ROZSUDEK TRIBUNÁLU (čtvrtého senátu)
16. září 2013(*)
„Hospodářská soutěž – Kartelové dohody – Belgický, německý, francouzský, italský, nizozemský a rakouský trh zařízení a pevných součástí koupelen – Rozhodnutí, kterým se konstatuje porušení článku 101 SFEU a článku 53 Dohody o EHP – Koordinace zvyšování cen a výměny citlivých obchodních informací – Přičitatelnost protiprávního jednání – Pokuty – Pokyny pro výpočet pokut z roku 2006 – Závažnost protiprávního jednání – Polehčující okolnosti – Hospodářská krize – Oznámení o spolupráci z roku 2002 – Snížení výše pokuty – Významná přidaná hodnota“
Ve věci T‑412/10,
Roca, se sídlem v Saint-Ouen-l’Aumône (Francie), zastoupená P. Vidal Martínezem, advokátem,
žalobkyně,
proti
Evropské komisi, původně zastoupené F. Castillo de la Torrem, A. Antoniadis a F. Castilla Contreras, poté F. Castillo de la Torrem, A. Antoniadis a F. Jimeno Fernándezem, jako zmocněnci,
žalované,
jejímž předmětem je návrh na částečné zrušení rozhodnutí Komise C (2010) 4185 final ze dne 23. června 2010 v řízení podle článku 101 SFEU a článku 53 Dohody o EHP (věc COMP/39092 – zařízení a pevné součásti koupelen) a návrh na snížení pokuty, která byla žalobkyni uložena v tomto rozhodnutí,
TRIBUNÁL (čtvrtý senát),
ve složení I. Pelikánová, předsedkyně, K. Jürimäe (zpravodajka) a M. van der Woude, soudci,
vedoucí soudní kanceláře: J. Palacio González, vrchní rada,
s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 6. března 2013,
vydává tento
Rozsudek(1)
[omissis]
Řízení a návrhová žádání účastnic řízení
30 Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 9. září 2010 podala žalobkyně projednávanou žalobu.
31 Na základě zprávy soudce zpravodaje Tribunál (čtvrtý senát) rozhodl o zahájení ústní části řízení a v rámci organizačních procesních opatření upravených článkem 64 jednacího řádu Tribunálu položil Komisi písemnou otázku, na kterou odpověděla ve stanovené lhůtě.
32 Řeči účastnic řízení a jejich odpovědi na písemné a ústní otázky položené Tribunálem byly vyslechnuty při jednání dne 6. března 2013.
33 Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:
– zrušil články 1 a 2 napadeného rozhodnutí v rozsahu, v němž se týkají žalobkyně,
– snížil částku pokuty, která jí byla uložena,
– uložil Komisi náhradu nákladů řízení.
34 Komise navrhuje, aby Tribunál:
– zamítl žalobu,
– uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení.
Právní otázky
[omissis]
1. K návrhovým žádáním směřujícím k částečnému zrušení napadeného rozhodnutí
[omissis]
K prvnímu žalobnímu důvodu týkajícímu se existence jediného podniku
[omissis]
K výtce týkající se neúměrného významu přikládanému kapitálovému propojení
[omissis]
K hodnocení důkazů předložených žalobkyní k vyvrácení domněnky o rozhodujícím vlivu
[omissis]
K doplňujícím faktorům zohledněným Komisí za účelem posílení domněnky o rozhodujícím vlivu
[omissis]
– Ke zjevně nesprávnému posouzení doplňujících faktorů
[omissis]
– K porušení práva na obhajobu
[omissis]
K porušení povinnosti uvést odůvodnění
[omissis]
K druhému žalobnímu důvodu týkajícímu se posouzení závažnosti protiprávního jednání žalobkyně
[omissis]
K třetímu žalobnímu důvodu týkajícímu se volby referenčního roku pro určení obratu zohledněného pro výpočet základní částky pokuty
[omissis]
Ke čtvrtému žalobnímu důvodu týkajícímu se nezohlednění kontextu hospodářské krize jako polehčující okolnosti
[omissis]
K pátému žalobnímu důvodu týkajícímu se spolupráce žalobkyně
171 V rámci pátého žalobního důvodu se žalobkyně na jedné straně domnívá, že Komise porušila zásadu ochrany legitimního očekávání a dopustila se zjevného pochybení při uplatnění oznámení o spolupráci z roku 2002, protože jí nepřiznala snížení pokuty na základě oznámení o spolupráci z roku 2002. Na druhé straně žalobkyně navrhuje, aby jí bylo na základě bodu 29 pokynů z roku 2006 přiznáno snížení pokuty z důvodu její spolupráce. Toto druhé tvrzení je třeba vykládat v tom smyslu, že žalobkyně tvrdí, že jí měla být v souladu s uvedeným bodem snížena pokuta z důvodu její spolupráce, a že tak Komisi vytýká, že se dopustila pochybení při uplatnění tohoto bodu.
K porušení zásady ochrany legitimního očekávání a k porušením a pochybením při uplatnění oznámení o spolupráci z roku 2002
172 Žalobkyně Komisi na jedné straně vytýká, že jí nepřiznala snížení pokuty přesto, že jí Komise v dopise ze dne 8. prosince 2006 dala najevo, že má nárok na podmíněné snížení pokuty. Na základě toho žalobkyně tvrdí, že Komise porušila zásadu ochrany legitimního očekávání.
173 Na druhé straně žalobkyně zpochybňuje posouzení, podle kterého informace, které poskytla v rámci žádosti o snížení pokuty, neměly významnou přidanou hodnotu. V tomto ohledu v podstatě tvrdí, že informace, které poskytla na základě žádosti o snížení pokuty, měly významnou přidanou hodnotu, neboť Komise by bez těchto informací nemohla prokázat protiprávní jednání týkající se sanitární keramiky, ke kterému došlo ve Francii v roce 2004. Kromě toho tvrdí, že tím, že nespolupracovala, nezpochybnila hodnotu poskytnutých informací, neboť nezpochybnila skutkové okolnosti, ale pouze jejich právní kvalifikaci.
174 Komise zpochybňuje opodstatněnost argumentů žalobkyně. Zaprvé tvrdí, že přidanou hodnotu informací poskytnutých žalobkyní nebylo možno označit za významnou. Na jedné straně bylo totiž prohlášení žalobkyně obecné, zatímco prohlášení společnosti Ideal Standard byla konkrétní a podrobná. Na druhé straně mohlo být protiprávní jednání prokázáno prostřednictvím početných tabulek, které poukazovaly na výměny informací a rychlé a podrobné potvrzení ze strany společnosti Ideal Standard, podpořené dokumentem vyhotoveným po schůzce. Zadruhé tvrdí na jedné straně, že žalobkyně v odpovědi na oznámení námitek uvedla velmi podrobné argumenty zpochybňující důkazní povahu důkazů, ze kterých vycházela, zvláště důkazní povahu důkazů předložených Ideal Standard, týkajících se dohody o cenách z února 2004. Na druhé straně se Komise domnívá, že podnik v žádosti o snížení pokuty nemůže vycházet ze skutečností, za které mu Komise v konečném důsledku nepřipisuje odpovědnost, protože výhoda této spolupráce se odráží již v tom, že se rozhodne upustit od některých vytýkaných praktik, což je důvodem, pro který se podniku nepřipisuje odpovědnost nebo mu není uložena pokuta.
175 V první řadě je třeba připomenout podmínky, za kterých může být podniku snížena pokuta na základě oznámení o spolupráci z roku 2002. V druhé řadě je třeba zkoumat, zda informace poskytnuté žalobkyní v rámci její žádosti o snížení pokuty mají významnou přidanou hodnotu, a ve třetí řadě v případě potřeby přezkoumat otázku, zda Komise mohla právem změnit závěr, podle kterého měla žalobkyně nárok na podmíněné snížení pokuty, oznámený v dopise ze dne 8. prosince 2006.
176 V první řadě je třeba připomenout, že Komise v oznámení o spolupráci z roku 2002 vymezila podmínky, za kterých mohou být podniky, jež s ní v průběhu šetření kartelové dohody spolupracují, osvobozeny od pokut nebo být oprávněny ke snížení výše pokuty, kterou by jinak musely zaplatit (rozsudek Tribunálu ze dne 17. května 2011, Arkema France v. Komise, T‑343/08, Sb. rozh. s. II‑2287, bod 129).
177 Podle bodu 20 oznámení o spolupráci z roku 2002 „[však p]odniky, které nesplňují podmínky [pro osvobození od pokuty], mohou mít nárok na snížení jakékoli pokuty [snížení pokuty], kterou by jinak bylo možné udělit [uložit]“.
178 Bod 21 oznámení o spolupráci z roku 2002 stanoví, že „pro získání nároku [na snížení pokuty podle bodu 20 uvedeného oznámení] musí podnik poskytnout Komisi důkaz o předpokládaném protiprávním jednání, který představuje významnou přidanou hodnotu k důkazům, které Komise již vlastní, a musí ukončit svou účast v předpokládaném protiprávním jednání nejpozději v době předložení důkazů“.
179 Bod 22 oznámení o spolupráci z roku 2002 definuje pojem významná přidaná hodnota takto:
„Pojem ‚přidaná hodnota‘ se vztahuje na rozsah, v němž poskytnutý důkaz posiluje svou povahou nebo obsaženými podrobnostmi schopnost Komise dokázat dotyčné skutečnosti. Při vyhodnocování Komise obvykle přikládá větší hodnotu písemným důkazům, které pocházejí z doby, k níž se vztahují, než později vypracovaným důkazům. Podobně se má obecně za to, že důkazy, které mají přímý vztah k dotyčným otázkám, mají větší hodnotu než důkazy, které s nimi souvisejí pouze nepřímo.“
180 V bodě 23 písm. b) prvním pododstavci oznámení o spolupráci z roku 2002 jsou stanoveny tři pásma snížení pokuty. První podnik, který splnil požadavky bodu 21 uvedeného oznámení, je oprávněn získat snížení pokuty o 30 až 50 %, druhý podnik snížení pokuty o 20 až 30 % a následující podniky snížení pokuty nanejvýš o 20 %.
181 Bod 23 písm. b) druhý pododstavec oznámení o spolupráci z roku 2002 uvádí, že „při určování úrovně snížení v každém z těchto pásem Komise přihlédne k době, kdy byly předloženy důkazy splňující požadavky [bodu 21] [uvedeného oznámení], a k míře, v jaké tyto důkazy představovaly přidanou hodnotu“, a že „může také vzít v úvahu rozsah a stálost jakékoli spolupráce, kterou podnik poskytl poté, co předložil důkazy“.
182 Ze samotné logiky oznámení o spolupráci z roku 2002 vyplývá, že cílem oznámení o spolupráci je vytvořit uvnitř kartelových dohod ovzduší nejistoty, které má povzbuzovat k oznamování kartelových dohod Komisi. Tato nejistota vyplývá právě ze skutečnosti, že účastníci kartelové dohody vědí, že pouze jednomu z nich bude poskytnuta ochrana před pokutami, když oznámí ostatní účastníky protiprávního jednání a vystaví je tak riziku uložení pokut. V souladu s toutéž logikou se má v rámci tohoto systému za to, že podnikům, které začnou spolupracovat nejdříve, bude poskytnuto rozsáhlejší snížení pokuty, která by jim byla jinak uložena, než jaké bude poskytnuto podnikům, které začnou spolupracovat později (rozsudek Tribunálu ze dne 5. října 2011, Transcatab v. Komise, T‑39/06, Sb. rozh. s. II‑6831, bod 379).
183 Chronologické pořadí a rychlost spolupráce poskytnuté účastníky kartelové dohody jsou tedy základními prvky systému zavedeného uvedeným oznámením o spolupráci (rozsudek Transcatab v. Komise, bod 182 výše, bod 380).
184 V tomto ohledu je třeba připomenout, že Komise je sice povinna uvést důvody, proč se domnívá, že informace předložené podnikem v rámci oznámení o spolupráci jsou či nejsou příspěvkem odůvodňujícím snížení uložené pokuty, podniky, které si v tomto ohledu přejí rozhodnutí Komise zpochybnit, však naproti tomu musejí prokázat, že informace, které tyto podniky poskytly dobrovolně, byly rozhodující pro to, aby Komise mohla prokázat naplnění skutkové podstaty protiprávního jednání, a tedy přijmout rozhodnutí ukládající pokuty (v tomto smyslu viz rozsudek Soudního dvora ze dne 24. září 2009, Erste Group Bank a další v. Komise, C‑125/07 P, C‑133/07 P, C‑135/07 P a C‑137/07 P, Sb. rozh. s. I‑8681, bod 297, a rozsudek Arkema France v. Komise, bod 176 výše, bod 135).
185 S ohledem na účel snížení nemůže Komise odhlédnout od užitečnosti poskytnuté informace, jež nezbytně závisí na důkazech, které již měla k dispozici (rozsudky Tribunálu ze dne 28. dubna 2010, Gütermann a Zwicky v. Komise, T‑456/05 a T‑457/05, Sb. rozh. s. II‑1443, bod 220, a Arkema France v. Komise, bod 176 výše, bod 136).
186 Pokud podnik v rámci spolupráce toliko potvrdí, a to méně přesným a jednoznačným způsobem, některé informace, které již byly poskytnuty jiným podnikem na základě spolupráce, může sice stupeň spolupráce poskytnuté tímto podnikem pro Komisi mít jistý význam, nelze jej však považovat za srovnatelný se stupněm spolupráce poskytnuté podnikem, jenž uvedené informace dodal jako první. Prohlášení, které pouze do určité míry potvrzuje prohlášení, které již Komise měla k dispozici, totiž neusnadňuje činnost Komise výrazným způsobem. Nemůže tedy být dostatečným k odůvodnění snížení výše pokuty na základě spolupráce (viz rozsudek Arkema France v. Komise, bod 176 výše, bod 137, a citovaná judikatura).
187 Z judikatury však rovněž vyplývá, že prohlášení podniku obviněného z účasti na kartelové dohodě, jehož správnost je popírána několika dalšími obviněnými podniky, nemůže být považováno za dostatečný důkaz existence protiprávního jednání spáchaného těmito podniky a nebýt přitom podloženo jinými důkazními materiály (viz rozsudek JFE Engineering a další v. Komise, bod 130 výše, bod 219; v tomto smyslu viz rozsudek Tribunálu ze dne 14. května 1998, Enso-Gutzeit v. Komise, T‑337/94, Recueil, s. II‑1571, bod 91).
188 Konečně, i kdyby bylo třeba se domnívat, že Komise v rámci zkoumání významné přidané hodnoty informací, které jí byly předloženy na základě oznámení o spolupráci z roku 2002, disponuje určitým prostorem pro uvážení, nic to nemění na tom, že se Tribunál nemůže opřít o uvedený prostor pro uvážení, aby z tohoto důvodu upustil od důkladného přezkumu právních i skutkových posouzení, ke kterým Komise v tomto ohledu dospěla (obdobně viz rozsudek Chalkor v. Komise, bod 35 výše, bod 62).
189 V druhé řadě je třeba argumenty žalobkyně, jak jsou uvedeny v bodě 173 výše, zkoumat na základě připomenutí uvedených v bodech 176 až 188 výše
190 V tomto ohledu je třeba uvést, že Komise v bodech 1291 až 1293, 1295, 1297, 1299 a 1300 odůvodnění napadeného rozhodnutí odůvodnila rozhodnutí nepřiznat žalobkyni snížení pokuty v podstatě na základě tří úvah. Zaprvé, pokud jde o informace poskytnuté žalobkyní související s protiprávním jednáním týkajícím se sanitární keramiky, ke kterému došlo ve Francii v roce 2004, Komise uvedla, že Ideal Standard ji už informovala o existenci výměny podrobných informací a zejména jí předložila tabulky poukazující na výměnu informací o prodejích během léta 2004. Dále byly podle ní informace poskytnuté žalobkyní všeobecné, nebyly podpořeny důkazy z daného období a jejich důkazní hodnotu zpochybnilo několik podniků během správního řízení. Zadruhé, pokud jde o protiprávní jednání týkající se kohoutů a ostatních armatur, ke kterému došlo ve Francii, žalobkyně neposkytla žádné informace. Zatřetí žalobkyně svým chováním poté, co podala žádost o snížení pokuty, údajně snížila, ba dokonce popřela důkazní hodnotu informací, které sama předložila, a tak neprokázala skutečného ducha spolupráce.
191 Za těchto podmínek je ve světle odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedeného v bodě 190 výše a tvrzení žalobkyně, jak jsou uvedeny v bodě 173 výše, třeba zaprvé ověřit, zda informace poskytnuté žalobkyní na základě její žádosti o snížení pokuty mají významnou přidanou hodnotu. Zadruhé je třeba případně přezkoumat, zda žalobkyně tím, že zpochybnila důkazy předložené společností Ideal Standard, snížila věrohodnost, kterou je třeba těmto informacím přisoudit, takže uvedené informace nelze považovat za informace s významnou přidanou hodnotou.
192 Zaprvé je třeba konstatovat, že žalobkyně nezpochybňuje závěr Komise, podle kterého neposkytla žádné informace, pokud jde o protiprávní jednání týkající se kohoutů a ostatních armatur, ke kterému došlo ve Francii. Za těchto podmínek je třeba omezit přezkum jejích argumentů na přidanou hodnotu informací, které poskytla v souvislosti s protiprávním jednáním týkajícím se sanitární keramiky, ke kterému došlo ve Francii.
193 Dále je třeba poznamenat, že jak Komise uvádí ve svých písemnostech, během období od roku 1995 do začátku roku 2004 nebylo, pokud jde o sanitární keramiku ve Francii, konstatováno žádné protiprávní jednání, což žalobkyně ostatně nezpochybňuje. Komise proto právem nepřiznala na základě informací, které v souvislosti s tímto obdobím poskytla žalobkyně, žádné snížení.
194 Kromě toho, pokud jde o informace poskytnuté žalobkyní ve věci protiprávního jednání, ke kterému došlo v roce 2004 a které se týkalo sanitární keramiky ve Francii, je třeba uvést, jak vyplývá z bodů 556, 583, 584, 587 a 588 odůvodnění napadeného rozhodnutí, že Komise k přijetí závěru o existenci protiprávního jednání vycházela ze čtyř důkazů: zaprvé ze žádosti společnosti Ideal Standard o snížení pokuty (bod 583 odůvodnění napadeného rozhodnutí), zadruhé z tabulky, kterou Ideal Standard předložila v příloze uvedené žádosti (bod 588 napadeného rozhodnutí), zatřetí ze žádosti žalobkyně o snížení pokuty (body 556, 587 a 588 odůvodnění napadeného rozhodnutí) a začtvrté z odpovědi společnosti Duravit na oznámení námitek (bod 584 odůvodnění napadeného rozhodnutí).
195 Konečně Komise na rozdíl od toho, co tvrdí ve svých písemnostech, v napadeném rozhodnutí v podstatě usoudila, že konstatování protiprávního jednání týkajícího se sanitární keramiky, ke kterému došlo ve Francii v roce 2004, nemůže založit na jediném ústním prohlášení, které učinila společnost Ideal Standard v rámci žádosti o snížení pokuty, a na tabulce poskytnuté v příloze uvedené žádosti. V bodě 588 odůvodnění napadeného rozhodnutí Komise totiž uvedla:
„Komise netvrdila, že tabulka, kterou Ideal Standard předložila v příloze žádosti [o snížení pokuty], může být označena za dokument z doby, kdy nastaly skutkové okolnosti. Představuje však snahu společnosti Ideal Standard poskytnout co nejpodrobnější vylíčení skutkových okolností, které uvádí ve svém prohlášení. I bez zohlednění tohoto důkazu lze důkaz o koordinaci minimálních cen na setkání AFICS z února 2004 založit na třech prohlášeních [a to na žádosti o snížení pokuty podané společností Ideal Standard, žádosti žalobkyně o snížení pokuty, a konečně na odpovědi společnosti Duravit na oznámení námitek ].“
196 Proto je třeba na jedné straně konstatovat, že samotná Komise v napadeném rozhodnutí vycházela z informací, které poskytla žalobkyně v rámci žádosti o snížení pokuty, aby prokázala existenci protiprávního jednání týkajícího se sanitární keramiky, ke kterému došlo ve Francii v roce 2004. Ze znění napadeného rozhodnutí vyplývá, že informace poskytnuté žalobkyní byly pro Komisi objektivně užitečné.
197 Na druhé straně je třeba konstatovat, že Komise by bez informací poskytnutých žalobkyní a pouze na základě skutečností, které uvedla Ideal Standard v rámci žádosti o snížení pokuty, nemohla prokázat protiprávní jednání týkající se sanitární keramiky, ke kterému došlo ve Francii v roce 2004. Ačkoli je pravdou, že Duravit v odpovědi na oznámení námitek potvrdila, že se diskuse o minimálních cenách uskutečnily v rámci schůzky AFICS, kterou zmínila Ideal Standard, jak vyplývá z bodů 584 a 587 odůvodnění napadeného rozhodnutí, nic to nemění na tom, že Duravit rovněž zpochybnila důkazní hodnotu tabulky předložené společností Ideal Standard, jak vyplývá z ústních vyjádření společnosti Duravit během slyšení před Komisí dne 12. listopadu 2007.
198 Vzhledem k předcházejícím skutečnostem je třeba konstatovat, že informace, které poskytla žalobkyně v rámci žádosti o snížení pokuty, mají významnou přidanou hodnotu. Uvedené informace totiž Komisi umožnily konstatovat protiprávní jednání týkající se sanitární keramiky, ke kterému došlo ve Francii v roce 2004, jelikož potvrdily existenci diskuse o minimálních cenách sanitární keramiky nižší kategorie na schůzce AFICS ze dne 25. února 2004 (bod 588 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Komise tedy neprávem nepřiznala významnou přidanou hodnotu prohlášení, které učinila žalobkyně v rámci žádosti o snížení pokuty, aby jí na tomto základě bylo přiznáno snížení pokuty.
199 Závěr přijatý v bodě 198 výše nemůže být zpochybněn tvrzeními Komise, kterými se snaží prokázat, že informace poskytnuté žalobkyní nemají žádnou významnou přidanou hodnotu.
200 Na jedné straně argument Komise, podle kterého byly informace, které poskytla žalobkyně na podporu žádosti o snížení pokuty, obecné, zatímco informace poskytnuté společností Ideal Standard byly konkrétní a podrobné, nemůže uspět. Žádost společnosti Ideal Standard o snížení pokuty na základě oznámení o spolupráci z roku 2002 byla totiž, zvláště vzhledem ke zpochybnění důkazní hodnoty důkazů, které v této souvislosti poskytla Ideal Standard, sama o sobě nedostatečná k tomu, aby bylo možné konstatovat protiprávní jednání týkající se sanitární keramiky, ke kterému došlo ve Francii v roce 2004. Kromě toho informace poskytnuté žalobkyní i přes svou obecnou povahu podpořily důkazy, na které poukázala Ideal Standard, a umožnily tak Komisi konstatovat uvedené protiprávní jednání. Jak vyplývá z bodu 197 výše, Komise by bez informací poskytnutých žalobkyní a pouze na základě skutečností, které uvedla Ideal Standard v rámci žádosti o snížení pokuty, nemohla prokázat protiprávní jednání týkající se sanitární keramiky, ke kterému došlo ve Francii v roce 2004.
201 Na druhé straně je tvrzení Komise, podle kterého mohla prokázat protiprávní jednání na základě početných tabulek, které poukazují na výměnu informací a rychlé a podrobné potvrzení ze strany společnosti Ideal Standard podpořené dokumentem vyhotoveným po schůzce, neopodstatněné. Je totiž třeba připomenout, že Komise v bodě 588 odůvodnění napadeného rozhodnutí v podstatě usoudila, že konstatování protiprávního jednání týkajícího se sanitární keramiky, ke kterému došlo ve Francii v roce 2004, nemůže založit na ústním prohlášení, které učinila Ideal Standard v rámci žádosti o snížení pokuty, a na tabulce poskytnuté v příloze uvedené žádosti (viz bod 195 výše).
202 Vzhledem ke všem předcházejícím úvahám a vzhledem k bodům 556, 587 a 588 odůvodnění napadeného rozhodnutí, z nichž vyplývá, že skutečnosti uvedené žalobkyní Komisi účinně umožnily konstatovat protiprávní jednání týkající se sanitární keramiky, ke kterému došlo ve Francii v roce 2004, je třeba učinit závěr, že se Komise dopustila pochybení v posouzení přidané hodnoty důkazů, které žalobkyně poskytla v rámci žádosti o snížení pokuty, tak jak byla zhodnocena na konci správního řízení.
203 Za těchto podmínek je třeba v druhé řadě zkoumat, zda žalobkyně svým chováním v době po podání žádosti o snížení pokuty zpochybnila významnou přidanou hodnotu informací, které poskytla, jak v podstatě tvrdí Komise v napadeném rozhodnutí a svých písemnostech.
204 V tomto ohledu je třeba uvést, že v bodě 1300 napadeného rozhodnutí Komise uvádí, že skupina Roca „neprokázala během [správního] řízení skutečného ducha spolupráce“, ale naopak se chovala tak, že „snížila hodnotu důkazů, které [skupina Roca] původně předložila“.
205 Kromě toho je v bodě 1295 odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedeno, že „[žalobkyně] a Laufen [Austria] ostře zpochybnily skutečnosti popsané v oznámení námitek (viz například body [360 až 365 a 579 až 582 napadeného rozhodnutí]), čímž významně zpochybnily protisoutěžní povahu chování, které měla [skupina] Roca prokázat v prohlášeních, které učinila v rámci své žádosti [o snížení pokuty].“ Vzhledem k tomu je třeba doplnit, že body 360 až 365 odůvodnění tohoto rozhodnutí uvádějí tvrzení předložená společností Laufen Austria v její odpovědi na oznámení námitek v souvislosti s protiprávními jednáními na rakouském trhu. Body 579 až 582 odůvodnění téhož rozhodnutí obsahují prohlášení skupiny Roca ve věci protiprávních praktik týkajících se kohoutů a ostatních armatur ve Francii.
206 Mimoto je třeba uvést, že v bodě 586 odůvodnění uvedeného rozhodnutí Komise tvrdila následující:
„[Skupina] Roca uvádí protichůdné skutkové okolnosti. Ačkoli obecně potvrzuje výměny minimálních cen v rámci AFICS v období od roku 2002 do roku 2004, snaží se zdiskreditovat podpůrné prohlášení společnosti Ideal Standard tím, že dochází k závěru, že by Komise měla přehodnotit otázku, zda lze prokázat koordinaci minimálních cen. [Skupina] Roca především tvrdí, že popis, který poskytla Ideal Standard v souvislosti s koordinací minimálních cen na schůzce ze dne 25. února 2004, nebyl potvrzen dalšími podniky, které podaly žádost o snížení pokuty. Kromě toho tvrdí, že tabulku, kterou poskytla společnost Ideal Standard, nelze považovat za přesvědčivý důkaz. Podle [skupiny] Roca z této tabulky vyplývá, že se zdá, že Ideal Standard zaměnila praktiky uplatňované ve Francii s praktikami uplatňovanými v Itálii (protože dokument je v italštině).“
207 Z bodů odůvodnění napadeného rozhodnutí citovaných v bodech 204 až 206 výše tedy vyplývá, že informace, které poskytla původně žalobkyně, ztratily významnou přidanou hodnotu vzhledem k tomu, že sama snížila míru jejich užitečnosti, když zpochybnila věrohodnost týchž informací.
208 V tomto ohledu je zaprvé třeba poznamenat, že z žádosti o snížení pokuty, tak jak byla formulována v dopisech ze dne 17. a 20. ledna 2006, vyplývá, že byla podána nikoli jménem skupiny Roca jako celku, ale vlastním jménem žalobkyně, jakož i jménem skupiny Laufen v rozsahu, v němž byly činnosti uvedené skupiny ve Francii prováděny v rámci skupiny Roca. Prohlášení společnosti Laufen Austria během správního řízení jsou proto pro účely určení, zda žalobkyně snížila přidanou hodnotu informací, které poskytla Komisi, relevantní pouze v rozsahu, v jakém se týkají protisoutěžních praktik, které se uskutečňovaly na francouzském trhu. Jak však již bylo konstatováno v bodě 205 výše, body 360 až 365 odůvodnění napadeného rozhodnutí, na které Komise odkazuje v bodě 1295 odůvodnění téhož rozhodnutí, se týkají výlučně rakouského trhu. Tyto body odůvodnění tak neodhalují žádné zpochybnění informací, které poskytla žalobkyně v rámci žádosti o snížení pokuty, pokud jde o francouzský trh.
209 Zadruhé se body 579 až 582 odůvodnění napadeného rozhodnutí týkají, jak bylo konstatováno v bodě 205 výše, prohlášení, které učinila skupina Roca v souvislosti s protiprávními praktikami, které se týkají kohoutů a ostatních armatur a ke kterým docházelo ve Francii. Proto jimi nelze prokázat, že by žalobkyně svými prohlášeními zpochybnila přidanou hodnotu důkazů, které sama poskytla Komisi. Tyto důkazy se totiž týkaly výlučně protiprávního jednání souvisejícího se sanitární keramikou, ke kterému došlo ve Francii.
210 Zatřetí skutečnosti uvedené v bodě 586 odůvodnění napadeného rozhodnutí, tak jak je Komise podrobněji popsala ve svých písemnostech, neumožňují učinit závěr, že by žalobkyně zdiskreditovala informace, které sama poskytla. Na jedné straně totiž jak z napadeného rozhodnutí, tak i z písemnosti Komise vyplývá, že žalobkyně potvrdila výměny minimálních cen týkajících se sanitární keramiky nižší kategorie v rámci AFICS, a to zejména v roce 2004, což nebylo zpochybněno. Na druhé straně je pravdou, že žalobkyně zpochybnila důkazní hodnotu prohlášení společnosti Ideal Standard týkajícího se schůzky AFICS ze dne 25. února 2004 a dokumentu, který uvedená společnost předložila na podporu svého prohlášení. Je však třeba se domnívat, že žalobkyně se tímto spokojila s tím, že Komisi poskytla argumenty směřující k prokázání toho, že důkazy, které uvedla společnost Ideal Standard, nebyly dostatečné k prokázání existence protiprávního jednání týkajícího se sanitární keramiky, ke kterému došlo ve Francii v roce 2004, a to proto, aby prokázala, že informace, které sama předložila v rámci žádosti o snížení pokuty, byly pro Komisi potřebné k prokázání uvedeného protiprávního jednání, a že tedy mají významnou přidanou hodnotu.
211 Vzhledem k předcházejícím úvahám je třeba mít za to, že Komise v bodě 1300 odůvodnění napadeného rozhodnutí neprávem učinila závěr, že žalobkyně svým chováním v době po podání žádosti o snížení pokuty snížila hodnotu důkazů, které původně předložila.
212 Tento závěr není zpochybněn argumenty, které v tomto ohledu uvedla Komise.
213 V první řadě je argument Komise, podle kterého žalobkyně nesplnila povinnost spolupráce, jelikož zpochybnila důkazní povahu jak prohlášení společnosti Ideal Standard týkajícího se schůzky AFICS ze dne 25. února 2004, tak i dokumentu, který předložila na podporu svého prohlášení, neopodstatněný. Je totiž třeba se domnívat, že žalobkyně pouze zpochybnila dostatečnost důkazů, které poskytla společnost Ideal Standard pro konstatování existence protiprávního jednání týkajícího se sanitární keramiky, ke kterému došlo ve Francii v roce 2004. V rámci tohoto poukázala na skutečnosti, které mohou prokázat významnou přidanou hodnotu informací, které sama poskytla v rámci žádosti o snížení pokuty.
214 V druhé řadě je argument Komise, podle kterého podnik nemůže založit žádost o snížení pokuty na skutečnostech, za které mu Komise v konečném důsledku nepřisuzuje odpovědnost, neopodstatněný. Ačkoli je pravdou, že Komise nekonstatovala žádné protiprávní jednání týkající se sanitární keramiky, ke kterému by došlo ve Francii v období od roku 1995 do začátku roku 2004, nic to nemění na tom, že žalobkyně byla považována za zodpovědnou za protiprávní jednání týkající se sanitární keramiky, ke kterému došlo ve Francii v roce 2004. Je však třeba připomenout, že Komise skutečně mohla na základě informací poskytnutých žalobkyní konstatovat toto protiprávní jednání, jak bylo konstatováno v bodě 198 výše.
215 Proto je třeba vyhovět pátému žalobnímu důvodu v rozsahu, v němž se týká nesprávného posouzení žádosti žalobkyně o snížení pokuty.
216 Za těchto podmínek není na jedné straně třeba dále zkoumat argument žalobkyně, podle kterého Komise porušila její právo na obhajobu v rozsahu, v jakém neměla přístup k odpovědi společnosti Duravit na oznámení námitek. Z písemností žalobkyně totiž vyplývá, že toto tvrzení je inherentně spojeno se zpochybněním posouzení Komise, podle kterého žalobkyně neposkytla informace, které by měly významnou přidanou hodnotu. Tvrzení, která žalobkyně uvedla na základě tohoto zpochybnění, však byla přijata v bodech 202, 211 a 215 výše.
217 Na druhé straně, jelikož bylo vyhověno pátému žalobnímu důvodu v rozsahu, v němž se týká nesprávného posouzení žádosti žalobkyně o snížení pokuty (viz bod 215 výše), není třeba zkoumat argument žalobkyně uvedený v bodě 172 výše, podle kterého Komise porušila zásadu ochrany legitimního očekávání, když se v napadeném rozhodnutí rozhodla upustit od podmíněného snížení, o kterém byla žalobkyně informována v dopise ze dne 8. prosince 2006.
218 Z protiprávnosti konstatované v bodě 215 výše je třeba vyvodit důsledky ve vztahu k částce pokuty, která byla žalobkyni uložena, a to v rámci zkoumání návrhových žádání žalobkyně směřujících ke změně rozhodnutí.
K nesprávnému použití pokynů z roku 2006
219 Žalobkyně tvrdí, že se Komise dopustila pochybení v rozsahu, v němž jí nepřiznala snížení pokuty za spolupráci na základě polehčující okolnosti ve smyslu bodu 29 pokynů z roku 2006.
220 Komise zpochybňuje opodstatněnost argumentu žalobkyně.
221 Nejprve je třeba připomenout, že podle judikatury vyplývá z bodu 29 čtvrté odrážky pokynů z roku 2006, že se Komise v rámci své posuzovací pravomoci týkající se polehčujících okolností, které je povinna zohlednit při stanovení výše pokut, zavázala přiznat snížení pokuty, jestliže „podnik [s ní] účinně spolupracuje nad rámec oznámení [o spolupráci] a zákonem stanovené povinnosti spolupráce“ (rozsudek Arkema France v. Komise, bod 176 výše, bod 168).
222 Důsledkem použití bodu 29 čtvrté odrážky pokynů však nemůže být to, že by oznámení o spolupráci z roku 2002 bylo zbaveno užitečného účinku. Je třeba konstatovat, že uvedené oznámení „stanoví rámec pro odměňování podniků, které jsou či byly součástí tajných kartelů majících dopad na Společenství, za spolupráci při vyšetřování Komise“. Ze znění a ze systematiky uvedeného oznámení tedy vyplývá, že podniky v zásadě mohou dosáhnout snížení pokuty na základě spolupráce, pouze splňují-li striktní podmínky stanovené v uvedeném oznámení.
223 Za účelem zachování užitečného účinku oznámení o spolupráci z roku 2002 je tudíž Komise povinna snížit podniku pokutu na základě bodu 29 čtvrté odrážky pokynů z roku 2006 pouze za výjimečných okolností. Tak je tomu zejména tehdy, je-li spolupráce podniku, která jde nad rámec jeho povinnosti spolupráce stanovené právním předpisem, aniž mu poskytuje nárok na snížení pokuty na základě oznámení o spolupráci z roku 2002, pro Komisi objektivně užitečná. Taková užitečnost musí být konstatována, opírá-li se Komise ve svém konečném rozhodnutí o důkazy, které jí podnik poskytl v rámci své spolupráce a bez nichž by Komise nebyla schopna uložit sankci za dotčené protiprávní jednání nebo jeho část (rozsudek Arkema France v. Komise, bod 176 výše, bod 170).
224 V projednávaném případě je třeba na jedné straně připomenout, že, jak vyplývá z bodů 202 a 211 výše, Komise se v napadeném rozhodnutí neprávem domnívala, že důkazy, které žalobkyně předložila na základě žádosti o snížení pokuty, neměly významnou přidanou hodnotu a že žalobkyně, která skutečně nespolupracovala, neměla nárok na snížení na základě oznámení o spolupráci z roku 2002. Podle judikatury citované v bodě 223 výše může mít Komise povinnost přiznat snížení pokuty na základě bodu 29 čtvrté odrážky pokynů z roku 2006 pouze za mimořádných okolností, a to zejména pokud spolupráce podniku nezakládá nárok na snížení pokuty na základě uvedeného oznámení. V důsledku toho a vzhledem ke konstatování uvedenému v bodě 211 výše, podle kterého Komise měla povinnost přiznat žalobkyni snížení pokuty na základě oznámení o spolupráci z roku 2002, je třeba učinit závěr, že Komise neměla povinnost přiznat žalobkyni snížení pokuty na základě pokynů z roku 2006. Dále je třeba každopádně konstatovat, že žalobkyně neuvádí žádnou výjimečnou okolnost odůvodňující to, aby Komise zkoumala její spolupráci s ohledem na toto ustanovení.
225 V důsledku toho je třeba dojít k závěru, že žalobkyně neprokázala, že se Komise dopustila pochybení, když jí nepřiznala snížení pokuty na základě bodu 29 čtvrté odrážky pokynů z roku 2006. Pátý žalobní důvod je tudíž třeba v rozsahu, v němž je založen na uvedeném bodě, zamítnout jako neopodstatněný.
226 Vzhledem k předcházejícím úvahám je třeba částečně vyhovět pátému žalobnímu důvodu v rozsahu, v jakém žalobkyně tvrdí, že se Komise dopustila pochybení v posouzení přidané hodnoty informací, které žalobkyně předložila na základě žádosti o snížení pokuty, a ve zbývající části je třeba tento žalobní důvod zamítnout.
227 Ze zkoumání pěti žalobních důvodů, které vznesla žalobkyně, vyplývá, že je třeba vyhovět pátému žalobnímu důvodu v rozsahu, v němž vychází z nesprávného posouzení přidané hodnoty informací, které žalobkyně poskytla na základě žádosti o snížení pokuty, a ve zbývající části tento žalobní důvod, jakož i ostatní žalobní důvody zamítnout.
228 Pokud jde o důsledky, které je třeba vyvodit ze závěrů směřujících k částečnému zrušení napadeného rozhodnutí, je třeba uvést, že co se týče článku 1 napadeného rozhodnutí, Komise v odstavci 3 uvedeného článku usoudila, že žalobkyně porušila článek 101 SFEU a článek 53 Dohody o EHP, když se v období od 10. prosince 2002 do 9. listopadu 2004 zúčastnila protiprávního jednání, ke kterému došlo ve Francii a v Rakousku. V tomto ohledu je třeba konstatovat, že jelikož toto zjištění nebylo zpochybněno žádným ze žalobních důvodů vznesených žalobkyní, není uvedený článek protiprávní. Uvedená návrhová žádání směřující k částečnému zrušení je proto třeba zamítnout v rozsahu, v němž se týkají čl. 1 odst. 3 napadeného rozhodnutí.
229 Naproti tomu, vzhledem k závěru vycházejícímu z bodů 226 a 227 výše, je třeba zrušit čl. 2 odst. 4 písm. b) napadeného rozhodnutí v rozsahu, v němž Komise stanovila částku pokuty uložené žalobkyni, aniž zohlednila její spolupráci.
230 Jelikož v druhé části svých návrhových žádání žalobkyně podpůrně navrhuje snížení částky pokuty, která jí byla uložena, bude třeba uvedenou částku stanovit v rámci zkoumání této části návrhových žádání.
2. K návrhovým žádáním směřujícím ke snížení částky pokuty uložené žalobkyni
231 Vzhledem k druhé části návrhových žádání, v níž žalobkyně podpůrně navrhuje, aby Tribunál snížil částku pokuty, která jí byla uložena (viz bod 33 výše), přísluší Tribunálu, aby v rámci výkonu své pravomoci v plné jurisdikci zkoumal na jedné straně důsledky pochybení, uvedeného v bodech 202 a 211 výše, kterého se Komise dopustila při výpočtu výše pokuty uložené žalobkyni, a na druhé straně další argumenty, které žalobkyně uvádí za účelem toho, aby Tribunál snížil částku pokuty, která jí byla uložena.
K důsledkům, které je třeba vyvodit z pochybení Komise, pokud jde o posouzení hodnoty důkazů poskytnutých na podporu žádosti žalobkyně o snížení pokuty
232 Co se týče nesprávného posouzení hodnoty žádosti žalobkyně o snížení pokuty, jak bylo konstatováno v bodě 215 výše, Komise tvrdí, že i kdyby se Tribunál domníval, že žalobkyně poskytla významnou přidanou hodnotu a prokázala upřímnou a skutečnou spolupráci, použitelné snížení by nemělo překročit 3 %, protože rozsah spolupráce byl v projednávaném případě velmi omezený, jelikož se týkal pouze sanitární keramiky a francouzského trhu.
233 V tomto ohledu je třeba uvést, že ačkoli oznámení o spolupráci z roku 2002 nepředjímá posouzení snížení částky pokuty unijním soudem rozhodujícím na základě své pravomoci v plné jurisdikci, Tribunál považuje v projednávaném případě za vhodné se při přepočtu částky pokuty tímto oznámením inspirovat, a to zejména z důvodu, že umožňuje zohlednit všechny relevantní okolnosti projednávané věci a uložit přiměřené pokuty všem podnikům, které se na dotčeném protiprávním jednání podílely.
234 V tomto ohledu je třeba připomenout, že v bodě 23 písm. b) prvním pododstavci oznámení o spolupráci z roku 2002 jsou uvedeny tři pásma snížení pokuty. První podnik, který splnil požadavky bodu 21 uvedeného oznámení, je totiž oprávněn získat snížení pokuty o 30 až 50 %, druhý podnik snížení pokuty o 20 až 30 % a následující podniky snížení pokuty nanejvýš o 20 %.
235 Bod 23 písm. b) druhý pododstavec oznámení o spolupráci z roku 2002 uvádí, že „při určování úrovně snížení v každém z těchto pásem Komise přihlédne k době, kdy byly předloženy důkazy splňující požadavky [bodu 21 uvedeného oznámení], a k míře, v jaké tyto důkazy představovaly přidanou hodnotu“, a že „může také vzít v úvahu rozsah a stálost jakékoli spolupráce, kterou podnik poskytl poté, co předložil důkazy“.
236 V projednávané věci je nejprve třeba uvést, jak vyplývá z bodu 1289 odůvodnění napadeného rozhodnutí, že žalobkyně byla součástí třetího podniku, který podal žádost o snížení pokuty, po podniku, který tvoří Grohe a její dceřiné společnosti, jakož i po podniku, který tvoří Ideal Standard a její dceřiné společnosti, přičemž podniku tvořenému společností Masco a jejími dceřinými společnostmi bylo přiznáno osvobození od pokut. Za těchto podmínek má žalobkyně na základě bodu 23 písm. b) prvního pododstavce třetí odrážky oznámení o spolupráci z roku 2002 nárok na snížení pokuty maximálně o 20 %, což ostatně nezpochybňuje.
237 Dále byla žádost žalobkyně o snížení pokuty podána dne 17. ledna 2006 (viz bod 9 výše), tedy přibližně jeden rok a šest měsíců poté, co Masco a její dceřiné společnosti (viz bod 5 výše) podaly žádost o osvobození od pokuty, a přibližně jeden rok a dva měsíce poté, co Grohe a Ideal Standard a jejich dceřiné společnosti (viz bod 7 výše) podaly žádosti o snížení pokuty, avšak před zasláním oznámení námitek.
238 Konečně je třeba poznamenat, že prohlášení, které učinila žalobkyně na podporu své žádosti o snížení pokuty, je svou povahou obecné a netýká se žádné konkrétní schůzky. A že uvedené prohlášení umožnilo prokázat protiprávní jednání pouze v souvislosti s osmi měsíci v roce 2004 a výlučně, pokud jde o sanitární keramiku a francouzský trh.
239 S ohledem na všechny okolnosti projednávaného případu a zejména s ohledem na okolnosti uvedené v bodech 237 až 239 výše se proto Tribunál domnívá, že je žalobkyni třeba přiznat snížení částky pokuty, která jí byla uložena, o 6 %, tedy snížení o 402 000 eur.
240 Vzhledem k závěrům vycházejícím z bodu 239 výše Tribunál tudíž stanovuje celkovou částku pokuty, která má být žalobkyni uložena společně a nerozdílně, v souvislosti s protiprávním jednáním, kterého se zúčastnila ve Francii, na 6 298 000 eur.
[omissis]
Z těchto důvodů
TRIBUNÁL (čtvrtý senát)
rozhodl takto:
1) Článek 2 odst. 4 písm. b) rozhodnutí Komise C (2010) 4185 final ze dne 23. června 2010 v řízení podle článku 101 SFEU a článku 53 Dohody o EHP (věc COMP/39092 – zařízení a pevné součásti koupelen) se zrušuje v rozsahu, v němž Evropská komise stanovila částku pokuty uložené společnosti Roca společně a nerozdílně, aniž zohlednila její spolupráci.
2) Částka pokuty uložené společnosti Roca v čl. 2 odst. 4 písm. b) napadeného rozhodnutí činí 6 298 000 eur.
3) Ve zbývající části se žaloba zamítá.
4) Komise ponese vlastní náklady řízení a nahradí jednu třetinu nákladů řízení, které vynaložila Roca.
5) Roca ponese dvě třetiny vlastních nákladů řízení.
Pelikánová | Jürimäe | Van der Woude |
Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 16. září 2013.
Podpisy.