ROZSUDEK TRIBUNÁLU

(kasační senát)

22. května 2012

Věc T‑317/11 P

Ioannis Vakalis

v.

Evropská komise

„Kasační opravný prostředek – Veřejná služba – Úředníci – Důchody – Převod vnitrostátních nároků na důchod – Výpočet odsloužených let započitatelných pro důchodové účely – Obecná prováděcí ustanovení – Povinnost uvést odůvodnění – Zásada kontradiktornosti – Rovné zacházení“

Předmět:      Kasační opravný prostředek podaný proti rozsudku Soudu pro veřejnou službu Evropské unie (prvního senátu) ze dne 13. dubna 2011, Vakalis v. Komise (F‑38/10), znějící na zrušení tohoto rozsudku

Rozhodnutí:      Kasační opravný prostředek se zamítá. Ioannis Vakalis ponese vlastní náklady řízení a ukládá se mu náhrada nákladů vynaložených Evropskou komisí v rámci řízení o kasačním opravném prostředku.

Shrnutí

1.      Řízení – Odůvodnění rozsudků – Rozsah – Povinnost rozhodnout o každém tvrzeném porušení práva

(Statut Soudního dvora, článek 36 a příloha I, čl. 7 odst. 1)

2.      Úředník – Žaloba – Námitka protiprávnosti – Nedostatek pravomoci orgánu oprávněného ke jmenování posoudit legalitu předpisů – Důsledky

(Článek 263 druhý pododstavec SFEU a článek 277 SFEU)

3.      Unijní právo – Zásady – Rovné zacházení – Porušení – Pojem

1.      I když povinnost Soudu pro veřejnou službu odůvodnit svá rozhodnutí neznamená, že podrobně odpoví na každý argument, který účastník řízení uvádí, zvláště není-li tento argument dostatečně jasný a přesný a zevrubně důkazně podložen, má přinejmenším povinnost přezkoumat všechna před ním tvrzená porušení práva.

(viz bod 45)

Odkazy:

Tribunál: 19. listopadu 2009, Michail v. Komise, T‑50/08 P, Sb. VS s. I‑B‑1‑127 a II‑B‑1‑775, bod 42 a citovaná judikatura

2.      Orgán oprávněný ke jmenování nerozhoduje o legalitě ustanovení předpisů, která má použít. Odůvodnění uvedené tímto orgánem během administrativního řízení v případě zpochybnění legality těchto ustanovení nemá vliv ani na důvody neplatnosti, které může žalobce uplatnit u unijního soudu proti těmto ustanovením v rámci námitky protiprávnosti, neboť tyto důvody jsou v souladu s článkem 277 SFEU stanoveny v čl. 263 druhém pododstavci SFEU, ani na posouzení legality těchto ustanovení uvedeným soudem.

(viz bod 62)

3.      Zákonodárce Unie má při stanovování pravidel týkajících převodu vnitrostátních nároků na důchod, získaných úředníky, do unijního systému, povinnost dodržet zásadu rovného zacházení. Tato zásada jakožto základní zásada unijního práva vyžaduje, aby se srovnatelnými situacemi nebylo zacházeno odlišně a s odlišnými situacemi stejně, není-li takové zacházení objektivně odůvodněno. V tomto ohledu předpokládá porušení zásady rovného zacházení z důvodu odlišného zacházení, že dotčené situace jsou srovnatelné s ohledem na veškeré prvky, které je charakterizují, přičemž mezi tyto prvky patří zejména předmět a cíle unijního aktu, který zakládá příslušné rozlišení, a zásady a cíle oblasti, do níž dotčený akt spadá. Z toho lze dovodit, že při zkoumání otázky, zda bylo s odlišnými situacemi zacházeno stejně, je rovněž nutno zohlednit veškeré prvky, které tyto situace charakterizují. Krom toho lze dotčenému orgánu vytýkat porušení zásady rovného zacházení jen tehdy, pokud byly určité osoby dotčeným zacházením znevýhodněny vůči jiným osobám.

(viz body 76, 77, 79 a 80)

Odkazy:

Soudní dvůr: 16. prosince 2008, Arcelor Atlantique et Lorraine a další, C‑127/07, Sb. rozh. s. I‑9895, body 23, 25, 26 a 39 a citovaná judikatura