C‑245/99 P, C‑247/99 P, C‑250/99 P až C‑252/99 P a C‑254/99 P, Recueil, s. I‑8375, bod 103).

590    Je totiž nesporné, že oznámení námitek v odstavci 60 uvádělo tři koluzní jednání, a to:

–        výměnu informací týkajících se objemů dodávek banánů do severní Evropy (výměna informací o objemech),

–        dvoustranné kontakty ohledně podmínek na trhu s banány, cenových trendů nebo údaje o referenčních cenách, než byly tyto ceny stanoveny,

–        výměnu informací o referenčních cenách banánů (výměna referenčních cen).

591    V odstavci 429 oznámení námitek Komise jednoznačným způsobem uzavřela, že „každá série dvoustranných ujednání“ a souhrn těchto ujednání představovaly protiprávní jednání s cílem omezit hospodářskou soutěž ve Společenství a v EHP ve smyslu článku 81 ES a článku 53 Dohody o EHP.

592    Tento závěr následoval po odděleném zkoumání každého z vytýkaných jednání, zejména v odstavcích 404, 412 až 416 oznámení námitek, v nichž Komise zmínila „souhrn dvoustranných kontaktů týkajících se situace na trhu s banány, cenových trendů nebo údajů o referenčních cenách, než byly tyto ceny stanoveny, jimiž dotčené strany ovlivnily stanovování cen, což se nakonec rovná stanovení cen“, a prohlásila, že „tato koluzní ujednání měla protisoutěžní cíl“.

593    Jak zdůrazňuje Komise, žalobkyně jednoznačně pochopily význam oznámení námitek, jak to vyplývá z odpovědi ze dne 21. listopadu 2007 na uvedené oznámení, v níž se společnost Dole konkrétně brání tvrzení, že dvoustranné kontakty týkající se podmínek na trhu představovaly protiprávní jednání na základě účelu.

594    Žalobkyně v podstatě ve svých písemných podáních odkazují na odstavec 395 oznámení námitek, který se týká pojmu jediného komplexního a pokračujícího protiprávního jednání, kde Komise původně měla za to, že tři vytýkané protisoutěžní praktiky vedly k jedinému širšímu pokračujícímu protiprávnímu jednání.

595    V napadeném rozhodnutí Komise po rozboru odpovědí na oznámení námitek a prohlášení dotčených podniků učiněných během jejich slyšení nakonec upustila od námitek souvisejících s výměnami informací o objemech a výměnami informací o referenčních cenách, aby se dále zabývala toliko jednáním ve vzájemné shodě souvisejícím s tím, co nazvala kontakty před stanovením cen, a dále od námitek zaslaných společnostem Fyffes a Van Parys.

596    Žalobkyně se za těchto okolností nemohou platně dovolávat porušení práva na obhajobu, jak jim ho přiznává čl. 27 odst. 1 nařízení 1/2003, bez ohledu na to, za jak závažné podle žalobkyň považovala společnost Chiquita námitky obsažené v oznámení námitek.

597    Zadruhé v rámci námitky spočívající v porušení práva na obhajobu žalobkyně uplatňují porušení povinnosti odůvodnění ze strany Komise spočívající ve skutečnosti, že napadené rozhodnutí jasným a jednoznačným způsobem neuvádí, jaké jsou kontakty týkající se faktorů relevantních z hlediska stanovení referenčních cen, k nimž může nebo nemůže docházet mezi dovozci banánů na základě článku 81 ES.

598    Toto tvrzení žalobkyň již bylo zkoumáno a odmítnuto z důvodů uvedených v bodech 261, 262 a 264 výše.

599    Napadené rozhodnutí dále neuvádí znaky kontaktů zahrnujících společnosti Fyffes a Van Parys, které by vysvětlovaly, proč uvedené kontakty nebyly označeny za kontakty s protisoutěžním cílem.

600    Pokud společnost Dole tvrdí, že je napadené rozhodnutí protiprávní z důvodu nedostatečného odůvodnění nebo jeho nejasnosti ve vztahu k zacházení vyhrazenému společnostem Fyffes a Van Parys, kterým napadené rozhodnutí nebylo určeno, a tedy nebyly sankcionovány, je třeba uvést, že společnost Dole takovou okolností neoprávněně argumentuje, aby se sama vyhnula sankci, která jí byla uložena za porušení článku 81 ES, přestože se soud situací těchto dvou jiných podniků nezabývá (viz rozsudek Tribunálu ze dne 4. července 2006, Hoek Loos v. Komise, T‑304/02, Sb. rozh. s. II‑1887, bod 62, a citovaná judikatura).

601    Z předchozích úvah vyplývá, že námitka spočívající v porušení povinnosti odůvodnění upravené v článku 253 ES musí být zamítnuta.

III –  K návrhovým žádáním směřujícím ke zrušení nebo snížení pokuty

602    Žalobkyně vznesly jediný žalobní důvod spočívající v neodůvodněnosti a nepřiměřenosti pokuty, v němž Komisi vytkly, že při určování jejich základní částky zohlednila prodeje produktů, které nijak nesouvisely s protiprávním jednáním, když měla za to, že cílem vytýkaného jednání bylo stanovení cen, a odmítla zohlednit nejistou finanční situaci společnosti Dole.

A –  Úvodní poznámky

603    Je nesporné, že ke stanovení výše pokuty uložené společnosti Dole Komise uplatnila pokyny (bod 446 odůvodnění napadeného rozhodnutí), které stanovují metodu výpočtu o dvou krocích.

604    Pokyny v rámci prvního kroku výpočtu upravují stanovení základní výše pokuty Komisí pro každý dotčený podnik nebo sdružení podniků a obsahují v tomto ohledu následující ustanovení:

„12. Základní výše pokuty se stanoví podle hodnoty tržeb za použití níže uvedené metodiky.

[…]

13. Při určování základní výše uložené pokuty bude Komise vycházet z hodnoty tržeb za zboží nebo služby dotčeného podniku v příslušné zeměpisné oblasti uvnitř EHP, které přímo nebo nepřímo souvisejí s protiprávním jednáním. Obvykle se berou v potaz tržby podniku za poslední celý obchodní rok, kdy byl zapojen do protiprávního jednání.

[…]

19. Základní výše pokuty bude souviset s určitým podílem hodnoty tržeb a záviset na stupni závažnosti protiprávního jednání vynásobených počtem let, během nichž k takovému jednání docházelo.

20. Vyhodnocení závažnosti protiprávního jednání se provede individuálně pro každý typ protiprávního jednání a přihlédne se při tom ke všem důležitým okolnostem případu.

21. Podíl tržeb, k němuž se bude přihlížet, se obvykle bude nacházet na stupnici do 30 %.

22. Při rozhodování o tom, zda by se podíl tržeb, k němuž se bude v daném případě přihlížet, měl nacházet ve spodní nebo horní části této stupnice, vezme Komise v úvahu určité ukazatele, například povahu protiprávního jednání, kumulovaný podíl všech stran na trhu, zeměpisný rozsah protiprávního jednání a zda protiprávní jednání bylo realizováno či nikoli.

23. Mezi nejzávažnější omezení hospodářské soutěže patří horizontální dohody o stanovení cen, rozdělení trhů a omezení produkce, které jsou obvykle tajné. Politika hospodářské soutěže je musí přísně trestat. Podíl tržeb, k němuž se u takového protiprávního jednání přihlíží, se proto bude většinou nacházet v horní části stupnice.

24. Aby se řádně přihlédlo k trvání účasti jednotlivých podniků na protiprávním jednání, vynásobí se částka určená podle hodnoty tržeb (viz body 20 až 23 výše) počtem let, během nichž se daný podnik na takovém jednání podílel. Období kratší než šest měsíců se bude počítat jako půl roku, období delší než šest měsíců, ale kratší než jeden rok, se bude počítat jako jeden celý rok.

25. Kromě toho, bez ohledu na dobu účasti podniku na protiprávním jednání, Komise zahrne do základní výše pokuty částku v hodnotě 15 až 25 % hodnoty tržeb podle definice ve výše uvedeném oddíle A, aby podniky odradil i  od pouhé účasti na horizontálních dohodách o stanovení cen, rozdělení trhů a omezení produkce. Komise může tuto dodatečnou částku použít i v případě jiného protiprávního jednání. Při rozhodování o podílu tržeb, z kterého bude v konkrétním případě vycházet, přihlédne Komise k určitému počtu faktorů, zejména k těm, které jsou uvedeny v bodě 22.“

605    Podle poznámky pod čarou č. 2 pokynů výraz „horizontální dohody o stanovení cen“ obsažený v odstavci 23 pokynů zahrnuje jednání ve shodě ve smyslu článku 81 ES.

606    V rámci druhého kroku výpočtu pokyny stanoví, že Komise bude moci tuto základní částku upravit směrem nahoru nebo dolů po celkové úvaze a přihlédne přitom ke všem důležitým okolnostem (body 11 a 27).

607    Na základě těchto okolností odstavec 35 pokynů následujícím způsobem zmiňuje platební schopnost:

„Za výjimečných okolností může Komise na žádost přihlédnout k platební neschopnosti podniku, který se nachází ve zvláštní hospodářsko-společenské situaci. Ke snížení pokuty z tohoto důvodu nebude Komisi stačit pouhé zjištění, že se daný podnik nachází v nepříznivé nebo ztrátové finanční situaci. Snížení bude povoleno pouze na základě objektivních důkazů prokazujících, že uložení pokuty podle podmínek stanovených v těchto pokynech, by nezvratně ohrozilo ekonomickou životaschopnost dotyčného podniku a vedlo by ke ztrátě veškeré hodnoty jeho majetku.“

B –  K údajné nepřiměřenosti základní výše pokuty spočívající v tom, že vychází z hodnoty tržeb za produkty, jež nijak nesouvisí s protiprávním jednáním a porušení povinnosti odůvodnění

608    Žalobkyně tvrdí, že Komise pokyny při počítání základní výše pokuty uplatnila nesprávně, protože vycházela z hodnoty tržeb produktů, jež nijak nesouvisí s údajným protiprávním jednáním, tj. z tržeb za zelené banány jiné značky než Dole, z tržeb za zelené banány značky Dole prodané na základě smluvních ujednání, jež nebyla založena na referenční ceně, a z tržeb za žluté banány. Rovněž se dovolává nedostatečného odůvodnění napadeného rozhodnutí, pokud jde o zahrnutí transakcí týkajících se těchto banánů do základu pro výpočet výše pokuty.

609    Je třeba podotknout, že žalobkyně opakují kritiku vznesenou při popírání existence protiprávního jednání.

610    Zaprvé je tomu tak v případě žalobkyněmi provedeného rozlišení mezi zelenými a žlutými banány, které považují za dva různé produkty obchodované na dvou různých trzích, což je základem pro argument, podle něhož Komise v napadeném rozhodnutí nevysvětlila, jak mohla mít údajná koordinace referenčních cen zelených banánů prodávaných společností DFFE v průběhu daného týdne vliv na stanovování ceny žlutých banánů prodávaných společnostmi Saba, Kempowski, VBH a Dole France, jež proběhlo zcela nezávisle a bez odkazu na zelenou nabídku.

611    Zaprvé, pokud se jedná o tvrzení o porušení povinnosti odůvodnění, je třeba upozornit, jak bylo vyloženo v bodě 127 výše, že Komise v bodech 4, 5, 32, 34, 104, 141 až 143, 182, 196 a 287 odůvodnění napadeného rozhodnutí dostatečně přesně a jasně vysvětlila svůj postoj k jednotné povaze předmětného produktu, tj. čerstvých banánů, specifičnosti uvedeného produktu, ovoce dovážené za zelena a nabízené veřejnosti ke spotřebě po dozrání již jako žluté, způsobů organizace dozrávání banánů a jejich následného uvádění na trh, postupu pro obchodní vyjednávání s referenčními cenami a vazby existující mezi referenčními cenami zelených a žlutých banánů.

612    V napadeném rozhodnutí je hodnota tržeb za čerstvé banány dosažených společností Dole v roce 2002 odhadována na 198 331 150 eur, přičemž tato částka zahrnuje transakce uskutečněné společností DFFE, dceřinými společnostmi VBH, Saba, Kempowski a Dole France v Belgii a Lucembursku a byla po odečtení hodnoty banánů koupených od ostatních adresátů napadeného rozhodnutí upravena na 190 581 150 eur (body 451 až 453 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

613    Za těchto okolností nemůže být, pokud jde o zahrnutí transakcí týkajících se zelených a žlutých banánů do hodnoty tržeb, Komisi vyčítáno porušení článku 253 ES.

614    Zadruhé, pokud se jedná o opodstatněnost posouzení Komise, je třeba připomenout, že argument žalobkyň založený na rozlišování mezi zelenými a žlutými banány byl již předložen na podporu námitky, podle níž byly provozní režimy společností Dole a Chiquita neslučitelné s protiprávní koordinací, která je těmto podnikům vytýkána.

615    Tato námitka byla zamítnuta jako neopodstatněná (viz bod 248 výše). Komise měla správně za to, že jsou zelené a žluté banány tímtéž produktem, že se referenční cena (ať už zelená nebo žlutá) týkala téhož produktu, čerstvých banánů a že žluté referenční ceny byly provázány se zelenými referenčními cenami. Specifické vlastnosti banánů, ovoce dováženého za zelena a nabízeného veřejnosti ke spotřebě po dozrání již jako žluté, jakož i jeho způsoby uvádění na trh nemohou mít dopad na jednotnou povahu předmětného produktu a platně odůvodnit tvrzení o existenci dvou různých produktů obchodovaných na dvou různých trzích.

616    Z toho vyplývá, že se žalobkyním nepodařilo prokázat jakékoli chybné uplatnění pokynů ze strany Komise spočívající v zahrnutí transakcí týkajících se žlutých banánů do hodnoty tržeb.

617    Musí být ještě uvedeno, že kromě produktu samotného žalobkyně namítají skutečnost, že žluté banány byly prodávány společnostmi Saba, Kempowski, VBH a Dole France, kterým nebylo oznámení námitek a napadené rozhodnutí určeno a které nebyly do vytýkaného protisoutěžního jednání zapojeny v tom smyslu, že stanovovaly ceny nezávisle na společnosti DFFE bez ohledu na její referenční cenu.

618    Toto nelze přijmout.

619    Je nesporné, že v článku 1 napadeného rozhodnutí Komise konstatovala, že společnost Dole zastřešující skupinu Dole, která v Evropě působí prostřednictvím řady dceřiných společností v oblasti prodeje a uvádění banánů na trh, porušila článek 81 ES.

620    Ačkoli společnost Dole neshledává žádné protisoutěžní jednání, nezpochybňovala naopak v řízení v tomto stupni svou odpovědnost jakožto mateřská společnost skupiny Dole, přičemž je nutno připomenout, že napadené rozhodnutí jasně odkazuje na protisoutěžní praktiku týkající se čerstvých banánů, ať už zelených nebo žlutých.

621    Tvrzení o samostatnosti dceřiných společností společnosti Dole se týká výlučně argumentace o nezbytnosti rozlišování zelených a žlutých banánů, jež má podpořit námitku o neslučitelnosti provozních režimů společností Dole a Chiquita s vytýkanou koluzí a návrh na snížení hodnoty tržeb vymezené Komisí pro stanovení výše pokuty.

622    Za těchto okolností nelze Komisi vytýkat, že pro určení hodnoty tržeb za zboží nebo služby „dotčeného podniku“, které přímo nebo nepřímo souvisejí s protiprávním jednáním, zohlednila v souladu s odstavcem 13 pokynů výši tržeb za žluté banány dosažených společnostmi skupiny Dole a zastřešující společností.

623    Prohlášení žalobkyň o údajné samostatnosti společností Saba, Kempowski, VBH a Dole France jsou tedy irelevantní a v každém případě neodůvodněná, jak bylo vyloženo v bodech 209 a 210 výše.

624    Zatřetí žalobkyně konkrétně tvrdí, že částka transakcí týkajících se žlutých banánů, jež společnost Saba koupila od společnosti Chiquita a následně prodala, rovněž nemůže být při výpočtu výše pokuty použita. Podle žalobkyň měla Komise za to, že tyto transakce měly být považovány za příjmy společnosti Dole, nikoli společnosti Chiquita, aby se tak předešlo dvojímu započtení těchto banánů (bod 452 napadeného rozhodnutí), přičemž tohoto cíle bylo možno dosáhnout zahrnutím těchto banánů do příjmů společnosti Chiquita. Tento přístup by byl navíc tím nejvhodnějším, neboť cena těchto konkrétních banánů byla stanovena výhradně společností Chiquita a dalším akcionářem společnosti Saba.

625    V bodě 452 odůvodnění napadeného rozhodnutí Komise odečetla od hodnoty tržeb podniků, jimž bylo napadené rozhodnutí určeno, hodnotu čerstvých banánů prodaných ostatním adresátům napadeného rozhodnutí, jež byly následně prodány v severní Evropě, aby se tak vyhnula dvojímu započtení.

626    Je nesporné, že společnost Saba je dceřinou společností společnosti Dole a že přeprodávala žluté banány, které zakoupila zelené u společnosti Chiquita, v hodnotě 18 168 309 eur podle výše uvedeného bodu odůvodnění, což odůvodňovalo Komisí provedené odečtení.

627    Je třeba podotknout, že podle vlastních písemných podání žalobkyň, společnost Dole rovněž využila této snahy Komise vyhnout se dvojímu započtení, když Komise odečetla částku 7 750 000 eur odpovídající tržbám za banány společnosti Dole dosažených společností Atlanta, distributorem provádějícím dozrávání napojeným na společnost Chiquita.

628    Tvrzení, podle něhož byla cena předmětných banánů stanovena společností Chiquita a dalším akcionářem, není ničím podloženo, a dokonce odporuje předchozímu tvrzení žalobkyň o samostatnosti společnosti Saba při určování její cenové politiky. Za těchto okolností je třeba odmítnout argument žalobkyň usilující o vyloučení z hodnoty tržeb transakcí týkajících se banánů zakoupených společností Saba u společnosti Chiquita a dále prodávaných v severní Evropě.

629    Žalobkyně dále uplatňují dvojí započítání, pokud jde o prodeje společností DFFE zelených banánů společnosti Cobana zohledněné ve výši transakcí deklarované společností DFFE v roce 2002, přičemž tyto banány byly následně zakoupeny společností Kempowski za částku odhadovanou na 2,6 milionů eur a prodány jako žluté banány za částku odhadovanou na 2,9 milionů eur.

630    Kromě toho, že uvedené částky byly stanoveny na základě pouhého odhadu, je třeba konstatovat, že toto tvrzení žalobkyň není ničím podloženo a že popsaná situace neodpovídá případu popsanému v bodě 452 odůvodnění napadeného rozhodnutí, neboť společnost Cobana nepatří mezi podniky, jimž bylo napadené rozhodnutí určeno.

631    Zadruhé žalobkyně opakují svou argumentaci ohledně nedůležitosti referenčních cen v odvětví produkce banánů.

632    Tvrdí, že se referenční ceny společnosti Dole týkaly výlučně zelených banánů značky Dole, a nikoli zelených banánů třetí kategorie prodávaných společností DFFE, které tak nemají vztah k protiprávnímu jednání, a dále že zelené banány značky Dole prodávané na základě smluvních ujednání nezaložených na referenčních cenách nejsou produkty spojenými s uvedeným protiprávním jednáním, v dané věci zelené banány prodávané v rámci „ročních smluv Aldi plus“ a během týdenních vyjednávání, během nichž referenční ceny společnosti Dole nebyly východiskem pro obchodní vyjednávání.

633    Zaprvé, pokud se jedná o námitku spočívající v porušení povinnosti odůvodnění, je třeba podotknout, že poté, co uvedla, že relevantní produkt představovaly čerstvé banány, Komise upřesnila tři úrovně značek banánů nazývané „třetiny“, které na dotčeném trhu existovaly, jakož i diferencované korelativní určování cen (body 4 a 32 napadeného rozhodnutí).

634    Podle Komise a jak bylo zmíněno v bodě 14 výše, ceny placené maloobchodníky a distributory za banány (nazývané „skutečné ceny“ nebo transakční ceny) mohly být určovány buď vyjednáváním, jež probíhalo v týdenních intervalech, v projednávaném případě ve čtvrtek odpoledne nebo v pátek (nebo později v průběhu daného týdne nebo na začátku následujícího týdne) nebo smlouvami na dodávky obsahujícími předem stanovené vzorce pro určování cen uvádějící pevnou cenu nebo cenu odvozenou od referenční ceny prodejce nebo konkurenta nebo od jiné referenční ceny jako např. „cena Aldi“ (bod 34 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

635    Komise se v bodech 102 až 128 odůvodnění napadeného rozhodnutí dostatečně přesně a jasně zabývala otázkou stanovení a relevance referenční ceny v odvětví produkce banánů a uvedla časovou souslednost postupu pro stanovení cen s ohledem na oznámení „ceny Aldi“ (bod 104 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

636    Komise kromě toho v bodě 287 odůvodnění napadeného rozhodnutí dodala, že „ačkoli byly referenční ceny stanovovány pro různé značky dotčených stran, existoval určitý vztah mezi cenami těchto značek a cenami značek třetí kategorie nebo neznačkových banánů“ a že „ve skutečnosti jak společnost Dole tak společnost Weichert prohlásily, že i cena, kterou platila společnost Aldi (za neznačkové banány), byla důležitá při stanovování skutečných cen značkových banánů“.

637    Za těchto okolností nelze Komisi vytýkat porušení článku 253 ES, pokud jde o zahrnutí transakcí týkajících se zelených banánů jiných než značky Dole a prodejů zelených banánů značky Dole realizovaných v rámci „smluv Aldi plus“ nebo během týdenních vyjednávání do hodnoty tržeb.

638    Zadruhé, pokud jde o opodstatněnost této námitky, je třeba připomenout, že Komise správně dospěla k závěru o relevanci referenčních cen v odvětví produkce banánů, když zaprvé uvedla, že přinejmenším sloužily jako signály, tendence nebo ukazatele pro trh o předpokládaném vývoji cen banánů a že byly důležité pro obchod s banány a dosažené ceny, a zadruhé že při některých obchodech byly skutečné ceny přímo spojeny s referenčními cenami.

639    Je důležité zdůraznit, jak bylo uvedeno v bodě 526 výše, že se protiprávní jednání týká jediného produktu, čerstvých banánů, který je dodáván ve třech úrovních kvality s tomu odpovídajícími cenovými rozdíly v rámci jediného trhu charakterizovaného postupem pro stanovování cen spočívajícím v oznamování referenčních cen společností Dole, Chiquita a Weichert každý čtvrtek ráno, což je první zpráva pro trh o cenových očekáváních dovozců. Ačkoli se uvedené referenční ceny týkají pouze banánů první a druhé kategorie prodávaných těmito podniky, existovala spojitost mezi těmito cenami a cenami značek třetí kategorie nebo neznačkových banánů, neboť určování cenové úrovně banánů různé kvality nevyhnutelně probíhalo každý týden ve vzájemné souvztažnosti. Existenci určité provázanosti referenčních cen banánů značky Chiquita, Dole a Del Monte, kdy posledně uvedená značka byla distribuována společností Weichert, dokládají interní e-maily společnosti Chiquita ze dne 30. dubna 2001 (bod 107 odůvodnění napadeného rozhodnutí) a ze dne 8. srpna 2002 (body 111, 172 a násl. odůvodnění napadeného rozhodnutí).

640    Jak správně upozorňuje Komise, žalobkyně samy tvrdí, že „cena Aldi“ týkající se nákupu banánů třetí kategorie byla relevantní pro stanovení transakčních cen všech banánů, včetně banánů značky Dole, Chiquita a Del Monte.

641    Pokud se jedná o transakce realizované na základě „smluv Aldi plus“ se skutečnou cenou stanovenou na základě odkazu na „cenu Aldi“, nepřímý vliv referenčních cen na „cenu Aldi“ byl prokázán v bodech 559 až 573 výše.

642    Z předcházejících úvah vyplývá, že se žalobkyním nepodařilo prokázat žádné nesprávné uplatnění pokynů ze strany Komise spočívající v zahrnutí do hodnoty tržeb transakcí týkajících se zelených banánů jiných než značky Dole a prodejů zelených banánů značky Dole realizovaných v rámci „smluv Aldi plus“ nebo během týdenních vyjednávání s tím, že odstavec 13 pokynů klade pro účely stanovení základní výše pokuty důraz na zohlednění Komisí hodnoty tržeb za zboží nebo služby dotčeného podniku, které přímo nebo nepřímo souvisejí s protiprávním jednáním.

643    Konečně je třeba zdůraznit, že tvrzení žalobkyň, podle něhož v průběhu správního řízení došlo k pochybení, pokud jde o vyčíslení čisté celkové výše tržeb společnosti DFFE za zelené banány v roce 2002 (kromě interních prodejů společnostem Saba a VBH), která ve skutečnosti dosahovala 98 997 693 eur a nikoli 99 451 555 eur, není ničím podloženo a žádný návrh na snížení základní výše pokuty stanovené Komisí není konkrétně na uvedeném tvrzení založen.

644    Z toho vyplývá, že námitka spočívající na údajné nepřiměřenosti základní výše pokuty v rozsahu, v němž se zakládá na hodnotě tržeb za produkty, jež nijak nesouvisejí s protiprávním jednáním, musí být zamítnuta.

C –  K údajné nepřiměřenosti základní výše pokuty v rozsahu, v němž se zakládá na chybném závěru, že se jednání „týkalo stanovování cen“, a porušení povinnosti odůvodnění

645    Žalobkyně tvrdí, že je závěr, podle něhož se vytýkané jednání „týkalo stanovování cen“, obsažený v bodě 456 odůvodnění napadeného rozhodnutí neslučitelný s předchozími závěry Komise, podle nichž „se dotčené strany nedohodly nebo nejednaly ve vzájemné shodě ohledně skutečných cen“ (bod 237 odůvodnění napadeného rozhodnutí), a se skutečností, že se tato věc týká pouhé výměny informací, jež není součástí širší dohody o stanovování cen. Toto pochybení Komise ji vedlo na základě odstavce 19 pokynů k uplatnění velkého podílu tržeb (15 %) pro stanovení základní výše pokuty a k navýšení této částky na základě odstavce 25 pokynů o dodatečný „vstupní poplatek ve výši 15 % s odvoláním se toliko na „zvláštní okolnosti případu“, což je zjevně nedostatečné a v každém případě chybné odůvodnění, jestliže uvedená zmínka znamená, že se projednávaná věc týká stanovování cen.

646    Žalobkyně rovněž tvrdí, že uplatnění na základě odstavce 19 pokynů tak vysokého procentního podílu, jako je 15 %, je zjevně nepřiměřené s ohledem na procentní podíl, v daném případě 18 %, uplatněný ve dvou rozhodnutích vydaných na základě článku 81 ES ze dne 27. a 28. listopadu 2007 týkajících se dohod o stanovování skutečných cen pro EHP a uzavřených podniky s celkovým podílem na trhu přesahujícím v první věci 85 % a ve druhé 80 %.

647    Zaprvé, pokud se jedná o námitku spočívající v nedostatečném odůvodnění napadeného rozhodnutí, kromě judikatury zmíněné v bodech 125 a 126 výše, je třeba připomenout, že v rámci stanovení pokut za porušení práva hospodářské soutěže Komise splní svou povinnost uvést odůvodnění, jestliže ve svém rozhodnutí uvede prvky posouzení, které jí umožnily vymezit závažnost a dobu trvání protiprávního jednání, aniž by byla povinna v něm uvádět podrobnější popis nebo číselné údaje týkající se způsobu výpočtu pokuty (v tomto smyslu viz rozsudek Soudního dvora ze dne 16. listopadu 2000, Cascades v. Komise, C‑279/98 P, Recueil, s. I‑9693, body 38 až 47; a rozsudek Tribunálu ze dne 30. září 2003, Atlantic Container Line a další v. Komise, T‑191/98, T‑212/98 až T‑214/98, Recueil, s. II‑3275, bod 1532).

648    V projednávaném případě je třeba konstatovat, že Komise za účelem stanovení podílu hodnoty tržeb v závislosti na stupni závažnosti protiprávního jednání v souladu s odstavci 20 a 22 pokynů zkoumala a zohlednila různé faktory související s povahou protiprávního jednání, celkovým podílem na trhu všech dotčených podniků, zeměpisným rozsahem protiprávního jednání a uskutečňováním protiprávního jednání, jak to vyplývá z bodů 454 až 459 odůvodnění napadeného rozhodnutí. Pro určení dodatečné částky podle odstavce 25 pokynů se Komise výslovným odkazem v bodě 8.3.1.1 napadeného rozhodnutí odvolala na své posouzení uvedených faktorů, jak to vyplývá z bodu 464 odůvodnění napadeného rozhodnutí.

649    V tomto ohledu je třeba připomenout, že odstavec 25 pokynů stanoví, že pro určení podílu tržeb, z kterého bude v konkrétním případě vycházet, přihlédne Komise k určitému počtu faktorů, zejména k těm, které jsou zmíněny v odstavci 22 pokynů.

650    Za těchto okolností nemůže být namítáno žádné porušení povinnosti odůvodnění na straně Komise, pokud jde o výši 15 % stanovenou na základě uplatnění odstavce 25 pokynů.

651    Zadruhé, pokud se jedná o opodstatněnost námitky spočívající v nepřiměřenosti základní výše pokuty a konkrétně procentního podílu hodnoty tržeb uplatněného podle odstavců 19 a 25 pokynů, je třeba zaprvé konstatovat, že argumentace v tomto ohledu rozvinutá žalobkyněmi částečně odpovídá argumentaci zastávané při popírání existence protiprávního jednání, jež již byla dříve odmítnuta.

652    Tato argumentace vychází z neúplného a jednostranného chápání napadeného rozhodnutí, v němž se jasně uvádí, že vytýkané protiprávní jednání nespočívá v koordinování skutečných cen, ale v koordinování referenčních cen (viz zejména bod 237 odůvodnění napadeného rozhodnutí), tedy cen oznamovaných zákazníkům společnostmi Dole, Chiquita a Weichert.

653    Jak bylo vyloženo v bodech 59 až 62 výše, pro to, aby výměna informací mohla být považována za protiprávní, není nezbytné, aby podporovala širší kartelovou dohodu nebo byla její součástí. Může na ní být nahlíženo nezávisle jako na jednání ve vzájemné shodě s protisoutěžním cílem, jestliže spočívá v přímém nebo i „nepřímém“ stanovování nákupních nebo prodejních cen nebo jiných transakčních podmínek, jak stanoví čl. 81 odst. 1 písm. a) ES.

654    V projednávaném případě mohla Komise právem dojít k závěru, že se kontakty před stanovením cen, k nimž došlo mezi společnostmi Dole a Chiquita a Dole a Weichert, týkaly stanovení cen a že na základě nich došlo k jednání ve vzájemné shodě s cílem omezit hospodářskou soutěž ve smyslu článku 81 ES (viz bod 585 výše).

655    Je třeba upozornit, že odstavec 23 pokynů, podle něhož „horizontální dohody o stanovení cen, rozdělení trhů a omezení produkce“ patří ze své samotné podstaty mezi nejzávažnější omezení hospodářské soutěže, odkazuje na poznámku pod čarou č. 2, jež uvádí, že pojem dohody zahrnuje „jednání ve shodě“ ve smyslu článku 81 ES.

656    Stejně tak odstavec 25 pokynů stanoví, že základní výše pokuty bude zahrnovat částku v hodnotě 15 až 25 % hodnoty tržeb, aby podniky odradila od účasti na „horizontálních dohodách o stanovení cen, rozdělení trhů a omezení produkce“, což je stejná formulace jako v bodě 23, jenž odkazuje na výše zmíněnou poznámku pod čarou. Podle systematického a konzistentního výkladu pokynů lze mít za to, že se upřesnění v poznámce pod čarou č. 2 stejně tak vztahuje na tentýž pojem „dohody“ použitý v odstavci 25 pokynů.

657    Zadruhé je důležité zdůraznit, že stanovením částky 15 % z hodnoty tržeb společnosti Dole Komise uplatnila poloviční podíl, než jaký může být obecně uložen za horizontální dohody nebo jednání ve vzájemné shodě o stanovení cen, jež ze své samotné podstaty patří mezi nejzávažnější omezení hospodářské soutěže a je třeba je podle odstavců 21 a 23 pokynů „přísně trestat“. Odstavec 23 pokynů jasně uvádí, že podíl, jenž se má uplatnit na horizontální dohody nebo jednání ve vzájemné shodě o stanovení cen, se bude většinou nacházet „v horní části stupnice“, přičemž sazba 15 % uplatněná Komisí se nachází ve spodu „horní části stupnice“.

658    Pokud se jedná o dodatečnou částku upravenou v odstavci 25 pokynů, je třeba konstatovat, že Komise uplatnila minimální sazbu 15 %, která je zde zmíněna.

659    Samotná povaha protiprávního jednání, uskutečňování předmětné praktiky a skutečnost, že se tato týkala osmi členských států, tedy významné části Unie v době rozhodné z hlediska skutkového stavu složené z patnácti členských států, mezi nimi i Spolkové republiky Německo, jež podle vlastních prohlášení společnosti Dole představuje největší trh s banány v severní Evropě, představují Komisí zohledněné skutečnosti, jež odůvodňují mezitímní částku 15 % hodnoty tržeb společnosti Dole použitou na základě odstavců 21 a 25 pokynů.

660    Zatřetí je třeba připomenout, že Soudní dvůr opakovaně rozhodl, že předchozí rozhodovací praxe Komise neslouží jako právní rámec pro stanovení pokut v oblasti hospodářské soutěže a že rozhodnutí týkající se jiných věcí mají orientační povahu, pokud jde o existenci diskriminačních zacházení (rozsudek Soudního dvora ze dne 21. září 2006, JCB Service v. Komise, C‑167/04 P, Sb. rozh. s. I‑8935, bod 205). Z toho vyplývá, že se žalobkyně nemohou dovolávat rozhodovací praxe Komise před soudem Unie (rozsudek Soudního dvora ze dne 24. září 2009, Erste Group Bank a další v. Komise, C‑125/07 P, C‑133/07 P, C‑135/07 P a C‑137/07 P, Sb. rozh. s. I‑8681, bod 123).

661    Je třeba mimo jiné konstatovat, že Komise s ohledem na závažnost protiprávního jednání uplatnila nižší podíl tržeb než podíl, jenž byl stanoven v obou rozhodnutích, na něž žalobkyně odkazují, týkajících se odlišných produktů, což ukazuje na rozdílné zacházení s předmětnými věcmi.

662    I kdyby částka 15 % stanovená v napadeném rozhodnutí mohla odpovídat nárůstu podílu tržeb zohledněného Komisí na základě posouzení závažnosti protiprávního jednání, je třeba připomenout, že Komise má při stanovování výše pokut prostor pro uvážení za účelem směrování chování podniků ve smyslu dodržování pravidel hospodářské soutěže (rozsudek Tribunálu ze dne 21. října 1997, Deutsche Bahn v. Komise, T‑229/94, Recueil, s. II‑1689, bod 127). Skutečnost, že Komise v minulosti použila pokuty určité úrovně na určité typy protiprávních jednání, ji tedy nemůže zbavit možnosti tuto úroveň kdykoli zvýšit, aby bylo zajištěno provádění evropské politiky hospodářské soutěže (rozsudek Musique diffusion française a další v. Komise, bod 581 výše, bod 109).

663    Z předchozích úvah vyplývá, že nebylo prokázáno, že společnost Dole byla vystavena diskriminačnímu nebo nepřiměřenému zacházení.

D –  K údajné nepřiměřenosti výše pokuty spočívající v tom, že Komise chybně odmítla argumentaci společnosti Dole, podle níž měla přihlédnout k její nejisté finanční situaci

664    Žalobkyně tvrdí, že se Komise dopustila nesprávného posouzení, když odmítla zohlednit nejistou finanční situaci společnosti Dole z jediného důvodu, že by jí tím vznikla „neodůvodněná soutěžní výhoda“ (bod 491 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Toto hodnocení Komise by zbavilo odstavec 35 pokynů veškerého užitečného účinku a spočívá na zásadním rozporu z hlediska nevysvětlitelného upuštění Komise od podniknutí jakýchkoli kroků proti společnostem Fyffes a Van Parys.

665    Rovněž tvrdí, že je hodnocení Komise nedostatečné a že tato v žalobní odpovědi v rozporu s článkem 253 ES předkládá nový důvod pro vysvětlení svého odmítnutí. Během jednání žalobkyně uvedly, že se rovněž ve svých písemných podáních dovolávají nedostatečného odůvodnění napadeného rozhodnutí.

666    Zaprvé, pokud jde o odůvodnění napadeného rozhodnutí, je třeba upozornit, že poté, co citovala celý odstavec 35 pokynů (bod 489 odůvodnění napadeného rozhodnutí) a připomněla korespondenci, k níž mezi ní a společností Dole došlo za účelem určení její finanční situace (bod 490 odůvodnění napadeného rozhodnutí), dospěla Komise v bodě 491 odůvodnění napadeného rozhodnutí k následujícímu závěru:

„Poté, co se na základě předložených údajů zabývala finanční situací společnosti Dole, dospěla Komise k závěru, že by úprava výše pokuty byla v případě společnosti Dole neadekvátní. Ačkoli finanční informace poskytnuté společností Dole ukazují, že tato čelí vážným finančním obtížím, zohlednění nepříznivé finanční situace podniku by vedlo k udělení neodůvodněné soutěžní výhody podnikům, které jsou méně přizpůsobeny podmínkám trhu.“

667    Ukazuje se tak, že Komise uplatnila metodu stanovenou v pokynech a odmítla přiznat snížení výše pokuty na základě výjimečných okolností spočívajících v platební neschopnosti vzhledem ke zkoumání vedoucímu k pouhému závěru o „vážných finančních obtížích“ a „nepříznivé finanční situaci“.

668    Tyto důvody je třeba chápat ve spojení s formulací odstavce 35 pokynů připomenutou v bodě 489 odůvodnění napadeného rozhodnutí a vymezující podmínky přiznání snížení pokuty na základě výše uvedených okolností.

669    Z odstavce 35 pokynů jasně vyplývá, že aby mohl využít takovéhoto snížení, musí dotčený podnik prokázat, že uložení pokuty „by nezvratně ohrozilo [jeho] ekonomickou životaschopnost“ a „vedlo by ke ztrátě veškeré hodnoty jeho majetku“, neboť ke snížení pokuty nestačí „pouhé zjištění, že se daný podnik nachází v nepříznivé nebo ztrátové finanční situaci“, přičemž toto poslední konstatování odpovídá odůvodnění podanému Komisí, pokud jde o společnost Dole.

670    Žalobkyně tvrdí, že Komise ve své žalobní odpovědi uvedla nový důvod k vysvětlení svého odmítnutí zohlednit finanční situaci, když prohlásila, že takto jednala na základě „podrobného rozboru situace společnosti Dole založeného na obdržených informacích“, přičemž tento důvod není přípustný.

671    Stačí konstatovat, že toto vysvětlení je již obsaženo v bodě 491 odůvodnění napadeného rozhodnutí, a Komise tak ve své žalobní odpovědi pouze připomíná, že finanční situaci společnosti Dole analyzovala na základě obdržených informací a dospěla k závěru, že podmínky pro snížení výše pokuty nebyly dány.

672    Z toho vyplývá, že Komisi nemůže být vytýkáno porušení článku 253 ES, ať už se jedná o nedostatečnost nebo rozporuplnost odůvodnění napadeného rozhodnutí.

673    Zadruhé, pokud jde o opodstatněnost posouzení Komise, je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury Komise není povinna při stanovení výše pokuty zohlednit ztrátovou finanční situaci dotyčného podniku, jelikož uznání takové povinnosti by vedlo k udělení neodůvodněné soutěžní výhody podnikům, které jsou nejméně přizpůsobeny podmínkám trhu (viz rozsudek Tribunálu ze dne 29. dubna 2004, Tokai Carbon a další v. Komise, T‑236/01, T‑239/01, T‑244/01 až T‑246/01, T‑251/01 a T‑252/01, Recueil, s. II‑1181, bod 370, a citovaná judikatura).

674    Znění odstavce 35 pokynů odráží zohlednění této judikatury Komisí, pokud jde o stanovení metody výpočtu pokut.

675    Je třeba konstatovat, že žalobkyně netvrdí ani a fortiori nedoložily skutečnost, že uložení pokuty mohlo nezvratně ohrozit jejich ekonomickou životaschopnost a vedlo by ke ztrátě veškeré hodnoty jejich majetku.

676    Ukazuje se tak, že Komise použila metodu stanovenou v pokynech a že její odmítnutí přiznat snížení výše pokuty vzhledem k pouhému zjištění „nepříznivé finanční situace“ odpovídá judikatuře uvedené v bodě 673 výše.

677    Pokud jde o tvrzení žalobkyň o „zásadním rozporu“ v chování Komise spočívajícím v zacházení vyhrazenému společnostem Fyffes a Van Parys těžícím ze soutěžní výhody plynoucí z „nevysvětlitelného“ upuštění od podniknutí jakýchkoli kroků vůči nim, je třeba podotknout, že srovnávací analýza žalobkyň je zcela irelevantní.

678    Je třeba připomenout, že, jakmile se podnik svým chováním dopustí porušení článku 81 ES, nemůže uniknout sankci z důvodu, že jednomu nebo dvěma jiným hospodářským subjektům nebyla pokuta uložena, když navíc Tribunálu nebyla předložena věc týkající se situace uvedených subjektů (rozsudek Ahlström Osakeyhtiö a další v. Komise, bod 56 výše, bod 197).

679    Každopádně, jak bylo uvedeno, Komise musí být s to ve svém rozhodnutí zohlednit odpovědi dotčených podniků na oznámení námitek a musí mít možnost přijímat nebo zamítat argumenty dotyčných podniků, nýbrž také provádět vlastní analýzu jimi uvedených skutečností, buď aby upustila od námitek, které by se ukázaly být neopodstatněnými, nebo aby upravila či doplnila, jak z hlediska skutkového, tak právního, svou argumentaci na podporu námitek, které zachová. Komise v projednávaném případě upustila od námitek vznesených vůči společnostem Fyffes a Van Parys, neboť považovala důkazy proti nim za nedostatečné.

680    Tato situace není vůbec srovnatelná se situací společnosti Dole, které bylo napadené rozhodnutí určeno a jíž Komise odmítla snížit pokutu s ohledem na její finanční situaci, a nevykazuje tedy žádný rozpor nebo diskriminaci k újmě společnosti Dole.

681    Za těchto okolností musí být odmítnuto tvrzení, podle něhož Komise neprávem odmítla žádost společnosti Dole o zohlednění její nejisté finanční situace.

682    Z výše uvedených úvah vyplývá, že návrh žalobkyň na zrušení nebo na snížení výše pokuty musí být zamítnut.

683    Z výše uvedeného vyplývá, že žaloba musí být zamítnuta v plném rozsahu.

 K nákladům řízení

684    Podle čl. 87 odst. 2 jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že Komise požadovala náhradu nákladů řízení a žalobkyně neměly ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedeným uložit náhradu nákladů řízení.

Z těchto důvodů

TRIBUNÁL (osmý senát)

rozhodl takto:

1)      Žaloba se zamítá.

2)      Společnostem Dole Food Company, Inc. a Dole Germany OHG se ukládá náhrada nákladů řízení.

Truchot Martins Ribeiro Kanninen

Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 14. března 2013.

Podpisy.

Obsah

Skutkový základ sporu

Napadené rozhodnutí

Řízení a návrhová žádání účastnic řízení

Právní otázky

I –  K přípustnosti dokumentu předloženého žalobkyněmi během jednání

II –  K návrhovému žádání směřujícímu ke zrušení napadeného rozhodnutí

A –  K porušení článků 81 ES a 253 ES

1.  K možnosti posoudit výměnu informací jako jednání ve vzájemné shodě s protisoutěžním cílem

2.  K existenci jednání ve vzájemné shodě s protisoutěžním cílem

a)  K nedostatku důvěryhodnosti společnosti Chiquita

b)  K neslučitelnosti provozních režimů společností Dole a Chiquita s vytýkanou koluzí

K údajnému porušení článku 253 ES

K věci samé

c)  K protiprávní koordinaci referenčních cen společností Dole, Chiquita a Weichert

K určení protiprávních rozhovorů

K povaze vyměňovaných informací

K účastníkům výměn informací

K zohlednění podstatných charakteristik dotčeného trhu

–  K rámci právní úpravy

–  Ke specifické povaze předmětného produktu

–  K proměnlivé povaze poptávky

–  Ke struktuře trhu

K harmonogramu a četnosti kontaktů

K účelu dvoustranných kontaktů

K relevanci referenčních cen v odvětví produkce banánů

K odpovědnosti pracovníků společnosti Dole zapojených do dvoustranných kontaktů

B –  K porušení práva na obhajobu a povinnosti odůvodnění

III –  K návrhovým žádáním směřujícím ke zrušení nebo snížení pokuty

A –  Úvodní poznámky

B –  K údajné nepřiměřenosti základní výše pokuty spočívající v tom, že vychází z hodnoty tržeb za produkty, jež nijak nesouvisí s protiprávním jednáním a porušení povinnosti odůvodnění

C –  K údajné nepřiměřenosti základní výše pokuty v rozsahu, v němž se zakládá na chybném závěru, že se jednání „týkalo stanovování cen“, a porušení povinnosti odůvodnění

D –  K údajné nepřiměřenosti výše pokuty spočívající v tom, že Komise chybně odmítla argumentaci společnosti Dole, podle níž měla přihlédnout k její nejisté finanční situaci

K nákladům řízení

* Jednací jazyk: angličtina.