ROZSUDEK TRIBUNÁLU (čtvrtého senátu)
10. července 2024(*)
„Hospodářská a měnová politika – Obezřetnostní dohled nad úvěrovými institucemi – Vyjádření nesouhlasu ECB s nabytím kvalifikovaných účastí v úvěrové instituci – Žaloba na neplatnost – Právní zájem na podání žaloby – Bezprostřední dotčení – Částečná nepřípustnost – Pověst a odborná způsobilost navrhovaného nabyvatele – Finanční zdraví – Dodržování obezřetnostních požadavků – Boj proti praní peněz a financování terorismu – Proporcionalita“
Ve věci T‑323/22,
PH,
PI,
PJ,
Socrates Capital Ltd, se sídlem v Torontu (Kanada),
zástupci: D. Hillemann, C. Fischer a T. Ehls, advokáti,
žalobci,
proti
Evropské centrální bance (ECB), zástupci: E. Yoo, S. Letocart a V. Hümpfner, jako zmocněnci,
žalované,
podporované:
Evropskou komisí, zástupce: D. Triantafyllou, jako zmocněnec,
vedlejší účastnicí,
TRIBUNÁL (čtvrtý senát),
ve složení: R. da Silva Passos, předseda, S. Gervasoni (zpravodaj) a T. Pynnä, soudci,
za soudní kancelář: V. Di Bucci, vedoucí,
s přihlédnutím k písemné části řízení,
s ohledem na to, že účastníci řízení ve lhůtě tří týdnů od okamžiku, kdy bylo účastníkům řízení doručeno sdělení o ukončení písemné části řízení, nepodali žádost o konání jednání, a poté, co bylo podle čl. 106 odst. 3 jednacího řádu Tribunálu rozhodnuto, že o žalobě bude rozhodováno bez konání ústní části řízení,
vydává tento
Rozsudek(1)
1 Žalobou podanou na základě článku 263 SFEU se žalobci PH, PI, PJ a Socrates Capital Ltd domáhají zrušení rozhodnutí Evropské centrální banky (ECB) ze dne 22. března 2022, kterým Evropská centrální banka vyjádřila nesouhlas s tím, aby PH, PI a PJ nabyli kvalifikovanou účast v HKB Bank GmbH (dále jen „cílová banka“) a překročili 50 % kapitálu a hlasovacích práv v ní.
I. Skutečnosti předcházející sporu a skutečnosti, které nastaly po podání žaloby
2 V době přijetí napadeného rozhodnutí byla cílová banka méně významnou úvěrovou institucí ve smyslu čl. 6 odst. 4 nařízení Rady č. 1024/2013 ze dne 15. října 2013, kterým se Evropské centrální bance svěřují zvláštní úkoly týkající se politik, které se vztahují k obezřetnostnímu dohledu nad úvěrovými institucemi (Úř. věst. 2013, L 287, s. 63), nacházející se v Německu a pod přímým obezřetnostním dohledem Bundesanstalt für Finanzdienstleistungsaufsicht (BaFin, Spolkový úřad pro dohled nad finančními službami, Německo).
3 Ke dni napadeného rozhodnutí držela Socrates Capital v cílové bance 81,6 % kapitálu a 95,14 % hlasovacích práv. Nepřímým (prostřednictvím dvou holdingových společností) a konečným 100 % vlastníkem této společnosti byl A.
[omissis]
7 Dne 9. dubna 2020 PH a dne 9. července 2020 PI a PJ oznámili BaFin záměr nepřímo (PH a PI) či přímo (PJ) nabýt kvalifikovanou účast a překročit 50 % kapitálu a hlasovacích práv v cílové bance (dále jen „navrhované nabytí“), a to v důsledku nabytí všech podílů držených společností Socrates Capital v cílové bance.
[omissis]
10 V srpnu 2020 uzavřela Socrates Capital na straně jedné s PI a PJ na straně druhé pro účely navrhovaného nabytí smlouvu o nákupu a prodeji (dále jen „smlouva o nákupu a prodeji“). Na základě této smlouvy, na niž se vztahovaly předběžné podmínky a ujednání o jejím rozvázání, souhlasila Socrates Capital s prodejem kvalifikované účasti, který v cílové bance nabyla v červnu 2017, PJ za částku [2-20] milionů eur.
[omissis]
20 Dne 22. března 2022 oznámila ECB navrhovaným nabyvatelům napadené rozhodnutí, jakož i svou odpověď na připomínky k návrhu napadeného rozhodnutí (dále jen „odpověď na připomínky“).
21 Napadené rozhodnutí bylo přijato zejména na základě článků 22 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/36/EU ze dne 26. června 2013 o přístupu k činnosti úvěrových institucí a o obezřetnostním dohledu nad úvěrovými institucemi a o změně směrnice 2002/87/ES a zrušení směrnic 2006/48/ES a 2006/49/ES (Úř. věst. 2013, L 176, s. 338) v podobě, ve které byly provedeny do německé právní úpravy bankovnictví. ECB považovala za nutné vyjádřit nesouhlas s navrhovaným nabytím v podstatě proto, že navrhovaní nabyvatelé nesplňují kritéria pověsti, finančního zdraví, dodržování obezřetnostních požadavků a boje proti riziku praní peněz a financování terorismu.
[omissis]
II. Řízení a návrhová žádání účastníků řízení
26 Podáním zapsaným do rejstříku kanceláře Tribunálu dne 8. září 2022 ECB navrhla, aby Tribunál určil, že již není důvodné rozhodnout ve věci samé. Usnesením ze dne 11. ledna 2023 si Tribunál vyhradil, že o návrhu na nevydání rozhodnutí ve věci samé rozhodne spolu s věcí samou.
27 Žalobci navrhují, aby Tribunál:
– určil, že napadené rozhodnutí je protiprávní a jejich práva byla porušena;
– uložil ECB náhradu nákladů řízení.
28 ECB navrhuje, aby Tribunál:
– určil, že o žalobě již není důvodné rozhodnout;
– podpůrně, odmítl žalobu jako nepřípustnou v rozsahu, v němž byla podána společností Socrates Capital, a v každém případě ji zamítl jako neopodstatněnou;
– uložil žalobcům společně a nerozdílně náhradu nákladů řízení.
29 Evropská komise, která vstoupila do řízení jako vedlejší účastnice na podporu ECB, navrhuje, aby Tribunál:
– zamítl žalobu jako neopodstatněnou;
– uložil žalobcům náhradu nákladů řízení.
III. Právní otázky
[omissis]
C. K přípustnosti žaloby v rozsahu, v němž byla podána společností Socrates Capital
51 ECB má za to, že Socrates Capital není napadeným rozhodnutím bezprostředně a osobně dotčena, takže není aktivně legitimována k podání žaloby na neplatnost na základě čl. 263 čtvrtého pododstavce SFEU. Napadené rozhodnutí nemá vliv na právní postavení společnosti Socrates Capital, neboť toto rozhodnutí jí z čistě právního hlediska nebrání v prodeji své účasti dotčenému nabyvateli, jelikož ve vztahu k osobě prodávající podíly není stanovena žádná sankce. Z hlediska cíle postupu, kritérií posouzení nabytí kvalifikované účasti a správního řízení osoba prodávající kvalifikovanou účast není rozhodnutím o vyjádření nesouhlasu s nabytím, které se dotýká jen potenciálního nabyvatele bezprostředně dotčena. Podle ECB není splněna ani podmínka osobního dotčení, protože napadené rozhodnutí je výsledkem posouzení podle kritérií nesouvisejících s osobou prodávající kvalifikovanou účast.
52 Žalobci tyto argumenty zpochybňují. ECB podle nich nezohlednila skutečnost, že smlouva o nákupu a prodeji obsahuje ujednání o podmíněnosti, podle něhož smlouva není vymahatelná, pokud ECB vyjádří s touto operací nesouhlas. Napadené rozhodnutí se dotýká i práva na vlastnictví a svobody podnikání společnosti Socrates Capital. Kromě toho se v napadeném rozhodnutí uvádí, že dobrou pověst navrhovaných nabyvatelů poškozuje skutečnost, že s prodávajícím „obchodovali“, což znamená obecný zákaz koupě cílové banky. Socrates Capital je osobně dotčena, neboť žádný jiný subjekt nevlastní většinu podílů, o jejichž nabytí navrhovaní nabyvatelé stojí.
53 V tomto ohledu je třeba poznamenat, že čtyři žalobci podali jednu a tutéž žalobu. Přitom vzhledem k tomu, že jde o jednu a tutéž žalobu a že PH, PI a PJ mají aktivní legitimaci, není namístě zkoumat aktivní legitimaci společnosti Socrates Capital (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 24. března 1993, CIRFS a další v. Komise, C‑313/90, EU:C:1993:111, bod 31).
54 Tribunál nicméně v zájmu řádného výkonu spravedlnosti a z důvodu zvláštního významu otázky přípustnosti nadnesené v námitce nepřípustnosti vznesené ECB považuje za účelné o této námitce nepřípustnosti rozhodnout.
55 Článek 263 čtvrtý pododstavec SFEU upravuje dva případy, kdy je fyzická nebo právnická osoba aktivně legitimována k podání žaloby proti aktu, jenž jí není určen. Zaprvé může být taková žaloba podána za podmínky, že se tento akt dané osoby bezprostředně a osobně dotýká. Zadruhé může taková osoba podat žalobu proti nařizovacímu aktu, který nevyžaduje přijetí prováděcích opatření, pokud se jí bezprostředně dotýká (rozsudek ze dne 18. října 2018, Internacional de Productos Metálicos v. Komise, C‑145/17 P, EU:C:2018:839, bod 32).
56 Podmínky přípustnosti stanovené v čl. 263 čtvrtém pododstavci SFEU musí být vykládány ve světle základního práva na účinnou právní ochranu, aniž by to však vedlo k vyloučení podmínek výslovně stanovených v uvedené Smlouvě (rozsudek ze dne 3. října 2013, Inuit Tapiriit Kanatami a další v. Parlament a Rada, C‑583/11 P, EU:C:2013:625, bod 98).
57 V projednávaném sporu nebylo napadené rozhodnutí oznámeno společnosti Socrates Capital. Žádný předpis ostatně ani nevyžadoval, aby této žalobkyni coby převodkyni dotčené kvalifikované účasti oznámeno bylo. Jelikož společnosti Socrates Capital nebylo napadené rozhodnutí určeno, může jí být aktivní legitimace přiznána jen tehdy, pokud spadá pod jeden ze dvou případů uvedených v bodě 55 výše.
58 Vzhledem k tomu, že napadené rozhodnutí není nařizovacím aktem, je třeba přípustnost žaloby posoudit s ohledem na první případ uvedený v bodě 55 výše.
59 Nejprve je tedy třeba určit, zda je Socrates Capital napadeným rozhodnutím dotčena bezprostředně.
60 Podmínka, podle které musí být fyzická nebo právnická osoba bezprostředně dotčena opatřením, které je předmětem žaloby, jak stanoví čl. 263 čtvrtý pododstavec SFEU, vyžaduje splnění dvou kumulativních kritérií, a sice zaprvé aby napadené opatření bezprostředně zakládalo účinky na právní postavení této osoby a zadruhé aby adresátům pověřeným jeho provedením neponechávalo žádný prostor pro uvážení, neboť toto provedení je čistě automatické povahy a vyplývá výlučně z unijní právní úpravy, aniž je třeba použít další zprostředkující předpisy [rozsudek ze dne 22. června 2021, Venezuela v. Rada (Dotčení třetího státu), C‑872/19 P, EU:C:2021:507, bod 61].
61 Pro určení, zda akt vyvolává právní účinky, je třeba posoudit zejména jeho předmět, obsah, působnost a podstatu, jakož i právní a skutkový kontext, v němž byl vydán [rozsudek ze dne 22. června 2021, Venezuela v. Rada (Dotčení třetího státu), C‑872/19 P, EU:C:2021:507, bod 66].
62 V rámci mechanismu kontroly kvalifikovaných účastí stanoveného v článku 22 a následujících směrnice 2013/36 podléhá osoba, která hodlá získat kvalifikovanou účast v úvěrové instituci, zejména její pověst a její finanční zdraví, předběžnému posouzení, aby bylo zajištěno řádné a obezřetné řízení dotčené úvěrové instituce.
63 Účelem kritérií posouzení oznámení nabytí kvalifikované účasti stanovených v článku 23 směrnice 2013/36 je posoudit vhodnost navrhovaného nabyvatele a návrhu na nabytí, který předloží příslušnému orgánu. Posuzování má za cíl zejména ověřit, že se navrhovaný nabyvatel těší dobré pověsti a nezbytnému finančnímu zdraví, aby instituce, v níž má být účast nabyta, nadále splňovala obezřetnostní požadavky, které jsou na ni kladeny. Posuzování přispívá také k předcházení tomu, aby operace byla financována ze zdrojů pocházejících z protiprávních činností (stanovisko generálního advokáta M. Campos Sánchez-Bordony ve věci Berlusconi a Fininvest, C‑219/17, EU:C:2018:502, bod 80).
64 Podle čl. 22 odst. 1 směrnice 2013/36 musí navrhovaný nabyvatel oznámit navrhované nabytí příslušným orgánům. Tato směrnice nepočítá ani se zveřejněním tohoto oznámení, ani s možností jiných osob než navrhovaného nabyvatele, zejména osoby, která hodlá postoupit svou účast v úvěrové instituci, účastnit se postupu posuzování navrhovaného nabytí.
65 Podle čl. 22 odst. 5 směrnice 2013/36 platí, že pokud se příslušné orgány rozhodnou vyjádřit nesouhlas s navrhovaným nabytím, vyrozumí o tom navrhovaného nabyvatele a své rozhodnutí zdůvodní.
66 Konečně podle čl. 26 odst. 2 třetího pododstavce směrnice 2013/36 platí, že dojde-li k nabytí účasti přes nesouhlas příslušných orgánů, stanoví členské státy, aniž jsou dotčeny jiné uplatnitelné sankce, že výkon odpovídajících hlasovacích práv je pozastaven nebo že odevzdané hlasy jsou neplatné nebo mohou být prohlášeny za neplatné.
67 Z výše uvedeného vyplývá, že účelem mechanismu kontroly kvalifikovaných účastí je posoudit charakteristiky navrhovaných nabyvatelů, kteří hodlají vstoupit do bankovního sektoru jako vlastníci, ještě před nabytím takových účastí.
68 Za těchto podmínek musí být na nesouhlas s nabytím kvalifikované účasti v úvěrové instituci nahlíženo tak, že nemění právní postavení společnosti, která takový podíl prodává.
69 I když nesouhlas s nabytím kvalifikované účasti komplikuje možnost navrhovaných nabyvatelů uzavřít smlouvu s osobou prodávající kvalifikovanou účast, nezpochybňuje právo prodávajícího uskutečnit převod, zejména na jiného potenciálního nabyvatele, a odpovídá pouhému odmítnutí dovolit navrhovaným nabyvatelům vstup do bankovního odvětví jako vlastníci.
70 Právní kontext napadeného rozhodnutí tento závěr potvrzuje. Směrnice 2013/36 nepočítá ani se zveřejněním oznámení o nabytí kvalifikované účasti v úvěrové instituci, ani s možností účasti třetích osob na správním řízení, a už vůbec ne se systematickým zveřejňováním rozhodnutí příslušného orgánu. Pro případ nerespektování nesouhlasu s nabytím kvalifikované účasti stanoví jen sankce týkající se výkonu hlasovacích práv odpovídajících účasti nabyté navrhovanými nabyvateli. Konkrétně sankce stanovené v § 2c odst. 2 Kreditwesengesetz (zákon o bankovnictví) ze dne 9. září 1998 (BGBl. 1998 I, s. 2776), ve znění zákona ze dne 10. srpna 2021 (BGBl. 2021 I, s. 3436) (dále jen „KWG“) nezahrnují sankce ve vztahu k osobě prodávající kvalifikovanou účast ani taková opatření jako např. neplatnost samotného nabytí či povinnost obnovit stav před prodejem.
71 V rozhodnutí napadeném v projednávané věci jsou tak posuzovány charakteristiky navrhovaných nabyvatelů, a nikoli legalita smlouvy o nákupu a prodeji.
72 Ujednání smlouvy o nákupu a prodeji, podle kterého tato smlouva nenabude účinnosti bez souhlasu ECB, bylo stranami smlouvy vloženo dobrovolně. Je pravda, že ujednání vložené smluvními stranami může být odrazem právní úpravy (v tomto smyslu a obdobně viz rozsudek ze dne 5. května 1998, Dreyfus v. Komise, C‑386/96 P, EU:C:1998:193, bod 51). V projednávané věci je ovšem uvedené ustanovení odrazem právní úpravy, podle které každý jednotlivý navrhovaný nabyvatel podléhá správnímu odsouhlasení, jehož účelem je posoudit, zda splňuje charakteristiky nezbytné pro vstup do bankovního sektoru jako vlastník. Na rozdíl od okolností věci, ve které byl vydán rozsudek ze dne 5. května 1998, Dreyfus v. Komise (C‑386/96 P, EU:C:1998:193), ECB při posuzování oznámení nabytí účasti v úvěrové instituci nerozhoduje o souladu smlouvy případně uzavřené mezi navrhovanými nabyvateli a osobou prodávající zmíněnou účast.
73 Kromě toho článek 16 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“) stanoví, že „[s]voboda podnikání se uznává v souladu s právem Unie a vnitrostátními zákony a zvyklostmi“.
74 Článek 17 Listiny stanoví, že každý má právo vlastnit zákonně nabytý majetek, užívat jej, nakládat s ním a odkazovat jej.
75 K tomu je třeba poznamenat, že i když napadené rozhodnutí představuje zásah do práva na vlastnictví a do svobody podnikání navrhovaných nabyvatelů, nemůže být považováno za zásah do těchto práv ve vztahu ke společnosti Socrates Capital. Napadené rozhodnutí totiž přímo nezasahuje do práva společnosti Socrates Capital prodat své podíly v cílové bance.
76 ECB – ačkoli žalobci tvrdí opak – neměla za to, že se navrhovaní nabyvatelé netěšili pověsti proto, že „obchodovali“ se společností Socrates Capital. ECB zejména nevytýkala navrhovaným nabyvatelům, že se společností Socrates Capital podepsali smlouvu o nákupu a prodeji. ECB v bodě 2.7 napadeného rozhodnutí navrhovaným nabyvatelům vytkla jen jejich úmysl zapojit A do provádění obchodního plánu a jmenovat jej po navrhovaném nabytí do poradního výboru. Žalobci tedy nemohou důvodně tvrdit, že by napadené rozhodnutí obecně zakazovalo společnosti Socrates Capital prodat své podíly v cílové bance.
77 Socrates Capital tedy není napadeným rozhodnutím bezprostředně dotčena.
78 Proto je třeba dospět k závěru, aniž je nutné zkoumat, zda je Socrates Capital napadeným rozhodnutím dotčena osobně, že žaloba je v rozsahu, v němž se týká této společnosti, nepřípustná.
D. K opodstatněnosti žaloby
[omissis]
6. Ke druhému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení § 2c odst. 1b první věty bodu 1 KWG v souvislosti s odbornou způsobilostí
[omissis]
a) K možnosti ECB posuzovat odbornou způsobilost navrhovaných nabyvatelů
357 Poprvé v replice žalobci tvrdí, že ECB nemohla založit napadené rozhodnutí na odborné způsobilosti navrhovaného nabyvatele. Článek 23 odst. 1 směrnice 2013/36 zmiňuje pověst, a nikoli odbornou způsobilost navrhovaného nabyvatele. ECB tedy porušila tento článek v podobě, ve které byl proveden do německého práva.
[omissis]
362 Kromě toho je sice pravda, že čl. 23 odst. 1 směrnice 2013/36 v písmeni a) zmiňuje jen pověst navrhovaného nabyvatele a v písmeni b) pověst, znalosti, dovednosti a zkušenosti, jak je stanoveno v čl. 91 odst. 1 téže směrnice, všech členů vedoucího orgánu, kteří budou v důsledku navrhovaného nabytí řídit činnosti úvěrové instituce.
363 Je ovšem třeba poukázat na to, že výraz „[který se těší dobré] pověst[i]“ v jeho obvyklém významu znamená „který je hoden úcty“ nebo „jehož ctihodnost je obecně známá“. Definice, která odkazuje mimo jiné na veřejné mínění, nevylučuje, aby pověst určité osoby závisela na její odborné způsobilosti.
364 Podle bodu 8 odůvodnění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/44/ES ze dne 5. září 2007, kterou se mění směrnice Rady 92/49/EHS a směrnice 2002/83/ES, 2004/39/ES, 2005/68/ES a 2006/48/ES, pokud jde o procesní pravidla a hodnotící kritéria pro obezřetnostní posuzování nabývání a zvyšování účastí ve finančním sektoru (Úř. věst. 2007, L 247, s. 1), jejíž ustanovení byla převzata do směrnice 2013/36, se pomocí kritéria „pověst navrhovaného nabyvatele“ určuje, zda existují nějaké pochybnosti o důvěryhodnosti „a odborné způsobilosti“ navrhovaného nabyvatele a zda jsou tyto pochybnosti opodstatněné.
365 Zohlednění odborné způsobilosti navrhovaného nabyvatele při posuzování pověsti navrhovaného nabyvatele je v souladu s posuzováním „vhodnosti“ tohoto nabyvatele podle čl. 23 odst. 1 směrnice 2013/36. Je v souladu i s účelem kontroly nabývání kvalifikovaných účastí, kterým je zajištění řádného a obezřetného řízení úvěrové instituce. S ohledem na možný vliv držitele kvalifikované účasti na dotčenou úvěrovou instituci přispívá jeho odborná způsobilost k takovému řádnému a obezřetnému řízení této instituce.
366 Společné obecné pokyny ostatně tento výklad podporují, neboť zejména v bodě 10.1 uvádějí, že posouzení pověsti navrhovaného nabyvatele se týká jeho bezúhonnosti a jeho odborné způsobilosti.
367 Znění § 2c odst. 1b první věty bodu 1 KWG, připomenuté v bodě 282 výše, neumožňuje takový výklad vyloučit. V důvodové zprávě ke Gesetz zur Umsetzung der Beteiligungsrichtlinie (zákon o provedení směrnice o nabývání) ze dne 12. března 2009 (BGBl. 2009 I, s. 470), kterým byla do německého práva provedena směrnice 2007/44, se uvádí, že kritérium spolehlivosti spočívá v ověření, zda existují pochybnosti o bezúhonnosti „a odborné způsobilosti“ navrhovaného nabyvatele a zda jsou tyto pochybnosti opodstatněné.
368 Z výše uvedeného vyplývá, že kritérium pověsti zmíněné v čl. 23 odst. 1 směrnice 2013/36 musí být vykládáno v tom smyslu, že zahrnuje posouzení odborné způsobilosti navrhovaného nabyvatele.
369 Žalobci proto nemohou důvodně tvrdit, že ECB posouzením odborné způsobilosti navrhovaných nabyvatelů porušila článek 23 směrnice 2013/36 v podobě, ve které byl proveden do německého práva.
[omissis]
Z těchto důvodů
TRIBUNÁL (čtvrtý senát)
rozhodl takto:
1) Žaloba se zamítá.
2) PH, PI, PJ a Socrates Capital Ltd ponesou vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Evropskou centrální bankou (ECB).
3) Evropská komise ponese vlastní náklady řízení.
da Silva Passos | Gervasoni | Pynnä |
Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 10. července 2024.
Podpisy