ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU (prvního senátu)
23. dubna 2008
Věc F-112/05
Neil Bain a další
v.
Komise Evropských společenství
„Veřejná služba – Úředníci – Odměňování – Opravné koeficienty – Převod části výdělků mimo zemi zaměstnání – Důchody – Řízení bez účasti žalovaného – Časová působnost jednacího řádu Soudu – Výplatní listiny – Námitka protiprávnosti“
Předmět: Žaloba podaná na základě článků 236 ES a 152 AE, kterou se N. Bain a tři další úředníci Komise domáhají zrušení svých výplatních listin za měsíc únor, březen a duben 2005, jakož i všech svých následujících výplatních listin v rozsahu, v němž používají údajně protiprávní ustanovení nařízení Rady (ES, Euratom) č. 723/2004 ze dne 22. března 2004, kterým se mění služební řád úředníků a pracovní řád ostatních zaměstnanců Evropských společenství (Úř. věst. L 124, s. 1), nařízení Rady (ES, Euratom) č. 856/2004 ze dne 29. dubna 2004, kterým se od 1. května 2004 stanoví koeficienty, které se použijí pro důchody úředníků a ostatních zaměstnanců Evropských společenství (Úř. věst. L 161, s. 6), a nařízení Rady (ES, Euratom) č. 31/2005 ze dne 20. prosince 2004, kterým se s účinkem od 1. července 2004 upravují odměny a důchody úředníků a ostatních zaměstnanců Evropských společenství a opravné koeficienty použitelné na tyto odměny a důchody (Úř. věst. 2005, L 8, s. 1), jelikož tato ustanovení jednak snižují jak část výdělků, kterou je možné převádět mimo zemi zaměstnání, tak opravné koeficienty použitelné na převod, a jednak snižují opravné koeficienty použitelné na nároky na důchod nabyté před 1. květnem 2004, zavádějí novou podmínku bydliště pro použití těchto snížených opravných koeficientů a ruší opravné koeficienty pro nároky na důchod nabyté od 1. května 2004. Žalobci se navíc domáhají, bude-li třeba, zrušení rozhodnutí orgánu oprávněného ke jmenování ze dne 29. července 2005, kterými byly zamítnuty stížnosti, které podali proti svým výplatním listinám.
Rozhodnutí: Žaloba se odmítá jako nepřípustná. Každý účastník řízení ponese vlastní náklady řízení.
Shrnutí
1. Řízení – Lhůty – Předložení žalobní odpovědi po uplynutí lhůty – Řádně a včas podaná námitka nepřípustnosti – Přípustnost – Neuplatnění řízení bez účasti žalovaného – Vyjádření ve věci samé předložené v den jednání – Nepřípustnost
(Jednací řád Soudu prvního stupně, čl. 48 odst. 2 a článek 122)
2. Úředníci – Žaloba – Akt nepříznivě zasahující do právního postavení – Pojem – Výplatní listina
(Služební řád, čl. 90 odst. 2 a čl. 91 odst. 1)
3. Úředníci – Žaloba – Předcházející správní stížnost – Lhůty – Počátek běhu
(Služební řád, články 90 a 91)
4. Úředníci – Žaloba – Námitka protiprávnosti – Incidenční charakter
(Článek 241ES; nařízení Rady č. 723/2004, č. 856/2004 a č. 31/2005)
5. Úředníci – Žaloba – Právní zájem na podání žaloby
1. Předloží-li žalovaný řádně a včas námitku nepřípustnosti, skutečnost, že žalobní odpověď nebyla předložena ve lhůtě stanovené k tomuto účelu, neumožňuje uplatnění řízení bez účasti žalovaného, stanoveného v článku 122 jednacího řádu Soudu prvního stupně. Na základě předložení námitky nepřípustnosti totiž nelze mít za to, že žalovaný nepředložil žalobní odpověď ve stanovené formě a lhůtě.
Vyjádření ve věci samé předložené žalovaným v den jednání nicméně přípustné není. Není-li totiž předložena žalobní odpověď ve stanovené lhůtě v průběhu písemné části řízení, přednes řeči žalovaného k věci samé se rovná předložení nových důvodů, které je zakázané čl. 48 odst. 2 jednacího řádu Soudu prvního stupně. Přijetí opačného výkladu by znamenalo připuštění toho, že žalovaný poté, co samostatným podáním vznesl námitku nepřípustnosti, nebude následně vázán lhůtou, kterou mu Soud stanovil k předložení jeho žalobní odpovědi.
Naproti tomu je vedlejší účastník plně oprávněn předložit argumenty k věci samé, a to jak v průběhu písemné části řízení, tak na jednání. Pokud se totiž jedná konkrétně o žalobu namítající protiprávnost nařízení přijatých vedlejším účastníkem, bylo by v rozporu se zásadami dodržování práv obhajoby a řádného výkonu spravedlnosti, kdyby vedlejšímu účastníku, jehož návrhová žádání směřují k témuž výsledku, jako návrhová žádání žalovaného v jeho námitce nepřípustnosti, tedy zamítnutí žaloby, nebylo z důvodů nezávislých na jeho vůli a přičitatelných žalovanému umožněno předložit vyjádření k věci samé, zejména vyjádření směřující k obhajobě legality napadených nařízení.
(viz body 48 a 52 až 54)
Odkazy:
Soudní dvůr: 15. února 2007, Komise v. Nizozemsko, C‑34/04, Sb. rozh. s. I‑1387, bod 49
Soud prvního stupně: 8. června 1995, Siemens v. Komise, T‑459/93, Recueil, s. II‑1675, bod 21; 1. prosince 1999, Boehringer v. Rada a Komise, T‑125/96 a T‑152/96, Recueil, s. II‑3427, bod 183
2. Výplatní listina nemá v důsledku své povahy a svého předmětu charakteristické rysy opatření, jež se osoby nepříznivě dotýká, ve smyslu čl. 90 odst. 2 a čl. 91 odst. 1 služebního řádu, jelikož je pouze peněžním vyjádřením dosahu dřívějších právních rozhodnutí ohledně situace úředníka. Ačkoli je tak pravdou, že výplatní listiny jsou obecně považovány za opatření, jež se osoby nepříznivě dotýkají, jelikož z nich vyplývá, že došlo k nepříznivému zásahu do peněžních nároků úředníka, ve skutečnosti je oním opatřením, jež se osoby nepříznivě dotýká, rozhodnutí přijaté orgánem oprávněným ke jmenování, kterým se snižuje nebo ruší platba, kterou úředník dosud pobíral a která byla uvedena na jeho výplatních listinách.
Nic to nemění na tom, že si výplatní listina plně zachovává svůj význam pro určení procesních práv úředníka tak, jak jsou stanovena služebním řádem. Předání výplatní listiny úředníkovi plní zvláště dvojí funkci, a to informační funkci, pokud jde o přijaté rozhodnutí, a funkci související s lhůtami, takže s výhradou, že z výplatní listiny jasně vyplývá existence a dosah přijatého rozhodnutí, začíná jejím předáním běžet lhůta k napadení.
(viz body 73 a 76)
Odkazy:
Soudní dvůr: 19. ledna 1984, Andersen a další v. Parlament, 262/80, Recueil, s. 195, bod 4
Soud prvního stupně: 27. října 1994, Benzler v. Komise, T‑536/93, Recueil FP, s. I‑A‑245 a II‑777, bod 15
Soud pro veřejnou službu: 28. června 2006, Grünheid v. Komise, F‑101/05, Sb. VS s. I‑A‑1‑55 a II‑A‑1‑199, bod 33 a citovaná judikatura a bod 42; 24. května 2007, Lofaro v. Komise, F‑27/06 a F‑75/06, dosud nezveřejněné ve Sbírce rozhodnutí, které je předmětem kasačního opravného prostředku projednávaného před Soudem prvního stupně, T‑293/07 P
3. Pokud jde o případy, ve kterých má zásah do sporného peněžního nároku formu zrušení platby nebo snížení její výše, přičemž toto snížení nebo zrušení se provádí každý měsíc a projevuje se ve všech výplatních listinách následujících po první výplatní listině, ve které se toto zrušení nebo snížení projevilo, lhůta pro podání stížnosti začíná běžet jedině poté, co úředník obdrží první výplatní listinu odrážející toto zrušení nebo snížení.
Je-li několik důchodových výměrů nebo výplatních listin vystavených pro po sobě jdoucí období stiženo stejnou protiprávností, původní stížnost, podaná pouze proti prvnímu napadenému výměru nebo listině, ve které byla vznesena dotčená námitka protiprávnosti, musí obvykle postačovat k tomu, aby bylo žalobci v případě, že bude úspěšný v rámci žaloby, kterou podá po zamítnutí uvedené stížnosti, zajištěno peněžní zadostiučinění i pro období následující po tom období, za které byl vystaven napadený výměr nebo listina. Krom toho tomu tak musí být tím spíše, pokud žalobce upřesní, že nenapadá důchodový výměr nebo výplatní listinu jako takové, ale rozhodnutí postihující jeho nároky, které se v dotčeném výměru nebo listině projevuje zrušením platby nebo snížením její výše.
(viz body 77 a 92)
Odkazy:
Soudní dvůr: 25. května 2000, Kögler v. Soudní dvůr, C‑82/98 P, Recueil, s. I‑3855, bod 49
Soud prvního stupně: 20. ledna 1998, Kögler v. Soudní dvůr, T‑160/96, Recueil FP, s. I‑A‑15 a II‑35, bod 39
4. Článek 241 ES představuje pro účastníka řízení, který není oprávněn podat podle článku 230 ES žalobu směřující přímo proti obecně závaznému aktu, vyjádření obecné zásady, která mu za účelem dosažení zrušení rozhodnutí, které se ho bezprostředně a osobně dotýká, zajišťuje právo napadnout platnost obecně závazných aktů, jejichž důsledky pociťuje, aniž by byl oprávněn navrhnout jejich zrušení. Článek 241 ES však nezakládá právo na podání samostatné žaloby a může být uplatňován pouze incidenčně v rámci přípustné žaloby, a nikoliv představovat předmět žaloby.
Námitka protiprávnosti vznesená v rámci nepřípustné žaloby je tak nepřípustná.
(viz body 96 a 99)
Odkazy:
Soudní dvůr: 6. března 1979, Simmenthal v. Komise, 92/78, Recueil, s. 777, bod 39
Soud prvního stupně: 29. listopadu 2006, Agne-Dapper a další v. Komise a další, T‑35/05, T‑61/05, T‑107/05, T‑108/05 a T‑139/05, Sb. VS s. II‑A‑2‑1497, bod 42 a citovaná judikatura
5. Úředník, který je ještě v činné službě, nemůže prokázat vzniklý a trvající zájem na získání rozhodnutí o opravném koeficientu, který se použije na jeho budoucí starobní důchod, neboť zejména z důvodu podmínky související s volbou země bydliště, kterou lze ověřit pouze při ukončení služebního poměru dotyčného, nemůže být stanovení opravného koeficientu předmětem předem přijatého rozhodnutí, majícího bezprostřední a přímý vliv na právní situaci dotyčného. Takové řešení se použije rovněž na případ, ve kterém se vytýkané skutečnosti týkají nikoliv stanovení opravných koeficientů, ale samotného systému těchto koeficientů.
(viz bod 102)
Odkazy:
Soud prvního stupně: 12. února 1992, Pfloeschner v. Komise, T‑6/91, Recueil, s. II‑141, bod 27