Spojené věci T‑229/11 a T‑276/11

Lord Inglewood a další

v.

Evropský parlament

„Pravidla pro poskytování náhrad a příspěvků poslancům Evropského parlamentu – Doplňkový systém důchodového pojištění – Rozhodnutí, kterými byly zamítnuty žádosti směřující k tomu, aby byla uplatněna ustanovení platná před změnou doplňkového systému důchodového pojištění v roce 2009 – Námitka protiprávnosti – Nabytá práva – Legitimní očekávání – Proporcionalita – Rovné zacházení“

Shrnutí – Rozsudek Tribunálu (čtvrtého senátu) ze dne 13. března 2013

1.      Akty orgánů – Rozhodnutí měnící právní úpravu týkající se dobrovolného doplňkového systému důchodového pojištění poslanců Evropského parlamentu – Vyhlášení – Oznámení prostřednictvím intranetové stránky orgánu – Nepřístupnost pro bývalé poslance – Namítatelnost rozhodnutí podmíněná vyhlášením na internetu

2.      Evropský parlament – Pravidla pro poskytování náhrad a příspěvků poslancům – Doplňkový dobrovolný systém důchodového pojištění – Podmínky poskytnutí – Kumulativní charakter

3.      Evropský parlament – Pravidla pro poskytování náhrad a příspěvků poslancům – Doplňkový dobrovolný systém důchodového pojištění – Nesmluvní povaha

4.      Evropský parlament – Pravidla pro poskytování náhrad a příspěvků poslancům – Doplňkový dobrovolný systém důchodového pojištění – Zrušení možnosti vyplatit část důchodu ve formě jednorázové částky – Porušení zásady ochrany legitimního očekávání – Nedostatek

5.      Evropský parlament – Pravidla pro poskytování náhrad a příspěvků poslancům – Doplňkový dobrovolný systém důchodového pojištění – Zrušení možnosti vyplatit část důchodu ve formě jednorázové částky a možnosti odchodu do předčasného důchodu – Porušení zásady proporcionality – Nedostatek

6.      Evropský parlament – Pravidla pro poskytování náhrad a příspěvků poslancům – Doplňkový dobrovolný systém důchodového pojištění – Zavedení změn, jejichž cílem je uvedení systému do finanční rovnováhy – Přípustnost

(Článek 232 první pododstavec SFEU)

7.      Právo Evropské unie – Zásady – Rovné zacházení – Pojem – Soudní přezkum – Meze

8.      Evropský parlament – Pravidla pro poskytování náhrad a příspěvků poslancům – Doplňkový dobrovolný systém důchodového pojištění – Zvyšování věku pro odchod do důchodu – Porušení zásady rovného zacházení v důsledku toho, že nebyla přijata taková přechodná opatření, jako jsou opatření stanovená pro úředníky Unie – Nedostatek

(Nařízení Rady č. 723/2004)

9.      Evropský parlament – Pravidla pro poskytování náhrad a příspěvků poslancům – Doplňkový dobrovolný systém důchodového pojištění – Změna – Povinnost předchozí konzultace generálního tajemníka Parlamentu a kolegia kvestorů – Nedostatek

(Jednací řád Evropského parlamentu, čl. 21 odst. 2)

1.      Rozhodnutí předsednictva Evropského parlamentu, kterým se mění právní úprava týkající se (dobrovolného) doplňkového systému důchodového pojištění poslanců, které je uvedeno v příloze VII pravidel pro poskytování náhrad a příspěvků poslancům, jakožto akt s obecnou působností, který není adresován příjemci, nevyžaduje individuální oznámení, ale musí být vyhlášeno, aby vstoupilo v platnost. Základní zásada právního řádu Evropské unie totiž vyžaduje, aby akt pocházející od veřejných orgánů nebylo možné namítat vůči jednotlivcům před tím, než se s nimi posledně uvedení mají možnost seznámit.

Jelikož se nejedná o akt, pro který článek 254 ES stanovil vyhlášení v Úředním věstníku, je třeba považovat za dostačující jakoukoli jinou vhodnou formu vyhlášení. Jelikož uvedené rozhodnutí představuje akt vnitřní organizace, je tak třeba připustit, aby bylo oznámeno dotyčným osobám podle pravidel stanovených v rámci orgánu, pokud jde o taková opatření. V tomto ohledu vyhlášení na intranetu Parlamentu v souladu se zvyklostmi uplatňovanými Parlamentem je dostačující, pokud jde o poslance ve funkci. Avšak vzhledem k tomu, že bývalí poslanci již nemají přístup k intranetu Parlamentu, je s ohledem na ně nezbytné vyhlášení na internetu.

Toto rozhodnutí přitom jakožto akt s obecnou působností muselo vstoupit v platnost v tomtéž okamžiku pro všechny jednotlivce, jejichž právní situaci ovlivňuje, a to jak z důvodů právní jistoty, tak z důvodů týkajících se zásady rovného zacházení. Jelikož je dále existence možnosti, že se jednotlivec s aktem seznámí, podmínkou jeho namítatelnosti, je v důsledku toho třeba zohlednit datum, ke kterému tato možnost existovala pro posledního z dotčených jednotlivců.

(viz body 32–34, 37)

2.      Z článku 1 odst. 1 pravidel, kterými se řídí (dobrovolný) doplňkový systém důchodového pojištění poslanců Evropského parlamentu, která jsou obsahem přílohy VII pravidel pro poskytování náhrad a příspěvků poslancům, jasně vyplývá, že k tomu, aby poslanec získal nárok na doplňkový důchod, musí kumulativně splnit všechny uvedené podmínky, a sice zaprvé do doplňkového systému důchodového pojištění přispívat minimálně po dobu dvou let, zadruhé odejít z funkce a zatřetí dosáhnout důchodového věku (60 let před 14. červencem 2009, 63 let po tomto datu). Pro poslance či bývalého poslance je tedy skutečností, která způsobuje vznik jeho nároku na doplňkový důchod, splnění poslední z těchto podmínek bez ohledu na to, o jakou podmínku se jedná.

(viz body 40, 56)

3.      (Dobrovolný) doplňkový systém důchodového pojištění poslanců Evropského parlamentu, který je obsahem přílohy VII pravidel pro poskytování náhrad a příspěvků poslancům, spadá výlučně do výsad veřejné moci, které má Parlament k tomu, aby mohl plnit poslání, které je mu svěřeno Smlouvami. Práva a povinnosti, které z tohoto systému vyplývají pro Parlament a pro poslance, kteří se jej účastní, patří v důsledku toho do rámce statutárního svazku, který je spojuje, a nemají tak smluvní povahu, nýbrž spadají do veřejného práva, přičemž takové konstatování nezpochybňuje skutečnost, že dotyčná osoba do uvedeného systému vstoupila dobrovolně.

(viz body 61, 148)

4.      Viz znění rozhodnutí.

(viz bod 66)

5.      Viz znění rozhodnutí.

(viz body 70‑72, 93–95, 107, 132)

6.      V rámci výkonu pravomoci právně upravovat doplňkový systém důchodového pojištění poslanců, který je obsahem přílohy VII pravidel pro poskytování náhrad a příspěvků poslancům, může Evropský parlament legitimně stanovit změny, jejichž cílem je zejména vyloučit v nejvyšší možné míře jakýkoli finanční dopad na evropské daňové poplatníky, zajistit, aby všechny náklady byly rozděleny spravedlivě při řádném zohlednění potřeby vysvětlit rozhodnutí veřejnosti a zachovat v nejvyšší možné míře likviditu důchodového fondu. Pokud se totiž v rámci tohoto důchodového systému založeného na pojistněmatematickém výpočtu, v rámci něhož součet ročních příspěvků účastníků důchodového pojištění a Parlamentu musí v zásadě pokrývat všechny důchodové nároky nabyté v témže roce, jeví, že odhady výnosnosti aktiv fondu, v závislosti na níž byla určena výše příspěvků, byly příliš optimistické, je z toho třeba vyvodit, že příspěvky účastníků důchodového pojištění a Parlamentu byly v minulosti ve skutečnosti příliš nízké k financování odpovídajících důchodových nároků. K tomu, aby byl systém uveden do rovnováhy, je tedy v zásadě odůvodněné, aby přispěli jak účastníci důchodového pojištění, tak Parlament.

V tomto ohledu vzhledem k tomu, že rozhodnutí o zvýšení důchodového věku v rámci doplňkového systému důchodového pojištění bylo odůvodněno hlavně obtížnou finanční situací fondu doplňkového důchodového pojištění, je irelevantní argument, podle něhož byl věk stanoven podle úvah použitelných na povinné systémy důchodového pojištění.

(viz body 73–75, 98, 145)

7.      Viz znění rozhodnutí.

(viz body 112, 113)

8.      Pokud jde o změnu (dobrovolného) doplňkového systému důchodového pojištění poslanců Evropského parlamentu, který je obsahem přílohy VII pravidel pro poskytování náhrad a příspěvků poslanců, okolnost, že byl důchodový věk zvýšen bez přechodných opatření, není diskriminační pouze v důsledku skutečnosti, že pro změnu jiných systémů důchodového pojištění Společenství taková opatření stanovena byla. Poslanci na straně jedné a úředníci Unie na straně druhé se totiž nacházejí ve faktických a právních situacích, které vykazují podstatné odlišnosti, které mohou odůvodnit uplatnění odlišného zacházení, pokud jde o přijetí přechodných opatření.

Pokud jde o změnu důchodového systému úředníků Unie, kterou zavedlo nařízení č. 723/2004, kterým se mění služební řád úředníků a pracovní řád ostatních zaměstnanců Evropských společenství, přechodná opatření spočívala jednak v osvobození určitých úředníků ve funkci k datu vstupu změn v platnost a jednak v odstupňovaném uplatnění změn v závislosti na věku úředníků ve funkci k datu jejich vstupu v platnost. V tomto kontextu je nutno uvést, že starobní důchod, který mohou úředníci Unie očekávat, představuje ve většině případů nejvýznamnější, případně jedinou složku příjmu ve stáří, na který mají nárok z titulu své výdělečné činnosti. Naproti tomu mandát poslance Parlamentu nemá zpravidla charakter jediné výdělečné činnosti. Je tedy běžně vykonáván po či před jinými obdobími výdělečné činnosti poslance, případně souběžně s takovou činností. V důsledku toho doplňkový důchod poslanců Evropského parlamentu představuje zpravidla pouze část příjmů ve stáří bývalých poslanců, jelikož tito poslanci obvykle získali jiné důchodové nároky v rámci svých jiných výdělečných činností. Z toho vyplývá, že účastníci důchodového pojištění nemohou být změnou doplňkového systému důchodového pojištění dotčeni stejným způsobem jako změnou, kterou jsou dotčeni úředníci Unie v důsledku změny jejich důchodového systému.

Krom toho je změna důchodového systému úředníků Unie přijatá v rámci nařízení č. 723/2004 založena na důvodech, které se liší od důvodů uvedených v rozhodnutí o změně doplňkového systému důchodového pojištění poslanců Evropského parlamentu. Zvýšení důchodového věku úředníků, jakož i snížení roční akruální sazby důchodových nároků totiž představovala přizpůsobení důchodového systému postupným demografickým změnám, a nikoli reakci na vážnou krizi uvedeného systému. Naproti tomu rozhodnutí o změně doplňkového systému důchodového pojištění poslanců – a zejména rozhodnutí o zvýšení důchodového věku v rámci tohoto systému – bylo odůvodněno zvláštní naléhavou situací, pokud jde o likviditu a míru pokrytí důchodových nároků.

(viz body 114, 117 ‑121, 123, 124)

9.      Viz znění rozhodnutí.

(viz body 137, 138)