Věc C‑472/21
Monz Handelsgesellschaft lnternational mbH & Co. KG
v.
Büchel GmbH & Co. Fahrzeugtechnik KG
(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Bundesgerichtshof )
Rozsudek Soudního dvora (pátého senátu) ze dne 16. února 2023
„Řízení o předběžné otázce – Duševní vlastnictví – (Průmyslový) vzor – Směrnice 98/71/ES – Článek 3 odst. 3 a 4 – Podmínky pro získání ochrany součásti složeného výrobku – Pojmy ‚viditelnost‘ a ‚obvyklé používání‘ – Viditelnost součásti složeného výrobku při obvyklém používání tohoto výrobku konečným uživatelem“
1. Sbližování právních předpisů – (Průmyslové) vzory – Směrnice 98/71 – Podmínky ochrany – (Průmyslový) vzor, který tvoří součást složeného výrobku – Součást, která je nová a má individuální povahu – Součást, která musí zůstat viditelná při obvyklém používání výrobku – Viditelnost součásti – Kritéria pro posouzení
(Směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/71, čl. 3 odst. 3)
(viz body 38–46)
2. Sbližování právních předpisů – (Průmyslové) vzory – Směrnice 98/71 – Podmínky ochrany – (Průmyslový) vzor, který tvoří součást složeného výrobku – Součást, která je nová a má individuální povahu – Součást, která musí zůstat viditelná při obvyklém používání výrobku – Obvyklé používání výrobku – Pojem
(Směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/71, čl. 3 odst. 3 a 4)
(viz body 49, 52–55 a výrok)
Shrnutí
Monz, společnost založená podle německého práva, je majitelkou (průmyslového) vzoru, který znázorňuje spodní stranu sedla na jízdní kola nebo motocykly a od roku 2011 je zapsaný u Deutsches Patent- und Markenamt (Německý úřad pro patenty a ochranné známky, Německo, dále jen „DPMA“).
Büchel, společnost založená podle německého práva, podala dne 27. července 2016 k DPMA návrh na prohlášení neplatnosti uvedeného (průmyslového) vzoru s odůvodněním, že nesplňuje podmínky pro získání právní ochrany (průmyslových) vzorů(1). Tento (průmyslový) vzor použitý pro sedlo na jízdní kolo, které je součástí takového složeného výrobku, jako je jízdní kolo nebo motocykl, totiž podle ní není při obvyklém používání tohoto výrobku viditelný.
DPMA návrh na prohlášení neplatnosti zamítl s odůvodněním, že u dotčeného (průmyslového) vzoru neexistuje žádný z důvodů pro vyloučení právní ochrany (průmyslových) vzorů. Tento úřad měl za to, že součást, na kterou se (průmyslový) vzor vztahoval, zůstává v případě obvyklého používání tohoto složeného výrobku viditelná, což platí i pro demontáž a opětovnou montáž sedla, která není součástí údržby, servisu nebo opravy.
Na základě žaloby podané proti tomuto rozhodnutí Bundespatentgericht (Spolkový patentový soud, Německo) prohlásil dotčený (průmyslový) vzor za neplatný z důvodu, že nesplňuje podmínky novosti a individuální povahy. Podle něj součást, která je viditelná jen při jejím oddělení od složeného výrobku, nesplňuje podmínku viditelnosti, a nemůže tedy požívat uvedené právní ochrany. Tento soud měl kromě toho za to, že za obvyklé používání lze považovat jen jízdu na kole, jakož i nasednutí na jízdní kolo a sesednutí z něj, přičemž při tomto používání není spodní strana sedla viditelná.
V tomto kontextu se Bundesgerichtshof (Spolkový soudní dvůr, Německo), ke kterému společnost Monz podala kasační opravný prostředek, Soudního dvora v podstatě tázal, zda požadavek viditelnosti (průmyslových) vzorů použitých u některého výrobku nebo ztělesněných ve výrobku, který je součástí složeného výrobku, musí být posuzován vzhledem k určitým podmínkám použití složeného výrobku, nebo naopak jen vzhledem k objektivní možnosti rozpoznat (průmyslový) vzor použitý u součásti, která spoluvytváří složený výrobek. Tento soud si kromě toho v podstatě kladl otázku, jaká kritéria jsou relevantní pro určení obvyklého používání složeného výrobku konečným spotřebitelem.
Soudní dvůr ve svém rozsudku vydaném v rámci řízení o předběžné otázce upřesnil jednak požadavek viditelnosti, který je předpokladem pro to, aby se na průmyslový vzor použitý u některého výrobku nebo ztělesněný ve výrobku, který je součástí složeného výrobku, mohla vztahovat právní ochrana (průmyslových) vzorů, a jednak kritéria, která charakterizují pojem „obvyklé používání“ tohoto výrobku ve smyslu čl. 3 odst. 3 a 4 směrnice 98/71.
Závěry Soudního dvora
Soudní dvůr se nejprve zaměřuje na otázku viditelnosti součásti po jejím začlenění do složeného výrobku. Úvodem připomíná, že čl. 3 odst. 3 směrnice 98/71 stanoví zvláštní pravidlo týkající se konkrétně (průmyslových) vzorů použitých u některého výrobku nebo ztělesněných ve výrobku, který je součástí složeného výrobku. V této souvislosti zdůrazňuje, že předmětem právní ochrany (průmyslových) vzorů je vzhled výrobku nebo jeho části.
Pokud jde o požadavky, které musí být splněny, aby vzhled součásti složeného výrobku mohl být chráněn jako (průmyslový) vzor, Soudní dvůr odkazuje na svou dřívější judikaturu, podle které musí být tato součást viditelná a vymezena znaky, které tvoří její zvláštní vzhled, což předpokládá, že uvedená součást nemůže zcela splývat s celým výrobkem. Soudní dvůr zdůrazňuje, že tato judikatura, která spadá do kontextu ochrany (průmyslových) vzorů stanovené nařízením č. 6/2002(2), je použitelná i na systém ochrany (průmyslových) vzorů, který stanoví směrnice 98/71.
Nicméně aby se na součást začleněnou do složeného výrobku mohla vztahovat právní ochrana (průmyslových) vzorů, musí zůstat při obvyklém používání složeného výrobku viditelná. Abstraktní posouzení viditelnosti součásti začleněné do složeného výrobku bez ohledu na konkrétní použití tohoto výrobku tedy nestačí, aby se na tuto součást mohla vztahovat právní ochrana. Článek 3 odst. 3 směrnice 98/71 nicméně nevyžaduje, aby součást, která je začleněna do složeného výrobku, zůstala viditelná celá a po celou dobu užívání uvedeného výrobku.
Viditelnost součásti začleněné do složeného výrobku proto nemusí být posuzována pouze z úhlu pohledu konečného uživatele tohoto výrobku, ale i z úhlu pohledu vnějšího pozorovatele.
Soudní dvůr zadruhé posuzuje pojem „obvyklé použití“ takovéhoto výrobku konečným uživatelem ve smyslu čl. 3 odst. 4 směrnice 98/71. Pokud jde zaprvé o otázku, zda obvyklé použití složeného výrobku odpovídá použití zamýšlenému výrobcem součásti, použití zamýšlenému výrobcem složeného výrobku nebo běžnému užívání tohoto výrobku konečným uživatelem, Soudní dvůr konstatuje, že toto ustanovení se vztahuje na obvyklé použití složeného výrobku konečným uživatelem.
Soudní dvůr v této souvislosti upřesňuje, že obvyklé nebo běžné používání složeného výrobku konečným uživatelem zpravidla odpovídá použití, které je v souladu s účelem tohoto výrobku zamýšleným jeho výrobcem nebo designérem. Unijní normotvůrce měl nicméně v úmyslu zaměřit se na běžné používání složeného výrobku konečným uživatelem, aby se vyloučilo používání tohoto výrobku v jiných stadiích obchodování a aby se tím zabránilo obcházení podmínky viditelnosti. Posouzení obvyklého používání složeného výrobku proto nemůže být založeno pouze na záměru výrobce součásti nebo složeného výrobku.
Pokud jde dále o otázku, jaké použití složeného výrobku konečným uživatelem představuje „obvyklé použití“ ve smyslu čl. 3 odst. 4 směrnice 98/71, Soudní dvůr konstatuje, že toto ustanovení neupřesňuje, na jaký druh použití takovéhoto výrobku se tento pojem vztahuje, a pouze obecně odkazuje na použití takovéhoto výrobku konečným uživatelem, což svědčí ve prospěch širokého výkladu tohoto pojmu. Vzhledem k tomu, že v praxi použití výrobku v rámci jeho základní funkce často vyžaduje různé úkony, které mohou být splněny před nebo poté, co výrobek splnil tuto hlavní funkci, Soudní dvůr v této souvislosti konstatuje, že za obvyklé použití složeného výrobku je nutno považovat všechny takovéto úkony s výjimkou těch, které jsou výslovně vyloučeny, to znamená úkony týkající se údržby, servisu nebo opravy.
V důsledku toho pojem „obvyklé použití“ musí zahrnovat úkony, které se týkají běžného používání výrobku, jakož i jiné úkony, které lze rozumně vykonávat při takovémto používání a jsou běžné z pohledu konečného uživatele, včetně těch, které lze provést před nebo poté, co výrobek splnil svou hlavní funkci, jako je skladování a přeprava tohoto výrobku.
S ohledem na tyto úvahy Soudní dvůr rozhodl, že požadavek viditelnosti (průmyslových) vzorů použitých u některého výrobku nebo ztělesněných ve výrobku, který je součástí složeného výrobku, musí být posuzován s ohledem na obvyklé používání složeného výrobku, přičemž po začlenění dotyčné součásti do tohoto výrobku zůstává tato část při takovémto používání viditelná. Za tímto účelem musí být viditelnost součásti složeného výrobku při jeho obvyklém používání konečným uživatelem posuzována z úhlu pohledu tohoto uživatele, jakož i z úhlu pohledu vnějšího pozorovatele. Toto obvyklé používání se musí vztahovat na úkony vykonávané při hlavním používání složeného výrobku, jakož i na úkony, které musí konečný uživatel běžně činit v rámci takovéhoto používání, s výjimkou údržby, servisu nebo opravy.