Věc T‑168/13

European Platform Against Windfarms (EPAW)

v.

Evropská komise

„Žaloba na neplatnost – Právnická osoba soukromého práva – Nepředložení důkazu o právní existenci – Článek 44 odst. 5 písm. a) jednacího řádu Tribunálu – Zjevná nepřípustnost“

Shrnutí – usnesení Tribunálu (druhého senátu) ze dne 21. ledna 2014

Žaloba na neplatnost – Aktivní legitimace – Právnické osoby – Pojem – Právní subjektivita podle vnitrostátního práva nebo uznání za nezávislou entitu orgány Společenství

[Článek 263 čtvrtý pododstavec SFEU; jednací řád Tribunálu, čl. 44 odst. 5 písm. a); Dohoda mezi Evropským parlamentem a Evropskou komisí o zřízení Rejstříku transparentnosti pro organizace a osoby samostatně výdělečně činné, jež se podílejí na tvorbě a provádění politiky Evropské unie]

Přípustnost žaloby na neplatnost podané entitou na základě čl. 263 čtvrtého pododstavce SFEU závisí především na statusu právnické osoby této entity.

Článek 44 odst. 5 jednacího řádu Tribunálu v tomto ohledu stanoví, že je-li žalobce právnickou osobou soukromého práva, přiloží k žalobě své stanovy nebo výpis z poslední doby z obchodního rejstříku nebo z rejstříku sdružení nebo jakýkoliv jiný důkaz o své právní existenci, jakož i důkaz o tom, že procesní plná moc byla jeho advokátovi řádně udělena orgánem k tomu oprávněným.

Omezené a specifické právo podat na základě odvětvové právní úpravy žalobu k jedinému orgánu, jehož soudní povaha mimoto není v plném rozsahu prokázána, je přitom nedostatečné pro to, aby bylo prokázáno, že žalobkyně je podle svého vnitrostátního práva nadána obecnou právní subjektivitou, která ji, při neexistenci jakéhokoliv písemného dokladu její právní existence, opravňuje k tomu, aby k unijním soudům podala žalobu na základě čl. 263 čtvrtého pododstavce SFEU.

Právní existence není prokázána ani zápisem žalobkyně do unijního Rejstříku transparentnosti zřízeného podle Dohody mezi Evropským parlamentem a Evropskou komisí o zřízení Rejstříku transparentnosti pro organizace a osoby samostatně výdělečně činné, jež se podílejí na tvorbě a provádění politiky Evropské unie, jelikož zápis do uvedeného rejstříku není podmíněn existencí právní subjektivity dotčené entity.

V unijním soudním systému má žalobkyně postavení právnické osoby, pokud je s ní ze strany unijních orgánů zacházeno jako s nezávislým právním subjektem. V tomto ohledu je pro posouzení otázky, zda se žalobkyní bylo unijním orgánem zacházeno jako s nezávislým právním subjektem, třeba vzít v úvahu tyto skutečnosti: zaprvé reprezentativnost dotčené entity, zadruhé její autonomii, která je nezbytná pro jednání v postavení zodpovědné entity v právních vztazích, která je zajištěna její vnitřní strukturou v souladu s jejími stanovami, a zatřetí skutečnost, že unijní orgán uznal dotčenou entitu za partnera pro jednání. Nicméně skutečnost, že Komise se žalobkyní v napadeném rozhodnutí zacházela jako s nezávislým právním subjektem, nemůže prokazovat její právní subjektivitu, pokud toto zacházení bylo způsobeno tím, že žalobkyně sama sdělila chybné informace.

(viz body 9, 10, 16, 17, 19, 23–26)