Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce, kterou podal Sąd Najwyższy (Polsko) dne 18. dubna 2024 – X.Y.
(Věc C-273/24, Naski1 )
Jednací jazyk: polština
Předkládající soud
Sąd Najwyższy
Účastníci původního řízení
Odvolatel: X.Y.
Za účasti: Prokurator Generalny, Rzecznik Praw Obywatelskich
Předběžná otázka
V situaci, kdy soud posledního stupně členského státu (Nejvyšší soud [Sąd Najwyższy]) – poté, co mu Soudní dvůr EU podal výklad unijního práva ohledně právních důsledků porušení základních pravidel práva tohoto státu týkajících se jmenování soudců Nejvyššího soudu, spočívajícího v:
a) předání listin o jmenování do funkce soudce Nejvyššího soudu prezidentem Polské republiky navzdory předchozímu napadení usnesení Národní rady soudnictví, včetně návrhu na jmenování do funkce, u příslušného vnitrostátního soudu (Nejvyššího správního soudu [Naczelny Sąd Administracyjny]), pozastavení výkonu tohoto usnesení Nejvyšším správním soudem v souladu s vnitrostátním právem a neukončení řízení o opravném prostředku, na základě kterého Nejvyšší správní soud pravomocně zrušil napadené usnesení Národní rady soudnictví pro jeho nezákonnost a trvale jej vyřadil z právního řádu, čímž akt jmenování do funkce soudce Nejvyššího soudu pozbyl podkladu vyžadovaného článkem 179 Konstytucji Rzeczypospolitej Polskiej [Ústava Polské republiky] ve formě návrhu Národní rady soudnictví na jmenování do funkce soudce,
b) provedení postupu před jmenováním do funkce v rozporu se zásadami transparentnosti a spravedlnosti vnitrostátním orgánem (Národní radou soudnictví), který vzhledem k okolnostem svého ustavení v soudcovské části a ke způsobu své činnosti nesplňuje požadavky na ústavní orgán, který dbá na nezávislost soudů a soudců, neboť byl vytvořen postupem podle ustanovení zákona ze dne 8. prosince 2017, kterým se mění zákon o Národní radě soudnictví a některé další zákony (Dz.U. z roku 2018, č. 3),
- má rozhodnout o právní otázce předložené tomuto soudu za použití výkladu unijního práva poskytnutého SDEU, musí být ustanovení článku 2, čl. 6 odst. 1 a 3 a čl. 19 odst. 1 druhého pododstavce Smlouvy o Evropské unii (SEU) a článku 267 SFEU ve spojení s článkem 47 [Listiny] vykládána v tom smyslu, že brání tomu, aby Nejvyšší soud rozhodoval o této právní otázce ve složení, které zahrnuje některou z osob, při jejichž jmenování došlo k porušení pravidel vnitrostátního práva členského státu popsanému v bodě 1 písm. a) nebo b) výše, a také v tom smyslu, že brání změnám ve složení soudu členského státu, který podal žádost o rozhodnutí o předběžné otázce SDEU, pokud k těmto změnám došlo po vydání rozsudku SDEU vydal v odpověď na tuto otázku a změny nejsou odůvodněny objektivními důvody (např. úmrtím, odchodem do důchodu soudce, který byl členem rozhodovací formace, jež podala žádost o rozhodnutí o předběžné otázce),
– a brání jakémukoli rozhodovacímu úkonu ve věci zahrnujícímu řešení této právní otázky, včetně vydání opatření týkajících se zejména složení rozhodovací formace Nejvyššího soudu nebo termínu projednání věci, učiněnému osobou jmenovanou do funkce předsedy občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu, při jejímž jmenování soudcem Nejvyššího soudu také došlo k porušení pravidel vnitrostátního práva členského státu popsanému v bodě 1 písm. a) nebo b) výše, nebo kteroukoliv jinou osobou, při jejímž jmenování soudcem Nejvyššího soudu rovněž došlo k porušení pravidel vnitrostátního práva popsanému v bodě 1 písm. a) nebo b), a taková opatření či rozhodovací úkony je proto třeba považovat za právně neúčinné,
– a v tom smyslu, že soudce Nejvyššího soudu, při jehož jmenování nedošlo k žádnému z pochybení popsaných v bodě 1 písm. a) nebo b) výše, má právo a povinnost – aby zabránil rozhodování věci soudem, který není nezávislým a nestranným soudem předem zřízeným zákonem ve smyslu práva Unie – odmítnout účast v rozhodovací formaci Nejvyššího soudu, v níž většinu soudců tvoří osoby jmenované do funkce soudce Nejvyššího soudu za porušení pravidel vnitrostátního práva členského státu, které bylo popsáno v bodě 1 písm. a) nebo b), a v případě kladné odpovědi na výše uvedenou otázku rovněž v tom smyslu, že soudce Nejvyššího soudu, jmenovaný soudcem tohoto soudu bez pochybení, o nichž hovoří bod 1 písm. a) nebo b), který je soudcem zpravodajem ve věci týkající se dotčené právní otázky, je oprávněn určit složení senátu Nejvyššího soudu, který má o této otázce rozhodnout, aniž zohlední předpisy vnitrostátního práva, které svěřují předsedovi občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu pravomoc určit složení senátu rozhodujícího ve věcech projednávaných v občanskoprávním kolegiu Nejvyššího soudu, za účelem zajištění účinnosti unijního práva a jeho výkladu ze strany SDEU, jakož i v tom smyslu, že brání tomu, aby osoby, při jejichž jmenování soudcem Nejvyššího soudu došlo k porušení pravidel vnitrostátního práva členského státu popsanému v bodě 1 písm. a) nebo b) výše, nebo kterákoliv jiná osoba, při jejímž jmenování soudcem Nejvyššího soudu došlo k porušení pravidel vnitrostátního práva členského státu popsanému v bodě 1 písm. a) nebo b), zastávaly jakékoli vedoucí funkce u Nejvyššího soudu (mimo jiné funkci předsedy kolegia tohoto soudu, včetně funkce prvního předsedy tohoto soudu nebo předsedů oddělení v kolegiích Nejvyššího soudu) a jakékoli funkce v orgánech Nejvyššího soudu (např. funkci člena či zástupce člena Sboru [Kolegium] Nejvyššího soudu či funkci mimořádného kárného žalobce [Nadzwyczajny rzecznik dyscyplinarny] Nejvyššího soudu), které mohou vykonávat pouze řádně jmenovaní soudci Nejvyššího soudu, a aby uvedené osoby činily jakékoliv úkony spadající do pravomoci soudů Nejvyššího soudu vykonávajících výše uvedené funkce s ohledem na jejich možný věcný nebo právní dopad na výkon jurisdikčních funkcí Nejvyššího soudu?
____________
1 Název projednávané věci je fiktivní. Neodpovídá skutečnému jménu žádného z účastníků řízení.