Věc C‑370/12
Thomas Pringle
v.
Governement of Ireland a další
(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Supreme Court)
„Mechanismus stability pro členské státy, jejichž měnou je euro – Rozhodnutí 2011/199/EU – Změna článku 136 SFEU – Platnost – Článek 48 odst. 6 SEU – Zjednodušený postup pro přijímání změn – Smlouva o EMS – Hospodářská a měnová politika – Pravomoc členských států“
Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (pléna) ze dne 27. listopadu 2012
1. Předběžné otázky – Posouzení platnosti – Pravomoc Soudního dvora – Rozhodnutí Evropské rady přijaté zjednodušeným postupem pro přijímání změn Smlouvy o FEU – Zahrnutí – Rozsah
(Článek 19 odst. 1 první pododstavec SEU a čl. 48 odst. 6 SEU; článek 267 SFEU)
2. Předběžné otázky – Soudní přezkum legality aktů orgánů – Akty s obecnou působností – Nutnost, aby fyzické nebo právnické osoby postupovaly prostřednictvím námitky protiprávnosti nebo žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce týkající se posouzení platnosti – Povinnost vnitrostátních soudů uplatňovat vnitrostátní procesní právo tak, aby bylo možné zpochybnit legalitu unijních aktů s obecnou působností – Meze – Otázka platnosti rozhodnutí, jež nebylo napadeno na základě článku 263 SFEU, v důsledku čehož zanikla aktivní legitimace či uplynula lhůta k podání žaloby na neplatnost
(Články 263 SFEU a 267 SFEU)
3. Hospodářská a měnová politika – Zjednodušený postup pro přijímání změn Smlouvy o FEU – Změna článku 136 SFEU umožňující zavedení mechanismu stability pro členské státy, jejichž měnou je euro – Posouzení platnosti – Změna týkající se pouze ustanovení třetí části Smlouvy o FEU
(Článek 4 odst. 1 SEU, čl. 5 odst. 2 SEU a čl. 48 odst. 6 SEU; čl. 2 odst. 3 SFEU, čl. 5 odst. 1 SFEU a článek 136 SFEU; rozhodnutí Evropské rady 2011/199)
4. Hospodářská a měnová politika – Zjednodušený postup pro přijímání změn Smlouvy o FEU – Změna článku 136 SFEU umožňující zavedení mechanismu stability pro členské státy, jejichž měnou je euro – Posouzení platnosti – Změna nerozšiřující pravomoci Unie
(Článek 48 odst. 6 SEU; článek 136 SFEU; rozhodnutí Evropské rady 2011/199)
5. Předběžné otázky – Přípustnost – Žádost, v níž nejsou vylíčeny skutečnosti odůvodňující předložení předběžné otázky Soudnímu dvoru – Nepřípustnost
[Článek 267 SFEU; statut Soudního dvora, článek 23; jednací řád Soudního dvora, čl. 94 písm. c)]
6. Hospodářská a měnová politika – Měnová politika – Výlučná pravomoc Unie – Uzavření Smlouvy o zřízení Evropského mechanismu stability členskými státy, jejichž měnou je euro – Přípustnost
[Článek 3 odst. 1 písm. c) SFEU, čl. 123 odst. 1 SFEU a článek 127 SFEU]
7. Hospodářská a měnová politika – Měnová politika – Výlučná pravomoc Unie – Uzavření smlouvy o zřízení Evropského mechanismu stability členskými státy, jejichž měnou je euro – Vliv na společná pravidla v oblasti hospodářské a měnové politiky Unie – Neexistence
(Článek 4 odst. 1 SEU a čl. 5 odst. 2 SEU; čl. 3 odst. 2 SFEU a čl. 122 odst. 2 SFEU)
8. Hospodářská a měnová politika – Hospodářská politika – Koordinace hospodářských politik – Uzavření Smlouvy o zřízení Evropského mechanismu stability členskými státy, jejichž měnou je euro – Zásadní změna právního řádu Unie – Neexistence
(Článek 2 odst. 3 SFEU, články 119 SFEU až 121 SFEU, článek 125 SFEU a čl. 126, odst. 7 a 8 SFEU)
9. Hospodářská a měnová politika – Hospodářská politika – Pravomoc Unie poskytnout finanční pomoc členským státům v obtížích – Uzavření Smlouvy o zřízení Evropského mechanismu stability členskými státy, jejichž měnou je euro – Nedotčenost této pravomoci
(Článek 122 SFEU)
10. Hospodářská a měnová politika – Hospodářská politika – Zákaz platný pro Evropskou centrální banku a pro ostatní centrální banky poskytovat možnost přečerpání zůstatku bankovních účtů a úvěry nebo nakupovat dluhové nástroje – Uzavření Smlouvy o zřízení Evropského mechanismu stability členskými státy, jejichž měnou je euro – Přípustnost
(Článek 123 SFEU)
11. Hospodářská a měnová politika – Hospodářská politika – Zákaz platný pro Unii nebo členský stát odpovídat za závazky jiného členského státu nebo tyto závazky přebírat – Uzavření Smlouvy o zřízení Evropského mechanismu stability členskými státy, jejichž měnou je euro – Přípustnost
(Článek 125 SFEU)
12. Hospodářská a měnová politika – Povinnost dodržovat zásadu svěřených pravomocí – Svěření nových funkcí Komisi, Evropské centrální bance a Soudnímu dvoru Smlouvou o zřízení Evropského mechanismu stability uzavřenou členskými státy – Přípustnost
(Článek 13 odst. 2 SEU a čl. 17 odst. 1 SEU; článek 273 SFEU)
13. Právo Evropské unie – Obecné právní zásady – Pravidla a zásady Smlouvy a Listiny základních práv Evropské unie – Účinná soudní ochrana – Smlouva o zřízení Evropského mechanismu stability
(Listina základních práv Evropské unie, článek 47)
14. Hospodářská a měnová politika – Zjednodušený postup pro přijímání změn Smlouvy o FEU – Pravomoc členských států uzavřít a ratifikovat Smlouvu o zřízení Evropského mechanismu stability, kterou se mění článek 136 SFEU, před vstupem v platnost rozhodnutí, jímž se toto ustanovení mění
(Článek 48 odst. 6 SEU; článek 136 SFEU; rozhodnutí Evropské rady 2011/199, článek 1)
1. Lisabonská smlouva zavedla vedle řádného postupu pro přijímání změn Smlouvy o FEU zjednodušený postup pro přijímání změn podle čl. 48 odst. 6 SEU, který lze použít pouze při splnění několika podmínek. Vzhledem k tomu, že při určování, zda lze použít zjednodušený postup pro přijímání změn, je nutno ověřit dodržení uvedených podmínek, přísluší Soudnímu dvoru jakožto orgánu, který na základě čl. 19 odst. 1 prvního pododstavce SEU zajišťuje dodržování práva při výkladu a provádění Smluv, zkoumat platnost rozhodnutí Evropské rady založeného na čl. 48 odst. 6 SEU.
Za tím účelem Soudnímu dvoru přísluší, aby ověřil, zda byla dodržena procesní pravidla obsažená v uvedeném čl. 48 odst. 6 a dále zda se změny, o nichž bylo rozhodnuto, týkají jen třetí části Smlouvy o FEU, což znamená, že nevedou ke změně ustanovení jiné části Smluv, na nichž je Unie založena, a nerozšiřují její pravomoci.
(viz body 31, 33–36)
2. Viz znění rozhodnutí.
(viz body 39–42)
3. Rozhodnutí Evropské rady 2011/199, kterým se mění článek 136 Smlouvy o FEU, pokud jde o mechanismus stability pro členské státy, jejichž měnou je euro, splňuje podmínku stanovenou v čl. 48 odst. 6 prvním a druhém pododstavci SEU, tj. že se změna Smlouvy o FEU za použití zjednodušeného postupu pro přijímání změn smí týkat pouze ustanovení třetí části Smlouvy o FEU.
Zaprvé článek 1 rozhodnutí 2011/199, který prostřednictvím doplnění odstavce 3 do článku 136 SFEU předpokládá zřízení mechanismu stability, nemůže zasahovat do výlučné pravomoci svěřené Unii článkem 3 odst. 1 písm. c) SFEU v oblasti měnové politiky pro členské státy, jejichž měnou je euro. S ohledem na vytýčené cíle mechanismu stability, na stanovené prostředky k dosažení těchto cílů a na úzký vztah mezi tímto mechanismem a ustanoveními Smlouvy o FEU týkajícími se hospodářské politiky, jakož i právním rámcem k posílení správy ekonomických záležitostí Unie totiž zřízení uvedeného mechanismu spadá do oblasti hospodářské politiky. Pokud jde na prvním místě o cíl uvedeného mechanismu, kterým je zajištění stability eurozóny jako celku, tento cíl se zřetelně liší od cíle spočívajícího v udržení cenové stability, který je prvořadým cílem měnové politiky Unie. Pokud jde na druhém místě o předpokládané prostředky k dosažení sledovaného cíle, v rozhodnutí 2011/199 se pouze upřesňuje, že mechanismus stability poskytne jakoukoli požadovanou finanční pomoc, a nejsou v něm obsaženy žádné další údaje k fungování tohoto mechanismu. Poskytnutí finanční pomoci členskému státu přitom zjevně nespadá do měnové politiky.
Zadruhé rozhodnutí 2011/199 nezasahuje do pravomoci Unie v oblasti koordinace hospodářských politik členských států. Jelikož čl. 2 odst. 3 SFEU a čl. 5 odst. 1 SFEU omezují úlohu Unie v oblasti hospodářské politiky na přijímání koordinačních opatření, ustanovení Smlouvy o EU a Smlouvy o FEU totiž nesvěřují Unii žádnou zvláštní pravomoc k zavedení takového mechanismu stability, jako je mechanismus předpokládaný v tomto rozhodnutí. S ohledem na čl. 4 odst. 1 SEU a č. 5 odst. 2 SEU mají tedy členské státy, jejichž měnou je euro, pravomoc uzavřít mezi sebou smlouvu o zřízení takového mechanismu stability, jako je mechanismus předpokládaný v článku 1 rozhodnutí 2011/199. Uvedené členské státy však nemohou při výkonu svých pravomocí v této oblasti přestat dodržovat unijní právo. Přísná podmíněnost, která podle odstavce 3 článku 136 SFEU platí pro poskytnutí finanční pomoci v rámci mechanismu stability, má přitom za cíl zajistit, že tento mechanismus bude v rámci svého fungování dodržovat unijní právo, včetně opatření přijatých Unií v rámci koordinace hospodářských politik členských států.
(viz body 56, 57, 60, 63, 64, 68–70, 72, výrok 1)
4. Rozhodnutím Evropské Rady 2011/199, kterým se mění článek 136 Smlouvy o FEU, pokud jde o mechanismus stability pro členské státy, jejichž měnou je euro, se Unii nesvěřuje žádná nová pravomoc. Tato změna totiž nezavádí žádný právní základ, který by Unii umožňoval provádět činnost, jejíž provádění nebylo možné již před vstupem této změny Smlouvy o FEU v platnost. Dále tím, že Smlouva o řízení Evropského mechanismu stability využívá orgánů Unie, zejména Komise a Evropské centrální banky, nemůže být dotčena platnost rozhodnutí 2011/199, které upravuje pouze zřízení mechanismu stability členskými státy a které o jakékoli případné úloze orgánů Unie v tomto rámci mlčí. Z toho vyplývá, že rozhodnutí 2011/199 splňuje podmínku stanovenou v čl. 48 odst. 6 SEU, tj. že změna Smlouvy o FEU za použití zjednodušeného postupu pro přijímání změn nesmí vést k rozšíření pravomocí svěřených Unii Smlouvami.
(viz body 73–75, výrok 1)
5. Viz znění rozhodnutí.
(viz body 84, 86)
6. Článek 3 odst. 1 písm. c) SFEU a článek 127 SFEU nebrání tomu, aby mezi sebou členské státy, jejichž měnou je euro, uzavřely takovou smlouvu, jako je Smlouva o zřízení Evropského mechanismu stability (Smlouva o EMS), ani její ratifikaci těmito státy.
Činnost EMS totiž nespadá do měnové politiky, které se tato ustanovení Smlouvy o FEU týkají, neboť cílem tohoto mechanismu není udržení cenové stability, nýbrž uspokojení potřeby financování jeho členů, tj. členských států, jejichž měnou je euro, kteří se potýkají se závažnými potížemi s financováním nebo kterým takové potíže hrozí, je-li to nezbytné k zajištění finanční stability eurozóny jako celku a jejích členských států. EMS není oprávněn za tím účelem stanovovat hlavní úrokové sazby pro eurozónu ani emitovat eura s tím, že finanční pomoc, kterou poskytuje, musí být v celém rozsahu a v souladu s čl. 123 odst. 1 SFEU financována ze splaceného základního kapitálu nebo z emise finančních instrumentů, jak stanoví článek 3 smlouvy o zřízení uvedeného mechanismu.
Tento závěr nemůže být zpochybněn eventuálním dopadem činnosti EMS na cenovou stabilitu. I kdyby totiž mohla činnost uvedeného mechanismu ovlivňovat míru inflace, bude takový vliv pouze nepřímým důsledkem přijatých opatření hospodářské politiky.
(viz body 95–98, výrok 2)
7. Článek 3 odst. 2 SFEU, který členským státům zakazuje uzavírat mezi sebou smlouvu, která by mohla ovlivnit společná pravidla nebo změnit jejich působnost, nebrání tomu, aby mezi sebou členské státy, jejichž měnou je euro, uzavřely takovou smlouvu, jako je Smlouva o zřízení Evropského mechanismu stability (Smlouva o EMS), ani její ratifikaci těmito státy.
Vzhledem k tomu, že Evropský nástroj finanční stability (EFSF) byl členskými státy, jejichž měnou je euro, zřízen mimo rámec Unie, nemůže totiž skutečnost, že Evropský mechanismus stability (EMS) převezme úlohu, kterou byl tento nástroj pověřen, ovlivnit společná pravidla Unie nebo změnit jejich působnost.
Dále, i když z bodu 1 odůvodnění Smlouvy o zřízení Evropského mechanismu stability (Smlouva o EMS) vyplývá, že EMS bude vedle dalších funkcí plnit úlohu, kterou byl až dosud dočasně pověřen Evropský mechanismus finanční stabilizace (EFSM) zřízený na základě čl. 122 odst. 2 SFEU, ani tato skutečnost nemůže ovlivnit společná pravidla Unie nebo změnit jejich působnost. Zřízení EMS totiž nezasahuje do pravomoci Unie poskytnout na základě čl. 122 odst. 2 SFEU cílenou finanční pomoc členskému státu, zjistí-li se, že v jeho případě nastaly z důvodu přírodních pohrom nebo mimořádných událostí, které nemůže ovlivnit, obtíže nebo je‑li z téhož důvodu vážně ohrožen závažnými obtížemi. Dále vzhledem k tomu, že ani čl. 122 odst. 2 SFEU ani žádné jiné ustanovení Smlouvy o EU a Smlouvy o FEU nesvěřuje Unii zvláštní pravomoc ke zřízení takového stálého mechanismu stability, jako je EMS, jsou členské státy s ohledem na čl. 4 odst. 1 SEU a čl. 5 odst. 2 SEU oprávněny v této oblasti jednat.
(viz body 101–105, výrok 2)
8. Článek 2 odst. 3 SFEU, články 119 SFEU až 121 SFEU a článek 126 SFEU nebrání tomu, aby mezi sebou členské státy, jejichž měnou je euro, uzavřely takovou smlouvu, jako je Smlouva o zřízení Evropského mechanismu stability (Smlouva o EMS), ani její ratifikaci těmito státy.
Členské státy totiž mají pravomoc uzavřít mezi sebou takovou smlouvu o zřízení mechanismu stability, jako je Smlouva o EMS, za předpokladu, že závazky převzaté smluvními členskými státy v rámci takové smlouvy budou v souladu s unijním právem. V této souvislosti není účelem EMS koordinace hospodářských politik členských států, nýbrž se jedná o mechanismus financování. Podle článku 3, čl. 12 odst. 1 a čl. 13 odst. 3 prvního pododstavce smlouvy o zřízení tohoto mechanismu sice finanční pomoc poskytovaná členskému státu, který je členem uvedeného mechanismu, podléhá přísné podmíněnosti, která je přizpůsobena zvolenému nástroji pomoci a která může mít podobu makroekonomického ozdravného programu, avšak stanovená podmíněnost není nástrojem koordinace hospodářských politik členských států, nýbrž má za cíl zajistit slučitelnost činnosti EMS zejména s článkem 125 SFEU a s koordinačními opatřeními přijatými Unií.
Smlouva o EMS konečně nezasahuje ani do pravomoci Rady vydávat doporučení na základě čl. 126 odst. 7 a 8 SFEU vůči členskému státu, který vykazuje nadměrný schodek.
(viz body 109–114, výrok 2)
9. Předmětem článku 122 SFEU je pouze finanční pomoc poskytovaná Unií, nikoli členskými státy. Výkon pravomoci, která je Unii svěřena tímto ustanovením, není zřízením Evropského mechanismu stability ovlivněn.
(viz body 119–122, výrok 2)
10. Článek 123 SFEU, který Evropské centrální bance a centrálním bankám členských států zakazuje poskytovat možnost přečerpání zůstatku bankovních účtů nebo jakýkoli jiný typ úvěru orgánům a veřejnoprávním subjektům Unie a členských států a přímo nakupovat jejich dluhové nástroje, nebrání tomu, aby mezi sebou členské státy, jejichž měnou je euro, uzavřely takovou smlouvu, jako je Smlouva o zřízení Evropského mechanismu stability, ani její ratifikaci těmito státy. Článek 123 SFEU je totiž určen konkrétně Evropské centrální bance a centrálním bankám členských států. Na poskytnutí finanční pomoci členským státem nebo skupinou členských států jinému členskému státu se tedy uvedený zákaz nevztahuje.
(viz body 123, 125, 128, výrok 2)
11. Článek 125 SFEU, podle kterého Unie ani členský stát „neodpovídá za závazky ani nepřebírá závazky“ jiného členského státu, nebrání tomu, aby mezi sebou členské státy, jejichž měnou je euro, uzavřely takovou smlouvu, jako je Smlouva o zřízení Evropského mechanismu stability (Smlouva o EMS), ani její ratifikaci těmito státy.
Článek 125 SFEU totiž sice zakazuje Unii a členským státům poskytovat finanční pomoc, jež by ve svém důsledku podkopávala motivaci členského státu, který je příjemcem této pomoci, provádět zdravou rozpočtovou politiku, toto ustanovení naproti tomu nezakazuje, aby jeden nebo více členských států poskytly takovou pomoc členskému státu, zůstane-li posledně uvedený stát odpovědný za vlastní závazky vůči svým věřitelům a mohou-li podmínky, s nimiž je taková pomoc spojena, tento členský stát motivovat k provádění zdravé rozpočtové politiky.
Pokud jde o Smlouvu o EMS, EMS zaprvé neručí za dluhy členského státu, který je příjemcem pomoci. Takovýto členský stát zůstává odpovědný za své finanční závazky vůči svým věřitelům, neboť podle čl. 13 odst. 6 smlouvy o zřízení tohoto mechanismu je členský stát, který je příjemcem pomoci, povinen veškerou finanční pomoc poskytnutou na základě článků 14 až 16 uvedené smlouvy vrátit EMS a podle čl. 20 odst. 1 uvedené smlouvy se splácená částka navýší o přiměřenou marži. Ze stejných důvodů EMS nepřebírá dluh státu, jehož dluhopisy vydané na primárním trhu byly odkoupeny, což lze postavit na roveň poskytnutí úvěru. Emitující členský stát dále zůstává jako jediný odpovědný za dluhy vzniklé nákupem dluhopisů vydaných státem, který je členem EMS, na sekundárním trhu.
Zadruhé lze podporu stability poskytnout, pouze pokud je taková podpora nezbytná k zajištění finanční stability eurozóny jako celku a jejích členských států a pokud poskytnutí této podpory podléhá přísným podmínkám přizpůsobeným zvolenému nástroji finanční pomoci, jejichž cílem je zejména zaručit provádění zdravé rozpočtové politiky členskými státy.
Konečně pokud stát, který je členem EMS, nesplatí vklad do základního kapitálu na základě výzvy a všem ostatním členům se zašle výzva ke splacení vyššího vkladu do základního kapitálu, je stát, který je členem uvedeného mechanismu a který svou povinnost nesplnil, nadále povinen splatit svůj podíl na základním kapitálu. Ostatní členové EMS tedy neručí za dluh člena, který svou povinnost nesplnil.
Takový mechanismus, jako je EMS, a členské státy, které se ho účastní, tedy neodpovídají za závazky členského státu, který je příjemcem podpory stability, ani tyto závazky nepřebírají ve smyslu článku 125 SFEU.
(viz body 130, 136–143, 145–147, výrok 2)
12. Článek 13 odst. 2 SEU, který mimo jiné stanoví, že každý orgán jedná v mezích působnosti svěřené mu Smlouvami a v souladu s postupy, podmínkami a cíli v nich stanovenými, nebrání tomu, aby mezi sebou členské státy, jejichž měnou je euro, uzavřely takovou smlouvu, jako je Smlouva o zřízení Evropského mechanismu stability (Smlouva o EMS), ani její ratifikaci těmito státy, neboť svěření nových funkcí Komisi, Evropské centrální bance a Soudnímu dvoru podle Smlouvy o EMS je slučitelné s jejich působností vymezenou Smlouvami.
V oblastech, které nespadají do výlučné pravomoci Unie, jsou totiž členské státy oprávněny svěřit mimo rámec Unie orgánům takové úkoly, jako je koordinace společného postupu členských států nebo správa finanční pomoci, pokud tyto úkoly nezasahují do působnosti, kterou Smlouva o EU a Smlouva o FEU svěřují těmto orgánům. Funkce svěřené Komisi a Evropské centrální bance Smlouvou o EMS přitom takovým úkolům odpovídají.
Tyto funkce, které jsou jim svěřeny v rámci EMS, v sobě nezahrnují žádnou vlastní rozhodovací pravomoc. Tyto funkce dále nezasahují do působnosti, kterou Smlouvy svěřují těmto orgánům, neboť Komise podle článku 17 odst. 1 SEU podporuje obecný zájem a Evropská centrální banka podporuje obecné politiky v Unii v souladu s čl. 282 odst. 2 SFEU.
Pravomoc svěřená Soudnímu dvoru článkem 37 odst. 3 Smlouvy o EMS vychází přímo z článku 273 SFEU. Podle posledně uvedeného článku má Soudní dvůr pravomoc rozhodovat všechny spory mezi členskými státy, které souvisejí s předmětem Smluv, jsou-li mu tyto spory předloženy na základě rozhodčí smlouvy. Pravomoc Soudního dvora je sice podmíněna podle článku 273 SFEU rozhodčí smlouvou, avšak vzhledem k cíli tohoto ustanovení nic nebrání tomu, aby byl takový souhlas dán předem s odkazem na celou kategorii předem vymezených sporů, a to na základě takového ustanovení, jako je čl. 37 odst. 3 Smlouvy o EMS. Mimoto spor související s výkladem nebo prováděním Smlouvy o EMS se může týkat rovněž výkladu nebo provádění ustanovení unijního práva. Konečně pokud platí, že pravomoc Soudního dvora je podle článku 273 SFEU podmíněna rovněž tím, že spor, který je mu předložen, je výlučně sporem mezi členskými státy, jelikož je EMS tvořen výlučně členskými státy, lze spor, jehož stranou je EMS, považovat za spor mezi členskými státy ve smyslu článku 273 SFEU.
(viz body 153, 158–165, 171, 172, 174–177, výrok 2)
13. Obecná zásada účinné soudní ochrany zaručená článkem 47 Listiny základních práv Evropské unie nebrání tomu, aby mezi sebou členské státy, jejichž měnou je euro, uzavřely takovou smlouvu, jako je Smlouva o zřízení Evropského mechanismu stability (Smlouva o EMS), ani ratifikaci této smlouvy těmito členskými státy.
V souladu s čl. 51 odst. 1 Listiny jsou její ustanovení určena členským státům, výhradně pokud uplatňují právo Unie. Podle odstavce 2 téhož článku Listina nerozšiřuje oblast působnosti práva Unie nad rámec pravomocí Unie ani nevytváří žádnou novou pravomoc či úkol pro Unii ani nemění pravomoc a úkoly stanovené ve Smlouvách. Soudnímu dvoru tak přísluší provést výklad práva Unie s ohledem na Listinu v mezích pravomocí přiznaných Unii.
Při zřizování takového mechanismu stability, jako je EMS, přitom nedochází ze strany členských států k uplatňování unijního práva ve smyslu čl. 51 odst. 1 Listiny, neboť Smlouva o EU ani Smlouva o FEU nesvěřují Unii k jeho zřízení žádnou zvláštní pravomoc.
(viz body 179, 180, výrok 2)
14. Oprávnění členského státu uzavřít a ratifikovat Smlouvu o zřízení Evropského mechanismu stability není podmíněno vstupem v platnost rozhodnutí Evropské rady 2011/199, kterým se mění článek 136 Smlouvy o FEU, pokud jde o mechanismus stability pro členské státy, jejichž měnou je euro. Změna článku 136 SFEU provedená článkem 1 rozhodnutí 2011/199 je totiž potvrzením pravomoci členských států. Tímto rozhodnutím se tedy členským státům nesvěřuje žádná nová pravomoc.
(viz body 184, 185, výrok 3)