Věc T‑693/16 P RENV-RX
(zveřejnění formou výňatků)
HG
v.
Evropská komise
Rozsudek Tribunálu (čtvrtého senátu) ze dne 15. prosince 2021
„Kasační opravný prostředek – Veřejná služba – Úředníci – Přidělení k výkonu služby ve třetí zemi – Rodinný služební byt poskytnutý správou – Nesplnění povinnosti pobývat v něm s rodinou – Disciplinární řízení – Disciplinární sankce odložení postupu do vyššího platového stupně – Náhrada škody vzniklé Unii – Článek 22 služebního řádu – Zamítnutí žaloby ve věci samé – Zrušení v rámci kasačního opravného prostředku – Přezkum a zrušení rozsudku o kasačním opravném prostředku Soudním dvorem – Vrácení věci Tribunálu“
1. Úředníci – Práva a povinnosti – Povinnost loajality – Rozsah – Konstatování porušení povinnosti – Kritéria pro posouzení – Důvody určující jednání úředníka – Zahrnutí
(Služební řád úředníků, článek 11)
(viz body 93–98)
2. Žaloby úředníků – Pravomoc soudního přezkumu v plné jurisdikci – Rozsah – Možnost zohlednit dodatečný důvod ve vztahu k napadenému aktu
(Služební řád úředníků, čl. 22 pododstavec 3, čl. 91 odst. 1)
(viz body 102, 104)
3. Úředníci – Vydání bezdůvodného obohacení – Působnost – Věcný prospěch přiznaný úředníkovi – Zahrnutí
(Služební řád úředníků, článek 85)
(viz bod 109)
4. Úředníci – Vydání bezdůvodného obohacení – Promlčecí lhůta – Uplatnění úředníkem, který se dopustil vážného porušení úřední povinnosti – Postup pro vydání bezdůvodného obohacení a řízení o náhradě škody Unie vzniklé vážným porušením úřední povinnosti úředníkem – Rozdílné podmínky pro použití – Nepřípustnost
(Služební řád úředníků, články 22 a 85)
(viz body 112, 113)
5. Úředníci – Disciplinární režim – Disciplinární řízení – Pochybení, které má být předmětem disciplinárního řízení – Vymezení pochybení správou – Změna rozsahu nebo povahy pochybení v průběhu fáze vyšetřování – Přípustnost s ohledem na dodržení práva na obhajobu
(Služební řád úředníků, příloha IX, články 1 až 3 a čl. 12, odst. 1 a 2)
(viz bod 159)
6. Úředníci – Disciplinární režim – Řízení – Dodržování práva na obhajobu – Vyšetřovací opatření provedená útvary pro vyšetřování – Povinnost správy zahrnout tato opatření do spisu předaného disciplinární komisi a dotčenému úředníkovi
[Listina základních práv Evropské unie, čl. 41 odst. 2 písm. b); služební řád úředníků, příloha IX, čl. 13 odst. 1]
(viz bod 163)
7. Úředníci – Disciplinární režim – Sankce – Posuzovací pravomoc orgánu oprávněného ke jmenování – Stanovisko disciplinární komise – Možnost dotčené osoby napadnout stanovisko v žalobě proti rozhodnutí ukládajícímu sankci – Podmínky – Zohlednění posouzení disciplinární komise v rozhodnutím ukládajícím sankci
(Služební řád úředníků, příloha IX, články 3 a 11 až 18)
(viz bod 170)
8. Úředníci – Disciplinární režim – Role a pravomoci disciplinární komise a orgánu oprávněného ke jmenování – Disciplinární komise – Pravomoc kontrolovat řádnost vyšetřovacího řízení – Neexistence
(Služební řád úředníků, příloha IX, články 17 a 18)
(viz bod 240)
9. Úředníci – Práva a povinnosti – Zvláštní a odchylující se ustanovení použitelná na úředníky přidělené k výkonu služby ve třetí zemi – Poskytnutí služebního ubytování – Byt odpovídající potřebám rodiny úředníka – Povinnost pobývat v něm s rodinou – Porušení – Vážné porušení úřední povinnosti – Škoda způsobená Unii, která odpovídá částkám nájemného placeným za služební ubytování – Povinnost úředníka tuto škodu nahradit
(Služební řád úředníků, články 11 a 22 a příloha X, čl. 5 odst. 1)
(viz body 295, 300, 302)
10. Úředníci – Disciplinární režim – Disciplinární řízení – Lhůty – Povinnost správy jednat v přiměřené lhůtě – Posouzení
(Služební řád úředníků, články 22 a 85; nařízení Parlamentu a Rady č. 966/2012, článek 81)
(viz body 307–310)
11. Úředníci – Práva a povinnosti – Oznámení skutečností, které mohou založit předpoklad protiprávního jednání nebo vážného porušení povinnosti – Ochrana před disciplinárním stíháním – Meze
(Služební řád úředníků, čl. 22a odst. 1)
(viz bod 315)
12. Žaloby úředníků – Pravomoc soudního přezkumu v plné jurisdikci – Rozsah – Možnost snížit finanční náhradu vyžadovanou od úředníka za vážné porušení úřední povinnosti – Přispění orgánu k naplnění své újmy
(Služební řád úředníků, čl. 22 pododstavec 3 a čl. 91 odst. 1)
(viz body 318, 319)
Shrnutí
Žalobce, HG, byl v letech 2008 až 2013 přidělen k výkonu funkce poradce u delegace Evropské komise ve třetí zemi. V tomto rámci mu Komise na dobu dvou let od září 2008 poskytla za určitých podmínek služební byt odpovídající potřebám jeho rodiny, který pronajala.
Žalobce však v tomto bytě pobýval jen několik dní v týdnu, bez své rodiny, což odůvodnil přetrvávajícími rodinnými problémy a závadami v bytě, o nichž informoval vedoucí správy delegace již v říjnu 2008.
V návaznosti na vyšetřování vedené Evropským úřadem pro boj proti podvodům (OLAF), který Komisi doporučil zahájit proti žalobci disciplinární řízení a získat od něj zpět nájemné placené za byt, a dále šetření Úřadu pro vyšetřování a disciplinární opatření Komise (IDOC), posledně uvedená v červenci 2014 rozhodla zahájit disciplinární řízení před disciplinární komisí s cílem uložit žalobci sankci za porušení několika povinností vyplývajících ze služebního řádu a zajistit vrácení nájemného na základě článku 22 služebního řádu úředníků Evropské unie (dále jen „služební řád“), pokud jde o náhradu škod, které úředníci vlastním jednáním způsobili Unii. Na konci října 2014 tato komise vydala stanovisko, ve kterém Komisi navrhla, aby od žalobce získala zpět nájemné placené za období od ledna 2009 do srpna 2010 a uložila mu sankci pozastavení postupu do vyššího platového stupně na dobu 18 měsíců.
V únoru 2015 přijal orgán Komise oprávněný ke jmenování (OOJ) rozhodnutí (dále jen „sporné rozhodnutí“) vyhovující stanovisku disciplinární komise.
Vzhledem k tomu, že stížnost podaná žalobcem proti spornému rozhodnutí byla zamítnuta, podal žalobce k Soudu pro veřejnou službu žalobu směřující zejména ke zrušení sporného rozhodnutí a podpůrně ke snížení částky, která má být vrácena Komisi. Soud pro veřejnou službu nicméně tuto žalobu zamítl(1).
V návaznosti na kasační opravný prostředek Tribunál zrušil rozsudek vydaný v prvním stupni z důvodu, že Soud pro veřejnou službu zkreslil informace ve spise, dopustil se nesprávného právního posouzení a porušil povinnost uvést odůvodnění(2). Tribunál v rámci rozhodování ve věci samé nicméně v podstatě potvrdil disciplinární sankci, která byla sporným rozhodnutím uložena, a zároveň snížil výši finanční náhrady, která má být Komisi zaplacena. Tribunál ve svém rozsudku zvláště upřesnil rozsah povinnosti loajality úředníků, podmínky vzniku finanční odpovědnosti úředníka za vážné porušení úřední povinnosti, jakož i pravidla upravující disciplinární řízení.
Závěry Tribunálu
Pokud jde zaprvé o povinnost loajality, která je úředníkům uložena zejména na základě článku 11 služebního řádu, Tribunál uvedl, že posouzení loajality osoby znamená posouzení jejího chování vůči entitě nebo osobě, vůči které je touto loajalitou v závislosti na kontextu vázána, a že pro určení, zda úředník nebyl vůči Unii loajální, jsou v důsledku toho relevantní důvody, které úředníka vedly k určitému chování. Tribunál nicméně potvrdil závěr sporného rozhodnutí, že žalobce nebyl loajální, s upřesněním, že v případě úředníka, který požádal o služební ubytování odpovídající potřebám jeho rodiny, jej povinnost loajality zavazuje k tomu, aby ve služebním bytě pobýval s touto rodinou, nebo aby informoval o tom, že se tohoto ubytování vzdává, pokud po uplynutí přiměřené lhůty přetrvávají obtíže, které jeho rodině brání, aby se tam přestěhovala.
Tribunál poté přistoupil k přezkumu případné finanční odpovědnosti žalobce na základě článku 22 služebního řádu, který stanoví možnost vyzvat úředníka, aby celkově nebo částečně nahradil škodu, která Unii vznikla z důvodu vážného porušení úřední povinnosti při výkonu nebo v souvislosti s výkonem své funkce.
Tribunál úvodem připomněl možnost soudce rozhodujícího ve věci samé provést, v rámci výkonu pravomoci soudního přezkumu v plné jurisdikci na základě článku 22 služebního řádu, vlastní posouzení a předložit odůvodnění za účelem prokázání finanční odpovědnosti úředníka, a doplnit tak na tomto základě odůvodnění ve vztahu ke spornému rozhodnutí.
Tribunál následně potvrdil kvalifikaci jednání žalobce, tedy déletrvající neoprávněné užívání jeho služebního bytu přesahující přiměřenou dobu, aniž vůči delegaci učinil jakýkoliv krok k vrácení tohoto bytu, jako vážné porušení úřední povinnosti, které je s to založit finanční odpovědnost žalobce na základě článku 22 služebního řádu. Navíc Unie utrpěla, pokud jde o celou dobu nájmu, škodu odpovídající souhrnu nájemného placeného za služební byt odpovídající potřebám rodiny, který byl žalobci přidělen, aniž bylo pronajmutí takového bytu odůvodněné a mohlo přinést jakýkoliv užitek. Skutečnost dovolávaná žalobcem, že nájem nemohl být ukončen v prvním roce, nemá na tento závěr vliv.
Tribunál v rámci výkonu své pravomoci soudního přezkumu v plné jurisdikci konstatoval, že Komise, která je v projednávaném případě na místě zastoupena vedoucí správy delegace, přispěla k naplnění újmy, která jí vznikla, ačkoli mohla její rozsah omezit. Z tohoto hlediska měla vedoucí správy delegace od žalobce požadovat, aby se ze svého služebního bytu vystěhoval, namísto toho, aby mu pouze připomínala protiprávnost jeho situace. S ohledem na všechny okolnosti projednávané věci měl tedy Tribunál ex æquo et bono za to, že náhrada škody vzniklé Unii, kterou má žalobce uhradit, musí být snížena.
V rozsahu, v němž se žalobce dovolává pětileté promlčecí lhůty stanovené v článku 85 služebního řádu v případě žádosti o vydání bezdůvodného obohacení, a podpůrně promlčecí lhůty stanovené v nařízení o souhrnném rozpočtu Unie(3), Tribunál uvedl, že za účelem vrácení věcného prospěchu, jakým je poskytnutí služebního bytu, mohou orgány podle okolností buď podat žalobu na vydání bezdůvodného obohacení na základě uvedeného článku 85, nebo zahájit řízení podle článku 22 služebního řádu, přičemž zdůraznil, že postupy stanovené v těchto dvou ustanoveních se liší, jak svou povahou, tak hmotněprávními podmínkami a podmínkami pro přijetí příslušných rozhodnutí. Jelikož přitom Komise v projednávané věci použila postup stanovený článkem 22 služebního řádu, nepoužije se zde pětiletá promlčecí lhůta stanovená v článku 85 služebního řádu a ostatně ani promlčecí lhůta stanovená nařízením o souhrnném rozpočtu Unie. Jelikož právní předpisy nestanoví promlčecí lhůtu pro přijetí rozhodnutí podle článku 22 služebního řádu, byla Komise na základě požadavku právní jistoty toliko povinna přijmout toto rozhodnutí v přiměřené lhůtě, k čemuž v projednávané věci došlo s ohledem na všechny okolnosti této věci.
Tribunál dále odmítl přiznat žalobci postavení oznamovatele ve smyslu článku 22a služebního řádu jakožto polehčující okolnost vztahující se k jeho finanční odpovědnosti. I kdyby totiž žalobce správně upozornil na podvodné jednání kolegy, nemůže se dovolávat postavení oznamovatele, za předpokladu, že by takové postavení vůbec mohlo představovat polehčující okolnost, jelikož oznámené skutečnosti již byly známy a neměly žádnou souvislost se skutečnostmi, které mu byly vytýkány.
Pokud jde konečně o pravidla upravující disciplinární řízení, Tribunál připomněl, že možné pochybení vytýkané úředníkovi nemusí být zřejmé již ve fázi vyšetřování předcházející samotnému disciplinárnímu řízení, ale že v tomto ohledu mohou být během vyšetřování provedeny úpravy s ohledem na jeho průběh. Konkrétně v případě disciplinárního řízení před disciplinární komisí je pochybení vytýkané dotčenému úředníkovi vymezeno ve zprávě OOJ doprovázející předložení věci uvedené komisi, která následuje po této fázi vyšetřování.
Na rozdíl od toho, co tvrdil žalobce, přísluší OOJ – a případně soudu, jemuž byla věc předložena – aby ověřil řádnost vyšetřovacího řízení a poté celého disciplinárního řízení, a nikoliv disciplinární komisi, která má přezkoumávat pouze řádnost průběhu řízení, které před ní probíhá. Nicméně pokud tato komise považuje předcházející vyšetřování za nedostatečné, musí jej doplnit vlastními poznatky, nebo i kontradiktorním šetřením.
Pokud jde o vyšetřovací opatření útvarů pro vyšetřování, Tribunál pro účely dodržení práva na obhajobu vyžaduje, aby byla tato opatření součástí spisu předaného disciplinární komisi a dotčené osobě, a fortiori pokud se OOJ nebo disciplinární komise opírají o výsledek těchto opatření.
Konečně Tribunál upřesnil, že v případě žaloby, kterou se dotčený úředník domáhá pouze zrušení konečného rozhodnutí OOJ ukládajícího sankci, jsou žalobní důvody a výtky, které tento úředník vznáší proti posouzením obsaženým ve stanovisku disciplinární komise předcházejícímu tomuto rozhodnutí, irelevantní pouze v rozsahu, v němž se konečné rozhodnutí od těchto posouzení jasně odchyluje nebo je jasně nezohledňuje.