Spojené věci T-407/06 a T-408/06
Zhejiang Aokang Shoes Co., Ltd a Wenzhou Taima Shoes Co., Ltd
v.
Rada Evropské unie
„Dumping – Dovoz obuvi se svrškem z usně pocházející z Číny a Vietnamu – Status podniku působícího v tržním hospodářství – Individuální zacházení – Výběr vzorku – Právo na obhajobu – Rovné zacházení – Újma – Legitimní očekávání – Povinnost uvést odůvodnění“
Shrnutí rozsudku
1. Společná obchodní politika – Obrana proti dumpingovým praktikám – Dumpingové rozpětí – Určení běžné hodnoty – Výběr vzorku
(Nařízení Rady č. 384/96, čl. 9 odst. 6 a čl. 17 odst. 1, 2 a 3)
2. Společná obchodní politika – Obrana proti dumpingovým praktikám – Dumpingové rozpětí – Určení běžné hodnoty – Dovozy ze zemí bez tržního hospodářství uvedených v čl. 2 odst. 7 písm. b) nařízení č. 384/96 – Výběr vzorku
(Nařízení Rady č. 384/96, čl. 2 odst. 7 písm. b), čl. 9 odst. 6 a čl. 17 odst. 1 a 3)
3. Společná obchodní politika – Ochrana proti dumpingovým praktikám – Antidumpingové řízení – Právo na obhajobu – Poskytnutí konečné informace podnikům Komisí
(Nařízení Rady č. 384/96, čl. 20 odst. 2 a 4)
4. Právo Společenství – Zásady – Právo na obhajobu – Dodržování v rámci správních řízení – Antidumping – Povinnost orgánů zajistit informování dotčených podniků – Dodatečný dokument poskytující konečné informace
(Nařízení Rady č. 384/96, čl. 20 odst. 5)
5. Společná obchodní politika – Ochrana proti dumpingovým praktikám – Újma – Posuzované období
(Nařízení Rady č. 384/96, čl. 3 odst. 2)
1. Podle znění čl. 17 odst. 1 a 3 základního antidumpingového nařízení č. 384/96 použití výběru vzorku jakožto techniky umožňující čelit velkému počtu žadatelů, vývozců nebo dovozců, typů výrobků nebo obchodních operací, představuje omezení šetření. Toto posouzení je potvrzeno čl. 9 odst. 6 uvedeného základního nařízení, podle kterého výrobci, kteří nejsou částí vzorku, nejsou zahrnuti do šetření.
Základní nařízení však stanoví, že pokud je toto omezení použito, musí orgány Společenství splnit dvě povinnosti. Nejprve musí být vytvořený vzorek reprezentativní ve smyslu čl. 17 odst. 1 a 2 uvedeného základního nařízení. Dále čl. 9 odst. 6 téhož nařízení stanoví, že dumpingové rozpětí stanovené pro výrobce nezahrnuté do vzorku nesmí být vyšší než vážené průměrné rozpětí dumpingu, které bylo zjištěno u stran tvořících vzorek.
(viz body 83–84)
2. V případě použití techniky výběru vzorku, jak je stanoveno v článku 17 základního antidumpingového nařízení č. 384/96, výrobci, kteří nejsou částí vzorku, tak mohou požadovat stanovení individuálního dumpingového rozpětí, které předpokládá přijetí žádosti o přiznání statutu společnosti působící v tržním hospodářství nebo o individuální zacházení, pokud se jedná o země dotčené čl. 2 odst. 7 písm. b) uvedeného základního nařízení, pouze na základě čl. 17 odst. 3 tohoto nařízení. Toto posledně uvedené ustanovení však Komisi dává pravomoc posoudit, zda by s ohledem na počet takových žádostí jejich přezkum nepatřičně komplikoval její úlohu a bránil ukončení šetření včas.
Z toho vyplývá, že základní antidumpingové nařízení nepřiznává subjektům netvořícím vzorek bezpodmínečné právo na stanovení individuálního dumpingového rozpětí. Přijetí takové žádosti totiž závisí na rozhodnutí Komise podle čl. 17 odst. 3 uvedeného základního nařízení. Mimoto jelikož přiznání takového statutu nebo takového zacházení slouží podle čl. 2 odst. 7 písm. b) téhož nařízení pouze k určení metody stanovení běžné hodnoty za účelem stanovení individuálních dumpingových rozpětí, není Komise povinna zkoumat žádosti podané výrobci netvořícími vzorek, pokud došla k závěru, v rámci použití čl. 17 odst. 3 základního nařízení, že by stanovení takových rozpětí nepatřičně komplikovalo její úlohu a bránilo ukončení šetření včas.
Použití těchto pravidel nepředstavuje porušení zásady rovného zacházení mezi společnostmi tvořícími vzorek a společnostmi, které ve vzorku nejsou, jelikož se tyto dvě kategorie společností nacházejí v rozdílných situacích, takže pro prvně uvedené společnosti Komise nezbytně musí stanovit individuální dumpingové rozpětí, což předpokládá přezkum a přijetí takové žádosti o statut nebo zacházení, zatímco nemá povinnost stanovit individuální rozpětí pro společnosti uvedené druhé kategorie.
Krom toho zásada rovného zacházení mezi společnostmi, které netvoří vzorek, Komisi neukládá rozhodnout o všech žádostech, které jí byly předloženy tak, aby na výrobce nebo vývozce, kteří nejsou zařazeni do vzorku, ale kterým byl přiznán takový status nebo takové zacházení, mohlo být použito průměrné dumpingové rozpětí společností ve vzorku, kterým byly takový status nebo takové zacházení přiznány.
V případě, kdy je počet žádostí o STH/IZ tak velký, že by jejich přezkum bránil orgánům Společenství v ukončení šetření včas, nejsou totiž tyto orgány podle čl. 17 odst. 3 základního nařízení povinny rozhodovat o všech těchto žádostech, a to s jediným cílem rozlišit, v rámci společností nezařazených do vzorku, společnosti, kterým by mohl být přiznán takový status nebo takové zacházení a kterým nikoli, za účelem uplatnit vůči nim průměrné dumpingové rozpětí společností zařazených do vzorku, kterým byly takový status nebo takové zacházení přiznány, aniž se stanoví individuální dumpingové rozpětí.
(viz body 87–89, 92–94)
3. Podnikům, jichž se týká šetření předcházející přijetí antidumpingového nařízení, musí být umožněno účinně vyjádřit v průběhu správního řízení své stanovisko k pravdivosti a relevanci skutkových zjištění a tvrzených okolností, jakož i k důkazům, které Komise uplatnila na podporu svého posouzení existence dumpingové praxe a újmy z této praxe vyplývající.
V tomto kontextu neúplnost konečné informace požadované stranami podle čl. 20 odst. 2 základního nařízení č. 384/96 způsobuje protiprávnost nařízení o uložení konečného antidumpingového cla pouze, pokud zúčastněné strany nemohly z důvodu tohoto opomenutí účinně hájit své zájmy. O takový případ by šlo zejména, kdyby se opomenutí týkalo skutečností nebo úvah odlišných od skutečností nebo úvah použitých pro prozatímní opatření, kterým musí být věnována zvláštní pozornost v konečné informaci, podle uvedeného ustanovení. O tentýž případ jde, pokud se opomenutí týká skutečností nebo úvah odlišných od těch, na nichž je založeno rozhodnutí přijaté Komisí nebo Radou po oznámení dokumentu poskytujícího konečné informace, jak vyplývá z čl. 20 odst. 4 poslední věty uvedeného základního nařízení.
Skutečnost, že Komise změnila svou analýzu po komentářích, které dotčené strany vyjádřily k dokumentu poskytujícímu konečné informace, však nepředstavuje sama o sobě porušení práva na obhajobu. Jak totiž vyplývá z čl. 20 odst. 4 poslední věty základního nařízení, dokument poskytující konečné informace totiž nebrání jakémukoli pozdějšímu rozhodnutí Komise nebo Rady. Toto ustanovení pouze ukládá Komisi oznámit, co možná nejdříve, skutečnosti a úvahy odlišné od těch, o něž se opíral původní přístup obsažený v dokumentu poskytujícím konečné informace. Proto je pro určení, zda Komise dodržela práva dotyčných stran vyplývající z čl. 20 odst. 4 poslední věty základního nařízení, ještě třeba ověřit, zda Komise žalobkyním oznámila skutečnosti a úvahy přijaté za účelem nové analýzy ohledně újmy a formy požadovaných opatření k jejímu odstranění v rozsahu, v němž se odlišují od skutečností a úvah přijatých v dokumentu poskytujícím konečné informace.
(viz body 108, 132–133, 138–139)
4. Tím, že Komise výrobci, vůči kterému bylo vedeno šetření, poskytla lhůtu kratší než 10 dní pro vyjádření k dodatečnému dokumentu poskytujícímu konečné informace, porušila čl. 20 odst. 5 základního antidumpingového nařízení č. 384/96. Tato okolnost nicméně sama o sobě nemůže vést ke zrušení napadeného nařízení. Je třeba totiž ještě prokázat, že skutečnost, že byla poskytnuta lhůta kratší než lhůta legální, mohla konkrétně ovlivnit jejich práva na obhajobu v rámci dotčeného řízení.
(viz bod 145)
5. Uložení antidumpingových cel není sankcí za předchozí jednání, ale obranným a ochranným opatřením proti nekalé hospodářské soutěži vyplývající z dumpingových praktik. Je tedy nezbytné vést šetření na základě tak aktuálních informací, jak je jen možné, aby mohla být stanovena antidumpingová cla vhodná k ochraně výrobního odvětví Společenství proti dumpingovým praktikám.
Pokud orgány Společenství konstatují, že se dovozy výrobku, podléhajícího doposud množstevním omezením, po ukončení uvedených omezení zvyšují, mohou tento růst zohlednit za účelem svého posouzení újmy způsobené průmyslu Společenství.
(viz body 155–156)