USNESENÍ SOUDU (kasačního senátu)
23. března 2010
Věc T‑16/09 P
Luigi Marcuccio
v.
Evropská komise
„Kasační opravný prostředek – Veřejná služba – Úředníci – Přiměřená lhůta pro předložení návrhu na náhradu škody – Opožděnost – Kasační opravný prostředek zčásti zjevně nepřípustný a zčásti zjevně neopodstatněný“
Předmět: Kasační opravný prostředek podaný proti usnesení Soudu pro veřejnou službu Evropské unie (prvního senátu) ze dne 4. listopadu 2008, Marcuccio v. Komise (F‑87/07, Sb. VS s. I‑A‑1‑351 a II‑A‑1‑1915) a směřující k zamítnutí tohoto usnesení.
Rozhodnutí: Kasační opravný prostředek se zamítá. Luigi Marcuccio ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Evropskou komisí v rámci tohoto stupně.
Shrnutí
1. Kasační opravný prostředek – Důvody kasačního opravného prostředku – Nedostatečné odůvodnění
(Článek 225 ES; statut Soudního dvora, článek 36 a čl. 53 první pododstavec)
2. Úředníci – Žaloba – Návrh ve smyslu čl. 90 odst. 1 služebního řádu
(Článek 236 ES; Služební řád úředníků, čl. 90 odst. 1)
3. Úředníci – Žaloba – Lhůty – Návrh na náhradu škody zaslaný orgánu
(Článek 236 ES; Statut Soudního dvora, článek 46; Služební řád úředníků, článek 90)
4. Úředníci – Žaloba – Lhůty – Návrh na náhradu škody zaslaný orgánu – Dodržení přiměřené lhůty – Kritéria pro posouzení
(Statut Soudního dvora, článek 46; Služební řád úředníků, článek 90)
5. Řízení – Přípustnost procesních písemností – Posouzení v okamžiku podání písemnosti
(Jednací řád Soudu pro veřejnou službu, článek 121)
6. Řízení – Lhůty pro podání žaloby – Doručení žaloby prostřednictvím doporučené poštovní zásilky – Den doručení, od kterého začínají běžet lhůty
(Jednací řád Soudu pro veřejnou službu, čl. 39 odst. 1, čl. 100 odst. 1 první pododstavec, čl. 100 odst. 2 třetí pododstavec a čl. 100 odst. 3)
1. Povinnost uvést odůvodnění neukládá Soudu pro veřejnou službu, aby poskytl vysvětlení, ve kterém by se vyčerpávajícím způsobem postupně zabýval každou z úvah uvedených účastníky sporu, a odůvodnění tedy může být implicitní za podmínky, že umožní zúčastněným osobám seznámit se s důvody, pro které Soud pro veřejnou službu nepřijal jejich argumenty, a Tribunálu disponovat poznatky dostatečnými k tomu, aby mohl vykonat svůj přezkum.
(viz body 21 a 38)
Odkazy:
Soudní dvůr, 7. ledna 2004, Aalborg Portland a další v. Komise, C‑294/00 P, C‑205/00 P, C‑211/00 P, C‑213/00 P, C‑217/00 P a C‑219/00 P, Recueil, s. I‑123, bod 372; Soudní dvůr, 25. října 2007, Komninou a další v. Komise, C‑167/06 P, bod 22; Soudní dvůr, 16. července 2009, Der Grüne Punkt – Duales System Deutschland v. Komise, C‑385/07 P, Sb. rozh. s. I‑6155, bod 114
2. Spor mezi úředníkem a orgánem, k němuž náleží nebo náležel, a směřující k náhradě škody, spadá, pokud vyplývá z pracovního vztahu, který spojuje zúčastněnou osobu a orgán, do působnosti článku 236 ES a článků 90 a 91 služebního řádu.
Okolnost, že článek 236 ES a článek 90 služebního řádu nestanoví žádnou lhůtu pro podání žádosti na náhradu škody, nečiní požadavek přiměřené lhůty pro podání takové žádosti protiprávním. Tato ustanovení musí být totiž použita zejména na žádost o náhradu škody v souladu s obecnými zásadami práva Společenství, kterými jsou zásady právní jistoty a ochrany legitimního očekávání. Přitom tyto obecné zásady brání tomu, aby v případě, že znění ustanovení v tomto směru nic neuvádí, mohly orgány a fyzické nebo právnické osoby jednat bez jakéhokoli časového omezení, což by mohlo ohrozit stabilitu nabytých právních postavení, a vyžadují dodržení přiměřené lhůty.
Pokud je škodná událost způsobená Společenstvím v rámci jeho vztahů se zaměstnanci zpochybněna mimo přiměřenou lhůtu, ovlivňuje toto zpochybnění jistotu v právních vztazích mezi Společenstvím a jeho zaměstnanci a zatěžuje rozpočet Společenství náklady, které jsou spojeny se škodnou událostí příliš vzdálenou v čase. Zásada právní jistoty proto vyžaduje, aby zaměstnanci předkládali jejich žádosti na náhradu škody, která jim byla způsobena Společenstvím v rámci jejich vztahů s ním, v přiměřené lhůtě.
(viz body 32 až 35)
Odkazy:
Tribunál, 6. července 2004, Huygens v. Komise, T‑281/01, Sb. rozh. s. I‑A‑203 a II‑903, bod 47; Tribunál, 5. října 2004, Sanders a další v. Komise, T‑45/01, Sb. rozh. s. II‑3315, bod 59; Tribunál, 5. října 2004, Eagle a další v. Komise, T‑144/02, Sb. rozh. s. II‑3381, body 57 a 62; Tribunál, 26. června 2009, Marcuccio v. Komise, T‑114/08 P, Sb. VS s. I‑B‑1‑53 a II‑B‑1‑313, bod 12 a citovaná judikatura
3. Spor mezi úředníkem a orgánem, k němuž náleží nebo náležel, a směřující k náhradě škody, spadá, pokud vyplývá z pracovního vztahu, který spojuje zúčastněnou osobu a orgán, do působnosti článku 236 ES, a nikoliv článku 46 statutu Soudního dvora. Pětiletá promlčecí lhůta stanovená tímto posledně uvedeným ustanovením tedy nepředstavuje kritérium pro posouzení přiměřené povahy lhůty pro dotčenou žalobu, ale nanejvýš relevantní srovnatelnou situaci pro toto posouzení, jelikož tato promlčecí lhůta má rovněž zajistit právní jistotu v rámci žaloby na náhradu škody podané proti Společenství. Okolnost, že návrh byl podán v rámci pěti let od okamžiku, kdy se zúčastněná osoba dozvěděla o situaci, na niž si stěžuje, nestačí k tomu, aby se mělo za to, že uvedený návrh byl podán v přiměřené lhůtě.
(viz bod 37)
Odkazy:
Výše uvedený rozsudek Eagle a další v. Komise, bod 68; výše uvedené usnesení Marcuccio v. Komise, bod 12
4. Stanovení lhůty pro podání žaloby na náhradu škody je právní otázkou. Pokud právní úprava použitelná na podání návrhu na náhradu škody, která vyplývá z pracovního vztahu mezi úředníkem a orgánem, k němuž patří, nestanoví žádnou lhůtu, musí být uvedený návrh podán v přiměřené lhůtě, která se určuje s ohledem na okolnosti projednávaného případu. V tomto ohledu pokud Soud pro veřejnou službu bez omezení konstatuje a posuzuje relevantní skutečnosti, s výhradou jejich zkreslení, kvalifikuje je dále právně s ohledem na dodržení zásady přiměřené lhůty, přičemž podléhá přezkumu ze strany Tribunálu.
(viz bod 39)
Odkazy:
Výše uvedené usnesení Marcuccio v. Komise, bod 27
5. Procesní pravidla jsou obecně považována za použitelná na všechny spory projednávané v okamžiku jejich vstupu v platnost. Krom toho se přípustnost žaloby posuzuje v okamžiku jejího podání a také přípustnost dalších procesních písemností je třeba posoudit v okamžiku jejich podání. V důsledku toho je třeba přípustnost žalobní odpovědi došlé kanceláři Soudu pro veřejnou službu po 1. listopadu 2007 posuzovat s ohledem na ustanovení jednacího řádu Soudu pro veřejnou službu, který na základě jeho článku 121 vstoupil v platnost dne 1. listopadu 2007.
(viz bod 59)
Odkazy:
Tribunál, 12. listopadu 1981, Meridionale Industria Salumi a další, 212/80 až 217/80, Recueil, s. 2735, bod 9; Soudní dvůr, 27. listopadu 1984, Bensider a další v. Komise, 50/84, Recueil, s. 3991, bod 8; Tribunál, 19. února 1998, Eyckeler & Malt v. Komise, T‑42/96, Recueil, s. II‑401, bod 55; Tribunál, 8. října 2001, Stauner a další v. Parlament a Komise, T‑236/00 R II, Recueil, s. II‑2943, bod 49; Tribunál, 12. září 2007, González y Díez v. Komise, T‑25/04, Sb. rozh. s. II‑3121, bod 58; Tribunál, 3. dubna 2008, PKK v. Rada, T‑229/02, nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, bod 30
6. V případě, že kancelář Soudu pro veřejnou službu doručí žalované návrh prostřednictvím doporučené poštovní zásilky, je dnem doručení, od kterého začínají běžet lhůty, den, ke kterému uvedený účastník řízení potvrdil přijetí jemu určené doporučené poštovní zásilky.
(viz body 63 a 64)
Odkazy:
Soudní dvůr, 1. června 2006, P & O European Ferries (Vizcaya) a Diputación Foral de Vizcaya v. Komise, C‑442/03 P a C‑471/03 P, Sb. rozh. s. I‑4845, bod 26