Spojené věci C‑199/12 až C‑201/12

Minister voor Immigratie en Asiel
v.
X
a
Y

a

Z
v.
Minister voor Immigratie en Asiel

[žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce, podané rozhodnutími Raad van State (Nizozemsko)]

„Směrnice 2004/83/ES – Minimální normy týkající se podmínek přiznávání postavení uprchlíka nebo statusu podpůrné ochrany – Článek 10 odst. 1 písm. d) – Příslušnost k určité společenské vrstvě – Sexuální orientace – Důvod pronásledování – Článek 9 odst. 1 – Pojem ‚akty pronásledování‘ – Oprávněné obavy před pronásledováním z důvodu příslušnosti k určité společenské vrstvě – Dostatečně závažná jednání opravňující takovou obavu – Právní úprava trestající homosexuální jednání – Článek 4 – Individuální posuzování skutečností a okolností“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (čtvrtého senátu) ze dne 7. listopadu 2013

1.        Kontroly na hranicích, azyl a přistěhovalectví – Azylová politika – Postavení uprchlíka nebo podpůrná ochrana – Směrnice 2004/83 – Podmínky přiznávání postavení uprchlíka – Nebezpečí vystavení pronásledování – Důvody pronásledování – Pojem „určitá společenská vrstva“ – Osoby, jež mají jako společný charakteristický rys sexuální orientaci – Zahrnutí – Podmínky

[Směrnice Rady 2004/83, čl. 10 odst. 1 písm. d)]

2.        Kontroly na hranicích, azyl a přistěhovalectví – Azylová politika – Postavení uprchlíka nebo podpůrná ochrana – Směrnice 2004/83 – Podmínky přiznávání postavení uprchlíka – Nebezpečí vystavení pronásledování – Pojem „akt pronásledování“ – Trest odnětí svobody postihující homosexuální jednání – Nepřiměřený nebo diskriminační trest – Zahrnutí – Individuální posuzování skutečností a okolností

[Směrnice Rady 2004/83, čl. 4 odst. 3 písm. a) a čl. 9 odst. 1 a 2 písm. c)]

3.        Kontroly na hranicích, azyl a přistěhovalectví – Azylová politika – Postavení uprchlíka nebo podpůrná ochrana – Směrnice 2004/83 – Podmínky přiznávání postavení uprchlíka – Nebezpečí vystavení pronásledování – Homosexuální jednání postihované trestem odnětí svobody – Povinnost žadatele o azyl skrývat svou sexuální orientaci – Neexistence

[Směrnice Rady 2004/83, čl. 9 odst. 1 a čl. 10 odst. 1 písm. d)]

1.        Článek 10 odst. 1 písm. d) směrnice 2004/83 o minimálních normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli žádat o postavení uprchlíka nebo osoby, která z jiných důvodů potřebuje mezinárodní ochranu, a o obsahu poskytované ochrany, musí být vykládán tak, že existence trestněprávní úpravy, která se vztahuje specificky na homosexuály, umožňuje konstatovat, že na tyto osoby je nutné pohlížet tak, že tvoří určitou společenskou vrstvu.

Článek 10 odst. 1 směrnice, který definuje, kdo tvoří určitou společenskou vrstvu, v jejímž případě příslušnost k ní může vést ke skutečným obavám před pronásledováním, zejména vyžaduje, aby byly splněny dvě kumulativní podmínky. Příslušníci této skupiny musí sdílet vrozený charakteristický rys nebo společnou minulost, kterou nelze změnit, nebo sdílet charakteristiku nebo přesvědčení, které jsou natolik zásadní pro identitu nebo svědomí, že daná osoba nemá být nucena, aby se jí zřekla. Kromě toho musí mít tato skupina v dotyčné zemi odlišnou identitu, protože ji okolní společnost vnímá jako odlišnou.

Pokud jde o první z uvedených podmínek, je nesporné, že sexuální orientace osoby představuje charakteristiku, která je natolik zásadní pro její identitu, že daná osoba nemá být nucena, aby se jí zřekla. Tento výklad podporuje čl. 10 odst. 1 písm. d) druhý pododstavec směrnice 2004/83, z něhož vyplývá, že v závislosti na okolnostech existujících v zemi původu může určitá společenská vrstva představovat skupinu založenou na společném charakteristickém rysu sexuální orientace. Druhá podmínka předpokládá, že v dané zemi původu má skupinu, jejíž příslušníci sdílejí stejnou sexuální orientaci, odlišnou identitu, protože ji okolní společnost vnímá jako odlišnou.

(viz body 44–47, 49, výrok 1)

2.        Článek 9 odst. 1 ve spojení s čl. 9 odst. 2 písm. c) směrnice 2004/83 o minimálních normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli žádat o postavení uprchlíka nebo osoby, která z jiných důvodů potřebuje mezinárodní ochranu, a o obsahu poskytované ochrany, musí být vykládán tak, že samotná trestnost homosexuálního jednání jako taková nepředstavuje akt pronásledování. Naopak trest odnětí svobody, jenž postihuje homosexuální jednání a je v zemi původu, která takovou právní úpravu přijala, skutečně ukládán, musí být považován za nepřiměřené nebo diskriminační trestání, a tedy za akt pronásledování.

Pokud se žadatel o azyl dovolává toho, že v zemi jeho původu existuje právní úprava trestající homosexuální jednání, je na vnitrostátních orgánech, aby v rámci posuzování skutečností a okolností podle článku 4 směrnice 2004/83 provedly přezkum všech významných skutečností týkajících se této země původu, včetně právních předpisů země původu a způsobu jejich uplatňování, jak je stanoveno v čl. 4 odst. 3) písm. a) této směrnice. V rámci tohoto přezkumu uvedeným orgánům zejména přísluší určit, zda je v zemi původu žadatele trest odnětí svobody stanovený takovou právní úpravou v praxi ukládán. Na základě těchto údajů musí vnitrostátní orgány rozhodnout, zda je třeba konstatovat, že žadatel o azyl skutečně má oprávněné obavy z toho, že jakmile se vrátí do země původu, bude vystaven pronásledování.

(viz body 58–61, výrok 2)

3.        Článek 10 odst. 1 písm. d) ve spojení s čl. 2 písm. c) směrnice 2004/83 o minimálních normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli žádat o postavení uprchlíka nebo osoby, která z jiných důvodů potřebuje mezinárodní ochranu, a o obsahu poskytované ochrany, musí být vykládán tak, že z oblasti působnosti této směrnice je vyloučeno pouze homosexuální jednání, které je podle vnitrostátní právní úpravy členských států trestné. Při posuzování žádosti o přiznání postavení uprchlíka nemohou příslušné orgány rozumně očekávat, že žadatel o azyl bude v zemi původu svou homosexualitu skrývat nebo si bude počínat se zdrženlivostí při projevování sexuální orientace, aby se vyhnul riziku pronásledování.

V tomto ohledu žádat příslušníky společenské vrstvy sdílející stejnou sexuální orientaci, aby tuto orientaci skrývali, je v rozporu se samotným uznáním charakteristiky, která je natolik zásadní pro identitu, že dané osoby nemají být nuceny, aby se jí zřekly. Z toho vyplývá, že žadateli by mělo být přiznáno postavení uprchlíka podle článku 13 směrnice, pokud se prokáže, že by jej po návratu do země původu jeho homosexualita vystavila reálnému riziku pronásledování ve smyslu čl. 9 odst. 1 směrnice, přičemž ke skutečnosti, že by mohl zabránit riziku tím, že by si při projevování sexuální orientace počínal s větší zdrženlivostí než heterosexuál, nelze v této souvislosti přihlížet.

(viz body 70, 75, 76, výrok 3)