ROZSUDEK SOUDU PRO VEŘEJNOU SLUŽBU EVROPSKÉ UNIE (prvního senátu)
17. listopadu 2009(*)
„Veřejná služba – Otevřené výběrové řízení – Oblast boje proti podvodům – Oznámení o výběrovém řízení EPSO/AD/116/08 a EPSO/AD/117/08 – Nemožnost, aby se kandidáti zapsali současně do několika výběrových řízení – Odmítnutí přihlášky žalobkyně do výběrového řízení EPSO/AD/117/08“
Ve věci F‑99/08,
jejímž předmětem je žaloba podaná na základě článků 236 ES a 152 AE,
Rita Di Prospero, dočasná zaměstnankyně Komise Evropských společenství, s bydlištěm v Uccle (Belgie), zastoupená S. Rodriguesem a C. Bernardem-Glanzem, advokáty,
žalobkyně,
proti
Komisi Evropských společenství, zastoupené C. Berardis-Kayser a B. Eggers, jako zmocněnkyněmi,
žalované,
SOUD (první senát),
ve složení S. Gervasoni (předseda), H. Kreppel a H. Tagaras (zpravodaj), soudci,
vedoucí soudní kanceláře: R. Schiano, rada,
s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 18. května 2009,
vydává tento
Rozsudek
1 Návrhem došlým kanceláři Soudu faxem dne 12. prosince 2008 (originál podán dne 15. prosince 2008) podala R. Di Prospero tuto žalobu na zrušení rozhodnutí Úřadu pro výběr personálu Evropských společenství (EPSO), kterým jí nebylo umožněno přihlásit se do výběrového řízení EPSO/AD/117/08 a které vyplývá z oznámení o výběrovém řízení zveřejněného v Úředním věstníku Evropské unie ze dne 23. ledna 2008 (Úř. věst. C 16 A, s. 1) o vypsání otevřených výběrových řízení EPSO/AD/116/08 na administrátory (AD 8) v oblasti boje proti podvodům a EPSO/AD/117/08 na vedoucí administrátory (AD 11) ve stejné oblasti (dále jen „oznámení o výběrovém řízení“) a zároveň z e-mailů EPSO z 26. a 27. února 2008 adresovaných žalobkyni.
Právní rámec
2 Článek 4 služebního řádu úředníků Evropských společenství (dále jen „služební řád“) stanoví:
„Žádné jmenování nebo povýšení se neprovádí z jiných důvodů než z důvodu obsazení volného pracovního místa za podmínek stanovených tímto služebním řádem.
Jakmile orgán oprávněný ke jmenování rozhodne o obsazení volného pracovního místa, uvědomí o tom úředníky [zaměstnance] uvedeného orgánu.
Není-li možné obsadit volné pracovní místo převedením, jmenováním do funkce v souladu s článkem 45a nebo povýšením, uvědomí se o něm zaměstnanci ostatních orgánů nebo se vypíše vnitřní výběrové řízení.“
3 Článek 27 služebního řádu stanoví:
„Přijímání se řídí potřebou orgánu zajistit si služby úředníků s nejvyšší úrovní způsobilosti, výkonnosti a bezúhonnosti, vybraných na co nejširším zeměpisném základě ze státních příslušníků členských států Společenství.
Žádné pracovní místo není vyhrazeno státním příslušníkům určitého členského státu.“
4 Článek 29 odst. 1 služebního řádu stanoví:
„Orgán oprávněný ke jmenování před obsazením volného místa zejména zváží
a) možnost obsazení pracovního místa v rámci orgánu
i) převedením, nebo
ii) jmenováním v souladu s článkem 45a nebo
iii) povýšením;
b) případné žádosti o převedení, které v ostatních orgánech podali úředníci stejné platové třídy nebo možnost vypsání vnitřního výběrového řízení v příslušném orgánu, jehož se mohou zúčastnit pouze úředníci a dočasní zaměstnanci v souladu s definicí uvedenou v článku 2 pracovního řádu ostatních zaměstnanců Evropských společenství;
a poté se řídí postupy pro výběrové řízení, které je založeno na kvalifikačních předpokladech nebo zkouškách, nebo na kvalifikačních předpokladech i zkouškách zároveň. Postup při výběrovém řízení stanoví příloha III.
Tento postup se může rovněž dodržet i za účelem vytvoření rezervy pro budoucí přijímání pracovníků.“
5 Článek 1 odst. 1 přílohy III služebního řádu stanoví:
„Výběrové řízení vyhlašuje orgán oprávněný ke jmenování po konzultaci smíšeného výboru.
Vyhlášení výběrového řízení musí obsahovat:
a) povahu výběrového řízení (vnitřní výběrové řízení v rámci orgánu, vnitřní výběrové řízení v rámci orgánů, otevřené výběrové řízení);
b) druh výběrového řízení (zda probíhá na základě kvalifikačních předpokladů nebo zkoušek nebo kvalifikačních předpokladů i zkoušek);
c) druh služebních povinností a úkolů spojených s obsazovaným pracovním místem a nabízenou funkční skupinu a platovou třídu;
d) vysokoškolské diplomy a ostatní doklady o vzdělání nebo stupeň zkušeností v souladu s čl. 5 odst. 3 služebního řádu vyžadované pro obsazované pracovní místo;
e) pokud se jedná o výběrové řízení na základě zkoušek, povahu těchto zkoušek a jejich hodnocení;
f) případně jazykové znalosti vyžadované s ohledem na zvláštní povahu obsazovaného pracovního místa;
g) věkové omezení a jakékoli rozšíření věkového omezení v případě zaměstnanců Společenství, kteří jsou ve funkcích alespoň jeden rok;
h) datum uzávěrky pro podání žádosti;
i) jakékoli výjimky podle čl. 28 písm. a) služebního řádu.
[…]“
6 V oznámení o výběrovém řízení se hovoří o vypsání otevřených výběrových řízení EPSO/AD/116/08 na administrátory (AD 8) a EPSO/AD/117/08 na vedoucí administrátory (AD 11) v oblasti boje proti podvodům. EPSO souběžně vypsal, a to rovněž pro oblast boje proti podvodům, výběrové řízení EPSO/AST/45/08 na asistenty (AST 4), jehož oznámení bylo také zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie ze dne 23. ledna 2008 (Úř. věst. C 16 A, s. 16).
7 Pátý pododstavec části I oznámení o výběrovém řízení, která nese název „Druh služebních povinností a podmínky pro připuštění k účasti ve výběrovém řízení“ (dále jen „napadené ustanovení“) zní takto:
„Kandidáti se upozorňují na to, že zkoušky v rámci výběrových řízení [EPSO/AD116/08, EPSO/AD/117/08 a EPSO/AST/45/08] se mohou konat současně. Kandidáti se proto mohou zapsat jen do jednoho z těchto tří výběrových řízení. Výběrové řízení si musejí zvolit v okamžiku elektronického zápisu a toto své rozhodnutí mohou změnit nejpozději v poslední den zápisu.“
8 V bodě B písm. b) části I oznámení o výběrovém řízení, který se týká zvláštních podmínek pro připuštění k účasti ve výběrovém řízení, se uvádí:
„[…]
2. Odborná praxe
EPSO/AD/116/08 A[dministrátoři] (AD 8) Kandidáti: – po dosažení požadovaných kvalifikačních předpokladů / po získání požadovaného diplomu […], [nebo] – po dosažení požadovaných kvalifikačních předpokladů / po získání požadovaného diplomu a po absolvování požadované odborné praxe […] absolvovali odbornou praxi v minimální délce devíti let, kdy se alespoň polovinu této doby věnovali činnosti související s bojem proti podvodům. | EPSO/AD/117/08 V[edoucí administrátoři] (AD 11) Kandidáti: – po dosažení požadovaných kvalifikačních předpokladů / po získání požadovaného diplomu […], [nebo] – po dosažení požadovaných kvalifikačních předpokladů / po získání požadovaného diplomu a po absolvování požadované odborné praxe […] absolvovali odbornou praxi v minimální délce šestnácti let, kdy se alespoň polovinu této doby věnovali činnosti související s bojem proti podvodům. |
[…]“
9 Datem uzávěrky stanoveným pro elektronický zápis do výběrových řízení EPSO/AD/116/08 a EPSO/AD/117/08 byl 26. únor 2008.
Skutkový základ sporu
10 Žalobkyně, dočasná zaměstnankyně Evropského úřadu pro boj proti podvodům (OLAF), podala elektronicky dne 26. února 2008 přihlášku do výběrového řízení EPSO/AD/116/08. Když se následně chtěla stejným elektronickým postupem zapsat do výběrového řízení EPSO/AD/117/08, nebyla schopna tak učinit, neboť jí to internetová stránka EPSO neumožňovala. E-mailem z téhož dne požádala EPSO, aby její zápis do posledně uvedeného výběrového řízení schválil; EPSO jí ještě téhož dne, tj. 26. února 2008, odpověděl, že podle oznámení o výběrovém řízení mohou kandidáti podat přihlášku jen do jednoho ze tří výběrových řízení. Následujícího dne, tedy 27. února 2008, jí EPSO tuto informaci potvrdil.
11 Dne 26. května 2008 podala žalobkyně proti rozhodnutí EPSO stížnost z důvodu, že jí odepřel podání přihlášky do výběrového řízení EPSO/AD/117/08. Sdělením ze dne 2. září 2008, doručeným dne 4. září 2008, EPSO tuto stížnost zamítl.
Návrhová žádání účastnic řízení a řízení
12 Žalobkyně navrhuje, aby Soud:
– prohlásil žalobu za přípustnou;
– zrušil rozhodnutí EPSO, kterým jí nebylo umožněno přihlásit se do výběrového řízení EPSO/AD/117/08;
– uložil Komisi Evropských společenství náhradu nákladů řízení.
13 Komise navrhuje, aby Soud:
– žalobu zamítl;
– uložil žalobkyni náhradu nákladů řízení.
14 V rámci organizačních procesních opatření přijatých v souladu s článkem 56 jednacího řádu, o nichž byly účastnice řízení uvědomeny dopisy ze dne 6. dubna 2009, Soud požádal Komisi o podání jistých vysvětlení. Komise těmto organizačním opatřením ve stanovené lhůtě vyhověla.
Argumenty účastnic řízení
15 Na podporu svého návrhového žádání znějícího na zrušení rozhodnutí uplatňuje žalobkyně dva žalobní důvody. První žalobní důvod vychází z porušení článků 4 a 29 služebního řádu ve spojení s článkem 1 přílohy III služebního řádu, a to v rozsahu, v němž napadené ustanovení podle ní obsahuje navíc „nepřímou, avšak nutnou“ podmínku „pro získání oprávnění účastnit se výběrového řízení“, kterou služební řád nestanoví, ani nedovoluje. Druhý žalobní důvod vychází z porušení čl. 27 prvního pododstavce služebního řádu a zásad uplatňování služebního řádu, které z něj vyplývají, přičemž napadené ustanovení má – podle žalobkyně – za následek to, že jednak neumožňuje přijetí zaměstnanců „s nejvyšší úrovní způsobilosti, výkonnosti a bezúhonnosti“, a jednak brání přijetí zaměstnanců „na co nejširším […] základě“.
16 Komise nejprve uvedla, že žalobkyně ve skutečnosti vznáší námitku protiprávnosti napadeného ustanovení, a dále zejména na jednání zpochybnila právní zájem žalobkyně, na základě čehož pak navrhuje, aby byly žalobní důvody zamítnuty jako neopodstatněné. Komise zvláště uvádí, že napadené ustanovení není neslučitelné s cílem uvedeným v čl. 27 prvním pododstavci služebního řádu a že bylo přijato v souladu se služebním zájmem, jakož i se zásadami proporcionality a řádné správy.
Závěry Soudu
K právnímu zájmu
17 Komise vznesla otázku právního zájmu žalobkyně nejprve nepřímo ve svých písemnostech a poté výslovně na jednání. Komise totiž uvedla, že žalobkyně tak jako tak nesplňuje zvláštní podmínky pro připuštění k účasti ve výběrovém řízení EPSO/AD/117/08 týkající se odborné praxe, neboť nemůže tvrdit, že absolvovala celkem šestnáct let odborné praxe, a to proto, že čas věnovaný psaní disertační práce nelze do uvedené praxe započítat.
18 Z přihlášky žalobkyně do výběrového řízení EPSO/AD/116/08 v tomto ohledu vyplývá, že uváděla odbornou praxi v délce třinácti let a šesti měsíců, z nichž – podle ní – devět let a dva měsíce v oblasti boje proti podvodům, do čehož není započítána tříletá příprava na doktorát, kdy údajně po dobu dvou let působila jako asistentka na univerzitě; ze spisu krom toho vyplývá, že se žalobkyně v souvislosti s tímto obdobím přípravy na doktorát dotazovala EPSO e-mailem ze dne 1. února 2008 (tedy před svým zápisem do výběrového řízení) na možnost započtení tohoto období do odborné praxe, na což EPSO odpověděl, že o této otázce rozhodne výběrová komise.
19 V souladu s judikaturou je nutno pojem „požadovaná odborná praxe“ vykládat výlučně z hlediska cílů dotčeného výběrového řízení, tak jak vyplývají z obecného popisu stanovených úkolů (viz rozsudek Soudu ze dne 22. května 2008, Pascual-García v. Komise, F‑145/06, dosud nezveřejněný ve Sbírce rozhodnutí, bod 64).
20 Je pravda, že Komise ve svých odpovědích na organizační procesní opatření uvedla, že výběrová komise pro účely připuštění kandidátů k účasti ve výběrových řízeních EPSO/AD/116/08 a EPSO/AD/117/08 uznala za požadovanou odbornou praxi pouze „skutečnou odbornou praxi, která se běžně zakládá na pracovní smlouvě“ a že rok nebo roky věnované psaní disertační práce nebyly započítávány, s výjimkou „doby (zkráceného) úvazku odpracovaného na základě pracovní smlouvy, například jako univerzitní asistent“. Avšak vzhledem k tomu, že nepřipuštění žalobkyně k účasti ve výběrovém řízení EPSO/AD/117/08 nevyplývá ze žádného rozhodnutí výběrové komise, které by konstatovalo, že nesplnila podmínku odborné praxe v délce šestnácti let, nýbrž z toho, že jednoduše neměla možnost zapsat se k účasti v uvedeném výběrovém řízení, přičemž tato objektivní nemožnost byla dána informačním systémem, který EPSO zavedl pro zápis do dotyčných výběrových řízení (zmíněných v bodě 6 tohoto rozsudku), a byla potvrzena a vysvětlena v dopisech EPSO z 26. a 27. února 2008, výše uvedené tvrzení Komise samo o sobě Soudu nestačí k tomu, aby žalobu odmítl jako nepřípustnou pro nedostatek právního zájmu.
21 Zaprvé Komise ke svému tvrzení nepřikládá žádné písemné potvrzení výběrové komise, které by dokládalo, čím Komise argumentovala ohledně roků věnovaných psaní disertační práce pro účely odborné praxe, ani jiné důkazní prostředky, jako například konkrétní odkazy na podobné nebo stejné případy, jako je případ žalobkyně, to znamená na případy, kdy se kandidáti zapsali k účasti ve výběrovém řízení EPSO/AD/117/08, avšak jejich přihláška nebyla přijata z důvodu nedodržení podmínky odborné praxe, protože psaní disertační práce bez pracovní smlouvy univerzitního asistenta nebylo možné do uvedené praxe započíst. Žalobkyně naproti tomu na jednání tvrdila (což však Komise samozřejmě nepotvrdila, ale ani nepopřela, nýbrž pouze uvedla, že danou věc může případně prověřit), že jeden z úspěšných kandidátů ve výběrovém řízení EPSO/AD/117/08 uplatnil jako odbornou praxi dobu jednoho roku strávenou na „law school“ v Anglii.
22 Zadruhé je pravda, že výběrové komise jsou v zásadě nadány diskreční pravomocí při posuzování odborné praxe kandidátů jakožto podmínky pro připuštění k účasti ve výběrovém řízení, a to jak ohledně povahy a délky této praxe, tak ohledně více či méně úzkého vztahu mezi ní a požadavky na obsazované pracovní místo, a že v rámci přezkumu zákonnosti se musí soud Společenství omezit na ověření toho, zda výkon této pravomoci není postižený zjevně nesprávným posouzením (viz výše uvedený rozsudek Pascual-García v. Komise, bod 55, a citovaná judikatura). Nicméně i za předpokladu, že by si výběrová komise v projednávané věci stanovila přístup, že se čas věnovaný psaní disertační práce do odborné praxe nezapočítává, byl by takovýto přístup stanoven a dodržován ve vztahu k přípustným přihláškám (u nichž výběrová komise musela posuzovat podmínku odborné praxe), a v každém případě tedy nikoli ve vztahu ke konkrétnímu případu žalobkyně (či případně jiných osob, kterým také nebyl umožněn zápis do výběrového řízení EPSO/AD/117/08); přitom je pravděpodobné, že odborná praxe těchto posledně uvedených osob, včetně žalobkyně, vykazovala takové zvláštnosti, jež mohly výběrovou komisi vést k tomu, aby podmínku odborné praxe posuzovala odlišně. Není tedy vyloučeno, že kdyby výběrová komise posuzovala odbornou praxi žalobkyně (nebo jiných osob, jimž byl zápis odepřen), stanovila by odlišný postup, v jehož rámci by připustila možnost započíst do odborné praxe určitý čas věnovaný psaní disertační práce bez uzavřené pracovní smlouvy se sjednanou odměnou, i kdyby tak učinila pod určitými podmínkami (například, aby čas věnovaný pouze psaní nepřekračoval určitý podíl doby, po kterou dotyčná osoba zastávala při psaní své disertační práce pracovní místo jako univerzitní asistent nebo jiné pracovní místo za sjednanou odměnu), anebo by ve zvláštních případech připustila výjimky (například pro disertační témata zvlášť úzce související s oblastí, které se oznámení o výběrovém řízení týká).
23 Zatřetí je zajisté pravda, že Soud při rozhodování o podobné otázce, která mu byla předložena, a sice zda byla doba doktorského studia právem započtena do odborné praxe, výslovně poukázal na to, že předmětná výzkumná činnost byla nejen skutečná a efektivní, ale byla také prováděna za odměnu, nicméně v úvahách ani v samotném rozhodnutí Soudu, jež bylo vydáno s ohledem na zvláštní skutkové okolnosti, není nic, co by dovolovalo takový výklad, že práce na přípravě doktorátu musí být vždy spojena i s výplatou odměny, aby mohla být kvalifikována jako odborná praxe, a že by se výběrová komise v případě opačného rozhodnutí dopustila zjevně nesprávného posouzení (viz výše uvedený rozsudek Pascual-García v. Komise, body 57, 65 a 66).
24 Začtvrté, odmítnutí žaloby jako nepřípustné pro nedostatek právního zájmu by žalobkyni připravilo o její právo nechat přezkoumat samotnou výběrovou komisí, a to s ohledem na konkrétní okolnosti své přihlášky do výběrového řízení, obecnou otázku započítávání času věnovaného přípravě disertační práce do odborné praxe požadované v oznámení o výběrovém řízení, když zejména z důvodu diskreční pravomoci výběrových komisí při posuzování odborné praxe neexistuje k této otázce jasná a obecná judikatura a když samotný EPSO nebyl schopen na dotaz žalobkyně odpovědět a pouze uvedl, že o otázce rozhodne výběrová komise (viz bod 18 tohoto rozsudku).
25 Z toho vyplývá, že žaloba je přípustná.
K návrhovému žádání znějícímu na zrušení rozhodnutí
K čl. 27 prvnímu pododstavci služebního řádu a k judikatuře týkající se posuzovací pravomoci a služebního zájmu
26 Je nesporné, že prvořadým cílem ustanovení čl. 27 prvního pododstavce služebního řádu, podle kterých se přijímání řídí potřebou orgánu zajistit si služby úředníků s nejvyšší úrovní způsobilosti, výkonnosti a bezúhonnosti, je, aby úroveň schopností každého úředníka Evropských společenství byla velmi vysoká.
27 Je pravda, že orgán oprávněný ke jmenování (dále jen „OOJ“) má širokou posuzovací pravomoc při určování kritérií, pokud jde o schopnosti požadované pro obsazovaná pracovní místa, a při specifikování podmínek a podrobných pravidel pořádání výběrového řízení v souladu s těmito kritérii a ve služebním zájmu (viz rozsudky Soudu prvního stupně ze dne 15. února 2005, Pyres v. Komise, T‑256/01, Sb. rozh. VS, s. I‑A‑23 a II‑99, bod 36, a ze dne 27. září 2006, Blackler v. Parlament, T‑420/04, Sb. rozh. VS, s. I‑A‑2‑185 a II‑A‑2‑943, bod 45, a citovaná judikatura). Podle soudu Společenství tak články 4 a 29 služebního řádu poskytují OOJ více možností, jak této pravomoci využít, jedná-li se o obsazení volných pracovních míst v orgánu; stejně tak článek 1 přílohy III služebního řádu přiznává OOJ rozsáhlou posuzovací pravomoc při pořádání výběrového řízení (viz rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 8. listopadu 1990, Bataille a další v. Parlament, T‑56/89, Recueil, s. II‑597, bod 42).
28 Výkon posuzovací pravomoci, kterou jsou orgány nadány při pořádání výběrových řízení, pokud jde zvláště o stanovení podmínek pro připuštění k účasti ve výběrovém řízení, je však omezen požadavkem slučitelnosti s kogentními ustanoveními čl. 27 prvního pododstavce služebního řádu. Platí totiž, že „čl. 27 první pododstavec definuje cíl přijímání úředníků kogentně“ (viz rozsudky Bataille a další v. Parlament, uvedený výše, bod 48, a Soudu prvního stupně ze dne 6. března 1997, de Kerros a Kohn-Bergé v. Komise, T‑40/96 a T‑55/96, Recueil FP, s. I‑A‑47 a II‑135, bod 40, které dále odkazují na čl. 29 odst. 1 služebního řádu).
29 Pokud jde konkrétně o podmínky pro připuštění k účasti ve výběrovém řízení, a to nad rámec povinnosti orgánu jednak tyto podmínky stanovit v rámci své široké posuzovací pravomoci v závislosti na požadavcích na obsazovaná pracovní místa a obecněji v závislosti na služebním zájmu a jednak založit dostatečný vztah mezi spornou podmínkou a těmito požadavky a tímto zájmem (viz rozsudky Soudu prvního stupně ze dne 28. března 1996, Noonan v. Komise, T‑60/92, Recueil, s. II‑215, bod 43, a de Kerros a Kohn-Bergé v. Komise, uvedený výše, bod 42), bylo rozhodnuto, že i tehdy je čl. 27 první pododstavec služebního řádu pro OOJ závazný a jak požadavky na obsazovaná pracovní místa, tak služební zájem mohou být stanoveny jen tak, že budou plně v souladu s tímto ustanovením (výše uvedený rozsudek de Kerros a Kohn-Bergé v. Komise, bod 51). Podmínky pro připuštění k účasti v jakémkoli výběrovém řízení, které vyplývají z výše uvedených požadavků a z výše uvedeného zájmu, tak musejí být v každém případě v souladu s ustanoveními čl. 27 prvního pododstavce služebního řádu.
30 Ustanovení omezující zápis kandidátů do výběrového řízení sice mohou zúžit možnosti orgánu, pokud jde o přijetí nejlepších kandidátů ve smyslu čl. 27 prvního pododstavce služebního řádu, nevyplývá z toho však, že by každé ustanovení obsahující takové omezení bylo v rozporu s výše uvedeným článkem. Posuzovací pravomoc administrativy při pořádání výběrových řízení a obecněji služební zájem totiž orgán opravňují ke stanovení takových podmínek, jaké uzná za vhodné a které sice omezují přístup kandidátů do výběrového řízení, a tedy zákonitě omezují počet zapsaných kandidátů, avšak nepředstavují nebezpečí, že dojde k ohrožení cíle, kterým je zajistit zápis kandidátů s nejvyšší úrovní způsobilosti, výkonnosti a bezúhonnosti ve smyslu čl. 27 prvního pododstavce služebního řádu.
31 Pokud jde o podmínku, podle které se vyžaduje odborná praxe v délce tří let ve funkci dočasného zaměstnance a kterou Komise uvedla v oznámení o výběrovém řízení na úředníky, přičemž považovala za „nesporné, že dočasní zaměstnanci mají nejvyšší úroveň schopností požadovanou v [čl. 27 prvním pododstavci služebního řádu]“, Soud prvního stupně tak připustil, že uvedená podmínka je v souladu se služebním řádem, přičemž mimo jiné uvedl, že zaměstnanci připuštění k účasti ve výběrovém řízení na úředníky „prokázali […] svou prací v postavení dočasného zaměstnance, že zasluhují“, aby jim byla dána možnost být jmenováni úředníky (výše uvedený rozsudek de Kerros a Kohn-Bergé v. Komise, body 45 a 47).
32 Naproti tomu, pokud podmínky omezující přístup kandidátů do výběrového řízení představují nebezpečí, o kterém je zmínka v bodě 30, tj. nebezpečí, že dojde k ohrožení cíle, kterým je zajistit zápis kandidátů s nejvyšší úrovní schopností, pak se předmětné podmínky považují za odporující čl. 27 prvnímu pododstavci služebního řádu.
33 V tomto směru již bylo rozhodnuto, a to konkrétně v souvislosti se služebním zájmem, že pokud podmínka zmíněná v bodě 31 tohoto rozsudku, která se týká doby předchozího služebního poměru v trvání tří let, navíc stanoví, že doba služebního poměru u orgánu musí být nepřetržitá, pak byla tato dodatečná podmínka zjevně odůvodněna pouze praktickými obtížemi, s nimiž se orgán potýkal při pořádání vnitřních výběrových řízení s ohledem na vysoký počet zaměstnanců, kteří by splňovali podmínku pouhých tří let trvání služebního poměru, a že je proto neslučitelná s čl. 27 prvním pododstavcem služebního řádu a nemůže sama o sobě zakládat oprávněný zájem orgánu (viz výše uvedený rozsudek de Kerros a Kohn-Bergé v. Komise, body 48 až 51). Z toho vyplývá, že čistě praktické úvahy spojené s materiálními obtížemi, pokud je o pořádání a průběh výběrových řízení, nelze podřadit pod služební zájem.
34 Dále bylo v obecnější rovině rozhodnuto, že postup, kterým by z výběrového řízení byli vyloučeni dočasní zaměstnanci orgánu přijatí mimo seznamy vhodných kandidátů sestavené na základě vnějších otevřených výběrových řízení, není vhodným prostředkem k dosažení cíle uvedeného v čl. 27 prvním pododstavci služebního řádu, a dokonce by mohl vést k takovému výsledku, který by byl v rozporu s cílem uvedeného článku, tedy k vyloučení kandidáta se stejnou či případně lepší kvalifikací než ostatní kandidáti, kteří byli do výběrového řízení připuštěni (viz výše uvedený rozsudek Bataille a další v. Parlament, bod 48). Krom toho nelze služebním zájmem odůvodňovat rozhodnutí orgánu, že přístup do vnitřního výběrového řízení bude vyhrazen pouze pro jeho dočasné zaměstnance, a nikoli pro jeho úředníky; nic totiž nenasvědčuje tomu, že by schopnosti vyloučených úředníků nebyly stejné, či dokonce lepší než schopnosti dotyčných dočasných zaměstnanců, a to s ohledem na skutečnost, že každé přijímací řízení musí vést ke jmenování úředníků majících nejvyšší úroveň způsobilosti, výkonnosti a bezúhonnosti (viz rozsudek Soudu prvního stupně ze dne 12. listopadu 1998, Carrasco Benítez v. Komise, T‑294/97, Recueil FP, s. I‑A‑601 a II‑1819, bod 51).
35 Z toho vyplývá, že ustanovení o připuštění k účasti ve výběrovém řízení je legální jen tehdy, splňuje-li dvě podmínky, z nichž první vyžaduje, aby ustanovení bylo odůvodněné požadavky na obsazovaná pracovní místa a obecněji služebním zájmem, a druhá, aby toto ustanovení bylo v souladu s cílem čl. 27 prvního pododstavce služebního řádu. Tyto dvě podmínky se sice nejčastěji budou do značné míry navzájem překrývat, pojmově se však liší.
K projednávané věci
36 Nejprve je třeba uvést, že uplatněním žalobního důvodu vycházejícího z porušení čl. 27 prvního pododstavce služebního řádu na podporu svého návrhového žádání směřujícího ke zrušení rozhodnutí EPSO, kterým žalobkyni nebylo umožněno přihlásit se do výběrového řízení EPSO/AD/117/08, žalobkyně ve skutečnosti vznáší námitku protiprávnosti napadeného ustanovení.
37 Dále je třeba učinit dvě obecné poznámky k případu, kdy by existovala dvě výběrová řízení nebo i více výběrových řízení (nebo více částí jednoho a téhož výběrového řízení) pořádaných současně a týkajících se obsazení pracovních míst v téže oblasti činnosti Společenství, přičemž jediný rozdíl mezi těmito výběrovými řízeními (nebo částmi výběrového řízení) by spočíval v úrovni vzdělání nebo odborné praxe požadované pro danou oblast, a tedy i v kategorii nebo platové třídě při nástupu do zaměstnání. Tak tomu je i v projednávané věci, kde se jedná o výběrová řízení EPSO/AD/116/08, EPSO/AD/117/08 a EPSO/AST/45/08, která byla pořádána současně k obsazení volných pracovních míst asistentů (AST 4) v prvně uvedeném výběrovém řízení, administrátorů (AD 8) ve druhém výběrovém řízení a vedoucích administrátorů (AD 11) ve třetím výběrovém řízení, a to v rámci OLAF ve velmi specifické oblasti boje proti podvodům.
38 První poznámka se konkrétně týká výběrových řízení v rámci úzce vymezené oblasti činnosti Společenství, jako je tomu v projednávané věci, a obsahuje dvě zjištění. Zaprvé, je-li nesporné, že možnost kandidátů účastnit se současně několika výběrových řízení (nebo částí jednoho výběrového řízení) pořádaných souběžně by mohla vést k zápisu vyššího počtu kandidátů do každého z těchto výběrových řízení, a tím i k přijetí úředníků „na co nejširším základě“, jehož potřebnost byla v judikatuře mnohokrát uznána (rozsudek Soudního dvora ze dne 31. března 1965, Rauch v. Komise, 16/64, Recueil, s. 179, 190; rozsudky Soudu prvního stupně ze dne 23. ledna 2003, Angioli v. Komise, T‑53/00, Recueil FP, s. I‑A‑13 a II‑73, bod 50, a ze dne 8. listopadu 2006, Chetcuti v. Komise, T‑357/04, Sb. rozh. VS, s. I‑A‑2‑255 a II‑A‑2‑1323, bod 48), tento počet by s ohledem na již pojmově úzké vymezení oblasti, které se výběrové řízení týká, neměl být za běžných okolností nepřiměřeně vysoký. Zadruhé, pakliže potřeba vyhledat a přijmout nejlepší kandidáty nutně hovoří ve prospěch toho, aby přístup do výběrového řízení měli všichni kandidáti, kteří jsou schopni splnit podmínky pro připuštění k účasti v něm, pak totéž platí tím spíše pro výběrová řízení v úzce vymezených oblastech činnosti Společenství, a to z důvodu, že počet osob majících specifické vzdělání a specifickou odbornou praxi požadované v oznámení o výběrovém řízení, které se takových oblastí týká, je již z povahy věci omezený.
39 Druhá poznámka se týká předvídatelné reakce kandidátů na možnost zapsat se současně do několika výběrových řízení (nebo částí výběrového řízení) probíhajících souběžně. Jelikož nelze vyslovovat abstraktní domněnky o tom, zda by kandidáti takové možnosti využili, je třeba konstatovat, že kandidáti splňující podmínky pro připuštění k účasti jen do výběrového řízení, kde se vyžaduje méně schopností, by nemohli nijak odůvodnit svůj zájem na tom, aby byli zapsáni do výběrových řízení, kde je úroveň požadovaných schopností vyšší, a neměli by tedy důvod tak činit (a to proto, že by nemohli očekávat nic jiného než odmítnutí své přihlášky pro nesplnění požadovaných podmínek), takže daný problém se může týkat pouze těch, jejichž vzdělání a odborná praxe se nacházejí „na samé hranici“ požadavků v rámci výběrového řízení, ve kterém je úroveň stanovených podmínek nejvyšší (jako je tomu v případě žalobkyně v projednávané věci); tito kandidáti přitom mohou za běžných okolností představovat jen malou část všech kandidátů. Pokud jde o kandidáty, kteří splňují požadavky výběrového řízení, kde je úroveň stanovených požadavků vyšší, a logicky tedy i podmínky výběrového řízení nižší úrovně, lze tvrdit (a Komise tak na jednání učinila), že zejména v době ekonomické krize a s ohledem na výhody služebního poměru v orgánech mají zájem na tom, aby se účastnili také posledně uvedeného výběrového řízení, protože by se tak zvýšily jejich vyhlídky na přijetí do orgánů Společenství. Rovněž je však také pravděpodobné, že velká většina těchto kandidátů (a zejména ti, jejichž schopnosti a odborná praxe jsou podstatně vyšší úrovně než minima stanovená v oznámení o nejméně náročném výběrovém řízení) se bude chtít účastnit, právě s ohledem na vysokou úroveň svých schopností a své odborné praxe, pouze toho výběrového řízení, kde jsou podmínky pro připuštění k účasti náročnější a na jehož základě mají být obsazena pracovní místa, která jednak umožňují dosáhnout nejvyšší platové třídy a jednak vyžadují vyšší schopnosti a v konečném výsledku přinášejí i větší odpovědnost; navíc není nijak prokázáno (například pomocí studií, statistik atd.), že by se významný počet těchto kandidátů skutečně ucházel o účast ve výběrovém řízení nižší úrovně, které by jim dalo pouze vyhlídku na práci nedosahující úrovně jejich studia, vzdělání a odborné praxe, která je již z povahy věci vyšší.
40 V projednávané věci není sporu o tom, že možnost zapsat se současně do výběrových řízení EPSO/AD/116/08, EPSO/AD/117/08 a EPSO/AST/45/08 by vedla k zápisu většího počtu kandidátů do každého z výběrových řízení a dále že napadené ustanovení v důsledku toho omezuje přístup potenciálních kandidátů do uvedených výběrových řízení. Je totiž sice pravda, že okamžitým a přímým důsledkem napadeného ustanovení není naprosté vyloučení určitého kandidáta z předmětných výběrových řízení, jelikož kandidátovi pouze ukládá, jak uvádí Komise, aby si některé z výběrových řízení zvolil, nicméně takové ustanovení brání tomu, aby se do některého z výše uvedených výběrových řízení zapsal kandidát mající pro dané výběrové řízení stejnou či případně vyšší kvalifikaci než ostatní kandidáti připuštění do výběrového řízení; tak je tomu zejména u kandidátů, kteří vzhledem k tomu, že splňují podmínky pro připuštění k účasti ve výběrovém řízení EPSO/AD/117/08, se zapsali do jednoho ze dvou výběrových řízení pro platební třídu AD, avšak nemohli se zapsat do druhého, jakož i u těch kandidátů, což platí i pro žalobkyni, kteří vzhledem k tomu, že splňují podmínky pro připuštění k účasti ve výběrovém řízení EPSO/AD/116/08, avšak mají pochybnosti o tom, zda splní podmínky pro připuštění k účasti ve výběrovém řízení EPSO/AD/117/08, se zapsali do prvně uvedeného výběrového řízení, avšak nemohli zkusit své štěstí ve druhém.
41 Je však třeba zkoumat, zda omezení, jež ukládá ustanovení napadené v projednávané věci, spadá pod některý z případů uvedených v bodě 30 tohoto rozsudku, a obecněji, zda splňuje obě podmínky zmíněné v bodě 35 tohoto rozsudku, tedy zda při omezení přístupu kandidátů do výběrového řízení, a tedy nutně i počtu zapisovaných kandidátů, je lze odůvodnit požadavky kladenými na obsazovaná pracovní místa, a zejména pak služebním zájmem, a dále zda je v souladu s cílem čl. 27 prvního pododstavce služebního řádu.
42 Komise na tuto otázku odpovídá kladně a uvádí řadu důvodů, jimiž má být zejména prokázáno, že napadené ustanovení je odůvodněné služebním zájmem. Podle Komise napadené ustanovení konkrétně umožnilo zaprvé urychlit výběrové a přijímací řízení, zadruhé podpořit homogenní konkurenci v rámci skupiny kandidátů zapsaných do každého výběrového řízení, zatřetí zabránit tomu, aby se kandidáti, kteří uspěli v obou předmětných výběrových řízeních na úroveň AD, vzájemně kryli, začtvrté zamezit rizikům spojeným s termínem pořádání zkoušek, neboť ty by se mohly u více výběrových řízení konat ve stejný den, zapáté dodržet rovnost kandidátů v tom smyslu, že někteří by si mohli snadněji vzít volno, a absolvovat tak všechna výběrová řízení, zatímco jiní by neměli stejnou možnost vzít si volno v dané dny a museli by si některé z výběrových řízení zvolit, zašesté vyhnout se dodatečným nákladům na nájem prostor a na nákup materiálu, jakož i nákladům spojeným s cenou za vypracování otázek, které připravují a Komisi dodávají externí poradci, kteří je fakturují na jednotku a za vysoké sazby.
43 První důvod nelze přijmout, neboť i když cíl spočívající v rychlosti výběrových a přijímacích řízení může být podřazen pod služební zájem, protože tento cíl není čistě organizační povahy (viz bod 33 tohoto rozsudku), nebylo tvrzeno, natož prokázáno, že za okolností projednávané věci tento cíl není v rozporu s ustanovením čl. 27 prvního pododstavce služebního řádu, jehož kogentní povaha byla mnohokrát judikaturou uznána; argumentaci Komise lze naopak vykládat pouze tak, že Komise upřednostnila cíl spočívající v rychlosti na úkor cíle, kterým je přijímání kandidátů s nejvyšší úrovní schopností ve smyslu čl. 27 prvního pododstavce služebního řádu. Časová úspora dosažená díky napadenému ustanovení je v každém případě poměrně omezená a v porovnání s porušením čl. 27 prvního pododstavce služebního řádu a s omezením práva na přístup do výběrových řízení, které toto ustanovení obsahovalo, není přiměřená. Na podporu své argumentace sice Komise na jednání mimo jiné uvedla, že vyšší počet kandidátů zapsaných do každého z výběrových řízení by měl za následek prodloužení doby opravování předvýběrových testů pro obě výběrová řízení, do nichž se žalobkyně chtěla zapsat, a zejména prodloužení doby, po niž mají kandidáti možnost udělené známky napadnout, přičemž orgán má povinnost každý jednotlivý případ odpovídajícím způsobem ověřit. Opravy předvýběrových testů se ale provádějí automaticky a počítačově, jak to Komise ostatně uznala na jednání; pokud jde o tvrzení ohledně průtahů, které by nastaly kvůli případnému napadání výsledků a kvůli následnému ověřování, k čemuž by docházelo ve větší míře, je třeba konstatovat, že tato tvrzení vycházejí z předpokladu podstatného zvýšení počtu kandidátů v každém výběrovém řízení, kterýžto předpoklad nebyl prokázán (viz první zjištění v bodě 38 tohoto rozsudku a úvahy obsažené v bodě 39 tohoto rozsudku), ani nebyl Komisí podložen sebemenším důkazem. Komise tedy není oprávněna uplatňovat na podporu svého stanoviska úvahy založené na potřebě urychlit výběrová a přijímací řízení.
44 V rámci druhého důvodu, který se zakládá na služebním zájmu, Komise tvrdí, že napadené ustanovení umožní podpořit homogenní konkurenci v rámci skupiny kandidátů zapsaných do každého z výběrových řízení, protože kandidáty nutí, aby si vybrali, a umožňuje tak pořádat dvě úzce související výběrová řízení, kde bude zajištěno rovnější soutěžení, a to s cílem dosáhnout výsledků, které budou také lépe odpovídat profilům obsazovaných pracovních míst. Takový důvod by mohl být s čl. 27 prvním pododstavcem služebního řádu slučitelný, neboť vyhledávání kandidátů s nejvyšší úrovní způsobilosti, výkonnosti a bezúhonnosti nelze provádět v abstraktní rovině, nýbrž se zřetelem k obsazovaným pracovním místům; v rámci vlastní posuzovací pravomoci v oblasti výběrových řízení by se přitom administrativa mohla zejména domnívat, že kandidáti s vyšší kvalifikací, než jaká se požaduje pro jimi zastávaná pracovní místa, nejsou schopni poskytnout orgánu svou „vyšší úroveň schopností“, nebo v obecnější rovině, že výběrové řízení, které je svou povahou srovnávací, je myslitelné pouze mezi kandidáty majícími srovnatelné profily. Avšak se zřetelem ke kogentnímu cíli uvedenému v čl. 27 prvním pododstavci služebního řádu bylo v této souvislosti rozhodnuto, a to ohledně oznámení o výběrovém řízení, které se týkalo pracovních míst patřících do kategorie C (odpovídající nižším úřednickým funkcím, které vyžadují středoškolské vzdělání nebo odpovídající odbornou praxi) a které upíralo přístup do výběrového řízení kandidátům s univerzitním diplomem, že mají-li uvedení kandidáti univerzitní titul, nebrání jim to v plnění úkolů spojených s obsazovanými pracovními místy a dále to nemůže mít negativní dopad na kvalitu práce dotyčných osob nebo na jejich výkonnost (viz výše uvedený rozsudek Noonan v. Komise, body 34 a 38 až 42). Pokud jde o argument orgánu, že kdyby kandidáty s univerzitním diplomem nevyloučil, ostatním kandidátům by hrozilo, že budou přijati v menším počtu, nebo že budou dokonce všichni odmítnuti, soud Společenství dodal, že takový argument nemůže být přijat, protože není pochyb o tom, že kandidáti s univerzitním diplomem by jakožto úspěšní kandidáti ve výběrovém řízení mohli své budoucí úkoly plnit stejně jako ostatní kandidáti, a že tento argument nesplňuje kritérium zakotvené v čl. 27 prvním pododstavci služebního řádu (viz v tomto smyslu výše uvedený rozsudek Noonan v. Komise, bod 36). Soud Společenství rovněž uvedl, že i když je OOJ v každém vnitřním výběrovém řízení povinen stanovit výběrová kritéria v souladu se služebním zájmem, Komise nemůže vyloučit z výběrového řízení kandidáty, jichž se napadená podmínka týká, z důvodu, že by měli lepší vyhlídky na přijetí než ostatní kandidáti (viz výše uvedený rozsudek Noonan v. Komise, body 36 a 37); soud Společenství tedy každopádně vycházel z předpokladu, že jakmile kandidáti splňují podmínky pro připuštění k účasti ve výběrovém řízení, pak okolnost, že jejich profily nejsou podobné nebo srovnatelné, není v žádném případě na překážku tomu, aby se výběrové řízení konalo v souladu se svým cílem a plnilo svou funkci.
45 S ohledem zejména na výše zmiňovanou judikaturu není v projednávané věci dána žádná skutečnost, z níž by bylo možné dovodit, že kandidáti, kteří splňovali podmínky pro připuštění k účasti ve výběrovém řízení EPSO/AD/117/08, neměli takový profil, který by zároveň odpovídal obsazovaným pracovním místům v rámci výběrového řízení EPSO/AD/116/08; stejně tak neexistuje nic, co by dovolovalo tvrdit, že kandidáti splňující pouze podmínky pro připuštění k účasti ve výběrovém řízení EPSO/AD/116/08, nikoli však kandidáti splňující tytéž podmínky ve výběrovém řízení EPSO/AD/117/08, nutně měli nejvhodnější profil pro obsazovaná pracovní místa v rámci prvního z uvedených výběrových řízení. Krom toho je třeba konstatovat, že předpoklad, z nějž vychází výše uvedený rozsudek Noonan v. Komise, a který byl použit a připomenut v předcházejícím bodě, platí tím spíše i v projednávané věci, a to vzhledem k tomu, že profily kandidátů splňujících podmínky pro připuštění k účasti ve výběrových řízeních EPSO/AD/117/08 a EPSO/AD/116/08 jsou si celkově navzájem bližší než profily, které byly v oznámení o výběrovém řízení ve výše uvedeném rozsudku Soudu prvního stupně rozlišeny podle toho, zda dotyčný má či nemá univerzitní titul, protože kandidáti splňující podmínky pro připuštění k účasti v obou výběrových řízeních, o které se v projednávané věci jedná, se od kandidátů, kteří splňovali pouze podmínky pro připuštění k účasti ve výběrovém řízení EPSO/AD/116/08, odlišovali jedině délkou požadované odborné praxe; nelze tedy v žádném případě tvrdit, že by účast všech potenciálních kandidátů v každém z těchto výběrových řízení (zejména ve výběrovém řízení EPSO/AD/116/08) bránila tomu, aby se výběrové řízení konalo v souladu se svým cílem, tj. zejména, aby po skončení objektivního a srovnávacího výběrového řízení byli přijati kandidáti s nejvyšší úrovní schopností ve smyslu čl. 27 prvního pododstavce služebního řádu.
46 V rámci třetího důvodu Komise tvrdí, že smyslem napadeného ustanovení je zamezit tomu, aby se kandidáti, kteří uspěli zároveň v obou výběrových řízeních, vzájemně „překrývali“. Takové nebezpečí „vzájemného překrývání“ sice existuje, zejména v tom směru, že by stejné osoby mohly být zapsány jak na seznam vhodných kandidátů ve výběrovém řízení EPSO/AD/117/08, tak na seznam vhodných kandidátů ve výběrovém řízení EPSO/AD/116/08 a že poté, co by tyto osoby souhlasily s nástupem na pracovní místa AD 11 z prvního seznamu, by druhý seznam pro pracovní místa AD 8 již byl vyčerpán, aniž by mezitím administrativa měla možnost přijmout úředníky AD 8, a uspokojit tak své potřeby, nicméně je třeba poznamenat, že takové nebezpečí existuje v každém výběrovém řízení, které EPSO vypisuje, neboť situace, kdy je určitý kandidát současně zapsán na seznam vhodných kandidátů v několika výběrových řízeních, je poměrně častá; v takové situaci a ve snaze vyhnout se případnému nedostatku kandidátů by přitom zvýšení jejich počtu na seznamu vhodných kandidátů umožnilo tomuto nebezpečí snadno čelit. Tento důvod uváděný Komisí k odůvodnění napadeného ustanovení je každopádně neslučitelný s cíli uvedenými v čl. 27 prvním pododstavci služebního řádu a nejeví se být proporcionálně dostatečný k odůvodnění důsledků vyplývajících z napadeného ustanovení, protože lze nalézt alternativní řešení, které by přístup do výběrového řízení na pracovní místo v orgánech Společenství narušovalo v menší míře.
47 Pokud jde o čtvrtý důvod, který souvisí s termíny konání zkoušek, a sice že by tyto termíny mohly u různých výběrových řízení nastat současně a že by tak byl kandidát přizván k účasti ve zkouškách v rámci různých výběrových řízeních na stejný den, z písemností ve spise vyplývá, že pokud jde o předvýběrové testy, kandidáti si mohli zvolit termín, kdy je chtěli absolvovat, a to v rámci stanoveného období od 26. března do 9. dubna 2008. Pokud jde dále o písemné zkoušky, které proběhly ve stejný den, a to 21. října 2008, ale také o ústní zkoušky, a vzhledem k tomu, že počet kandidátů připuštěných k těmto zkouškám byl mnohem nižší než počet kandidátů, kteří se dostavili k předvýběrovým testům, lze si jen stěží přestavit, že by řešení takové překážky bylo pro Komisi značnou a nepřiměřenou administrativní zátěží; Komisi totiž nic nebránilo v tom, aby pro absolvování zkoušek stanovila různé termíny, které by však od sebe nebyly příliš vzdálené. Tento důvod v každém případě zcela postrádá právní základ, protože jakožto důvod čistě organizační povahy zjevně neodpovídá služebnímu zájmu (viz bod 33 tohoto rozsudku) a je v rozporu s cílem čl. 27 prvního pododstavce služebního řádu.
48 Také pátý a šestý důvod postrádají právní základ, a to ze stejných důvodů, jaké byly uvedeny na konci předcházejícího bodu. Pátý důvod je navíc ve vztahu ke skutkovým okolnostem čistě hypotetický, neboť Komise nepředložila žádný důkaz na podporu tvrzení, že by někteří kandidáti nemuseli získat další volno nezbytné pro účast ve zkouškách v rámci obou výběrových řízeních, k nimž se žalobkyně chtěla dostavit. Pokud jde o důvod související s dodatečnými náklady na nájem prostor a nákup materiálu, je třeba uvést, že bylo-li k účasti ve výběrovém řízení EPSO/AD/116/08 připuštěno 1 974 kandidátů a k účasti ve výběrovém řízení EPSO/AD/117/08 427 kandidátů, jak uvedla žalobkyně na jednání, aniž by Komise její tvrzení zpochybnila, tato čísla dokazují a potvrzují, že i kdyby se v rozporu s prvním zjištěním učiněným v bodě 38 tohoto rozsudku a s úvahami uvedenými v bodě 39 tohoto rozsudku všichni kandidáti připuštění k účasti ve výběrovém řízení EPSO/AD/117/08 zapsali do výběrového řízení EPSO/AD/116/08 a kdyby se určitá část kandidátů zapsaných do posledně uvedeného výběrového řízení (kteří by se podobně jako žalobkyně domnívali, že jejich odborná praxe může být vyhodnocena jako dostačující pro účely připuštění k účasti ve výběrovém řízení na obsazení pracovních míst AD 11) taktéž ucházela ve výběrovém řízení EPSO/AD/117/08, dodatečný náklad na nájem prostor a na nákup materiálu, jakož i na vypracování dalších otázek by byl poměrně nízký; zde je nutno učinit tutéž poznámku jako v souvislosti s prvním důvodem, a sice že dosažená úspora není přiměřená v porovnání s porušením čl. 27 prvního pododstavce služebního řádu a s omezením přístupu do výběrového řízení, které toto ustanovení obsahovalo.
49 Úvahy k prvnímu a šestému důvodu krom toho platí tím spíše, že v souladu s tím, co bylo řečeno na jednání (ačkoli to Komise nebyla schopna formálně potvrdit), předvýběrové testy v rámci výběrového řízení na obsazení pracovních míst v platové třídě AD 8 a v rámci výběrového řízení na obsazení pracovních míst v platové třídě AD 11 byly stejné úrovně náročnosti, což znamená, že ten, kdo měl zájem účastnit se obou výběrových řízení, mohl absolvovat jediný test, který by platil pro obě výběrová řízení.
50 Ve zbytku je zřejmé, a to ve světle úvah, na jejichž základě Soud v bodech 42 až 47 tohoto rozsudku postupně odmítl všechny Komisí uplatněné důvody, že ani kdyby tyto důvody byly chápány ve svém souhrnu, nemohly by napadené ustanovení odůvodňovat (zejména kvůli kogentní povaze čl. 27 prvního pododstavce služebního řádu a kvůli úzce vymezené oblasti dotčených výběrových řízení – viz konkrétně bod 28 tohoto rozsudku, jakož i druhé zjištění učiněné v bodě 38 tohoto rozsudku).
51 Z výše uvedeného vyplývá, že žalobní důvod vycházející z toho, že napadené ustanovení zakazující současný zápis do otevřených výběrových řízení EPSO/AD/116/08 a EPSO/AD/117/08 na administrátory (AD 8) a na vedoucí administrátory (AD 11) v oblasti boje proti podvodům je neslučitelné s čl. 27 prvním pododstavcem služebního řádu, je opodstatněný.
52 Proto aniž by bylo nutné se vyslovovat k druhému žalobnímu důvodu, který byl žalobkyní uplatněn, je třeba rozhodnutí EPSO, které bylo vydáno na základě napadeného ustanovení a kterým jí nebylo dovoleno přihlásit se do výběrového řízení EPSO/AD/117/08, zrušit.
K nákladům řízení
53 Článek 87 odst. 1 jednacího řádu stanoví, že s výhradou ostatních ustanovení hlavy II kapitoly 8 uvedeného jednacího řádu se účastníku řízení, který neměl ve věci úspěch, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Podle odstavce 2 téhož článku může Soud v souladu s požadavky ekvity rozhodnout, že se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží pouze částečná náhrada nákladů řízení nebo se mu náhrada nákladů řízení neuloží.
54 V projednávané věci Komise neměla ve věci úspěch. Žalobkyně krom toho ve svých návrhových žádáních výslovně požadovala, aby byla Komisi uložena náhrada nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že okolnosti projednávané věci neodůvodňují použití ustanovení čl. 87 odst. 2 jednacího řádu, je tedy důvodné uložit Komisi náhradu nákladů řízení.
Z těchto důvodů
SOUD (první senát)
rozhodl takto:
1) Rozhodnutí Úřadu pro výběr personálu Evropských společenství (EPSO), kterým nebylo R. Di Prospero dovoleno přihlásit se do výběrového řízení EPSO/AD/117/08, se zrušuje.
2) Komise Evropských společenství ponese veškeré náklady řízení.
Gervasoni | Kreppel | Tagaras |
Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 17. listopadu 2009.
Vedoucí soudní kanceláře | | Předseda |
W. Hakenberg | | S. Gervasoni |
Text tohoto rozhodnutí, jakož i text rozhodnutí soudů Společenství v něm uvedených a dosud nezveřejněných ve Sbírce rozhodnutí jsou k dispozici na internetové stránce Soudního dvora www.curia.europa.eu.