Věc T-58/09

Schemaventotto SpA

v.

Evropská komise

„Žaloba na neplatnost – Spojování podniků – Upuštění od zamýšleného spojení podniků – Rozhodnutí o zastavení řízení zahájeného na základě čl. 21 odst. 4 nařízení (ES) č. 139/2004 – Akt, který nelze napadnout žalobou – Nepřípustnost“

Shrnutí usnesení

1.      Hospodářská soutěž – Spojování podniků – Nařízení č. 139/2004 – Řízení o kontrole – Veřejné zájmy uvedené v čl. 21 odst 4 třetím pododstavci nařízení – Pravomoc Komise přijmout rozhodnutí o uznání veřejného zájmu chráněného vnitrostátními opatřeními – Meze

(Nařízení Rady č. 139/2004, článek 8 a čl. 21 odst. 4)

2.      Žaloba na neplatnost – Akty napadnutelné žalobou – Pojem – Akty s právně závaznými účinky – Rozhodnutí Komise nepokračovat v řízení zahájeném podle čl. 21 odst. 4 nařízení č. 139/2004 o kontrole spojování podniků po upuštění od záměru provést spojení – Řízení, které vykazuje charakter řízení pro nesplnění povinností – Vyloučení

(Článek 86 odst. 3 ES, články 226 ES a 230 ES; nařízení Rady č. 139/2004, čl. 21 odst. 4)

1.      Pokud členský stát oznámí veřejný zájem, který se odlišuje od veřejného zájmu podle nařízení č. 139/2004 o kontrole spojování podniků, jehož ochranu chce zajistit, zahájí Komise řízení upravené v čl. 21 odst. 4 třetím pododstavci tohoto nařízení. Komise musí provést posouzení slučitelnosti tohoto zájmu s obecnými zásadami a jinými ustanoveními práva Společenství a poté informuje dotčený členský stát o svém rozhodnutí do 25 pracovních dnů od uvedeného sdělení, přičemž pokud možno zabrání tomu, aby její rozhodnutí bylo vydáno až poté, co již vnitrostátní opatření definitivně poškodila zamýšlené spojení. V takovém případě má Komise k zajištění účinnosti svého rozhodnutí přijatého na základě článku 8 nařízení č. 139/2004 povinnost přijmout vůči dotyčnému členskému státu rozhodnutí, v němž uzná dotčený zájem z hlediska jeho slučitelnosti s obecnými zásadami a jinými ustanoveními práva Společenství, nebo tento zájem neuzná z důvodu, že je s těmito zásadami a ustanoveními neslučitelný.

Avšak vzhledem k tomu, že se řízení upravené v čl. 21 odst. 4 nařízení č. 139/2004 týká kontroly konkrétních spojení podniků, závisí pravomoc Komise k přijetí rozhodnutí na uzavření dohody o spojení. Stejně jako nemá Komise v tomto ohledu pravomoc přijmout rozhodnutí na základě nařízení č. 139/2004 před uzavřením dohody o spojení, pozbývá svoji pravomoc, jakmile byla tato dohoda zrušena, přestože dotyčné podniky vedou i nadále jednání za účelem uzavření dohody „v jiné podobě“.

Komise již proto nemá v případě upuštění od zamýšleného spojení podniků pravomoc k zastavení řízení zahájeného na základě čl. 21 odst. 4 nařízení (ES) č. 139/2004 rozhodnutím o uznání veřejného zájmu chráněného vnitrostátními opatřeními.

(viz body 112, 115–117)

2.      Dopis, kterým Komise informuje členský stát o svém rozhodnutí již nepokračovat v postupu zahájeném podle čl. 21 odst. 4 nařízení č. 139/2004 o kontrole spojování podniků, nevyvolává závazné právní účinky, které by se mohly dotýkat zájmů žalujícího podniku, který byl součástí zamýšleného spojení podniků, od něhož bylo upuštěno, a tím změnit podstatným způsobem jeho právní postavení. Takové rozhodnutí proto není napadnutelným aktem.

Pokračováním v postupu zahájeném podle čl. 21 odst. 4 nařízení č. 139/2004 po upuštění od zamýšleného spojení ze strany dotyčných podniků již tedy Komise nezamýšlí přijmout rozhodnutí o uznání veřejného zájmu chráněného vnitrostátními opatřeními, ale rozhodnout o tom, že dotčený členský stát porušil článek 21 uvedeného nařízení.

Tím Komise opouští rámec řízení zahájeného na základě uvedeného čl. 21 odst. 4 nařízení a pokračuje v něm jako v řízení pro nesplnění povinnosti, které je upraveno v článku 226 ES nebo v čl. 86 odst. 3 ES. Komise má přitom v tomto ohledu diskreční pravomoc k vyvolání řízení pro nesplnění povinnosti na základě uvedených článků 226 ES a 86 odst. 3 ES.

(viz body 120, 124–125)