ROZSUDEK TRIBUNÁLU (šestého senátu)
26. června 2014(*)
„Ochranná známka Společenství – Námitkové řízení – Přihláška obrazové ochranné známky Společenství basic – Starší obrazová ochranná známka Společenství BASIC – Relativní důvod pro zamítnutí – Podobnost služeb – Nebezpečí záměny – Článek 8 odst. 1 písm. b) nařízení (ES) č. 207/2009“
Ve věci T‑372/11,
Basic AG Lebensmittelhandel, se sídlem v Mnichově (Německo), zastoupená D. Altenburgem a H. Bickelem, advokáty,
žalobkyně,
proti
Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM), zastoupenému G. Schneiderem, jako zmocněncem,
žalovanému,
přičemž další účastnicí řízení před odvolacím senátem OHIM, vystupující jako vedlejší účastnice řízení před Tribunálem, je
Repsol YPF, SA, se sídlem v Madridu (Španělsko), zastoupená J.-B. Devaureixem, advokátem,
jejímž předmětem je žaloba podaná proti rozhodnutí prvního odvolacího senátu OHIM ze dne 31. března 2011 (věc R 1440/2010‑1), týkajícímu se námitkového řízení mezi společnostmi Repsol YPF, SA a Basic AG Lebensmittelhandel,
TRIBUNÁL (šestý senát),
ve složení S. Frimodt Nielsen, předseda, F. Dehousse a A. Collins (zpravodaj), soudci,
vedoucí soudní kanceláře: C. Heeren, rada,
s přihlédnutím k žalobě došlé kanceláři Tribunálu dne 15. července 2011,
s přihlédnutím k vyjádření OHIM k žalobě došlému kanceláři Tribunálu dne 15. listopadu 2011,
s přihlédnutím k vyjádření vedlejší účastnice k žalobě došlému kanceláři Tribunálu dne 16. listopadu 2011,
s přihlédnutím ke změně složení senátů Tribunálu,
po jednání konaném dne 12. února 2014,
vydává tento
Rozsudek
Skutečnosti předcházející sporu
1 Dne 14. března 2008 podala žalobkyně, společnost Basic AG Lebensmittelhandel, u Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM) přihlášku ochranné známky Společenství na základě nařízení Rady (ES) č. 40/94 ze dne 20. prosince 1993 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. 1994, L 11, s. 1; Zvl. vyd. 17/01, s. 146), ve znění pozdějších předpisů [nahrazeného nařízením Rady (ES) č. 207/2009 ze dne 26. února 2009 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. L 78, s. 1)].
2 Ochrannou známkou, jejíž zápis byl požadován, je následující obrazové označení:
3 Výrobky a služby, pro které byl zápis požadován, spadají zejména do tříd 35 a 39 ve smyslu Niceské dohody o mezinárodním třídění výrobků a služeb pro účely zápisu známek ze dne 15. června 1957, ve znění změn a doplňků, a pro každou z těchto tříd odpovídají následujícímu popisu:
– třída 35: „Franšízing, a sice zprostředkování hospodářského a organizačního know-how za účelem uvádění zboží a služeb na trh; podniková správa, merchandising (podpora prodeje), dialogový marketing, podnikové poradenství a řízení věcí při koncepci, organizaci a vedení systémů získávání a udržování zákazníků, zvláště v oblasti mailingových, slevových, poukázkových a prémiových programů; vydávání informačních a datových nosičů pro třetí osoby (obsažených ve třídě 35) určených k tomu, aby zohledňovaly slevy, poukázky a prémie, zvláště poukázkové bloky, kreditní a bankovní karty, obsahující identifikační údaje nebo informace, které jsou vzhledově nebo strojově využitelné, zvláště magnetické karty a čipové karty ve formě nazývané jako inteligentní karty (obsažené ve třídě 35); činnosti na podporu prodeje, provádění peněžních her a předávání cen jakožto reklamní opatření, obsažené ve třídě 35; služby maloobchodního a velkoobchodního prodeje v oblasti přípravků na mytí a bělení, přípravků na čištění, leštění, odmašťování a broušení, mýdel, voňavkářských výrobků, éterických olejů, přípravků pro péči o tělo a krášlících přípravků, vlasových vod, zubních past, osvětlovacího materiálu, svíček a knotů pro osvětlení, farmaceutických a zvěrolékařských léčivých přípravků, hygienických přípravků k lékařskému použití, dietetických látek upravených pro lékařské účely, potravy pro kojence, náplastí, obvazového materiálu, desinfekčních přípravků, přípravků na hubení škodlivých zvířat, fungicidů, herbicidů, lékařských přísad do koupele, potravinových doplňků k lékařskému a nelékařskému použití, papíru, kartónu a zboží z těchto materiálů, tiskovin, fotografií, kancelářských potřeb, vzdělávacího a vyučovacího materiálu, plastických materiálů pro obaly, kůže a napodobenin kůže, jakož i zboží z těchto materiálů, kůže a kožešin, kufrů, tašek, batohů, deštníků, slunečníků a vycházkových holí, bičů, sedlářských výrobků a postrojů pro zvířata, vybavení a nádob pro domácnost a kuchyň, hřebenů a hub, kartáčů, kartáčnického zboží, čistících prostředků, skla surového nebo jako polotovar, výrobků z křišťálového skla, porcelánu a kameniny, oděvů, obuvi, pokrývek hlavy, her, hraček, gymnastického a sportovního zboží, ozdob na vánoční stromečky, potravin, zemědělských, zahradnických a lesních produktů a semen, živých zvířat, čerstvého ovoce a zeleniny, rostlinných semen, přírodních rostlin a květin, suchého krmiva, sladu, alkoholických a nealkoholických nápojů, jakož i sirupů, šumivých tablet a jiných produktů na přípravu nápojů, zásilkový prodej (s výjimkou dopravy) nebo služby internetového prodeje, týkající se drogistického zboží, kosmetických přípravků, parfumerie, papírnických výrobků, textilu, nápojů a potravin“;
– třída 39: „Doprava; balení a skladování zboží; organizování zájezdů“.
4 Přihláška ochranné známky Společenství byla zveřejněna ve Věstníku ochranných známek Společenství č. 23/2008 ze dne 9. června 2008.
5 Dne 8. září 2008 podala vedlejší účastnice, společnost Repsol YPF, SA, proti zápisu ochranné známky přihlášené pro služby uvedené v bodě 3 výše námitky na základě článku 42 nařízení č. 40/94 (nyní článek 41 nařízení č. 207/2009).
6 Námitky byly založeny na starší obrazové ochranné známce Společenství vyobrazené níže:
7 Služby, na které se vztahuje starší ochranná známka, na níž jsou námitky založeny, spadají do tříd 35, 37 a 39 a pro každou z těchto tříd odpovídají následujícímu popisu:
– třída 35: „Maloobchodní prodej tabáku, tisku, baterií, hraček, výrobků pro automobily, příslušenství a náhradních dílů pro vozidla, maziv, pohonných látek a paliv pro automobily; reklama, kancelářské práce“;
– třída 37: „Stavby; opravy; instalační služby, čerpací stanice (benzínové pumpy); opravy vozidel; udržování, mazání a čištění vozidel; opravy pneumatik“;
– třída 39: „Služby distribuce potravin základní spotřeby, jemného pečiva a cukrovinek, zmrzliny, hotových potravin a jídel, tabáku, tisku, baterií, hraček, výrobků pro automobily, přípojek a náhradních dílů pro vozidla, maziv, pohonných látek a paliv pro automobily, doprava; balení, skladování a dodávka všech druhů výrobků, včetně pohonných látek a paliv; organizování zájezdů“.
8 Důvodem uplatněným na podporu námitek byl důvod uvedený v čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 40/94 [nyní čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009].
9 Dne 28. května 2010 námitkové oddělení námitkám částečně vyhovělo. Tyto námitky byly totiž přijaty pro část služeb třídy 35 a pro služby třídy 39.
10 Dne 28. července 2010 podala vedlejší účastnice k OHIM proti rozhodnutí námitkového oddělení odvolání na základě článků 58 až 64 nařízení č. 207/2009.
11 Rozhodnutím ze dne 31. března 2011 (dále jen „napadené rozhodnutí“) první odvolací senát OHIM odvolání zčásti vyhověl. Měl konkrétně za to, že „služby maloobchodního a velkoobchodního prodeje v oblasti potravin, čerstvého ovoce a zeleniny, alkoholických a nealkoholických nápojů, jakož i sirupů, šumivých tablet a jiných produktů na přípravu nápojů, zásilkový prodej (s výjimkou dopravy) nebo služby internetového prodeje, týkající se nápojů a potravin“, kterých se týká přihlášená ochranná známka, obsažené ve třídě 35, jsou podobné službám, kterých se týká starší ochranná známka, obsaženým ve třídě 39. Naproti tomu měl za to, že ostatní služby třídy 35, na které se vztahuje přihlášená ochranná známka, jsou odlišné od služeb, na které se vztahuje starší ochranná známka. Odvolací senát uvedl, že kolidující ochranné známky vykazují nízký stupeň vzhledové podobnosti, ale jsou totožné z fonetického a pojmového hlediska. Kromě toho je rozlišovací způsobilost starší ochranné známky globálně dosti nízká.
12 Za těchto podmínek odvolací senát dospěl k závěru, že existuje nebezpečí záměny, pokud jde o služby považované za podobné, které jsou uvedeny v bodě 11 výše. V důsledku toho námitkám vyhověl, pokud jde o tyto služby, přihlášku ochranné známky Společenství, pokud jde o tyto služby, zamítl a odvolání zamítl, pokud jde o ostatní služby obsažené ve třídě 35.
Návrhová žádání účastníků řízení
13 Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:
– zrušil napadené rozhodnutí;
– zamítl odvolání proti rozhodnutí námitkového oddělení;
– uložil OHIM náhradu nákladů řízení.
14 OHIM a vedlejší účastnice navrhují, aby Tribunál:
– zamítl žalobu;
– uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení.
15 Na jednání žalobkyně svá návrhová žádání změnila v tom smyslu, že napříště navrhuje, aby Tribunál:
– změnil napadené rozhodnutí v tom smyslu, že se odvolání zamítá v plném rozsahu;
– alternativně napadené rozhodnutí zrušil v rozsahu, v němž vyhovělo odvolání vedlejší účastnice;
– uložil OHIM náhradu nákladů řízení.
16 Na jednání žalobkyně zopakovala svůj návrh na přerušení řízení na základě rozhodnutí zrušovacího oddělení OHIM ze dne 8. října 2013 (5863 C), ve kterém posledně uvedené oddělení prohlásilo starší ochrannou známku za neplatnou, pokud jde o část dotčených služeb. V tomto kontextu vedlejší účastnice navrhla, aby Tribunál zohlednil její odvolání proti tomuto rozhodnutí. Tribunál návrh na přerušení řízení zamítl.
Právní otázky
17 Žalobkyně uplatňuje jediný žalobní důvod, vycházející z porušení čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009.
18 Žalobkyně má za to, že služby třídy 35, kterých se týká přihlášená ochranná známka, nejsou podobné službám třídy 39, na které se vztahuje starší ochranná známka, a že tedy mezi kolidujícími ochrannými známkami neexistuje žádné nebezpečí záměny.
19 OHIM a vedlejší účastnice argumenty žalobkyně zpochybňují.
20 Podle čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009 se na základě námitek majitele starší ochranné známky přihlášená ochranná známka nezapíše, pokud z důvodu totožnosti nebo podobnosti se starší ochrannou známkou a totožnosti nebo podobnosti výrobků nebo služeb, na které se ochranná známka vztahuje, existuje nebezpečí záměny u veřejnosti na území, na kterém je starší ochranná známka chráněna. Nebezpečí záměny zahrnuje i nebezpečí asociace se starší ochrannou známkou.
21 Podle ustálené judikatury představuje nebezpečí záměny nebezpečí, že se veřejnost může domnívat, že dotčené výrobky nebo služby pocházejí od stejného podniku, případně od podniků hospodářsky propojených. Podle téže judikatury musí být nebezpečí záměny posuzováno globálně podle toho, jak relevantní veřejnost vnímá dotčená označení a výrobky nebo služby, přičemž musí být zohledněny všechny relevantní faktory projednávaného případu, zejména vzájemná závislost mezi podobností označení a podobností výrobků nebo služeb, na které se vztahuje ochranná známka [viz rozsudek Tribunálu ze dne 9. července 2003, Laboratorios RTB v. OHIM – Giorgio Beverly Hills (GIORGIO BEVERLY HILLS), T‑162/01, Recueil, s. II‑2821, body 30 až 33 a citovaná judikatura].
22 Za účelem použití čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009 předpokládá nebezpečí záměny totožnost nebo podobnost kolidujících ochranných známek a zároveň totožnost nebo podobnost výrobků nebo služeb, na které se kolidující ochranné známky vztahují. Jedná se o podmínky kumulativní [viz rozsudek Tribunálu ze dne 22. ledna 2009, Commercy v. OHIM – easyGroup IP Licensing (easyHotel), T‑316/07, Sb. rozh. s. II‑43, bod 42 a citovaná judikatura].
23 Právě s ohledem na tyto úvahy je třeba přezkoumat, zda měl odvolací senát správně za to, že mezi kolidujícími ochrannými známkami existuje nebezpečí záměny, pokud jde o část služeb třídy 35, na které se vztahuje přihlášená ochranná známka, a služby třídy 39, na které se vztahuje starší ochranná známka.
K relevantní veřejnosti
24 Podle judikatury je v rámci globálního posouzení nebezpečí záměny třeba vzít v úvahu průměrného spotřebitele dotčené kategorie výrobků, který je běžně informovaný a přiměřeně pozorný a obezřetný. Je rovněž třeba zohlednit skutečnost, že se úroveň pozornosti průměrného spotřebitele může měnit v závislosti na kategorii dotčených výrobků nebo služeb [viz rozsudek Tribunálu ze dne 13. února 2007, Mundipharma v. OHIM – Altana Pharma (RESPICUR), T‑256/04, Sb. rozh. s. II‑449, bod 42 a citovaná judikatura].
25 Zaprvé, vztahuje-li se ochrana starší ochranné známky na celou Evropskou unii, je třeba zohlednit vnímání kolidujících ochranných známek spotřebitelem dotčených služeb na tomto území. Toto konstatování v projednávané věci zpochybněno není.
26 Zadruhé měl odvolací senát v bodě 15 napadeného rozhodnutí za to, že relevantní veřejnost tvoří prodávající zboží nebo poskytovatelé služeb, pokud jde o služby třídy 39, na něž se vztahuje starší ochranná známka. Žalobkyně toto posouzení nezpochybňuje. Žalobkyně pouze uvádí, že služby maloobchodního prodeje třídy 35, na které se vztahuje přihlášená ochranná známka, nejsou určeny prodávajícím zboží nebo poskytovatelům služeb, ale jsou určeny konečným spotřebitelům.
27 V tomto ohledu je třeba připomenout, že pro účely srovnání uvedených služeb je nutno zohlednit pouze relevantní veřejnost, která je pro dotčené služby společná. Podle ustálené judikatury totiž relevantní veřejnost tvoří spotřebitelé, kteří mohou užívat jak výrobky nebo služby označené starší ochrannou známkou, tak výrobky nebo služby označené přihlášenou ochrannou známkou [viz rozsudek Tribunálu ze dne 30. září 2010, PVS v. OHIM – MeDiTA Medizinische Kurierdienst (medidata), T‑270/09, nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, bod 28 a citovaná judikatura].
28 V projednávané věci je nesporné, že služby třídy 39, na které se vztahuje starší ochranná známka, jsou distribučními službami. Tyto služby jsou přitom určeny prodávajícím zboží nebo poskytovatelům služeb.
29 Pokud jde o služby maloobchodního prodeje třídy 35, na které se vztahuje přihlášená ochranná známka a které jsou dotčeny v projednávané věci, žalobkyně se neprávem na základě argumentace uvedené v bodě 26 výše snaží navrhnout, že se tyto služby nemohou týkat veřejnosti sestávající z prodávajících zboží nebo poskytovatelů služeb. Ačkoli je pravda, že jsou takové služby určeny konečnému spotřebiteli, je rovněž pravda, že jsou určeny rovněž výrobci produktu, jakož i případným obchodním zprostředkovatelům, kteří vykonávají činnost v závěrečné části konečného maloobchodního prodeje jakožto služby zajišťující těmto hospodářským subjektům poslední část uvádění uvedeného produktu na trh.
30 Odvolací senát měl tedy v podstatě správně za to, že relevantní veřejností jsou prodávající zboží nebo poskytovatelé služeb, kteří jako jediní mohou užívat jak služby třídy 35, na něž se vztahuje přihlášená ochranná známka a které jsou dotčeny v projednávaném sporu, tak služby třídy 39, na něž se vztahuje starší ochranná známka a které jsou rovněž dotčeny v projednávané věci.
31 Za těchto podmínek je třeba schválit definici relevantní veřejnosti, kterou odvolací senát použil v bodě 15 napadeného rozhodnutí, pokud jde o služby tříd 35 a 39.
Ke srovnání služeb
32 Podle ustálené judikatury je pro posouzení podobnosti mezi dotčenými výrobky nebo službami třeba zohlednit všechny relevantní faktory, které charakterizují vztah mezi nimi. Tyto faktory zvláště zahrnují jejich povahu, účel, jejich užívání a jejich konkurenční nebo komplementární charakter. Mohou být zohledněny i jiné faktory, jako jsou například distribuční kanály dotyčných výrobků [viz rozsudek Tribunálu ze dne 11. července 2007, El Corte Inglés v. OHIM – Bolaños Sabri (PiraÑAM diseño original Juan Bolaños), T‑443/05, Sb. rozh. s. II‑2579, bod 37 a citovaná judikatura].
33 Komplementárními výrobky nebo službami jsou takové výrobky nebo služby, mezi kterými existuje úzký vztah v tom smyslu, že jeden je nezbytný nebo důležitý pro užití druhého, takže si mohou spotřebitelé myslet, že odpovědnost za výrobu těchto výrobků nebo za poskytování těchto služeb nese stejný podnik. Z toho vyplývá, že vztah komplementarity nemůže existovat mezi výrobky nebo službami, které jsou nezbytné pro fungování obchodního podniku, a výrobky a službami, které tento podnik vyrábí nebo poskytuje. Služby určené rozdílným veřejnostem tedy nemohou vykazovat komplementární charakter (viz rozsudek easyHotel, bod 22 výše, body 57 a 58 a citovaná judikatura).
34 Pokud jde o rozhodnutí OHIM uplatněná účastníky řízení, je třeba rovněž připomenout, že OHIM je povinen vykonávat své pravomoci v souladu s obecnými zásadami unijního práva. Ačkoli musí OHIM s ohledem na zásady rovného zacházení a řádné správy zohlednit již přijatá rozhodnutí ve věci podobných přihlášek a se zvláštní pozorností se zabývat otázkou, zda je třeba rozhodnout v tomtéž smyslu či nikoli, použití těchto zásad však musí být v souladu se zásadou legality. Ostatně z důvodů právní jistoty a právě řádné správy musí být průzkum každé přihlášky k zápisu striktní a úplný, aby se předešlo tomu, že ochranné známky budou zapsány neoprávněně. Takový průzkum musí být proveden v každém konkrétním případě. Zápis označení jako ochranné známky totiž závisí na specifických kritériích použitelných v rámci skutkových okolností projednávaného případu, sloužících k ověření, zda dotčené označení nespadá pod některý důvod pro zamítnutí (v tomto smyslu viz rozsudek Soudního dvora ze dne 10. března 2011, Agencja Wydawnicza Technopol v. OHIM, C‑51/10 P, Sb. rozh. s. I‑1541, body 73 až 77).
35 Pokud jde o vnitrostátní rozhodnutí uplatněná účastníky řízení, z ustálené judikatury vyplývá, že zápisy již provedené v členských státech představují pouze skutečnosti, které – ač nejsou určující – mohou být pouze zohledněny pro účely zápisu ochranné známky Společenství [rozsudky Tribunálu ze dne 16. února 2000, Procter & Gamble v. OHIM (Tvar mýdla), T‑122/99, Recueil, s. II‑265, bod 61, a ze dne 19. září 2001, Henkel v. OHIM (Červená a bílá kulatá tableta), T‑337/99, Recueil, s. II‑2597, bod 58].
36 „Služby maloobchodního a velkoobchodního prodeje v oblasti potravin, čerstvého ovoce a zeleniny, alkoholických a nealkoholických nápojů, jakož i sirupů, šumivých tablet a jiných produktů na přípravu nápojů, zásilkový prodej (s výjimkou dopravy) nebo služby internetového prodeje, týkající se nápojů a potravin“, na které se vztahuje přihlášená ochranná známka, obsažené ve třídě 35, je třeba ve světle těchto úvah srovnat se „službami distribuce potravin základní spotřeby, jemného pečiva a cukrovinek, zmrzliny, hotových potravin a jídel“, na které se vztahuje starší ochranná známka, obsaženými ve třídě 39.
K podobnosti mezi výrobky, kterých se týkají dotčené služby
37 Žalobkyně uvádí, že výrobky, kterých se týkají služby dotčené v projednávané věci, a sice nápoje a potraviny, nevykazují dostatečnou podobnost k prokázání podobnosti mezi službami velkoobchodního a maloobchodního prodeje nápojů a službami distribuce potravin. Podle jejího názoru nápoje a potraviny svou povahou odpovídají odlišným způsobům distribuce, uvádění na trh a spotřeby.
38 Na jednání účastníci řízení vyjádřili souhlas s výkladem, podle něhož je třeba srovnat jak výrobky, kterých se týkají dotčené služby, tak služby samotné.
39 V tomto ohledu odvolací senát správně v bodech 26 a 27 napadeného rozhodnutí uvedl, že výrobky, kterých se týkají „služby maloobchodního a velkoobchodního prodeje v oblasti potravin, čerstvého ovoce a zeleniny, alkoholických a nealkoholických nápojů, jakož i sirupů, šumivých tablet a jiných produktů na přípravu nápojů, zásilkový prodej (s výjimkou dopravy) nebo služby internetového prodeje, týkající se nápojů a potravin“, uvedené v přihlášené ochranné známce, jsou totožné či velmi podobné „potravinám základní spotřeby“ uvedeným ve starší ochranné známce. Nápoje a potraviny mají totiž stejnou povahu a mají stejný účel v tom smyslu, že jsou určeny pro lidskou spotřebu. Kromě toho tyto výrobky mohou být vyráběny týmiž podniky, jsou zpravidla prodávány na týchž prodejních místech a jsou rovněž často konzumovány zároveň.
40 Za těchto podmínek musí být odmítnuty argumenty žalobkyně, které směřují ke zpochybnění existence podobnosti mezi předmětnými službami z důvodu neexistence dostatečné podobnosti mezi výrobky, kterých se tyto služby týkají.
K definici distribučních služeb a služeb velkoobchodního prodeje
41 Žalobkyně se domnívá, že odvolací senát neprávem dospěl k závěru, že dotčené služby třídy 35 jsou totožné nebo podobné službám třídy 39, na které se vztahuje starší ochranná známka. Odvolací senát své úvahy údajně založil na nesprávném výkladu slova „distribuce“, jehož smysl se musí vyvodit z Niceské klasifikace. Vedlejší účastnice vyložila slovo „distribuce“ tak, že záměrně zvolila zapsat starší ochrannou známku konkrétně pro služby obsažené ve třídě 39. Výraz „distribuce“ se tedy vztahuje pouze na služby nakládání, dodávky, skladování a dopravy.
42 Pokud jde jednak o definici distribučních služeb a služeb velkoobchodního prodeje, argument žalobkyně týkající se pochopení slova „distribuce“ a výrazu „velkoobchodní prodej“ v běžném jazyce musí být odmítnut. Žalobkyně totiž neupřesňuje, jak definice těchto pojmů, které uvádí, umožní odstranit totožnost dotčených služeb.
43 Pokud jde dále o údajný určující charakter Niceské klasifikace při definici služeb, je třeba připomenout, že podle pravidla 2 odst. 4 nařízení Komise (ES) č. 2868/95 ze dne 13. prosince 1995, kterým se provádí nařízení Rady (ES) č. 40/94 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. L 303, s. 1), v platném znění, tato klasifikace slouží výlučně ke správním účelům. Tato klasifikace tak nemůže sama o sobě určovat povahu a vlastnosti služeb dotčených v projednávané věci.
44 Za těchto podmínek definici pojmu distribuce uváděnou žalobkyní, založenou na znění třídy 39, přijmout nelze. Kromě toho vysvětlivka týkající se třídy 39, kterou uvádí, nepředstavuje taxativní výčet služeb, na něž se tato třída vztahuje.
K údajně neexistenci podobnosti mezi distribučními službami a službami velkoobchodního prodeje
45 Podle žalobkyně se služby velkoobchodního prodeje liší od distribučních služeb. S ohledem na rozhodnutí OHIM a vysvětlivky pro třídy 35 a 39 Niceské klasifikace obě tyto kategorie služeb nejsou podobné, ať už svou povahou nebo cílem, a s ohledem na relevantní veřejnost nemohou být považovány za komplementární. Kromě toho služby velkoobchodního a maloobchodního prodeje na rozdíl od distribučních služeb nezahrnují dopravu zboží.
46 V tomto ohledu z pravidla 2 odst. 4 nařízení č. 2868/95 (viz bod 43 výše) rovněž vyplývá, že služby nelze považovat za odlišné pouze proto, že patří do odlišných tříd podle Niceské dohody. Toto pravidlo podepírá judikatura, podle níž výrobky nebo služby nemusí nezbytně spadat do téže třídy, případně do téže kategorie v rámci dané třídy, aby mohly být platně předmětem srovnání a založit závěr, že mezi těmito výrobky nebo službami existuje či neexistuje podobnost [viz rozsudek Tribunálu ze dne 14. prosince 2006, Gagliardi v. OHIM – Norma Lebensmittelfilialbetrieb (MANŪ MANU MANU), T‑392/04, nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, bod 77 a citovaná judikatura]. Argument žalobkyně týkající se záměrné volby vedlejší účastnice zapsat starší ochrannou známku pouze pro služby spadající do třídy 39 je tudíž třeba odmítnout.
47 Kromě toho je třeba konstatovat, že distribuční služby a služby velkoobchodního prodeje umožňují uvádění výrobku na trh a mají zprostředkovatelskou funkci mezi produkcí a konečnou spotřebou výrobku. Obě tyto kategorie služeb se účastní na splnění téhož konečného cíle, kterým je prodej konečnému spotřebiteli.
48 S ohledem na judikaturu citovanou v bodě 33 výše je třeba rovněž poukázat na úzkou spojitost existující mezi oběma těmito kategoriemi služeb, jelikož velkoobchodník může využít distribučních služeb a distributor může rovněž využít služeb velkoobchodního prodeje. Kromě toho velkoobchodník může nabízet distribuční služby, stejně tak jako velkoobchodní prodej může být součástí služeb nabízených distributorem.
49 Pokud jde o tvrzení žalobkyně, podle něhož distribuce není charakteristická pro povahu služeb velkoobchodního prodeje, toto tvrzení nemůže – za předpokladu, že je opodstatněné – samo o sobě vyloučit podobnost mezi oběma kategoriemi služeb.
50 Zbývající argumenty uváděné žalobkyní vycházejí z nesprávného předpokladu, že se distribuční služby omezují na služby dopravy a dodávky. Tyto služby přitom představují pouze část činností, na něž se vztahují distribuční služby.
51 Z předcházejícího vyplývá, že odvolací senát právem v bodě 27 napadeného rozhodnutí konstatoval, že mezi službami velkoobchodního prodeje, na něž se vztahuje přihlášená ochranná známka a distribučními službami, na něž se vztahuje starší ochranná známka, existuje podobnost, jelikož jsou výrobky, na něž se vztahují tyto ochranné známky, totožné nebo velmi podobné.
K údajné neexistenci podobnosti mezi distribučními službami a službami maloobchodního prodeje
52 Žalobkyně tvrdí, že odvolací senát neprávem srovnal služby dotčené v projednávané věci z hlediska výrobce, zatímco jsou služby maloobchodního prodeje orientovány na konečného spotřebitele. Uvádí rovněž, že obě tyto kategorie služeb jsou odlišné, jak svou povahou, tak cílem, a jak z hlediska výrobce, tak konečného spotřebitele nejsou komplementární. Kromě toho maloobchodníci nenabízejí dodávkové služby třetím osobám.
53 V tomto ohledu z bodu 21 výše vyplývá, že nebezpečí záměny musí být posuzováno globálně podle toho, jak relevantní veřejnost vnímá dotčené služby. Kromě toho bylo v bodech 27 až 31 výše konstatováno, že relevantní veřejnost tvoří prodávající zboží nebo poskytovatelé služeb. Odvolací senát se tedy nedopustil nesprávného posouzení tím, že hodnocení neprovedl z hlediska konečného spotřebitele.
54 Pokud jde o údajně odlišný charakter cíle služeb maloobchodního prodeje a cíle distribučních služeb, je třeba uvést, že tyto služby sdílejí tentýž konečný cíl, kterým je prodej konečnému spotřebiteli. Jak odvolací senát správně konstatoval v bodě 28 napadeného rozhodnutí, obě tyto kategorie služeb spočívají v dodání výrobků konečným spotřebitelům. Tomuto posouzení neodporuje judikatura, podle níž je cílem maloobchodního prodeje prodej výrobků spotřebitelům, který kromě právního úkonu prodeje zahrnuje všechny činnosti, které subjekt vykoná za účelem podnícení k uzavření takovéhoto úkonu, a podle níž tato činnost spočívá zejména ve výběru sortimentu výrobků nabízených k prodeji a v nabídce různých výkonů, které vedou spotřebitele k tomu, aby uzavřel uvedený úkon s dotčeným obchodníkem spíše než s jeho konkurentem [viz rozsudky Soudního dvora ze dne 7. července 2005, Praktiker Bau- und Heimwerkermärkte, C‑418/02, Sb. rozh. s. I‑5873, bod 34 a Tribunálu ze dne 15. února 2011, Yorma’s v. OHIM – Norma Lebensmittelfilialbetrieb (YORMA’S), T‑213/09, nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, bod 33 a citovaná judikatura].
55 V každém případě, jak správně uvedla vedlejší účastnice na jednání, žalobkyně nemůže svou argumentaci zakládat na bodě 34 rozsudku Praktiker Bau- und Heimwerkermärkte, bod 54 výše. Tato judikatura totiž spadá do omezeného rámce žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce podané Bundespatentgericht (spolkovým patentovým soudem), který se Soudního dvora tázal, zda maloobchodní prodej zboží představuje službu ve smyslu článku 2 první směrnice Rady 89/104/EHS ze dne 21. prosince 1988 o sbližování právních předpisů členských států o ochranných známkách (Úř. věst. 1989, L 40, s. 1). Výklad učiněný Soudním dvorem v této věci přitom nemůže představovat vyčerpávající obecnou definici pojmu služba maloobchodního prodeje.
56 S ohledem na judikaturu citovanou v bodě 33 výše je třeba schválit posouzení odvolacího senátu, podle něhož jsou služby maloobchodního prodeje a distribuční služby komplementární. Poskytovatelé služeb maloobchodního prodeje jsou totiž zpravidla závislí na distribučních službách, aby zajistili svou činnost, zejména tím, že zašlou výrobky na svá prodejní místa. Kromě toho vzhledem k tomu, že distribuční činnosti a činnosti maloobchodního prodeje sledují tentýž cíl a dochází k nim v relativně pokročilém stadiu procesu uvádění na trh, je možné, že se relevantní veřejnost domnívá, že jsou tyto služby zajištěny týmž podnikem.
57 Za těchto podmínek odvolací senát právem v bodě 28 napadeného rozhodnutí konstatoval, že jsou distribuční služby a služby maloobchodního prodeje podobné, pokud jde o totožné či velmi podobné výrobky.
Ke srovnání označení
58 Odvolací senát měl správně za to, že kolidující ochranné známky vykazují nízký stupeň vzhledové podobnosti, ale že jsou totožné z fonetického a pojmového hlediska, což ostatně účastníci řízení nezpochybnili.
K nebezpečí záměny
59 V projednávané věci je třeba potvrdit posouzení odvolacího senátu, který měl v bodě 42 napadeného rozhodnutí za to, že rozlišovací způsobilost starší ochranné známky je globálně dosti nízká, což ostatně účastníci řízení nezpochybnili.
60 V rámci globálního posouzení nebezpečí záměny je tedy třeba připomenout podobnost dotčených služeb, nízkou podobnost kolidujících označení z vzhledového hlediska a jejich totožnost z fonetického a pojmového hlediska, jakož i nízkou rozlišovací způsobilost starší ochranné známky. Za těchto okolností odvolací senát správně dospěl k závěru, že u relevantní veřejnosti existuje nebezpečí záměny.
61 Ze všeho předcházejícího vyplývá, že jediný žalobní důvod musí být zamítnut jako neopodstatněný.
62 Žalobu je tudíž třeba zamítnout v plném rozsahu.
K nákladům řízení
63 Podle čl. 87 odst. 2 jednacího řádu Tribunálu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že OHIM a vedlejší účastnice požadovaly náhradu nákladů řízení a žalobkyně neměla ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedené uložit náhradu nákladů řízení.
Z těchto důvodů
TRIBUNÁL (šestý senát)
rozhodl takto:
1) Žaloba se zamítá.
2) Společnosti Basic AG Lebensmittelhandel se ukládá náhrada nákladů řízení.
Frimodt Nielsen | Dehousse | Collins |
Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 26. června 2014.
Podpisy.