Věc T‑146/09 RENV

Parker Hannifin Manufacturing Srl, dříve Parker ITR Srl

a

Parker-Hannifin Corp.

v.

Evropská komise

„Hospodářská soutěž – Kartelové dohody – Evropský trh s námořními palivovými hadicemi – Dohody o stanovení cen, rozdělení trhu a výměna citlivých obchodních informací – Přičitatelnost protiprávního jednání – Zásada hospodářské návaznosti – Zásada osobní odpovědnosti – Pokuty – Přitěžující okolnosti – Úloha vůdce – Horní hranice 10 % – Plná jurisdikce“

Shrnutí – rozsudek Tribunálu (šestého senátu) ze dne 14. července 2016

1.      Soudní řízení – Rozsudek Soudního dvora, který zavazuje Tribunál – Podmínky – Vrácení věci následující po kasačním opravném prostředku – Právní otázky, které byly pravomocně rozhodnuty Soudním dvorem v rámci kasačního opravného prostředku – Překážka věci pravomocně rozsouzené – Rozsah

(Statut Soudního dvora, čl. 53 první pododstavec, a článek 61; jednací řád Tribunálu, článek 215)

2.      Žaloba na neplatnost – Žalobní důvody – Porušení podstatných formálních náležitostí – Porušení povinnosti uvést odůvodnění – Přezkum soudem i bez návrhu

(Článek 263 SFEU)

3.      Soudní řízení – Předložení nových žalobních důvodů v průběhu řízení – Podmínky – Rozšíření existujícího žalobního důvodu – Přípustnost

(Jednací řád Tribunálu, čl. 84 odst. 1)

4.      Hospodářská soutěž – Unijní pravidla – Protiprávní jednání – Přičtení odpovědnosti – Mateřská společnost a dceřiné společnosti – Zásada hospodářské návaznosti – Převod protiprávních činností v rámci skupiny – Kritéria pro posouzení – Domněnka rozhodujícího vlivu vykonávaného mateřskou společností na dceřiné společnosti, jejichž je 100 % vlastníkem – Vyvratitelnost – Důkazní břemeno

(Článek 101 SFEU; nařízení Rady č. 1/2003, čl. 23 odst. 2)

5.      Akty orgánů – Odůvodnění – Povinnost – Rozsah – Posouzení povinnosti uvést odůvodnění v závislosti na okolnostech případu – Nezbytnost vylíčit všechny relevantní skutkové a právní okolnosti – Neexistence

(Článek 296 SFEU)

6.      Právo Evropské unie – Zásady – Rovné zacházení – Pojem

7.      Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Stanovení – Kritéria – Závažnost protiprávního jednání – Přitěžující okolnosti – Úloha vůdce při protiprávním jednání – Pojem – Kritéria pro posouzení

(Článek 101 SFEU; nařízení Rady č. 1/2003, čl. 23 odst. 2; sdělení Komise 2006/C 210/02, bod 28)

8.      Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Stanovení – Prostor pro uvážení vyhrazený Komisi

(Článek 101 SFEU; nařízení Rady č. 1/2003, čl. 23 odst. 2; sdělení Komise 2006/C 210/02, bod 28)

9.      Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Stanovení – Kritéria – Závažnost protiprávního jednání – Přitěžující okolnosti – Úloha vůdce při protiprávním jednání – Nemožnost podniku ve svůj prospěch uplatňovat protiprávnost, k níž došlo ve prospěch jiného podniku, který se účastnil kartelové dohody

(Článek 101 SFEU; nařízení Rady č. 1/2003, čl. 23 odst. 2; sdělení Komise 2006/C 210/02, bod 28)

10.    Hospodářská soutěž – Pokuty – Společná a nerozdílná odpovědnost za zaplacení – Rozsah – Přičtení odpovědnosti za protiprávní jednání dceřiné společnosti její mateřské společnosti – Stanovení výše pokuty, která má být zaplacena mateřskou společností – Dodržení zásady personality trestu a sankcí – Společná a nerozdílná odpovědnost mateřské společnosti za protiprávní jednání, kterých se její dceřiná společnost dopustila před jejím převzetím – Neexistence

(Článek 101 SFEU; nařízení Rady č. 1/2003, čl. 23 odst. 3)

11.    Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Stanovení – Maximální výše – Výpočet – Obrat, který je třeba zohlednit – Podnik získaný jiným podnikem, který v okamžiku spáchání protiprávního jednání představoval odlišnou hospodářskou entitu – Zohlednění obratu každé z těchto hospodářských entit

(Článek 101 SFEU; nařízení Rady č. 1/2003, čl. 23 odst. 2)

12.    Hospodářská soutěž – Pokuty – Výše – Stanovení – Posuzovací pravomoc Komise – Soudní přezkum – Pravomoc unijního soudu přezkoumat věc v plné jurisdikci – Rozsah

(Články 101 SFEU a 261 SFEU; nařízení Rady č. 1/2003, článek 31)

1.      Viz znění rozhodnutí.

(viz body 21, 22)

2.      Viz znění rozhodnutí.

(viz bod 38)

3.      Viz znění rozhodnutí.

(viz body 39, 40)

4.      Viz znění rozhodnutí.

(viz body 45–49, 54)

5.      Viz znění rozhodnutí.

(viz bod 82)

6.      Viz znění rozhodnutí.

(viz bod 88)

7.      Viz znění rozhodnutí.

(viz body 98–102, 124, 125)

8.      Viz znění rozhodnutí.

(viz bod 126)

9.      Viz znění rozhodnutí.

(viz bod 138)

10.    O porušení zásady osobní odpovědnosti v případě, že protiprávní jednání dceřiné společnosti může být přičteno mateřské společnosti, se lze domnívat, že tyto společnosti tvoří během období protiprávního jednání tutéž hospodářskou jednotku, a tedy jeden podnik ve smyslu unijního práva hospodářské soutěže. Za těchto podmínek je přípustné, aby Komise považovala mateřskou společnost za společně a nerozdílně odpovědnou za protiprávní jednání dceřiné společnosti v uvedeném období, a tudíž za zaplacení pokuty, která byla dceřiné společnosti uložena.

Mimoto při určování vnějšího dosahu solidarity, tedy vztahu mezi Komisí a jednotlivými osobami tvořícími podnik, které lze vyzvat k zaplacení celé pokuty uložené tomuto podniku, jsou Komisi uložena různá omezení, a zejména je povinna dodržet zásadu personality trestu a sankcí, která vyžaduje, aby v souladu s čl. 23 odst. 3 nařízení č. 1/2003 byla výše uložené pokuty stanovena podle závažnosti protiprávního jednání individuálně vytýkaného dotyčnému podniku a podle doby jeho trvání.

Přitom nastavení solidarity, které Komisi umožňuje požadovat, aby jedna z mateřských společností zaplatila pokutu za protiprávní jednání, která jsou za jinou část doby trvání protiprávního jednání vytýkaná podniku, jehož nikdy nebyla součástí, je v rozporu se zásadou personality trestu a sankcí.

Konkrétněji společnost nemůže být činěna odpovědnou za protiprávní jednání, kterých se nezávisle na sobě dopustily její dceřiné společnosti před jejich převzetím, jelikož samotné tyto dceřiné společnosti musejí nést odpovědnost za protiprávní jednání, kterého se dopustily před jejich převzetím, aniž by společnost, která je získala, mohla být činěna odpovědnou.

Komise se proto dopouští nesprávného právního posouzení, když v rozporu se zásadou osobní odpovědnosti uplatňuje zvýšení o 30 % na částku pokuty, kterou měla společně a nerozdílně zaplatit mateřská společnost na základě přitěžující okolnosti vycházející z úlohy vůdce její dceřiné společnosti v období, kdy obě tyto společnosti mezi sebou neměly žádné vazby.

(viz body 141–144, 154)

11.    Viz znění rozhodnutí.

(viz body 160, 161, 166, 174)

12.    Viz znění rozhodnutí.

(viz body 169, 170)