Žaloba podaná dne 19. září 2008 - ICF v. Komise
(Věc T-406/08)
Jednací jazyk: francouzština
Účastnice řízení
Žalobkyně: Industries Chimiques du Fluor SA (ICF) (Tunis, Tunisko) (zástupci: M. van der Woude a T. Hennen, advokáti)
Žalovaná: Komise Evropských společenství
Návrhová žádání žalobkyně
zrušit rozhodnutí, pokud jde o žalobkyni;
podpůrně, podstatně snížit pokutu uloženou žalobkyni;
uložit Komisi náhradu nákladů řízení.
Žalobní důvody a hlavní argumenty
Projednávanou žalobou se žalobkyně domáhá částečného zrušení rozhodnutí Komise K(2008)3043 v konečném znění, ze dne 25. června 2008 ve věci COMP/39.180 - Fluoridy hliníku, ve kterém Komise konstatovala, že některé podniky, včetně podniku žalobkyně, porušily čl. 81 odst. 1 ES a čl. 53 odst. 1 Dohody o Evropském hospodářském prostoru, tím, že uzavřely dohody o zvýšení ceny na světových trzích s fluoridy hliníku, s ohledem na různé oblasti světa, včetně Evropy, s cílem stanovit všeobecnou cenovou úroveň a v některých případech dohodnout rozdělení trhu, jakož i výměnu obchodně citlivých informací.
Na podporu své žaloby uplatňuje žalobkyně čtyři žalobní důvody:
porušení práva na obhajobu a článku 27 nařízení č. 1/2003
1, v míře, ve které se protiprávní jednání uvedená v oznámení námitek liší od těch, která jsou použita v napadeném rozhodnutí, a ve které je napadené rozhodnutí založeno na písemnostech v oznámení námitek neuvedených;
porušení článku 81 ES, jelikož napadené rozhodnutí používá nesprávnou právní kvalifikaci skutečností vytýkaných žalobkyni tím, že nesprávně kvalifikuje příležitostnou výměnu informací jako dohodu a / nebo jednání ve vzájemné shodě ve smyslu čl. 81 odst. 1 ES. Kromě toho, sporné skutečnosti nelze v žádném případě kvalifikovat jako jediné a trvající protiprávní jednání;
porušení článku 23 nařízení č. 1/2003 a zásady legitimního očekávání při stanovení výše pokuty, neboť Komise prokazatelně nesprávně použila pokyny k výpočtu pokut tím, že i) nevycházela z auditovaného obratu a ii) sama odhadla celkovou hodnotu tržeb za zboží nebo služby v souvislosti s porušením v zeměpisných oblastech. Kromě toho Komise nesprávně provedla skutkové zjištění. Nakonec žalobkyně na podporu své žádosti o snížení pokuty uvádí, že účastníci dohody mají jen nízký podíl na společném trhu a nedostatečné provádění dohody;
porušení Evropsko-středomořské dohody uzavřené s Tuniskem
2 tím, že Komise použila výlučně ustanovení práva Společenství v oblasti hospodářské soutěže, i když měla použít pravidla Euro-středomořské dohody souběžně s pravidly hospodářské soutěže podle práva Společenství. Podle žalobkyně měla Komise konzultovat Výbor pro přidružení EU/Tunisko, jak stanoví článek 36 dohody. Žalobkyně dále tvrdí, že jednostranný přístup Komise byl v rozporu se zásadou mezinárodní zdvořilosti, jakož i povinnosti řádné péče.