Věc C-465/07

Meki Elgafaji

a

Noor Elgafaji

v.

Staatssecretaris van Justitie

(žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Raad van State)

„Směrnice 2004/83/ES – Minimální normy týkající se podmínek získání postavení uprchlíka nebo statusu podpůrné ochrany – Osoba, která má nárok na podpůrnou ochranu – Článek 2 písm. e) – Reálná hrozba utrpění vážné újmy – Článek 15 písm. c) – Vážné a individuální ohrožení života nebo nedotknutelnosti civilisty v důsledku svévolného násilí během ozbrojeného konfliktu – Důkaz“

Shrnutí rozsudku

1.        Víza, azyl, imigrace – Azylová politika – Minimální normy týkající se podmínek získání postavení uprchlíka nebo statusu podpůrné ochrany – Směrnice 2004/83 – Podmínky pro získání podpůrné ochrany

[Směrnice Rady 2004/83, čl. 15 písm. b) a c)]

2.        Víza, azyl, imigrace – Azylová politika – Minimální normy týkající se podmínek získání postavení uprchlíka nebo statusu podpůrné ochrany – Směrnice 2004/83 – Podmínky pro získání podpůrné ochrany

(Směrnice Rady 2004/83, čl. 2 písm. e) a čl. 15 písm. c))

1.        Základní právo zaručené článkem 3 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod je součástí základních zásad práva Společenství, jejichž dodržování Soudní dvůr zajišťuje. Judikatura Evropského soudu pro lidská práva je rovněž brána v úvahu pro výklad dosahu takového práva v právním řádu Společenství. Je to však čl. 15 písm. b) směrnice 2004/83, o minimálních normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli žádat o postavení uprchlíka nebo osoby, která z jiných důvodů potřebuje mezinárodní ochranu, a o obsahu poskytované ochrany, který věcně odpovídá uvedenému článku 3.

Naopak čl. 15 písm. c) uvedené směrnice je ustanovením, jehož obsah se od obsahu článku 3 EÚLP liší, a jehož výklad tak musí být prováděn autonomně, při dodržení základních práv zaručených EÚLP.

(viz bod 28)

2.        Článek 15 písm. c) směrnice 2004/83 o minimálních normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli žádat o postavení uprchlíka nebo osoby, která z jiných důvodů potřebuje mezinárodní ochranu, a o obsahu poskytované ochrany, ve spojení s čl. 2 písm. e) téže směrnice, musí být vykládán v tom smyslu, že:

–       existence vážného a individuálního ohrožení života nebo nedotknutelnosti žadatele o podpůrnou ochranu není podřízena podmínce, že žadatel předloží důkazy, že v ohrožení je konkrétně on sám, z důvodu skutečností, které jsou příznačné pro jeho osobní situaci;

–       existence takového ohrožení může být výjimečně považována za prokázanou, pokud míra svévolného násilí, kterou se vyznačuje probíhající ozbrojený konflikt, posuzovaná příslušnými vnitrostátními orgány rozhodujícími o žádosti o podpůrnou ochranu nebo soudy členského státu, kterým bylo předloženo rozhodnutí o zamítnutí takové žádosti, dosáhne natolik vysoké úrovně, že existují závažné důvody domnívat se, že by civilista byl v případě vrácení do dotyčné země nebo případně regionu vystaven – z pouhého důvodu své přítomnosti na území této země nebo regionu – reálnému nebezpečí uvedeného ohrožení.

Tento výklad je plně slučitelný s Evropskou úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod (EÚLP), včetně judikatury Evropského soudu pro lidská práva týkající se článku 3 EÚLP.

(viz body 43–44 a výrok)