Věc C‑488/15

Evropská komise

proti

Bulharské republice

„Nesplnění povinnosti státem – Životní prostředí – Směrnice 2008/50/ES – Kvalita vnějšího ovzduší – Článek 13 odst. 1 – Příloha XI – Denní a roční mezní hodnoty koncentrací PM10 – Systematické a trvající překračování mezních hodnot – Článek 22 – Prodloužení lhůt pro dosažení některých mezních hodnot – Podmínky uplatnění – Článek 23 odst. 1 – Plány kvality ovzduší – ‚Co možná nejkratší‘ období překročení – Náležitá opatření – Posuzované skutečnosti“

Shrnutí – rozsudek Soudního dvora (třetího senátu) ze dne 5. dubna 2017

1.        Žaloba pro nesplnění povinnosti – Předmět sporu – Určení během postupu před zahájením soudního řízení – Zohlednění skutečností, které nastaly po vydání odůvodněného stanoviska – Podmínky – Skutečnosti stejné povahy jako skutečnosti, na které se vztahuje původní stanovisko a představující stejné jednání

(Článek 258 SFEU)

2.        Žaloba pro nesplnění povinnosti – Přezkum opodstatněnosti Soudním dvorem – Zohledňovaný stav – Stav po uplynutí lhůty stanovené v odůvodněném stanovisku

(Článek 258 SFEU)

3.        Žaloba pro nesplnění povinnosti – Podmínky přípustnosti – Pravomoc unijního soudu – Zkoumání z moci úřední

(Článek 258 SFEU)

4.        Žaloba pro nesplnění povinnosti – Předmět sporu – Určení během postupu před zahájením soudního řízení – Úprava z důvodu změny unijního práva – Přípustnost – Podmínky

(Článek 258 SFEU)

5.        Životní prostředí – Znečištění ovzduší – Kvalita vnějšího ovzduší – Směrnice 2008/50 – Mezní hodnoty pro ochranu lidského zdraví – Překročení – Nesplnění povinnosti

(Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/50, čl. 13 odst. 1 a příloha XI)

6.        Žaloba pro nesplnění povinnosti – Objektivní charakter – Původ nesplnění povinnosti – Neexistence vlivu

(Článek 258 SFEU)

7.        Žaloba pro nesplnění povinnosti – Návrh na zahájení řízení – Uvedení vytýkaných skutečností a žalobních důvodů – Formální požadavky – Přesné uvedení vytýkaných skutečností

[Článek 258 SFEU; statut Soudního dvora, čl. 21 první pododstavec; jednací řád Soudního dvora, čl. 120 písm. c)]

8.        Životní prostředí – Znečištění ovzduší – Kvalita vnějšího ovzduší – Směrnice 2008/50 – Překročení mezních hodnot kvality ovzduší – Povinnost vypracovat plán za účelem nápravy – Rozsah

(Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/50, článek 22 a čl. 23 odst. 1)

9.        Životní prostředí – Znečištění ovzduší – Kvalita vnějšího ovzduší – Směrnice 2008/50 – Překročení mezních hodnot kvality ovzduší – Povinnost vypracovat plán za účelem nápravy – Konstatování nesplnění povinnosti – Kritéria pro posouzení

(Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/50, čl. 23 odst. 1)

10.      Životní prostředí – Znečištění ovzduší – Kvalita vnějšího ovzduší – Směrnice 2008/50 – Překročení mezních hodnot kvality ovzduší – Povinnost vypracovat plán za účelem nápravy – Lhůta

(Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/50, čl. 23 odst. 1)

1.      Předmět žaloby pro nesplnění povinnosti je na základě článku 258 SFEU vymezen odůvodněným stanoviskem Komise, takže žaloba musí být založena na stejném odůvodnění a žalobních důvodech jako toto stanovisko. Předmět takové žaloby lze rozšířit o skutečnosti, které nastaly po vydání odůvodněného stanoviska, pouze tehdy, jsou-li tyto skutečnosti stejné povahy jako skutečnosti, na které se vztahuje uvedené stanovisko, a představují-li stejné chování.

Kromě toho, pokud je žalobou kritizováno systematické a trvající neplnění ustanovení unijního práva, nemůže být v zásadě vyloučeno předložení dodatečných důkazů ve stadiu soudního řízení před Soudním dvorem s cílem podpořit obecnost a trvání tvrzeného nesplnění povinnosti.

(viz body 37, 42, 43)

2.      Viz znění rozhodnutí.

(viz bod 40)

3.      Soudní dvůr může i bez návrhu zkoumat, zda jsou splněny podmínky stanovené v článku 258 SFEU pro podání žaloby pro nesplnění povinnosti.

(viz bod 50)

4.      Viz znění rozhodnutí.

(viz body 52, 87)

5.      Řízení podle článku 258 SFEU je založeno na objektivním zjištění nedodržení povinností členským státem, které mu ukládá Smlouva o FEU nebo akt sekundárního práva. Překročení mezních hodnot stanovených v příloze XI směrnice 2008/50 o kvalitě vnějšího ovzduší a čistším ovzduší pro Evropu tak stačí ke konstatování nesplnění povinností, které vyplývají z čl. 13 odst. 1 této směrnice ve spojení s uvedenou přílohou.

(viz body 68, 69)

6.      Viz znění rozhodnutí.

(viz bod 76)

7.      Viz znění rozhodnutí.

(viz bod 87)

8.      Z článku 23 odst. 1 směrnice 2008/50 o kvalitě vnějšího ovzduší a čistším ovzduší pro Evropu vyplývá, že v případě překročení mezních hodnot koncentrací PM10 po uplynutí lhůty, od které je třeba tyto hodnoty dodržovat, je dotčený členský stát povinen vypracovat plán kvality ovzduší, který splňuje určité požadavky. Toto ustanovení má obecnou působnost, jelikož se bez omezení v čase vztahuje na překročení jakékoliv mezní hodnoty pro znečišťující látku stanovené touto směrnicí po uplynutí data, od kterého je třeba ji dodržovat, ať je stanovena uvedenou směrnicí, nebo Komisí na základě článku 22 této směrnice.

(viz body 102, 104)

9.      Skutečnost, že členský stát překročil mezní hodnoty koncentrací PM10, sama o sobě nestačí k učinění závěru, že tento členský stát nesplnil povinnosti stanovené v čl. 23 odst. 1 směrnice 2008/50 o kvalitě vnějšího ovzduší a čistším ovzduší pro Evropu. Je totiž třeba prostřednictvím analýzy v každém jednotlivém případě ověřit, zda jsou plány kvality ovzduší vypracované dotyčným členským státem v souladu s tímto ustanovením. Takové plány mohou být vypracovány pouze na základě rovnováhy mezi cílem snížení rizika znečištění a jednotlivými dotčenými veřejnými a soukromými zájmy.

(viz body 106–108)

10.    Z článku 23 odst. 1 směrnice 2008/50 o kvalitě vnějšího ovzduší a čistším ovzduší pro Evropu vyplývá, že i když členské státy mají při určování opatření, která mají být přijata, určitý prostor pro uvážení, musí tato opatření každopádně umožňovat, aby bylo období překročení mezních hodnot co možná nejkratší. Ze znění a systematiky tohoto ustanovení tak vyplývá, že povinnost, aby období překročení mezních hodnot bylo co možná nejkratší, nezávisí na povinnosti sdělit plány Komisi. Proto čl. 23 odst. 1 třetí pododstavec této směrnice neposkytuje dotyčnému členskému státu žádnou dodatečnou lhůtu k tomu, aby přijal náležitá opatření a tato opatření nabyla účinnosti.

(viz body 109, 112)