ROZSUDEK TRIBUNÁLU
(kasační senát)
16. května 2013
Věc T‑281/11 P
Diego Canga Fano
v.
Rada Evropské unie
„Kasační opravný prostředek – Veřejná služba – Úředníci – Povýšení – Povyšovací řízení za rok 2009 – Rozhodnutí nepovýšit navrhovatele do platové třídy AD 13 – Srovnání zásluh – Přezkum zjevně nesprávného posouzení soudem“
Předmět: Kasační opravný prostředek podaný proti rozsudku Soudu pro veřejnou službu Evropské unie (prvního senátu) ze dne 24. března 2011, Canga Fano v. Rada (F‑104/09), směřující ke zrušení tohoto rozsudku.
Rozhodnutí: Kasační opravný prostředek se zamítá. Diego Canga Fano ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Radou Evropské unie v tomto stupni řízení.
Shrnutí
1. Úředníci – Povýšení – Zvážení srovnatelných zásluh – Posuzovací pravomoc správy – Soudní přezkum – Meze
(Služební řád, článek 45)
2. Úředníci – Povýšení – Zvážení srovnatelných zásluh – Posuzovací pravomoc správy – Dosah – Zohlednění hodnotících zpráv – Jiné skutečnosti, které mohou být zohledněny
(Služební řád, článek 45)
3. Kasační opravný prostředek – Důvody kasačního opravného prostředku – Chybné posouzení skutkového stavu – Nepřípustnost – Přezkum posouzení skutkového stavu a důkazů Tribunálem – Vyloučení s výjimkou případu zkreslení
(Článek 257 SFEU; statut Soudního dvora, příloha I, čl. 11 odst. 1)
4. Úředníci – Povýšení – Kritéria – Zásluhy – Zohlednění míry služební odpovědnosti – Dosah – Soudní přezkum
(Služební řád, článek 45)
5. Úředníci – Povýšení – Kritéria – Zásluhy – Zohlednění jazykových znalostí – Dosah
(Služební řád, článek 45)
1. Viz znění rozhodnutí.
(viz body 41, 42, 84 a 102)
Odkazy:
Soudní dvůr: 19. března 1964, Raponi v. Komise, 27/63, Recueil, s. 247, 268; 1. července 1976, de Wind v. Komise, 62/75, Recueil, s. I‑1167, bod 17; 3. prosince 1981, Bakke-d’Aloya v. Rada, 280/80, Recueil, s. 2887, bod 10; 3. dubna 2003, Parlament v. Samper, C‑277/01 P, Recueil, s. I‑3019, bod 35
Tribunál: 11. prosince 1991, Frederiksen v. Parlament, T‑169/89, Recueil, s. II‑1403, bod 70; 30. listopadu 1993, Tsirimokos v. Parlament, T‑76/92, Recueil, s. II‑1281, bod 21; 29. února 1996, Lopes v. Soudní dvůr, T‑547/93, Recueil FP, s. I‑A‑63 a II‑185, bod 133 a uvedená judikatura; 9. dubna 2003, Tejada Fernández v. Komise, T‑134/02, Recueil FP, s. I‑A‑125 a II‑609, bod 41; 15. září 2005, Casini v. Komise, T‑132/03, Sb. VS s. I‑A‑253 a II‑1169, bod 54; 27. září 2006, Lantzoni v. Soudní dvůr, T‑156/05, Sb. VS s. I‑A‑2‑189 a II‑A‑2‑969, bod 46; 16. prosince 2010, Rada v. Stols, T‑175/09 P, body 23 a 47 a uvedená judikatura
2. Povinnost orgánu oprávněného ke jmenování provést zvážení srovnatelných zásluh úředníků připadajících v úvahu pro povýšení podle článku 45 služebního řádu je vyjádřením jak zásady rovného zacházení s úředníky, tak i jejich práva na služební postup, přičemž posouzení jejich zásluh představuje rozhodující kritérium. V tomto ohledu čl. 45 odst. 1 služebního řádu stanoví, že při zvažování srovnatelných zásluh přihlíží orgán oprávněný ke jmenování, kromě posudků vypracovaných na úředníky, k tomu, jaké jiné jazyky než ty, jejichž důkladnou znalost doložili, používají při výkonu služebních povinností, a případně k míře jejich služební odpovědnosti. Článek 45 odst. 1 služebního řádu ponechává orgánu oprávněnému ke jmenování určitý prostor pro uvážení, pokud jde o důležitost, jakou hodlá přiznat každému ze tří kritérií uvedených v tomto ustanovení při zvážení srovnatelných zásluh, avšak při dodržení zásady rovnosti.
Orgán oprávněný ke jmenování může podpůrně v případě rovnosti zásluh úředníků připadajících v úvahu pro povýšení podle tří kritérií výslovně uvedených v čl. 45 odst. 1 služebního řádu přihlédnout k dalším skutečnostem, jako je věk úředníků a odpracované roky v platové třídě nebo ve službě, přičemž v takovém případě tato kritéria mohou představovat rozhodující faktor při jeho rozhodnutí.
(viz body 43 a 44)
Odkazy:
Tribunál: 12. února 1992, Volger v. Parlament, T‑52/90, Recueil, s. II‑121, bod 24; výše uvedený rozsudek Lopes v. Soudní dvůr, body 133 a 138; 5. března 1998, Manzo-Tafaro v. Komise, T‑221/96, Recueil FP, s. I‑A‑115 a II‑307, bod 17; 27. dubna 1999, Thinus v. Komise, T‑283/97, Recueil FP, s. I‑A‑69 a II‑353, body 48 a 49; 18. září 2003, Callebaut v. Komise, T‑241/02, Recueil FP, s. I‑A‑215 a II‑1061, bod 44; 10. června 2004, Liakoura v. Rada, T‑330/03, Sb. VS s. I‑A‑191 a II‑859, bod 46
3. Viz znění rozhodnutí.
(viz body 75, 79, 94 a 101)
Odkazy:
Soudní dvůr: 16. září 1997, Koelman v. Komise, C‑59/96 P, Recueil, s. I‑4809, bod 31; 28. května 1998, New Holland Ford v. Komise, C‑8/95 P, Recueil, s. I‑3175, bod 72; 6. dubna 2006, General Motors v. Komise, C‑551/03 P, Sb. rozh. s. I‑3173, body 51 a 54; 21. září 2006, JCB Service v. Komise, C‑167/04 P, Sb. rozh. s. I‑8935, bod 106
Tribunál: 8. září 2008, Kerstens v. Komise, T‑222/07 P, Sb. VS s. I‑B‑1‑37 a II‑B‑1‑267, body 60 a 62; 7. prosince 2011, Mioni v. Komise, T‑274/11 P, bod 18
4. Jelikož v rámci zvážení srovnatelných zásluh úředníků připadajících v úvahu pro povýšení může míra služební odpovědnosti vykonávané úředníkem záviset na jiných faktorech, než je právní kvalifikace jeho služebního postavení uvedená ve služebním řádu, může unijní soud vzít v úvahu úkoly skutečně vykonávané dotčenými úředníky, jiné než jsou jejich oficiální úkoly, pro účely ověření, že srovnávací posouzení míry jejich služební odpovědnosti uskutečněné orgánem oprávněným ke jmenování není zjevně nesprávné.
(viz bod 78)
5. Článek 45 odst. 1 služebního řádu nepodřizuje zohlednění jazyka jako kritéria týkajícího se jazykových znalostí podmínce, že úředník, který se znalosti tohoto jazyka dovolává, ho dokonale ovládá. Minimální úroveň znalosti vyžadovaná pro tento účel musí být totiž určena pouhým odkazem na potřeby služby v závislosti zejména na povaze úkolů, které mají být prováděny.
(viz bod 117)