ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (druhého senátu)
20. června 2024(*)
„Řízení o předběžné otázce – Ochrana bezpečnosti a zdraví pracovníků – Úprava pracovní doby – Směrnice 2003/88/ES – Článek 9 odst. 1 písm. a) – Povinnost posoudit zdraví nočních pracovníků – Porušení této povinnosti zaměstnavatelem – Nárok na náhradu újmy – Nutnost prokázat existenci konkrétní újmy“
Ve věci C‑367/23,
jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná na základě článku 267 SFEU rozhodnutím Cour de cassation (Kasační soud, Francie) ze dne 7. června 2023, došlým Soudnímu dvoru dne 9. června 2023, v řízení
EA
proti
Artemis security SAS,
SOUDNÍ DVŮR (druhý senát),
ve složení: A. Prechal (zpravodajka), předsedkyně senátu, F. Biltgen, N. Wahl, J. Passer a M. L. Arastey Sahún, soudci,
generální advokátka: T. Ćapeta,
za soudní kancelář: A. Calot Escobar, vedoucí,
s přihlédnutím k písemné části řízení,
s ohledem na vyjádření, která předložili:
– za EA: L. Boré a G. Mégret, avocats,
– za Artemis security SAS: J.-J. Gatineau, avocat,
– za francouzskou vládu: M. de Lisi, B. Fodda a M. Raux, jako zmocněnci,
– za italskou vládu: G. Palmieri, jako zmocněnkyně, ve spolupráci s: M. F. Severi, avvocato dello Stato,
– za Evropskou komisi: F. Clotuche-Duvieusart a D. Recchia, jako zmocněnkyně,
s přihlédnutím k rozhodnutí, přijatému po vyslechnutí generální advokátky, rozhodnout věc bez stanoviska,
vydává tento
Rozsudek
1 Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 9 odst. 1 písm. a) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/88/ES ze dne 4. listopadu 2003 o některých aspektech úpravy pracovní doby (Úř. věst. 2003, L 299, s. 9; Zvl. vyd. 05/04, s. 381).
2 Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi EA a společností Artemis security SAS (dále jen „Artemis“) ve věci návrhu EA na náhradu újmy plynoucí z toho, že Artemis porušila povinnosti zaměstnavatele týkající se posuzování zdraví nočních pracovníků.
Právní rámec
Unijní právo
3 Body 5 a 7 až 10 odůvodnění směrnice 2003/88 znějí takto:
„(5) Všichni pracovníci by měli mít dostatečnou dobu odpočinku. […] Pracovníkům ve Společenství musí být poskytnuty minimální denní, týdenní a roční doby odpočinku a přiměřené přestávky v práci. V této souvislosti je rovněž nezbytné stanovit maximální délku týdenní pracovní doby.
[…]
(7) Výzkum prokázal, že lidský organismus je v noci citlivější na rušivé vnější vlivy a také na určité ztížené způsoby organizace práce a že dlouhá doba noční práce může škodit zdraví pracovníků a může ohrozit bezpečnost na pracovišti.
(8) Je nutné omezit délku noční práce, včetně přesčasové práce, a stanovit, aby zaměstnavatelé, kteří pravidelně používají noční pracovníky, oznamovali tuto skutečnost příslušným orgánům, pokud to vyžadují.
(9) Je důležité, aby noční pracovníci měli před svým zařazením na noční práci nárok na bezplatné posouzení svého zdravotního stavu a následné pravidelné lékařské prohlídky a aby mohli být, kdykoli je to možné, převedeni na práci ve dne, která je pro ně vhodná, pokud trpí zdravotními potížemi.
(10) Situace nočních pracovníků a pracovníků na směny vyžaduje, aby úroveň bezpečnosti a ochrany zdraví při práci byla přizpůsobena povaze jejich práce a aby organizace a fungování služeb a prostředků pro ochranu a prevenci byly účinné.“
4 Článek 6 uvedené směrnice, nadepsaný „Maximální délka týdenní pracovní doby“, stanoví:
„Členské státy přijmou nezbytná opatření, aby v souladu s potřebou chránit bezpečnost a zdraví pracovníků
[…]
b) nepřekračovala průměrná délka pracovní doby pro každé období sedmi dnů včetně přesčasů 48 hodin.“
5 Článek 8 této směrnice, nadepsaný „Délka noční práce“ uvádí:
„Členské státy přijmou nezbytná opatření, aby
a) běžná pracovní doba pro noční pracovníky nepřesahovala v průměru osm hodin za 24 hodin;
b) noční pracovníci, jejichž práce je spojena se zvláštními riziky nebo těžkou fyzickou nebo duševní námahou, nepracovali více než osm hodin za období 24 hodin, během kterého vykonávají noční práci.
Pro účely písmene b) vymezují práci spojenou se zvláštními riziky nebo těžkou fyzickou nebo duševní námahu vnitrostátní právní předpisy nebo zvyklosti nebo kolektivní smlouvy či dohody uzavřené mezi sociálními partnery, s přihlédnutím ke zvláštním účinkům a rizikům spojeným s noční prací.“
6 Článek 9 téže směrnice, nadepsaný „Posouzení zdravotního stavu a převedení nočních pracovníků na práci ve dne“, v odstavci 1 stanoví:
„Členské státy přijmou nezbytná opatření, aby
a) noční pracovníci měli nárok na bezplatné posouzení svého zdravotního stavu před zařazením na noční práci a poté v pravidelných odstupech;
b) noční pracovníci trpící zdravotními obtížemi, které byly uznány jako obtíže spojené s výkonem noční práce, byli převedeni, kdykoli je to možné, na práci ve dne, pro kterou mají předpoklady.“
Francouzské právo
7 Článek L. 3122-11 code du travail (zákoník práce) stanoví:
„Každý noční pracovník má nárok na pravidelnou individuální kontrolu svého zdravotního stavu za podmínek stanovených v článku L. 4624-1.“
8 Článek L. 4624-1 tohoto zákoníku stanoví:
„Každý pracovník má z titulu dohledu nad zdravotním stavem pracovníků […] nárok na individuální kontrolu svého zdravotního stavu prováděnou pracovním lékařem a pod jeho vedením jeho spolupracovníky […], praktikanty v oboru pracovního lékařství a zdravotníky.
[…]
Každý noční pracovník má nárok na pravidelnou individuální kontrolu svého zdravotního stavu. Četnost těchto kontrol stanoví pracovní lékař v závislosti na charakteristice zastávaného pracovního místa a samotného pracovníka, za podmínek stanovených nařízením Conseil d’État (Státní rada).“
9 Článek R. 3122-11 uvedeného zákoníku stanoví:
„Kontrola zdravotního stavu nočních pracovníků má mj. za cíl umožnit pracovnímu lékaři posoudit případné důsledky noční práce na jejich zdraví a bezpečnost, plynoucí zejména ze změn biorytmu, a předjímat možné dopady na jejich společenský život.“
10 Podle článku R. 4624-11 zákoníku práce platí, že:
„Informační schůzka spojená s preventivní prohlídkou pracovníka je individuální. Jejím účelem je zejména:
1) dotázat se zaměstnance na jeho zdravotní stav;
2) informovat ho o možných rizicích spojených s jeho pracovním místem;
3) seznámit ho s možnými preventivními opatřeními, která může učinit;
4) zjistit, zda jeho zdravotní stav nebo rizika, kterým je vystaven, vyžadují návazné kroky ze strany pracovního lékaře;
5) informovat ho o způsobech kontroly zdravotního stavu příslušným útvarem a o tom, že má kdykoliv na svou žádost možnost konzultace s pracovním lékařem.“
11 Článek R. 4624-18 tohoto zákoníku uvádí:
„Každý noční pracovník […] absolvuje před svým přidělením na pracovní místo informační schůzku a preventivní prohlídku provedenou zdravotnickým personálem uvedeným v prvním pododstavci článku L. 4624-1.“
12 Článek R. 3124-15 uvedeného zákoníku stanoví:
„Porušení ustanovení týkajících se noční práce stanovených články L. 3122-1 až L. 3122-24 […], jakož i nařízeními přijatými k jejich provedení se trestá pokutou stanovenou za přestupky pátého stupně, která se uloží tolikrát, kolik je zaměstnanců dotčených tímto porušením.
Opakované porušení se trestá v souladu s články 132-11 a 132-15 code pénal [(trestní zákoník)].“
13 Článek R. 4745-3 téhož zákoníku stanoví:
„Porušení ustanovení týkajících se činnosti pracovního lékaře stanovených v článku L. 4624-1 a nařízeními přijatými k jejich provedení se trestá pokutou stanovenou za přestupky pátého stupně.“
Spor v původním řízení a předběžné otázky
14 Dne 1. dubna 2017 byl EA přijat do zaměstnání u společnosti Artemis jako specialista na požární bezpečnost a osobní asistenci.
15 Návrhem ze dne 25. dubna 2019 podal EA ke conseil de prud’hommes de Compiègne (pracovní soud v Compiègne, Francie) žalobu, kterou se domáhal, aby soud ukončil jeho pracovní smlouvu a uložil společnosti Artemis vyplatit mu náhradu újmy. Na podporu těchto žalobních návrhů se EA dovolával zaprvé okolnosti, že jeho pracovní smlouva byla společností Artemis jednostranně upravena jeho převedením z denního na noční pracovní místo, a zadruhé toho, že nepodléhal zvýšenému lékařskému dohledu vyžadovanému v případě noční práce.
16 Dne 1. července 2019 byl EA propuštěn.
17 Rozsudkem ze dne 4. prosince 2019 conseil de prud’hommes de Compiègne (pracovní soud v Compiègne) zamítl mj. návrh EA na náhradu újmy. Cour d’appel d’Amiens (odvolací soud v Amiensu, Francie), k němuž bylo podáno odvolání proti uvedenému rozsudku, rozsudkem ze dne 2. září 2021 tento bod jeho výroku potvrdil z důvodu, že EA neprokázal existenci a povahu újmy, která mu podle jeho tvrzení vznikla tím, že nepodléhal zvýšenému lékařskému dohledu vyžadovanému v případě noční práce.
18 Na podporu kasačního opravného prostředku, který podal proti posledně uvedenému rozsudku ke Cour de cassation (Kasační soud, Francie), EA tvrdí, že pouhé konstatování nedodržení ochranných ustanovení týkajících se zvýšeného lékařského dohledu v případě noční práce zakládá nárok dotyčného pracovníka na náhradu újmy a cour d’appel d’Amiens (odvolací soud v Amiensu) tím, že jeho žádost o náhradu újmy zamítl, porušil mj. článek L. 3122-11 zákoníku práce ve spojení s článkem 9 směrnice 2003/88.
19 Cour de cassation (Kasační soud), který je předkládajícím soudem, uvádí, že podle ustálené judikatury existence újmy a její vyčíslení v zásadě spadají do svrchované posuzovací pravomoci soudů rozhodujících ve věci samé. Nedávno však s ohledem na závěry, které podle něj vyplývají z rozsudku ze dne 14. října 2010, Fuß (C‑243/09, EU:C:2010:609), rozhodl, že pouhé konstatování překročení maximální průměrné délky týdenní pracovní doby stanovené v čl. 6 písm. b) směrnice 2003/88 zakládá pracovníkovi nárok na náhradu újmy, a to s ohledem na přímý účinek, který je spojen s tímto ustanovením unijního práva, a dále na okolnost, že takové překročení ipso facto ohrožuje zdraví pracovníka.
20 Uvedený soud se přitom zabývá tím, zda v případě porušení čl. 9 odst. 1 písm. a) směrnice 2003/88 musí být uplatněn obdobný přístup. V tomto ohledu zejména uvádí, že znění tohoto ustanovení vykládané ve světle bodu 9 a 10 odůvodnění této směrnice se jeví být méně konkrétní než znění čl. 6 písm. b) směrnice.
21 Za těchto podmínek má Cour de cassation zaprvé za to, že je nezbytné dotázat se Soudního dvora na to, zda musí být čl. 9 odst. 1 písm. a) směrnice 2003/88 přiznán přímý účinek. Podle předkládajícího soudu by totiž v případě kladné odpovědi Soudního dvora nemohl vzhledem k neexistenci horizontálního přímého účinku směrnic vyložit články L. 3122-11, L. 4624-1 a R 4624-18 zákoníku práce v souladu se směrnicí 2003/88, a to vzhledem k tomu, že takový výklad by mohl být contra legem.
22 Zadruhé považuje předkládající soud za nezbytné získat od Soudního dvora osvětlení toho, zda pouhé nedodržení vnitrostátních opatření určených k zajištění zdravotního dohledu nad nočními pracovníky stanoveného v čl. 9 odst. 1 písm. a) směrnice 2003/88 zaměstnavatelem zakládá jako takové nárok na náhradu újmy, aniž by bylo nezbytné prokazovat existenci konkrétní újmy, která by pro dotyčného pracovníka z tohoto nedodržení vyplývala.
23 Za těchto podmínek se Cour de cassation (kasační soud) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:
„1) Splňuje čl. 9 odst. 1 písm. a) směrnice […] 2003/88[…] podmínky k tomu, aby zakládal přímý účinek a aby se jej pracovník mohl dovolávat ve sporu, který se jej týká?
2) Musí být čl. 9 odst. 1 písm. a) směrnice 2003/88[…] vykládán v tom smyslu, že brání vnitrostátním právním předpisům nebo praxi, na jejichž základě je v případě nedodržení ustanovení přijatých za účelem provedení opatření nezbytných k bezplatnému posouzení zdraví pracovníka právo dotčeného pracovníka na náhradu podmíněno prokázáním újmy, která tímto nedodržením vznikla?“
K předběžným otázkám
Ke druhé otázce
24 Podstatou druhé otázky předkládajícího soudu, kterou je třeba zkoumat nejprve, je, zda čl. 9 odst. 1 písm. a) směrnice 2003/88 musí být vykládán v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě, podle které v případě porušení vnitrostátních ustanovení, která provádějí toto ustanovení unijního práva a stanoví, že noční pracovníci mají před přidělením na pracovní místo a poté v pravidelných intervalech nárok na bezplatné posouzení zdraví, zaměstnavatelem podléhá nárok dotčeného pracovníka na náhradu újmy z důvodu tohoto porušení podmínce, že předloží důkaz újmy, která mu vznikla.
25 V tomto ohledu je nutno připomenout, že podle ustálené judikatury je při neexistenci unijních pravidel v dané oblasti na vnitrostátním právním řádu každého členského státu, aby na základě zásady procesní autonomie upravil procesní podmínky soudních řízení určených k zajištění ochrany práv jednotlivců, avšak za předpokladu, že tyto podmínky nejsou v situacích, na které se uplatní unijní právo, méně příznivé než v obdobných situacích podléhajících vnitrostátnímu právu (zásada rovnocennosti) a v praxi neznemožňují nebo nadměrně neztěžují výkon práv přiznaných unijním právem (zásada efektivity) [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 4. května 2023, Österreichische Post
(Nehmotná újma související se zpracováním osobních údajů), C‑300/21, EU:C:2023:370, bod 53 a citovaná judikatura].
26 Jak již přitom uvedl Soudní dvůr, směrnice 2003/88 neobsahuje žádné ustanovení, které by upravovalo sankce použitelné v případě porušení minimálních požadavků, které zavádí, a neobsahuje ani žádné zvláštní pravidlo náhrady újmy, která mohla pracovníkům z důvodu takového porušení vzniknout (rozsudek ze dne 25. listopadu 2010, Fuß, C‑429/09, EU:C:2010:717, bod 44).
27 Vzhledem k tomu, že neexistují ustanovení unijního práva, jejichž cílem by bylo stanovit pravidla pro případnou náhradu újmy, které se může pracovník přidělený na noční práci domáhat v případě, že jeho zaměstnavatel poruší vnitrostátní pravidla týkající se zdravotního dohledu stanoveného pro případ takového přidělení, která mají provádět čl. 9 odst. 1 písm. a) směrnice 2003/88, je na právním řádu každého členského státu, aby stanovil podmínky žalob určených k zajištění ochrany práv, která jednotlivcům vyplývají z uvedeného ustanovení, a zejména podmínky, za nichž může takový zaměstnanec získat od tohoto zaměstnavatele náhradu z důvodu uvedeného porušení, s výhradou dodržení zásad rovnocennosti a efektivity [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 4. května 2023, Österreichische Post
(Nehmotná újma související se zpracováním osobních údajů), C‑300/21, EU:C:2023:370, bod 54 a citovaná judikatura].
28 Pokud jde o zásadu rovnocennosti, Soudní dvůr nedisponuje v tomto řízení žádným poznatkem, který by mohl vyvolat pochybnosti o souladu právní úpravy dotčené ve věci v původním řízení s touto zásadou v rozsahu, v němž tato úprava podmiňuje právo nočního pracovníka na případnou náhradu újmy jeho povinností prokázat existenci újmy vzniklé porušením vnitrostátních ustanovení, kterými byl proveden čl. 9 odst. 1 písm. a) směrnice 2003/88.
29 Pokud jde o zásadu efektivity, bude v konečném důsledku na předkládajícím soudu, který je jako jediný příslušný k posouzení skutkových okolností věci, aby určil, zda podmínky stanovené vnitrostátním právem pro případné uznání takového práva na náhradu újmy, a zejména vnitrostátní pravidlo týkající se důkazu o utrpěné újmě uvedené v předchozím bodě, v praxi neznemožňují nebo nadměrně neztěžují výkon práv přiznaných čl. 9 odst. 1 písm. a) směrnice 2003/88 [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 4. května 2023, Österreichische Post (Nehmotná újma související se zpracováním osobních údajů), C‑300/21, EU:C:2023:370, bod 56].
30 Je totiž třeba připomenout, že článek 267 SFEU opravňuje Soudní dvůr nikoliv k tomu, aby použil pravidla unijního práva na určitý případ, nýbrž pouze k tomu, aby se vyjádřil k výkladu Smluv a aktů přijatých orgány Evropské unie. Podle ustálené judikatury však Soudní dvůr může v rámci soudní spolupráce zavedené tímto článkem 267 SFEU na základě skutečností uvedených ve spise poskytnout vnitrostátnímu soudu prvky výkladu unijního práva, které by mohly být pro tento soud užitečné při posuzování účinků některého z ustanovení uvedeného práva (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 11. května 2023, Inspecţia Judiciară, C‑817/21, EU:C:2023:391, bod 58 a citovaná judikatura).
31 V projednávaném případě je třeba nejprve uvést, že v případě, že zaměstnavatel poruší povinnosti týkající se posuzování zdraví nočních pracovníků stanovené v čl. 9 odst. 1 písm. a) směrnice 2003/88, které, jak vyplývá z ustanovení zákoníku práce uvedených v bodech 7 až 10 tohoto rozsudku, byly provedeny do vnitrostátního práva, musí mít dotyčný pracovník možnost požadovat od dotyčného zaměstnavatele, aby uvedené povinnosti splnil, případně tak, že se obrátí na vnitrostátní orgán příslušný k dohledu nad dodržováním uvedených povinností, nebo bude-li třeba i tak, že se bude domáhat řádného plnění těchto povinností u příslušných soudů v souladu s požadavky vyplývajícími z článku 47 Listiny základních práv Evropské unie. Výkon práva na účinnou soudní ochranu, které posledně uvedené ustanovení zaručuje každému, jehož práva zaručená unijním právem byla porušena, tak může přispět k zajištění účinnosti práva na posouzení zdravotního stavu, které mají noční pracovníci na základě čl. 9 odst. 1 písm. a) směrnice 2003/88.
32 K zajištění takové účinnosti stejně tak přispívá to, že noční pracovník může v případě porušení povinností stanovených v čl. 9 odst. 1 písm. a) směrnice 2003/88 zaměstnavatelem získat náhradu přiměřenou v tom smyslu, že tato musí umožnit plnou náhradu újmy skutečně utrpěné v důsledku uvedených porušení [v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 13. července 2006, Manfredi a další, C‑295/04 až C‑298/04, EU:C:2006:461, bod 95, jakož i ze dne 14. září 2023, TGSS (Odmítnutí přiznat příplatek za mateřství), C‑113/22, EU:C:2023:665, bod 50 a citovaná judikatura].
33 Právo pracovníka domáhat se náhrady újmy totiž posiluje zejména vymahatelnost pravidel ochrany stanovených v tomto čl. 9 odst. 1 písm. a) a může odrazovat od opakování protiprávního jednání [obdobně viz rozsudek ze dne 4. května 2023, Österreichische Post
(Nehmotná újma související se zpracováním osobních údajů), C‑300/21, EU:C:2023:370, bod 40]. Zaplacení náhrady újmy, jež plně kryje utrpěnou újmu, poškozené osobě za podmínek, které stanoví členské státy, je s to zajistit, aby taková újma byla skutečně odčiněna nebo nahrazena způsobem, který je odrazující a přiměřený [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 14. září 2023, TGSS (Odmítnutí přiznat příplatek za mateřství), C‑113/22, EU:C:2023:665, bod 51 a citovaná judikatura].
34 Naproti tomu je třeba připomenout, že unijní právo nebrání tomu, aby vnitrostátní soudy dbaly na to, aby ochrana práv zaručených unijním právním řádem nevedla k bezdůvodnému obohacení oprávněných osob (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 13. července 2006, Manfredi a další, C‑295/04 až C‑298/04, EU:C:2006:461, bod 94 a citovaná judikatura).
35 S ohledem na kompenzační funkci práva na náhradu újmy stanoveného v projednávaném případě použitelným vnitrostátním právem je tak třeba mít za to, že úplná náhrada skutečně utrpěné újmy k účelům popsaným v bodě 33 tohoto rozsudku postačuje, aniž by bylo nezbytné uložit zaměstnavateli povinnost zaplatit sankční náhradu újmy [v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 17. prosince 2015, Arjona Camacho, C‑407/14, EU:C:2015:831, bod 37, a ze dne 4. května 2023, Österreichische Post (Nehmotná újma související se zpracováním osobních údajů), C‑300/21, EU:C:2023:370, bod 58].
36 V posledně uvedeném ohledu je třeba konečně uvést, že jak vyplývá z bodů 12 a 13 tohoto rozsudku a jak zdůraznily francouzská a italská vláda, jakož i Evropská komise, použitelné vnitrostátní právo obsahuje zvláštní pravidla umožňující ukládat pokuty v případě, že zaměstnavatel poruší vnitrostátní ustanovení, která zajistila provedení čl. 9 odst. 1 písm. a) směrnice 2003/88. Tato zvláštní pravidla následně přispívají k zajištění účinnosti práva na posouzení zdravotního stavu, které na základě uvedeného ustanovení mají noční pracovníci. Taková pravidla, která mají především sankční účel, nejsou potom podmíněna existencí újmy. I když taková sankční pravidla a pravidla, jimiž se řídí smluvní nebo kvazideliktní odpovědnost, jako jsou pravidla dotčená ve věci v původním řízení, se tak vzájemně doplňují v tom, že obě skupiny podněcují k dodržování uvedeného ustanovení unijního práva, mají zcela odlišné funkce [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 4. května 2023, Österreichische Post (Nehmotná újma související se zpracováním osobních údajů), C‑300/21, EU:C:2023:370, bod 40].
37 S ohledem na vše výše uvedené a s výhradou ověření předkládajícím soudem se nejeví, že by taková vnitrostátní právní úprava, jako je úprava dotčená ve věci v původním řízení, mohla ohrozit účinnost práv plynoucích z čl. 9 odst. 1 písm. a) směrnice 2003/88.
38 Je pravdou, jak připomíná předkládající soud, že Soudní dvůr měl v bodě 54 rozsudku ze dne 14. října 2010, Fuß (C‑243/09, EU:C:2010:609), za to, že vzhledem k cíli směrnice 2003/88, kterým je zaručení bezpečnosti a zdraví pracovníků prostřednictvím nároku na dostatečný odpočinek, měl unijní normotvůrce za to, že překročení maximální průměrné délky týdenní pracovní doby stanovené v čl. 6 písm. b), tím že pracovníka o takový odpočinek připravuje, mu na základě této jediné skutečnosti způsobuje újmu, jelikož je tak ohrožena jeho bezpečnost a zdraví. V bodě 59 rozsudku ze dne 25. listopadu 2010, Fuß (C‑429/09, EU:C:2010:717), Soudní dvůr v tomto ohledu rovněž odkázal na újmu vzniklou pracovníkovi v důsledku ztráty doby odpočinku, která by mu náležela, kdyby byla maximální délka týdenní pracovní doby zakotvená uvedeným ustanovením dodržena.
39 Takové úvahy však nelze na povinnosti zdravotního dohledu stanovené v čl. 9 odst. 1 písm. a) směrnice 2003/88 přenést.
40 Zatímco bod 5 odůvodnění směrnice 2003/88 totiž uvádí, že všichni pracovníci „by měli mít dostatečnou dobu odpočinku“, a body 7 a 8 odůvodnění uvedené směrnice zdůrazňují zejména to, že „výzkum prokázal, že […] dlouhá doba noční práce může škodit zdraví pracovníků“ a že „je nutné omezit délku noční práce“, bod 9 jejího odůvodnění naopak uvádí, že „je důležité“, aby noční pracovníci měli před zařazením na noční práci nárok na „bezplatné posouzení zdravotního stavu“ a následné pravidelné lékařské prohlídky a aby byli, „kdykoli je to možné“, převedeni na práci ve dne, která je pro ně vhodná, „pokud trpí zdravotními potížemi“.
41 Jak tvrdila správně Komise, účel opatření týkajících se posuzování zdraví zavedených v čl. 9 odst. 1 písm. a) směrnice 2003/88 tak s ohledem na náročnější povahu noční práce a specifická zdravotní rizika s ní spojená spočívá v zajištění toho, aby pracovník byl a nadále zůstával schopen takovou práci vykonávat, ve včasné diagnóze případné nemoci, v zajištění její léčby, jakož i zabránění jejímu rozvoji, zejména podporou převedení pracovníka na denní práci.
42 Na rozdíl od požadavků v oblasti pracovní doby vyplývajících z čl. 6 písm. b) a článku 8 směrnice 2003/88, jejichž nedodržení již pouze z tohoto důvodu způsobuje dotyčnému pracovníkovi újmu, jelikož je tak ohroženo jeho zdraví tím, že je připraven o dobu odpočinku, která mu měla být poskytnuta, nebo tím, že je mu uložena nadměrná noční práce, neprovedení zdravotní prohlídky před přidělením na noční práci a řádného lékařského dohledu po tomto přidělení, stanovených v čl. 9 odst. 1 písm. a) směrnice, nemá nevyhnutelně za následek ohrožení zdraví dotyčného pracovníka, a tudíž ani nahraditelnou újmu na tomto zdraví. Případný vznik takové újmy totiž závisí zejména na zdravotním stavu každého pracovníka a na jeho konkrétním vývoji. V tomto ohledu je třeba rovněž připomenout, že jak již uvedl Soudní dvůr, úkoly prováděné v noci mohou být odlišné, pokud jde o obtížnost a stres (rozsudek ze dne 24. února 2022, Glavna direkcia „Požarna bezopasnost i zaštita na naselenieto“, C‑262/20, EU:C:2022:117, bod 52).
43 S ohledem na vše výše uvedené je třeba na druhou otázku odpovědět tak, že čl. 9 odst. 1 písm. a) směrnice 2003/88 musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání vnitrostátní právní úpravě, podle které v případě porušení vnitrostátních ustanovení, která provádějí toto ustanovení unijního práva a stanoví, že noční pracovníci mají před přidělením na pracovní místo a poté v pravidelných intervalech nárok na bezplatné posouzení zdraví, zaměstnavatelem podléhá právo dotčeného pracovníka na náhradu újmy z důvodu tohoto porušení podmínce, že předloží důkaz újmy, která mu vznikla.
K první otázce
44 Vzhledem k odpovědi na druhou otázku a vzhledem k neexistenci zjevného rozporu mezi čl. 9 odst. 1 písm. a) směrnice 2003/88 a vnitrostátní právní úpravou použitelnou ve sporu v původním řízení není namístě se první otázkou zabývat.
K nákladům řízení
45 Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.
Z těchto důvodů Soudní dvůr (druhý senát) rozhodl takto:
Článek 9 odst. 1 písm. a) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/88/ES ze dne 4. listopadu 2003 o některých aspektech úpravy pracovní doby
musí být vykládán v tom smyslu, že
nebrání vnitrostátní právní úpravě, podle které v případě porušení vnitrostátních ustanovení, která provádějí toto ustanovení unijního práva a stanoví, že noční pracovníci mají před přidělením na pracovní místo a poté v pravidelných intervalech nárok na bezplatné posouzení zdraví, zaměstnavatelem podléhá právo dotčeného pracovníka na náhradu újmy z důvodu tohoto porušení podmínce, že předloží důkaz újmy, která mu vznikla.
Podpisy