Věc T‑512/09 RENV

Rusal Armenal ZAO

proti

Radě Evropské unie

„Dumping – Dovoz některých hliníkových fólií pocházejících z Arménie, Brazílie a Číny – Konečné antidumpingové clo – Status podniku působícího v tržním hospodářství – Článek 2 odst. 7 písm. b) a c) druhá odrážka nařízení (ES) č. 384/96 – Souhrnné posouzení dovozu, jež je předmětem antidumpingových šetření – Článek 3 odst. 4 písm. a) a b) nařízení (ES) č. 384/96 – Nabídka závazku – Článek 8 odst. 3 nařízení č. 384/96“

Shrnutí – rozsudek Tribunálu (čtvrtého rozšířeného senátu) ze dne 25. ledna 2017

1.      Právo Evropské unie – Výklad – Metody – Doslovný, systematický a teleologický výklad

2.      Společná obchodní politika – Ochrana před dumpingovými praktikami – Dumpingové rozpětí – Určení běžné hodnoty – Dovozy ze zemí bez tržního hospodářství – Přiznání statusu podniku působícího v tržním hospodářství – Podmínky – Disponování jednoznačným a jasným účetnictvím prověřeným nezávislými auditory v souladu s mezinárodními účetními standardy a používaným ve všech oblastech – Striktní výklad – Neexistence vlivu členství dotyčné třetí země ve WTO

[Nařízení Rady č. 384/96, čl. 2 odst. 7 písm. c) druhá odrážka]

3.      Společná obchodní politika – Ochrana před dumpingovými praktikami – Dumpingové rozpětí – Určení běžné hodnoty – Dovozy ze zemí bez tržního hospodářství – Přiznání statusu podniku působícího v tržním hospodářství – Podmínky – Důkazní břemeno výrobců – Hodnocení důkazů orgány – Soudní přezkum – Meze

[Nařízení Rady č. 384/96, čl. 2 odst. 7 písm. c)]

4.      Společná obchodní politika – Ochrana před dumpingovými praktikami – Újma – Souhrnné posouzení účinků dovozů, proti nimž jsou vedena antidumpingová šetření – Podmínky – Nezanedbatelná povaha dovozů z každé země – Zohlednění prahu 1 % uvedeného v čl. 5 odst. 7 základního nařízení č. 384/96 – Přípustnost

[Nařízení Rady č. 384/96, čl. 3 odst. 4 písm. a) a čl. 5 odst. 7]

5.      Právo Evropské unie – Zásady – Rovné zacházení – Nutnost dodržet zásadu legality – Nemožnost uplatňovat protiprávnost, k níž došlo ve prospěch jiné osoby

6.      Společná obchodní politika – Ochrana před dumpingovými praktikami – Újma – Souhrnné posouzení účinků dovozů, proti nimž jsou vedena antidumpingová šetření – Podmínky – Nezanedbatelná povaha dovozů z každé země – Období, které má být zohledněno

[Nařízení Rady č. 384/96, čl. 3 odst. 2, čl. 4 odst. 1 písm. a) a čl. 6 odst. 1]

7.      Společná obchodní politika – Ochrana před dumpingovými praktikami – Šetření – Zohlednění informací týkajících se období, jež následuje po období šetření – Zákaz – Výjimka

(Nařízení Rady č. 384/96, čl. 6 odst. 1)

8.      Akty orgánů – Odůvodnění – Povinnost – Rozsah – Nařízení ukládající antidumpingová cla

(Článek 296 SFEU; nařízení Rady č. 925/2009)

9.      Společná obchodní politika – Ochrana před dumpingovými praktikami – Újma – Souhrnné posouzení účinků dovozů, proti nimž jsou vedena antidumpingová šetření – Podmínky – Vhodnost souhrnného posouzení s ohledem na podmínky hospodářské soutěže – Posouzení podmínek hospodářské soutěže – Zohlednění kritérií relevantních pro určení obdobného výrobku – Přípustnost

[Nařízení Rady č. 384/96, čl. 1 odst. 4 a čl. 3 odst. 4 písm. b)]

10.    Soudní řízení – Důkaz – Listinný důkaz – Důkazní hodnota – Posouzení unijním soudem – Kritéria

11.    Společná obchodní politika – Ochrana před dumpingovými praktikami – Nabídky závazků v oblasti ceny – Přijetí – Posuzovací pravomoc orgánů – Zohlednění požadavku zajistit odpovídající kontrolu závazků – Přípustnost – Soudní přezkum – Meze

(Nařízení Rady č. 384/96, čl. 8 odst. 3)

12.    Společná obchodní politika – Ochrana před dumpingovými praktikami – Antidumpingové řízení – Právo na řádnou správu – Rozsah

(Listina základních práv Evropské unie, článek 41; nařízení Rady č. 384/96)

1.      Viz znění rozhodnutí.

(viz bod 56)

2.      Jelikož čl. 2 odst. 7 písm. c) základního antidumpingového nařízení č. 384/96 o ochraně před dumpingovými dovozy ze zemí, které nejsou členy Evropského společenství, stanoví podmínky, které musejí být dodrženy proto, aby výjimka uvedená v čl. 2 odst. 7 písm. b) uvedeného nařízení byla uplatněna, musejí být uvedené podmínky vykládány striktně.

Zdůraznění ze strany unijních soudů jak zvláštnosti přístupu Unie, tak neexistence odpovídajícího ustanovení v Dohodě o provádění článku VI Všeobecné dohody o clech a obchodu z roku 1994 (GATT) (Úř. věst. 1994, L 336, s. 103, dále jen „antidumpingová dohoda“) činí irelevantní okolnost, že dotyčná třetí země je členem Světové obchodní organizace (WTO), pokud jde o výklad podmínek uvedených v čl. 2 odst. 7 písm. c) základního antidumpingového nařízení.

Ve světle cíle podmínek uvedených v čl. 2 odst. 7 písm. c) uvedeného nařízení lze odkaz na disponování „jednoznačným a jasným účetnictvím prověřeným nezávislými auditory v souladu s mezinárodními účetními standardy a používaným ve všech oblastech“ chápat pouze tak, že má za cíl umožnit orgánům ujistit se o pravdivosti účetnictví dotyčného podniku.

To znamená, že žalobkyně nesprávně tvrdí, že taková podmínka může být splněna pouze na základě provedení postupu ověření v souladu s mezinárodními auditorskými standardy bez ohledu na závěry, které jsou tam uvedeny o slučitelnosti účetnictví dotyčného podniku s mezinárodními účetními standardy.

Mimoto použití srovnání v rámci téže země, stanoveného v čl. 2 odst. 5 základního antidumpingového nařízení, je možné pouze, pokud jde o podnik v tržním hospodářství, a není možné ohledně žadatele o status podniku působícího v tržním hospodářství (STH), který pojmově spadá do země bez takového hospodářství. Proto v případě pochyb o reálnosti nákladů žadatele o status STH musí být uvedená žádost zamítnuta a běžná hodnota výrobku určena na základě srovnání s třetí zemí s tržním hospodářstvím, podle čl. 2 odst. 7 písm. a) základního antidumpingového nařízení.

(viz body 57, 61, 63–65, 72)

3.      Viz znění rozhodnutí.

(viz body 79–82)

4.      Článek 3 odst. 4 písm. a) základního antidumpingového nařízení č. 384/96 o ochraně před dumpingovými dovozy ze zemí, které nejsou členy Evropského společenství, byl vykládán tak, že umožňuje, aby byly vzaty do úvahy dovozy z určitého státu v rámci souhrnného posouzení pouze, pokud tyto dovozy pocházejí od vyvážejícího výrobce, u něhož byla zjištěna dumpingová praxe. Z toho vyplývá, že předmětem tohoto ustanovení je zabránit tomu, aby souhrnné posouzení účinků dovozu nebylo provedeno se zahrnutím země, jejíž dovozy dotčeného vyvážejícího výrobce nezpůsobují dumping, buď protože je dumpingové rozpětí nižší než nepatrné, nebo protože je objem dovozu zanedbatelný.

Článek 5 odst. 7 základního antidumpingového nařízení je v rozsahu, v němž stanoví, že „řízení se nezahajuje proti zemím, dovoz, z nichž tvoří méně než 1 % podílu na trhu, pokud tyto země dohromady nepokrývají nejméně 3 % spotřeby Společenství“, určen přesně k jasné formulaci podmínek, za kterých je část dovozů v rámci spotřeby Unie příliš slabá k tomu, aby tyto dovozy mohly být považovány za způsobující dumping.

Existuje tudíž vztah komplementarity mezi těmito dvěma ustanoveními, takže se Rada nedopustí nesprávného právního posouzení, když zohlední horní hranici 1 % uvedenou v čl. 5 odst. 7 základního antidumpingového nařízení za účelem výkladu podmínky týkající se nezanedbatelné povahy dovozů obsažené v čl. 3 odst. 4 písm. a) téhož nařízení.

(viz body 103–105)

5.      Dodržování zásady rovného zacházení musí být v souladu s dodržováním zásady legality, což znamená, že nikdo nemůže ve svůj prospěch uplatňovat protiprávnost, k níž došlo ve prospěch jiné osoby.

(viz bod 110)

6.      Je nezbytné provést šetření na základě co možná nejnovějších informací, aby bylo možné stanovit antidumpingová cla vhodná k ochraně určitého výrobního odvětví Unie proti dumpingovým praktikám. Rada může zjistit újmu unijního odvětví pro delší období než je to, na které se vztahuje šetření existence dumpingových praktik, díky zkoumání trendů významných pro posouzení újmy v rámci posuzovaného období.

Rada se nedopustila zjevně nesprávného posouzení, když určila nezanedbatelnou povahu dovozů vyvážejícího výrobce, ve smyslu čl. 4 odst. 1 písm. a) základního antidumpingového nařízení č. 384/96 o ochraně před dumpingovými dovozy ze zemí, které nejsou členy Evropského společenství, na základě údajů týkajících se pouze období šetření spíše nežli posuzovaného období, protože by zohlednění dotyčného období vedlo k podání nepřesného obrazu skutečného objemu vývozů v Unii, jelikož by tak bylo zohledněno období uzavření závodu vyvážejícího výrobce, které nemůže být považováno za období odrážející realitu jeho výrobní a vývozní činnosti.

Nezohlednění období, které neodráží běžnou činnost vyvážejícího výrobce, odpovídá požadavku shromáždění co možná nejnovějších informací, a tudíž je v souladu s logikou objektivního zkoumání, na něž odkazuje čl. 3 odst. 2 základního antidumpingového nařízení.

(viz body 119, 120, 122–124)

7.      Období šetření a zákaz zohlednění skutečností, které nastaly po jeho skončení, mají za cíl zajistit, aby výsledky šetření byly reprezentativní a hodnověrné tím, že zajišťují, aby důkazy, na kterých je založeno stanovení dumpingu a újmy, nebyly ovlivněny jednáním dotčených výrobců následujícím po zahájení antidumpingového řízení, a tedy aby konečné clo uložené v řízení mohlo účinně nahradit újmu vyplývající z dumpingu.

Kromě toho čl. 6 odst. 1 základního antidumpingového nařízení č. 384/96 o ochraně před dumpingovými dovozy ze zemí, které nejsou členy Evropského společenství, tím, že používá výraz „zpravidla“, umožňuje výjimky ze zákazu zohlednění informací týkajících se období, jež následuje po období šetření. Pokud jde o okolnosti příznivé pro podniky dotčené šetřením, nepřísluší unijním orgánům, aby zohledňovaly důkazy, které spadají do období následujícího po období šetření, ledaže by tyto důkazy odhalily nové skutečnosti, v jejichž důsledku by zamýšlené uložení antidumpingového cla bylo zjevně nepřiměřené. Pokud se naopak důkazy týkající se období následujícího po období šetření jeví – vzhledem ke skutečnosti, že odrážejí stávající jednání dotčených podniků – jako odůvodňující uložení nebo zvýšení antidumpingového cla, orgány jsou oprávněny, dokonce i povinny, je zohlednit.

(viz body 129, 130)

8.      Viz znění rozhodnutí.

(viz body 139–143)

9.      V rámci výkladu čl. 3 odst. 4 písm. b) základního antidumpingového nařízení č. 384/96 o ochraně před dumpingovými dovozy ze zemí, které nejsou členy Evropského společenství, musí být odkaz na vhodnost souhrnného posouzení „účinků dovozu [...] s ohledem na podmínky hospodářské soutěže mezi dováženými výrobky“ chápán tak, že má za cíl zabránit tomu, aby byly souhrnně posuzovány účinky dovozu výrobků, které vzájemně nejsou v dostatečné hospodářské soutěži, aby mohly způsobit stejnou újmu, kterou utrpělo výrobní odvětví Unie. Stejně tak zmínka o vhodnosti souhrnného posouzení „podmín[ek] hospodářské soutěže mezi dováženými výrobky a obdobným výrobkem Společenství“ musí být chápána tak, že je jejím cílem zabránit tomu, aby dovozy mající nedostatečný stupeň hospodářské soutěže s výrobkem pocházejícím z výrobního odvětví Unie, a tudíž ty, které pro toto odvětví nemohou být příčinou újmy, mohly být předmětem souhrnného posouzení s ostatními dovozy.

Rada se tedy nedopustí nesprávného právního posouzení, když použije kritéria rovnocenná s kritérii, která jsou relevantní pro určení obdobného výrobku na základě čl. 1 odst. 4 základního antidumpingového nařízení, jelikož se v podstatě týkají ujištění se o existenci dostatečného stupně hospodářské soutěže mezi dotčeným výrobkem a obdobným výrobkem.

(viz body 149, 150)

10.    Viz znění rozhodnutí.

(viz bod 162)

11.    Z čl. 8 odst. 3 základního antidumpingového nařízení č. 384/96 o ochraně před dumpingovými dovozy ze zemí, které nejsou členy Evropského společenství, vyplývá, že unijní orgány mohou při posuzování nabídky závazku zohlednit jakékoli skutkové okolnosti. Kromě toho žádné ustanovení základního nařízení unijním orgánům neukládá povinnost přijmout nabídky závazků v oblasti ceny formulované hospodářskými subjekty, kterých se týká šetření předcházející stanovení antidumpingových cel. Z uvedeného nařízení naopak vyplývá, že přijatelnost takových závazků je definována orgány v rámci jejich posuzovací pravomoci.

Z toho logicky vyplývá, že Tribunál může provést pouze omezený přezkum opodstatněnosti odmítnutí nabídky závazku. V tomto ohledu lze uvést, že široká posuzovací pravomoc, kterou mají orgány, nevyplývá pouze ze složitosti hospodářských, politických a právních situací dotčených obchodními ochrannými opatřeními. Rovněž je důsledkem volby zákonodárce ponechat orgánům svobodu rozhodování, pokud jde o možnost přijmout či nepřijmout nabídku závazku.

Požadavek zajistit odpovídající kontrolu závazků je úvahou, kterou orgány mohou platně zohlednit při zkoumání nabídky závazku.

(viz body 176–178)

12.    Viz znění rozhodnutí.

(viz body 189–193)