ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (čtvrtého senátu)
21. září 2023(*)
„Řízení o předběžné otázce – Prostor svobody, bezpečnosti a práva – Ochrana hranic, azyl a přistěhovalectví – Nařízení (EU) 2016/399 – Článek 32 – Dočasné znovuzavedení ochrany vnitřních hranic členským státem – Článek 14 – Rozhodnutí o odepření vstupu – Postavení vnitřních hranic na roveň vnějším – Směrnice 2008/115/ES – Oblast působnosti – Článek 2 odst. 2 písm. a)“
Ve věci C‑143/22,
jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná na základě článku 267 SFEU rozhodnutím Conseil d’État (Státní rada, Francie) ze dne 24. února 2022, došlým Soudnímu dvoru dne 1. března 2022, v řízení
Association Avocats pour la défense des droits des étrangers (ADDE),
Association nationale d’assistance aux frontières pour les étrangers (ANAFE),
Association de recherche, de communication et d’action pour l’accès aux traitements (ARCAT),
Comité inter-mouvements auprès des évacués (Cimade),
Fédération des associations de solidarité avec tou.te.s les immigré.e.s (FASTI),
Groupe d’information et de soutien des immigré.e.s (GISTI),
Ligue des droits de l’homme (LDH),
Le paria,
Syndicat des avocats de France (SAF),
SOS – Hépatites Fédération
proti
Ministre de l’Intérieur,
za účasti:
Défenseur des droits,
SOUDNÍ DVŮR (čtvrtý senát),
ve složení: C. Lycourgos (zpravodaj), předseda senátu, L. S. Rossi, J.-C. Bonichot, S. Rodin a O. Spineanu-Matei, soudci,
generální advokát: A. Rantos,
za soudní kancelář: M. Krausenböck, radová,
s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 19. ledna 2023,
s ohledem na vyjádření, která předložili:
– Association Avocats pour la défense des droits des étrangers (ADDE), Association nationale d’assistance aux frontières pour les étrangers (ANAFE), Association de recherche, de communication et d’action pour l’accès aux traitements (ARCAT), Comité inter-mouvements auprès des évacués (Cimade), Fédération des associations de solidarité avec tou.te.s les immigré.e.s (FASTI), Groupe d’information et de soutien des immigré.e.s (GISTI), Ligue des droits de l’homme (LDH), Le paria, Syndicat des avocats de France (SAF) a SOS – Hépatites Fédération: P. Spinosi, avocat,
– za Défenseur des droits: C. Hédon, Défenseure des droits, M. Cauvin a A. Guitton, conseillères, ve spolupráci s: I. Zribi, avocate,
– za francouzskou vládu: A.-L. Desjonquères a J. Illouz, jako zmocněnci,
– za polskou vládu: B. Majczyna, E. Borawska-Kędzierska a A. Siwek-Ślusarek, jako zmocněnci,
– za Evropskou komisi: A. Azéma, A. Katsimerou, T. Lilamand a J. Tomkin, jako zmocněnci,
po vyslechnutí stanoviska generálního advokáta na jednání konaném dne 30. března 2023,
vydává tento
Rozsudek
1 Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu článku 14 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/399 ze dne 9. března 2016, kterým se stanoví kodex Unie o pravidlech upravujících přeshraniční pohyb osob (Schengenský hraniční kodex) (Úř. věst. 2016, L 77, s. 1, dále jen „Schengenský hraniční kodex“), jakož i směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/115/ES ze dne 16. prosince 2008 o společných normách a postupech v členských státech při navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí (Úř. věst. 2008, L 348, s. 98).
2 Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi Association Avocats pour la défense des droits des étrangers (ADDE), Association nationale d’assistance aux frontières pour les étrangers (ANAFE), Association de recherche, de communication et d’action pour l’accès aux traitements (ARCAT), Comité inter-mouvements auprès des évacués (Cimade), Fédération des associations de solidarité avec tou.te.s les immigré.e.s (FASTI), Groupe d’information et de soutien des immigré.e.s (GISTI), Ligue des droits de l’homme (LDH), Le paria, Syndicat des avocats de France (SAF) a SOS – Hépatites Fédération na jedné straně a ministrem vnitra (Francie) na straně druhé ohledně zákonnosti ordonnance no 2020-1733 du 16 décembre 2020 portant partie législative du code de l’entrée et du séjour des étrangers et du droit d’asile (vyhláška č. 2020-1733 ze dne 16. prosince 2020 o legislativní části zákoníku o vstupu a pobytu cizinců a o azylovém právu (JORF ze dne 30. prosince 2020, text č. 41).
Právní rámec
Unijní právo
Schengenský hraniční kodex
3 Článek 2 Schengenského hraničního kodexu stanoví:
„Pro účely tohoto nařízení se rozumí:
1) ‚vnitřními hranicemi‘
a) společné pozemní hranice členských států, včetně říčních a jezerních hranic;
b) letiště členských států pro vnitřní lety;
c) námořní, říční a jezerní přístavy členských států pro pravidelná vnitřní trajektová spojení;
2) ‚vnějšími hranicemi‘ pozemní hranice členských států, včetně říčních a jezerních hranic, a jejich námořní hranice a letiště, říční přístavy, námořní přístavy a jezerní přístavy, pokud nejsou vnitřními hranicemi;
[…]“
4 Hlava II tohoto kodexu, týkající se „vnějších hranic“, obsahuje články 5 až 21.
5 Článek 14 tohoto kodexu, nadepsaný „Odepření vstupu“, stanoví:
„1. Vstup na území členských států se odepře státnímu příslušníkovi třetí země, který nesplňuje všechny podmínky vstupu vymezené v čl. 6 odst. 1 a nepatří do některé z kategorií osob uvedených v čl. 6 odst. 5. Tím není dotčeno uplatnění zvláštních ustanovení týkajících se práva na azyl a mezinárodní ochrany nebo vystavování dlouhodobých víz.
2. Vstup lze odepřít pouze na základě zdůvodněného rozhodnutí, které uvádí přesné důvody odepření. Rozhodnutí přijímá orgán, který je k tomuto účelu zmocněn vnitrostátními právními předpisy. Uvedené rozhodnutí nabývá ihned účinku.
Zdůvodněné rozhodnutí, které uvádí přesné důvody odepření, se vydává prostřednictvím jednotného formuláře uvedeného v příloze V části B, který vyplňuje orgán zmocněný k odepření vstupu na základě vnitrostátních právních předpisů. Vyplněný jednotný formulář se předá dotyčnému státnímu příslušníkovi třetí země, který na něm potvrdí, že rozhodnutí o odepření vstupu převzal.
Údaje týkající se státních příslušníků třetích zemí, jimž byl odepřen vstup za účelem krátkodobého pobytu, se registrují v systému EES v souladu s čl. 6a odst. 2 tohoto nařízení a článkem 18 nařízení [Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/2226 ze dne 30. listopadu 2017, kterým se zřizuje Systém vstupu/výstupu (EES) pro registraci údajů o vstupu a výstupu a údajů o odepření vstupu, pokud jde o státní příslušníky třetích zemí překračující vnější hranice členských států Evropské unie, kterým se stanoví podmínky přístupu do systému EES pro účely vymáhání práva a kterým se mění Úmluva k provedení Schengenské dohody a nařízení (ES) č. 767/2008 a (EU) č. 1077/2011 (Úř. věst. 2017, L 327, s. 20)].
3. Osoby, jimž byl odepřen vstup, mají právo na odvolání. Odvolání se podávají v souladu s vnitrostátními právními předpisy. Státnímu příslušníkovi třetí země se rovněž poskytnou písemné údaje o kontaktních místech, kde mu mohou podat informace o zástupcích, kteří jsou v souladu s vnitrostátními právními předpisy oprávněni státního příslušníka třetí země zastupovat.
Podání odvolání nemá s ohledem na výkon rozhodnutí o odepření vstupu odkladný účinek.
Aniž je dotčena náhrada poskytovaná podle vnitrostátního práva, má dotčený státní příslušník třetí země nárok na opravu údajů vložených do systému ESS nebo na opravu zrušeného vstupního razítka a všech dalších provedených zrušení nebo dodatků ze strany členského státu, který mu odepřel vstup, pokud bylo v odvolacím řízení shledáno, že rozhodnutí o odepření vstupu bylo nepodložené.
4. Příslušníci pohraniční stráže zajistí, aby státní příslušník třetí země, kterému byl odepřen vstup, nevstoupil na území dotyčného členského státu.
5. Členské státy shromažďují statistické údaje o počtu osob, jimž byl odepřen vstup, o důvodech odepření, o státní příslušnosti těchto osob a o druhu hranice (pozemní, vzdušná nebo námořní), na nichž byl těmto osobám vstup odepřen, a tyto údaje předkládají každoročně Komisi (Eurostat) v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 862/2007 [ze dne 11. července 2007 o statistice Společenství v oblasti migrace a mezinárodní ochrany a o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 311/76 o sestavování statistik o zahraničních pracovnících (Úř. věst. 2007, L 199, s. 23)].
6. Prováděcí pravidla pro odepření vstupu jsou uvedena v příloze V části A.“
6 Hlava III Schengenského hraničního kodexu, týkající se „vnitřních hranic“, obsahuje články 22 až 35.
7 Článek 25 uvedeného kodexu, nadepsaný „Obecný rámec pro dočasné znovuzavedení ochrany vnitřních hranic“, v odstavci 1 stanoví:
„Pokud se v prostoru bez kontrol na vnitřních hranicích vyskytne závažná hrozba pro veřejný pořádek nebo vnitřní bezpečnost některého členského státu, může tento členský stát výjimečně znovu zavést ochranu celých svých vnitřních hranic nebo konkrétních úseků těchto hranic po omezenou dobu nepřesahující 30 dní nebo po předvídatelnou dobu trvání závažné hrozby, pokud tato doba přesahuje 30 dní. Rozsah a doba trvání dočasného znovuzavedení ochrany vnitřních hranic nepřekročí míru, která je nezbytně nutná jako reakce na tuto závažnou hrozbu.“
8 Článek 32 téhož kodexu, nadepsaný „Ustanovení, která se použijí v případě znovuzavedení ochrany vnitřních hranic“, stanoví:
„Je-li znovu zavedena ochrana vnitřních hranic, použijí se obdobně příslušná ustanovení hlavy II.“
9 Příloha V část A Schengenského hraničního kodexu stanoví:
„1. V případě odepření vstupu příslušný příslušník pohraniční stráže:
a) vyplní standardní formulář pro odepření vstupu uvedený v části B. Státní příslušník třetí země formulář podepíše a dostane jednu kopii podepsaného formuláře. Pokud státní příslušník třetí země odmítne formulář podepsat, příslušník pohraniční stráže zapíše toto odmítnutí do oddílu ‚poznámky‘ ve formuláři;
b) pokud jde o státní příslušníky třetích zemí, jimž byl odepřen vstup za účelem krátkodobého pobytu, zaregistruje do systému EES údaje o odepření vstupu v souladu s čl. 6a odst. 2 tohoto nařízení a článkem 18 nařízení (EU) 2017/2226;
c) prohlásí vízum za neplatné nebo je případně zruší za podmínek stanovených v článku 34 nařízení [Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 810/2009 ze dne 13. července 2009 o kodexu Společenství o vízech (vízový kodex) (Úř. věst. 2009, L 243, s. 1)];
d) pokud jde o státní příslušníky třetích zemí, u nichž se odepření vstupu v systému EES neregistruje, vyznačí do pasu vstupní razítko, které přeškrtne křížkem, přičemž použije nesmazatelný černý inkoust, a naproti na pravé straně, též nesmazatelným inkoustem, napíše písmeno (písmena) označující důvod (důvody) pro odepření vstupu, jejichž seznam je uveden na standardním formuláři pro odepření vstupu v části B této přílohy. Kromě toho musí příslušník pohraniční stráže u těchto kategorií osob zaznamenat každé odepření vstupu do rejstříku nebo na arch, přičemž uvede totožnost a státní příslušnost dotčeného státního příslušníka třetí země, odkaz na doklad, který státního příslušníka třetí země opravňuje k překročení hranice, a důvod a datum odepření vstupu.
Opatření týkající se opatřování dokladů otiskem razítka jsou uvedena v příloze IV.
2. Jestliže státní příslušník třetí země, kterému je odepřen vstup, byl na hranici dopraven dopravcem, místně příslušný orgán:
a) přikáže dopravci, aby převzal zodpovědnost za státního příslušníka třetí země a neprodleně ho dopravil do třetí země, ze které byl přivezen, do třetí země, která vydala doklad opravňující ho k překročení hranice, anebo do jakékoliv jiné třetí země, ve které je zaručeno jeho přijetí, anebo aby dopravce nalezl prostředek pro jeho další přepravu v souladu s článkem 26 Schengenské úmluvy a směrnicí Rady 2001/51/ES [ze dne 28. června 2001, kterou se doplňuje článek 26 Úmluvy k provedení Schengenské dohody ze dne 14. června 1985 (Úř. věst. 2001, L 187, s. 45; Zvl. vyd. 19/04, s. 160)];
b) během čekání na další přepravu přijme vhodná opatření v souladu s vnitrostátními právními předpisy a s ohledem na okolnosti v daném místě, která zabrání státním příslušníkům třetí země, jimž byl odepřen vstup, vstoupit na území nezákonně.
[…]“
10 Článek 44 tohoto kodexu, nadepsaný „Zrušení“, stanoví:
„Nařízení [Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 562/2006 ze dne 15. března 2006, kterým se stanoví kodex Společenství o pravidlech upravujících přeshraniční pohyb osob (Schengenský hraniční kodex) (Úř. věst. 2006, L 105, s. 1)] se zrušuje.
Odkazy na zrušené nařízení se považují za odkazy na toto nařízení v souladu se srovnávací tabulkou obsaženou v příloze X.“
11 Podle této srovnávací tabulky odpovídá článek 14 Schengenského hraničního kodexu článku 13 nařízení č. 562/2006.
Směrnice 2008/115
12 Článek 2 odst. 1 a 2 směrnice 2008/115 stanoví:
„1. Tato směrnice se vztahuje na státní příslušníky třetích zemí neoprávněně pobývající na území členského státu.
2. Členské státy mohou rozhodnout, že tuto směrnici nepoužijí na státní příslušníky třetích zemí,
a) jimž byl odepřen vstup v souladu s článkem 13 [nařízení č. 562/2006] nebo kteří byli zadrženi nebo zastaveni příslušnými orgány v souvislosti s neoprávněným překročením vnější hranice členského státu po zemi, po moři nebo vzduchem a následně neobdrželi v tomto členském státě povolení k pobytu či oprávnění k pobytu;
b) jejichž návrat je trestněprávní sankcí nebo důsledkem trestněprávní sankce podle vnitrostátního práva nebo kterých se týká vydávací řízení.“
13 Podle článku 3 této směrnice platí, že:
„Pro účely této směrnice se rozumí:
[…]
2) ‚neoprávněným pobytem‘ přítomnost státního příslušníka třetí země, který nesplňuje nebo přestal splňovat podmínky vstupu uvedené v článku 5 [nařízení č. 562/2006] nebo jiné podmínky vstupu, pobytu nebo bydliště v určitém členském státě, na území tohoto členského státu;
3) ‚navrácením‘ proces navrácení státního příslušníka třetí země, jako dobrovolné splnění povinnosti návratu nebo jako nucený návrat,
– do země jeho původu, nebo
– do země tranzitu v souladu s dohodami o zpětném přebírání osob či jinými ujednáními uzavřenými na úrovni Společenství nebo dvoustranně, nebo
– do jiné třetí země, do níž se dotčený státní příslušník třetí země dobrovolně rozhodne vrátit a jež ho přijme;
[…]“
14 Článek 4 odst. 4 uvedené směrnice stanoví:
„Pokud jde o státní příslušníky třetích zemí vyloučené z oblasti působnosti této směrnice podle čl. 2 odst. 2 písm. a), členské státy
a) zajistí, aby zacházení s těmito příslušníky a úroveň ochrany nebyly méně příznivé, než je stanoveno v čl. 8 odst. 4 a 5 (omezení používání donucovacích opatření), v čl. 9 odst. 2 písm. a) (odklad vyhoštění), v čl. 14 odst. 1 písm. b) a d) (neodkladná zdravotní péče a zohlednění potřeb zranitelných osob) a v článcích 16 a 17 (podmínky zajištění); a
b) dodržují zásadu nenavracení.“
15 Článek 5 směrnice 2008/115 stanoví:
„Při provádění této směrnice členské státy náležitě zohlední
a) nejvlastnější zájem dítěte,
b) rodinný život a
c) zdravotní stav dotčeného státního příslušníka třetí země
a dodržují zásadu nenavracení.“
16 Článek 6 této směrnice stanoví:
„1. Členské státy vydají rozhodnutí o navrácení každému státnímu příslušníkovi třetí země, který pobývá neoprávněně na jejich území, aniž jsou dotčeny výjimky uvedené v odstavcích 2 až 5.
2. Státní příslušníci třetí země, kteří neoprávněně pobývají na území členského státu a kteří jsou držiteli platného povolení k pobytu nebo jiného povolení zakládajícího oprávnění k pobytu vydaného jiným členským státem, jsou povinni neprodleně odejít na území tohoto jiného členského státu. Pokud dotčený státní příslušník třetí země nesplní tento požadavek nebo pokud je bezodkladný odchod státního příslušníka třetí země vyžadován z důvodů veřejného pořádku nebo národní bezpečnosti, použije se odstavec 1.
3. Členské státy mohou upustit od vydání rozhodnutí o navrácení státního příslušníka třetí země neoprávněně pobývajícího na jejich území, pokud je dotčený státní příslušník třetí země převzat jiným členským státem podle dvoustranných dohod či ujednání platných ke dni vstupu této směrnice v platnost. V takovém případě použije členský stát, který dotčeného státního příslušníka třetí země převzal, odstavec 1.
[…]“
17 Článek 7 odst. 1 první pododstavec uvedené směrnice stanoví:
„V rozhodnutí o navrácení se poskytuje přiměřená lhůta k dobrovolnému opuštění území v délce od sedmi do třiceti dnů, aniž jsou dotčeny výjimky uvedené v odstavcích 2 a 4. Členské státy mohou ve svých vnitrostátních právních předpisech stanovit, že se tato lhůta poskytuje pouze na žádost dotčeného státního příslušníka třetí země. V takovém případě členské státy uvědomí dotčené státní příslušníky třetí země o možnosti podání takové žádosti.“
18 Článek 15 odst. 1 téže směrnice uvádí:
„Nemohou-li být v konkrétním případě účinně uplatněna jiná dostatečně účinná, avšak mírnější donucovací opatření, mohou členské státy zajistit pouze státního příslušníka třetí země, o jehož navrácení probíhá řízení, za účelem přípravy návratu nebo výkonu vyhoštění, zejména v případě, že
a) hrozí nebezpečí skrývání se nebo
b) dotčený státní příslušník třetí země se vyhýbá přípravě návratu či uskutečňování vyhoštění nebo je jinak ztěžuje.
Jakékoli zajištění musí trvat co nejkratší dobu, a pouze dokud jsou s náležitou pečlivostí činěny úkony směřující k vyhoštění.“
Francouzské právo
19 Článek L. 213–3-1 code de l’entrée et du séjour des étrangers et du droit d’asile (zákoník o vstupu a pobytu cizinců a o azylovém právu), ve znění loi no 2018-778 pour une immigration maîtrisée, un droit d’asile effectif et une intégration réussie (zákon č. 2018–778 o kontrolovaném přistěhovalectví, účinném právu na azyl a úspěšné integraci) ze dne 10. září 2018 (JORF ze dne 11. září 2018, text č. 1) (dále jen „bývalý zákoník Ceseda“), stanovil:
„V případě dočasného znovuzavedení ochrany vnitřních hranic podle hlavy III kapitoly II [Schengenského hraničního kodexu] lze rozhodnutí uvedená v článku L. 213-2 vydat vůči cizinci přicházejícímu přímo z území státu, jenž je smluvní stranou úmluvy podepsané v Schengenu dne 19. června 1990, který vstoupil na metropolitní území překročením vnitřní pozemní hranice, aniž k tomu byl oprávněn, a byl kontrolován v oblasti mezi touto hranicí a linií vedenou deset kilometrů od ní. Podmínky těchto kontrol jsou stanoveny nařízením přijatým po konzultaci Conseil d’État (Státní rada).“
20 Vyhláškou č. 2020–1733 byla přepracována legislativní část zákona o vstupu a pobytu cizinců a o právu na azyl. Článek L. 332–2 takto pozměněného zákoníku (dále jen „pozměněný zákoník Ceseda“) stanoví:
„Rozhodnutí o odepření vstupu, které musí být písemné a odůvodněné, přijímá úředník kategorie stanovené nařízením.
V oznámení rozhodnutí o odepření vstupu se uvede právo cizince vyrozumět nebo nechat vyrozumět osobu, kterou uvedl jako osobu, za níž cestuje, jeho konzulární úřad nebo zvoleného právního zástupce. Uvede se v něm právo cizince odmítnout navrácení před uplynutím lhůty jednoho dne za podmínek stanovených v článku L. 333-2.
Rozhodnutí a přiložené vyrozumění o právech se cizinci sdělí v jazyce, kterému rozumí.
Zvláštní pozornost je věnována zranitelným osobám, včetně nezletilých osob v doprovodu či bez doprovodu dospělé osoby.“
21 Článek L. 332-3 pozměněného zákoníku Ceseda stanoví:
„Na rozhodnutí o odepření vstupu přijaté vůči cizinci podle článku 6 [Schengenského hraničního kodexu] se použije postup stanovený v článku L. 332–2. Tento postup se použije rovněž při kontrolách prováděných na vnitřní hranici v případě dočasného znovuzavedení ochrany vnitřních hranic za podmínek stanovených v hlavě III kapitole II [Schengenského hraničního kodexu].“
Spor v původním řízení a předběžná otázka
22 Sdružení uvedená v bodě 2 tohoto rozsudku napadají v rámci žaloby na zrušení vyhlášky č. 2020-1733 podané ke Conseil d’État (Státní rada, Francie) platnost této vyhlášky mimo jiné z důvodu, že článek L. 332–3 pozměněného zákoníku Ceseda, který z ní vychází, je v rozporu se směrnicí 2008/115, neboť umožňuje přijetí rozhodnutí o odepření vstupu na vnitřních hranicích, na kterých byly znovu zavedeny kontroly.
23 Uvedený soud vysvětluje, že Soudní dvůr v rozsudku ze dne 19. března 2019, Arib a další (C‑444/17, EU:C:2019:220), rozhodl, že čl. 2 odst. 2 písm. a) směrnice 2008/115 ve spojení s článkem 32 Schengenského hraničního kodexu se nepoužije na situaci státního příslušníka třetí země s neoprávněným pobytem, který byl zadržen v bezprostřední blízkosti vnitřní hranice členského státu, i když tento členský stát v souladu s článkem 25 tohoto kodexu znovu zavedl ochranu na této hranici z důvodu závažné hrozby pro veřejný pořádek nebo vnitřní bezpečnost uvedeného členského státu.
24 Conseil d’État (Státní rada) zdůrazňuje, že ve svém rozhodnutí č. 428175 ze dne 27. listopadu 2020 rozhodla, že ustanovení článku L. 213–3-1 bývalého zákoníku Ceseda, která stanovila, že v případě dočasného znovuzavedení ochrany vnitřních hranic může být vůči cizímu státnímu příslušníkovi, přicházejícímu přímo z území státu, jenž je smluvní stranou Úmluvy k provedení Schengenské dohody ze dne 14. června 1985 mezi vládami států Hospodářské unie Beneluxu, Spolkové republiky Německo a Francouzské republiky o postupném odstraňování kontrol na společných hranicích, která byla podepsána v Schengenu dne 19. června 1990 a vstoupila v platnost dne 26. března 1995 (Úř. věst. 2000, L 239, s. 19; Zvl. vyd. 19/02, s. 9, dále jen „Schengenská úmluva“), vydáno rozhodnutí o odepření vstupu za podmínek článku L. 213–2 bývalého zákoníku Ceseda, pokud vstoupil na metropolitní území překročením vnitřní pozemní hranice, aniž k tomu byl oprávněn, a byl kontrolován v oblasti mezi touto hranicí a linií vedenou deset kilometrů od ní, jsou v rozporu se směrnicí 2008/115.
25 Podle Conseil d’État (Státní rada) je pravda, že článek L. 332–3 pozměněného zákoníku Ceseda nepřebírá ustanovení článku L. 213–3-1 bývalého zákoníku Ceseda. Článek L. 332-3 pozměněného zákoníku Ceseda však stanoví, že rozhodnutí o odepření vstupu může být přijato v souvislosti s kontrolami prováděnými na vnitřních hranicích, v případě dočasného znovuzavedení ochrany těchto hranic, za podmínek stanovených v hlavě III kapitole II Schengenského hraničního kodexu.
26 Předkládající soud se proto domnívá, že je třeba určit, zda v takovém případě může být státnímu příslušníkovi třetí země přicházejícímu přímo z území státu, který je smluvní stranou Schengenské úmluvy, jenž se dostavil na povolený hraniční přechod, avšak nemá doklady prokazující oprávnění ke vstupu nebo právo pobytu ve Francii, odepřen vstup na základě článku 14 Schengenského hraničního kodexu, aniž se použije směrnice 2008/115.
27 Za těchto podmínek se Conseil d’État (Státní rada) rozhodla přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžnou otázku:
„Lze v případě dočasného znovuzavedení ochrany vnitřních hranic za podmínek stanovených v hlavě III kapitole II [Schengenského hraničního kodexu] odepřít na základě článku 14 tohoto [kodexu] vstup cizinci přicházejícímu přímo z území státu, který je smluvní stranou [Schengenské úmluvy], při kontrolách prováděných na této hranici, aniž se použije směrnice [2008/115]?“
K předběžné otázce
28 Podstatou předběžné otázky předkládajícího soudu je, zda musí být Schengenský hraniční kodex a směrnice 2008/115 vykládány v tom smyslu, že pokud členský stát znovu zavedl na svých vnitřních hranicích kontroly, může vůči státnímu příslušníkovi třetí země, který se dostavil na povolený hraniční přechod, kde se takové kontroly provádějí, přijmout rozhodnutí o odepření vstupu ve smyslu článku 14 tohoto kodexu, aniž musí dodržet tuto směrnici.
29 Článek 25 Schengenského hraničního kodexu umožňuje, aby ve výjimečných případech a za určitých podmínek členský stát dočasně znovu zavedl ochranu celých svých vnitřních hranic nebo konkrétních úseků těchto hranic v případě závažné hrozby pro veřejný pořádek nebo vnitřní bezpečnost tohoto členského státu. Podle článku 32 tohoto kodexu se při znovuzavedení ochrany vnitřních hranic použijí obdobně příslušná ustanovení hlavy II uvedeného kodexu, která se týká vnějších hranic.
30 To je případ článku 14 Schengenského hraničního kodexu, jenž stanoví, že vstup na území členských států se odepře státnímu příslušníkovi třetí země, který nesplňuje všechny podmínky vstupu vymezené v čl. 6 odst. 1 tohoto kodexu a nepatří do některé z kategorií osob uvedených v čl. 6 odst. 5 téhož kodexu.
31 Je však třeba připomenout, že státní příslušník třetí země, který je po neoprávněném vstupu na území členského státu na tomto území přítomen, aniž splnil podmínky vstupu, pobytu či bydliště, pobývá z tohoto důvodu v tomto státě neoprávněně ve smyslu směrnice 2008/115. Tento státní příslušník tedy v souladu s čl. 2 odst. 1 této směrnice a s výhradou jejího čl. 2 odst. 2 spadá do působnosti uvedené směrnice, aniž by tato přítomnost na území dotyčného členského státu podléhala podmínce minimální délky či úmyslu zdržovat se na tomto území. Musí být proto vůči němu uplatněny společné normy a postupy, které tato směrnice upravuje, za účelem jeho vyhoštění, a to do doby než bude neoprávněnost jeho pobytu případně zhojena (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 19. března 2019, Arib a další, C‑444/17, EU:C:2019:220, body 37 a 39, jakož i citovaná judikatura).
32 To platí i v případě, kdy byl tento státní příslušník třetí země zadržen na hraničním přechodu, pokud se tento hraniční přechod nachází na území uvedeného členského státu. V tomto ohledu je totiž třeba uvést, že osoba může vstoupit na území členského státu ještě před překročením hraničního přechodu [obdobně viz rozsudek ze dne 5. února 2020, Staatssecretaris van Justitie en Veiligheid (Nalodění námořníků v přístavu Rotterdam), C‑341/18, EU:C:2020:76, bod 45].
33 Je třeba ještě upřesnit, že pokud se například kontroly ve vlaku provádějí mezi okamžikem, kdy tento vlak opustí poslední nádraží nacházející se na území členského státu sdílejícího vnitřní hranici s členským státem, který znovu zavedl kontroly na svých vnitřních hranicích, a okamžikem, kdy uvedený vlak dorazí do první stanice nacházející se na území posledně uvedeného členského státu, musí být kontrola prováděná v tomto vlaku považována za kontrolu prováděnou na hraničním přechodu nacházejícím se na území členského státu, který takové kontroly znovu zavedl, nedohodnou-li se tyto dva členské státy jinak. Státní příslušník třetí země, který byl kontrolován v tomto vlaku, totiž po této kontrole nutně pobývá na území posledně uvedeného členského státu ve smyslu čl. 2 odst. 1 směrnice 2008/115.
34 Je ovšem třeba ještě uvést, že čl. 2 odst. 2 směrnice 2008/115 umožňuje členským státům výjimečně a za určitých podmínek vyloučit státní příslušníky třetích zemí, kteří na jejich území pobývají neoprávněně, z působnosti této směrnice.
35 Tento čl. 2 odst. 2 směrnice 2008/115 v písmeni a) umožňuje členským státům nepoužít tuto směrnici s výhradou jejího čl. 4 odst. 4 ve dvou situacích, a sice v situaci státních příslušníků třetích zemí, jimž byl odepřen vstup na vnější hranici členského státu v souladu s článkem 14 Schengenského hraničního kodexu, nebo v situaci státních příslušníků třetích zemí, kteří byli zadrženi nebo zastaveni v souvislosti s neoprávněným překročením takové vnější hranice a následně neobdrželi v tomto členském státě povolení k pobytu či oprávnění k pobytu.
36 Z judikatury Soudního dvora však vyplývá, že tyto dvě situace se týkají výhradně překročení vnější hranice členského státu, jak je definována v článku 2 Schengenského hraničního kodexu, a netýkají se tedy překročení společné hranice členských států, které jsou součástí schengenského prostoru, i když byla znovu zavedena ochrana této hranice v souladu s článkem 25 tohoto kodexu z důvodu závažné hrozby pro veřejný pořádek nebo vnitřní bezpečnost tohoto členského státu (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 19. března 2019, Arib a další, C‑444/17, EU:C:2019:220, body 45 a 67).
37 Z toho vyplývá, jak uvedl generální advokát v bodě 35 svého stanoviska, že čl. 2 odst. 2 písm. a) směrnice 2008/115 neumožňuje členskému státu, který znovu zavedl na svých vnitřních hranicích kontroly, odchýlit se od společných norem a postupů stanovených touto směrnicí za účelem vyhoštění státního příslušníka třetí země, který byl zastaven bez platného povolení k pobytu na jednom z hraničních přechodů nacházejících se na území tohoto členského státu, kde se takové kontroly provádějí.
38 A dále, i když čl. 2 odst. 2 směrnice 2008/115 v písmeni b) umožňuje členským státům nepoužít tuto směrnici na státní příslušníky třetích zemí, jejichž návrat je trestněprávní sankcí nebo důsledkem trestněprávní sankce podle vnitrostátního práva nebo kterých se týká vydávací řízení, je nutno konstatovat, že na takový případ se nevztahuje ustanovení dotčené v původním řízení.
39 Ze všeho výše uvedeného vyplývá, že členský stát, který znovu zavedl na svých vnitřních hranicích kontroly, může obdobně použít článek 14 Schengenského hraničního kodexu, jakož i přílohu V část A bod 1 tohoto kodexu vůči státnímu příslušníkovi třetí země, který je zastaven bez řádného povolení k pobytu na povoleném hraničním přechodu, kde se takové kontroly provádějí.
40 Nachází-li se tento hraniční přechod na území dotyčného členského státu, musí tento členský stát nicméně dbát na to, aby důsledky takového obdobného použití ustanovení citovaných v předchozím bodě nevedly k porušení společných norem a postupů stanovených směrnicí 2008/115. Okolnost, že tato povinnost uložená dotčenému členskému státu může z velké části zbavit účinnosti případné přijetí rozhodnutí o odepření vstupu vůči státnímu příslušníkovi třetí země, který se dostavil na některou z jeho vnitřních hranic, nemůže tento závěr změnit.
41 Pokud jde o relevantní ustanovení této směrnice, je třeba zejména připomenout, že z čl. 6 odst. 1 směrnice 2008/115 vyplývá, že vůči každému státnímu příslušníkovi třetí země neoprávněně pobývajícímu na území členského státu musí být vydáno, aniž jsou dotčeny výjimky stanovené v odstavcích 2 až 5 tohoto článku a při striktním dodržení požadavků stanovených v článku 5 této směrnice, rozhodnutí o navrácení, které musí mezi třetími zeměmi uvedenými v čl. 3 bodě 3 uvedené směrnice určit zemi, do níž má být vyhoštěn [rozsudek ze dne 22. listopadu 2022, Staatssecretaris van Justitie en Veiligheid (Vyhoštění – Konopí pro léčebné použití), C‑69/21, EU:C:2022:913, bod 53].
42 Kromě toho musí být státnímu příslušníkovi třetí země, vůči kterému bylo vydáno takové rozhodnutí o navrácení, podle článku 7 uvedené směrnice v zásadě poskytnuta určitá lhůta k dobrovolnému opuštění území dotčeného členského státu. Nucené vyhoštění je podle článku 8 této směrnice až krajní možností a uplatní se s výhradou článku 9 této směrnice, který členským státům ukládá, aby vyhoštění v případech, které stanoví, odložily [rozsudek ze dne 17. prosince 2020, Komise v. Maďarsko (Přijímání žadatelů o mezinárodní ochranu), C‑808/18, EU:C:2020:1029, bod 252].
43 Nadto z článku 15 směrnice 2008/115 vyplývá, že zajištění neoprávněně pobývajícího státního příslušníka třetí země může být nařízeno pouze v určitých konkrétních případech. Jak v podstatě uvedl generální advokát v bodě 46 svého stanoviska, tento článek však nebrání tomu, aby byl tento státní příslušník v případě, že představuje skutečnou, aktuální a dostatečně závažnou hrozbu pro veřejný pořádek nebo vnitřní bezpečnost, zajištěn až do svého vyhoštění, pokud toto zajištění splňuje podmínky stanovené v článcích 15 až 18 této směrnice (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 2. července 2020, Stadt Frankfurt am Main, C‑18/19, EU:C:2020:511, body 41 až 48).
44 Kromě toho směrnice 2008/115 nevylučuje možnost členských států uložit trest odnětí svobody za spáchání jiných trestných činů než těch, které souvisejí se samotným neoprávněným vstupem, a to i v situaci, kdy řízení o navrácení zahájené podle této směrnice dosud nebylo skončeno. Uvedená směrnice tudíž nebrání zatčení nebo zadržení neoprávněně pobývajícího státního příslušníka třetí země, jsou-li taková opatření přijata z důvodu, že je tento státní příslušník podezřelý ze spáchání jiného trestného činu než pouze neoprávněného vstupu na území státu, a to zejména trestného činu, který je s to ohrozit veřejný pořádek nebo vnitřní bezpečnost dotčeného členského státu (rozsudek ze dne 19. března 2019, Arib a další, C‑444/17, EU:C:2019:220, bod 66).
45 Z toho vyplývá, že na rozdíl od toho, co tvrdí francouzská vláda, použití společných norem a postupů stanovených směrnicí 2008/115 v takovém případě, jako je případ uvedený v žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce, nemůže znemožnit udržování veřejného pořádku a ochranu vnitřní bezpečnosti ve smyslu článku 72 SFEU.
46 S ohledem na všechny výše uvedené úvahy je třeba na předběžnou otázku odpovědět tak, že Schengenský hraniční kodex a směrnice 2008/115 musí být vykládány v tom smyslu, že pokud členský stát znovu zavedl na svých vnitřních hranicích kontroly, může vůči státnímu příslušníkovi třetí země, který se dostavil na povolený hraniční přechod nacházející se na jeho území, kde se takové kontroly provádějí, přijmout rozhodnutí o odepření vstupu na základě obdobného použití článku 14 tohoto kodexu, za předpokladu, že se na tohoto státního příslušníka v souvislosti s jeho vyhoštěním použijí společné normy a postupy stanovené touto směrnicí.
K nákladům řízení
47 Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.
Z těchto důvodů Soudní dvůr (čtvrtý senát) rozhodl takto:
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/399 ze dne 9. března 2016, kterým se stanoví kodex Unie o pravidlech upravujících přeshraniční pohyb osob (Schengenský hraniční kodex), a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/115/ES ze dne 16. prosince 2008 o společných normách a postupech v členských státech při navracení neoprávněně pobývajících státních příslušníků třetích zemí
musí být vykládány v tom smyslu, že
pokud členský stát znovu zavedl na svých vnitřních hranicích kontroly, může vůči státnímu příslušníkovi třetí země, který se dostavil na povolený hraniční přechod nacházející se na jeho území, kde se takové kontroly provádějí, přijmout rozhodnutí o odepření vstupu na základě obdobného použití článku 14 tohoto kodexu, za předpokladu, že se na tohoto státního příslušníka v souvislosti s jeho vyhoštěním použijí společné normy a postupy stanovené touto směrnicí.
Podpisy