Věc T-369/03
Arizona Chemical BV a další
v.
Komise Evropských společenství
„Směrnice 67/548/EHS – Zamítnutí vyřazení kalafuny jako nebezpečné látky – Žaloba na neplatnost – Nenapadnutelný akt – Žaloba na náhradu škody – Promlčení – Námitka protiprávnosti – Nepřípustnost“
Shrnutí usnesení
1. Žaloba na neplatnost – Akty, které mohou být předmětem žaloby – Pojem – Akty s právně závaznými účinky – Postup přizpůsobení technickému pokroku stanovený směrnicí o klasifikaci nebezpečných látek – Dopis Komise, kterým se zamítá návrh některých výrobců látky o její vyřazení – Vyloučení
(Článek 230 ES; směrnice Rady 67/548, článek 29)
2. Žaloba na neplatnost – Fyzické a právnické osoby – Akty, které se jich bezprostředně a osobně dotýkají – Směrnice týkající se klasifikace, balení a označování nebezpečných látek – Směrnice, která dotčeným subjektům neuděluje procesní záruky – Žaloba uvedených subjektů proti aktu, který tvoří součást postupu změny směrnice – Nepřípustnost
(Čl. 230 pododstavec 4 ES; směrnice Rady 67/548, článek 14 a příloha VI body 1.7.2 pododstavce 3, 4.1.3, 4.1.4 a 4.1.5)
3. Žaloba na neplatnost – Fyzické a právnické osoby – Akty, které se jich bezprostředně a osobně dotýkají – Obecně závazný akt – Povinnost řádné péče – Povinnost, jež subjektům účastnícím se přijímacího postupu neuděluje právo podat žalobu
(Čl. 230 pododstavec 4 ES)
4. Žaloba na náhradu škody – Promlčecí lhůta – Počátek běhu lhůty – Odpovědnost z důvodu obecně závazného aktu – Datum, kdy vyšly najevo škodlivé účinky aktu
(Statut Soudního dvora, článek 46)
5. Žaloba na náhradu škody – Promlčecí lhůta – Počátek běhu lhůty – Průběžně vznikající škoda – Datum, které je třeba zohlednit
(Statut Soudního dvora, článek 46)
6. Řízení – Návrh na zahájení řízení – Formální požadavky – Vymezení předmětu sporu – Stručný popis žalobních důvodů – Žaloba směřující k náhradě škody způsobené orgánem Společenství – Nedodržení uvedených požadavků – Nepominutelné podmínky řízení
[Jednací řád Soudu, čl. 44 odst. 1 písm. c)]
1. Žaloba na neplatnost podaná výrobci látky uvedené jakožto senzibilizující látka v příloze I směrnice 67/548 o sbližování právních a správních předpisů týkajících se klasifikace, balení a označování nebezpečných látek, proti zamítnutí Komise navrhnout regulativnímu výboru změnu uvedené směrnice v rámci postupu dvacátého devátého přizpůsobení směrnice technickému pokroku za účelem vyřazení této látky, je nepřípustná.
Aby mohl být dopis kvalifikován jako rozhodnutí ve smyslu článku 230 ES, nestačí totiž, že byl zaslán jeho adresátovi orgánem Společenství jako odpověď na návrh podaný uvedeným adresátem, jelikož akty, jež mohou být na základě článku 230 ES předmětem žaloby na neplatnost, jsou pouze opatření s právně závaznými účinky, jimiž mohou být dotčeny zájmy žalobce, a podstatným způsobem mění jeho právní postavení.
V tomto ohledu je napadený akt součástí řízení o předběžném přezkoumání přirozených vlastností dotyčných látek, jež se vůbec netýká individuálních zájmů dotčených subjektů a nepřipravuje jim určené rozhodnutí individuálního charakteru, avšak představuje pouze fázi předcházející přípravě aktu s obecnou působností, a sice návrhu změny směrnice tak, jak je stanoven v článku 29 směrnice 67/548. Ostatně poskytnout jednotlivcům možnost přeměnit postup, jež vede k přijetí opatření s obecnou působností, kterým se mění směrnice 67/548, na postup individuálního charakteru tím, že Komisi zašlou písemný návrh, na který je tento orgán povinen odpovědět na základě obecného pravidla řádného řízení zakotveného čl. 21 třetím pododstavcem ES, by bylo v rozporu s výše uvedenými zásadami. Taková odpověď, i když má konečný charakter, nemůže ani změnit právní povahu postupu, jež vede k zařazení nebo vyřazení látky, ani nepostačuje sama o sobě k tomu, aby svému adresátovi přiznávala aktivní legitimaci k podání žaloby.
Kromě toho odmítnutí ze strany orgánu Společenství zrušit nebo změnit akt může samo o sobě představovat akt, jehož legalita může být přezkoumána v souladu s článkem 230 ES pouze tehdy, mohl‑li by být akt, který orgán Společenství odmítá zrušit nebo změnit, sám napaden na základě tohoto ustanovení. Přitom návrh na změnu uvedené směrnice navrhovaný žalobkyněmi také nepředstavuje napadnutelný akt ve smyslu článku 230 ES z důvodu, že má čistě přechodný a přípravný charakter, neboť, pokud jde o akty nebo rozhodnutí, jejichž vydání se uskutečňuje v několika fázích, jsou v zásadě za napadnutelný akt považována jen ta opatření, která obsahují konečné stanovisko orgánu v tomto řízení, nikoliv přechodná opatření, jejichž cílem je příprava konečného rozhodnutí.
(viz body 56, 60, 63–64, 66)
2. Skutečnost, že se osoba jakýmkoli způsobem účastní procesu, jež vede k přijetí aktu Společenství, může tuto osobu individualizovat ve vztahu k dotčenému aktu, což nutně znamená, že pro ni tento akt má právně závazné účinky, jen tehdy, pokud jí použitelná právní úprava Společenství poskytuje určité procesní záruky. Pokud jde zejména o obecně závazné akty, pro něž v zásadě ani proces přípravy, ani jejich povaha nevyžadují podle takových obecných právních zásad Společenství, jako je právo být vyslechnut, účast dotčených osob, pokud není účast na tomto postupu výslovně stanovena, by tak bylo v případě, že procesní práva nejsou výslovně zaručena, v rozporu se zněním a smyslem článku 230 ES, aby bylo každému jednotlivci umožněno, pokud se podílel na přípravě obecně závazného aktu správní povahy, aby proti tomuto aktu podal žalobu.
V tomto ohledu neobsahuje směrnice 67/548 o sbližování právních a správních předpisů týkajících se klasifikace, balení a označování nebezpečných látek, ustanovení, jež by takovým dotčeným hospodářským subjektům, jako jsou podniky vyrábějící a prodávající kalafunu a její deriváty, svěřovalo právo zahájit postup přizpůsobení uvedené směrnice technickému pokroku ani pravidlo ukládající Komisi před podáním návrhu na přizpůsobení provést postup, v rámci kterého tyto hospodářské subjekty využívají procesních záruk. Zejména bod 1.7.2 třetí pododstavec přílohy VI této směrnice, který stanoví možnost dotčených subjektů předložit, mají‑li k dispozici nové informace, příslušným orgánům členského státu návrh, stejně tak body 4.1.3, 4.1.4 a 4.1.5 uvedené přílohy a článek 14 téže směrnice, které se týkají informačních povinností těchto subjektů, neudělují v jejich prospěch na úrovni Společenství jakoukoli procesní záruku. Uvedená ustanovení tedy nejsou takové povahy, aby učinila přípustnou žalobu, kterou podaly tyto subjekty proti odmítnutí ze strany Komise podat regulativnímu výboru v rámci uvedeného postupu přizpůsobení návrh na změnu.
(viz body 72–74, 76–78, 80)
3. V rámci postupu, který vede k přijetí aktů s obecnou působností, představuje povinnost řádné péče náležející orgánům především objektivní procesní záruku, jež vyplývá z neomezené a nepodmíněné povinnosti orgánu Společenství ve vztahu k přípravě aktu s obecnou působností, a nikoli z výkonu jakéhokoli individuálního práva. Z toho vyplývá, že taková povinnost, jež má jiný dosah než povinnost existující ve správních řízeních směřujících k přijetí individuálních aktů, přímo neuděluje práva subjektům, jež se účastní dotčeného přijímacího postupu, ani jim neumožňuje přístup k soudu Společenství.
(viz body 86–88)
4. Pětiletá promlčecí lhůta stanovená podle článku 46 statutu Soudního dvora pro nároky vůči Společenství z mimosmluvní odpovědnosti nemůže začít běžet předtím, než jsou splněny veškeré podmínky, jimž je povinnost nahradit škodu podřízena. Tyto podmínky se odvíjejí od protiprávního jednání orgánů Společenství, reality tvrzené škody a existence příčinné souvislosti mezi tímto jednáním a tvrzenou škodou. Podmínka existence určité škody je splněna, jakmile škoda bezprostředně hrozí a je předvídatelná s dostatečnou určitostí, i když nemůže být dosud přesně vyčíslena
V případě, že odpovědnost Společenství vyplývá z aktu s obecnou působností, nemůže promlčecí lhůta začít běžet předtím, než nastaly škodlivé účinky tohoto aktu, a v důsledku toho před okamžikem, kdy zúčastněným osobám vznikla určitá škoda.
(viz body 106–107)
5. V případě průběžně vznikající škody se uplatní pětiletá promlčecí lhůta uvedená v článku 46 statutu Soudního dvora v závislosti na datu úkonu, kterým bylo promlčení přerušeno, na období předcházející o více než pět let tomuto datu, aniž by tím byla dotčena případná práva vzniklá během následujících období. V tomto ohledu uvedený článek 46 uvádí jako úkon, kterým bylo promlčení přerušeno, buď žalobu podanou u Soudního dvora, nebo předběžnou žádost, kterou poškozený předloží příslušnému orgánu.
(viz bod 116)
6. Podle čl. 44 odst. 1 písm. c) jednacího řádu Soudu, který se týká obsahu žaloby a jehož porušení představuje jednu z nepominutelných podmínek řízení, musí každá žaloba obsahovat uvedení předmětu sporu a stručný popis žalobních důvodů. Toto uvedení musí být dostatečně jasné a přesné, aby umožnilo žalovanému připravit si svou obranu a Soudu o žalobě případně i bez dalších informací rozhodnout. Pokud jde konkrétněji o žalobu směřující k náhradě škody údajně způsobené orgánem Společenství, musí taková žaloba obsahovat skutečnosti, které umožní označit jednání, které žalobce orgánu vytýká, důvody, z kterých usuzuje, že existuje příčinná souvislost mezi jednáním a škodou, která mu údajně vznikla, a charakter a rozsah této škody.
(viz body 119–120)