Žaloba podaná dne 6. května 2010 - Deutsche Telekom v. Komise

(Věc T-207/10)

Jednací jazyk: němčina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Deutsche Telekom AG (Bonn, Německo) (zástupci: A. Cordewener a J. Schönfeld, advokáti)

Žalovaná: Evropská komise

Návrhová žádání žalobkyně

zrušit opravené rozhodnutí Komise K(2009) 8107 v konečném znění ze dne 28. října 2009 (v opraveném znění ze dne 8. prosince 2009) ohledně pravidla týkajícího se ochrany legitimního očekávání stanoveného v čl. 1 odst. 2 a 3 ve prospěch určitých španělských investorů, kteří jsou v tomto článku uvedeni;

uložit žalované náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Žalobkyně napadá opravené rozhodnutí Komise K(2009) 8107 v konečném znění ze dne 28. října 2009, kterým Komise rozhodla, že režim podpory ve formě daňového ustanovení stanoveného v čl. 12 odst. 5 španělského zákona o korporační dani (dále jen "TRLIS") týkající se daňového odpisu finančního goodwillu vzniklého nabytím významného podílu v zahraničních podnicích, byl neslučitelný se společným trhem s ohledem na podpory, které byly poskytnuty příjemcům nabývajícím podíly v rámci Společenství. Rozhodnutí stanoví, které podpory mají být vráceny Španělskému království.

Na podporu své žaloby se žalobkyně zaprvé dovolává toho, že daňové výhody spojené s použitím čl. 12 odst. 5 TRLIS byly formálně poskytnuty protiprávně, protože Španělské království v rozporu s čl. 88 odst. 3 první větou ES (nyní čl. 108 odst. 3 první věta SFEU) předem neoznámilo dotčený zákon Komisi a konkrétně jej použilo za porušení ustanovení o pozastavení uvedeného v čl. 88 odst. 3 třetí větě ES (nyní čl. 108 odst. 3 třetí věta SFEU). Krom toho musí být čl. 15 odst. 5 TRLIS považován za protiprávní i z věcného hlediska, protože toto ustanovení není slučitelné se společným trhem na základě čl. 87 odst. 1 ES (nyní čl. 107 odst. 1 SFEU) a nemůže být povoleno na základě čl. 87 odst. 2 nebo 3 ES (nyní čl. 107 odst. 2 nebo 3 SFEU).

Zadruhé, pokud jde o důsledky, které je třeba vyvodit z konstatování neslučitelnosti vnitrostátního režimu podpory s právem Společenství, žalobkyně tvrdí, že dotyčný členský stát je povinen vybrat tuto podporu od příjemců. V tomto ohledu tvrdí, že tato zcela zásadní zásada byla konkretizována především v čl. 14 odst. 1 první větě nařízení Rady (ES) č. 659/99¹ .

Konečně žalobkyně uvádí, že v projednávaném případě není třeba učinit výjimku z vrácení podpory, protože neexistuje legitimní očekávání španělských příjemců. V tomto ohledu mimo jiné tvrdí, že Komise tím, že stanovila výjimku zakládající se na zásadě ochrany legitimního očekávání ve prospěch určitých skupin španělských investorů, nesprávně použila obecné zásady primárního práva, jakož i čl. 14 odst. 1 druhou větu nařízení č. 659/99. Žalobkyně jednak vytýká, že se zásada ochrany legitimního očekávání na příjemce podpor nepoužije, protože Španělské království řádně neoznámilo čl. 12 odst. 5 TRLIS. Krom toho uvádí, že podmínky pro uznání legitimního očekávání příjemců podpor nejsou splněny. Dále podle žalobkyně převažuje zájem Společenství na znovuzavedení řádných tržních podmínek prostřednictvím navrácení poskytnutých podpor nad individuálním zájmem příjemce získat daňovou výhodu pro minulé a budoucí roky.

____________

¹ - Nařízení Rady (ES) č. 659/1999 ze dne 22. března 1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku [88] Smlouvy o ES (Úř. věst. L 83, s. 1; Zvl. vyd. 08/01, s. 339).