USNESENÍ SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU (prvního senátu)
6. prosince 2007
Věc F-40/06
Luigi Marcuccio
v.
Komise Evropských společenství
„Veřejná služba – Úředníci – Žádost o informaci o osobních věcech odeslaných z místa zaměstnání do místa bydliště – Nevydání rozhodnutí ve věci – Zjevně neopodstatněný návrh na náhradu škody“
Předmět: Žaloba, podaná na základě článků 236 ES a 152 AE, kterou M. Marcuccio navrhuje jednak zrušení konkludentního rozhodnutí o zamítnutí jeho žádosti o získání kopie nákladního listu souvisejícího s odesláním jeho osobních věcí z Angoly do Itálie, a jednak návrh na náhradu škody.
Rozhodnutí: Není třeba rozhodnout o návrhových žádáních směřujících ke zrušení. Návrhová žádání směřující k náhradě škody se zamítají jako zjevně neopodstatněná. Žalobce ponese vlastní náklady řízení a nahradí veškeré náklady řízení vynaložené Komisí.
Shrnutí
1. Řízení – Vyhovění žádosti žalobce po podání žaloby – Žaloba, která se stala bezpředmětnou – Nevydání rozhodnutí ve věci
(Služební řád úředníků, články 90 a 91)
2. Úředníci – Mimosmluvní odpovědnost orgánů – Podmínky – Protiprávnost –Újma – Příčinná souvislost – Kumulativní podmínky
1. Jakmile žalobce po podání své žaloby dosáhl v podstatě všeho, co po orgánu požadoval, jeho žaloba na zrušení konkludentního rozhodnutí o zamítnutí jeho žádosti se stala bezpředmětnou a není třeba o ní rozhodnout.
(viz bod 26)
2. Vznik odpovědnosti Společenství podléhá splnění souhrnu podmínek týkajících se protiprávnosti chování vytýkané orgánům Společenství, existence skutečné škody a existence příčinné souvislosti mezi chováním orgánu a dovolávanou škodou. Nesplnění jedné z těchto podmínek postačuje k tomu, aby žaloba na náhradu škody byla zamítnuta v plném rozsahu, aniž by bylo třeba zkoumat další podmínky této odpovědnosti.
(viz bod 44)
Odkazy:
Soud prvního stupně: 10. listopadu 2004, Vonier v. Komise, T‑165/03, Sb. VS s. I‑A‑343 a II‑1575, bod 78