ROZSUDEK TRIBUNÁLU (druhého senátu)
4. září 2015(*)
„EZOZF – Záruční sekce – EZZF a EZFRV – Výdaje vyloučené z financování – Režim jednotné platby – Klíčové kontroly – Sekundární kontroly – Články 51, 53, 73 a 73a nařízení (ES) č. 796/2004“
Ve věci T‑245/13,
Spojené království Velké Británie a Severního Irska, původně zastoupené C. Murrell, M. Holtem a E. Jenkinson, poté M. Holtem, jako zmocněnci, ve spolupráci s D. Wyattem, QC, a V. Wakefield, barrister,
žalobkyně,
proti
Evropské komisi zastoupené P. Rossim a K. Skelly, jako zmocněnci,
žalované,
jejímž předmětem je návrh na částečné zrušení prováděcího rozhodnutí Komise 2013/123/EU ze dne 26. února 2013, kterým se z financování Evropskou unií vylučují některé výdaje vynaložené členskými státy v rámci záruční sekce Evropského zemědělského orientačního a záručního fondu (EZOZF), v rámci Evropského zemědělského záručního fondu (EZZF) a v rámci Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EZFRV) (Úř. věst. L 67, s. 20) v rozsahu, v němž se toto rozhodnutí týká položky uvedené v příloze 1, která se týká extrapolované opravy ve výši 5,19 % uplatněné na náklady vynaložené v Severním Irsku (Spojené království) v rozpočtovém roce 2010, dosahující částky 16 513 582,57 eura,
TRIBUNÁL (druhý senát),
ve složení M. E. Martins Ribeiro (zpravodajka), předsedkyně, S. Gervasoni a L. Madise, soudci,
vedoucí soudní kanceláře: C. Kristensen, rada,
s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 3. prosince 2014,
vydává tento
Rozsudek
Právní rámec
Unijní právní úprava upravující financování společné zemědělské politiky
Nařízení (ES) č. 1290/2005
1 Základní právní úpravou týkající se financování společné zemědělské politiky je, pokud jde o výdaje uskutečňované členskými státy ode dne 16. října 2006, a pokud jde o výdaje uskutečňované Komisí Evropských společenství ode dne 1. ledna 2007, nařízení Rady (ES) č. 1290/2005 ze dne 21. června 2005 o financování společné zemědělské politiky (Úř. věst. L 209, s. 1).
2 Podle čl. 3 odst. 1 písm. c) nařízení č. 1290/2005 jsou z Evropského zemědělského a záručního fondu (dále jen „EZZF“) v rámci řízení sdíleného členskými státy a Evropskou unií financovány přímé platby zemědělcům stanovené v rámci společné zemědělské politiky uskutečněné v souladu s unijním právem.
3 Článek 31 nařízení č. 1290/2005, nadepsaný „Schválení souladu“, v odstavcích 1 až 3 stanoví:
„1. Pokud Komise zjistí, že výdaje uvedené v čl. 3 odst. 1 a v článku 4 nebyly uskutečněny v souladu s [unijními] pravidly […], rozhodne postupem podle čl. 41 odst. 3, které částky mají být vyloučeny z financování [Unií].
2. Komise posuzuje částky, které mají být vyloučeny z financování, zejména s ohledem na význam zjištěného nesouladu. Komise bere v úvahu povahu a závažnost porušení pravidel a finanční újmu, kterou [Unie] utrpěl[a].
3. Před vydáním rozhodnutí o zamítnutí financování oznámí Komise písemně výsledky kontrol a dotyčný členský stát písemně oznámí svou odpověď; poté se obě strany pokusí dosáhnout dohody o opatřeních, která mají být přijata.
Není-li dosaženo dohody, může členský stát ve lhůtě čtyř měsíců požádat o zahájení řízení směřujícího ke smíření jejich postojů, jehož výsledky budou předmětem zprávy zaslané Komisi, která ji před vydáním rozhodnutí o zamítnutí financování posoudí.“
Nařízení (ES) č. 885/2006
4 Podrobná úprava postupu pro schválení souladu je obsažena v článku 11 nařízení Komise (ES) č. 885/2006 ze dne 21. června 2006, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 1290/2005, pokud jde o akreditaci platebních agentur a dalších subjektů a schválení účetní závěrky EZZF a EZFRV (Úř. věst. L 171, s. 90). Článek 16 téhož nařízení dále obsahuje podrobnou úpravu smírčího řízení.
Nařízení (ES) č. 1782/2003 a č. 73/2009
5 Rada v rámci reformy společné zemědělské politiky přijala nařízení (ES) č. 1782/2003 ze dne 29. září 2003, kterým se stanoví společná pravidla pro režimy přímých podpor v rámci společné zemědělské politiky a kterým se zavádějí některé režimy podpor pro zemědělce a kterým se mění nařízení (EHS) č. 2019/93, (ES) č. 1452/2001, (ES) č. 1453/2001, (ES) č. 1454/2001, (ES) č. 1868/94, (ES) č. 1251/1999, (ES) č. 1254/1999, (ES) č. 1673/2000, (EHS) č. 2358/71 a (ES) č. 2529/2001 (Úř. věst. L 270, s. 1; Zvl. vyd. 03/40, s. 269). Toto nařízení zavedlo zejména režim podpory zemědělců oddělený od produkce. Tento režim, označovaný v čl. 1 druhé odrážce tohoto nařízení jako „režim jednotné platby“, seskupuje několik přímých plateb vyplácených zemědělcům v rámci tehdy existujících různých režimů podpor.
6 Režim jednotné platby je předmětem hlavy III nařízení č. 1782/2003, která v pěti kapitolách seskupuje články 33 až 71m uvedeného nařízení.
7 Hlava III kapitola 2 nařízení č. 1782/2003 zavádí pravidla týkající se stanovení referenční částky. Tato částka se v souladu s čl. 37 odst. 1 uvedeného nařízení vypočte takto:
„Referenční částka představuje tříletý průměr celkových částek plateb poskytnutých zemědělci podle režimů podpor uvedených v příloze VI, vypočítaná a upravená v souladu s přílohou VII, v každém kalendářním roce referenčního období podle článku 38.“
8 Referenční období je v článku 38 nařízení č. 1782/2003 definováno jako období zahrnující kalendářní roky 2000, 2001 a 2002.
9 Hlava III kapitola 3 nařízení č. 1782/2003 se týká platebních nároků. Z tohoto titulu článek 43 uvedeného nařízení, nadepsaný „Stanovení platebních nároků“, zejména stanoví:
„1. [K]aždý zemědělec využije nárok na platbu na hektar, který se vypočítá vydělením referenční částky tříletým průměrem všech hektarů, které udělují nárok během referenčního období na přímé platby, jejichž seznam je uveden v příloze VI.
Celkový počet platebních nároků se rovná uvedenému průměrnému počtu hektarů.
[…]“
10 Článek 44 odst. 2 nařízení č. 1782/2003 definuje pojem „hektar, na který lze poskytnout podporu“ ve svém původním znění zejména jako „jak[oukoli] zemědělsk[ou] ploch[u] zemědělského podniku, která se využívá jako orná půda nebo stálá pastvina, kromě ploch, na nichž jsou trvalé kultury a lesy nebo které jsou vyčleněny pro nezemědělskou činnost“.
11 Hlava III kapitola 5 oddíl 1 nařízení č. 1782/2003 členským státům umožňovala zejména to, aby rozhodly o regionálním provádění režimu jednotné platby. K tomu článek 58 tohoto nařízení stanoví:
„1. Členský stát může rozhodnou nejpozději do 1. srpna 2004 o provádění režimu jednotné platby stanoveného v kapitolách 1 až 4 na regionální úrovni [za podmínek, které jsou stanoveny v tomto oddílu].
2. Členské státy určí regiony podle objektivních kritérií.
Členské státy, které mají méně než tři miliony hektarů, na něž lze poskytnout podporu, se mohou pokládat za jediný region.
3. Členské státy rozdělí strop uvedený v článku 41 mezi regiony podle objektivních kritérií.“
12 Článek 59 nařízení č. 1782/2003 stanoví pravidla týkající se regionalizace režimu jednotné platby takto:
„1. V řádně odůvodněných případech a podle objektivních kritérií může členský stát rozdělit celkovou výši regionálního stropu stanoveného v souladu s článkem 58 nebo část tohoto stropu mezi všechny zemědělce, jejichž zemědělské podniky jsou umístěny v dotyčném regionu, včetně zemědělců, kteří nesplňují kritéria způsobilosti podle článku 33.
2. V případě rozdělení celkové výše regionálního stropu využijí zemědělci nároky, jejichž jednotková hodnota se vypočítá vydělením regionálního stropu stanoveného v souladu s článkem 58 počtem hektarů, na něž lze poskytnout podporu ve smyslu čl. 44 odst. 2, stanoveným na regionální úrovni.
3. V případě částečného rozdělení celkové výše regionálního stropu využijí zemědělci nároky, jejichž jednotková hodnota se vypočítá vydělením odpovídající části regionálního stropu stanoveného v souladu s článkem 58 počtem hektarů, na něž lze poskytnout podporu ve smyslu čl. 44 odst. 2, stanoveným na regionální úrovni.
V případě, že může zemědělec rovněž využít nároky vypočítané ze zbývající části regionálního stropu, zvýší se regionální jednotková hodnota každého z nároků tohoto zemědělce, s výjimkou nároků při vynětí půdy z produkce, o částku, která odpovídá referenční částce vydělené počtem nároků zemědělce stanoveným v souladu s odstavcem 4.
Články 48 a 49 se použijí přiměřeně.
4. Počet nároků na zemědělce se musí rovnat počtu hektarů, které ohlásí v souladu s čl. 44 odst. 2 pro první rok použití režimu jednotné platby, s výjimkou případu vyšší moci nebo mimořádných okolností, které jsou stanoveny v čl. 40 odst. 4.“
13 Nařízení č. 1782/2003 bylo zrušeno a nahrazeno nařízením Rady (ES) č. 73/2009 ze dne 19. ledna 2009, kterým se stanoví společná pravidla pro režimy přímých podpor v rámci společné zemědělské politiky a kterým se zavádějí některé režimy podpor pro zemědělce a kterým se mění nařízení (ES) č. 1290/2005, (ES) č. 247/2006, a (ES) č. 378/2007 (Úř. věst. L 30, s. 16), a to s účinností od 1. ledna 2009.
14 Článek 34 odst. 1 nařízení č. 73/2009, nadepsaný „Aktivace platebních nároků na hektar, na který lze poskytnout podporu“, stanoví:
„1. Podpora v rámci režimu jednotné platby se poskytne zemědělcům po aktivaci platebních nároků na hektar, na který lze poskytnout podporu. Aktivované platební nároky opravňují k vyplacení stanovených částek.“
15 Článek 36 první pododstavce nařízení č. 73/2009, nadepsaného „Úprava platebních nároků“, stanoví:
„Platební nároky na hektar se neupravují, není-li v tomto nařízení stanoveno jinak.“
Nařízení (ES) č. 796/2004 a nařízení (ES) č. 1122/2009
16 Body 29 a 55 odůvodnění nařízení Komise (ES) č. 796/2004 ze dne 21. dubna 2004, kterým se stanoví prováděcí pravidla pro podmíněnost, odlišení a integrovaný administrativní a kontrolní systém podle nařízení č. 1782/2003 (Úř. věst. L 141, s. 18; Zvl. vyd. 03/44, s. 243), uvádějí:
„(29) Na dodržování ustanovení o režimech podpor řízených podle integrovaného systému by se mělo účinně dohlížet. […]
(55) V zájmu účinné ochrany finančních zájmů [Unie] by se měla přijmout vhodná opatření k zamezení nesrovnalostem a podvodům. Měla by se přijmout samostatná ustanovení o nesrovnalostech týkajících se kritérií způsobilosti pro podporu pro jednotlivé dotyčné režimy podpor.“
17 Článek 2 bod 22 nařízení č. 796/2004 definuje „zjištěnou plochu“ jako:
„ploch[u], u níž byly splněny všechny podmínky stanovené v předpisech o poskytování podpory; v případě režimu jednotné platby lze vykázanou plochu považovat za zjištěnou jedině tehdy, pokud je s ní spojen odpovídající počet platebních nároků.“
18 Článek 50 odst. 1 až 3 nařízení č. 796/2004, nadepsaný „Základ pro výpočet u vykázaných ploch“, ve znění pozdějších změn stanoví:
„1. Pokud se v případě žádostí o podporu v rámci režimů podpory na ‚plochu‘, s výjimkou podpory pro brambory určené pro výrobu škrobu, osivo a tabák podle hlavy IV kapitol 6, 9 a 10c nařízení […] č. 1782/2003, zjistí, že zjištěná plocha s určitou skupinou plodin je větší než plocha vykázaná v žádosti o podporu, použije se pro výpočet podpory vykázaná plocha.
2. Pokud s ohledem na žádost o podporu v rámci režimu jednotné platby existuje rozpor mezi vykázanými platebními nároky a vykázanou plochou, vypočítá se platba požadované podpory v rámci režimu jednotné platby z menší rozlohy.
3. Aniž jsou dotčena snížení a vyloučení podle článků 51 a 53, překročí-li plocha vykázaná v jednotné žádosti plochu zjištěnou pro stejnou skupinu plodin v případě žádostí o podporu v rámci režimů podpory na „plochu“, s výjimkou podpory pro brambory určené k výrobě škrobu, osivo a tabák podle hlavy IV kapitol 6, 9 a 10c nařízení (ES) č. 1782/2003, vypočítá se podpora na základě plochy zjištěné pro tuto skupinu plodin.
Aniž by byl však dotčen článek 29 nařízení […] č. 1782/2003, pokud je rozdíl mezi celkovou zjištěnou plochou a celkovou plochou vykázanou pro platbu v rámci režimů podpor stanovených v hlavách III, IV a IVa nařízení […] č. 1782/2003 menší nebo roven 0,1 hektaru, rovná se zjištěná plocha vykázané ploše. Pro tento výpočet bude vzato v úvahu pouze vykázání větší rozlohy ploch na úrovni stejné skupiny plodin.
Ustanovení uvedené v druhém pododstavci se nepoužije, činí-li rozdíl více než 20 % celkové plochy vykázané v žádosti o platbu.“
19 Článek 50 odst. 5 nařízení č. 796/2004 obsahuje pravidla týkající se základu pro výpočet použitelného na plochy vykázané pro účely zvláštní prémie na jakost pro pšenici tvrdou podle článku 72 nařízení č. 1782/2003 a pro účely příplatku a zvláštní podpory na pšenici tvrdou podle článku 105 uvedeného nařízení.
20 Článek 51 nařízení č. 796/2004, ve znění změn provedených nařízením Komise (ES) č. 380/2009 ze dne 8. května 2009 (Úř. věst. L 116, s. 9), vysvětluje „[s]nížení a vyloučení v případě vykázání větší rozlohy“ takto:
„1. Pokud plocha skupiny plodin vykázaná pro účely některého z režimů podpory na ‚plochu‘, s výjimkou podpory pro brambory určené pro výrobu škrobu, osivo a tabák podle hlavy IV kapitoly 1 oddílu 2 a 5 nařízení […] č. 73/2009 a hlavy IV kapitoly 10c nařízení […] č. 1782/2003, přesahuje plochu zjištěnou v souladu s čl. 50 odst. 3 a 5 tohoto nařízení, vypočte se podpora na základě zjištěné plochy snížené o dvojnásobek zjištěného rozdílu, pokud tento rozdíl přesahuje buď 3 %, nebo dva hektary, ale ne více než 20 % zjištěné plochy.
Pokud rozdíl činí více než 20 % zjištěné plochy, nebude pro dotyčnou skupinu plodin poskytnuta žádná podpora ‚na plochu‘.
Pokud je rozdíl větší než 50 %, je zemědělec opět vyloučen z poskytování podpory až do výše částky, která odpovídá rozdílu mezi vykázanou plochou a plochou zjištěnou v souladu s čl. 50 odst. 3 a 5 tohoto nařízení. Uvedená částka se odečte v souladu s čl. 5 písm. b) nařízení Komise [č. 885/2006]. Pokud nemůže být částka v souladu s uvedeným článkem plně odečtena během tří kalendářních let po kalendářním roce zjištění, nevyrovnaný zůstatek se stornuje.
2a. Pokud zemědělec vykázal plochu, která přesahuje platební nároky, a vykázaná plocha splňuje všechny ostatní požadavky na způsobilost, snížení nebo vyloučení podle odstavce 1 se nepoužijí.
Pokud zemědělec vykázal plochu, která přesahuje platební nároky, a vykázaná plocha nesplňuje ostatní požadavky na způsobilost, je rozdílem uvedeným v odstavci 1 rozdíl mezi plochou, která všechny ostatní požadavky na způsobilost splňuje, a vykázanou částkou platebních nároků.
[…]“
21 Článek 51 odst. 2a nařízení č. 796/2004 byl vložen nařízením Komise (ES) č. 659/2006 ze dne 17. dubna 2006, kterým se mění nařízení č. 796/2004 (Úř. věst. L 116, s. 20). Bod 12 odůvodnění nařízení č. 659/2006 uvádí následující:
„Pokud zemědělec vykázal plochu, která přesahuje platební nároky, čl. 50 odst. 2 nařízení […] č. 796/2004 stanoví, že základem pro výpočet podpory je počet hektarů provázených odpovídajícími platebními nároky. V případech, kdy vykázaná plocha splňuje všechny ostatní požadavky na způsobilost, není třeba uplatnit snížení či vyloučení v souladu s články 51 nebo 53 uvedeného nařízení. Tato ustanovení by proto měla být v tomto smyslu vyjasněna.“
22 Článek 53 nařízení č. 796/2004 se týká úmyslného vykázání větší rozlohy. Tento článek v prvním pododstavci stanoví, že pokud rozdíly mezi vykázanou plochou a plochou zjištěnou podle čl. 50 odst. 3 a 5 téhož nařízení vyplývají z úmyslných nesrovnalostí, zamítne se pro dotyčný kalendářní rok podpora, na kterou by měl zemědělec nárok podle čl. 50 odst. 3 a 5 uvedeného nařízení v rámci dotyčného režimu podpory, činí-li rozdíl více než 0,5 % zjištěné plochy nebo více než 1 ha. Nadto podle čl. 53 druhého pododstavce nařízení č. 796/2004, činí-li rozdíl více než 20 % zjištěné plochy, je zemědělec opět vyloučen z poskytování podpory až do výše částky, která odpovídá rozdílu mezi vykázanou plochou a plochou zjištěnou podle čl. 50 odst. 3 a 5 uvedeného nařízení.
23 Článek 73 nařízení č. 796/2004 stanoví pravidla použitelná na vrácení neoprávněně provedených plateb. Toto ustanovení ve svých odstavcích 1 a 4 stanoví:
„1. V případě neoprávněně provedené platby je zemědělec povinen vrátit příslušnou částku včetně úroků vypočtených v souladu s odstavcem 3.
[…]
4. Povinnost vrátit částku uvedená v odstavci 1 se neuplatní, pokud byla platba provedena omylem příslušného orgánu nebo jiného orgánu a pokud zemědělec nemohl chybu prokazatelně objevit.
Pokud se však chyba týká skutečností rozhodných pro výpočet dotyčné platby, použije se první pododstavec pouze v případě, že rozhodnutí o vrácení nebylo sděleno do 12 měsíců od provedení platby.“
24 Článek 73a nařízení č. 796/2004, nadepsaný „Vrácení neoprávněných nároků“, v pozdějším znění zejména stanoví:
1. Jestliže se po přiznání platebních nároků zemědělcům v souladu s nařízením (ES) č. 795/2004 zjistí, že některé platební nároky byly přiznány neoprávněně, vzdá se dotčený zemědělec neoprávněně přiznaných nároků ve prospěch vnitrostátní rezervy podle článku 42 nařízení […] č. 1782/2003.
[…]
U platebních nároků přiznaných neoprávněně se má za to, že nebyly přiznány od počátku.
2. Jestliže se po přiznání platebních nároků zemědělcům v souladu s nařízením […] č. 795/2004 zjistí, že hodnota platebních nároků je příliš vysoká, upraví se tato hodnota odpovídajícím způsobem […] Hodnota snížení se převede do vnitrostátní rezervy podle článku 42 nařízení […] č. 1782/2003.
U daných platebních nároků se má za to, že byly od počátku přiznány ve výši po úpravě.
2a. Tam, kde je pro účely uplatnění odstavce 1 a 2 stanoveno, že počet nároků přidělených určitému zemědělci v souladu s nařízením […] č. 795/2004 je nesprávný a neoprávněný, a pokud přidělení nemá dopad na celkovou hodnotu nároků, které zemědělec dostal, přepočítají členské státy platební nároky a v případě potřeby opraví typ nároků přidělených danému zemědělci. To se však nevztahuje na případy, kdy zemědělci mohli přiměřeným způsobem chyby zjistit.
[…]
4. Neoprávněně vyplacené částky musí být vráceny v souladu s článkem 73.“
25 Článek 73a nařízení č. 796/2004 byl vložen nařízením Komise (ES) č. 239/2005 ze dne 11. února 2005, kterým se mění a opravuje nařízení č. 796/2004 (Úř. věst. L 42, s. 3), jehož bod 15 odůvodnění zní:
„Je nutné stanovit pravidla pro případy, kdy zemědělec neoprávněně získá množství platebních nároků nebo že hodnota každého platebního nároku byla stanovena podle jednotlivých modelů v rámci režimu jednotné platby v nesprávné výši. […]“
26 Článek 73 odst. 2a nařízení č. 796/2004 byl vložen nařízením Komise (ES) č. 972/2007 ze dne 20. srpna 2007, kterým se mění nařízení č. 796/2004 (Úř. věst. L 216, s. 3), které vstoupilo v platnost dne 21. srpna 2007 a použije se na žádosti o podporu, které se týkají roků nebo prémiových období počínajících dnem 1. ledna 2008; bod 19 jeho odůvodnění zní:
„V některých případech nemělo nepatřičné přidělení nároků dopad na celkovou hodnotu, ale pouze na počet nároků daného zemědělce. V těchto případech by měly členské státy opravit rozdělení zdrojů nebo případně typ nároků bez snížení jejich hodnoty. Dané ustanovení by mělo platit pouze tehdy, pokud zemědělec nemohl chybu zjistit.“
27 Nařízení č. 796/2004 bylo zrušeno a nahrazeno nařízením Komise (ES) č. 1122/2009 ze dne 30. listopadu 2009, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 73/2009, pokud jde o podmíněnost, modulaci a integrovaný administrativní a kontrolní systém v rámci režimů přímých podpor pro zemědělce stanovených v uvedeném nařízení, a k nařízení Rady (ES) č. 1234/2007, pokud jde podmíněnost v rámci režimu přímé podpory pro odvětví vína (Úř. věst. L 316, s. 65), a to s účinností od 1. ledna 2010.
28 Bod 78 odůvodnění nařízení č. 1122/2009 zní:
„Platba podpory v rámci režimu jednotné platby vyžaduje stejný počet platebních nároků a hektarů, na které lze poskytnout podporu. Pro účely tohoto režimu je proto vhodné stanovit, že výpočet platby v případě rozporů mezi ohlášenými platebními nároky a ohlášenou plochou by měl vycházet z menší rozlohy. Aby se zabránilo výpočtu založenému na neexistujících nárocích, mělo by se stanovit, že počet platebních nároků použitých k výpočtu by neměl překročit počet platebních nároků, které má zemědělec k dispozici.“
29 Článek 57 nařízení č. 1122/2009, nadepsaný „Základ pro výpočet u ohlášených ploch“, v odstavci 2 stanoví:
„Pokud jde o žádost o podporu v rámci režimu jednotné platby:
– existuje-li rozpor mezi ohlášenými platebními nároky a ohlášenou plochou, vypočítá se platba z menší rozlohy;
– překročí-li počet ohlášených platebních nároků počet platebních nároků, které má zemědělec k dispozici, sníží se ohlášené platební nároky na počet platebních nároků, které má zemědělec k dispozici.“
30 Článek 58 nařízení č. 1122/2009 upravuje „[s]nížení a vyloučení v případě ohlášení větší rozlohy“. V podstatě odpovídá ustanovením čl. 51 odst. 1 nařízení č. 796/2004.
31 Podle čl. 87 druhého pododstavce nařízení č. 1122/20009 se toto nařízení použije na žádosti o podporu, které se týkají hospodářských roků nebo prémiových období počínajících dnem 1. ledna 2010.
Dokument č. VI/5330/97
32 Pokyny Komise pro použití finančních oprav byly definovány v dokumentu Komise č. VI/5330/97 ze dne 23. prosince 1997 nazvaném „Pokyny týkající se výpočtu finančních důsledků při přípravě rozhodnutí o schválení účetní závěrky záruční sekce EZOZF“ (dále jen „dokument č. VI/5330/97“).
33 Příloha 2 dokumentu č. VI/5330/97, která se týká finančních důsledků nedostatků pro schválení účetní závěrky záruční sekce Evropského zemědělského orientačního a záručního fondu (EZOZF), nedostatků kontrol prováděných členskými státy, v části nadepsané „Úvod“ zní:
„Pokud Komise zjistí, že se určitý výdaj týká žádosti, jež nedodržuje pravidla Společenství, jsou finanční důsledky jasné: pokud tato chybná platba ještě nebyla zjištěna vnitrostátními kontrolními orgány a nebyla přijata příslušná opatření na opravu a zpětné získání neoprávněně vyplacených částek (viz příloha 4), musí Komise zamítnout financování z rozpočtu Společenství. Pokud finanční důsledky plynou z hodnocení výdajů týkajících se velkého počtu případů, vypočte se částka, která má být vyloučena z financování Společenstvím do té míry, jak je to možné, na základě extrapolace výsledků získaných ze studia reprezentativního vzorku případů. Na všechny členské státy je nutno použít stejnou metodu extrapolace, i co se týče úrovně spolehlivosti a rozsahu nepřesností, rozvrstvení obyvatelstva, velikosti vzorku a posouzení chyb během shromažďování vzorků s ohledem na globální finanční důsledky.
Pokud některý členský stát nedodržuje pravidla Společenství mající za úkol ověřit způsobilost žádostí, už toto [samotné] nedodržení pravidel implikuje, že dané platby neodpovídají ustanovení Společenství pro dané opatření a obecné povinnosti členských států zjišťovat nesrovnalosti a předcházet jim, jak je stanoveno v článku 8 nařízení [č.] 729/70. Nemusí to nutně znamenat, že všechny kladně vyřízené žádosti představují nesrovnalosti, ale že riziko, že by [EZOZF] mohl proplácet neoprávněné výdaje, je vyšší. V některých zjevných případech sice může Komise odmítnout veškeré dané výdaje, pokud nejsou provedeny kontroly požadované právními předpisy, v určitých případech by však objem výdajů, které mají být vyloučeny z financování, podle vší pravděpodobnosti převýšil finanční ztrátu, kterou Společenství utrpělo. Při posuzování finančních oprav je tedy vhodné vzít v úvahu ztrátu [třeba učinit odhad ztráty].
[...]“
34 Příloha 2 dokumentu č. VI/5330/97 v části nadepsané „Hodnocení na základě chyb v dokumentaci jednotlivých případů“ uvádí:
„Na základě postupů stanovených podle interních směrnic se výpočty finanční opravy provádí na základě jedné z následujících technik:
a) zamítnutí individuální žádosti, která neprošla požadovanou kontrolou,
b) zamítnutí částky vypočítané extrapolací výsledků ověřování provedených na reprezentativním vzorku případů na všechny případy, z nichž byl vzorek vybrán, avšak omezenou na administrativní sektor, u něhož existuje odůvodněné riziko [u něhož lze důvodně předpokládat], že se bude stejný nedostatek opakovat. Členský stát má možnost předložit důkaz, že výsledky extrapolace neodpovídají výsledkům získaným při hodnocení všech případů, z nichž byl vzorek vybrán.
[…]“
35 Příloha 2 dokumentu č. VI/5330/97 ve své části nadepsané „Hodnocení založené na rizicích finančních ztrát: paušální opravy“ uvádí:
„Vzhledem k tomu, že přístup k auditu systémů je velmi rozšířený, používají útvary Komise stále častěji hodnocení rizika, které představují nedostatky systémů. Pokud nelze určit skutečné riziko neoprávněných výdajů, a tím i výši finančních ztrát utrpěných Společenstvím, používá Komise již od schvalování účetní závěrky rozpočtového roku 1990 paušální opravy ve výši 2 %, 5 % nebo 10 % nahlášených výdajů v závislosti na rozsahu rizika ztráty. Ve výjimečných případech lze použít i vyšší opravné koeficienty dosahující až 100 %. Právo Komise používat takové opravy bylo potvrzeno Soudním dvorem při rozhodování o žalobách proti rozhodnutí o každoročním schvalování účetní závěrky (například rozsudek C‑50/94).
[…]“
36 Příloha 2 dokumentu č. VI/5330/97 v části nadepsané „Pokyny pro používání paušálních oprav“ uvádí:
„Paušální opravy lze použít, pokud informace získané šetřením neumožňují kontrolorovi posoudit ztrátu pomocí extrapolace stanovených [zjištěných] ztrát, statistickými prostředky nebo odkazem na jiné ověřitelné údaje, nicméně mu ale umožňují vyvodit, že členský stát nesplnil povinnost vhodným způsobem ověřit oprávněnost některých splněných žádostí. Paušální opravy lze použít, pokud informace získané šetřením neumožňují kontrolorovi posoudit ztrátu pomocí extrapolace stanovených ztrát, statistickými prostředky nebo odkazem na jiné ověřitelné údaje, nicméně mu ale umožňují vyvodit, že členský stát nesplnil povinnost vhodným způsobem ověřit oprávněnost některých splněných žádostí.
[…] Daný nedostatek je o to závažnější, pokud již Komise členský stát informovala o nezbytných zlepšeních kontrol a tento stát je neprovedl.
[…]
Pokud jsou provedeny všechny klíčové kontroly, ale není dodržen jejich počet, četnost nebo přísnost předepsaná nařízeními, je vhodné provést opravu ve výši 5 %, neboť je odůvodněně možno se domnívat, že tyto kontroly neposkytují očekávanou úroveň záruky ohledně řádnosti žádostí a že riziko ztrát pro EZOZF je významné.
[…]“
Unijní právní úprava týkající se ochrany finančních zájmů Unie
37 Nařízení Rady (ES, Euratom) č. 2988/95 ze dne 18. prosince 1995 o ochraně finančních zájmů Evropských společenství (Úř. věst. L 312, s. 1; Zvl. vyd. 01/01 s. 340), které zavádí společný právní rámec pro všechny oblasti, na které se vztahují unijní politiky, ve svém devátém bodě odůvodnění uvádí:
„[V]zhledem k tomu, že [unijní] opatření a sankce […] stanovené za účelem plnění cílů společné zemědělské politiky tvoří nedílnou součást režimu podpor; že mají svůj vlastní účel, který nemá vliv na hodnocení chování dotyčných hospodářských subjektů příslušnými orgány členských států z hlediska trestního práva; že jejich účinnost musí být zajištěna bezprostředním účinkem [unijních] norem […] a plným uplatňováním [unijních] opatření […] jako celku, jestliže přijetí preventivních opatření neumožnilo dosažení uvedeného cíle […]“
38 Článek 1 nařízení č. 2988/95 stanoví:
„1. Pro účely ochrany finančních zájmů [Evropské unie] se přijímají obecná pravidla týkající se stejnorodých kontrol a správních opatření a sankcí postihujících nesrovnalosti s ohledem na [unijní] právo […].
2. ‚Nesrovnalostí‘ se rozumí jakékoli porušení [unijního] právního předpisu […] vyplývající z jednání nebo opomenutí hospodářského subjektu, v důsledku kterého je nebo by mohl být poškozen souhrnný rozpočet [Unie] nebo rozpočty [Unií] spravované, a to buď snížením nebo ztrátou příjmů z vlastních zdrojů vybíraných přímo ve prospěch [Unie], nebo formou neoprávněného výdaje.“
39 Článek 2 odst. 2 nařízení (ES) č. 2988/95 stanoví:
„Správní sankce smí být uložena, pouze pokud ji stanoví [unijní] právní předpis […] předcházející nesrovnalosti. V případě pozdější změny ustanovení týkajících se správních sankcí obsažených v [unijních] předpisech […] se zpětně použijí ustanovení, která jsou méně přísná.“
40 Článek 5 nařízení č. 2988/95 ve svém odst. 1 písm. c) a d) stanoví:
„Úmyslné nesrovnalosti nebo nesrovnalosti způsobené z nedbalosti mohou vést k těmto správním sankcím:
[…]
c) úplné nebo částečné odnětí výhody udělené podle [unijních] předpisů […], a to i tehdy, jestliže hospodářský subjekt měl neoprávněný prospěch pouze z části uvedené výhody;
d) vynětí [vyloučení] z nároku na výhodu nebo odnětí výhody po dobu následující po nesrovnalosti;
[…]“
Skutečnosti předcházející sporu
41 Útvary Komise v období od 9. do 13. listopadu 2009 provedly ve Spojeném království šetření týkající se řádného uplatňování pravidel financování výdajů uskutečněných v rámci režimu jednotné platby v Severním Irsku (Spojené království) v roce 2010 za vykazovaný rok 2009 (šetření AA/2009/24).
42 Komise dopisem ze dne 8. ledna 2010 (dále jen „první sdělení ze dne 8. ledna 2010“), zaslaným na základě čl. 11 odst. 1 nařízení č. 885/2008, informovala orgány Spojeného království Velké Británie a Severního Irska o výsledku tohoto šetření. K tomuto dopisu byla připojena příloha nadepsaná „Vyjádření a žádosti o informace“, která obsahovala závěry šetření.
43 Z prvního sdělení ze dne 8. ledna 2010 zejména vyplývá, že Komise měla za to, že orgány Spojeného království v plném rozsahu nedodržely požadavky unijních právních předpisů a že k budoucímu zajištění souladu s těmito požadavky jsou nezbytná nápravná opatření. Komise požádala o to, aby byla informována o již přijatých nápravných opatřeních, jakož i o harmonogramu stanoveném pro jejich provedení. Komise kromě toho uvedla, že může z financování Unie vyloučit část výdajů financovaných z EZZF (dále jen „fond“) a Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EZRFV), a to v souladu s článkem 31 nařízení č. 1290/2005. Mimoto Komise uvedla, že odhalené nedostatky byly základem výpočtu finančních oprav týkajících se výdajů uskutečněných až do okamžiku přijetí příslušných nápravných opatření.
44 Ve svém vyjádření a doporučeních uvedených v příloze k prvnímu sdělení ze dne 8. prosince 2010 Komise nejprve uvedla především nedostatky systému identifikace zemědělských pozemků (dále jen „SIZP“) a geografického informačního systému (dále jen „GIS“) (dále společně „SIZP-GIS“) týkající se toho, že informace, které v nich byly obsaženy, nebyly dostatečně přesné na to, aby umožnily spolehlivé provedení administrativních kontrol a kontrol na místě uskutečněných za účelem kontroly způsobilosti vykázaných pozemků, dále nedostatky v kontrolách na místě a konečně nedostatky v uplatňování sankcí ve zpětné opravě žádostí nezpůsobilých pro přiznání podpory při vymáhání neoprávněně vyplacených plateb a uplatnění snížení v případech úmyslného nesplnění povinností. Z této přílohy kromě toho vyplývá, že i když Komise zaznamenala zlepšení ve srovnání s předchozími šetřeními (šetření AA/2006/07 a AA/2008/18), byla zároveň toho názoru, že nedostatky odhalené při uvedených šetřeních stále přetrvávají.
45 Dopisem ze dne 20. května 2010 byly orgány Spojeného království Komisí vyzvány k tomu, aby poskytly své vyjádření ke sporným aspektům za účelem dvoustranného jednání plánovaného na 1. červenec 2010.
46 Dvoustranné jednání mezi útvary Komise a orgány Spojeného království proběhlo v Bruselu (Belgie) dne 1. července 2010. Zápis z tohoto setkání byl zaslán uvedeným orgánům dne 4. srpna 2010.
47 Ze zápisu ze dvoustranného jednání ze dne 1. července 2010 vyplývá, že v návaznosti na toto setkání Komise setrvala na podstatné části svých závěrů uvedených v prvním sdělení ze dne 8. ledna 2010. Potvrdila tak své závěry, v nichž konstatovala nedostatky týkajících se zejména informací obsažených v SIZP-GIS, nedostatky v kontrolách na místě, jakož i v uplatňování sankcí, ve zpětné opravě žádostí nezpůsobilých pro přiznání podpory, vracení neoprávněně vyplacených plateb a uplatňování snížení v případech úmyslného porušení. Komise kromě toho uvedla, že tyto nedostatky se dotýkaly klíčových kontrol a sekundárních kontrol ve smyslu dokumentu č. VI/5330/97 a upozornila orgány Spojeného království na skutečnost, že měly možnost prokázat, že finanční riziko bylo méně významné než paušální opravy, které by mohly být uplatněny podle uvedeného dokumentu. Komise kromě toho uvedla, že musela vzít v úvahu opakující se povahu odhalených nedostatků, přičemž v této souvislosti odkázala na pracovní dokument Komise AGRI/60637/2006, nazvaný „Sdělení Komise – Zacházení s případy opakovaného výskytu nedostatků kontrolních systémů v rámci účetní závěrky záruční sekce EZOZF ze strany Komise“.
48 Orgány Spojeného království v návaznosti na dvoustranné jednání ze dne 1. července 2010 zahájily šetření týkající se vyhodnocení rizika. Dopisem ze dne 25. října 2010 orgány Spojeného království informovaly Komisi o tom, že nebyly schopny toto šetření dokončit ke stanovenému datu.
49 Orgány Spojeného království předaly dne 29. března 2011 Komisi zprávu o vyhodnocení rizika pro režim jednotné platby v Severním Irsku za vykazovaný rok 2009 (dále jen „zpráva o vyhodnocení rizika“), založenou na vzorku 394 žádostí podaných v roce 2009. Ze zprávy o vyhodnocení rizika především vyplývá, že v roce 2009 odpovídaly nepřípustné plochy aktivované žadateli 2,72 % aktivovaným platebním nárokům. Finanční riziko, chápané jako rozdíl mezi vyplacenou částkou a přehodnocenou platbou zahrnující případně použitelné sankce, odpovídalo v průměru daného vzorku 2,05 % před uplatněním sankcí a 5,19 % po uplatnění sankcí. Konečně, pokud jde o sankce, z této zprávy vyplývá, že platby a sankce byly vypočteny na základě relevantních ustanovení nařízení č. 796/2004, jak je vykládá Komise. V příloze 1 této zprávy, na kterou Komise výslovně odkazuje, orgány Spojeného království nicméně uvedly, že na základě jejich vlastního výkladu týchž ustanovení riziko vzniklé fondům činilo řádově 0,59 % před uplatněním sankcí a řádově 0,86 % po uplatnění sankcí.
50 Komise dopisem ze dne 3. února 2012 zaslala orgánům Spojeného království formální sdělení podle čl. 11 odst. 2 nařízení č. 885/2006, ve kterém potvrdila svůj postoj ohledně výše uvedených nedostatků ovlivňujících výdaje uskutečněné v roce 2010 za vykazovaný rok 2009. Pokud jde o finanční důsledky, Komise akceptovala vyhodnocení rizika navrhované Spojeným královstvím s tím, že výše finančních ztrát může být přiměřeně stanovena na základě uvedeného vyhodnocení. Z tohoto důvodu Komise na základě dokumentu č. VI/5330/97 stanovila podle tří typů odhalených nedostatků jednorázovou finanční opravu ve výši 5,19 % použitelnou na výdaje uskutečněné v Severním Irsku z titulu režimu jednotné platby za vykazovaný rok 2009. Dále, pokud jde o výdaje týkající se rozvoje venkova, Komise za stavu, kdy orgány Spojeného království nenavrhly žádné vyhodnocení rizika, uplatnila finanční opravu ve výši 5 % z důvodu nedostatků klíčové kontroly.
51 Komise tak navrhla vyloučit z financování Unie částku ve výši 17 687 303,44 eura za výdaje uskutečněné v roce 2010, z toho částku 16 513 582,57 eura z titulu výdajů týkajících se režimu jednotné platby a částku ve výši 1 173 720,59 eura z titulu výdajů týkajících se rozvoje venkova.
52 Orgány Spojeného království nepodaly smírčímu orgánu návrh na zahájení smírčího řízení podle článku 16 nařízení č. 885/2006.
53 Komise dne 15. října 2012 předala Spojenému království souhrnnou zprávu týkající se výsledků šetření AA/2009/24.
54 Komise za těchto podmínek přijala dne 26. února 2013 prováděcí rozhodnutí Komise 2013/123/EU, kterým se z financování Evropskou unií vylučují některé výdaje vynaložené členskými státy v rámci záruční sekce EZOZF, v rámci EZZF a v rámci EZFRV (Úř. věst. L 67, s. 20, dále jen „napadené rozhodnutí“), mezi nimi i výdaje vynaložené v Severním Irsku v roce 2010, o které se jedná v projednávané věci.
Řízení a návrhová žádání účastníků řízení
55 Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 2. května 2013 podalo Spojené království projednávanou žalobu.
56 Dopisem došlým kanceláři Tribunálu dne 19. července 2013 Spojené království požádalo, aby projednávaná věc byla pro účely ústní části řízení a rozsudku spojena s věcí T‑503/12, Spojené království v. Komise. Komise se k tomuto návrhu vyjádřila dopisem došlým kanceláři Tribunálu dne 29. července 2013.
57 Při změně složení senátů Tribunálu byl soudce zpravodaj přidělen k druhému senátu, kterému byla tudíž přidělena tato věc.
58 Na návrh soudce zpravodaje Tribunál (druhý senát) rozhodl o zahájení ústní část řízení a v rámci organizačních procesních opatření stanovených v článku 64 svého jednacího řádu ze dne 2. května 1991 položil Komisi písemně jednu otázku. Komise tuto otázku zodpověděla ve stanovené lhůtě.
59 Řeči účastníků řízení a jejich odpovědi na otázky Tribunálu byly vyslechnuty na jednání dne 3. prosince 2014.
60 Spojené království navrhuje, aby Tribunál:
– zrušil napadené rozhodnutí v rozsahu, v němž se týká položky uvedené v jeho příloze 1, jež se týká extrapolované opravy ve výši 5,19 % uplatněné na výdaje uskutečněné v Severním Irsku v průběhu finančního roku 2010 (dosahující částky 16 513 582,57 eura);
– uložil Komisi náhradu nákladů řízení.
61 Komise navrhuje, aby Tribunál:
– zamítl žalobu jako neopodstatněnou;
– uložil Spojenému království náhradu nákladů řízení.
Právní otázky
62 Spojené království na podporu své žaloby na neplatnost uplatňuje dva žalobní důvody – první žalobní důvod v zásadě vychází z existence nesprávného právního posouzení a nesprávných skutkových zjištění, pokud jde o stanovení rozsahu skutečných ztrát pro fond, a druhý žalobní důvod v zásadě vychází z existence nesprávného právního posouzení a nesprávných skutkových zjištění ovlivňujících závěry Komise, pokud jde o nedostatky sekundárních kontrol, zejména stran metod výpočtu neoprávněně provedených plateb a sankcí použitelných v případě vykázání větší rozlohy.
63 Jak vyplývá ze spisů účastníků řízení a diskusí vedených při jednání, Spojené království oběma žalobními důvody uplatněnými na podporu projednávané žaloby v podstatě zpochybňuje základ pro výpočet, tedy všechny výdaje, na které Komise uplatnila finanční opravu ve výši 5,19 % (první žalobní důvod), a dále zejména metodu výpočtu neoprávněně vyplacených plateb a použitelných sankcí, použitou k vyhodnocení rizika, v souvislosti s kterou Komise konstatovala nedostatečnost sekundárních kontrol (druhý žalobní důvod).
Úvodní úvahy
64 Úvodem je na prvém místě nejprve třeba připomenout, že fond financuje pouze intervence prováděné v souladu s ustanoveními unijního práva v rámci společné organizace zemědělských trhů (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 9. ledna 2003, Řecko v. Komise, C‑157/00, Sb. rozh., EU:C:2003:5, bod 15 a citovaná judikatura; ze dne 9. ledna 2003, Řecko v. Komise, C‑157/00, Sb. rozh., EU:C:2003:5, bod 15 a citovaná judikatura; ze dne 24. února 2005, Řecko v. Komise, C‑300/02, Sb. rozh., EU:C:2005:103, bod 32 a citovaná judikatura, a ze dne 4. září 2009, Rakousko v. Komise, T‑368/05, EU:T:2009:305, bod 70).
65 Zadruhé podle ustálené judikatury Komisi přísluší, aby prokázala existenci porušení pravidel společné organizace zemědělských trhů. Komise má tedy povinnost odůvodnit své rozhodnutí konstatující absenci nebo nedostatky kontrol provedených dotyčným členským státem. Komise však není povinna vyčerpávajícím způsobem prokázat nedostatečnost kontrol provedených vnitrostátními orgány nebo nesrovnalosti údajů předaných vnitrostátními orgány, nýbrž předložit důkazy prokazující závažné a důvodné pochybnosti, které má o těchto kontrolách nebo údajích. Dotčený členský stát naproti tomu nemůže vyvrátit zjištění Komise, aniž by podložil svá vlastní tvrzení skutečnostmi, které dokládají existenci spolehlivého a operativního kontrolního systému. Nepodaří-li se mu tedy prokázat, že zjištění Komise jsou nepřesná, pak tato zjištění představují skutečnosti způsobilé vzbudit závažné pochybnosti o zavedení systému odpovídajících a účinných opatření dozoru a kontroly. Toto zmírnění důkazního břemene spočívajícího na Komisi lze vysvětlit skutečností, že členský stát má nejlepší předpoklady ke shromáždění a ověření údajů nezbytných pro schválení účetních závěrek fondu, a je tedy na něm, aby předložil co nejpodrobnější a nejúplnější důkaz o skutečném stavu jeho kontrol nebo údajů a popřípadě o nesprávnosti tvrzení Komise (v tomto smyslu viz rozsudky Řecko v. Komise, bod 64 výše, EU:C:2005:103, bod 33 až 36 a citovaná judikatura; ze dne 6. března 2001, Nizozemsko v. Komise, C‑278/98, Sb. rozh., EU:C:2001:124, bod 39 až 41 a citovaná judikatura, a Rakousko v. Komise, bod 64 výše, EU:T:2009:305, bod 71 a citovaná judikatura).
66 Zatřetí podle judikatury je na Komisi, aby prokázala existenci porušení unijních předpisů; jakmile je však toto porušení prokázáno, náleží případné prokázání toho, že se Komise dopustila nesprávného posouzení, pokud jde o finanční důsledky, které je z tohoto porušení třeba vyvodit, členskému státu (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 24. dubna 2008, Belgie v. Komise, C‑418/06 P, Sb. rozh., EU:C:2008:247, bod 135, a Rakousko v. Komise 64 výše, EU:T:2009:305, bod 181).
67 Řízení financování fondu totiž v zásadě spočívá na vnitrostátních správních orgánech, které dbají na přísné dodržování unijních norem, a je založeno na důvěře mezi vnitrostátními orgány a unijními orgány. Pouze členský stát může znát a přesně určit údaje nezbytné pro zpracování účetnictví fondu, jelikož Komise není natolik blízko ekonomickým subjektům, aby mohla získat informace, které potřebuje (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 7. října 2004, Španělsko v. Komise, bod 64 výše, C‑153/01, Sb. rozh., EU:C:2004:589, bod 133 a citovaná judikatura, a Rakousko v. Komise, bod 64 výše, EU:T:2009:05, bod 182 a citovaná judikatura).
68 Na druhém místě je s ohledem na konfrontaci argumentů účastníků řízení, která proběhla v souvislosti s oběma žalobními důvody uplatněnými Spojeným královstvím, upřesnit způsob přidělování platebních nároků používaný v roce 2005 Spojeným královstvím za účelem provedení režimu jednotné platby zavedeného nařízením č. 1782/2003.
69 V tomto ohledu ze skutečností ve spisu vyplývá, že Spojené království zvolilo regionální provedení režimu jednotné platby v souladu s ustanoveními hlavy III kapitoly 5 nařízení č. 1782/2003.
70 Platební nároky byly v Severním Irsku určovány na základě modelu označovaného jako „hybridně-statický“. V tomto modelu je každý platební nárok složen z „historické“ složky (dále jen „historická složka“) a z „paušální“ složky vázané na plochu (dále jen „paušální složka“), přičemž součet hodnot těchto složek odpovídá jednotkové hodnotě platebního nároku. Za účelem stanovení hodnoty historické složky se referenční částka stanovená na základě plateb vyplacených zemědělcům za referenční období (roky 2000 až 2002) vydělí počtem hektarů, na něž lze poskytnout podporu, vykázaných zemědělci, přičemž tento počet představuje počet přidělených platebních nároků. Z toho vyplývá, že i když součet historických složek představuje pevnou částku stanovenou na základě plateb vyplacených v průběhu referenčního období, jednotková hodnota každé historické složky těchto nároků je závislá na počtu nároků přidělených v roce 2005, a tím na počtu vykázaných hektarů, na které lze poskytnout podporu za uvedený rok. Paušální složka má na druhé straně neměnnou hodnotu a v projednávané věci činí 78,33 eura.
71 Opodstatněností této žaloby je třeba se zabývat právě ve světle této rekapitulace a upřesnění, přičemž bude započato zkoumáním druhého žalobního důvodu uplatněného Spojeným královstvím.
Ke druhému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z nesprávného právního posouzení a nesprávných skutkových zjištění, pokud jde o nedostatky sekundárních kontrol, a zejména metod výpočtu neoprávněně vyplacených plateb a sankcí použitelných v případě vykázání větší rozlohy
72 Druhým žalobním důvodem znějícím na neplatnost, který vychází z nesprávného právního posouzení a nesprávných skutkových zjištění, pokud jde o konstatování nedostatků sekundárních kontrol, Spojené království zpochybňuje zejména metodu výpočtu neoprávněně vyplacených plateb a sankcí použitelných v případě vykázání větší rozlohy, tedy metodu, podle které postupovala Komise a kterou použila ve zprávě o vyhodnocení rizika. Tento žalobní důvod je rozdělen do pěti výtek; které se týkají zaprvé zpětného přehodnocení hodnoty platebních nároků; zadruhé zohlednění rozdílů v plochách ovlivňujících prémie „na zvířata“ při novém výpočtu platebních nároků; zatřetí vymáhání neoprávněných plateb; začtvrté snížení a vyloučení použitelných v případě vykázání větší rozlohy a zapáté úmyslného vykázání větší rozlohy.
73 Vzhledem k tomu, že na rozdíl od druhé a páté výtky se první, třetí a čtvrtá výtka výslovně zabývají metodou výpočtu přeplatků a sankcí, na základě které bylo vyhodnoceno riziko vzniklé fondu – v projednávané věci ve zprávě o vyhodnocení rizika – je nejprve třeba zkoumat tyto tři výtky před tím, než bude posouzena druhá a pátá výtka.
K první, třetí a čtvrté výtce, které se týkají metody vyhodnocení finančního rizika vzniklého fondu
74 První, třetí a čtvrtou výtkou, které byly uvedeny na podporu tohoto žalobního důvodu, Spojené království současně zpochybňuje zjištění nedostatků učiněná Komisí, která ovlivňují některé sekundární kontroly, a metodu výpočtu neoprávněných plateb, které musí být vráceny, a snížení a vyloučení uplatňovaných v případě vykázání větší rozlohy, upřednostňovanou Komisí a použitou ve zprávě o vyhodnocení rizika.
75 Tyto tři výtky se týkají výkladu několika ustanovení nařízení č. 796/2004 v situaci, kdy byly platby uskutečněny na základě některých neoprávněně přiznaných platebních nároků doprovázených hektary, na které nelze poskytnout podporu. Konkrétně situace, která je předmětem těchto výtek, souvisí se skutečností, že při původním přiznání platebních nároků pro účely režimu jednotné platby došlo k chybám týkajícím se přípustných ploch. Z tohoto důvodu byl některým zemědělcům přiznán příliš vysoký počet platebních nároků. S ohledem na metodu přiznávání platebních nároků zvolenou Spojeným královstvím (viz bod 70 výše) mělo toto neoprávněné přidělení za účinek podhodnocení jednotkové hodnoty každého platebního nároku dotyčných zemědělců, a konkrétně jejich historické složky. Toto neoprávněné přiznání mělo na druhé straně za účinek nadhodnocení celkové hodnoty součtu těchto platebních nároků z důvodu paušální složky. Chyby týkající se způsobilých ploch se opakovaly v následujících letech, a to až do jejich odhalení při kontrolách, takže platby byly poskytovány na základě hektarů nezpůsobilých pro získání podpory.
76 Za těchto podmínek Spojené království tvrdí, že v takové situaci musí být jednotková hodnota platebních nároků – současně se snížením jejich počtu – zpětně valorizována, a to na základě článku 73a nařízení č. 796/2004 (první výtka) před použitím ustanovení článku 73 téhož nařízení, který se týká navrácení neoprávněně vyplacených částek (třetí výtka) a použitím ustanovení článku 51 uvedeného nařízení, který se týká snížení a vyloučení v případě vykázání větší rozlohy (čtvrtá výtka).
– K první výtce, týkající se zpětného přehodnocení hodnoty platebních nároků
77 Spojené království tvrdí, že na rozdíl od toho, co Komise konstatovala v rámci účetní závěrky, čl. 73a odst. 1 a 2 nařízení č. 796/2007 ukládá, aniž je nutné zohlednit vědomost zemědělce, úpravu hodnoty platebních nároků v případě původního přidělení příliš vysokého počtu platebních nároků. Vědomost zemědělce má dopad pouze v kontextu odstavce 2a tohoto ustanovení, který však není v projednávané věci použitelný. Spojené království uvádí, že mimoto, že Komise sama systematicky upravuje na základě čl. 73a odst. 1 a 2 nařízení č. 796/2004 hodnotu platebních nároků pro futuro, nijak nerozlišuje mezi zpětným přehodnocením a přehodnocením prospektivním a že nový systematický prospektivní výpočet je dokonce v rozporu s těmito ustanoveními. Spojené království v odpovědi na argumenty Komise tvrdí, že odkaz na článek 73 nařízení č. 796/2004 v čl. 73a odst. 4 téhož nařízení nezpochybňuje jeho výklad článku 73a uvedeného nařízení.
78 Komise zpochybňuje opodstatněnost těchto argumentů.
79 V případě této výtky se účastníci řízení neshodují v tom, zda v případě přiznání příliš vysokého počtu platebních nároků v důsledku chyb ve způsobilé ploše, k nimž došlo v roce 2005, a které se následně opakovaly, což vedlo k podhodnocení jednotkové hodnoty platebních nároků a nadhodnocení jejich celkové hodnoty, článek 73a nařízení č. 793/2004 ukládá provést zpětné přehodnocení jednotkové hodnoty platebních nároků, a to před uplatněním ustanovení týkajících se navrácení neoprávněně vyplacených částek a sankcí použitelných v případě vykázání větší rozlohy dotčeného ve třetí a čtvrté výtce tohoto žalobního důvodu.
80 V tomto ohledu je třeba především připomenout, že článek 36 nařízení č. 73/2009 stanoví, že platební nároky na hektar se neupravují, není-li v tomto nařízení stanoveno jinak (rozsudek ze dne 5. června 2014, Vonk Noordegraaf, C 105/13, Sb. rozh., EU:C:2014:1126, bod 37).
81 Vzhledem k tomu, že podle čl. 34 odst. 1 nařízení č. 73/2009 každý aktivovaný platební nárok opravňuje k vyplacení částky, kterou stanoví, změna této částky by vedla ke snížení nebo zvýšení částky podpory poskytnuté dotyčnému zemědělci. Jak však vyplývá z bodu 29 odůvodnění nařízení č. 1782/2003, jedním z cílů režimu jednotné platby je umožnit každému zemědělci, aby mohl nadále využívat stejnou úroveň podpory odpovídající částkám, které mu byly poskytnuty během referenčního období (rozsudek Vonk Noordegraaf, bod 80 výše, EU:C:2014:1126, bod 38).
82 Je však třeba konstatovat, že žádné ustanovení nařízení č. 73/2009 výslovně nestanoví možnost změnit platební nároky zemědělce, který získal příliš vysoký počet platebních nároků při původním přidělení (v tomto smyslu viz rozsudek Vonk Noordegraaf, bod 80 výše, EU:C:2014:1126, bod 40).
83 Naproti tomu článek 73a nařízení č. 796/2004 stanoví pravidla týkající se navrácení neoprávněně přiznaných nároků, ze kterého vyplývá, že za okolností, na které se tato pravidla vztahují, mohou být platební nároky předmětem nového výpočtu. Toto ustanovení má svůj původ, jak to vyplývá z bodu 15 odůvodnění nařízení č. 239/2005, kterým bylo vloženo do nařízení č. 796/2004, ve vůli stanovit pravidla pro případ, kdy zemědělec získal určité množství platebních nároků neoprávněně nebo pro případ, kdy byla hodnota každého platebního nároku stanovena v nesprávné výši.
84 Vzhledem k tomu, že Spojené království zakládá tvrzení na čl. 73a odst. 1 nařízení č. 796/2004, případně ve spojení s odstavcem 2 tohoto ustanovení, podle kterého je v případě neoprávněného přidělení některých platebních nároků, třeba provést jejich snížení a zpětně přehodnocení, je třeba podat výklad článku 73a uvedeného nařízení.
85 Za tímto účelem je třeba připomenout, že při výkladu ustanovení unijního práva je třeba vzít v úvahu nejen jeho znění, ale rovněž jeho kontext a cíle sledované právní úpravou, jejíž je součástí (rozsudek ze dne 17. listopadu 1983, Merck, 292/82, EU:C:1983:335, Sb. rozh., s. 335, bod 12).
86 Zaprvé je třeba připomenout relevantní ustanovení článku 73a nařízení č. 796/2004. V tomto ohledu článek 73a nařízení č. 796/2004 v odstavci 1 především stanoví, že pokud některé platební nároky byly přiznány neoprávněně, zemědělec se vzdá neoprávněně přiznaných nároků ve prospěch vnitrostátní rezervy a má se za to, že tato nároky nebyly přiznány od počátku. Z článku 73a odst. 2 nařízení č. 796/2004 dále vyplývá, že pokud je hodnota platebních nároků příliš vysoká, tato hodnota se v důsledku toho upraví, přičemž se má za to, že tyto nároky byly od počátku přiznány ve výši po úpravě. Konečně čl. 73a odst. 2a nařízení č. 796/2004, vložený nařízením č. 972/2007 stanoví, že pokud bylo pro účely uplatnění odstavce 1 a 2 téhož článku prokázáno, že zemědělci byly některé platební nároky přiděleny neoprávněně, ale že takové přidělení nemá dopad na celkovou hodnotu nároků, které zemědělec dostal, platební nároky se přepočítají s výhradou případů, kdy zemědělci nemohli přiměřeným způsobem chyby zjistit (v tomto smyslu viz rozsudek Vonk Noordegraaf, bod 80 výše, EU:C:2014:1126, bod 41). Kromě toho v souladu s čl. 73a odst. 4 nařízení č. 796/2004 musí být neoprávněně vyplacené částky vráceny v souladu s článkem 73 téhož nařízení, který je věnován vymáhání neoprávněně vyplacených plateb.
87 Zadruhé je třeba uvést, že se účastníci řízení v projednávané věci shodují na nepoužitelnosti ustanovení čl. 73a odst. 2a nařízení č. 796/2004, jelikož neoprávněné přidělení platebních nároků, pokud zahrnuje podhodnocení jednotkové hodnoty platebních nároků, ovlivnilo z důvodu paušální složky i celkovou hodnotu platebních nároků.
88 Zatřetí, pokud jde o výklad čl. 73a odst. 1 nařízení č. 796/2004, je třeba uvést, že znění tohoto ustanovení nestanoví nebo výslovně nevylučuje zpětné přehodnocení jednotkové hodnoty platebních nároků v návaznosti na vrácení neoprávněně přiznaných nároků.
89 Účastníci řízení nicméně uvedli, že formulace uvedená v čl. 73a odst. 1 třetím pododstavci nařízení č. 796/2004, podle kterého se má za to, že platební nároky, které byly přiznány neoprávněně, nebyly přiznány od počátku, může být chápána v tom smyslu, že je třeba, pokud neoprávněné přiznání platebních nároků ovlivnilo jednotkovou hodnotu přiznaných nároků, provést přehodnocení jednotkové hodnoty existujících nároků.
90 Tento výklad čl. 73a odst. 1 nařízení č. 796/2004 však neobstojí při kontextuální analýze tohoto ustanovení.
91 Je totiž třeba uvést, že takový výklad čl. 73a odst. 1 nařízení 796/2004 by zbavil – přinejmenším částečně – smyslu doplnění odstavce 2a tohoto ustanovení nařízením č. 972/2007. V rámci čl. 73a odst. 2a uvedeného nařízení je pro účely použití odstavců 1 a 2 téhož ustanovení přehodnocení jednotkové hodnoty platebních nároků v případě neoprávněného přiznání omezeno na jiný případ, jak se na tom shodují účastníci řízení, než je ten, o který se jedná v projednávané věci, ve kterém uvedené neoprávněné přiznání nemá žádný dopad na celkovou hodnotu platebních nároků, pokud zemědělec nemohl přiměřeným způsobem odhalit způsobené chyby. Jestliže by přitom měl být čl. 73a odst. 1 nařízení č. 796/2004 vykládán v tom smyslu, že sám obsahuje povinnost provést zpětné přehodnocení jednotkové hodnoty platebních nároků – a to bez ohledu na dopad takového přehodnocení na celkovou hodnotu platebních nároků, a to případně i tehdy, pokud zemědělec mohl přiměřeným způsobem odhalit způsobené chyby – byla by tato formulace uvedená v čl. 73a odst. 2a nařízení č. 769/2004 zbavena veškeré užitečnosti a relevantnosti.
92 Tento výklad je mimoto potvrzen důvody ke vložení odstavce 2a do článku 73a nařízení č. 796/2004 nařízením č. 972/2007. Jak totiž vyplývá z bodu 19 nařízení č. 972/2007, pouze v případech, kdy nemělo neoprávněné přidělení nároků dopad na celkovou hodnotu platebních nároků, ale pouze na počet nároků zemědělce, opraví členské státy přidělení nebo případně typ nároků bez snížení jejich hodnoty podle posledně uvedeného ustanovení v případě, že zemědělec nemohl chybu přiměřeným způsobem zjistit.
93 Za těchto podmínek je třeba mít za to, že formulaci v čl. 73a odst. 1 třetím pododstavci nařízení č. 796/2004, podle které se „[u] platebních nároků přiznaných neoprávněně [...] má za to, že nebyly přiznány od počátku“ není možné vykládat v tom smyslu, že ukládá provedení zpětného přehodnocení jednotkové hodnoty platebních nároků. Naopak toto ustanovení je nutné vykládat ve spojení s čl. 73a odst. 4 uvedeného nařízení, podle kterého „[n]eoprávněně vyplacené částky musí být vráceny v souladu s článkem 73 [téhož nařízení].“ Z toho vyplývá, že výše uvedená formulace obsažená v čl. 73a odst. 1 třetím pododstavci nařízení č. 796/2004 musí být vykládána v tom smyslu, že jejím jediným cílem je stanovit, že podpory, případně přidělené na základě neoprávněně přiznaných nároků, jsou samy o sobě neoprávněné, takže musí být navráceny v souladu s ustanoveními článku 73 nařízení č. 796/2004.
94 Ostatně je třeba konstatovat, že tento výklad není v rozporu s cíli režimu jednotné platby. Jak bylo připomenuto v bodě 81 výše, z bodu 29 odůvodnění nařízení č. 1782/2003 podle judikatury vyplývá, že jedním z cílů režimu jednotné platby je umožnit každému zemědělci nadále využívat srovnatelnou úroveň podpory odpovídající částkám, které mu byly poskytnuty během referenčního období (rozsudek Vonk Noordegraaf, bod 80 výše, EU:C:2014:1126, bod 38). Jak totiž vyplývá z použití adjektiva „srovnatelný“, tento režim nezaručuje striktní totožnost výše podpory.
95 Začtvrté, pokud jde o argumenty Spojeného království vycházející z čl. 73a odst. 2 nařízení č. 796/2004, je třeba uvést, že toto ustanovení upravuje přehodnocení platebních nároků pouze ve smyslu jejich snížení. Naproti tomu ze znění tohoto ustanovení nijak nevyplývá, že by umožňovalo přehodnocení směrem nahoru, pokud by z důvodu úvodního přiznání příliš vysokého počtu platebních nároků byla hodnota těchto platebních nároků stanovena na příliš nízké úrovni.
96 Kromě toho je třeba konstatovat, že ačkoli Spojené království zastávalo při jednání opačný názor, čl. 73a odst. 2 nařízení č. 896/2004 nemůže být vykládán v tom smyslu, že ukládá zpětné přehodnocení jednotkové hodnoty platebních nároků směrem nahoru, pokud byla v případě neoprávněného přiznání některých platebních nároků a podhodnocení jednotkové hodnoty přiznaných nároků celková hodnota nároků přiznaných zemědělci nadhodnocena. Vedle skutečnosti, že použití pojmu „hodnota“ v čl. 73a odst. 2 vyloženého v kontextu čl. 73a odst. 2a téhož nařízení musí být chápáno při neexistenci dalšího upřesnění, že se jedná o celkovou hodnotu, tak, že se jedná o jednotkovou hodnotu jednotlivých platebních nároků, výklad navrhovaný Spojeným královstvím musí být v každém případě odmítnut, a to z obdobných důvodů, jako jsou důvody uvedené v bodech 91 a 92 výše.
97 Z toho vyplývá, že na rozdíl od tvrzení Spojeného království, výklad čl. 73a odst. 1 nařízení č. 796/2004 ve spojení s jeho odstavcem 2 neumožňuje konstatovat, že v případě původního přidělení příliš vysokého počtu platebních nároků, které způsobilo podhodnocení jednotkové hodnoty uvedených nároků a zároveň ovlivnilo celkovou hodnotu uvedených platebních nároků, je třeba při odhalení chyby přistoupit ke zpětnému přehodnocení jednotkové hodnoty platebních nároků po snížení jejich počtu.
98 Dále pokud Spojené království ve své replice uvedlo, že Komise uznala nesprávnost své analýzy tím, že připustila, že čl. 73a odst. 2 nařízení č. 796/2004, který jediný odkazuje na vědomost zemědělce, je nepoužitelný, postačí uvést, že z písemností ve spisu nijak nevyplývá, že Komise zamýšlela opírat svou výtku vycházející ze systematického přehodnocení platebních nároků na čl. 73a odst. 2 nařízení č. 796/2004.
99 Proto – a aniž je třeba zkoumat argumenty Komise vycházející z čl. 73 odst. 4 nařízení 796/2004, které se týkají navrácení neoprávněně vyplacených plateb, tedy otázku vztahující se ke třetí výtce tohoto žalobního důvodu – je třeba konstatovat, že tato výtka musí být zamítnuta.
– Ke třetí výtce, týkající se vrácení neoprávněně vyplacených plateb
100 Spojené království zpochybňuje úvahy vyjádřené Komisí ohledně vrácení neoprávněně vyplacených plateb z titulu článku 73 nařízení č. 796/2004. V podstatě se domnívá, že je v případě původního přiznání příliš vysokého počtu platebních nároků nutné přepočítat platební nároky v souladu s článkem 73a téhož nařízení před tím, než budou stanoveny neoprávněně vyplacené částky, které musí být vráceny. Z toho podle něj vyplývá, že v takovém případě částky týkající se historické složky nemají být vraceny. Přístup Komise, která stanovila částky, jež musí být vráceny, na základě původní hodnoty neexistujících platebních nároků, je podle Spojeného království neslučitelný s články 73 a 73a nařízení č. 796/2004 v tom, že Komise neprovedla zpětnou úpravu hodnoty nároků a dále uložila zemědělcům povinnost vrátit částky vyšší, než je skutečná ztráta pro fond a neoprávněně vyplacené platby. Tím přístup Komise vyústil v sankcionování zemědělců.
101 Komise zpochybňuje opodstatněnost těchto argumentů.
102 Zaprvé, je třeba připomenout, že čl. 34 odst. 1 nařízení č. 73/2009 stanoví:
„Podpora v rámci režimu jednotné platby se poskytne zemědělcům po aktivaci platebních nároků na hektar, na který lze poskytnout podporu. Aktivované platební nároky opravňují k vyplacení stanovených částek.“
103 Na druhém místě je třeba uvést, že podle čl. 73 odst. 1 nařízení č. 796/2004 je dotyčný zemědělec v případě neoprávněně provedené platby povinen vrátit příslušnou částku včetně vypočtených úroků, jak je stanoveno v odstavci 3 tohoto ustanovení.
104 Podle čl. 73 odst. 4 prvního pododstavce nařízení č. 796/2004 se povinnost vrácení stanovená v čl. 73 odst. 1 neuplatní, pokud byla platba provedena omylem příslušného orgánu nebo jiného orgánu a pokud zemědělec nemohl chybu přiměřeně objevit. Kromě toho z čl. 73 odst. 4 druhého pododstavce nařízení č. 796/2004 vyplývá, že pokud se však chyba týká skutečností rozhodných pro výpočet dotyčné platby, použije se první pododstavec tohoto ustanovení pouze v případě, že rozhodnutí o vrácení nebylo sděleno do 12 měsíců od provedení platby.
105 Na třetím místě z judikatury vyplývá, že pokud unijní normotvůrce stanoví podmínky způsobilosti pro poskytnutí podpory, není vyloučení způsobené nedodržením jedné z těchto podmínek sankcí, ale pouhým následkem nedodržení legislativou stanovených podmínek (viz rozsudky ze dne 24. května 2007, Maatschap Schonewille‑Prins, C‑45/05, Sb. rozh., EU:C:2007:296, bod 47, a ze dne 24. května 2012, Hehenberger, C‑188/11, Sb. rozh., EU:C:2012:312, bod 37).
106 V projednávané věci je třeba uvést, že argumentace Spojeného království je založena na premise, že v případě neoprávněného přidělení platebních nároků, které ovlivňuje zároveň jednotkovou hodnotu i celkovou hodnotu nároků, je třeba podle článku 73a nařízení č. 796/2004 přistoupit ke zpětnému přehodnocení hodnoty platebních nároků po snížení jejich počtu ještě před uplatněním článku 73 téhož nařízení na vrácení neoprávněně vyplacených částek.
107 Tuto premisu však nelze přijmout.
108 S ohledem na úvahy uvedené v bodě 97 výše se takové přehodnocení totiž nemůže na rozdíl od toho, co se vyskytuje v argumentech Spojeného království, zakládat na ustanoveních článku 73a nařízení č. 796/2004, pokud byla v případě chyb týkajících se způsobilých ploch, které se datují do roku přiznání platebních nárok, jejich celková hodnota ovlivněna uvedenými chybami.
109 Z toho vyplývá, že argumentace Spojeného království vycházející z toho, že je třeba před použitím článku 73 nařízení č. 796/2004 provést zpětné přehodnocení platebních nároků, nemůže obstát.
110 Tento závěr není zpochybněn ostatními argumenty Spojeného království, které vycházejí z toho, že použití čl. 73 odst. 1 nařízení č. 796/2004, aniž je provedeno předchozí přehodnocení platebních nároků, má za následek vrácení částek vyšších než skutečné riziko pro fond, a z tohoto důvodu představuje pro zemědělce sankci.
111 V tomto ohledu je třeba připomenout, že podle čl. 34 odst. 1 nařízení č. 73/2009 se podpora poskytne pro aktivované platební nároky, tedy na platební nároky doprovázené odpovídajícím počtem hektarů, na které lze poskytnout podporu. Chyba týkající se plochy, na kterou lze poskytnout podporu, tudíž v každém případě ovlivňuje částku vyplacené podpory jako celek, jak správně uvedla Komise.
112 Z úvah uvedených v bodě 93 výše dále vyplývá, že podpora poskytnutá na základě neoprávněně přiznaných platebních nároků představuje s ohledem na ustanovení čl. 73a odst. 1 třetího pododstavce nařízení č. 796/2004 ve spojení s čl. 73a odst. 4 téhož nařízení neoprávněně vyplacenou podporu, která musí být vrácena v souladu s článkem 73 uvedeného nařízení.
113 Přístup Spojeného království spočívající v provedení zpětného přehodnocení jednotkové hodnoty každého platebního nároku a přepočtení celkové výše podpory, která měla být zemědělci vyplacena, kdyby nedošlo k chybě v roce 2005, na základě správného počtu takto přehodnocených platebních nároků, před uplatněním ustanovení článku 73 nařízení č. 796/2004, přitom ohrožuje především správné a efektivní vrácení neoprávněně vyplacených podpor, jak správně uvádí Komise v odpovědi na první i třetí výtku tohoto žalobního důvodu.
114 Přístup Spojeného království tak má za následek nikoliv to, že je za neoprávněnou považována podpora přidělená na základě neoprávněně přiznaného platebního nároku doprovázeného plochou, která není způsobilá k poskytnutí podpory, jako celek, nýbrž omezení neoprávněné části na rozdíl mezi poskytnutou platbou a platbou revidovanou na základě platebních nároků přehodnocených směrem nahoru a počtem hektarů, označených za přípustné, který odpovídá částce paušální složky neoprávněně přiznaného platebního nároku.
115 Přitom je třeba konstatovat, že při neexistenci jakéhokoliv ustanovení, které by v případě neoprávněného přidělení některých platebních nároků ovlivňujících celkovou hodnotu platebních nároků stanovilo zpětné přehodnocení jejich jednotkové hodnoty směrem nahoru, je takový výklad neslučitelný s požadavkem striktního výkladu podmínek převzetí výdajů, které Soudní dvůr vymezil v rámci nařízení Rady (EHS) č. 729/70 ze dne 21. dubna 1970 o financování společné zemědělské politiky (Úř. věst. L 94, s. 13), které bylo nahrazeno nařízením Rady (ES) č. 1258/1999 ze dne 17. května 1999 o financování společné zemědělské politiky (Úř. věst. L 160, s. 103; Zvl. vyd. 03/25, s. 414), které bylo později nahrazeno nařízením č. 1290/2005 (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 6. listopadu 2014, Nizozemsko v. Komise, C‑610/13 P, EU:C:2012:2349, bod 41 a citovaná judikatura).
116 Vzhledem k tomu, že Spojené království v replice uvádí, že přístup, podle kterého jsou přeplatky posuzovány na základě původně přiznaných platebních nároků, brání správnému vrácení neoprávněně vyplacených částek, který případně povede k tomu, že přeplatky nebudou nikdy vráceny či vede k nadměrným vrácením, je třeba uvést, pokud jde o nadměrná vrácení, že tuto argumentaci je možné s ohledem na úvahy uvedené v bodech 113 a 114 výše pouze odmítnout.
117 Pokud jde o argument vycházející z toho, že uvedený přístup – zastávaný Komisí – by mohl mít za účinek bránění v navrácení přeplatků z důvodu výpočtu podpory na základě neexistujících platebních nároků, je třeba uvést, že tento argument, který byl uplatněn v žalobě pouze v kontextu čtvrtého žalobního důvodu a byl formulován s ohledem na ustanovení článku 51 nařízení č. 796/2004, je uplatňován v souvislosti s vyčíslením přeplatku poprvé až v replice a není v ní ničím podložen s výjimkou odkazu na vysvětlení uvedená v žalobě v rámci čtvrté výtky. V každém případě je třeba uvést, jak vyplývá z bodu 93 výše, že podpora přiznaná na základě neoprávněně přiznaného platebního nároku je sama neoprávněná. I když Spojené království tvrdí, že přístup Komise by za určitých okolností měl za účinek, že taková platba nebude považována za neoprávněnou, jestliže Komise počítá přeplatek na základě platebních nároků označených za neoprávněné, je nicméně třeba uvést, že Komise ve svých písemnostech výslovně uvádí, a to v odpovědi na první žalobní důvod uplatněný Spojeným královstvím, že zemědělec nemůže získat platbu na základě neoprávněně přiznaného platebního nároku. Ze skutečností ve spisu nadto nevyplývá, že v rámci zprávy o vyhodnocení rizika Spojené království považovalo za nezbytné vyloučit z výpočtu přeplatků některé částky poskytnuté na základě neoprávněně přiznaných platebních nároků.
118 Konečně je třeba uvést, že s ohledem na judikaturu citovanou v bodě 105 výše vrácení nepředstavuje – na rozdíl od tvrzení Spojeného království – sankci, nýbrž pouhý následek nedodržení podmínek způsobilosti.
119 Kromě toho je v každém případě třeba dodat, že čl. 73 odst. 4 první pododstavec nařízení č. 796/2004 v každém případě stanoví, že povinnost vrácení uvedená v odstavci 1 se neuplatní, pokud byla platba provedena v důsledku omylu příslušného orgánu nebo jiného orgánu a zemědělec nemohl chybu prokazatelně objevit. Z toho vyplývá, že zemědělec jednající v dobré víře je chráněn před vrácením neoprávněné podpory, pokud je chyba ovlivňující plochu způsobilou pro přiznání podpory či přiznání platebních nároků přičitatelná orgánům a zemědělec ji prokazatelně nemohl odhalit.
120 Z toho vyplývá, že tato výtka musí být zamítnuta.
– Ke čtvrté výtce, týkající se snížení a vyloučení použitelných v případě vykázání větší rozlohy
121 Spojené království zpochybňuje názor, že použilo chybně ustanovení článku 51 nařízení č. 796/2004. Zaprvé je toho názoru, že pokud byly chyby způsobeny při původním přiznání nároků, sankce stanovené v uvedeném článku mohou být uplatněny teprve po přepočítání hodnoty platebních nároků v souladu s článkem 73a téhož nařízení. Zadruhé Spojené království sice uznává, že sankce musí být možné uložit z titulu celého vykazovaného roku, jestliže zemědělec vykáže nepřípustnou plochu pro aktivaci platebního nároku, kterým skutečně disponuje, nicméně uvádí, že Komise v případě chyb způsobených při původním přidělení platebních nároků a zopakovaných v následujících vykazovaných letech, zastává nesprávný názor, že sankce musí být uplatněny nejen za rok 2005, ale rovněž za pozdější roky, ačkoliv zemědělec vykazuje dostatek hektarů přípustných pro aktivaci platebních nároků, jimiž skutečně disponuje. Ustanovení článku 51 nařízení č. 796/2004 tak rozlišují mezi vykázáními nadměrné rozlohy vedoucí k aktivaci platebních nároků, které zemědělec skutečně má k dispozici, a vykázáními větší rozlohy vedoucími k chybě způsobené při původním přiznání platebních nároků. Jak ze systematiky čl. 51 odst. 1 a 2a nařízení č. 796/2004, potvrzené čl. 57 odst. 2 druhou odrážkou nařízení č. 1122/2009, tak – podpůrně – ze zásady zpětného uplatnění mírnější sankce v projednávané věci z uvedeného čl. 57 odst. 2 druhého pododstavce nařízení č. 1122/2009 vyplývá, že v případě pozdějších roků není dána povinnost k úhradě žádné sankce.
122 Komise zpochybňuje podloženost argumentů Spojeného království.
123 Nejprve je třeba uvést, že argumentace uplatněná Spojeným královstvím na podporu této výtky je založena na premise, podle které je třeba před uplatněním snížení a vyloučení podle článku 51 nařízení č. 796/2004 použít článek 73a téhož nařízení, jak jej vykládá Spojené království.
124 V tomto ohledu postačí připomenout, že tato premisa je chybná, jak vyplývá z bodů 97 a 108 výše.
125 V bodech 97 a 108 výše již totiž bylo uvedeno, že článek 73a nařízení č. 796/2004 nemůže být vykládán v tom smyslu, že za takových okolností, jako jsou okolnosti dotčené v projednávané věci, upravuje zpětné přehodnocení hodnoty platebních nároků.
126 Z toho rovněž vyplývá, že vzhledem k tomu, že článek 73a nařízení č. 796/2004 za takových okolností, jako jsou okolnosti projednávané věci, neumožňuje nový zpětný výpočet platebních nároků, Spojené království nemůže Komisi vytýkat, že zachází s jinak vykázanými plochami a s vykázanými platebními nároky, když upraví vykázané plochy, a přitom neupraví vykázané platební nároky.
127 Zadruhé Spojené království zastává názor, že pokud jde o vykazovaný rok 2005, je třeba v souladu s čl. 51 odst. 1 nařízení č. 796/2004 uplatnit sankci za vykázání větší rozlohy, přičemž tato sankce musí být vypočtena na základě platebních nároků, které byly zpětně opraveny. Pokud jde o pozdější vykazované roky, v jejichž průběhu byla stejná chyba zopakována, Spojené království je toho názoru, že použití čl. 51 odst. 1 ve spojení s odstavcem 2a nařízení č. 796/2004 má za účinek vyloučení všech sankcí za tyto roky. Tato úvaha je podle Spojeného království založena na systematice uvedených ustanovení v tom smyslu, že pokud zemědělec ohlásí přípustnou plochu postačující pro aktivaci platebních nároků, kterými skutečně disponuje (tedy případně po snížení jejich počtu a přehodnocení jejich hodnoty), není podle čl. 51 odst. 2a nařízení č. 796/2004 účelné mu uložit sankci.
128 Za účelem zkoumání opodstatněnosti těchto argumentů je třeba ověřit, zda čl. 51 odst. 1 nařízení č. 796/2004 ukládá, navzdory znění článku 73a téhož nařízení, provedení zpětného přehodnocení hodnoty platebních nároků, a zda z čl. 51 odst. 2a uvedeného nařízení vyplývá, že – jak tvrdí Spojené království – žádná sankce nesmí být uložena, pokud zemědělec vykáže plochu dostatečnou pro aktivaci počtu platebních nároků, kterým skutečně disponuje.
129 Úvodem je nejprve třeba uvést, že cíli nařízení č. 796/2004, a zejména jeho článku 51 je podle bodů 29 a 55 odůvodnění tohoto nařízení zajištění účinného dodržování ustanovení o režimech podpor řízených podle integrovaného systému a přijetí vhodných opatření pro boj proti nesrovnalostem a podvodům za účelem účinné ochrany finančních zájmů Unie (obdobně viz rozsudek ze dne 28. února 2002, Agrargenossenschaft Pretzsch, C‑417/00, Sb. rozh., EU:C:2002:715, bod 33).
130 Článek 51 odst. 1 nařízení č. 796/2004 v případě, kdy plocha vykázaná v žádosti o podporu přesáhne plochu zjištěnou při kontrole, stanoví sankce odstupňované podle závažnosti nesrovnalosti, ke které došlo (obdobně viz rozsudek Agrargenossenschaft Pretzsch, bod 129 výše, EU:C:2002,715, bod 35). Zaprvé, pokud rozdíl mezi vykázanou plochou a plochou zjištěnou v souladu s čl. 50 odst. 3 až 5 téhož nařízení, vypočte se podpora na základě zjištěné plochy snížené o dvojnásobek zjištěného rozdílu, pokud tento rozdíl přesahuje buď 3 %, nebo dva hektary, ale ne více než 20 % zjištěné plochy. Zadruhé, pokud je uvedený rozdíl větší než 20 % zjištěné plochy, neposkytne se žádná podpora. Zatřetí, pokud je tento rozdíl větší než 50 %, je zemědělec rovněž penalizován, a to až do výše částky, která odpovídá rozdílu mezi vykázanou plochou a plochou zjištěnou v souladu s čl. 50 odst. 3 a 5 nařízení č. 796/2004.
131 Naopak čl. 51 odst. 2a nařízení č. 796/2004 v prvním pododstavci stanoví, že se tato snížení a vyloučení neuplatní, pokud zemědělec vykáže plochu, která přesahuje platební nároky, a vykázaná plocha splňuje všechny ostatní požadavky na způsobilost. Dále podle druhého pododstavce téhož ustanovení platí, že pokud zemědělec vykáže plochu, která přesahuje platební nároky, a vykázaná plocha nesplňuje ostatní požadavky na způsobilost, je rozdílem uvedeným v čl. 51 odst. 1 rozdíl mezi plochou, která všechny ostatní požadavky na způsobilost splňuje, a vykázanou částkou platebních nároků.
132 Konečně je třeba dodat, že z judikatury vyplývá, že pokud příslušný orgán odhalí, že žadatel o podporu předložil nikoliv záměrně chybnou žádost, jež vedla k nadhodnocení plochy způsobilé pro poskytnutí podpory, a že ke stejné chybě došlo v průběhu let předcházejících roku, ve kterém byla taková chyba odhalena, což v každém z těchto let vedlo k nadhodnocení plochy způsobilé pro poskytnutí podpory, je tento orgán povinen s výhradou dodržení promlčecích lhůt stanovených v čl. 3 odst. 1 nařízení č. 2988/95, snížit plochu skutečně určenou pro účely výpočtu podpory splatné za všechny dotyčné roky (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 19. listopadu 2002, Strawson a Gagg & Sons, C‑304/00, Sb. rozh., EU:C:2002:695, bod 64, a ze dne 26. července 2006, Belgie v. Komise, T‑221/04, EU:T:2006:223, bod 88).
133 Oběma otázkami uvedenými v bodě 128 výše je třeba zabývat se právě ve světle této rekapitulace.
134 Zaprvé, pokud jde o otázku, zda snížení a vyloučení stanovená v čl. 51 odst. 1 nařízení č. 796/2004 musí být určována na základě jednotkové hodnoty přepočtených platebních nároků, je třeba uvést, ačkoli Spojeného království tvrdí opak, že ze znění tohoto článku, který je podle tohoto členského státu „vyjádřen […] v nárocích“ ani z jeho výkladu ve světle definice pojmu „zjištěná plocha“ v čl. 2 bodu 22 tohoto nařízení nevyplývá, že sankce stanovená v uvedeném čl. 51 odst. 1 nařízení č. 796/2004 musí být stanovena na základě zpětně přepočtených platebních nároků.
135 Ze znění čl. 51 odst. 1 nařízení č. 796/2004 totiž vyplývá, že snížení a vyloučení, která v něm jsou stanovena, se uplatní, pokud plocha vykázaná zemědělcem přesáhne plochu zjištěnou zejména podle čl. 50 odst. 3 téhož nařízení a rozdíl mezi oběma plochami přesáhne meze stanovené tímto ustanovením.
136 Avšak přestože z tohoto ustanovení vyplývá, že se vykázání větší rozlohy sankcionuje snížením zjištěné plochy, na jejímž základě se výše podpory vypočte, a to za podmínek stanovených v tomto ustanovení, je třeba konstatovat, že s ohledem na samotné znění tohoto ustanovení není jeho použití nijak podřízeno předchozímu přehodnocení jednotkové hodnoty platebních nároků v případě neoprávněného přiznání takových nároků.
137 Ostatně odkazuje-li Spojené království na čl. 2 bod 22 nařízení č. 796/2004, je třeba uvést, že ve smyslu tohoto ustanovení je plocha zjištěná pouze tehdy, pokud splňuje všechny podmínky použitelné na poskytnutí podpory, přičemž v případě režimu jednotné platby lze vykázanou plochu považovat za zjištěnou jedině tehdy, pokud je s ní spojen odpovídající počet platebních nároků.
138 I za předpokladu, jak tvrdí Spojené království, že by uvedený čl. 2 bod 22 nařízení č. 796/2004 definoval plochu určenou ve vztahu k ploše spojené s počtem platebních nároků, kterými zemědělec skutečně disponuje, a že tato definice je relevantní v kontextu článku 51 uvedeného nařízení, nemůže tato definice vést k povinnosti počítat sankce ukládané podle čl. 51 odst. 1 nařízení č. 796/2004 na základě přepočtené hodnoty platebních nároků. Článek 2 bod 22 uvedeného nařízení totiž neobsahuje žádný údaj týkající se hodnoty platebních nároků, kterou by případně bylo třeba zohlednit.
139 Tento výklad čl. 51 odst. 1 nařízení č. 796/2004 je jediný možný, a to tím spíše s ohledem na ustanovení článku 50 téhož nařízení a zejména odstavce 2 tohoto článku. Z článku 50 odst. 2 nařízení č. 796/2004, který definuje základ pro výpočet podpory, vyplývá, že se v případě rozporu mezi vykázanými platebními nároky a vykázanou plochou platba vypočte z nižšího základu. Jinými slovy, z tohoto ustanovení vyplývá, že výpočet podpory se provede na základě platebních nároků vykázaných zemědělcem, aniž by bylo třeba zohlednit případné přehodnocení jejich jednotkové hodnoty směrem nahoru.
140 Tento výklad ustanovení čl. 51 odst. 1 nařízení č. 796/2004 je konzistentní s výkladem článku 73a téhož nařízení provedeným v rámci první výtky uplatněné na podporu tohoto žalobního důvodu v tom smyslu – jak bylo připomenuto v bodě 125 výše – že článek 73a za takových okolností, jako jsou okolnosti dotčené v projednávané věci, nestanoví zpětné přehodnocení hodnoty platebních nároků.
141 Argumenty Spojeného království vycházející z čl. 51 odst. 1 nařízení č. 796/2004 vyložené ve světle čl. 2 bodu 22 uvedeného nařízení tudíž nemohou prokázat, že snížení a vyloučení musí být stanovena na základě zpětně přehodnocených platebních nároků.
142 Na druhém místě, pokud jde o otázku, zda v případě zopakování takové chyby týkající se přípustné plochy, jako je chyba, ke které došlo původně v roce 2005, čl. 51 odst. 2a nařízení č. 796/2004 vylučuje uplatnění snížení nebo vyloučení podle odstavce 1 tohoto ustanovení, pokud zemědělec vykáže plochu dostatečnou pro aktivaci počtu platebních nároků, kterými ve skutečnosti disponuje, je třeba připomenout, že z čl. 51 odst. 2a uvedeného nařízení vyplývá, že se tato snížení a vyloučení neuplatní, pokud zemědělec vykáže plochu, která přesahuje platební nároky, a vykázaná plocha splňuje všechny ostatní požadavky na způsobilost, přičemž pokud v takovém případě vykázaná plocha nesplňuje ostatní požadavky na způsobilost, je rozdílem uvedeným v čl. 51 odst. 1 rozdíl mezi plochou, která všechny ostatní požadavky na způsobilost splňuje, a vykázanou částkou platebních nároků.
143 Zaprvé z obou pododstavců čl. 51 odst. 2a nařízení č. 796/2004 vykládaných společně vyplývá, že vedle skutečnosti, že znění tohoto ustanovení nestanoví žádnou výhradu, pokud jde o případ opakování vykázání větší rozlohy, který původně vedl k přiznání příliš vysokého počtu platebních nároků a nezakládá žádný rozdíl mezi vykázáním větší rozlohy v okamžiku původního přiznání platebních nároků a zopakovaného později, a vykázáním větší rozlohy, ke kterému došlo po tomto přiznání, toto ustanovení se uplatní – což mimoto uvedla Komise – pokud plocha vykázaná zemědělcem překročí počet platebních nároků, které zemědělec vykázal, bez ohledu na počet nároků, kterými skutečně disponuje. I když sice první pododstavec tohoto ustanovení nedefinuje platební nároky, které v něm jsou uvedeny, jako platební nároky, které jsou vykázány, tato kvalifikace je nicméně výslovně provedena formulací druhého pododstavce téhož ustanovení.
144 Podle čl. 51 odst. 2a prvního pododstavce nařízení č. 796/2004 se proto snížení a vyloučení upravená v odstavci 1 tohoto článku neuplatní jedině za předpokladu, že vykázaná plocha je větší než počet vykázaných platebních nároků a uvedená plocha splňuje všechny ostatní kritéria přípustnosti.
145 Naproti tomu na rozdíl od argumentů Spojeného království se srovnání mezi vykázanou plochou a vykázanými nároky v rámci čl. 51 odst. 2a nařízení č. 796/2004 provede bez ohledu na počet platebních nároků, kterými zemědělec skutečně disponuje po případném vrácení neoprávněně přiznaných nároků na základě článku 73a nařízení č. 796/2004.
146 Zadruhé je třeba dodat, že tento doslovný výklad je rovněž potvrzen kontextuálním a teleologickým výkladem tohoto ustanovení.
147 V tomto ohledu je třeba připomenout, že čl. 50 odst. 2 nařízení č. 796/2004 stanoví, že existuje-li rozpor mezi vykázanými platebními nároky a vykázanou plochou, vypočítá se platba podpory v rámci režimu jednotné platby z nižšího základu. Toto ustanovení tak definuje základ pro výpočet výše podpory.
148 Dále, jak již bylo uvedeno v bodě 129 výše, článek 51 nařízení č. 796/2004 v zásadě zapadá do logiky cíle účinné ochrany finančních zájmů Unie v boji proti nesrovnalostem a podvodům. Pokud vykázaná plocha přesáhne zjištěnou plochu, čl. 51 odst. 1 nařízení č. 796/2004 k tomuto účelu stanoví odstupňované sankce (viz bod 130 výše).
149 Takové sankce naopak jsou považovány za neúčelné v případě, kdy zemědělec vykáže plochu, která přesahuje platební nároky a vykázaná plocha splňuje ostatní požadavky na způsobilost, jak vyplývá z bodu 12 odůvodnění nařízení č. 659/2006, kterým byl do článku nařízení č. 796/2004 vložen odstavec 2a. V takovém případě totiž čl. 50 odst. 2 nařízení č. 796/2004 stanoví, že základem pro výpočet podpory je počet hektarů doprovázený odpovídajícími platebními nároky, jak je uvedeno ve stejném bodě odůvodnění.
150 Vazba mezi čl. 50 odst. 2 nařízení č. 796/2004, tedy ustanovením, které je výslovně založeno na srovnání mezi vykázanou plochou a vykázanými platebními nároky, a čl. 51 odst. 2a nařízení č. 796/2004, vymezená v bodě 12 odůvodnění nařízení č. 659/2006, tudíž potvrzuje závěr, podle kterého se musí srovnání, jež má být provedeno na základě čl. 51 odst. 2a nařízení č. 796/2004, provést na jedné straně mezi vykázanou plochou a vykázanými platebními nároky na straně druhé, a nikoliv platebními nároky, kterými zemědělec skutečně disponuje, a to případně po vrácení neoprávněně přiznaných nároků na základě článku 73a nařízení č. 796/2004.
151 S ohledem na obecnou systematiku článku 51 nařízení č. 796/2004, který je součástí boje proti nesrovnalostem a podvodům, se vložení odstavce 2a do tohoto ustanovení zakládá na úvaze, podle které v případě rozdílu mezi vykázanou plochou a vykázanými platebními nároky v zásadě neexistuje žádné riziko nesrovnalosti nebo podvodu za podmínky, že vykázaná plocha splňuje ostatní požadavky na způsobilost. V případě takového rozdílu mezi vykázanou plochou a počtem vykázaných nároků je totiž výše podpory v každém případě stanovena podle čl. 50 odst. 2 uvedeného nařízení na nižším základě, takže je v každém případě vyloučeno, aby podpora byla vyplácena na základě nevykázané plochy. Z toho vyplývá, že v takovém případě v zásadě neexistuje žádné riziko neoprávněné platby poskytnuté na základě nevykázané plochy.
152 Zatřetí je třeba uvést, že je pravda, jak podotklo Spojené království, že tento výklad článku 51 nařízení č. 796/2004, a zejména jeho odstavce 2a, nevylučuje, že sankce bude výjimečně vypočtena na základě neexistujících platebních nároků, pokud zemědělec vykáže vyšší počet platebních nároků, než kterými skutečně disponuje.
153 Nicméně je třeba konstatovat, že aniž je nutné určovat – jak tvrdí Spojené království – zda odkaz na zjištěnou plochu v čl. 51 odst. 1 nařízení č. 796/2004, musí být vykládán jako odkaz na přípustnou plochu spojenou s odpovídajícím počtem vykázaných platebních nároků nebo platebních nároků, jimiž zemědělec skutečně disponuje, skutečnost uvedená v bodě 152 výše nemůže, ačkoli Spojené království bylo při jednání opačného názoru, způsobit protiprávnost napadeného rozhodnutí.
154 Vedle skutečnosti, že Spojené království nezpochybnilo legalitu článku 51 nařízení č. 796/2004, je totiž třeba konstatovat, že tato skutečnost, bez ohledu na to, jak je politováníhodná, nemůže zvrátit výklad ustanovení čl. 51 odst. 2a nařízení č. 796/2004 formulovaný výše a který je jediný možný, pokud jde o doslovnou, kontextuální a teleologickou analýzu těchto ustanovení.
155 V tomto ohledu je mimoto třeba dodat, že nařízení č. 1122/2009, které zrušilo a nahradilo nařízení č. 796/2004 s účinností od 1. ledna 2010, napříště výslovně ve svém čl. 57 odst. 2 druhé odrážce, nadepsaném „Základ pro výpočet u ohlášených ploch“ stanoví, že „překročí-li počet ohlášených platebních nároků počet platebních nároků, které má zemědělec k dispozici, sníží se ohlášené platební nároky na počet platebních nároků, které má zemědělec k dispozici“.
156 Toto nové ustanovení je, jak vyplývá z bodu 78 odůvodnění nařízení č. 1122/2009, založeno na úvaze, podle níž je stanoveno, že:
„Platba podpory v rámci režimu jednotné platby vyžaduje stejný počet platebních nároků a hektarů, na které lze poskytnout podporu. Pro účely tohoto režimu je proto vhodné stanovit, že výpočet platby v případě rozporů mezi ohlášenými platebními nároky a ohlášenou plochou by měl vycházet z menší rozlohy. Aby se zabránilo výpočtu založenému na neexistujících nárocích, mělo by se stanovit, že počet platebních nároků použitých k výpočtu by neměl překročit počet platebních nároků, které má zemědělec k dispozici.“
157 Na rozdíl od argumentace Spojeného království vycházející z toho, že jeho výklad čl. 51 odst. 2a nařízení č. 796/2004 je potvrzen čl. 57 odst. 2 nařízení č. 1122/2009, je třeba uvést, že přijetí tohoto posledně uvedeného nařízení a změny, které s sebou přináší, nemohou změnit výklad čl. 51 odst. 2a nařízení č. 796/2004, který byl uveden výše, a odůvodnit výklad posledně uvedeného ustanovení, který by byl nejen v rozporu s jeho zněním, nýbrž navíc s důvody, které vedly k jeho vložení do uvedeného nařízení (v tomto smyslu a obdobně viz rozsudek ze dne 16. září 2013, Nizozemsko v. Komise, T‑343/11, EU:T:2013:468, bod 91).
158 Vedle skutečnosti, že vzhledem k jeho nadpisu má čl. 57 odst. 2 nařízení č. 1122/2009 jiný předmět než ustanovení čl. 51 odst. 2a nařízení č. 796/2004, jelikož posledně uvedené ustanovení se týká snížení a vyloučení v případě vykázání větší rozlohy, je totiž třeba uvést, aniž je nutné vykládat čl. 57 odst. 1 nařízení č. 1122/2009, že nařízení č. 1122/2009 nebylo použitelné v době kontrol, při kterých byly chyby způsobené vykázáním větší rozlohy, odhaleny, jelikož toto nařízení je v souladu s jeho čl. 87 druhým pododstavcem použitelné pouze na žádosti o podporu, které se týkají hospodářských roků nebo prémiových období počínajících dnem 1. ledna 2010.
159 Na třetím místě, pokud se Spojené království snaží podložit svá tvrzení týkající se výkladu ustanovení článku 51 nařízení č. 796/2004 předložením příkladů výpočtů sankcí podle uvedených ustanovení, je třeba dodat, že takové příklady, formulované ryze ilustrativně, nemohou prokázat, že Komise chybně vytýkala Spojenému království, že nesprávně vypočetlo sankce na základě uvedených ustanovení a že metoda výpočtu uplatněná při vyhodnocení finančního rizika pro fond, pokud jde o sankce použitelné v případě vykázání větší rozlohy, je chybná.
160 Zatřetí a na posledním místě se Spojené království podpůrně opírá o zásadu retroaktivního uplatnění mírnější sankce. V tomto ohledu v podstatě zastává názor, že čl. 57 odst. 2 druhá odrážka nařízení č. 1122/2009 představuje nové pravidlo týkající se uplatnění snížení a vyloučení a že vzhledem k tomu, že toto pravidlo je méně přísné než to, které vyplývá z článku 51 nařízení č. 796/2004, jak jej vykládá Komise, se musí se uplatnit zpětně. Toto nové pravidlo má za účinek neuplatnění snížení a vyloučení použitelných v případě vykázání větší rozlohy, pokud zemědělec vykáže přípustnou rozlohu, která se přinejmenším rovná počtu vykázaných platebních nároků, přičemž tento počet nemůže přesáhnout počet platebních nároků, kterými disponuje.
161 V tomto ohledu, jak již bylo uvedeno v bodě 158 výše, je třeba připomenout, že podle čl. 87 druhého pododstavce nařízení č. 1122/2009 se toto nařízení použije pouze na žádosti o podporu, které se týkají hospodářských roků nebo prémiových období počínajících 1. lednem 2010, takže nařízení č. 796/2004 je v zásadě použitelné na žádosti o podporu předložené za rok 2009. Nicméně je třeba rovněž připomenout, že podle čl. 2 odst. 2 nařízení č. 2988/95 se v případě pozdější změny ustanovení týkajících se správních sankcí obsažených v unijních předpisech zpětně použijí ustanovení, která jsou méně přísná.
162 Podle judikatury představují snížení a vyloučení podpor, která jsou stanovena v článku 51 nařízení č. 796/2004, správní sankci ve smyslu čl. 2 odst. 2 nařízení č. 2988/95 (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 17. července National Farmers’ Union a další, C‑354/95, Sb. rozh., EU:C:1997:379, body 40 a 41; Strawson a Gagg & Sons, bod 132 výše, EU:C:2002:695, bod 46, a ze dne 4. května 2006, Haug, C‑286/05, Sb. rozh., EU:C:2006:296, bod 21).
163 Naproti tomu z judikatury rovněž vyplývá, že ustanovení týkající se definice základu pro výpočet nepředstavují správní sankci (v tomto smyslu viz rozsudek Haug, bod 162 výše, EU:C:2006:296, bod 24).
164 Tak je tomu však právě v případě čl. 57 odst. 2 druhé odrážky nařízení č. 1122/2009, kterého se dovolává Spojené království.
165 Článek 57 odst. 2 druhá odrážka nařízení č. 1122/2009, podle kterého „překročí-li počet ohlášených platebních nároků počet platebních nároků, které má zemědělec k dispozici, sníží se ohlášené platební nároky na počet platebních nároků, které má zemědělec k dispozici“, spadá, jak vyplývá z jeho názvu a jak Komise uvedla při jednání, do definice základu pro výpočet použitelný na vykázané plochy.
166 Článek 57 odst. 2 druhá odrážka nařízení č. 1122/2009 nadto nijak nemění pravidla týkající se snížení a vyloučení, která vyplývají z článku 58 nařízení č. 1122/2009. Posledně uvedený článek mimoto přejímá pravidla uvedená v čl. 51 odst. 1 nařízení č. 796/2004 s upřesněním, že ustanovení čl. 51 odst. 2a nařízení č. 796/2004, která jsou výjimkou ze snížení a vyloučení stanovených v čl. 51 odst. 1 téhož nařízení, ale nejsou převzata do článku 58 nařízení č. 1122/2009.
167 Z toho vyplývá, že argumenty Spojeného království týkající se zpětného uplatnění mírnější sankce nemohou obstát.
168 Čtvrtá výtka tedy musí být zamítnuta v plném rozsahu.
Ke druhé výtce, týkající se zohlednění rozdílů v plochách ovlivňujících prémie „na zvířata“ při novém výpočtu platebních nároků
169 Spojené království v podstatě tvrdí, že Komise měla chybně za to, že historická složka mohla být ovlivněn chybami, ke kterým došlo při stanovení ploch týkajících se prémií „na zvířata“. Z rozhodnutí Komise 2010/399/EU ze dne 15. července 2010 o vyloučení některých výdajů uskutečněných členskými státy v rámci záruční sekce EZOZF, v rámci EZZF a v rámci EZFRV z financování Evropské unie (Úř. věst. L 184, s. 6) totiž vyplývá, že, pokud jde o vykazovaný rok 2004, Komise uplatnila pouze paušální opravu 2 % na výdaje uskutečněné v rámci režimu prémií na extenzifikaci. Stejné extrémně nízké riziko však podle Spojeného království hrozilo v průběhu referenčního období s ohledem na velkou podobnost režimů a souvisejících podmínek.
170 Komise zpochybňuje opodstatněnost těchto argumentů.
171 V projednávané věci ze skutečností ve spisu vyplývá, že při schvalování účetní závěrky Komise zastávala názor, že nový výpočet platebních nároků, který provedlo Spojené království, zohledňoval pouze paušální složku, zatímco nebyla provedena žádná kontrola s cílem určit, zda rozdíly ve výměrách ovlivnily rovněž prémie „na zvířata“ vyplacené za referenční období mezi lety 2000 a 2002, a tudíž historickou složku platebních nároků.
172 I za předpokladu, jak tvrdí Spojené království, že riziko vyvolané nedostatkem ověření dopadu chyb souvisejících s určením ploch týkajících se prémií „na zvířata“ bylo velmi nízké, je třeba konstatovat, že Spojené království ani v nejmenším nezpochybnilo samotné konstatování, podle kterého takové ověření neprovedlo. Spojené království totiž nezpochybňuje existenci rozdílů v plochách, které mohly ovlivnit prémie „na zvířata“. Tento členský stát nadto při jednání v odpověď na otázku položenou Tribunálem potvrdil, že neprovedl ověření případného dopadu takových rozdílů na historickou složku platebních nároků, což je uvedeno v zápisu z jednání.
173 Z toho vyplývá, že s ohledem na judikaturu citovanou v bodě 65 výše, podle které sice přísluší Komisi, aby předložila důkaz závažné a důvodné pochybnosti, kterou má ohledně kontrol provedených vnitrostátními správami nebo ohledně jimi předaných údajů, avšak je na dotčeném členském státu, aby prokázal, že zjištění Komise jsou nepřesná, Spojenému království se nepodařilo tato zjištění Komise, která jsou shrnuta v bodě 171 výše, vyvrátit.
174 Dále vzhledem k tomu, že Spojené království tvrdí, že riziko vyvolané neexistencí ověření týkajících se prémií „na zvířata“ je extrémně nízké, je třeba uvést, že sazba finanční opravy uplatněná v projednávané věci byla odůvodněna souborem nedostatků odhalených Komisí v rámci klíčových kontrol a sekundárních kontrol a vyplývá z vyhodnocení rizika provedeného samotným Spojeným královstvím. Vedle skutečnosti, že Spojené království nevysvětlilo, jak byla sazba 5,19 % případně ovlivněna zohledněním neexistence uvedených ověření, přitom postačí uvést, že i když tím vzniklo zanedbatelné riziko pro fond, tato úvaha nemůže zpochybnit použití sazby jednorázové opravy ve výši 5,19 %.
175 Tato výtka tudíž musí být zamítnuta.
K páté výtce, týkající se úmyslného vykázání větší rozlohy
176 Spojené království zpochybňuje konstatování nedostatků ovlivňujících sekundární kontroly týkající se záměrného vykázání větší rozlohy uvedené v článku 53 nařízení č. 796/2004. V podstatě tvrdí, že záměrné vykázání větší rozlohy představuje podvod, který může být předmětem trestních sankcí a být podle práva Severního Irska trestným činem. V důsledku toho, i když je pravda, že článek 53 nařízení č. 796/2004 představuje sankci správní a nikoliv trestní povahy, tato skutečnost nemění nic na tom, že Ministerstvo zemědělství a rozvoje venkova Severního Irska (Northern Ireland Department of Agriculture and Rural Development, dále jen „DARD“) může pouze konstatovat, že zemědělec předložil podvodnou žádost a tato skutečnost byla prokázána v řádném trestním řízení. Komise rovněž nemůže vytýkat Spojenému království skutečnost, že DARD nepostoupilo svému Ústřednímu vyšetřovacímu útvaru (Central Investigation Service, dále jen „CIS“) případy, které podle ní měly být postoupeny, a to tím spíše že žádná povinnost takového postoupení v žádném případě neexistuje, pokud jsou důkazy nedostatečné. Spojené království kromě toho dodává, že podvodné žádosti jsou extrémně řídké, takže podíl výdajů vystavených riziku v případě záměrného vykázání větší plochy je v Severním Irsku pravděpodobně extrémně nízký.
177 Komise zpochybňuje opodstatněnost argumentů Spojeného království.
178 Na prvním místě je třeba uvést, že se Spojené království v odpověď na otázku položenou Tribunálem v návaznosti na rozsudek ze dne 27. února 2013, Polsko v. Komise (T‑241/10, EU:T:2013:96) ustoupilo od své argumentace vycházející v podstatě z toho, že mu Komise neprávem vytýkala, že podřídilo sankci za úmyslné vykázání větší rozlohy podle článku 53 nařízení č. 796/2004 předchozímu provedení trestního řízení, což bylo uvedeno v protokolu z jednání.
179 Na druhém místě vzhledem k tomu, že Spojené království výslovně neustoupilo od argumentace vycházející z toho, že mu Komise nemůže vytýkat skutečnost, že DARD nepostoupilo některé případy CIS, je třeba uvést, aniž je nutné zabývat se relevantností této argumentace, že pouhá skutečnost, která nebyla zpochybněna, jak vyplývá z bodu 178 výše, že Spojené království podřídilo použití správních sankcí předchozímu provedení trestního řízení, postačí pro konstatování existence nedostatků ovlivňujících systém uplatňování správních sankcí zavedených nařízením č. 796/2004 ve Spojeném království. Tudíž není nutné zkoumat, zda byl tento systém navíc ovlivněn nedostatky spočívajícími v tom, že některé případy vykázání větší rozlohy, které měly být podle Komise předány CIS, předány nebyly.
180 V každém případě je třeba uvést, že Spojené království neprokázalo chybnost závěru Komise ohledně nepředání případů CIS. Spojené království se spokojilo s obecnými tvrzeními, podle kterých předání orgánu pověřeného stíháním není povinné, pokud je zjevné, že důkazy nejsou dostatečné k tomu, aby umožnily konstatovat úmyslné porušení podmínek. Takové tvrzení je přitom s ohledem na judikaturu citovanou v bodě 65 výše nedostatečné pro vyvrácení závažných a důvodných pochybností Komise.
181 Na třetím místě, pokud jde o argument Spojeného království vycházející z toho, že finanční riziko pro fond z důvodu záměrného vykázání větší rozlohy v Severním Irsku bylo „pravděpodobně extrémně nízké“, je třeba uvést, aniž je nutné ověřit, zda je tento argument relevantní – třebaže podle údajů poskytnutých Spojeným královstvím při jednání, jím provedené vyhodnocení rizika nezohledňuje záměrná vykázání větší rozlohy – že takový argument je nedostatečný pro zpochybnění konstatování ze strany Komise nedostatku při uplatnění správních sankcí podle článku 53 nařízení č. 796/2004.
182 Kromě toho i za předpokladu, že Spojené království zamýšlí tímto argumentem zpochybnit sazbu finanční opravy uplatněnou Komisí, je třeba uvést, že – jak již bylo uvedeno v bodě 174 výše – tato sazba byla odůvodněna souborem nedostatků odhalených Komisí v rámci klíčových a sekundárních kontrol a vyplývá z vyhodnocení rizika provedeného Spojeným královstvím. Z toho vyplývá, že i když nedostatky ovlivňující řízení o správní sankci na základě článku 53 nařízení č. 796/2004 představovaly zanedbatelné riziko pro fond, nemůže tato úvaha v projednávané věci zpochybnit uplatnění jednorázové opravy ve výši 5,19 %.
183 V každém případě je třeba uvést, že na rozdíl od judikatury uvedené v bodě 66 výše, podle které členskému státu přísluší, aby prokázal, že se Komise dopustila pochybení, pokud jde finanční důsledky, které je třeba dovodit z nesrovnalosti, kterou konstatovala, Spojené království se omezilo na přednesení hypotetických a vágních tvrzeních, která, i když se zakládají na výroční zprávě Komise Radě a Evropskému parlamentu týkající se ochrany finančních zájmů Evropské unie a boje proti podvodům, nejsou dále podložena podrobnými důkazy, které by umožnily prokázat, že v projednávané věci byla sazba opravy uplatněná Komisí nesprávná.
184 S ohledem na předcházející úvahy je třeba zamítnout pátou výtku druhého žalobního důvodu.
185 Z toho vyplývá, že druhý žalobní důvod musí být zamítnut v plném rozsahu.
K prvnímu žalobnímu důvodu, vycházejícímu z nesprávného právního posouzení a nesprávných skutkových zjištění ohledně určení rozsahu skutečných ztrát pro fond
186 V rámci prvního žalobního důvodu znějícího na neplatnost Spojené království vytýká Komisi, že tím, že uplatnila paušální opravu ve výši 5,19 % na všechny výdaje uskutečněné za vykazovaný rok 2009 v Severním Irsku, dopustila se nesprávního právního posouzení a nesprávných skutkových posouzení, pokud jde o rozsah rizika ztrát pro fond. Komise nezohlednila skutečnost, že přibližně 80 % chyb způsobených ve vykazovaném roce 2009, pokud jde o plochy přípustné pro podporu, vyplývaly z vykázání větší rozlohy těchto ploch v roce 2005 při úvodním přidělování platebních nároků a že se jednotková hodnota platebních nároků stanovená v roce 2005 na základě hybridně-statického modelu skládá z historické složky stanovené jako podíl referenční částky a celkového počtu platebních nároků, a paušální složky, která odpovídá částce 78,33 eura na platební nárok. Pokud však jde o 80 % výdajů, fond byl vystaven riziku pouze v případě výdajů týkajících se paušální složky, což odpovídá přibližně 22 % všech vynaložených výdajů. Z toho vyplývá, že uplatněním jednorázové opravy ve výši 5,19 % na část výdajů, která byla vystavena riziku, nemohla být finanční oprava podle Spojeného království vyšší než oprava ve výši 1,95 %.
187 Komise zpochybňuje opodstatněnost argumentů Spojeného království.
188 Úvodem je třeba uvést, že pokud jde o finanční opravy, dokument č. VI/5330/97 v příloze 2 stanoví, že se finanční opravy uplatní, pokud Komise konstatuje, že výdaj nebyl proveden v souladu s unijními pravidly. Tento dokument rovněž stanoví, že pokud tato neoprávněná platba ještě nebyla zjištěna vnitrostátními kontrolními orgány a nebyla přijata příslušná opatření na opravu a zpětné získání neoprávněně vyplacených částek, musí Komise zamítnout financování z unijního rozpočtu. V případě, kdy mohou být určeny neoprávněné výdaje, a tedy také částka finančních ztrát, které utrpěla Unie, se v dokumentu č. VI/5330/97 uvádí, že dojde k zamítnutí částky vypočítané extrapolací výsledků ověřování provedených na reprezentativním vzorku případů na všechny případy, z nichž byl vzorek vybrán, avšak omezenému na administrativní sektor, u něhož existuje odůvodněné riziko, že se bude stejný nedostatek opakovat (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 7. června 2013, Portugalsko v. Komise, T‑2/11, Sb. rozh., EU:T:2013:307, bod 120). Naproti tomu, nelze‑li určit skutečnou výši neoprávněných výdajů, uplatní se paušální opravy (viz rozsudky ze dne 18. září 2003, Spojené království v. Komise, C‑346/00, Sb. rozh., EU:C:2003:474, bod 53, a ze dne 24. dubna 2008, Belgie v. Komise, C‑418/06 P, Sb. rozh., EU:C:2008:247, bod 136; rovněž viz rozsudek Portugalsko v. Komise, uvedený výše, EU:C:2013:307, bod 121 a citovaná judikatura).
189 K tomu je v tomto ohledu třeba dodat, že i když byl dokument č. VI/5330/97 přijat Komisí v kontextu EZOZF a obsahuje, jak uvádí jeho název, pokyny týkající se výpočtu finančních důsledku při přípravě rozhodnutí o schválení účetní závěrky záruční sekce EZOZF, Komisi není ničím zakázáno, aby tento dokument použila rovněž při výkonu pravomocí, které jí přiznává čl. 31 odst. 1 nařízení č. 1290/2005 za účelem schválení účetní závěrky fondu (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 17. května 2013, Bulharsko v. Komise, T‑335/11, EU:T:2013:262, bod 86), což Spojené království ostatně nezpochybňuje.
190 Právě ve světle této rekapitulace je třeba zkoumat opodstatněnost tohoto žalobního důvodu.
191 V projednávané věci ze skutečností ve spisu vyplývá, že Komise uplatnila jednorázovou opravu ve výši 5,19 % na všechny výdaje uskutečněné v Severním Irsku z titulu režimu jednotné platby za vykazovaný rok 2009. Takto uplatněná sazba opravy je výsledkem vyhodnocení rizika provedeného orgány Spojeného království a akceptovaného Komisí v tom, že uvedené vyhodnocení podle Komise umožňovalo přiměřeně určit výši finančních ztrát utrpěných Unií. Za účelem tohoto vyhodnocení provedeného orgány Spojeného království bylo finanční riziko definováno jako riziko odpovídající rozdílu mezi vyplacenou částkou a přehodnocenou platbou, která případně zahrnuje použitelné sankce, přičemž neoprávněné platby a použitelné sankce byly Spojeným královstvím určeny na základě metody upřednostňované Komisí. Vyhodnocení rizika bylo založeno na extrapolaci provedené na základě vzorku 394 žádostí podaných v roce 2009 z titulu režimu jednotné platby.
192 Ze skutečností ve spisu tudíž vyplývá, že vyhodnocení finančního rizika provedené orgány Spojeného království spočívalo v určení finančních ztrát, které Unie skutečně utrpěla, na základě vzorku a extrapolace. Tyto finanční ztráty, a tím i finanční riziko odpovídají, jak vyplývá ze zprávy o vyhodnocení rizika i písemností Spojeného království, částce neoprávněně vyplacených plateb a sankcí stanovených na základě metody upřednostňované Komisí. Takto vyhodnocené finanční riziko bylo ve zprávě o vyhodnocení rizika vyjádřeno procentuálním podílem ze všech dotčených plateb. Ze zprávy o vyhodnocení rizika totiž jednoznačně vyplývá, že finanční riziko odpovídá 5,19 % všech výdajů uskutečněných v Severním Irsku z titulu režimu jednotné platby za vykazovaný rok 2009, což Spojené království ostatně potvrdilo při jednání v odpovědi na otázku položenou Tribunálem.
193 Z toho vyplývá, že Komise, jež mohla na základě vyhodnocení rizika navrženého orgány Spojeného království, které akceptovala, určit neoprávněné výdaje, a tím výši ztrát, které Unie utrpěla, v souladu s pokyny uvedeným v dokumentu č. VI/8330/97, které byly připomenuty zejména v bodě 188 výše, správně rozhodla o zamítnutí částky odpovídající výši ztrát.
194 Z toho rovněž vyplývá, že pokud takto vyhodnocená výše ztrát byla, jak je uvedeno v bodě 192 výše, vyjádřena procentním podílem z celkových výdajů uskutečněných z titulu režimu jednotné platby v Severním Irsku za vykazovaný rok 2009, Komise správně uplatnila jednorázovou opravu ve výši 5,19 % na všechny uvedené výdaje.
195 Tento závěr není zpochybněn argumenty uplatněnými Spojeným královstvím v rámci tohoto žalobního důvodu, které v zásadě vycházejí z toho, že je třeba uplatnit jednorázovou opravu ve výši 5,19 % pouze na část výdajů uskutečněných z titulu vykazovaného roku 2009 v Severním Irsku, která je podle tohoto členského státu ovlivněna nesrovnalostmi, takže skutečné finanční riziko je 1,95 %. Spojené království v této souvislosti tvrdí, že pokud jde o přípustné plochy, 80 % chyb, k nimž došlo v roce 2009, vyplývá z chyb, ke kterým došlo při přiznávání a původním výpočtu platebních nároků. Vzhledem k tomu, že se v podstatě jedná o 80 % výdajů uskutečněných v Severním Irsku v průběhu dotyčného období, je třeba, z důvodu způsobu výpočtu těchto platebních nároků složených z historické složky a paušální složky (viz bod 70 výše), zohlednit skutečnost, že rizikem pro fond je ovlivněna pouze paušální složka, a nikoliv platba jako celek. Paušální složka podle Spojeného království představuje pouze přibližně 22 % všech plateb uskutečněných v Severním Irsku.
196 V tomto ohledu je třeba připomenout, že v projednávané věci byla finanční oprava stanovena na základě vyhodnocení rizika navrženého při účetní závěrce samotným Spojeným královstvím.
197 Nejprve je třeba uvést, že za účelem tohoto vyhodnocení rizika Spojené království definovalo finanční riziko jako riziko, které odpovídá rozdílu mezi vyplacenou částkou a přehodnocenou platbou, jež případně zahrnuje použitelné sankce, přičemž neoprávněné platby a použitelné sankce byly Spojeným královstvím určeny na základě metody upřednostňované Komisí.
198 V projednávané věci je však vedle skutečnosti, že argumenty uvedené Spojeným královstvím k druhému žalobnímu důvodu za účelem zpochybnění této metody výpočtu byly již výše vyvráceny, třeba konstatovat že tento členský stát nijak nezpochybňuje skutečnost, že finanční riziko pro fond je tvořeno součtem neoprávněných plateb a sankcí.
199 Dále samotné Spojené království za účelem vyhodnocení finančního rizika navrženého Komisi použilo jako základ pro výpočet všechny výdaje uskutečněných za vykazovaný rok 2009 v Severním Irsku, což potvrdilo při jednání (viz bod 192 výše). Z písemností ve spisu ostatně nevyplývá, že by Spojené království, když při schvalování účetní závěrky předložilo své vyhodnocení rizika, vyjádřilo případné výhrady vůči tomuto základu pro výpočet.
200 Spojené království přitom tím, že v tomto stupni řízení tvrdí, že finanční oprava ve výši 5,19 % stanovená ve zprávě o vyhodnocení rizika ve vztahu ke všem uvedeným výdajům musí být uplatněna pouze na menší část výdajů, které jsou podle tohoto členského státu ovlivněny rizikem, ve skutečnosti mimoděk zpochybňuje vlastní vyhodnocení finančního rizika.
201 Konečně argumentace Spojeného království může zpochybnit výpočty, které ve zprávě o vyhodnocení rizika vedly ke stanovení sazby ve výši 5,19 %, Vzhledem k tomu, že tato sazba odráží část všech výdajů odpovídajících součtu neoprávněných plateb a použitelných sankcí (tedy vyčíslenému finančnímu riziku), ztrácí tato sazba svůj význam, pokud je použita na jiný základ pro výpočet. Záměna sníženého základu pro výpočet (část plateb, které jsou podle Spojeného království skutečně ovlivněny rizikem) za původně použitý základ pro výpočet (všechny výdaje) za účelem stanovení finančního rizika, které mělo význam pro použitou sazbu opravy, narušuje vztah mezi původním základem výpočtu a stanovenou sazbou.
202 Z toho vyplývá, že Spojené království tím, že tvrdí, že finanční oprava ve výši 5,19 %, stanovená na základě všech výdajů uskutečněných v roce 2010 v Severním Irsku, musí být uplatněna pouze na část výdajů, zásadním způsobem zpochybňuje základ posouzení provedeného v rámci účetní závěrky. Spojené království navíc tím, že chtělo uplatnit finanční opravu odpovídající skutečnému riziku pro fond, vyjádřené procentním podílem ze všech výdajů pouze na část těchto výdajů, zpochybňuje samotnou přesnost analýzy rizika a sazby ve výši 5,19 %, ačkoliv samo provedlo tuto analýzu a stanovilo tuto sazbu na základě definice rizika, kterou tento členský stát nezpochybňuje.
203 Dále vzhledem k tomu, že Spojené království v odpověď na otázku položenou Tribunálem při jednání uvedlo, že sazbu 5,19 % navrženou v rámci tohoto žalobního důvodu lze vysvětlit metodou výpočtu neoprávněných plateb a sankcí, jichž se týká druhý žalobní důvod, postačí připomenout, že argumenty předložené tímto členským státem ohledně uvedené metody byly odmítnuty výše v analýze druhého žalobního důvodu.
204 Tato argumentace Spojeného království, kterému v souladu s požadavky připomenutými v bodě 66 výše přísluší prokázat, že se Komise dopustila pochybení, pokud jde o finanční důsledky, které je třeba dovodit z unijních pravidel týkajících se společné organizace zemědělských trhů, tudíž neumožňuje prokázat, že se Komise dopustila chyby, pokud jde o finanční důsledky, které je třeba dovodit z nesrovnalostí, které zjistila.
205 V důsledku toho je třeba konstatovat, že Komise nepochybila, když uplatnila jednorázovou opravu ve výši 5,19 % na všechny výdaje uskutečněné z titulu režimu jednotné platby v Severním Irsku za vykazovaný rok 2009.
206 Z toho vyplývá, že prvnímu žalobnímu důvodu nelze vyhovět
207 Ve světle všech výše uvedených úvah musí být žaloba zamítnuta v plném rozsahu.
K nákladům řízení
208 Podle čl. 134 odst. 1 jednacího řádu Tribunálu se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že Komise požadovala náhradu nákladů řízení a Spojené království nemělo ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedenému uložit náhradu nákladů řízení.
Z těchto důvodů
TRIBUNÁL (druhý senát)
rozhodl takto:
1) Žaloba se zamítá.
2) Spojené království Velké Británie a Severního Irska ponese vedle vlastních nákladů řízení náklady řízení vynaložené Evropskou komisí.
Martins Ribeiro | Gervasoni | Madise |
Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 4. září 2015.
Podpisy
Obsah
Právní rámec
Unijní právní úprava upravující financování společné zemědělské politiky
Nařízení (ES) č. 1290/2005
Nařízení (ES) č. 885/2006
Nařízení (ES) č. 1782/2003 a č. 73/2009
Nařízení (ES) č. 796/2004 a nařízení (ES) č. 1122/2009
Dokument č. VI/5330/97
Unijní právní úprava týkající se ochrany finančních zájmů Unie
Skutečnosti předcházející sporu
Řízení a návrhová žádání účastníků řízení
Právní otázky
Úvodní úvahy
Ke druhému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z nesprávného právního posouzení a nesprávných skutkových zjištění, pokud jde o nedostatky sekundárních kontrol, a zejména metod výpočtu neoprávněně vyplacených plateb a sankcí použitelných v případě vykázání větší rozlohy
K první, třetí a čtvrté výtce, které se týkají metody vyhodnocení finančního rizika vzniklého fondu
– K první výtce, týkající se zpětného přehodnocení hodnoty platebních nároků
– Ke třetí výtce, týkající se vrácení neoprávněně vyplacených plateb
– Ke čtvrté výtce, týkající se snížení a vyloučení použitelných v případě vykázání větší rozlohy
Ke druhé výtce, týkající se zohlednění rozdílů v plochách ovlivňujících prémie „na zvířata“ při novém výpočtu platebních nároků
K páté výtce, týkající se úmyslného vykázání větší rozlohy
K prvnímu žalobnímu důvodu, vycházejícímu z nesprávného právního posouzení a nesprávných skutkových zjištění ohledně určení rozsahu skutečných ztrát pro fond
K nákladům řízení