ROZSUDEK TRIBUNÁLU
(kasační senát)
16. září 2013
Věc T‑264/11 P
Carlo De Nicola
v.
Evropská investiční banka (EIB)
„Kasační opravný prostředek – Veřejná služba – Zaměstnanci EIB – Hodnocení – Povyšování – Hodnocení a povyšování za rok 2007 – Rozhodnutí odvolacího výboru – Psychické obtěžování – Přiměřená lhůta – Návrh na zrušení – Návrh na náhradu škody“
Předmět: Kasační opravný prostředek podaný proti rozsudku Soudu pro veřejnou službu Evropské unie (prvního senátu) ze dne 8. března 2011, De Nicola v. EIB (F‑59/09), a směřující ke zrušení tohoto rozsudku.
Rozhodnutí: Rozsudek Soudu pro veřejnou službu Evropské unie (prvního senátu) ze dne 8. března 2011, De Nicola v. EIB (F‑59/09), se zrušuje v rozsahu, v němž zamítá návrhové žádání Carla De Nicoly směřující ke zrušení rozhodnutí odvolacího výboru Evropské investiční banky (EIB) a dále jeho návrhové žádání směřující k náhradě tvrzené újmy vzniklé v důsledku psychického obtěžování, jehož se vůči němu údajně dopustila EIB. Kasační opravný prostředek se ve zbývající části zamítá. Věc se vrací Soudu pro veřejnou službu. O nákladech řízení bude rozhodnuto později.
Shrnutí
1. Kasační opravný prostředek – Důvody kasačního opravného prostředku – Důvod kasačního opravného prostředku směřující proti důvodu uvedenému v rozsudku, který pro podložení jeho výroku není nutný – Nerelevantní důvod kasačního opravného prostředku
(Článek 257 SFEU; statut Soudního dvora, příloha I, článek 9)
2. Žaloby úředníků – Zaměstnanci Evropské investiční banky – Akt nepříznivě zasahující do právního postavení – Pojem – Rozhodnutí odvolacího výrobu Banky ve věci hodnocení, které neobsahuje žádné posouzení hodnotící zprávy – Zahrnutí
3. Unijní právo – Zásady – Dodržení přiměřené lhůty – Správní řízení – Soudní řízení – Kritéria pro posouzení
(Listina základních práv Evropské unie, článek 47 a čl. 52 odst. 1; pracovní řád zaměstnanců Evropské investiční banky, článek 41)
4. Žaloby úředníků – Zaměstnanci Evropské investiční banky – Předmět – Příkaz určený administrativě – Nepřípustnost
5. Úředníci – Zaměstnanci Evropské investiční banky – Postup před zahájením soudního řízení – Nepovinný charakter – Možnost analogie s postupem před zahájením soudního řízení stanoveným služebním řádem úředníků – Neexistence
(Služební řád, články 90 a 91; pracovní řád zaměstnanců Evropské investiční banky, článek 41)
6. Kasační opravný prostředek – Důvody kasačního opravného prostředku – Přezkum odmítnutí Soudu pro veřejnou službu nařídit organizační procesní opatření nebo důkazní opatření ze strany Tribunálu – Rozsah
(Článek 256 odst. 2 SFEU; statut Soudního dvora, příloha I, článek 11)
1. Viz znění rozhodnutí.
(viz bod 33)
Odkazy:
Soudní dvůr: 30. září 2003, Biret a Cie v. Rada, C‑94/02 P, Recueil, s. I‑10565, bod 63 a citovaná judikatura
2. Rozhodnutí odvolacího výboru Evropské investiční banky ve věci hodnocení, které neobsahuje žádné posouzení hodnotící zprávy, ale omezuje se pouze na rozhodnutí o nemožnosti pokračovat v jednání, a dále o nezbytnosti založit toto rozhodnutí do osobní složky dotyčné osoby, může v zásadě zasáhnout do právního postavení dotyčné osoby. Soud pro veřejnou službu nemůže ponechat nezodpovězenou otázku, zda s ohledem na relevantní skutkové okolnosti daného případu může rozhodnutí odvolacího výboru přesto zasáhnout do právního postavení žalobce, a dále zda odvolací výbor učiněním tohoto závěru dodržel pravidla stanovená v pokynech pro hodnocení. Takové meritorní posouzení je přitom nezbytné, neboť přijetím uvedených pravidel omezila Banka sama svoji posuzovací pravomoc a její zaměstnanci se mohou uvedených pravidel s ohledem na obecné právní zásady, jako je zásada rovného zacházení a zásada ochrany legitimního očekávání, dovolávat před unijním soudem.
Odvolací výbor svým rozhodnutím vyřídit odvolání žalobce bez toho, aby vydal konečné rozhodnutí ve věci samé, upírá žalobci možnost obrátit se na instanci vykonávající přezkum, přičemž mu vytýká, přinejmenším implicitně, obstrukci řízení. Takové rozhodnutí přitom zjevně zasahuje do právního postavení žalobce, což odůvodňuje jeho zájem na zrušení tohoto rozhodnutí. Krom toho samotná skutečnost, že odvolací výbor rozhodl založit uvedené rozhodnutí do osobní složky žalobce, postačuje k učinění závěru, že toto rozhodnutí zasahuje do právního postavení žalobce a že jeho zrušení může být pro něj přínosem.
(viz body 40, 41 a 44)
Odkazy:
Tribunál: 10. září 2003, McAuley v. Rada, T‑165/01, Recueil FP, s. I‑A‑193 a II‑963, bod 44; 1. března 2005, Mausolf v. Europol, T‑258/03, Sb. VS s. I‑A‑45 a II‑189, bod 25 a citovaná judikatura
Soud pro veřejnou službu: 30. listopadu 2009, De Nicola v. EIB, F‑55/08, Sb. VS s. I‑A‑1‑469 a II‑A‑1‑2529, body 39, 54 a násl.
3. Pokud ustanovení unijního práva nestanoví délku řízení, musí být přiměřenost lhůty, v níž orgán přijal dotyčný akt, posuzována v závislosti na všech okolnostech každé věci, a zejména na významu sporu pro dotyčnou osobu, složitosti věci, jakož i jednání dotyčných účastníků řízení. Přiměřenost lhůty tak nemůže být stanovena odkazem na konkrétní maximální délku určenou abstraktně, nýbrž musí být v každém konkrétním případě posuzována v závislosti na okolnostech dané věci. S ohledem na požadavek soudržnosti je mimoto třeba pojem přiměřená lhůta použít stejným způsobem i tehdy, pokud se jedná o žalobu nebo žádost, u níž žádné ustanovení unijního práva nestanoví lhůtu, ve které musí být tato žaloba nebo žádost podány. V obou těchto případech je unijní soud povinen zohlednit okolnosti projednávané věci.
(viz bod 49)
Odkazy:
Soudní dvůr: 28. února 2013, Přezkum Arango Jaramillo a další v. EIB, C‑334/12 RX-II, body 25 až 46
4. Viz znění rozhodnutí.
(viz bod 63)
Odkazy:
Tribunál: 16. prosince 2004, De Nicola v. EIB, T‑120/01 a T‑300/01, Sb. VS s. I‑A‑365 a II‑1671, bod 136; 16. května 2006, Magone v. Komise, T‑73/05, Sb. VS s. I‑A‑2‑107 a II‑A‑2‑485, bod 15 a citovaná judikatura
5. Okolnost, že pracovní řád zaměstnanců Evropské investiční banky, který definuje správní opravné prostředky, nestanoví na rozdíl od článků 90 a 91 služebního řádu úředníků povinný postup před zahájením soudního řízení, brání prostému a jednoduchému převzetí systému opravných prostředků stanoveného ve služebním řádu, i kdyby k němu došlo za flexibilního použití tohoto systému za účelem zajištění právní jistoty s ohledem na nejistotu spojenou s podmínkami přípustnosti žalob zaměstnanců Banky. I když se článek 41 uvedeného pracovního řádu týká smírčího řízení, bezprostředně totiž upřesňuje, že takové řízení probíhá nezávisle na žalobě podané u unijního soudu.
V tomto ohledu z toho vyplývá, že pracovní řád zaměstnanců Banky a konkrétně jeho článek 41 představuje v zásadě úplné interní předpisy Banky, jejichž povaha a ratio legis jsou velmi odlišné od povahy a ratia legis služebního řádu, včetně jeho článků 90 a 91. Samotná existence těchto interních předpisů proto zakazuje provést striktní analogii ve vztahu k uvedenému služebnímu řádu. Není tedy možné provést protiprávní výklad podmínek upravujících vnitřní fakultativní smírčí řízení, upravené v článku 41 pracovního řádu zaměstnanců Banky, za účelem jeho přeměny v řízení povinné. Uvedený článek 41 totiž v tomto ohledu nevykazuje konkrétně žádné mezery, které by musely být vyplněny jinými pravidly, aby tak byly splněny požadavky vyplývající z vyšších právních zásad.
(viz body 70 až 72)
Odkazy:
Soudní dvůr: výše uvedený přezkum Arango Jaramillo a další v. EIB, bod 39
Tribunál: 23. února 2001, De Nicola v. EIB, T‑7/98, T‑208/98 a T‑109/99, Recueil FP, s. I‑A‑49 a II‑185, body 96 až 101; 17. června 2003, Seiller v. EIB, T‑385/00, Recueil FP, s. I‑A‑161 a II‑801, body 50 až 52, 65 a 73; 27. dubna 2012, De Nicola v. EIB, T‑37/10 P, body 76 a 77
6. Viz znění rozhodnutí.
(viz bod 81)
Odkazy:
Soudní dvůr: 24. září 2009, Erste Group Bank a další v. Komise, C‑125/07 P, C‑133/07 P, C‑135/07 P a C‑137/07 P, Sb. rozh. s. I‑8681, bod 319; 10. června 2010, Thomson Sales Europe v. Komise, C‑498/09 P, nezveřejněné ve Sbírce rozhodnutí, bod 138