Language of document : ECLI:EU:T:2014:121

Věc T‑296/11

Cementos Portland Valderrivas, SA

v.

Evropská komise

„Hospodářská soutěž – Správní řízení – Rozhodnutí o vyžádání informací – Nezbytná povaha vyžadovaných informací – Dostatečně závažné nepřímé důkazy – Soudní přezkum – Proporcionalita“

Shrnutí – rozsudek Tribunálu (sedmého senátu) ze dne 14. března 2014

1.      Hospodářská soutěž – Správní řízení – Dodržení práva na obhajobu – Fáze přípravného vyšetřování, která předchází oznámení námitek – Dodržení obecné zásady unijního práva poskytující ochranu proti svévolnému nebo nepřiměřenému zásahu veřejné moci – Povinnost Komise mít k dispozici dostatečně přesvědčivé nepřímé důkazy umožňující nabýt podezření, že došlo k porušení pravidel hospodářské soutěže – Posouzení dostatečně závažné povahy nepřímých důkazů

(Článek 101 SFEU; nařízení Rady č. 1/2003, čl. 18 odst. 3)

2.      Hospodářská soutěž – Správní řízení – Žádost o informace – Uvedení právního základu a účelu žádosti – Požadavek nutné souvislosti mezi požadovanými informacemi a vyšetřovaným protiprávním jednáním – Prostor pro uvážení Komise – Soudní přezkum – Rozsah

(Článek 101 SFEU; nařízení Rady č. 1/2003, čl. 18 odst. 3)

3.      Soudní řízení – Návrh na zahájení řízení – Formální požadavky – Stručný popis žalobních důvodů – Nepřípustnost

[Jednací řád Tribunálu, čl. 44 odst. 1 písm. c)]

4.      Hospodářská soutěž – Správní řízení – Žádost o informace – Pravomoci Komise – Meze – Požadavek nutné souvislosti mezi požadovanými informacemi a vyšetřovaným protiprávním jednáním – Veřejná povaha požadovaných informací

(Článek 101 SFEU; nařízení Rady č. 1/2003, čl. 18 odst. 1)

5.      Hospodářská soutěž – Správní řízení – Žádost o informace – Pravomoci Komise – Možnost požádat o formalizaci požadovaných údajů – Meze

(Nařízení Rady č. 1/2003, článek 18)

6.      Hospodářská soutěž – Správní řízení – Žádost o informace – Pravomoci Komise – Meze – Dodržení zásady proporcionality – Lhůta na odpověď stanovená podniku – Posouzení přiměřené povahy

(Nařízení Rady č. 1/2003, čl. 18 odst. 3)

1.      Vyšetřovací opatření přijatá Komisí během fáze přípravného vyšetřování podle nařízení č. 1/2003, zejména šetření a žádosti o informace, s sebou nesou ze své podstaty výtku protiprávního jednání a mohou mít významné dopady na situaci podezřelých podniků. Je proto třeba zabránit tomu, aby během této fáze správního řízení mohlo být právo na obhajobu nezhojitelně ohroženo, neboť přijatá vyšetřovací opatření mohou být rozhodná, jde-li o stanovení důkazů o protiprávní povaze jednání podniků, která mohou založit jejich odpovědnost.

V tomto ohledu nemůže být Komisi uložena povinnost, aby ve fázi přípravného vyšetřování označila vedle údajných protiprávních jednání, která hodlá prošetřit, i nepřímé důkazy, tj. důkazy, které ji vedou k přesvědčení, že došlo k porušení článku 101 SFEU. Taková povinnost by totiž narušila rovnováhu, kterou stanoví judikatura mezi zachováním účinnosti vyšetřování a zachováním práva dotyčného podniku na obhajobu.

Nelze z toho však vyvodit, že Komise před přijetím rozhodnutí podle čl. 18 odst. 3 nařízení č. 1/2003 nemusí mít k dispozici důkazy, které ji vedou k přesvědčení, že došlo k porušení článku 101 SFEU.

Požadavek ochrany proti svévolným nebo nepřiměřeným zásahům orgánů veřejné moci do soukromí veškerých osob, ať již fyzických nebo právnických, je totiž uznán coby obecná zásada unijního práva. Za účelem dodržení této obecné zásady je nutné, aby bylo cílem rozhodnutí o vyžádání informací získat dokumentaci potřebnou k ověření existence a rozsahu určitých skutkových a právních okolností, o nichž má Komise již informace a jež představují závažné nepřímé důkazy, že došlo k porušení pravidel hospodářské soutěže.

V tomto ohledu posouzení dostatečně závažné povahy těchto nepřímých důkazů musí být provedeno s ohledem na to, že napadené rozhodnutí je součástí fáze předběžného vyšetřování, která má Komisi umožnit shromáždit všechny relevantní skutečnosti potvrzující, či nikoli, existenci protiprávního jednání porušujícího pravidla hospodářské soutěže a zaujmout první stanovisko, pokud jde o směřování řízení a o způsob, jak by mělo dále probíhat. Za tímto účelem je Komise oprávněna zaslat žádosti o informace podle článku 18 nařízení č. 1/2003 nebo provést kontroly podle článku 20 téhož nařízení. Od Komise proto nelze v této fázi před přijetím rozhodnutí o vyžádání informací vyžadovat, aby měla k dispozici důkazy o existenci protiprávního jednání. Je tedy dostačující, že uvedené nepřímé důkazy mohou vést k důvodnému podezření, že došlo k protiprávnímu jednání, což Komisi opravňuje k tomu, aby požádala o poskytnutí dodatečných informací prostřednictvím rozhodnutí přijatého na základě čl. 18 odst. 3 nařízení č. 1/2003.

(viz body 35, 37–40, 43)

2.      Povinnost uložená Komisi v čl. 18 odst. 3 nařízení č. 1/2003 uvést právní základ a účel své žádosti je základním požadavkem, jak prokázat, že informace vyžadované od dotyčných podniků jsou odůvodněné, ale rovněž umožňuje těmto podnikům zjistit rozsah jejich povinnosti spolupráce při zachování jejich práva na obhajobu. Z toho plyne, že Komise může požadovat sdělení pouze takových informací, které jí mohou umožnit ověřit údajná protiprávní jednání, které odůvodňují vedení vyšetřování a které jsou uvedeny v žádosti o informace.

Vzhledem k široké vyšetřovací a kontrolní pravomoci, kterou má Komise, přísluší právě jí, aby posoudila nezbytnost informací, které si vyžádá od dotyčných podniků. Stran přezkumu, který Tribunál vykonává ve vztahu k tomuto posouzení Komise, musí být pojem „nezbytné informace“ vykládán ve vztahu k účelům, pro něž byly dotčené vyšetřovací pravomoci svěřeny Komisi. Podmínka spojitosti mezi žádostí o informace a údajným protiprávním jednáním je tak splněna, lze-li se v tomto stadiu řízení legitimně domnívat, že zmíněná žádost vykazuje spojitost s údajným protiprávním jednáním v tom smyslu, že Komise může mít rozumně za to, že jí tento dokument napomůže k zjištění domnělého protiprávního jednání.

(viz body 36, 66)

3.      Viz znění rozhodnutí.

(viz bod 64)

4.      Takové informace, jako jsou poštovní směrovací čísla spojená s konkrétní adresou, i když jsou přístupné Komisi, aniž je musí vyžadovat, tvoří logický doplněk informací, jež má k dispozici pouze podnik. Z tohoto důvodu jejich případná veřejná povaha nemůže bránit tomu, aby byly považovány za nezbytné ve smyslu čl. 18 odst. 1 nařízení č. 1/2003.

(viz body 74, 75)

5.      Vzhledem k tomu, že je třeba poskytováním informací ve smyslu článku 18 nařízení č. 1/2003 chápat nejen předložení dokumentů, ale také povinnost odpovědět na otázky týkající se uvedených dokumentů, nemusí se Komise omezovat pouze na žádost o poskytnutí údajů existujících ve formě nevyžadující žádný zásah ze strany dotyčného podniku. Je tedy přípustné, aby se obrátila na podnik s otázkami zahrnujícími formalizaci vyžadovaných údajů.

Výkon této výsady je však ohraničen dodržením nejméně dvou zásad. Zaprvé, nemohou otázky adresované podniku tento podnik nutit k tomu, aby přiznal, že se dopustil protiprávního jednání. Kromě toho poskytnutí odpovědí na tyto otázky nesmí znamenat zátěž, která je nepřiměřená nezbytnosti šetření.

(viz body 80, 81)

6.      Žádosti o informace, které Komise podniku zašle, musí být v souladu se zásadou proporcionality a podniku uložená povinnost poskytnout informace nesmí pro tento podnik znamenat zátěž, která je nepřiměřená nezbytnosti šetření.

Za účelem posouzení možné nepřiměřené povahy zátěže spojené s povinností odpovědět na otázky ve lhůtě stanovené Komisí, je třeba vzít v úvahu skutečnost, že podniku jakožto příjemci rozhodnutí o vyžádání informací podle čl. 18 odst. 3 nařízení č. 1/2003 hrozí nejen uložení pokuty nebo penále v případě poskytnutí neúplných informací nebo neposkytnutí informací v požadované lhůtě nebo v případě neposkytnutí informací podle čl. 23 odst. 1 písm. b) a podle čl. 24 odst. 1 písm. d) nařízení č. 1/2003, ale i uložení pokuty v případě poskytnutí informací, jež Komise posoudí jako nepřesné nebo „zavádějící“ v souladu s čl. 23 odst. 1 písm. b) uvedeného nařízení.

Z toho vyplývá, že přezkum přiměřenosti lhůty stanovené rozhodnutím o vyžádání informací má zvláštní význam. Je totiž třeba, aby uvedená lhůta mohla příjemci umožnit, aby nejen materiálně poskytl odpověď, ale také aby zajistil úplnou, přesnou a nezavádějící povahu poskytnutých informací.

(viz body 86, 96, 97)