ROZSUDEK TRIBUNÁLU (osmého senátu)
11. července 2013(*)
„Fond soudržnosti – Nařízení (ES) č. 1164/94 – Projekt sanace Zaragozy – Částečné zrušení finanční podpory – Veřejné zakázky – Pojem stavba – Článek 14 odstavce 10 a 13 směrnice 93/38/EHS – Rozdělení zakázek – Legitimní očekávání – Povinnost uvést odůvodnění – Lhůta pro přijetí rozhodnutí – Stanovení finančních oprav – Článek H odstavec 2 přílohy II nařízení č. 1164/94 – Proporcionalita – Promlčení“
Ve věci T‑358/08,
Španělské království, původně zastoupené J. Rodríguez Cárcamem, dále A. Rubio Gonzálezem, abogados del Estado,
žalobce,
proti
Evropské komisi, zastoupené G. Valero Jordanou a A. Steiblytė, jako zmocněnci,
žalované,
jejímž předmětem je návrh na zrušení rozhodnutí Komise C (2008) 3249 ze dne 25. června 2008, o snížení podpory poskytnuté z Fondu soudržnosti Španělskému království na projekt č. 96/11/61/018 – „Saneamiento de Zaragoza“ rozhodnutím Komise C (96) 2095 ze dne 26. července 1996,
TRIBUNÁL (osmý senát),
ve složení L. Truchot, předseda, M. E. Martins Ribeiro a A. Popescu (zpravodaj), soudci,
vedoucí soudní kanceláře: J. Palacio González, vrchní rada,
s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 28. listopadu 2012,
vydává tento
Rozsudek(1)
Skutečnosti předcházející sporu
1 Rozhodnutím C (96) 2095 ze dne 26. července 1996 (dále jen „rozhodnutí z roku 1996“) Komise Evropských společenství schválila v rámci Fondu soudržnosti poskytnutí finanční podpory ve výši 8 850 689 eur na projekt č. 96/11/61/018 – „Saneamiento de Zaragoza“ (dále jen „projekt sanace města Zaragoza“). Tento projekt, jehož cílem bylo zlepšit a dovršit zařízení pro kanalizaci a čištění odpadních vod města Zaragoza (Španělsko), zahrnoval dvě skupiny operací. První skupina operací zvaná „Plán výměny kanalizačních potrubí“ (dále jen „fáze FIMMA 96“) stanovil výměnu kanalizačních potrubí v určitých částech města. Druhá skupina operací nazvaná „Program sanace západní oblasti aglomerace (nádrž čistírny odpadních vod v Almozaře)“ (dále jen „fáze SPWS“), zahrnovala zejména výstavbu sběračů, vedlejší sítě sběračů a odlehčovací komory na dešťovou vodu. Město Zaragoza bylo konečným příjemcem finanční podpory a bylo pověřeno řízením projektu, jehož provedení bylo stanoveno na dobu mezi 1. květnem 1996 a 31. prosincem 1998.
2 Na žádost Španělského království bylo rozhodnutí z roku 1996 změněno rozhodnutím Komise C (97) 2601 ze dne 29. července 1997 (dále jen „rozhodnutí z roku 1997“), s cílem zařadit do něj dalších osm operací (dále jen „fáze FIMMA 97“). Sedm operací se týkalo výměny, změny a výstavby sběračů a jedna operace spočívala ve výstavbě továrny na zpracování kalů. Lhůta pro dokončení prací byla prodloužena až do 31. prosince 1999.
(omissis)
Napadené rozhodnutí
13 V napadeném rozhodnutí Komise konstatovala nesrovnalosti týkající se osmi zakázek fáze SPWS a zejména čtyř zakázek fáze FIMMA 97.
14 Toto je osm zakázek fáze SPWS:
– sběrač s odlehčovací komorou na řece Ebro;
– sběrač čtvrti Los Palos;
– sběrač oblasti Martín Arpal;
– sběrač Valles Verdes;
– sběrač San Lamberto – Vistabella;
– sběrač silnice do Madridu;
– vedlejší síť sběračů;
– sběrač limitní oblasti území města.
15 Toto jsou čtyři zakázky fáze FIMMA 97:
– sběrač pravého břehu řeky Huerva;
– továrna na zpracování kalů;
– sběrač řeky Gállego;
– spojovací sběrač čistírny odpadních vod v Almozaře.
16 Komise v bodě 20 napadeného rozhodnutí uvedla, že na základě čl. 4 odst. 2 a čl. 14 odst. 1, 10 a 13 směrnice 93/38 představovaly sporné zakázky položky jediné stavby, k níž dal podnět jediný zadavatel, a že se na ně měla vztahovat ustanovení uvedené směrnice. Měla za to, že uvedené zakázky byly rozděleny, což bylo porušením ustanovení této směrnice, zejména těch, která se týkají prahové hodnoty, zveřejnění a rovného zacházení s uchazeči.
(omissis)
18 Komise zaprvé s cílem určit, zda existují nesrovnalosti ve smyslu článku H přílohy II nařízení č. 1164/94, připomněla ustanovení čl. 1 odst. 4 písm. b), čl. 4 odst. 2 a čl. 14 odst. 1, 10 a 13 směrnice 93/38 (body 19, 21 až 23 odůvodnění napadeného rozhodnutí).
19 Komise dále v bodě 24 odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedla, že ve všech vyhlášeních zveřejněných v Boletín Oficial de Aragón a v místních médiích byla rada města Zaragoza označena za zadavatele, kterému bylo třeba předkládat nabídky. Konstatovala rovněž podobnost popisu prací, které měly být uskutečněny v síti kanalizace a zpracování odpadních vod a uvedla, že práce měly plnit stejnou hospodářkou a technickou funkci. Měla za to, že v projednávané věci se jednalo o soubor specifických prací údržby, zvětšení a vylepšení existující sítě kanalizace a zpracování odpadních vod, jejichž výsledkem mělo být po jejich ukončení celkové zlepšení sítě pro konečné uživatele. Komise upřesnila, že práce byly spojeny se sběrači odpadních vod, sběrači s odlehčovacími komorami na dešťovou vodu, továrnou na zpracování kalu a sběračem odpadních vod mezi dvěma čistírnami odpadních vod v městech Almozara a Cartuja. Uvedla, že rozdíl mezi jednotlivými typy prací byl funkční, nikoliv technický nebo hospodářský, a že tedy nebyly požadovány zvláštní technické znalosti pro jejich realizaci. Závěrem uvedla, že z hospodářského pohledu by koneční uživatelé měli poskytovatelům služeb platit podle vlastního užívání.
20 Zaprvé měla Komise v bodě 24 písm. a) napadeného rozhodnutí v případě osmi projektů fáze SPWS za to, že práce měly společný cíl, a jediným rozdílem bylo, že byly uskutečňovány v zeměpisně odlišných obvodech. Podle ní bylo hlavním cílem prací zavést nebo obnovit kanalizační systém pro jednotlivé obvody, včetně instalace sběračů odpadních vod a odlehčovacích komor.
21 Zadruhé Komise ke čtyřem projektům fáze FIMMA 97, uvedených v bodě 15 výše, pro něž nelze uplatnit výjimku podle čl. 14 odst. 10 směrnice 93/38, v bodě 24 písm. b) odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedla, že práce sledovaly společný cíl a jediný rozdíl spočíval v jejich realizaci v zeměpisně odlišných obvodech. Podle ní bylo hlavním cílem prací zřízení sběračů podél řek Huerva a Gállego, aby sloužily oblastem, které ještě vypouštějí odpadní vody přímo do řek, a oprava dvou zařízení pro zpracování odpadních vod, do kterých byly odpadní vody odváděny.
22 V bodě 25 napadeného rozhodnutí Komise upřesnila, že v případě porušení čl. 4 odst. 2 a čl. 14 odst. 10 směrnice 93/38 musí být smlouvy považovány za určené k provedení jediné stavby, pokud jsou natolik spojeny jako v projednávané věci, že je podnik Společenství může považovat za jedinou hospodářskou operaci, a pokud pro celou operaci předloží nabídku. Komise uvedla, že tento výklad je slučitelný s cílem směrnice 93/38, kterým je dohlížet na to, aby podniky jiných členských států mohly odpovídat na výzvy k podávání nabídek, pokud na tom mají zájem, z objektivních důvodů spočívajících v hodnotě zakázek. Takový podnik si mohl přát být informován o hodnotě všech položek prací, i kdyby nebyl schopen je všechny provést. Komise dále uvedla, že se jedná o jedinou možnost, jak posoudit skutečný rozsah zakázky a nastavit ceny podle počtu položek, pro které bylo zamýšleno předložení nabídek.
23 Komise v bodě 26 napadeného rozhodnutí došla k závěru, že osm projektů fáze SPWS ve svém celku a čtyři projekty fáze FIMMA 97 ve svém celku naplňují jedinou hospodářskou a technickou funkci, a že tedy španělské orgány uměle rozdělily práce týkající se údržby, zvětšení a opravy existující sítě kanalizace a zpracování odpadních vod. Upřesnila, že tento závěr se zakládá na obdobné povaze popisu prací a podobnostech vyhlášení, provedení řízení a celkové koordinaci tímtéž smluvním subjektem, jakož i na skutečnosti, že práce byly uskutečněny v jediné zeměpisné oblasti.
(omissis)
Řízení a návrhová žádání účastníků řízení
28 Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 3. září 2008 podalo Španělské království projednávanou žalobu.
29 Dne 30. listopadu 2010 byla projednávaná věc přidělena novému soudci zpravodaji, který zasedal v druhém senátu. Poté, co se změnilo složení senátů Tribunálu, byl soudce zpravodaj přidělen k osmému senátu, kterému byla v důsledku toho přidělena projednávaná věc.
30 Na základě zprávy soudce zpravodaje rozhodl Tribunál (osmý senát) o zahájení ústní části řízení. Řeči účastníků řízení a odpovědi na otázky Tribunálu byly vyslechnuty na jednání konaném dne 28. listopadu 2012.
31 Španělské království navrhuje, aby Tribunál:
– zrušil napadené rozhodnutí;
– uložil Komisi náhradu nákladů řízení.
32 Komise navrhuje, aby Tribunál:
– zamítl žalobu v plném rozsahu;
– uložil Španělskému království náhradu nákladů řízení.
Právní otázky
(omissis)
1. 1. 1. K prvnímu žalobnímu důvodu, vycházejícímu z nesprávných právních posouzení a zjevně nesprávného posouzení skutkového stavu v rámci použití článku H přílohy II týkající se finančních oprav nařízení č. 1164/94, ve spojení s čl. 14 odst. 13 směrnice 93/38
(omissis)
35 Úvodem je třeba uvést, že Španělské království při jednání v odpovědi na otázku Tribunálu upřesnilo, že prvním žalobním důvodem uplatňuje porušení čl. 14 odst. 13 směrnice 93/38, a toto ustanovení musí být vykládáno ve spojení s čl. 14 odst. 10 směrnice 93/38. Bylo to zaznamenáno do protokolu z jednání.
36 Španělské království mimoto tvrdí, že Komise se v napadeném rozhodnutí dopustila nesprávného právního posouzení a závažného nesprávného posouzení skutkového stavu, když rozhodla o porušení ustanovení směrnice 93/38. Tvrdí, že i když důkazní břemeno nese Komise, je účelné provést krátkou analýzu zakázek, které byly předmětem sporu podle kritérií vymezených Soudním dvorem, aby bylo prokázáno, že nebyla splněna žádná z podmínek umožňující konstatovat, že se jedná o jedinou stavbu. Je třeba konstatovat, že Španělské království projednávanou žalobou zpochybňuje definici podmínek použití čl. 14 odst. 10 prvního pododstavce a čl. 14 odst. 13 směrnice 93/38, již udává Komise, a jejich použití na zakázky dotčené v napadeném rozhodnutí. Je tedy třeba přezkoumat, zda Komise v napadeném rozhodnutí nesprávně rozhodla o porušení výše uvedených ustanovení, což musí Španělské království před Tribunálem prokázat.
(omissis)
K první části, vycházející ze zjevně nesprávného posouzení skutkového stavu ze strany Komise u pojmu stavba
38 Podle Španělského království Komise nesprávně došla k závěru, že město Zaragoza porušilo ustanovení směrnice 93/38, když dotčené zakázky rozdělilo a nezveřejnilo o tom vyhlášení v Úředním věstníku. Španělské království považuje za neodůvodněná tvrzení Komise uvedená v bodě 8 druhém pododstavci, v bodě 9 pododstavci 23 písm. b) a v bodě 24 odůvodnění napadeného rozhodnutí.
39 Španělské království zaprvé tvrdí, že za účelem posouzení, zda projekt může obsahovat několik různých staveb, je třeba ve světle ustanovení směrnice 93/38 a judikatury Soudního dvora provést analýzu v trojí perspektivě: technickohospodářské, zeměpisné a časové.
40 Španělské království zadruhé připomíná nesprávnost uplatnění těchto kritérii v projednávané věci. Komise údajně neprovedla ani nejmenší objektivní analýzu staveb podle této „trojí perspektivy“, ale zřejmě k určení protiprávního jednání španělských orgánů použila poněkud zvláštní kritéria, jako je kapacita možných uchazečů nebo účelnost provedení některých nebo všech zakázek najednou pro tyto uchazeče (bod 9 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Technickohospodářský přezkum navíc nebyl technicky přesný.
41 Komise v napadeném rozhodnutí měla za to, že se španělské orgány dopustily porušení čl. 14 odst. 13 směrnice 93/38, vykládaného ve spojení s odstavci 1 a 10 tohoto článku, když rozdělily osm zakázek fáze SPWS, a dále především čtyři zakázky fáze FIMMA 97. Poté, co v bodě 23 písm. b) odůvodnění napadeného rozhodnutí připomněla definici stavby ve smyslu čl. 14 odst. 10 prvního pododstavce směrnice 93/38, uplatnila ji na sporné zakázky v bodech 24 až 26 odůvodnění napadeného rozhodnutí.
(omissis)
K pojmu stavba ve smyslu čl. 14 odst. 10 prvního pododstavce směrnice 93/38 v napadeném rozhodnutí
43 Podle čl. 14 odst. 1 písm. c) směrnice 93/38 se tato směrnice vztahuje na zakázky, jejichž odhadovaná hodnota bez DPH není menší než 5 miliónů eur v případě zakázek na stavební práce. Podle čl. 14 odst. 13 směrnice 93/38, „[z]adavatelé nesmějí obcházet tuto směrnici tím, že by rozdělili zakázky nebo použili zvláštní metody výpočtu hodnoty zakázek“.
44 Podle čl. 14 odst. 10 směrnice 93/38 je dále „[z]ákladem pro výpočet hodnoty zakázky na stavební práce pro účely odstavce 1 celková hodnota [stavby]“ [–] stavba je v prvním pododstavci tohoto ustanovení definována jako „výsledek činností pozemního a inženýrského stavitelství jako celek, který má plnit hospodářskou a technickou funkci“.
45 Zaprvé je třeba uvést, jak to učinilo Španělské království a Komise, že Soudní dvůr vyložil čl. 14 odst. 10 a 13 směrnice 93/38 v rozsudku ze dne 5. října 2000, Komise v. Francie (C‑16/98, Recueil, s. I‑8315). V tomto rozsudku měl Soudní dvůr za to, že čl. 14 odst. 13 směrnice 93/38 „vyjadřuje konkrétně povinnosti, které plynou zadavatelům z čl. 14 odst. 10 prvního pododstavce směrnice [93/38], a musí být tedy zohledněny společně s tímto článkem, aby bylo možno rozhodnout o tom, že došlo k rozdělení [stavby]“ (bod 31). Kromě toho podle Soudního dvora „z definice [stavby] uvedené v čl. 14 odst. 10 prvním pododstavci druhé větě směrnice [93/38] vyplývá, že existence [stavby] musí být posuzována s ohledem na hospodářskou a technickou funkci výsledku dotčených prací“ (bod 36).
46 Z tohoto rozsudku vyplývá, že k tomu, aby Soudní dvůr posoudil, zda tyto práce mezi sebou byly takto spojeny, bylo nutné považovat je za jedinou stavbu ve smyslu čl. 14 odst. 10 prvního pododstavce směrnice 93/38, použil funkční hledisko (v tomto smyslu viz rozsudek Soudního dvora ze dne 15. března 2012, Komise v. Německo, C‑574/10, bod 37). Soudní dvůr použil dvě kritéria, a sice kritérium hospodářské funkce a kritérium technické funkce výsledku prací.
47 Je třeba konstatovat, že Komise v souladu s výše uvedeným rozsudkem Komise v. Francie v napadeném rozhodnutí uvedla, že za účelem definice stavby je třeba uplatnit kritéria hospodářské funkce a technické funkce výsledku prací ve smyslu čl. 14 odst. 10 prvního pododstavce směrnice 93/38 (body 23 a 24 odůvodnění). Po připomenutí znění tohoto ustanovení v bodě 23 odůvodnění napadeného rozhodnutí tak Komise v bodě 24 došla k závěru, že „[p]opis práce, která měla být provedena v síti kanalizace a zpracování odpadních vod byl podobný a práce plnily tutéž hospodářskou a technickou funkci“, že „ [p]rojednávaná věc se týká souboru zvláštních prací údržby, zvětšení a opravy existující sítě kanalizace a zpracování odpadních vod, jejichž výsledkem musí být po ukončení celkové zlepšení sítě pro konečné uživatele“ a že „[r]ozdíl mezi jednotlivými druhy prací [není] technický ani hospodářský“.
48 I když tedy není nutné vyjadřovat se k otázce Komise, zda jsou kritéria hospodářské a technické funkce výsledku prací pro účely definice stavby ve smyslu čl. 14 odst. 10 prvního pododstavce směrnice 93/38 kumulativní, je třeba uvést, že oproti tvrzení Španělského království se Komise v napadeném rozhodnutí nedopustila pochybení, když určila, že kritéria hospodářské funkce a technické funkce výsledku prací musí být použita pro účely definice stavby ve smyslu čl. 14 odst. 10 prvního pododstavce směrnice 93/38.
49 Zadruhé Španělské království uvádí, že analýza sporných zakázek měla být provedena rovněž s užitím zeměpisného a časového kritéria.
50 V tomto ohledu je třeba uvést, že Soudní dvůr ve výše uvedeném rozsudku Komise v. Francie použil k definici jediné stavby kritéria technické a hospodářské funkce výsledku prací (body 49 až 56). Dále v bodě 65 upřesnil, že „každý případ zadání zakázky musí být posouzen v závislosti na [jeho] kontextu a vlastních okolnostech“. Soudní dvůr doplnil, že v situaci, ve které byl vydán tento rozsudek „[existovaly] významné prvky, jako [současné vyhlášení] sporných zakázek, podobnost vyhlášení, jednota zeměpisného rámce, ve kterém byly zakázky vyhlášeny, a koordinace zajišťovaná subjektem, který spojoval meziobecní svazy elektrifikace na úrovni krajů, které hovoří pro propojení uvedených zakázek na této úrovni“.
51 Soudní dvůr tak ve výše uvedeném rozsudku Komise v. Francie vzal v úvahu zeměpisný prvek, aby ověřil, zda jednotná povaha technické a hospodářské funkce prací trvá pro jednotlivé místní sítě, ať již distribuce elektřiny (body 64 a 65), nebo veřejného osvětlení (body 69 a 70) v širší zeměpisné oblasti, a že tyto místní sítě tedy mohly být spojeny v jediné síti, a opíral se přitom o možnost propojení těchto místních sítí.
52 K časovému hledisku Soudní dvůr ve výše uvedeném rozsudku Komise v. Francie zmínil „současn[é] vyhlášení sporných zakázek“ (bod 65).
53 Je třeba zdůraznit, že zeměpisné a časové aspekty nejsou kritérii určenými k definici stavby ve smyslu čl. 14 odst. 10 prvního pododstavce směrnice 93/38, nýbrž prvky nezbytnými pro potvrzení toho, že taková stavba existuje, neboť za jedinou stavbu lze považovat pouze práce, které se nacházejí v určitém zeměpisném a časovém rámci.
54 Je třeba uvést, že Komise v napadeném rozhodnutí odkazuje na zeměpisný prvek (body 24 a 26 napadeného rozhodnutí) a na časový prvek z důvodu propojení zakázek týkajících se projektů patřících do téže fáze, ať již fáze SPWS nebo fáze FIMMA 97. Komise se tedy nedopustila nesprávného posouzení, když provedla analýzu sporných zakázek s použitím zeměpisného a časového prvku, aniž je považovala za funkční kritéria pro účely definice dotčených staveb.
55 Zatřetí Komise podle Španělského království pro určení protiprávního jednání španělských orgánů zřejmě použila poněkud zvláštní kritéria, jako je kapacita potenciálních uchazečů nebo účelnost provedení některých nebo všech zakázek pro tyto uchazeče najednou (bod 9 napadeného rozhodnutí).
56 Komise v napadeném rozhodnutí skutečně zmínila určité skutečnosti týkající se možných uchazečů v části vztahující se k úvodnímu posouzení (bod 9 odůvodnění).
57 K tomuto Soudní dvůr ve výše uvedeném rozsudku Komise v. Francie uvedl, že definice stavby, kterou obsahuje čl. 14 odst. 10 první pododstavec směrnice 93/38, nepodřizuje existenci stavby naplnění prvků, jako je počet zadavatelů nebo možnost realizace všech prací jediným podnikem (bod 43). Konstatoval, že i když existence jediného a téhož zadavatele a možnost unijního podniku realizovat veškeré práce, kterých se týkaly dotčené zakázky, mohou být v závislosti na okolnostech nepřímými důkazy na podporu toho, že existuje jedna stavba ve smyslu směrnice, nemohou oproti tomu v tomto ohledu být určujícími kritérii. Dodal, že „větší počet zadavatelů a nemožnost realizace všech dotčených prací jediným podnikem [nemůže] zpochybnit existenci [stavby], pokud je tento závěr nutno učinit na základě funkčních kritérií vymezených v čl. 14 odst. 10 prvním pododstavci druhé větě směrnice“ (bod 42).
58 Z výše uvedeného rozsudku Komise v. Francie tedy vyplývá, že užití některých skutečností týkajících se zejména možných zadavatelů je možné, ale tyto skutečnosti nemohou být ani určující, ani zpochybnit závěr, že existuje jedna stavba, jež se opírá o spojení kritérií technické funkce a hospodářské funkce výsledku prací.
59 Je tak třeba přezkoumat uplatnění těchto kritérií na zakázky dotčené v napadeném rozhodnutí a posoudit, zda je Komise správně považovala za splněné, aby mohla dojít k závěru, že existují dvě stavby. Je tedy třeba dále přezkoumat, na jakém základě byly vzaty v úvahu jiné skutečnosti.
K uplatnění pojmu stavba ve smyslu čl. 14 odst. 10 prvního pododstavce směrnice 93/38 na sporné zakázky v napadeném rozhodnutí
60 Španělské království zmiňuje neprovedení objektivní analýzy staveb z pohledu technickohospodářského, zeměpisného a časového, nesprávnost uplatnění těchto kritérií v projednávané věci, jakož i uplatnění neobvyklých kritérií.
61 Komise v napadeném rozhodnutí uvedla, že existují dvě skupiny staveb, tvořené osmi projekty fáze SPWS [(bod 24 písm. a) odůvodnění] a čtyřmi projekty fáze FIMMA 97 [(bod 24, písm. b) odůvodnění]. Je tedy třeba přezkoumat postupně obě tyto skupiny.
– – – – K osmi sporným zakázkám fáze SPWS
62 Španělské království tvrdí, že Komise nebyla při technickohospodářském přezkumu dostatečně přesná, a provádí analýzu osmi sporných zakázek fáze SPWS, uvedených v bodě 14 výše, která se týká šesti sběračů odpadních vod, odlehčovací komory na dešťovou vodu a vedlejší sítě sběračů, které představovaly nezávislé projekty.
63 K technické funkci těchto prací Španělské království uvádí, že je odlišná pro každý dotčený projekt.
64 Analýza Komise však nespočívala v nezávislém přezkumu jednotlivých prací, jichž se sporné zakázky týkaly, a v posouzení jejich technické funkce, jak to vyžaduje Španělské království, ale v souladu s judikaturou uvedenou v bodě 45 výše zkoumala, zda má výsledek prací tutéž technickou funkci.
65 Komise tak měla za to, že se jedná o práce, jejichž výsledkem bylo celkové zlepšení kanalizační sítě, a že splňují tutéž technickou funkci (bod 24 odůvodnění napadeného rozhodnutí).
66 Je třeba uvést, že šest sběračů a vedlejší síť sběračů shromažďují všechny odpadní vody v rámci kanalizační sítě.
67 Dále Španělské království uvádí, že technická funkce odlehčovací komory na dešťovou vodu, je odlišná a nespočívá v odvádění nebo zpracování odpadních vod, ale v zabránění záplavám v důsledku nadměrných dešťů. Netvrdí však, že uvedená odlehčovací komora není spolu se sběrači a vedlejší sítí sběračů součástí technické funkce kanalizační sítě. Jak Komise správně uvádí, slouží tato odlehčovací komora k zabránění nežádoucího zvýšení objemu vody, kterou má zpracovat čistička odpadních vod, a k omezení znečištění přijímajících vod přetížením vyplývajícím z velkých dešťů, a přispívá tak k lepšímu zpracování odpadních vod. Španělské království dále uvádí, že dotčená odlehčovací komora nezpracovává odpadní vody, ale netvrdí, že z této komory odpadní vody neodtékají. Upřesňuje, že nelze striktně oddělit dešťovou vodu, která vytéká z dotčené odlehčovací komory, a odpadní vody protékající sběrači. Je třeba konstatovat, že z dotčené odlehčovací komory odtéká dešťová voda a odpadní vody, aby bylo odlehčeno sběračům odpadních vod, což by umožnilo lepší fungování kanalizační sítě.
68 K tomuto je třeba uvést, že španělské orgány v odpovědi na dotazník žádosti o podporu předložený v roce 1996 uvedly, že cílem projektu sanace je výstavba série sběračů určených k dokončení oblasti, která odvádí odpadní vody do čističky odpadních vod v Almozaře. Rovněž je uvedeno, že byla plánována výstavba povodňové odlehčovací komory, která by odváděla do řeky Ebro dešťovou vodu, kterou by sběrač nemohl odvést, pouze v okamžicích silného deště a v případě příslušného stupně zředění odpadních vod. Nakonec je upřesněno, že hlavním předmětem všech projektů bylo „sanovat zastaralé existující struktury a napravit nedostatky systémů tím, že by byla obci poskytnuta stoková síť schopná odvádět odpadní vody k hlavním sběračům, a tak by bylo zabráněno záplavám, prosakování do podzemní vody a nekontrolovaným výtokům odpadních vod“. Tentýž popis hlavního cíle je převzat v rozhodnutí z roku 1996 v přehledu v příloze, ve které je uvedeno shrnutí projektu. Vyplývá z něj, že podle samotného Španělského království existuje v rámci kanalizační sítě spojitost mezi přepravou odpadních vod a bráněním záplavám prostřednictvím odlehčovací komory.
69 Je třeba dojít k závěru, že osm projektů není nezávislých, jak tvrdí Španělské království, ale že všechny patří pod jeden projekt týkající se kanalizační sítě, kterým je podle dotazníku k žádosti o podporu předložené v roce 1996 a přehledu v příloze k rozhodnutí z roku 1996 výstavba stokové sítě schopné odvádět odpadní vody do hlavních sběračů, bránit tak záplavám, prosakování do podzemní vody a nekontrolovaným únikům odpadních vod. Jak Komise správně uvedla, sledují dotčené práce fáze SPWS stejný cíl, tj. vytvořit nebo obnovit kanalizační systém pro jednotlivé obvody, včetně zřízení sběračů odpadních vod a odlehčovacích komor [bod 24 písm. a) odůvodnění napadeného rozhodnutí]. Jsou tedy skutečně souborem prací, jejichž výsledkem je celkové zlepšení kanalizační sítě pro konečné uživatele (bod 24 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Podle čl. 14 odst. 10 prvního pododstavce směrnice 93/38 a výše uvedeného rozsudku Komise v. Francie je výsledek tohoto souboru prací určen k plnění technické funkce, kterou je čištění odpadních vod.
70 Tento závěr není zpochybněn argumentací Španělského království, podle které není směrnice 93/38 použitelná na odlehčovací komory, jelikož nejsou určeny k odvádění odpadních vod. Jak již bylo uvedeno (viz bod 67 výše), je nesprávné tvrdit, že dotčená odlehčovací komora odvádí pouze dešťovou vodu. Jak navíc uvádí Komise, je třeba mít za to, že se působnost čl. 6 odst. 2 písm. b) směrnice 93/38 neomezuje na zařízení, která přímo odvádějí nebo zpracovávají odpadní vody, ale že se toto ustanovení uplatní na zakázky, které „jsou spojeny s odváděním nebo zpracováním odpadních vod“, což odlehčovací komory zahrnuje.
71 Dále je třeba odmítnout argumentaci předloženou Španělským královstvím ke zpochybnění argumentace Komise, podle níž je možnost považovat za jedinou stavbu soubor činností týkajících se různých typů sběračů městských odpadních vod potvrzena směrnicí Rady 91/271/EHS ze dne 21. května 1991 o čištění městských odpadních vod (Úř. věst. L 135, s. 40; Zvl. vyd. 15/02 s. 26). Směrnice se totiž týká zejména odvádění, čištění a vypouštění městských odpadních vod, které ve svém čl. 2 odst. 1 definuje jako zahrnující dešťové vody. Ani za předpokladu, že směrnice upravuje režim použitelný na čističky odpadních vod, Španělské království nevysvětluje důsledky, které je z toho třeba vyvodit pro dotčené projekty, z nichž se žádný čističky odpadních vod netýká.
72 Zadruhé Španělské království zpochybňuje identitu hospodářských funkcí dotčených projektů. Dešťové vody údajně nepodléhají zvláštní dani na služby čištění odpadních vod, kterou vybírá město Zaragoza. Nelze tedy vybírat daň nebo poplatek na odlehčovací komoru na dešťovou vodu. Kromě toho Španělské království v odpovědi Komisi tvrdí, že i když je tato zvláštní daň určena na financování nákladů na provozování sítě, je nedostatečná a vyžaduje příspěvky z rozpočtu obce. To by znamenalo, že je-li správa odpadních vod skutečně částečně pokryta příjmy z daně, musí být infrastruktura sítě určené ke shromažďování a zpracování dešťové vody financována z veřejných zdrojů. Existuje zásadní rozdíl mezi daní na zpracování odpadních vod a placením veřejné služby poskytnuté odlehčovacími komorami na dešťovou vodu, což ukazuje jejich odlišnost z hospodářského hlediska. Daň na zpracování odpadních vod je totiž stanovena v závislosti na skutečném vypouštění odpadů každé domácnosti, je tedy daní individualizovanou v závislosti na vlastní spotřebě každé osoby povinné k dani, zatímco placení služby poskytované odlehčovacími komorami na dešťovou vodu by mohlo být rozděleno mezi obyvatelstvo, aniž však požadované částky budou měněny v závislosti na užitečnosti pro dotyčné osoby.
73 V napadeném rozhodnutí měla Komise za to, že z hospodářského pohledu „[musí] koneční uživatelé platit poskytovateli za služby, které užívají“ (bod 24 odůvodnění).
(omissis)
75 Zaprvé Španělské království při jednání v odpovědi na otázku Tribunálu potvrdilo, že zvláštní daň na služby čištění odpadních vod, vybíraná městem Zaragoza, na kterou se odkazuje v žalobě, byla stanovena čl. 2 kapitolou 2 nadepsanou „Služba čištění odpadních vod“ daňové vyhlášky č. 24.25 města Zaragoza o dani ze služeb zásobování pitnou vodou a čištění odpadních vod, a Komise tento článek citovala ve spisu. Na základě tohoto ustanovení „[z]danitelnou událostí pro tuto daň je poskytnutí služby čištění odpadních vod, pokud se jedná o dešťové vody nebo odpadní vody odváděné ve sběračích a kanalizacích na pozemku nebo v péči města, neboť město Zaragoza přebírá správu těchto vod, včetně nákladů na jejich přepravu, zpracování a jejich vypouštění do přírodních vodních toků za podmínek stanovených v povoleních o vypouštění vydaných Hydrografickým sdružením řeky Ebro“. Z tohoto ustanovení vyplývá, že neprovádí rozlišení mezi odpadními vodami a dešťovými vodami.
76 Zadruhé je třeba konstatovat, že argumentace Španělského království týkající se financování infrastruktury sítě určené ke shromažďování a zpracování dešťové vody není opodstatněná, jelikož se Španělské království omezuje na tvrzení, že uvedené infrastruktury musí být financovány z veřejných rozpočtů. Španělské království kromě toho nepředložilo důkazy o tom, že tyto infrastruktury nejsou – alespoň částečně – financovány ze zvláštní daně na čištění odpadní vody.
77 V důsledku toho je třeba dojít k závěru, že práce dotčené fází SPWS tvoří celek, jehož výsledek je určen ke splnění jediné hospodářské funkce.
78 Vzhledem k výše uvedenému je třeba mít za to, že Španělské království neprokázalo, že se Komise dopustila nesprávného posouzení, když v bodě 26 odůvodnění napadeného rozhodnutí došla k závěru, že práce dotčené fází SPWS plní tutéž technickou a hospodářskou funkci ve smyslu čl. 14 odst. 10 prvního pododstavce směrnice 93/38.
– – – – Ke čtyřem sporným zakázkám fáze FIMMA 97
79 Španělské království upozorňuje na nedostatek přesnosti Komise při technickohospodářském přezkumu a provádí technickou a hospodářskou analýzu čtyř sporných zakázek fáze FIMMA 97, uvedených výše v bodě 15, jež se týkají továrny na zpracování kalů, spojovacího sběrače a dvou sběračů, včetně sběračů řeky Gállego. Dále provádí analýzu zakázek uvedené fáze a dochází k závěru, že každý projekt musí být považován za nezávislý na ostatních a že zveřejnění vyhlášení v Úředním věstníku nebylo požadováno.
80 Zaprvé měla Komise v napadeném rozhodnutí za to, že podle technické funkce projektů fáze FIMMA 97 jsou čtyři projekty pouze jedinou stavbou, což Španělské království zpochybňuje.
81 Podle dotazníku žádosti o podporu předložené v roce 1997 plní projekty fáze FIMMA 97 tři odlišné cíle. Je však třeba uvést, stejně jako to učinila Komise, že čtyři sporné projekty uvedené fáze patří do stejné skupiny, odpovídají témuž cíli, kterým bylo „odstranění vypouštění nezpracované odpadní vody“.
82 Ke spojovacímu sběrači Španělské království uvádí, že „jeho funkcí není, jako u jiných sběračů, shromažďovat a přepravovat odpadní nebo dešťové vody do [čističek] odpadních vod nebo odlehčovacích komor“, ale uvádí, že tento spojovací sběrač „se snaží mírnit nerovnováhu v oblasti kanalizačních struktur, která je způsobena asymetrickým růstem města Zaragoza“. Oproti tvrzení Španělského království je tedy nesprávné mít za to, že spojovací sběrač mezi dvěma čističkami odpadních vod je „infrastrukturou zcela nezávislou na ostatních sběračích“, jelikož uvedený sběrač je součástí kanalizační sítě města Zaragoza. Španělské království tak odlišuje technickou funkci každého projektu, aniž zohledňuje skutečnost, že se jedná o soubor prací, jejichž výsledkem je celkové zlepšení kanalizační sítě pro konečné uživatele (bod 24 odůvodnění napadeného rozhodnutí), a který je určen k plnění jediné technické funkce, kterou je čištění odpadních vod.
83 Španělské království totiž tvrdí, že na rozdíl od sběračů není funkcí továrny na zpracování kalů přepravovat dešťovou nebo odpadní vodu, ale zabránit vypouštění kalů vzniklých při procesu získávání pitné vody pro účely osobní spotřeby a obchodní a průmyslové potřeby celého města do řeky Huerva. Avšak nejde o to, určit, zda továrna na zpracování kalu má sama o sobě jinou technickou funkci než sběrače, ale o posouzení, zda s ohledem na čl. 14 odst. 10 první pododstavec směrnice 93/38 sběrače a továrna na zpracování kalu patří do souboru prací, jejichž výsledek má společnou technickou funkci, kterou je čištění odpadních vod. Španělské království přitom nepopírá, že továrny na zpracování kalů přispívají k čištění odpadních vod města Zaragoza.
84 Argument Španělského království, podle kterého je profil uchazeče o zakázku týkající se sběrače zcela odlišný od profilu uchazeče o zakázku týkající se továrny na zpracování kalů, musí být zamítnut, jelikož se nejedná o jedno z kritérií umožňujících vymezit stavbu ve smyslu čl. 14 odst. 10 prvního pododstavce směrnice 93/38.
85 Závěrem Španělské království zpochybňuje argument Komise, podle kterého existuje v technické rovině rovnocennost mezi sběrači a stanicemi na zpracování kalů, jejichž povaha je s ohledem na zpracování odpadních vod doplňková. K tomuto uvádí, že v projednávané věci se jedná o továrnu na zpracování kalů pocházejících z jednotky pro získávání pitné vody, nikoliv z čističky odpadních vod. Je však třeba konstatovat, že Španělské království nevysvětluje důvod, proč skutečnost, že se jedná o takovou továrnu na zpracování kalů, znamená, že se doplňkově neúčastní zpracování odpadních vod, jelikož tato továrna odpovídá cíli odstranění vypouštění nezpracovaných odpadních vod, jak upřesňuje dotazník k žádosti o financování předložené v roce 1997.
(omissis)
87 Je třeba dojít k závěru, že čtyři projekty nejsou na sobě nezávislé, jak tvrdí Španělské království, ale že patří všechny k témuž projektu týkajícímu se kanalizační sítě. Jak Komise správně uvedla, práce dotčené fází FIMMA 97 sledovaly společný cíl, kterým je zřízení sběračů podél řek Huerva a Gállego, aby sloužily oblastem, které ještě vypouštějí odpadní vody přímo do řek, a oprava dvou zařízení pro zpracování odpadních vod, do kterých byly tyto vody odváděny [bod 24 písm. b) odůvodnění napadeného nařízení]. Jsou tedy souborem prací, jejichž výsledkem je celkové zlepšení kanalizační sítě pro konečné uživatele (bod 24 odůvodnění napadeného nařízení). Podle čl. 14 odst. 10 prvního pododstavce směrnice 93/38 a výše uvedeného rozsudku Komise v. Francie je výsledek tohoto souboru prací určen ke splnění technické funkce, kterou je čištění odpadních vod.
(omissis)
89 S ohledem na výše uvedené úvahy je třeba mít za to, že Španělské království neprokázalo, že se Komise dopustila nesprávného posouzení, když v bodě 26 odůvodnění napadeného rozhodnutí konstatovala, že práce dotčené fází FIMMA 97 plní ve smyslu čl. 14 odst. 10 prvního pododstavce směrnice 93/38 tutéž technickou a hospodářskou funkci.
– – – – Závěry
90 V případě projektů dotčených fázemi SPWS a FIMMA 97 tedy Španělské království neprokázalo, že Komise došla v bodě 26 odůvodnění napadeného rozhodnutí nesprávně k závěru, že uvedené projekty tvoří pro každou z obou fází jedinou stavbu, uměle rozdělenou ve smyslu čl. 14 odst. 10 prvního pododstavce a odst. 13 směrnice 93/38. Analogicky se situací, ve které byl vydán výše uvedený rozsudek Komise v. Francie, totiž dotčené projekty spočívají ve dvou souborech dílčích prací týkajících se existující kanalizační sítě, jejichž výsledek je po ukončení prací nedílnou součástí funkce plněné uvedenou sítí.
91 Španělské království tento závěr svým argumentem, týkajícím se jiných kritérií, která zmiňuje, a sice zeměpisných a časových prvků nebo kritérií, která Komise údajně nesprávně užila v napadeném rozhodnutí, nezpochybňuje.
92 K zeměpisným a časovým aspektům je třeba úvodem připomenout, že se podle čl. 14 odst. 10 prvního pododstavce směrnice 93/38 a jeho výkladu Soudním dvorem ve výše uvedeném rozsudku Komise v. Francie nejedná o kritéria vyplývající ze znění směrnice ani z judikatury (viz bod 53 výše).
93 Komise zaprvé k zeměpisnému hlediska v bodě 24 odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedla, že „ohledně osmi projektů [fáze] SPWS, […],[byla] jediným rozdílem skutečnost, že [práce byly] prováděny v zeměpisně odlišených obvodech“ a že „ohledně čtyř projektů [fáze FIMMA 97], [byla] jediným rozdílem skutečnost, že [práce byly] prováděny v zeměpisně odlišených obvodech“. Komise v bodě 26 odůvodnění dodala, že „práce [byly] uskutečněny v jediné zeměpisné oblasti“.
94 V tomto ohledu Španělské království zmiňuje rozpor v napadeném rozhodnutí, spočívající v tom, že Komise konstatovala paradoxně zároveň zeměpisné rozptýlení a jedinou zeměpisnou oblast. Je však třeba konstatovat, že Španělské království tvrdí totéž, když uvádí, že „přesto že se [dotčené stavby] vztahovaly k jedinému území, byly značně vzdáleny jedna od druhé a ze zeměpisného pohledu oddělené“.
95 Španělské království uvádí vlastně neexistenci fyzického spojení mezi pracemi stanovenými v rámci dotčených projektů, která měla Komisi zabránit učinit závěr, že existují dvě stavby. Avšak i za předpokladu, že by byla tato neexistence fyzického spojení prokázána, platí, že jednotlivé práce jsou integrální součástí funkce, kterou plní kanalizační sítě města Zaragoza, což umožňuje mít za to, že jsou součástí téže stavby. Není tedy důležité, že uvedené práce jsou rozptýleny v rámci sítě a nejsou přímo fyzicky propojeny, nachází-li se – jak tvrdí Komise a Španělské království to nepopírá – uvnitř oblasti pokryté sítí stok a sběračů spravovanou městem Zaragoza. Jak tedy Komise zmínila v napadeném rozhodnutí, přestože jsou „prováděny v obvodech zeměpisně oddělených“ jsou „v jediné zeměpisné oblasti“. Argumentaci Španělského království týkající se údajného rozporu v tomto ohledu v napadeném rozhodnutí tedy nelze přijmout.
96 Argument Španělského království vytvářející paralelu se situací zkoumanou ve výše uvedeném rozsudku Komise v. Francie tedy musí být zamítnut. Španělské království neuvedlo žádnou skutečnost, která by mohla prokázat, že se sporné zakázky týkaly odlišných kanalizačních sítí, u kterých by bylo třeba přezkoumat, zda mohou být spojeny.
97 Španělské království v odpovědi na argument Komise, podle kterého směrnice 91/271 užívá aglomeraci ve svých ustanoveních jako referenční zeměpisný rámec, tvrdí, že tento odkaz není pro definici stavby ve smyslu právní úpravy veřejných zakázek relevantní. Skutečnost, že tato směrnice užívá aglomeraci jako zeměpisný referenční rámec, má smysl v rámci zpracování odpadních vod a ochrany veřejného zdraví. Je namístě se domnívat, že i když je výsledek různých prací integrální součástí funkce plněné kanalizační sítí města Zaragoza, je relevantní zeměpisná oblast tvořena oblastí pokrytou touto sítí, ať už je spojena s městskou aglomerací, nebo obecním územím.
98 Lze z toho tedy vyvodit závěr, že nelze přijmout argumentaci Španělského království týkající se použití údajného zeměpisného kritéria, které Komisi v napadeném rozhodnutí mělo dovést k závěru, že dotčené projekty nebyly dvěma stavbami ve smyslu čl. 14 odst. 10 prvního pododstavce směrnice 93/38.
99 Zadruhé Komise v napadeném rozhodnutí ohledně časového aspektu uvedla dvě skupiny projektů, jednu pro fázi SPWS a druhou pro fázi FIMMA 97.
100 I za předpokladu, že by Španělské království na zpochybnění tohoto rozdělení na dvě rozhodnutí mělo zájem, musí být jeho argumentace, podle které nebylo možné definovat dvě skupiny pouze s ohledem na skutečnost, že byly projekty schváleny dvěma rozhodnutími, zamítnuta. Jak totiž Komise uvádí, skutečnost, že zachovala dvě skupiny projektů, vyplývá z uplatnění časového prvku, jelikož spojení prací souviselo s jejich příslušností ke dvěma časově odlišným fázím plánu sanace Zaragozy.
101 Španělské království navíc zpochybňuje skutečnost, že sporné projekty mohly být v rámci každé z dvou etap považovány projekty, jež spadají do stejné časové jednotky. Španělské království zpochybňuje a posteriori provedenou analýzu Komise, která během správního řízení nevyvrátila jeho argument, podle něhož byly smlouvy uzavřeny v průběhu doby čtrnácti měsíců v případě fáze SPWS a v rámci dvaceti měsíců v případě fáze FIMMA 97.
102 Jak již bylo upřesněno (viz body 50, 52 a 53 výše), Soudní dvůr ve výše uvedeném rozsudku Komise v. Francie nedefinoval časové kritérium, ale vzal v úvahu časové hledisko jako prvek při posouzení. Je třeba uvést, že Soudní dvůr nezmiňuje časovou jednotku, ale zmiňuje „současn[é] vyhlášení sporných zakázek“ zatímco – jak tvrdí Komise – generální advokát P. Jacobs ve svém stanovisku k výše uvedenému rozsudku Komise v. Francie (Recueil, s. I‑8341, I‑8318) odkazoval na „vymezené období“ (bod 72).
103 Jak v daném případě správně uvedla Komise, byly výzvy k podávání nabídek zveřejněny v průběhu stejného období pro každou dotčenou skupinu projektů. Z osmi zakázek fáze SPWS bylo sedm zveřejněno během méně než pěti měsíců, mezi 29. červencem 1997 a 17. prosincem 1997: u pěti z nich to bylo ve dvou dnech, a jedna byla zveřejněna dne 24. července 1998, avšak s prováděcí lhůtou čtyř měsíců. V případě čtyř zakázek fáze FIMMA 97 byly výzvy k podávání nabídek zveřejněny během méně než sedmi měsíců, mezi 13. listopadem 1998 a 9. červnem 1999.
(omissis)
107 Z toho vyplývá, že nelze přijmout argumentaci Španělského království týkající se údajného časového kritéria, jehož uplatnění v projednávané věci by umožnilo domnívat se, že Komise v napadeném rozhodnutí došla k nesprávnému závěru, že existují dvě stavby.
108 Španělské království zadruhé tvrdí, že Komise se v napadeném rozhodnutí k tomu, aby určila protiprávní jednání španělských orgánů, opírala o poněkud zvláštní kritéria, jako je kapacita možných uchazečů nebo účelnost provedení některých nebo všech zakázek najednou pro tyto uchazeče (bod 9 odůvodnění napadeného rozhodnutí).
109 V napadeném rozhodnutí Komise v části týkající se úvodního posouzení (bod 9 odůvodnění) skutečně uvedla určité skutečnosti týkající se potenciálních uchazečů. Rovněž je zmínila v konečném posouzení (bod 25 odůvodnění), i když použila jinou formulaci.
110 Z bodů 24 a 26 odůvodnění napadeného rozhodnutí však vyplývá, že Komise došla k závěru, že existují dvě stavby ve smyslu čl. 14 odst. 10 prvního pododstavce směrnice 93/38 z důvodu společného uplatnění technického a hospodářského funkčního kritéria. Skutečnosti uvedené v bodě 25 odůvodnění napadeného rozhodnutí tedy pouze potvrzují závěr založený na těchto funkčních kritériích. V důsledku toho nemůže uvedení takových skutečností zpochybnit legalitu napadeného rozhodnutí.
111 Pro úplnost je třeba uvést, že k odkazům na možné uchazeče v bodě 25 napadeného rozhodnutí Soudní dvůr ve výše uvedeném rozsudku Komise v. Francie, bod 42, upřesnil, že „možnost podniku Společenství uskutečnit veškeré práce, kterých se týkají dotčené zakázky“, může být nepřímým důkazem, jenž potvrzuje, že existuje jedna stavba ve smyslu směrnice 93/38.
112 Komise navíc v bodě 25 odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedla čl. 4 odst. 2 směrnice 93/38. Toto ustanovení přitom zakazuje jakoukoliv diskriminaci mezi uchazeči, a chrání také ty, kteří od podání nabídky byli odrazeni znevýhodňujícím postupem, který zvolil zadavatel (výše uvedený Komise v. Francie, bod 109). Skutečnosti týkající se možných uchazečů v bodě 25 odůvodnění napadeného rozhodnutí jsou tedy uvedeny rovněž s ohledem na čl. 4 odst. 2 směrnice 93/38.
113 S ohledem na všechny výše uvedené úvahy je třeba dojít k závěru, že Španělské království neprokázalo, že se Komise v napadeném rozhodnutí dopustila nesprávného posouzení definice kritérií umožňujících kvalifikovat stavbu ve smyslu čl. 14 odst. 10 prvního pododstavce směrnice 93/38, a rovněž uplatnění těchto kritérií v projednávané věci. Dotčené práce tedy představují dva soubory dílčích prací týkajících se kanalizační sítě města Zaragoza, jejichž výsledek je po ukončení těchto prací integrální částí funkce plněné touto sítí. Španělské království tedy neprokázalo, že Komise došla nesprávně k závěru, že existují dvě stavby, jedna pro fázi SPWS a druhá pro fázi FIMMA 97.
114 První část prvního žalobního důvodu je tedy třeba zamítnout.
Ke druhé části, vycházející ze zjevně nesprávného posouzení Komise, pokud jde o existenci úmyslné povahy
115 Španělské království v podstatě tvrdí, že porušení čl. 14 odst. 13 směrnice 93/38 předpokládá úmysl, který musí Komise prokázat. V tomto ohledu je třeba vzít v úvahu pouze právní úpravu týkající se veřejných zakázek, a nikoliv nařízení č. 1164/94. Komise však takový úmysl neprokázala. Španělské království každopádně tvrdí, že během celého řízení jednalo transparentně a v dobré víře a plně ve spolupráci s Komisí.
116 Komise napadeným rozhodnutím v projednávané věci určila, že španělské orgány porušily čl. 14 odst. 13 směrnice 93/38, a uložila Španělskému království finanční opravu podle článku H přílohy II nařízení č. 1164/94.
117 Jak správně uvádí Španělské království, generální advokát P. Jacobs ve svém stanovisku k výše uvedenému rozsudku Komise v. Francie tvrdil, že znění čl. 14 odst. 13 směrnice 93/38 předpokládá, že je postupováno s určitou měrou úmyslu (body 37 až 39).
118 Soudní dvůr byl však ve výše uvedeném rozsudku Komise v. Francie (bod 31) toho názoru, že čl. 14 odst. 13 směrnice 93/38 vyjadřuje konkrétním způsobem povinnosti, které vyplývají zadavatelům z čl. 14 odst. 10 prvního pododstavce směrnice 93/38, a musí tedy být spolu s tímto ustanovením vzat v úvahu v rozhodnutí o rozdělení stavby. Soudní dvůr nezkoumal, zda zadavatelé jedinou stavbu ve smyslu čl. 14 odst. 10 prvního pododstavce směrnice 93/38 úmyslně rozdělili.
119 Je tedy třeba určit, že Komise v projednávané věci nebyla povinna prokázat s ohledem na čl. 14 odst. 13 směrnice 93/38 úmysl španělských orgánů, tj. rozdělit jedinou stavbu do jednotlivých zakázek ve smyslu čl. 14 odst. 10 prvního pododstavce směrnice 93/38. Nenese tedy v tomto ohledu důkazní břemeno a nelze jí případně vytýkat, že takový úmysl neprokázala.
120 Tento závěr nemohou zpochybnit ani argumenty Španělského království, podle kterých španělské orgány loajálně spolupracovaly s Komisí a jednaly transparentně a v dobé víře. Jelikož ze strany dotčených orgánů není pro účely konstatování porušení čl. 14 odst. 13 směrnice 93/38 vyžadován žádný prvek úmyslu, nejsou úvahy týkající se chování španělských orgánů v projednávané věci pro účely prokázání, že Komise nesprávně došla k závěru o porušení tohoto ustanovení, relevantní.
(omissis)
Z těchto důvodů
TRIBUNÁL (osmý senát)
rozhodl takto:
1) Žaloba se zamítá.
2) Španělskému království se ukládá náhrada nákladů řízení.
Truchot | Martins Ribeiro | Popescu |
Takto vyhlášeno na veřejném zasedání v Lucemburku dne 11. července 2013.
Podpisy.