Žaloba podaná dne 15. září 2014 – Maďarsko v. Komise
(Věc T-662/14)
Jednací jazyk: maďarština
Účastnice řízení
Žalobkyně: Maďarská republika (zástupci: M. Z. Fehér a G. Koós, zmocněnci)
Žalovaná: Evropská komise
Návrhová žádání
Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:
zrušil čl. 45 odst. 8 nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) č. 639/2014 ze dne 11. března 2014, kterým se doplňuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1307/2013, a kterým se mění příloha X uvedeného nařízení, a to v rozsahu, v jakém obsahuje výraz: „ze seznamu stanoveného podle čl. 4 odst. 2 písm. c) nařízení (EU) č. 1307/2013 vyberou druhy, které jsou z ekologického hlediska nejvhodnější, čímž se vyloučí druhy, které zjevně nejsou původní“.
uložil Komisi náhradu nákladů řízení.
Žalobní důvody a hlavní argumenty
Na podporu žaloby žalobkyně tvrdí, že čl. 45 odst. 8 nařízení v přenesené pravomoci překračuje rámec stanovený v nařízení (EU) č. 1307/20131 , a ve skutečnosti vyprazdňuje obsah možností udělených členským státům tím, že zavádí restriktivní požadavek, tkerý předpokládá jiný výklad možností státům poskytnutých základním legislativním aktem.
Dále má žalobkyně za to, že odůvodění napadeného nařízení neobsahuje dostačuíjcí a podrobné odůvodnění. Má za to, že změna zmocňujícího ustanovení takového rozsahu v praxi neumožňuje jasně pochopit zmocňující ustanovení, které Komise použila jako základ, a jeho přesný rozsah, což prakticky znemožňuje přezkum nezbytný z hlediska právní jistoty.
Žalobkyně také tvrdí, že Komisí přijaté předpisy zavádějí diskriminaci mezi uvedenými rostlinnými druhy stromoví zvanými rychle rostoucí dřeviny pěstované ve výmladkových plantážích, a konkrétněji, mezi zemědělci, kteří je chtějí pěstovat. Plantáže a pěstitelé obou druhů se nachází v totožné situaci, pročež nění odůvodněné, mězi nimi rozlišovat na záakdlě druhů, které chtějí pěstovat. Dále žalobkyně tvrdí, že při sjednávání zmocňujícího naříezní Komise bránila i tomu, aby členské státy měly možnost kvalifikovat jako plochy využívané v ekologickém zájmu plochy, na kterých rostou rychle rostoucí dřeviny pěstované ve výmladkových plantážích. Podle žalobkyně vše nasvědčuje tomu, že chtěla této možnosti zabránit prostřednictvím napadeného předpisu, čímž se dopustila překročení pravomoci.Konečně žalobkyně tvrdí, že napadené nařízení porušuje zejména zásadu právní jistoty, neboť jednak jeho článek 45 odst. 8 není v několika ohledech jasný, a jednak proto, že nařízení nazaručuje dostatečné přechodné období před nabytím účinnosti za účelem přípravy na tak významnou změnu. Tvrdí, že je porušena také zásada legitimního očekávání, neboť Komise v ustnaovení o nabyt
í účinnosti nezohlednila, že v zemědělství je nezbytně třeba delší přechodné období. Rovněž tvrdí, že napadený akt porušuje právo vlastnit majetek zakotvené v článku 17 Listiny základních práv Evropské unie.
________________________1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1307/2013 ze dne 17. prosince 2013, kterým se stanoví pravidla pro přímé platby zemědělcům v režimech podpory v rámci společné zemědělské politiky a